19 Co 70/2022- 299

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Karetové a soudců Mgr. Alice Žáčkové a Mgr. Pavla Freiberta ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II. ve věci samé potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se mění v nákladovém výroku III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudem I. stupně.

III. Rozsudek soudu I. stupně se mění ve výrocích o nákladech státu IV., V. tak, že žalobce a žalovaná jsou povinni každý zaplatit na nákladech státu České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 8, 50% celkových nákladů státu ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit na nákladech státu České republice na účet Městského soudu v Praze částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozhodoval k návrhu žalobce, jímž se domáhal po žalované zaplacení nedoplatku na pojistném plnění ve výši [částka] s příslušenstvím, který se sestává z nedoplatku za opravu vozidla ve výši [částka] a ušlém zisku ve výši [částka] za zmařený pronájem vozidla po dobu 21 dní.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala s tím, že mu vyplatila dle rozpočtu nákladů na opravu poškozeného vozidla pojistné plnění ve výši [částka] a na náhradu za ušlý zisk [částka].

3. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (I.), zamítl žalobu na zaplacení dalších [částka] s příslušenstvím (II.), rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (III.), dále že oba účastníci jsou povinni zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na nákladech řízení částky ve výši, které budou určeny v samostatném usnesení (IV., V.).

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které bylo poškozeno vozidlo žalobce [příjmení] [jméno], rz: [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ předmětné vozidlo“ nebo„ vozidlo“), a to provozem vozidla pojištěného u žalované. Rozsah poškození sepsal dne [datum] svědek [jméno] [příjmení], který nezaznamenával, zda byly ve vozidle díly originální, použité či aftemarketové, ale pouze to, zda byly instalovány viditelně starší díly. Žalobce si zajišťuje údržbu vozidla sám, za použití náhradních dílů z druhovýroby. Žalovaná ukončila šetření pojistné události ohledně nákladů na opravu dne [datum] s tím, že pojistné plnění stanovila rozpočtem ve výši [částka], včetně DPH, a ohledně ušlého zisku dne [datum], které stanovila ve výši [částka].

5. K nároku z titulu ušlého zisku vyšel ze zjištění, že dne [datum] uzavřel žalobce jako pronajímatel s [jméno] [jméno] jako nájemcem smlouvu o nájmu předmětného vozidla na dobu od [datum] 8:00 hodin do [datum] 18:00 hodin a nájemce se zavázal zaplatit nájemné ve výši [částka]. Vozidlo mu bylo předáno dne [datum] v 8:00 hodin a téhož dne vráceno v důsledku poškození při dopravní nehodě. V případě dřívější opravy měl zájem o opětovný pronájem.

6. V řízení byl vypracován znalecký posudek znalcem [jméno] [příjmení] [číslo], který stanovil obvyklou cenu opravy předmětného vozidla v neautorizované opravně za použití originálních náhradních dílů částkou [částka], včetně DPH, za použití aftermarketových náhradních dílů částkou [částka], včetně DPH, a obvyklou dobu opravy v rozsahu minimálně 14 dnů ode dne poškození, tedy ode dne [datum], do dne předání [datum]. Pevné náklady stanovil ve výši [částka], když vycházel z částky 6,31 [spisová značka] násobené počtem dnů (14) a předpokládaným kilometrovým průběhem 50 kmden. Výměnou dílů nedošlo dle posudku ke zhodnocení ani ke znehodnocení vozidla.

7. Soud I. stupně posoudil uplatněný nárok dle § 1 odst. 1 písm. a), § 3 odst. 1, § 6 odst. 2 písm. b), § 9 odst. 1, 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ ZoP“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“).

8. Vznik nárok na náhradu škody představující obvyklou cenu opravy vozidla posoudil dle § 2951 odst. 1 o. z. s tím, že odpovídá rozdílu mezi tržní hodnotou vozidla před poškozením a totožně stanovenou cenou vozidla po poškození dle § 2952 o. z., s případným odpočtem zhodnocení. K tomu odkázal na závěry nálezů Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2221/07 a sp. zn. I. ÚS 1902/13. Při stanovení nároku vyšel ze znaleckého posudku, a to varianty opravy v neautorizovaném servisu za částečného použití aftermarketových dílů, které byly v posuzované době k dispozici. Poznamenal, že aftermaketové díly jsou kvalitativně srovnatelné s originály, když se jedná o díly certifikované. Uvedená kvalita takových náhradních dílů plně vyhovuje požadavkům stanoveným nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1902/13. Obvyklou cenu opravy stanovil ve výši [částka], včetně DPH. Po vyplacení částky [částka], rozhodl o nedoplatku pojistného plnění ve výši [částka].

