19 CO 47/2022 - 170

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Hráchové a soudců JUDr. Jiřího Škopka a Mgr. Miroslava Nováka ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená hmotně právní opatrovnicí [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum] trvale bytem [adresa] adresa pro doručování [adresa] zastoupená opatrovníkem pro řízení advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně, č. j. 122 C 18/2020-121 ze dne 15. listopadu 2021, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím od [datum] do zaplacení, to vše do šesti měsíců od právní moci rozsudku; jinak se rozsudek ohledně úroku z prodlení potvrzuje.

II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

III. České republice – Krajskému soudu v Praze se náhrada nákladů státu za znalečné nepřiznává.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem č. j. 122 C 18/2020-121 ze dne 15. 11. 2021 zamítl žalobu o zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně na nákladech řízení částku ve výši [částka], do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně v dané věci projednával žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které vyplatila žalované na její účet částku [částka], přičemž žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách po [částka]. Úroková sazba byla v dané věci sjednána na 162,44 % ročně, přičemž žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalované, a to na základě dokladů získaných od žalované, jakož i z jiných zdrojů. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila pouze částku [částka] a dále úvěr řádně nesplácela. Dne [datum] tak došlo k zesplatnění úvěru, přičemž ke dni zesplatnění žalovaná dlužila žalobkyni částku [částka]. Kromě této částky žalobkyně požadovala zaplatit i smluvní pokutu ve výši [částka], náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky [částka], což celkem představuje částku [částka]. Dále požadovala i zákonný úrok z prodlení z částky [částka] a úrok ve výši 100,47 % ročně z částky [částka], maximálně do výše [částka]. V průběhu řízení pak podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s tím, že s ohledem na zjištěné skutečnosti se domáhá po žalované pouze zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na zjištěnou [anonymizováno] poruchu na straně žalované v průběhu řízení je nutno smlouvu o úvěru považovat za absolutně neplatnou a z tohoto důvodu se domáhá pouze vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Protože žalované byla poskytnuta částka [částka], z níž dosud žalovaná vrátila pouze [částka], požaduje tak zbývající částku nezaplaceného úvěru ve výši [částka] s úrokem z prodlení od okamžiku zesplatnění úvěru. Soud prvního stupně tak rozhodoval pouze o vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím.

