19 Co 63/2025 - 106

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudkyň JUDr. Aleny Bačinové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované], bytem [Adresa žalované] o zaplacení 121 726,25 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. prosince 2024 č. j. 6 C 96/2024-83 takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje v části, kde žalobce žádal po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši [částka] a před krajským soudem ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s 15 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, dále [částka] s 15 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a [částka] s 15 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I); ve zbývající části, tj. co do částky [částka], [částka] a [částka] žalobu zamítl (výrok II). Žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku a k rukám zástupce žalobce (výrok III).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny v odběrném místě [adresa] dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. (energetického zákona). Žalované podle této smlouvy vznikla povinnost zaplatit žalobci vyúčtovanou cenu služeb (za dodávky elektrické energie). Jelikož však žalovaná žalobci cenu služeb nezaplatila, ocitla se v prodlení (§ 1908 odst. 2 a § 1968 o. z.) a žalobci vzniklo v souladu s ustanovením § 1970 o. z. právo požadovat úroky z prodlení ve výši podle prováděcího právního předpisu (§ 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě, co do úplaty za služby spojené s dodávkami elektrické energie, vyhověl.

3. Okresní soud se dále zabýval žalobou uplatněným nárokem na zaplacení smluvní pokuty ve výši celkem [částka], když opět vyšel ze shora citované smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Konstatoval, že smlouva byla ze strany žalované podepsána tzv. biometrickým podpisem, přičemž má dvě strany a neobvyklé členění. První strana je větším písmem nadepsaná jako „SMLOUVA o sdružených službách dodávky elektřiny“, pod tím je šest odstavců psaných drobným písmem, které jsou nadepsány jako „Předmět smlouvy“, „Dodávka elektřiny“, „Uzavření a trvání smlouvy“, „Cenové podmínky“ dále „Smluvní sankce“ a „Prohlášení zákazníka“. Druhá strana je rovněž nadepsána jako „SMLOUVA o sdružených službách dodávky elektřiny“ a následuje tabulka s označením stran smlouvy, platebních, smluvních a technických podmínek, označení odběrného místa a obchodního produktu včetně distribuční sazby. V dolní části je kolonka s podpisy účastníků.

4. Podle závěru okresního soudu toto členění smlouvy odporuje zažité konzervativní praxi, kde je obvykle text smlouvy zahájen označením smlouvy, označením smluvních stran, předmětu smlouvy, následují další smluvní ujednání a poté označení místa a data podpisu s podpisy stran.

5. V projednávané věci je jako první strana označená ta s hustým drobným písmem popisujícím smluvní podmínky a jako druhá strana ta s individuálně určenými údaji o zákazníkovi, odběrném místě a produktu. Podpis spotřebitele je na straně pod těmito individuálně vyplňovanými údaji. Podle názoru okresního soudu bylo cílem obchodníka s energiemi znesnadnit spotřebiteli seznámení se smluvními podmínkami, jedná se o velice složité ujednání, které je skryté v jiném textu smlouvy. Navíc označení „smluvní sankce“ obsahuje cizí výraz, který český právní řád nezná a pro člověka bez vyššího vzdělání nemusí být srozumitelný a kvůli svému umístění je ujednání o smluvních pokutách nezřetelné, a to i pro formu textu. Navíc není zřejmé, zda žalobkyně opravdu žalovanou seznámila se smlouvou, respektive obchodními podmínkami, když i s ohledem k časovým údajům o podpisech žalované na jednotlivých dokumentech je zřejmé, že se tak stalo v krátkém časovém úseku a je tedy pochybnost o tom, zda měla vůbec žalovaná možnost se se smlouvou řádně seznámit. Podle závěru okresního soudu se ze strany žalobkyně jednalo o nepoctivé jednání, jemuž nelze poskytnout právní ochranu, když zároveň bylo odkázáno na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11. Text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný, například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text a nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Obzvláště ujednání, která jsou v neprospěch spotřebitele, musí být sjednána transparentně, musí být ve smlouvě umístěna tak, aby byla dobře postřehnutelná a aby si běžný spotřebitel mohl být vědom rizik, jaká mu hrozí. Ujednání o smluvních pokutách však žalobce uschoval do textu majícího povahu výčtu obchodních podmínek, kde lze očekávat ujednání méně významná, a předpokládal, že postačí přečíslovat strany smluvní listiny. Naoko tedy způsob sjednání změnil, ale podstata zůstala. Okresní soud proto žalobu v této části zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