9. U nároku na ušlý zisk vycházel opět ze znaleckého posudku, že obvyklá doba opravy činí 14 dnů. Při sjednané sazbě nájemného 1 800 [spisová značka] stanovil celkový nárok částkou [částka], z něhož odečetl pevné náklady na provoz vozidla ve výši [částka]. Po vyplacení částky [částka] z částky [částka], rozhodl o nedoplatek pojistného plnění ve výši [částka].

10. O úrocích z prodlení rozhodl dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení (dále jen„ Nařízení“).

11. Náklady řízení ve výši [částka] (34% celkových nákladů řízení) přiznal žalované dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89 exekučního řádu (dále jen„ Vyhláška“).

12. O nákladech státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř., když jejich vyčíslení ponechal na rozhodnutí v samostatném usnesení.

13. Včasným odvoláním napadl žalobce rozsudek do výroků II., III., IV. Zdůraznil, že uplatnil dva nároky, a to nárok na vzniklou škodu na jeho vozidle a ušlý zisk. K prvému nároku namítal nesprávné skutkové a právní závěry soudu, když ten vyšel z nejnižší částky škody, jak ji stanovil znalec, a to bez řádného zdůvodnění. Má za to, že při stanovení škody není možné vycházet z ceny opravy z aftermarkových dílů v neautorizovaném servisu. Namítal, že vyčíslení ceny opravy není správnou metodou stanovení škody, a pokud ji soud znalci zadal, je jeho postup nesprávný, v rozporu s aktuální judikaturou. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a nález Ústavního soudu ze dne sp. zn. II. ÚS 795/16. Znalec ani neuvedl zdroj a dostupnost náhradních neoriginálních dílů. Nadto znalci nebylo zadáno, aby stanovil obvyklou cenu vozidla před opravou a po opravě, když případný rozdíl by činil rovněž oprávněný nárok na náhradu škody. K druhému nároku namítal, že vozidlo muselo být na žádost žalované odstaveno do [datum] a čekalo na prohlídku jejím technikem. Teprve poté mohlo dojít k opravě. Nesouhlasí ani s odpočtem jakýchsi pevných nákladů na provoz vozidla, když uvedené ani nebylo ze strany soudu odůvodněno. Nesouhlasil ani s nákladovým výrokem, když v případě částečného úspěchu by měl být aplikován § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Navrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích zrušil a v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení nebo rozhodnutí změnil, žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. Žalovaná k nákladům na opravu vozidla zdůraznila, že se žalobce nedomáhal náhrady obchodního znehodnocení vozidla, ale náhrady nákladů na opravu vozidla a ušlého zisku. Ohledně nově tvrzeného nároku namítala, že žalobce nejenže nesplnil povinnost tvrzení a důkazní o takovém nároku, ale jednalo by se o změnu žaloby, která by s ohledem na koncentraci řízení nemohla být připuštěna. Odkazovanou judikaturu označila za nepřiléhavou. Nadto Ústavní soud se v nálezu sp. zn. II. ÚS 795/16 vyjádřil k otázce příliš nákladných či neefektivních oprav. Napadené rozhodnutí vycházející ze závěrů znaleckého posudku tak shledala správné, v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1902/13. Opravu ve značkovém servisu shledala s ohledem na stáří vozidla (první registrace rok 2004) a stav vozidla před dopravní nehodou neúčelnou. K rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], který vychází z koncepce dvoukolejnosti odškodňování, namítla, že jeho závěry byly překonány rozsudkem sp. zn. [spisová značka]. K ušlému zisku poznamenala, že přestože sama předložila odborný posudek, vypracovaný [právnická osoba] s.r.o., nerozporovala závěry znaleckého posudku. Za správné shledala i zkrácení nároku o provozní náklady vozidla, tak, jak je stanovil znalec. K nákladovým výrokům vyslovila nesouhlas s aplikací § 142 odst. 3 o. s. ř. Navrhla potvrzení napadených výroků a přiznat jí náhradu nákladů řízení.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo postupem dle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné. Obvyklá cena opravy vozidla 16. Soud I. stupně věc správně posoudil po právní stránce, a to ve smyslu zákona č. 168/1998 Sb., ZoP, a zákona č. 89/2012 Sb., o. z. Správně posuzoval podmínky pro vznik škody a její výše v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu například rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. V odůvodnění se stanoví, že„ Škodou podle § 2894 o. z. je újma na jmění, tj. na souhrnu majetku a dluhů osoby ve smyslu § 495 o. z. Je-li pojem škody i nadále spjat s materiální sférou, lze využít v podstatné míře dosavadní judikatorní definici, podle níž se za škodu považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou se ve smyslu § 2952 o. z. rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody. Skutečnou škodou na věci je pak újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením, a při určení její výše se zásadně vychází z obvyklé ceny věci v době poškození, přičemž zároveň se přihlíží k tomu, co musí poškozený účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci (§ 2969 odst. 1 o. z.). Tím se podtrhuje význam uvedení v předešlý stav (naturální restituce), tedy v případě provedení opravy poškozené věci může poškozený požadovat náhradu škody ve výši ceny opravy. Náhrada škody v penězích (relutární kompenzace) představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit na uvedení věci do původního stavu, avšak výše škody nemusí být určena jen vyúčtováním nákladů na její opravu. Lze vycházet z porovnání hodnoty věci, jakou měla v době poškození, oproti stavu po poškození s přihlédnutím k rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce. Zásadně tedy přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci, a to porovnání ceny obvyklé, jakou věc měla před poškozením, s obvyklou cenou po poškození, a náhrada nákladů potřebných k tomu, aby si poškozený uvedl věc do stavu před poškozením.“ 17. Nejprve odvolací soud konstatuje, že shledává nedůvodnou námitku žalobce, že byl nesprávně zadán znalecký posudek a měla být stanovena obvyklá cenu vozidla před poškozením a po opravě, když případný rozdíl by činil rovněž oprávněný nárok na náhradu škody. V daném případě se jedná o sporné řízení, soud tedy vychází ze skutkových tvrzení, jimiž je nárok žalobou uplatněný vymezen. K tomu lze odkázat např. na rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž se stanoví, že„ Skutkovým vymezením nároku v žalobě je soud vázán a nemůže žalobci přiznat plnění na základě jiného skutkového základu, neboť by tak rozhodl o jiném nároku, než který se stal předmětem řízení. Není přitom povinen poučit žalobce o tom, že může uplatnit obdobný či zcela jiný nárok, než který skutkově vymezil, neboť takové poučení týkající se hmotného práva by bylo v rozporu se zákonem, tj. s ustanovením § 5 o.s.ř., podle nějž soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech, a se zásadou rovnosti účastníků řízení (srov. např. [spisová značka]).“ V souzené věci se žalobce domáhá nároku na úhradu pojistného plnění představující obvyklé náklady na opravu vozidla vynaložené v souvislosti s dopravní nehodou ze dne [datum].