3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z předložených listinných důkazů, připojil si spis Okresního soudu v Kladně sp. zn. 19 Nc 3251/2020, ve kterém bylo vedeno řízení o opatrovnictví žalované a vycházel i ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který v této věci vypracovala dne [datum]. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne [datum] podepsala žalovaná se zprostředkovatelkou žalobkyně [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši [částka] s úrokovou sazbou 162,44 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s dohodnutými úroky ve 36 měsíčních splátkách po [částka], takže celkem měla zaplatit částku [částka]. [příjmení] [částka] byla dne [datum] převedena na účet žalované, který byl založen u [právnická osoba] dne [datum] a dne [datum] byl zrušen. Majitelem a jediným disponentem tohoto účtu byla žalovaná, jejíž totožnost byla při založení účtu ověřena podle předloženého občanského průkazu. Na tento účet byl vyplacen úvěr ve výši [částka] dne [datum] a ještě téhož dne byla z uvedeného účtu vybrána v hotovosti částka [částka]. Žalobkyně pak doložila, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 3 splátky po [částka], a to ve dnech [datum], [datum] a [datum], takže na úvěr uhradila celkem částku [částka]. Další částka již uhrazena nebyla. Žalovaná byla vyzývána ke splácení úvěru a z důvodu prodlení byl oznámením ze dne [datum] poskytnutý úvěr zesplatněn v celém rozsahu. V průběhu řízení žalovaná namítla, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne [datum] byla žalovaná omezena ve své svéprávnosti tak, že není schopna nakládat s žádnými finančními prostředky a uzavírat veškeré smlouvy. I když smlouva o úvěru byla uzavřena ještě před tímto omezením, podle [anonymizováno] dokumentace trpí žalovaná již od narození nevyléčitelnou duševní poruchou (středně těžkou [anonymizováno] retardací) v důsledků, které není schopna právně jednat. Na základě této skutečnosti namítla absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru a v návaznosti na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1292/2021 navrhla, aby žaloba byla zamítnuta v plném rozsahu, když i přiznání bezdůvodného obohacení žalobkyni by bylo v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud prvního stupně po částečném zpětvzetí žaloby rozhodoval o nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím. V návaznosti na obranu žalované vycházel z obsahu spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. 19 Nc 3251/2020, ve kterém bylo rozhodováno o omezení svéprávnosti žalované [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně měl k dispozici vypracovaný znalecký posudek znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví [anonymizováno] MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. dne [datum] a při svém rozhodování vycházel i z výslechu této znalkyně dne [datum] před Okresním soudem v Kladně ve věci vedené pod sp. zn. 19 Nc 3251/2020. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., soud zjistil, že znalecký posudek byl vyžádán pro účely řízení o omezení žalované ve svéprávnosti a ze závěrů tohoto znaleckého posudku vyplynulo, že žalovaná trpí duševní poruchou trvalého charakteru, konkrétně středně těžkou mentální retardací s poruchami chování. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že žalovaná neumí sčítat a odečítat, sama nenakupuje a její duševní porucha ovlivňuje rozpoznávací i ovládací schopnosti žalované. Tato pak v důsledku této duševní poruchy není schopna právně jednat. Není ani schopna nakládat s finančními prostředky, neboť nezná hodnotu peněz a není schopna spravovat své jmění. Znalkyně při vyšetření žalované zjistila, že žalovaná nemluví, pouze občas řekne slovo mimo kontext a důvodům šetření nerozumí. Stěží se uměla podepsat. Při jednání v opatrovnické věci dne [datum] znalkyně závěry znaleckého posudku stvrdila a uvedla, že je zcela vyloučeno, aby žalovaná jakkoliv porozuměla obsahu uzavřené smlouvy o úvěru. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně č. j. 19 C 3251/2020-73 ze dne 18. 1. 2021, pak bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení], [datum narození], se na dobu pěti let omezuje ve svéprávnosti tak, že není schopna mimo jiné nakládat s žádnými finanční prostředky, spravovat svůj veškerý majetek, uzavírat veškeré smlouvy, vyjma smluv darovacích, kterými by přijímala darem věc osobní spotřeby a jiné. Opatrovnicí [jméno] [příjmení] byla jmenována [jméno] [příjmení], [datum narození]. Na základě tohoto rozsudku a znaleckého posudku vypracovaného v opatrovnické věci, pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] je podle § 581 věty druhé o. z. neplatným právním jednáním a jedná se tedy o absolutně neplatnou smlouvu. Na základě tohoto posouzení pak zvažoval, zda žalobkyně má nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 o. z. Soud měl k dispozici i připojený [anonymizováno] spis Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor [obec] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]. V tomto spise Policie ČR prověřovala podezření ze spáchání [anonymizováno] úvěrového podvodu. Policie vyslechla zprostředkovatelku [jméno] [příjmení] a měla k dispozici listinné důkazy jak ve vztahu k uzavření úvěrové smlouvy, tak ve vztahu ke zřízení běžného účtu žalované u [právnická osoba] Svědkyně [jméno] [příjmení] v tomto [anonymizováno] spise potvrdila, že s žalovanou, která předložila doklady, musela komunikovat a vyplnila s ní úvěrových formulář. Konkrétní okolnosti případu si nepamatovala, její vyjádření k uzavření úvěrové smlouvy bylo pouze obecné. Osobní přítomnost žalované při uzavření úvěrové smlouvy byla dokladována podpisem žalované na úvěrové smlouvě. Policie ČR usnesením ze dne [datum] věc podezření ze spáchání přečinu úvěrového podvodu odložila, neboť policejní orgán dospěl k závěru, že se nejedná o podezření z [anonymizováno] činu. Soud prvního stupně po zhodnocení všech shora uvedených důkazů posuzoval, zda nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je v rozporu s dobrými mravy, čehož se domáhal opatrovník žalované. Ten odkázal na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1292/2021 ze dne [datum], z kterého plyne, že pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Tyto úvahy jsou pak zejména na místě v situaci, kdy poskytovatel úvěru poskytl úvěr spotřebiteli ze zištných důvodů, přestože ví, že daný spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Soud poukázal na to, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti, a to v podstatě v nejširším možném rozsahu. Její duševní porucha je trvalá, byla tu i v době podpisu smlouvy o úvěru. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že se vyjadřuje jednoslovně, často mimo kontext, není schopna dát informativní odpověď na otázku a stěží je schopna se vůbec podepsat. Za této situace muselo být podle soudu žalobkyni, respektive její zástupkyni (zprostředkovatelce) naprosto zřejmé, že žalovaná není schopna vůbec pochopit, oč se v úvěrové smlouvě jedná a k čemu se zavazuje. Není tak způsobilá v důsledku svého postižení úvěrovou smlouvu platně uzavřít. Jasné známky duševní poruchy neměla žalobkyně u žalované přehlížet, a pokud přesto přistoupila k uzavření úvěrové smlouvy, jednala evidentně s vidinou vysokého výdělku, o čem svědčí úroková sazba 162,44 % ročně. Požadavek žalobkyně na vrácení peněz, které neměla žalované v žádném případě poskytnout, učinila ze zištných důvodů a nárok žalobkyně tak soud považuje za nemravný a nelze tomuto nároku poskytnout právní ochranu. Podanou žalobu tak posoudil jako zjevné zneužití práva a v návaznosti na ustanovení § 8 o. z. tomuto právu neposkytl právní ochranu a žalobu v celém rozsahu zamítl. Současně pak soud rozhodl o nákladech řízení, kdy vycházel ze skutečnosti, že žalovaná byla ve věci plně úspěšná a žalobkyni tak uložil podle § 149 odst. 2 o. s. ř. povinnost zaplatit státu náhradu hotových výdajů a odměnu ustanoveného opatrovníka pro řízení žalované, přičemž tyto náklady vypočetl částkou [částka]. Tuto částku uložil žalované zaplatit ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