6. Žalobkyně se proti rozsudku, konkrétně proti výrokům II a III v zákonné lhůtě odvolala. Namítla také, že soud nerozhodl o návrhu na zaplacení úroku z prodlení z částky [částka]. Vytkla okresnímu soudu nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Zdůraznila, že ujednání o smluvních pokutách se nachází přímo v textu smlouvy na její první straně v oddílu „Smluvní sankce.“. Na této straně smlouvy nejsou rozhodně uvedeny nevýznamná ujednání obvykle obsažená v obchodních podmínkách, ale jsou zde uvedeny podstatné náležitosti smlouvy jako je předmět smlouvy, doba trvání a způsob stanovení ceny, ale i samotný vzájemný závazek žalobce dodat elektřinu a související služby a žalované za dodanou elektřinu uhradit cenu. Ujednání o smluvních pokutách jsou sjednána za zcela shodných podmínek. Nejsou psána menším písmem ani hustším písmem než jiná ujednání smlouvy a jsou obsažena v části nazvané „Smluvní sankce“, přičemž i další části smlouvy mají výstižné názvy jako „Uzavření a trvání smlouvy“ nebo „Cenové podmínky“. Je tedy zřejmé, že první strana smlouvy nemá charakter výčtu obchodních podmínek. Jedná se o tzv. adhezní smlouvu ve smyslu § 1798 a násl. o. z. (tzn., že o obsahu smlouvy se nevyjednává), která má obsah typický pro vztahy se spotřebiteli v oblasti dodávek energií, vody, telekomunikačních, bankovních a pojišťovacích služeb. Ujednání o smluvní pokutě je přitom integrální součástí smlouvy, a tedy není určeno odkazem na doložku v obchodních podmínkách. Ujednání proměnná, obsažená na straně dvě smlouvy, nelze od zbytku smlouvy oddělit a tato strana neobsahuje podstatné a povinné náležitosti dle energetického zákona, které dodávková smlouva obsahovat mít musí. Obě strany jsou provázány textovými odkazy, samotná struktura smlouvy je logická, přehledná a pro zákazníky srozumitelná a je v rámci široké soukromoprávní autonomie vůle zcela v dispozici žalobkyně. Žádný právní předpis takovou strukturu smlouvy nezakazuje. Písmo může být považováno za menší, lze jej však porovnat s písmem běžně užívaným na obalech potravinových výrobků, přičemž tyto informace mohou mít závažný vliv na zdraví spotřebitelů – např. alergiků. Každý, kdo by se chtěl s obsahem smlouvy seznámit, by si text mohl přečíst, a to ještě dříve, než se žalobcem vstoupí do jednání o uzavření smlouvy, neboť žalobce zveřejňuje formuláře smluv nejužívanějších produktů na svých webových stránkách, jak mu ukládá ustanovení § 1a odst. 1 energetického zákona. Ustanovení o smluvní pokutě, stejně jako celá smlouva, je napsáno ve spisovném českém jazyce a gramaticky správně, textace není o nic složitější, než je jazyk, jímž jsou standardně psány v ČR právní předpisy, u nichž platí princip „neznalost neomlouvá“. Žalobkyně se dovolává legitimního očekávání dle ustanovení § 4 o. z., které platí i pro právní vztahy se spotřebiteli a které znamená, že každý může důvodně očekávat v právním styku, že jedná s osobou nadanou rozumem průměrného člověka, která jej užívá s běžnou péčí a opatrností. V části nazvané „Prohlášení zákazníka“ jsou uvedeny i důvody pro sjednání smluvní pokuty. Nad to žalobce uvedl, že s dokumentem prostřednictvím svého pracovníka seznámil žalovanou s informacemi pro spotřebitele s tím, že pokud zákazník projeví nepohodlí s tímto postupem, je mu dokumentace poskytnuta v tištěné podobě, případně i sjednána nová schůzka za účelem poskytnutí času na klidné prostudování dokumentace. Zákazník je nejprve seznámen s textem dokumentu „Informace pro zákazníka spotřebitele“ a následně se samotnou smlouvou a dalšími dokumenty, teprve poté dokumentaci podepíše. Je proto logické, že vlastní podepsání všech dokumentů proběhne ve velmi krátkém časovém rozpětí a není rozhodné, v jakém pořadí jsou dokumenty podepsány. Z uvedených důvodů navrhla žalobkyně, aby rozsudek byl ve výrocích II a III změněn tak, že žalobě bude i v zamítavé části vyhověno a že žalovaná bude zavázána k plné úhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek v napadených částech včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. Podle § 1813 věty první o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Tato generální klauzule je pak doplněna výčtem konkrétních ujednání uvedených pod písmeny a) až l) § 1814 o. z.

9. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Z obsahu spisu vyplývá, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do shora uvedeného odběrného místa. Šlo o dodávku elektřiny pro domácnost, žalovaná ve smlouvě vystupovala jako zákazník, a to zřejmě v pozici spotřebitele (viz nezaškrtnutá kolonka podnikatel). Smlouva byla uzavřena na dobu 15 měsíců. Na první straně smlouvy byl vymezen předmět smlouvy a její podstatné náležitosti, upraveno bylo i trvání smlouvy a cenové podmínky, dále byly na první straně smlouvy uvedeny smluvní sankce s tím, že „pokud Zákazník opakovaně poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany innogy) anebo způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je innogy oprávněná účtovat Zákazníkovi pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé innogy neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny pokutu určenou jako násobek částky [částka] pro kategorii domácnost, a to za každý měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od innogy v důsledku výše uvedeného jednání zákazníka dokonce sjednané doby trvání smlouvy.“ „Zákazník je dále povinen zaplatit innogy pokutu ve výši [částka] za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou dle této smlouvy přesahující 10 dní.“ Na druhé straně smlouvy pak byli označeni účastníci smlouvy, druh produktové řady, způsob úhrady ceny a uvedená adresa odběrného místa včetně plánované spotřeby a stavu elektroměru. Žalovaná na druhé straně smlouvy prohlásila, že se seznámila se smluvním textem na obou stranách a smlouvu tam podepsala; na první straně její podpis nebyl.

12. Ze zjištění okresního soudu plyne, že žalovaná se ocitla 3x v prodlení se zaplacením záloh za dodanou elektřinu, a 1x za nezaplacení fakturované částky za odebranou elektřinu, že k ukončení smlouvy došlo pro chování žalované dne [datum]. Žalovaná se ve smlouvě zavázala setrvat ve smluvním vztahu se žalobkyní po dobu 15 měsíců od účinnosti smlouvy, přičemž v důsledku neplnění jejích povinností došlo k ukončení smlouvy o 7 měsíců dříve. Je proto povinna v souladu se shora uvedeným zaplatit smluvní pokutu za 7 měsíců po [částka], tj. [částka]. Žalobkyně, jak uvedeno shora, ještě vyúčtovala žalované smluvní pokutu 3 x [částka] za nezaplacení 3 záloh a [částka] za nezaplacení faktury, celkem [částka], dohromady jde tedy o částku [částka] ([částka]).

13. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvého stupně o neposkytnutí ochrany právům žalobkyně pro nepoctivost jejího jednání (§ 6 o. z.). Východiskem úvah odvolacího soudu je akcent na ochranu spotřebitele, nicméně taková ochrana nemůže být bezbřehá. Po spotřebiteli je třeba vyžadovat alespoň minimální pozornost, pečlivost a odpovědnost při uzavírání spotřebitelských smluv.