18. Nadto poznamenává, že se soud I. stupně s námitkou obvyklé hodnoty vozidla před nehodou a po provedení opravy v souladu s aktuální judikaturou vypořádal. K tomu lze opětovně odkázat na výše citované rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž se stanoví, že„ Jestliže byly poškozenému nahrazeny náklady na opravu vozidla po nehodě, avšak po provedené opravě se hodnota vozidla nedostala na úroveň původní obvyklé ceny, je zde stále majetková újma poškozeného, způsobená na vozidle, a to v rozsahu rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a obvyklou cenou vozidla po opravě, k jejíž náhradě je škůdce povinen.“, nebo v rozhodnutí Ústavního ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 795/16 se stanoví, že„ Jinými slovy, i pokud dojde v důsledku opravy k plné obnově funkční hodnoty věci, avšak zároveň není plně obnovena její hodnota tržní, věc nepřináší svému vlastníku stejný užitek a škoda na věci tudíž není plně nahrazena.“ Znalec jednoznačně konstatoval, že výměnou dílů nedojde ke zhodnocení ani ke znehodnocení vozidla. Z uvedeného plyne, že výměnou dílů bude mít vozidlo stejnou obvyklou hodnotu jako před nehodou. Je to dáno také charakterem poškozených dílů, když poškozeny nebyly díly, které mají zásadní vliv na bezpečnost vozidla (například držák RZ, světlomety, znak, vzduchovody, lišty kapoty) a jízdní vlastnosti vozidla, když nebyl nehodou poškozen například motor.