5. Proti tomuto rozsudku si včas podala odvolání žalobkyně, která s rozhodnutím soudu prvního stupně nesouhlasí a je přesvědčena, že uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení není v rozporu s dobrými mravy. Poukázala na to, že s ohledem na zjištěné skutečnosti ve vztahu k osobě žalované omezila svůj nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, kdy požaduje zaplacení částky [částka], která představuje rozdíl mezi vyplacenou částkou úvěru [částka] a uhrazené splátky ve výši [částka]. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by její požadavek na vrácení bezdůvodného obohacení byl nemravný a že by vykazoval znaky zneužití práva. Zdůraznila, že neměla možnost poznat, že by žalovaná trpěla duševní poruchou, neboť kdyby něco takového věděla, nepochybně by úvěr nikdy neposkytla. Ke zprostředkovatelce úvěru musela žalovaná přijít osobně a spolu s ní vyplnit příslušné formuláře. V rámci tohoto ústního jednání byly doloženy příjmy žalované, vlastnictví účtu, přičemž v případě, že by žalovaná byla v době uzavírání smlouvy ve stavu, jak tvrdí soud, nemohla by předchozího dne banka ani účet žalované otevřít a následně umožnit osobně vybrat [částka]. Již skutečnost, že žalovaná měla bankovní účet, který jí banka otevřela před poskytnutím úvěru, nevzbuzovalo žádné pochybnosti o [anonymizováno] stavu žalované. Žalovaná v době uzavírání smlouvy nebyla omezena ve svéprávnosti, k tomu došlo až dne [datum]. Nelze ani přehlédnout, že trestněprávní prověřování z přečinu úvěrového podvodu bylo policií odloženo. Nebylo prokázáno, že by se peníze z poskytnutého úvěru nedostaly do dispozice žalované, naopak z výpisu z účtu je zřejmé, že si je žalovaná osobně vybrala. S právním posouzením věci tak nesouhlasí a odkázala na další judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, a to jejich rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka] a [ústavní nález]. Pokud jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, poukázala na to, že plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, jejímž důsledkem je povinnost vydat vše, čeho bylo plněním při absenci právního titulu nabyto. Předpokladem odpovědnosti za získaný majetkový prospěch, který se musí vydat, není protiprávní úkon obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení. V návaznosti na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález], pak poukázala na to, že zamítnutí návrhu na vydání bezdůvodného obohacení by muselo být odůvodněno mimořádnými okolnostmi případu, což v dané věci dáno není. To, že žalované po poskytnutí úvěru je omezena svéprávnost, není žádná mimořádná okolnost, zejména za situace, kdy Policie ČR neshledala žádný [anonymizováno] čin a odložila trestní oznámení. Žalobkyně je přesvědčena, že nepřiznání bezdůvodného obohacení v dané věci by bylo vůči žalobkyni nespravedlivé a tato by nenávratně přišla o vyplacenou částku [částka]. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobnímu žádání vyhověl. Okolnosti případu by mohly být posouzeny v rámci ustanovení § 150 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení.