14. Se zřetelem na okresním soudem dovozovanou nepřehlednost, neuspořádanost či skrytost ujednání o smluvní pokutě, vzbuzujícího dojem nepodstatnosti tohoto ujednání, nutno v intencích shora uvedených zjištění zdůraznit, že v projednávané věci je ujednání o smluvní pokutě obsaženo na jedné ze dvou stran smlouvy (strana 1/2), která je nadepsána jako „Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny“ v oddílu označeném „Smluvní sankce“. Ujednání o smluvní pokutě tedy nebylo nikterak skrýváno, je obsaženo přímo v ustanoveních smlouvy, na čemž nic nemění, že první strana smlouvy obsahuje text jednotlivých ujednání a až druhá strana obsahuje údaje určené k doplnění, které jednotlivou smlouvu individualizují. Text posuzovaného smluvního ujednání je tak nepochybně srozumitelný. Soudu prvního stupně lze přisvědčit potud, že v případě formulace dané smluvní pokuty lze hovořit o určité komplikovanosti souvětí a slovního vyjádření, tedy o nižším stupni přehlednosti, nicméně navzdory tomu není na místě uvažovat o neurčitosti tohoto ujednání (neplatnosti ujednání ve smyslu § 553 o. z.). Z ničeho rovněž neplyne, že žalobkyně smlouvu tímto způsobem sestavila, aby spotřebitele zmátla, resp. aby před ním některá ujednání skryla. Stejně tak by bylo možno totiž spekulovat o tom, že důležitá ujednání smlouvy se nachází na straně 1/2 právě proto, aby jím spotřebitel při uzavírání smlouvy věnoval zvýšenou pozornost. Bez ohledu na to je však zřejmé, že při běžné opatrnosti neměla ujednání na straně 1/2 smlouvy spotřebiteli (žalované) uniknout, ta měla možnost se s nimi seznámit a pokud tak neučinila, jde to pouze k její tíži (to plyne i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, kde je odkazováno na zásadu, podle níž práva náleží bdělým). Ostatně žalovaná v této věci ani skutečnost, že by s ujednáním o smluvní pokutě nebyla seznámena, resp. neměla možnost se s ním seznámit, nenamítla. Písmo je sice menší, ale nikoliv excesivně, je čitelné prostým zrakem. Lze přisvědčit žalobkyni, že písmo obdobné velikosti nebo ještě menší lze nalézt na obalech léků, potravin atd.; přitom důsledky mohou být podstatně tragičtější. Žalovaná navíc ve smlouvě prohlásila, že se seznámila se smluvním textem na obou stranách smlouvy a přímo pod toto prohlášení připojila svůj podpis. Žádný právní předpis přitom neukládá, aby účastníci smluvních vztahů signovali text smlouvy na každé jeho straně. Nakonec lze zcela přitakat argumentaci žalobkyně v odvolání, že ani respektování zvýšených požadavků na ochranu spotřebitele nemůže vést k závěru, že by soudy měly automaticky snižovat nároky na pečlivost spotřebitele jako účastníka právního jednání a tím fakticky presumovat jeho ledabylost při vstupu do právních jednání. I ve spotřebitelských smlouvách platí zásada pacta sunt servanda a jistě není nepřiměřený požadavek, aby se spotřebitel seznámil s obsahem dvoustránkové smlouvy, kterou dobrovolně uzavírá. Odvolací soud proto neshledal, že by žalobkyní požadovaný nárok vznikl ze zakázaných ujednání ve smyslu ustanovení § 1813 o. z., které by založily významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele a tato nerovnováha by byla v rozporu s požadavkem přiměřenosti.

15. Jde-li o obsah samotného ujednání – smluvní pokutu ve výši [částka] za každý kalendářní měsíc (i jeho část) následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy – pak ani ten nenaplňuje kritéria stanovená v § 1813 o. z., neboť v jeho důsledku ve smluvním vztahu účastníků významná nerovnováha nenastává. Institut smluvní pokuty je právním prostředkem posílení („utvrzení“) postavení věřitele. Účelem smluvní pokuty je dát předem najevo zvýšený zájem věřitele na splnění smluvní povinnosti. Právní úprava nezbavuje smluvní pokutu její zajišťovací funkce ani funkce paušalizované náhrady škody (§ 2050 o. z.).

16. V daném případě si smluvní strany platně sjednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu pro případ, že opakovaně poruší své platební povinnosti (bez ohledu na to, zda dojde k jednostrannému ukončení smlouvy, k čemuž odstoupením ze strany žalobkyně došlo), potažmo pro případ, že žalovaná způsobí svým jednáním nemožnost dodávky elektřiny. Takové ujednání není nepřiměřené ve vztahu k žalované jako spotřebiteli (§ 1813, § 1814 a § 1815 o. z.) a nejedná se o ujednání v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy (§ 547 a § 580 odst. 1 o. z.). Žalovaná si totiž uzavřením smlouvy s obchodníkem s elektřinou zafixovala cenu elektřiny na dobu delší než jeden rok, čímž dosáhla jistoty, že v případě nečekaného zvýšení cen elektřiny na komoditních burzách nepocítí po dobu zafixování toto cenové zvýšení. Žalobkyně, která s ohledem na smlouvy uzavřené se zákazníky musela v předstihu objednat dostatečné množství elektřiny od výrobců, byla proto jednáním žalované (neplacením dodané elektřiny), které vedlo k ukončení smlouvy, resp. k nemožnosti dodávky elektřiny, poškozena. Smluvní pokuta musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou, pobídkovou výši. Přiměřenost smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního jednání, jeho pohnutkám a účelu, které sledovalo. Smluvní pokuta v daném případě dosahuje právě takové výše, aby ještě vůbec mohla plnit preventivní funkci, přičemž její nepoměr není dán ani ve vztahu k zajišťovaným povinnostem (sledujícím zejména plnění platebních povinností k nasmlouvaným dodávkám elektřiny po sjednanou dobu – viz odůvodnění shora); to platí o to více u neplacení faktur či záloh, kde v jednom případě činí sankce za porušení povinností bagatelních [částka].

17. Odvolací soud tedy z výše uvedených důvodů uzavřel, že dané ujednání o smluvní pokutě nelze považovat za neplatné ani podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., ani podle ustanovení § 1813 o. z. Účastníci uzavřeli platnou kupní smlouvu dle § 2079 o. z. a tato smlouva obsahovala i platnou dohodu o smluvní pokutě podle § 2048 o. z. Žalovaná porušila utvrzené povinnosti a žalobkyni vznikl požadovaný nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil.

18. Pro úplnost odvolací soud dodává, že obdobným způsobem již rozhodoval jiný senát zdejšího soudu ve věci sp. zn. 27 Co 346/2020–52, přičemž toto rozhodnutí považuje za správné. Naopak se neztotožňuje s rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, sp. zn. 29 Cdo 165/2020, které vzal za základ svého rozhodnutí okresní soud, navíc žalobce doložil, že i zmíněný soud od závěrů z rozhodnutí plynoucích již ustupuje – viz např. rozhodnutí sp. zn. 35 Co 271/2024.

19. Ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení bylo řízení výrokem I zastaveno, protože žalobkyně vzala co do tohoto požadavku žalobu zpět (§ 222a odst. 1 o. s. ř.). Došlo tak i ke zhojení procesní vady, že okresní soud o tomto nároku ve svém rozsudku opomněl rozhodnout.

20. S ohledem na změnu rozsudku okresního soudu ve věci samé odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů v plné výši. Náklady žalobkyně tvoří odměna advokáta za 5 úkonů právní služby po [částka] – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření a účast na svou soudních jednáních – a 1 úkon ve výši jedné poloviny, tj. [částka] – sepis předžalobní výzvy podle § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění do 31. 12. 2024, dále jen „AT“, dále 6 x [částka] náhrada hotových výdajů dle § 13 AT a k tomu 21 % DPH, dohromady [částka]. Dále tvoří náklady žalobkyně zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], celkem [částka].

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v tomto řízení byla žalobkyně plně úspěšná. Její náklady tvoří náhrada za 2 úkony právní služby po [částka] (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) – počítáno z punkta [částka] (§ 7 bod AT), dále 2 x náhrada hotových výdajů po [částka] dle § 13 AT ve znění od [datum], náhrada za ztrátu času za 6 započatých půlhodin po [částka] podle § 14 AT a cestovné z [adresa] a zpět 2 x 120 km při průměrné spotřebě dle TP 3,7 l motorové nafty/ 100 km a ceně [částka]/litr nafty, celkem [částka]. Celkem tyto náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí [částka] a k tomu 21 % DPH [částka], tj. dohromady [částka]. Dále tvoří náklady žalobkyně zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], celkem [částka].