19. Soud I. stupně s ohledem na rozsah poškození dospěl k správnému závěru, že provedení opravy je postupem objektivně účelným, což žalobci zakládá právo na náhradu vynaložených nákladů na opravu. K tomu ve shodě s ním lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2221/07, v němž je řešeno stanovení majetkové újmy, vzniklé poškozením vozidla, ke dni dopravní nehody. Znalec měl určit, zda je ekonomicky výhodné provést opravu vozidla, v kladném případě určit majetkovou újmu, představující předpokládané náklady na opravu vozidla za účelem jeho uvedení do stavu před dopravní nehodou. V odůvodnění nálezu se stanoví, že„ Je-li za škodu považována újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí. Pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci. Je třeba přihlédnout i k tomu, že v případě havarovaného vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla.“ V souzené věci nedošlo k opravě vozidla, proto byl vypracován znalecký posudek za účelem stanovení obvyklé ceny opravy předmětného vozidla v neautorizovaném servisu, a to za použití originálních náhradních dílů a za použití aftermarketových náhradních dílů.

20. Námitku, že nebyl důvod pro stanovení opravy v neautorizovaném servisu a použití aftermarketových náhradních dílů, shledal odvolací soud nedůvodnou. Žalobce v žalobě uvedl, že si údržbu vozidla provádí sám, což následně potvrdil i ve zprávě nazvané výpočet ušlého zisku, kde navíc uvedl, že si ji zajišťuje sám za použití náhradních dílů z druhovýroby. Následně v doplnění skutkových tvrzení ze dne [datum] uvedl, že tím myslel běžnou údržbu například související s filtry, olejem, pneu, brzdovými díly, a že opravy vozidla si nezajišťuje. Žalovaná tato skutková tvrzení nerozporovala, nebyl důvod je prokazovat. Soud I. stupně tak správně vycházel z provedení opravy v neautorizovaném servisu, když ze skutkových tvrzení plyne, že vozidlo nebylo servisováno v autorizovaném servisu, a při údržbě a opravách byly používány, nikoli originální náhradní díly, ale náhradní díly aftermarketové. Cena opravy vozidla pak byla stanovena součtem obvyklé ceny náhradních dílů, ale i cenou prací, bez ohledu na to, zda opravu provede sám žalobce či oprávce.

21. K otázce, zda vycházet z cen originálních dílů nebo aftermarketových náhradních dílů lze opět odkázat na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2221/07, v němž se dále stanoví, že soud musí směřovat k spravedlivému výsledku, neboť„ V každém individuálním případě je proto třeba pečlivě srovnat majetkový stav poškozeného před vznikem škody a po provedení opravy poškozeného vozidla, přičemž rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši veškerých jím vynaložených prostředků nutných k obnovení provozuschopnosti vozidla, tedy původního majetkového stavu.“ V nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1902/03 se Ústavní soud také vyjádřil k použití náhradních dílů při opravě. V odůvodnění stanovil, že„ Je nepochybné, že jednotlivé díly automobilu mají (vzhledem k jejich rozdílné konstrukci a funkci) rozdílnou životnost, vliv na kvalitu a bezpečnost jízdy a liší se také v dalších vlastnostech…. Zatímco tedy výměna některých dílů sama o sobě může vozidlo určitým způsobem zhodnotit, zlepšit jeho jízdní vlastnosti a zvýšit tržní cenu (pomineme-li nyní její snížení v důsledku nehody), výměna jiných dílů je pro uživatele vozidla či případného zájemce o jeho koupi irelevantní nebo zcela podružná.“ Znalec v posudku vycházel z cen originálních dílů ohledně držáku RZ, vzduchovodu pravého, levého, středního pravého, středního levého, ochranné lišty a lišty kapoty v celkové ceně [částka] s DPH. U dílů, které byly jako neoriginální dostupné u oslovených prodejců [příjmení] [jméno] a ACI, tak vycházel z cen aftermarketových. Jednalo se o přední nárazník, mřížku, znak, rámeček a světlomety. Z technického hlediska se tak jednalo o díly při koupi vozidla podružné. 22. [příjmení] dále zůstalo stanovení ceny znalcem pro náhradní neoriginální díly. Pro rozpor mezi bodem 3.4 znaleckého posudku, v němž znalec obecně konstatoval, že cena použitých dílů činí 50% ceny nových dílů, avšak v bodě [číslo] použil u cen nových dílů od náhradních výrobců v některých případech větší procentuální snížení z cen originálních dílů, doplnil odvolací soud dokazování výslechem znalce [jméno] [příjmení]. Ten dle znaleckého posudku ponížil cenu aftermarketových dílů z ceny originálních dílů u krytu předního nárazníku o 57,5% (z [částka] na [částka]), u mřížky chladiče o 37% (z [částka] na [částka]), u světlometů levého i pravého o 59% (z [částka] na [částka]), u znaku o 27% (z [částka] na [částka]) a u rámečku o 26% (z [částka] na [částka]). Znalec při své výpovědi setrval na svých závěrech uvedených v znaleckém posudku. K uvedené námitce doplnil, že z důvodu, že znalecký posudek byl vypracováván zpětně, vycházel z cen uvedených v databázi [anonymizováno], jak pro díly originální, tak pro díly vyrobené náhradním výrobcem, u nichž se vychází z tzv. aftermarketové ceny. Poznamenal, že i díly od náhradních výrobců musí splňovat srovnatelnou kvalitu dílů originálních, nemají však vyznačené logo vozidla. Současně při jejich výrobě za situace, kdy nedisponují montážní linkou prvovýrobce, může dojít k rozměrové odchylce dílu nebo použití jiné techniky, to vše při nutnosti zachování stejné kvality, kterou zaručuje výrobce. Soud I. stupně tak správně vycházel z cen stanovených znalcem ve znaleckém posudku, jak v případě originálních dílů, tak náhradních dílů.