6. Žalovaná ve svém vyjádření k podanému odvolání uvedla, že se zcela ztotožňuje s rozsudkem soudu prvního stupně. Poukázala na omezení svéprávnosti s tím, že není schopna nakládat s žádnými finančními prostředky a uzavírat veškeré smlouvy. I když předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena ještě před omezením svéprávnosti žalované, ze zdravotní dokumentaci jasně vyplývá, že žalovaná již od narození trpí nevyléčitelnou středně těžkou mentální retardací s poruchami chování. V důsledku toho je omezena její schopnost rozhodovat se a rozpoznat důsledky svého chování. Znalkyně pak kategoricky vyloučila, že by žalovaná mohla význam předmětné smlouvy pochopit. Poukázala i na výslech žalované jako posuzované před znalkyní, muselo být zřejmé i při uzavírání úvěrové smlouvy. V návaznosti na závěry nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1292/2021 ze dne [datum] pak navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Při jednání před odvolacím soudem pak v návaznosti na výslech slyšené znalkyně uvedla, že i v případě, že by žalovaná při uzavírání smlouvy trpěla pouze lehkou mentální retardací, nic to nemůže na závěru znaleckého posudku změnit a i za této situace žalobkyně nemá nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. s. ř.) a po doplnění dokazování a zopakování některých důkazů dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. Odvolací soud je po předložení spisu soudu prvního stupně přesvědčen, že žalovaná prostřednictvím opatrovníka řádným a dostatečným způsobem nevymezila okolnosti, na základě kterých žalovaná považuje nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za rozporný s dobrými mravy. Nelze pouze odkázat na nález Ústavního soudu, který navíc vychází i z jiné obecné situace a případný rozpor s dobrými mravy je na místě prokázat. Po tomto poučení opatrovník žalované uvedl, že je přesvědčen, že zástupkyně žalobkyně, která s žalovanou smlouvu o úvěru uzavírala, měla být schopna rozpoznat stav žalované a její duševní poruchu a toto posouzení jí pak mělo znemožňovat smlouvu o úvěru uzavřít. Okolnosti rozpoznání [anonymizováno] stavu žalované vyplývají ze závěrů znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., z něhož je zřejmé, že porucha žalované musela být zcela zjevná. V této souvislosti navrhl výslech zástupkyně žalobkyně, která smlouvu s žalovanou uzavírala a výslech znalkyně.

9. Odvolací soud zopakoval důkaz listinami založenými ve spise, jakož i listinami v připojeném trestním spise Policie ČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]. Porovnával především podpisy osob na listinách založených do obou spisů. Jedná se o prohlášení klientů, podpisy na hodnocení klienta, podpisy na úvěrové smlouvě, na dodejce ze dne [datum] a rámcové smlouvě o finančních službách ze dne [datum]. Dále odvolací soud posuzoval různé podpisy na listinách v trestním spise, a to u předloženého občanského průkazu žalované při uzavírání úvěrové smlouvy dne [datum] a při zřizování účtu u [právnická osoba] I z laického hlediska je přitom zřejmé, že podpisy žalované na smlouvě u úvěru a rámcové smlouvě o finančních službách u [právnická osoba] jsou odlišné. Naopak podpisy identifikující [jméno] [příjmení] na rámcové smlouvě o hypotečních službách na č. l. 68 spisu a na dodejce adresované žalované na č. l. 26 spisu (kterou žalovaná nepochybně podepsala), jsou velmi podobné. Dá se tedy dovodit, že žalovaná při zřizování běžného účtu u [právnická osoba] byla osobně přítomna a svůj podpis připojila. Naopak je zřejmé, že podpis na čestném prohlášení na č. l. 76 spisu je zcela odlišný od dalších podpisů na posuzovaných listinách. Z laického hlediska lze pak dovodit, že podpis na návrhu na uzavření smlouvy o úvěru je totožný s podpisem u ověřeného občanského průkazu na č. l. 50 připojeného [anonymizováno] spisu. Ofocený občanský průkaz je pak nepochybně občanským průkazem žalované [jméno] [příjmení], kdy podpis na občanském průkazu je totožný s ověřovacím podpisem a s podpisem na uzavírané smlouvě o úvěru. Kromě porovnávání podpisů, doplnil odvolací soud dokazování výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. Odvolací soud předvolal i svědkyni [jméno] [příjmení], která byla ustanovena žalované [jméno] [příjmení] jako její hmotně právní opatrovnice, tato se však k odvolacímu jednání nedostavila s omluvou odborného [anonymizováno] vyšetření. S ohledem na další provedené dokazování pak odvolací soud od jejího výslechu upustil. V rámci doplnění dokazování byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení], která za žalobkyni zprostředkovala uzavření úvěru s žalovanou. Tato svědkyně uvedla, že na konkrétní uzavíranou smlouvu o úvěru s žalovanou si již nepamatuje, vzhledem k době, která od uzavření této smlouvy uplynula, ovšem obecně uvedla jak v každém obdobném případě při uzavírání smlouvy o úvěru postupuje. Takto nepochybně postupovala i v tomto případě. Zájemci o úvěr se hlásí přes webové stránky nebo přes call centrum a zde po získání základních informací je zájemce předáván jednotlivým zprostředkovatelům. Telefonicky se dohodne osobní schůzka a potřebné doklady, které musí klient předložit. Při osobním setkání, kdy musí být ověřena totožnost klienta, se pak potřebné dokumenty kontrolují. Svědkyně potvrdila, že před podpisem smlouvy si vyžaduje doklad totožnosti a s klientem komunikuje, ten musí také smlouvu vlastnoručně podepsat. Je přesvědčena, že určitě by neuzavřela smlouvu s někým, na kterém by bylo patrné, že není schopen samostatně jednat. Smlouvu pak musí klient podepsat sám. Takto také byla uzavřena úvěrová smlouva na č. l. 34 spisu, která byla svědkyni předložena. [ulice] podpis na smlouvě je její, podpis nahoře pak klientky paní [příjmení]. Nejspodnější podpis je pracovnice centrály po předložení smlouvy. Potvrdila, že při ověřování totožnosti si vždy vyžaduje občanský průkaz klienta, kdy porovnává klienta s fotografií na občanském průkaze a ověřuje si i zde uvedené údaje. Dále pak svědkyně uvedla, že nikdy se jí nestalo, že by se dostavil klient, který by nebyl schopen srozumitelně se vyjadřovat, případně se podepsat. Po podepsání se smlouva zasílá na centrálu, která vše dále řeší. Klient jí musí poskytnout i účet banky, na který má být úvěr poskytnut. Rovněž potvrdila, že si nevybavuje klienta, který by odpovídal pouze jednoslovně, tedy ano nebo ne. Zprostředkovatelé jsou proškolováni a upozorňování na rizikové faktory. S klienty pak komunikují a vychází z této komunikace. Konkrétní proškolení na to, jestli je klient schopen smlouvu uzavřít či nikoliv, však nemají, vychází ze vzájemné komunikace. Dále byla vyslechnuta znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., která ve věci Okresního soudu v Kladně sp. zn. 19 Nc 3251/2020 vypracovala znalecký posudek na posuzovanou [jméno] [příjmení]. Stvrdila závěry tohoto znaleckého posudku s tím, že posuzovanou vyšetřovala ve své ordinaci, kam se dostavila za přítomnosti své sestřenice [jméno] [příjmení], která byla následně ustanovena její opatrovnicí. [jméno] [příjmení] byla přítomna vyšetření znalkyní a při tomto vyšetření nebyla schopna samostatně komunikovat a jednat. Podle znalkyně nebyla schopna říci jednoduchou větu, odpovídala pouze jednoslabičně ano nebo ne. Navazovala pouze neverbální komunikaci, nebyla schopna se jednoznačně vyjádřit. V ordinaci se však podepsala a tento podpis znalkyně předložila soudu k nahlédnutí. [příjmení] [jméno] [příjmení] je z [datum], byl učiněn při vyšetření v ordinaci a laickým pohledem senátu bylo zřejmé, že se jedná o částečně jiný popis, než je podpis na smlouvě o úvěru a předloženém občanském průkazu. Obdobný podpis je na dodejce ohledně předvolání na č. l. 26 spisu. Pokud jde o další vyšetření žalované, podle znalkyně tato nevěděla základní údaje, nepoznala bankovky, nevěděla kolik co stojí. Při posuzování žalované vycházela znalkyně z [anonymizováno] dokumentace, kterou měla k dispozici. Vycházela ze dvou psychologických vyšetření, kdy první bylo uzavřeno se závěrem, že posuzovaná trpí lehce až středně těžkou mentální retardací s IQ 55. Druhé pozdější vyšetření pak dospělo k závěru, že se jedná o středně těžkou až těžkou mentální retardaci. [jméno] znalkyně dospěla k závěru, že by se mělo jednat o středně těžkou mentální retardaci. Při posuzování vycházela pouze z této [anonymizováno] dokumentace a žalované ve své ordinaci. Nic bližšího o jejím životu nevěděla. Do ordinace se dostavila se sestřenicí [jméno] [příjmení], která říkala, že jí má svěřenou do výchovy. Až následně z dokumentace zjistila její předchozí pobyt v dětském domově v [obec]. Znalkyně uzavřela, že žalovaná rozhodně nebyla schopna samostatné komunikace, jak uváděla svědkyně [jméno] [příjmení]. Rozhodně si nebyla ani schopna sama zařídit účet u banky, pokud k zřízení účtu došlo, musela přijít s někým, kdo to vyřídil a ona to pouze podepsala. Znalkyni byla předestřena i zpráva [příjmení] domova [obec] ze dne [datum] na č. l. 125 opatrovnického spisu sp. zn. [spisová značka], který byl v dané věci připojen. Po přečtení této zprávy znalkyně uvedla, že pokud by měla vycházet z popsaného stavu v roce 2016, musela by učinit závěr, že posuzovaná trpí pouze lehkou až středně těžkou mentální retardací, maximálně středně těžkou. V roce 2012, kdy byla posuzována po verbální složce, bylo uzavřeno, že je v pásmu lehké mentální retardace. V té době byla schopna komunikovat, a to v lepší formě než při vyšetření znalkyní v roce 2020. Další [anonymizováno] zpráva z roku 2017 hovoří o tom, že se u posuzované jedná o středně těžkou až těžkou mentální retardaci, ovšem s ohledem na vyjádření školy a dětského domova [obec] je přesvědčena, že pokud by posuzovaná byla skutečně v pásmu středně těžké až těžké mentální retardace, nebyla by schopna tuto školu absolvovat. Pokud školu absolvovala, je znalkyně přesvědčena, že u posuzované se jednalo pouze lehkou až středně těžkou mentální retardaci. Znalkyně pak nemohla vyloučit, že chování posuzované při vyšetření v její ordinaci v roce 2020, pokud jde o verbální komunikaci, mohlo být účelové, a to za situace pokud ji k tomu někdo předem navedl. Znalkyně pak doplnila, že pokud by měla k dispozici informace z opatrovnického spisu, které získala až při jednání u odvolacího soudu, zřejmě by pohovor s posuzovanou vedla jinak a určitě by sestřenici, která byla při vyšetření znalkyní, poslala pryč mimo ordinaci. Je však přesvědčena, že ve vztahu k nakládání s finančními prostředky se závěry znaleckého posudku nemohly změnit, i pokud by žalovaná byla posouzena v rámci lehké až středně těžké mentální retardace.

10. Na základě těchto zjištění a zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti pak odvolací soud ve věci rozhodoval.

11. Zvažoval, zda nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení v dané věci je či v rozporu s dobrými mravy. Vycházel přitom i z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne [datum]. Pokud jde o uzavřenou smlouvu o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou ze dne [datum], je zcela nepochybné, že se jedná o absolutně neplatnou smlouvu ve smyslu § 581 a § 588 o. z. I když v době uzavření úvěrové smlouvy nebylo ještě o nesvéprávnosti žalované rozhodnuto, ze závěrů znaleckého posudku vyplývá, že posouzení duševní poruchy žalované, která byla zjištěna při vyšetření v roce 2020, se nic nezměnilo a tato již v roce 2019 nebyla sama schopna jakoukoliv majetkoprávní smlouvu uzavřít a veškerá její jednání v této oblasti je nutno posoudit jako neplatná. K omezení svéprávnosti žalované pak došlo rozsudkem ze dne [datum] ve věci pod sp. zn. 19 Nc 3251/2020. [jméno] žalobkyně uznala neplatnost této smlouvy a žalobou se domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím, kdy tato částka představuje rozdíl mezi vyplaceným úvěrem ([částka]) a částkou, která byla na úvěr ze strany žalované splacena ([částka]). Svědkyně [příjmení] objasnila, za jakých okolností dochází k uzavírání úvěrových smluv, přičemž klient se vždy musí dostavit individuálně, musí předložit doklady totožnosti, doklady k posouzení úvěruschopnosti, jakož i bankovní účet, na který má být úvěr zaslán. Potvrdila, že tak tomu bylo i v daném případě, přičemž sama se žalovanou komunikovala a pomohla jí potřebné formuláře uzavřít. Podle svědkyně nic nenasvědčovalo tomu, že by žalovaná nebyla schopna úvěrovou smlouvu uzavřít, respektive není si vědoma, že by někdy takovéhoto jednání s některým z klientů byla přítomna. Možnost úrovně verbálního projevu žalované posuzovala i znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., která sice ve znaleckém posudku uvedla, že žalovaná nebyla schopna verbální komunikace, nebyla schopna říci jednoduchou větu, odpovídala pouze jednoslabičně a navazovala pouze neverbální komunikaci, ovšem po předestření dalších důkazů (viz zdravotní dokumentace a zpráva [příjmení] domova [obec]) uvedla, že pokud by žalovaná nebyla schopna jakékoliv verbální komunikace, nebyla by schopna absolvovat ani zvláštní školu, k čemuž v případě žalované však došlo. [příjmení] [příjmení] domova [obec] hovoří i o tom, že v roce 2016 studovala žalovaná dvouletou [příjmení] školu v [obec a číslo], přičemž studium dokončila [datum]. Studijní výsledky měla velmi dobré, během týdne žila na internátě, který je součástí školy. Obnovila kontakt s rodinou a v roce 2015 byla 14 dní na brigádě, kdy vydělané peníze užila pro vlastní potřebu. V dětském domově dostávala kapesné. Je zřejmé, že do školy v [obec] z dětského domova dojížděla a lze tak pochybovat o absolutním závěru, že by nebyla schopna jakkoliv (byť ve zjednodušené míře) komunikovat se svým okolím. Znalkyně proto uvedla, že s ohledem na tato zjištění, pokud by je měla k dispozici, posoudila by duševní stav žalované v pásmu lehké až středně těžké mentální retardace. V tomto stavu byla schopna dokončit školu a vést běžnou komunikaci. Pokud jde o komunikaci žalované před znalkyní v červnu 2020, připustila možnost, že její chování, pokud jde o verbální komunikaci, bylo účelové, a to za situace, kdy jí k tomu někdo předem navedl, respektive kdyby jí někdo jednoduše řekl, jak se má při vyšetření chovat. Nelze ani přehlédnout, že tomuto vyšetření byla přítomna její sestřenice [jméno] [příjmení], která nepochybně má na výsledku řízení svůj zájem.

12. V tomto směru lze poukázat i na čestné prohlášení na č. l. 76 spisu, které nepochybně neučinila sama žalovaná [jméno] [příjmení] Odvolací soud je tak přesvědčen, že žalovaná, i pod vlivem třetí osoby, se mohla ke zprostředkovatelce žalobkyně poskytující úvěr dostavit a úvěrovou smlouvu, byť neplatně, uzavřít, aniž by zprostředkovatelka úvěru mohla dospět k jednoznačnému závěru o neschopnosti žalované o úvěr požádat. Nelze ani přehlédnout skutečnost, že po poskytnutí úvěru byly tři splátky v celkové výši [částka] uhrazeny. Tak s ohledem na zjevné rozdíly projevu chování a vyjadřování [jméno] [příjmení] před znalkyní a ještě dříve před pracovnicí žalobce, nelze dospět k závěru, že by vydání bezdůvodného obohacení žalované žalobkyni bylo v rozporu s dobrými mravy.

13. Z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1292/2021 ze dne [datum] vyplývá, že pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení má v zásadě objektivní povahu, která však nevylučuje, aby výkon práva na jeho vydání byl shledán za určitých okolností odporující dobrým mravům. Podle nálezu by například mohlo jít o situace, kdy poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli úvěr ze zištných důvodů, přestože ví, že daný spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. O takový případ však nešlo.

14. Odvolací soud je přesvědčen, že zprostředkovatelka úvěru nemusela neschopnost žalované, s ohledem na vyjádření znalkyně před odvolacím soudem, postřehnout a pokud úvěr poskytla, nebylo to ze zištných důvodů. Tímto zištným důvodem nemůže být ani skutečnost, že úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou 162,44 %, neboť odvolacímu soudu je známo, že taková sazba je používána i v jiných obdobných případech, kdy je shledána pouze neplatnost ujednání o této úvěrové sazbě. [jméno] smlouva o úvěru je pak platnou. V daném případě je smlouva o úvěru neplatná z důvodu, že byla uzavřena s osobou nesvéprávnou a předmětný úkon je neplatným jednáním. Nelze však žalobkyni vinit z toho, že nesvéprávnost žalované na schůzce pracovnice nepoznala a úvěr sjednaný přes zprostředkovatelku poskytla. Za této situace pak nelze považovat vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované za rozporné s dobrými mravy.

15. Odvolací soud uzavřel, že s ohledem na provedené dokazování, pokud jde o posouzení verbální složky žalované, jedná se o lehkou mentální retardaci, kterou pracovnice zastupující žalobkyni nemusela poznat a jednala v dobré víře, že s žalovanou může smlouvu o úvěru uzavřít. Pokud byla v době uzavření této smlouvy žalovaná osobou nesvéprávnou, je uzavřena smlouva o úvěru neplatnou, ovšem žalobkyně má nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Toto vydání bezdůvodného obohacení pak odvolací soud nepovažuje za rozporné s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení shora uvedené. Žalovaná se v dané věci obohatila o částku [částka] s ohledem na to, že jí byl poskytnut úvěr v částce [částka] a z této částky uhradila tři splátky v celkové výši [částka] Odvolací soud tak dospěl k závěru, že je namístě žalobkyni přiznat nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení.

16. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, žalobkyně požadovala tento přiznat od zesplatnění úvěru dne [datum] ve výši 10 % ročně. Odvolací soud však vycházel z toho, že nárok na úrok z prodlení má žalobkyně až do doby, kdy s požadavkem na vydání bezdůvodného obohacení byl seznámen opatrovník žalované pro toto řízení JUDr. [jméno] [příjmení]. K tomuto seznámení opatrovníka žalované s nárokem na vydání bezdůvodného obohacení došlo až dnem nabytí právní moci usnesení o jmenování JUDr. [jméno] [příjmení] opatrovníkem žalované dne [datum] a následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznaného nároku od [datum] do zaplacení. V červnu 2021 činila výše zákonného úroku z prodlení 8,25 %, a proto odvolací soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v této výši 8,25 % jdoucím od [datum] do zaplacení. Současně ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil lhůtu pro zaplacení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení na 6 měsíců od právní moci rozsudku. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalovaná je osobou nesvéprávnou, pobírající pouze důchod a je potřeba ji dát dostatek časového prostoru k tomu, aby bezdůvodné obohacení mohla bez ohrožení svého sociálního postavení žalobkyň uhradit. Při tomto rozhodování vycházel odvolací soud z ustanovení § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jako nedůvodný pak shledal nárok na požadovaný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 1,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení (v této části byl výrok I. rozsudku soudu prvního stupně shledán jako věcně správný).

17. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím od [datum] do zaplacení, to vše do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Současně ohledně zbývající části požadovaného úroku z prodlení rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

18. Dále odvolací soud rozhodoval o nákladech řízení, a to jak před soudem prvního stupně, tak o nákladech odvolacího řízení. S ohledem na úspěch žalobkyně ve věci by tato měla nárok na přiznání nákladů řízení v plné výši. Odvolací soud však dospěl k závěru, že v dané věci jsou splněny zákonné podmínky § 150 o. s. ř., které odůvodňují úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznat. Za tyto důvody hodné zvláštního zřetele považuje odvolací soud skutečnosti na straně žalované, a to její aktuální sociální poměry, jakož i to, že je nepochybné, že žalovaná musela být využita ke svému jednání třetí osobou, když sama o sobě by nebyla schopna smlouvu o úvěru uzavřít. Za této situace lze úspěšné žalobkyni nárok na nákladech řízení odepřít. Nelze přehlédnout, že sama žalobkyně by měla uzavíraným smlouvám o úvěru věnovat vyšší pozornost.

19. V dané věci vznikly i náklady řízení státu, a to vyplacením znalečného znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., ve výši [částka]. Toto znalečné bylo vyplaceno Krajským soudem v Praze a povinnost k jeho uhrazení by měla mít žalovaná. Ze stejných důvodů jak shora uvedeno, aplikoval na náklady státu odvolací soud ustanovení § 150 o. s. ř. a rozhodl, že České republice – Krajskému soudu v Praze se náhrada nákladů státu za znalečné nepřiznává.

Poučení