23. Ani námitku ohledně stanovení hodnoty předpokládaných prací neshledal odvolací soud důvodnou. Nejenže se s touto otázkou znalec podrobně vypořádal v znaleckém posudku (viz bod 3.3., 3.4), ale v rámci své výpovědi doplnil, že se při stanovení obvyklé ceny prací obrátil na neznačkové oprávce, které nalezl na internetu (viz tabulka bod 3. 3 znaleckého posudku). Zjištěné ceny prací shledal za odpovídající. Odvolací soud doplňuje, že znalec oslovil pět servisů, tedy vycházel pro svůj závěr o hodnotě jednotlivých prací z dostatečně širokého vzorce. Nadto se ceny prací v servisech lišily pouze v řádech desítek korun v rámci hodinové sazby, což svědčí o tom, že se jedná o ceny obvyklé v místě a čase.

24. Soud I. stupně tak správně přiznal žalobci nevyplacenou část škody za opravu vozidla ve výši [částka] = [částka] (oprava + díly) – [částka] (vyplaceno), aniž by mu dále vznikl nárok na rozdíl mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a obvyklou cenou vozidla po opravě, kterého se nadto v řízení před soudem I. stupně nedomáhal. Ušlý zisk 25. Rozhodnutí soudu I. stupně ohledně ušlého zisku je opět v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, například s rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž se stanoví, že„ Ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Jde o ztrátu očekávaného přínosu, o to, o jaký reálně dosažitelný prospěch poškozený přišel. Náhrada se určuje jako rozdíl mezi předpokládaným ziskem a náklady, které bylo třeba na jeho dosažení vynaložit. Závěry, jež dovodila judikatura především v podnikatelských vztazích, a to že při určení výše náhrady ušlého zisku se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností – nebýt škodné události – poškozený ze své činnosti získal, s přihlédnutím k nákladům, které by musel na dosažení těchto výnosů vynaložit, platí obecně pro určení výše ušlého zisku.“ Výše pronájmu za jeden den nebyla na rozdíl od stanovení odpočitatelné položky pevných nákladů sporována. Odvolací soud se tedy zaměřil na spornou položku. Ze znaleckého posudku vyplývá, že pevné náklady na provoz vozidla ve výši 6,31 [spisová značka] byly stanoveny součtem: a) opotřebení vozidla (výchozí cena vozidla [částka] – pořizovací cena pneu [částka] děleno životností vozidla 180 km = 5,41) + b) opotřebení pneumatik + c) mazadla a provozní náplně + d) oprava a běžná údržba (a) + b) + c) = 09). Znalec doplnil, že vozidlo, které nechá výrobce homologovat, chce ho zařadit do určité třídy, musí splnit určité podmínky, do nichž patří zejména životnost vozidla, což je doba, po kterou stanovené podmínky musí být zachovány, ale i náklady, které musí být během provozu vozidla investovány. Tyto náklady se musí vejít do stanovených koeficientů. U nákladů na provoz vozidla doplnil, že vedle toho, že se vychází z pořizovací ceny vozidla, objemu motoru, se vychází z dalších koeficientů týkajících se například stárnutí vozidla nebo nákladů na opravy a nutné úhrady jako je například platba silniční daně. Jedná se tedy o výpočet sazby nákladů vynaložených na 1 km provozu vozidla, které vznikají i tehdy, kdy vozidlo stojí. Poznamenal, že žalobce si je měl promítnout do pronájmu vozidla. K námitce žalobce dále konstatoval, že tyto náklady nejsou stejné v situaci, když je vozidlo v provozu nebo když stojí. Pro výpočet pevných nákladů proto vycházel z údajů uvedených žalobcem o uvažovaném kilometrickém průběhu cca 50 km/den.

26. Ani námitka, že nebylo zohledněno, že oprava vozidla mohla fakticky započít až po prohlídce technikem žalované, nebyla shledána důvodnou. V bodě 3.5 znaleckého posudku je podrobně popsána úvaha znalce, která vedla k závěru, že vozidlo by mohlo být předáno po opravě dne [datum]. Znalec vycházel z toho, že oprava mohla být započata až po prohlídce technika žalované. Samotnou dobu opravy stanovil, včetně objednání a dodání náhradních dílů, na 8 dní, nikoli tedy 14 dní do [datum].

27. Žalobci tak byl správně přiznán soude, I. stupně zbytek nevyplaceného ušlého zisku, tedy zisku oproštěného od zaokrouhlených pevných nákladů směrem dolu, tj. částka [částka] = [částka] (pronájem) – [částka] (vyplaceno) - [částka] (pevné náklady).

28. Za oprávněný shledal odvolací soud i nárok na příslušenství dle § 1970 o. z. ve výši dle Nařízení, když ho žalobce požaduje až od zamítavé reakce žalované na předžalobní výzvu.

29. Odvolací soud tak potvrdil napadený výrok II. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. Výrok I. ve věci samé nebyl napaden odvoláním, tedy zůstal stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu dle § 206 odst. 2 o. s. ř.

30. Odvolací soud se pouze neztotožňuje s nákladovým výrokem III., tedy i na něj navazujícími výroky IV. a V. Žalobce uplatnil dva nároky. Ohledně nároku na náhradu škody ve výši [částka] za opravu vozidla byl úspěšný v rozsahu [částka]. Zde je však třeba aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť výše plnění závisela na znaleckém posudku. Ohledně nároku na ušlý zisk ve výši [částka] byl úspěšný v rozsahu [částka] a je třeba postupovat dle §142 odst. 2 o. s. ř. Dle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“) platí, že při spojení dvou a více věcí se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. K objektivní kumulaci nároků se pak Nejvyšší soud vyjádřil například v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Tarifní hodnota činí [částka] ([částka] + [částka]). Úspěch žalobce co do částky 17 388 představuje 52,5% z celkového nároku. Rozsah úspěchu a neúspěchy je tak prakticky totožný, nepřesahující 5% Odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudem I. stupně.

31. O nákladech státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto v návaznosti na výše uvedené rozhodnutí o nákladech mezi účastníky řízení. Za této procesní situace bylo uloženo každému z účastníků řízení uhradit polovinu nákladů vynaložených státem před soudem I. stupně, o jejichž výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.

32. Odvolací soud tak nákladové výroky III. až V. změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř.

33. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné, nezastoupené, žalované. V souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. jí přísluší tři odměny po [částka] dle § 2 odst. 3 Vyhlášky za vyjádření k odvolání a účast u dvou jednání dle § 1 odst. 3 písm. a), c) Vyhlášky. Lhůta k zaplacení částky [částka] byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

34. O nákladech vynaložených státem v rámci odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. Tyto představují znalečné přiznané znalci za výpověď u jednání dne [datum] usnesením z téhož dne. Lhůta k zaplacení částky [částka] byla opět stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení