19 Co 95/2022-379

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jana Fifky žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa] o nemajetková újma při poškození zdraví k odvolání žalované a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. prosince 2021 č. j. 30 C 206/2017-330 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, III, V, VII, VIII, IX a XI potvrzuje.

II. Ve výroku X se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 426 766 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve výroku XII se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit soudní poplatek 73 179 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 33.609 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na bolestném částku 200.000 Kč a na ztížení společenského uplatnění částku 2.003.023 Kč, obojí s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 7. 2017 do zaplacení (výroky I a III). Co do bolestného ve výši 452.209 Kč s příslušenstvím a náhrady ztížení společenského uplatnění ve výši 148 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výroky II a IV). Žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni na ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti částku 133.431 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 18. 7. 2017 do zaplacení (výrok V) a co do částky 9.917 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok VI). Žalované dále uložil zaplatit žalobkyni na ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti částku 388.897 Kč s úrokem z prodlení výši 8,05 % ročně z částky 90.336 Kč od 18. 7. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení výši 10 % ročně z částky 169.707 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení (výrok VII) a platit žalobkyni na ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pravidelnou měsíční náhradu ve výši 8.316 Kč od 1. 11. 2021 do budoucna, splatnou do každého 15. dne v měsíci (výrok VIII). Dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech spojených s péčí o zdraví částku 1.689 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 18. 7. 2017 do zaplacení (výrok IX). Žalované a vedlejšímu účastníku uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 598.336 Kč k rukám její zástupkyně (výrok X), nahradit České republice náklady řízení zálohované státem ve výši 96.096 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově (výrok XI) a zaplatit soudní poplatek 32.260 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově (výrok XII). Lhůtu ke všem plněním okresní soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud takto rozhodl v řízení zahájeném žalobkyní dne 18. 7. 2017, v němž se domáhala po žalované náhrady majetkové a nemajetkové újmy, která jí měla podle jejích tvrzení vzniknout v důsledku operace žlučníku, kterou u žalované podstoupila dne 31. 7. 2014. Žalobkyně v žalobě popsala vznik svých zdravotních obtíží, konkretizovala, jakých chyb se lékaři žalované dopustili při léčbě žalobkyně před operací, v průběhu operace i po operaci s tím, že konání, resp. nekonání lékařů žalované při poranění žlučových cest žalobkyně bylo postupem non lege artis. K důkazu předložila znalecký posudek z oboru chirurgie, specializace všeobecná a břišní chirurgie a z oboru nemateriální újmy na zdraví, který si nechala vypracovat. Domáhala se náhrady bolestného ve výši 652.209 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále též„ ZSU“) ve výši 1.910.917 Kč, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od 1. 8. 2014 do 30. 12. 2015 ve výši 143.348 Kč a náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2017 ve výši 90.336 Kč s tím, že od 1. 7. 2017 do budoucna jí vzniká nárok na měsíční rentu ve výši 5.054 Kč. Dále požadovala náhradu nákladů spojených s léčením ve výši 1.689 Kč a platby uhrazené znalcům za zpracování znaleckých posudků ve výši 56.019 Kč.

3. Žalovaná a vedlejší účastník na její straně zaujali shodné stanovisko, že nebyl prokázán postup žalované non lege artis, neboť nebyla prokázána chyba operatéra ani chyba v léčbě, dále že nebyla zjištěna komplexní léze žlučovodu, ale charakter poranění žlučových cest zůstal nejasný. Taktéž poukázal na okolnost, že život ohrožující komplikace nastaly u žalobkyně až za její hospitalizace ve Fakultní nemocnici v [obec].

4. Okresní soud vzal na základě lékařské dokumentace vedené ohledně žalobkyně a nesporných stanovisek účastníků za prokázáno, že žalobkyně byla pro opakované žlučníkové koliky hospitalizována na chirurgickém oddělení žalované dne 28. 7. 2014. Dne 29. 7. 2014 byly žalobkyni provedeny odběry krve a uděláno její laboratorní vyšetření. Operace žlučníku proběhla dne 31. 7. 2014, přičemž byla zahájena jako laparoskopická a v průběhu ní lékaři žalované výkon konvertovali na operaci klasickou, při níž byl žlučník žalobkyně odstraněn. Dne 1. 8. 2014 byla žalobkyně převezena k vyšetření do Fakultní nemocnice v [obec] (dále též„ FNHK“), kde podstoupila ERCP vyšetření a ultrazvukové vyšetření, která však byla nepřehledná a k upřesnění diagnózy nevedla. Po těchto vyšetřeních na vyšším pracovišti byla žalobkyně vrácena na chirurgické oddělení žalované. V průběhu pooperační léčby žalobkyně neprospívala a z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu byla dne 22. 8. 2014 odeslána za účelem vyšetření do FNHK, kde již zůstala hospitalizována. Zde byla léčena do 13. 10. 2014 na chirurgické klinice, přičemž její stav byl komplikován akutním respiračním selháním s nutností umělé plicní ventilace do 4. 9. 2014. Od 13. 10. 2014 byla žalobkyně hospitalizována na interní klinice FNHK do 3. 12. 2014, kdy byla na čas propuštěna domů, znovu byla přijata dne 6. 1. 2015 k předoperačnímu vyšetření a k plánované rekonstrukci žlučových cest provedené dne 12. 1. 2015.

5. Okresní soud dále k návrhu žalované provedl výslechy všech lékařů, kteří poskytovali žalobkyni péči během její hospitalizace u žalované. Z obsahu jejich výpovědí neučinil vlastní konkrétní závěry o skutkovém stavu, od nich získaný popis průběhu léčby žalobkyně se však stal jedním z podkladů pro následné odborné znalecké posouzení.

6. Z obsahu písemného znaleckého posudku znalce z oboru chirurgie, specializace všeobecná a břišní chirurgie MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. ze dne 6. 3. 2017 a z jeho doplňku ze dne 18. 9. 2017 předložených k důkazu žalobkyní okresní soud zjistil, že podle jeho závěrů jsou veškeré komplikace, trvalé následky a současný i budoucí průběh nemoci žalobkyně v příčinné souvislosti s iatrogenním poraněním společného žlučovodu a s nesprávným konáním lékařů žalované. Pochybení lékařů v době od 27. 7. 2014 do 31. 7. 2014 spatřoval tento znalec v tom, že ignorovali výsledek laboratorního vyšetření ze dne 29. 7. 2014, které vypovídalo o žloutence pacientky, a měli pracovat s podezřením na výskyt překážky ve žlučových cestách. Před rozhodnutím o operaci bylo žádoucí nařídit kontrolní ultrazvukové vyšetření a před operací měla být pacientka odeslána na specializované pracoviště k vyšetření ERCP. Operace bez tohoto vyšetření neměla být provedena, neboť nebyla urgentní. Laparoskopická operace byla indikována nesprávně a při operaci pravděpodobně nebyly dodrženy elementární zásady bezpečné cholecystektomie. Dle znalce neexistuje žádný byť jen teoretický předpoklad, že by k poranění společného žlučovodu mohlo dojít jiným způsobem než během operace dne 31. 7. 2014 nástrojem, který v rukou držel operatér. Ve dnech 2. 8. 2014 až 22. 8. 2014 dále lékaři žalované nevzali v potaz doporučení lékařů Fakultní nemocnice v [obec] o nutnosti provést CT vyšetření, případně opakovat ERCP vyšetření. Zdravotnická dokumentace nebyla vedena v požadovaném a dostatečném rozsahu a nesplňuje kritéria daná zákonem o zdravotních službách. Dle závěrů tohoto znalce poranění žlučových cest znamená do budoucna výrazně zhoršenou kvalitu života až u 75 % pacientů, přičemž z opakovaných kontrolních vyšetření žalobkyně v poradně pro chirurgii jater FNHK vyplývá, že její stav není dobrý. Omezení zdravotního stavu žalobkyně ke dni zpracování posudku byla popsána v části posudku obsahující bodové ohodnocení za ztížení společenského uplatnění, které zpracoval znalec z oboru zdravotnictví se specializací nemateriální újmy na zdraví MUDr. [jméno] [příjmení]. Závěry znaleckého posudku a jeho doplňku stvrdil znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., při výslechu před soudem. Součástí svého výslechu učinil prezentaci, která mimo jiné obsahovala rozvahu znalce, jak dne 31. 7. 2014 cholecystektomie nejpravděpodobněji probíhala a jak by lege artis proběhnout měla. Znalec uzavřel, že lékaři žalované měli neodkladně kontaktovat vyšší pracoviště a iniciovat urgentní překlad pacientky na chirurgickou kliniku FNHK. K období hospitalizace žalobkyně ve FNHK od 22. 8. 2014 do 30. 1. 2015 podle znalce péče o pacientu probíhala v souladu s nejnovějšími poznatky současné medicíny. Znalec však nepovažovat za správný postup, že byla pacientka po neprůkazném ERCP vyšetření dne 1. 8. 2014 odeslána zpět do nemocnice žalované, neboť na nadřízeném pracovišti museli vědět o tom, že u ní nejsou na řešení stavu takových pacientů, tedy na operaci poraněných žlučových cest vybaveni. Postup FNHK znalec označil z popsaných důvodů za nekolegiální a neprofesionální.

7. S ohledem na okolnost, že jde o zvlášť obtížný případ vyžadující vědecké posouzení, okresní soud dále vyhověl návrhu všech účastníků na vypracování revizního znaleckého posudku, při němž by byl přezkoumán rovněž postup FNHK. Fakultní nemocnice v [obec] podala jako znalecký ústav v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, písemný znalecký posudek ze dne 30. 4. 2020. V něm se tento znalecký ústav vyjádřil ke správnosti léčebného postupu lékařů žalované před operací, ke správnosti indikace operace, průběhu operace a postupu lékařů žalované při léčení žalobkyně od skončení operace do 22. 8. 2014 a ke způsobu vedení zdravotnické dokumentace žalobkyně u žalované. Dále se vyjádřil k otázce, zda žalobkyně v souvislosti s posuzovanou operací a následnou léčbou trpí trvalými zdravotními následky, jaké jsou projevy zdravotních následků v běžném životě žalobkyně. Posoudil taktéž správnost postupu Fakultní nemocnice v [obec] dne 1. 8. 2014, při řešení akutního respiračního selhání žalobkyně dne 23. 8. 2014 a při další péči o ní. Tento znalecký ústav dále přezkoumal znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., s přihlédnutím k výslechu tohoto znalce a popsal, v jakých bodech dospěl k odlišným závěrům a v jakých bodech nejsou závěry tohoto znalce v rozporu se závěry znalecké komise. Vzhledem k tomu, že na základě žádosti o vyškrtnutí ze seznamu znaleckých ústavů zaniklo Fakultní nemocnici [obec] ke dni 30. 5. 2020 její oprávnění vykonávat znaleckou činnost, závěry revizního znaleckého posudku stvrdili v rámci svých výslechů před soudem dva ze zpracovatelů posudku MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., a MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., ve vztahu k průběhu zdravotní péče o žalobkyni a MUDr. [jméno] [příjmení] ve vztahu k vyčíslení výše nemateriální újmy na zdraví žalobkyně. Na základě výslechu těchto zpracovatelů revizního znaleckého posudku a závěrů písemného posudku Fakultní nemocnice v [obec] vzal okresní soud za prokázané, že lékaři žalované se dopustili při léčbě žalobkyně pochybení, která jsou v rozporu se správnou chirurgickou praxí, s poznatky současné medicíny a obecně uznávanými postupy a to zejména tím, že 1) před operací žalobkyně dne 31. 7. 2014 neprovedli sonografické vyšetření břicha, které mohlo objasnit příčinu zvýšení jaterních testů a žlučového barviva (hodnocení šíře žlučových cest, zobrazení kamene uvnitř žlučovodu), případně mohlo vést k indikaci dalších vyšetření; 2) když už lékaři indikovali nemocnou k operačnímu výkonu bez provedení potřebného došetření žlučových cest, nepřistoupili k nástřiku žlučových cest kontrastní látkou se skiaskopickým zobrazením během operace (neprovedli cholangiografii). Neprovedením peroperační cholangiografie lékaři nepřišli na překážku (přítomnost kamene) ve žlučových cestách, kterou měli možnost odstranit v průběhu operace či indikovat pooperační ERCP. Lékaři by se provedením peroperační cholangiografie buďto vyhnuli poranění žlučových cest nebo by toto poranění již v průběhu operace diagnostikovali. Při zjištění poranění žlučových cest by bylo možné provést bezprostřední rekonstrukci žlučových cest napojením žlučovodů na tenké střevo, nebo kontaktovat vyšší pracoviště, které by rekonstrukci v krátkém časovém intervalu provedlo; 3) při laboratorně zjištěné progresi hodnot jaterních testů v době od 1. 8. 2014 nedbali lékaři žalované doporučení nadřízeného pracoviště provést kontrolní zobrazovací vyšetření (CT břicha), případně nový pokus o ERCP vyšetření, a zcela rezignovali na došetření příčiny tohoto stavu. Sonografické vyšetření bylo provedeno až 12. 8. 2014, k opakování ERCP vyšetření bylo přistoupeno až 22. 8. 2014.

8. Shora popsaný skutkový stav věci okresní soud posoudil nejprve podle § 2894 odst. 1 a 2 o. z., § 2910 a § 2911 o. z. Dospěl k závěru, že odpovědnost žalované za poškození zdraví žalobkyně je dána, neboť bylo postaveno najisto, že lékaři žalované při péči o žalobkyni nepostupovali v souladu s nejmodernějšími poznatky lékařské vědy, což negativně ovlivnilo zdravotní stav žalobkyně, která byla nucena podstoupit revizi a rekonstrukci žlučových cest, dlouhodobé léčení a rekonvalescenci a kvalita jejího života zůstává trvale zhoršena. Všechny tyto důsledky jsou v příčinné souvislosti s postupem non lege artis při poskytování lékařské péče žalovanou žalobkyni v době od 27. 7. 2014 do 22. 8. 2014.

9. Okresní soud poté aplikoval na jednotlivé žalobkyní uplatněné škodní nároky ustanovení § [číslo] odst. 1 a 2, § 2952 a § 2958 o. z. Ohledně výše nemajetkové újmy spočívající v bolestném vyšel z písemného revizního znaleckého posudku, který stanovil bolestné na 127.733,40 Kč, tedy podstatně níže než znalec v posudku předloženém žalobkyní, podle něhož činilo bolestné 652.209 Kč. Při výpočtu ztížení společenského uplatnění znalecký ústav dospěl k celkové sumě 2.003.171 Kč, což na drobné běžné odchylky odpovídá výpočtu v posudku předloženém žalobkyní, podle něhož bylo ztížení společenského uplatnění ohodnoceno na 1.900.917 Kč. Pokud se jedná o značný rozdíl v ocenění bolestného, znalecký ústav vysvětlil, které diagnózy lze uznat za vlastní poškození zdraví dne 31. 7. 2014, za následné komplikace v roce 2014 a za vynucenou operaci v roce 2015. Vysvětlil, že zbylé diagnózy zahrnuté do ocenění bolestného ve znaleckém posudku předloženém žalobkyní znalecká komise nepovažuje za výkony navíc, ale za komplikace provedené operace. Konstatoval, že žalobkyně odlišný výpočet výše bolestného revizním znalcem nerozporovala, avšak pokud znalecký ústav posoudil jako odškodnění bolesti pouze odškodnění vlastního zranění, domáhala se zohlednění stresu z dlouhodobého pobytu v nemocnici, okolnosti, že byla déle než čtyři měsíce omezena na běžném způsobu života, opakovaně podstupovala nepříjemné lékařské zákroky, musela být napojena na umělou plicní ventilaci a měla dlouhodobě zavedenou kanylu, dále že byla sice propuštěna na vánoční svátky, ale měla vyveden drén ze žlučovodu, který musela proplachovat a odsávat tekutinu injekční stříkačkou, že v nemocnici v [obec] strávila i den svých čtyřicátých narozenin a při pobytu na jednotce intenzivní péče zcela ztratila soběstačnost, dále že kvůli přetrvávajícím úzkostem a strachu před každým vyšetřením či zákrokem musela během hospitalizace v nemocnici v [obec] užívat uklidňující léky, přičemž psychofarmaka užívá dodnes. Okresní soud posoudil tyto žalobkyní popsané skutečnosti jako důvod pro značné duševní útrapy, které mají být podle § 2958 o. z. odškodněny vedle bolestného a ztížení společenského uplatnění jako tzv. další nemajetkové újmy. K tomu okresní soud odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021 sp. zn. II. ÚS 1564/20 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017sp. zn. 25 Cdo 2245/2017. Připomněl závěr Ústavního soudu ve shora označeném nálezu, podle něhož za situace, kdy jsou konkrétně označené újmy plně a spravedlivě odškodněny, není z pohledu ústavního pořádku překážkou, do které kategorie byly obecnými soudy zařazeny. Dospěl k závěru, že útrapy žalobkyně zjištěné v této věci by měly být odškodněny spíše jako další nemajetkové újmy, tedy mimo rámec bolestného. S přihlédnutím k okolnostem případu, zejména k psychickému stavu poškozené dlouhodobě poznamenanému důvodnou obavou z vážného poškození zdraví, ke ztrátě příležitosti oslavit obvyklým způsobem kulaté narozeniny a k útrapám při prožívání vánočních svátků dospěl k závěru, že bolestné stanovené revizním znaleckým posudkem je nedostačující, neboť neodpovídá odčinění újmy podle zásad slušnosti, a jako bolestné odpovídající požadavkům § 2958 o. z. stanovil částku 200.000 Kč. V této části poté žalobě vyhověl a ve zbytku bolestného žalobu zamítl.

10. Ohledně výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobkyně vyšel okresní soud z revizního znaleckého posudku a z výslechu zpracovatele této jeho části MUDr. [jméno] [příjmení]. Znalecký posudek stanovil výsledné procento omezení funkčních schopností žalobkyně na hodnotu 17,20, přičemž MUDr. [příjmení] tento závěr písemného posudku při výslechu před soudem obhájil. K námitkám žalované a vedlejšího účastníka ohledně bodového ohodnocení ve vztahu k náboženskému a politickému životu, ke studiu vysoké školy a ke schopnosti reprodukce znalec při výslechu vysvětlil, že metodika počítá s teoretickým znemožněním těchto činností, tedy nejde o to, že by pacientka reálně chtěla studovat vysokou školu, mít děti apod. Podle okresního soudu tedy není dán důvod ke korekci procenta funkčních omezení žalobkyně stanoveného znalcem na 17,20 %, proto vycházel ze znaleckého posudku a stanovil základní náhradu jako součin výchozí rámcové částky pro rok 2016, tj. 10.586.800 Kč a procenta 17,20 stanoveného znalcem, čímž dospěl k výši základní náhrady 1.820.930 Kč. Poté okresní soud přistoupil k modifikaci základní náhrady z důvodu věku poškozené. Trvalé následky nastaly u žalobkyně ve věku 44 let, což dle metodiky znamená zvýšení základní náhrady o 10 %. Vzhledem k tomu, že u žalobkyně nebylo prokázáno výjimečně intenzivní, ale naopak ani utlumené provozování kulturních, sportovních a jiných volnočasových aktivit, soud neměl důvod korigovat základní náhradu z dalších důvodů. Výsledná výše ZSU tedy činí 110 % základní náhrady, což je částka 2.003.023 Kč. Pokud se jedná o zprávu soukromého detektiva Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 20. 1. 2018 předloženou k důkazu vedlejším účastníkem, podle níž žalobkyně používá k přesunu osobní motorové vozidlo, v němž byla žalobkyně detektivem opakovaně viděna jako řidička, dne 18. 1. 2018 při silném celodenním sněžení před domem očistila bez zjevných problémů vozidlo zasněžené cca 10cm vrstvou sněhu a s vozidlem odjela do obchodu, že nemá problém přenést z obchodu na parkoviště k vozidlu větší nákup a vše naskládat do kufru a dále že pravidelně ve čtvrtek odpoledne vede v Základní škole [obec] kroužek vaření„ Vařeníčko“ pro děti od třetích tříd, ve vztahu k ní žalobkyně poukázala na bohužel pouze částečné a dočasné zlepšení svého zdravotního stavu, kdy od 7. 3. 2018 byl změněn stupeň její invalidity z třetího stupně na druhý stupeň a žalobkyně tehdy našla uplatnění jako administrativní pracovnice ve společnosti [právnická osoba] V této společnosti však pracovala fakticky pouze od 16. 4. 2018 do 17. 9. 2018, kdy se její zdravotní stav zhoršil, a nastoupila na dlouhodobou pracovní neschopnost v příčinné souvislosti s onemocněním po iatrogenním poškození žlučovodu. Poté od 18. 6. 2020 došlo opět ke zvýšení stupně invalidity z druhého stupně na třetí stupeň. Zpráva Mgr. [příjmení] je z ledna 2018, kdy měla zlepšený zdravotní stav, avšak i tehdy se mohla pohybovat pouze v okruhu 5 km od místa bydliště. Okresní soud dospěl k závěru, že obsah zprávy z 20. 1. 2018 není v rozporu s tvrzeními žalobkyně a neprokazuje, že by žalobkyně zdravotní problémy a omezení možností vlastního zapojení do běžného života předstírala či zveličovala. Ve zprávě totiž nemůže být zohledněno, zda např. žalobkyně rozhodnutí uskutečnit nákup podřizovala svému aktuálnímu zdravotnímu stavu, zda následně musela doma odpočívat apod. Závěr soudu o výši náhrady za ztížení společenského uplatnění zůstal tedy tímto důkazem nedotčen a okresní soud žalobkyni na náhradě ZSU přiznal částku 2.003.023 Kč. Žalobu v této části současně zamítl ohledně zbývající částky 148 Kč, když nepatrný rozdíl ve výpočtech soudu a znalce byl zapříčiněn odchylkou při zaokrouhlování.

11. Okresní soud dále z výpovědi žalobkyně a z jí předložených listinných důkazů vzal za prokázáno, že jí bylo v souvislosti se špatným zdravotním stavem doporučeno užívat nutridrinky a léky přispívající ke zlepšení jejího zdravotního stavu, za což na nákladech spojených s léčením vynaložila 1.689 Kč.

12. Žalobkyně náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 1. 9. 2014 do 30. 12. 2015 vyčíslila na 143.348 Kč Vedlejší účastník předložil soudu propočet, podle něhož by tato částka měla činit 133.431 Kč, kterou žalobkyně poté učinila nespornou. Okresní soud proto přiznal žalobkyni náhradu ztráty na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti ve výši 133.431 Kč a ohledně zbývající částky tohoto nároku žalobu zamítl.

13. Původně uplatněný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vyčíslený ke dni zahájení soudního řízení žalobkyně v jeho průběhu rozšířila, přičemž soud takto provedené změny žaloby připustil, neboť jejich důvodem bylo plynutí času během soudního řízení. Soud poté rozčlenil období, po které žalobkyni vznikla ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v závislosti na tom, zda se účastníci shodli na výši odpovídající náhrady či zda zůstala mezi nimi sporná. Žalovaná s vedlejším účastníkem učinili nesporným rozsah nároku za dobu od 1. 1. 2016 do 30. 4. 2018 ve výši 138.569 Kč, proto v této části bylo žalobě vyhověno. Za období od května 2018 do 31. 12. 2019 nepovažovala žalobkyně výpočet protistrany za správný, neboť pojišťovna přistoupila k odečítání minimální mzdy v období, kdy příjem žalobkyně ze zaměstnání výše minimální mzdy nedosahoval. K období ztráty na výdělku žalobkyně od května 2018 do září 2018 včetně se okresní soud ztotožnil s jejím názorem, že není důvod k odečítání minimální mzdy, když navíc rozdíl mezi stanovisky stran představuje pouhých 2.750 Kč, a za toto období počítal se ztrátou žalobkyně 10.467 Kč. Od října 2018 žalobkyně upravila tvrzení ohledně výše pravděpodobného výdělku dle výpočtu žalované na částku 21.496 Kč a od ledna 2019 na 22.227 Kč, od něhož odečítá invalidní důchod a příjem z nemocenských dávek. Na základě tohoto propočtu okresní soud žalobkyni za období od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2019 přiznal náhradu ztráty na výdělku ve výši 108.669 Kč. Mezi stranami bylo dále nesporné, že za období od ledna 2020 do 17. 6. 2020 renta nevznikla, za další období se účastníky shodli pro rok 2020 na částce 48.032 Kč a pro rok 2021 za období od 1. 1. do 31. 10. na částce 83.160 Kč. Celková částka 388.897 Kč jako náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně pak odpovídá žalobě po připuštěných změnách žaloby.

14. Všechny dlužné náhrady byly žalobkyni přiznány s úrokem z prodlení od podání žaloby, vyjma části náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, u níž byl úrok z prodlení uplatněn od data doručení rozšíření žaloby soudu.

15. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná a rozhodnutí záviselo na výsledcích znaleckého dokazování, případně u bolestného v nezanedbatelné části na úvaze soudu, a proto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Na nákladech advokáta se jedná o odměnu za 22 úkonů právní služby a 22 paušálních náhrad, přičemž výše odměny byla stanovena z tarifní hodnoty 2.727.040 Kč, která je součtem všech přisouzených dílčích náhrad. Pokud žalovaná a vedlejší účastník odkazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, podle názoru soudu se tam uvedené závěry neuplatní, neboť výše plnění v době započetí jednotlivých úkonů právní služby byla jednoznačně určitelná. Výše odměny za jeden úkon tedy byla podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) stanovena 19.220 Kč a na nákladech právního zastoupení poté bylo žalobkyni přiznáno 428.440 Kč. [příjmení] výdaje žalobkyně prokázala ve výši 11.956 Kč a náhrada za ztrátu času činí 7.800 Kč. K součtu částek shora ve výši 448.196 Kč byla připočtena DPH, takže náklady právního zastoupení žalobkyně činí 542.317 Kč. Žalobkyni byla přiznána i náhrada nákladů vynaložených před podáním žaloby za účelem obstarání odborných podkladů nezbytných pro přesvědčivé zdůvodnění uplatněného nároku, a to ve výši 56.019 Kč jako náklady na znalečné dvou znalců.

16. Náhrada nákladů řízení státu byla podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložena žalované. Jedná se o znalečné vyplacené MUDr. [jméno] [příjmení], znaleckému ústavu a zpracovatelům revizního znaleckého posudku. Celkově činilo takto vynaložené znalečné 101.096 Kč a po zohlednění zálohy žalované 5.000 Kč jí bylo uloženo doplatit částku 96.096 Kč.

17. Žalobkyně byla osvobozena od soudního poplatku, poplatková povinnost proto přešla na žalovanou. Soudní poplatek jí okresní soud vyměřil ze součtu všech přisouzených náhrad ve výši 2.727.040 Kč a z pětinásobku ročního důchodu v celkové výši 498.960 Kč. Základem soudního poplatku je částka 3.226.000 Kč, podle položky 3 písm. b) Sazebníku byl žalované vyměřen soudní poplatek ve výši 1 %, tedy 32.260 Kč.

18. Žalovaná a vedlejší účastník na její straně podali odvolání proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, jimž bylo žalované uloženo jakékoli plnění, tzn. proti výrokům I, III, V a VII-IX, a proti všem závislým výrokům. Shodně namítli, že soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť požadovali revizi znaleckého posudku znaleckého ústavu ohledně výše ztížení společenského uplatnění žalobkyně, a dále namítali nesprávná skutková zjištění a vadné právní posouzení věci. Zdůraznili, že všechny skutečnosti je třeba posuzovat ex ante, tedy na základě poznatků dostupných v době provádění konkrétního zákroku, přičemž odpovědnost není dána za jeho výsledek, nýbrž za jeho správnost. Poukázali na závěr soudu prvního stupně, že samotné poranění žlučových cest dne 31. 7. 2014 není postupem non lege artis. Žalobkyně navíc podle nich neprokázala, že neprůchodnost žlučových cest byla způsobena operatérem při této operaci, když byla diagnostikována až 22. 8. 2014. Poukázali dále na rozpory ve znaleckých posudcích ve vztahu k roli Fakultní nemocnice [obec] v celé věci, když znalec [příjmení] [jméno] jednoznačně uvedl, že žalobkyně neměla být poslána z nadřízeného pracoviště zpět do zařízení žalované, zatímco revizní znalecký ústav klade veškerá zanedbání za vinu žalované. Dále namítli, že skutečnost, že lékaři neprovedli potřebná vyšetření, nejsou v příčinné souvislosti s potížemi žalobkyně. Zopakovali, že komplexní léze žlučovodu nebyla nikdy prokázána, když i FNHK konstatovala spíše částečné přerušení. Žalovaná dále poukázala na výslechy jednotlivých jejích lékařů, kteří pečovali o žalobkyni, s jejichž obsahem se soud prvního stupně podle ní dostatečně nevypořádal. Pokud se jedná o skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], žalovaná považuje tento posudek za účelový a neobjektivní již z toho důvodu, že byl vypracován na žádost žalobkyně. Revizní znalecký posudek pak podle žalované nijak nezohledňuje urgentnost operace, před níž byl v břišní dutině žalobkyně zjištěn rozsáhlý zánět. Stanovisko znalců, že před operací měla být žalobkyně došetřena, považuje žalovaná za nepochopitelný. Je-li žalované vytýkáno neprovedení ERCP před operací, to bylo diagnostikováno ihned po ní a nezdařilo se ani ve FNHK. Žalovaná dále zopakovala své přesvědčení, že není vyloučeno, že k poškození žlučových cest žalobkyně došlo při ERCP ve FNHK, neboť nikdo ze znalců nezkoumal, zda centrální kanyla byla při ní zavedena správně. Zopakovala, že ani FNHK nepostupovala správně a i z tohoto důvodu měl být vypracován revizní znalecký posudek, který by míru jejího podílu v této věci stanovil. Vyslovila přesvědčení, že klinický stav žalobkyně po operaci byl takový, že nebylo podezření na vážný stav. Oba odvolatelé dále považovali za nepřezkoumatelný závěr soudu, že útrapy by měly být odškodněny jako další nemajetkové újmy, a za správnou výši bolestného považovali částku stanovenou Fakultní nemocnicí [obec]. Naopak měli za to, že MUDr. [příjmení] ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně neobhájil. Závěry písemného znaleckého posudku tak byly jeho výslechem devalvovány a stejně tak byly devalvovány výslechem svědkyně [příjmení] a zprávou soukromého detektiva předloženou vedlejším účastníkem. Výslech svědkyně [příjmení] prokazuje, že na současný zdravotní stav žalobkyně má vliv předchorobí, závěry revizního znaleckého posudku jsou tudíž neúplné ve vztahu k ohodnocení ztížení společenského uplatnění. Při stanovení nákladů řízení pak soud nepostupoval správně, neboť měly být aplikovány závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020. Oba odvolatelé navrhli, aby byl jimi napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

19. Žalobkyně se k oběma odvoláním písemně vyjádřila. Ve vztahu k základu nároku poukázala na revizní znalecký posudek a výslech jeho zpracovatelů, kteří shodně se znalcem osloveným žalobkyní dospěli k závěru, že lékaři žalované se při léčení onemocnění žlučníku žalobkyně dopustili jimi označených konkrétních nesprávných postupů, a to v období předoperačním, v průběhu operace i při pooperační péči. Žalovaná pak v odvolání pouze opakuje tvrzení vznášená v průběhu řízení, s nimiž se znalci vypořádali. Soud prvního stupně pak oba znalecké posudky zhodnotil dostatečně kriticky a pečlivě. S ohledem na shodné závěry obou posudků o odborných otázkách postupoval soud prvního stupně správně, když neshledal nezbytným zpracování dalšího revizního znaleckého posudku. MUDr. [příjmení] se na posudku MUDr. [příjmení] podílel pouze v části ohodnocující bolestné a ztížení společenského uplatnění, přičemž v době zpracování posudku byl řádně zapsán jako znalec. Z obou znaleckých posudků pak vyplývá, že lékaři žalované postupovali nesprávně a že tento jejich nesprávný postup je v příčinné souvislosti s újmou vzniklou na zdraví žalobkyně. Při stanovení výše bolestného a ztížení společenského uplatnění pak soud nevyšel pouze z vyčíslení učiněného znalci ve znaleckých posudcích, ale zhodnotil i skutečnosti zjištěné jiným způsobem. Pokud je poukazováno na způsob stravování žalobkyně, nejednalo se o zdravotní důvody, ale o důvody dietní v tom smyslu, že žalobkyně nechtěla přibírat na váze. Žalobkyně souhlasí i s rozhodnutím o nákladech řízení, neboť punktum 50.000 Kč by se mělo vztahovat pouze na spory řešící zásah do osobnostních práv podle § 2959 o. z., případně na spory o finanční zadostiučinění při nesprávném úředním postupu či průtazích v řízení. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve všech napadených výrocích potvrzen jako věcně správný.

20. Obě odvolání byla podána včas osobami k nim oprávněnými (§ 201, § 204 o. z.) a obsahují způsobilé odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto přezkoumal jimi napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně, tedy všechny výroky ve věci samé vyjma výroků II, IV a VI, ohledně nichž byla žaloba částečně zamítnuta, a výroky na nich závislé, a to i z důvodů v odvoláních výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.). Neshledal důvod k žádnému doplnění dokazování, tedy ani způsobem navrženým odvolateli, jak bude vysvětleno níže. Odvolání ve věci samé opodstatněnými neshledal, ve vztahu k závislým výrokům je shledal částečně opodstatněným.

21. Odvolací soud nejprve ověřil, zda řízení před soudem prvního stupně nebylo postiženo některou ze zmatečnostních vad vyjmenovaných v § 212a odst. 5 o. s. ř., případně jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žádné takové pochybení neshledal, když nebylo účastníky ani tvrzeno.

22. Soud prvního stupně též správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o žalobou uplatněných nárocích, který přehledně a přiléhavě popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, na které odvolací soud tímto odkazuje. Odvolací soud též ověřil, že všechny skutkové závěry obsažené v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku plně odpovídají obsahu provedených důkazů. Proto lze uzavřít, že skutkový stav věci byl soudem prvního stupně zjištěn správně a v rozsahu potřebném k posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků. S konkrétními odvolacími námitkami se pak odvolací soud vypořádává níže, neboť ohledně nich nelze dost dobře oddělit hodnocení skutkové správnosti a správnosti právního posouzení.

23. Ve vztahu k právnímu posouzení věci soudem prvního stupně však odvolací soud shledal odvolání částečně opodstatněnými. Soud prvního stupně totiž - podle jeho odkazu na právní normy, podle nichž jím zjištěný skutkový stav posuzoval - žalobou uplatněné nároky neposoudil podle ustanovení § [číslo] ve spojení s § 2913 o. z. o smluvní odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb, ale podle § 2910 a § 2911 o. z., tedy podle ustanovení o odpovědnosti za porušení zákona. Soud prvního stupně však učinil předmětem dokazování všechny skutečnosti významné i z pohledu správného právního posouzení věci, které tudíž mohl provést přímo odvolací soud.

24. Podle § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.

25. Podle § 2643 odst. 1 o. z. poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

26. Podle § 2645 o. z. poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.

27. Podle § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách je poskytovatel povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

28. Podle § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

29. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle § 2913 odst. 2 o. z. povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

30. Specifikum sporů o náhradu škody v souvislosti s poskytováním zdravotní péče (jak podle původní právní úpravy – zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen„ obč. zák.“, tak podle o. z.) spočívá v tom, že otázku, zda poskytovatel zdravotní péče postupoval v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis), je nutno posuzovat za pomoci znalců - lékařů, a podkladem pro závěr o porušení uvedené povinnosti je zpravidla znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Jak škůdce jednal, je otázkou skutkovou; jak měl jednat, je sice právní úvahou, avšak prakticky převoditelnou na otázku, jak v daných okolnostech jedná patřičně rozumná a zodpovědná osoba dané profese a kvalifikace. Tím se v podstatě rovněž blíží otázce skutkové, kterou soud zjišťuje cestou znaleckého posouzení, tedy dokazováním. Z hlediska aplikační praxe je tedy otázka standardu náležité zdravotní péče přiměřeného konkrétním okolnostem případu fakticky rovněž otázkou skutkovou, přinejmenším v tom smyslu, že odpověď na ni je vyvozována z provedeného dokazování (srov. Holčapek, T. Dokazování v medicínskoprávních sporech, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 96). Znalecký posudek je tedy skutkovým podkladem (jedním z více podkladů) pro právní závěr soudu o postupu (non) lege artis (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014). Uvedené platí i při posuzování předpokladů odpovědnosti podle nové právní úpravy a ustálená judikatura k této otázce je i nadále použitelná.

31. V oblasti poskytování zdravotní péče jsou poskytovatelé zdravotní péče povinni postupovat podle smlouvy (je-li uzavřena) s péčí řádného odborníka (§ 2643 odst. 1 o. z.). Pojem péče řádného odborníka užitý v občanském zákoníku pro závazek ze smlouvy o péči o zdraví navazuje na tradiční chápání pojmu lex artis (tzv. náležitá odborná úroveň) podle zákona o zdravotních službách. Péče řádného odborníka je takový výkon činnosti poskytovatele zdravotních služeb, který je prováděn na základě dostatečných informací, odborně a dovedně, s potřebnou pečlivostí a s odpovídající znalostí. (lege artis). Každá konkrétní situace se přitom posuzuje individuálně, neboť lékařská věda disponuje různými a různě účinnými a bezpečnými postupy k provedení konkrétního léčebného zákroku. Zvažuje se též, zda zdravotnické zařízení (lékař) zvolilo postup adekvátní charakteru nemoci a šetrný k pacientovi a zda způsob provedení byl bez vad. Vše je třeba posuzovat tzv. ex ante, tj. na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodnutí, resp. v době provádění zákroku. Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním - jedním z předpokladů odpovědnosti podle § [číslo] ve spojení s § 2645 o. z. Tato není odpovědností za výsledek, nýbrž za správnost provedení lékařského zákroku, tj. za jeho provedení s péčí řádného odborníka. Nejde o deliktní odpovědnost (odpovědnost za porušení zákona), ale o odpovědnost za porušení smlouvy, která je postavena na objektivním principu, tzn. zavinění se nezkoumá. Základními předpoklady pro vznik odpovědnosti podle § 2913 o. z. jsou: protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení smluvně převzaté povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením smlouvy a vznikem škody (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019 sp. zn. 25 Cdo 2968/2018).

32. V předložené věci odvolatelé předně nadále namítají neprokázání příčinné souvislosti mezi předoperační, operační a pooperační péčí žalované o žalobkyni. Žalobkyně však k prokázání naplnění všech předpokladů odpovědnosti žalované za poškození jejího zdraví předložila znalecký posudek MUDr. [příjmení], jehož závěry ohledně této stěžejní otázky byly plně stvrzeny revizním znaleckým posudkem zadaným soudem prvního stupně. Argumentuje-li žalovaná spoluodpovědností Fakultní nemocnice v [obec], i k této otázce se oba znalci vyjádřili, a to tak, že lze o ní uvažovat maximálně v rovině morální. Pro založení odpovědnosti konkrétního zdravotnického zařízení za újmu vzniklou pacientovi je totiž podstatné, zda zjištěné pochybení při péči o pacienta bylo alespoň jednou z příčin zásadního a trvalého zhoršení jeho zdravotního stavu, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by k němu nedošlo. V otázce příčin, jež vedly ke vzniku škody na zdraví žalobkyně, šlo přitom o otázku odbornou, kterou soud prvního stupně řešil za pomoci znaleckého dokazování, přičemž závěry ani jednoho ze znaleckých posudků, z nichž soud čerpal svoje skutkové závěry, přímou příčinnou souvislost mezi jakýmkoli jednáním FNHK a újmou na zdraví žalobkyně nedovozuje. Odvolací soud tudíž přisvědčuje žalované pouze v tom, že postup tohoto nadřízeného pracoviště dne 1. 8. 2014 byl nekolegiální, neboť zdravotní stav žalobkyně již tehdy avizoval možné komplikace, na jejichž řešení není žalovaná personálně ani technicky vybavena, spoluodpovědnost FNHK za újmu na zdraví vzniklou žalobkyni však nelze dovodit, když navíc žalovaná ani netvrdila, natož aby prokazovala, že ona sama nadřízené pracoviště o přeložení žalobkyně požádala, přičemž jí nebylo vyhověno. K námitce žalované, že i podle závěru soudu prvního stupně je poranění žlučových cest přípustným rizikem, a není tedy možno hledat v takovéto příhodě postup zdravotnického zařízení non lege artis, odvolací soud k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně dodává, že tento závěr se sice uplatní v obecné rovině, vždy je však třeba pečlivě zkoumat okolnosti, za nichž k poranění žlučových cest vedlo, a taktéž okolnosti tomuto poranění předcházející a po něm následující. V předložené věci přitom bylo prokázáno i výslechem samotných lékařů žalované, že břišní prostředí žalobkyně bylo zcela nepřehledné a právě z tohoto důvodu přešli od laparoskopické operace ke klasické. Oba znalecké posudky se pak shodují v závěru, že v případě neprovedení ERCP před operací žalobkyně měli lékaři žalované vzhledem ke stavu pacientky přistupovat k operaci tak, že budou muset řešit překážku ve žlučových cestách. V takovém případě byla nezbytná peroperační cholangiografie (tj. nástřik žlučových cest kontrastní látkou), která by vedla k ozřejmění žlučových cest a v případě, kdy by došlo k poranění žlučových cest před jejich zobrazením cholangiografií, k časné diagnostice problému. Pokud lékaři žalované při operaci zobrazení cestou cholangiografie neprovedli, jde o postup non lege artis. Za chybný postup oba znalci označili také pozdní indikaci ERCP v odstupu tří týdnů. Indikaci tohoto vyšetření (či vyšetření alternativními metodami, např. magnetickou rezonancí), přitom měli provést ošetřující lékaři, kterými po vrácení pacientky dne 1. 8. 2014 zůstali lékaři žalované. Jejich zásadní pochybení spočívá v tom, že tři týdny nechali pacientku ve vážném stavu, nejednali a nekomunikovali s vyšším pracovištěm. Úvahy žalované, že k poranění žlučových cest žalobkyně mohlo dojít na nadřízeném pracovišti v rámci dalších zákroků, zejména při provádění vyšetření ERCP dne 1. 8. 2022, považuje i odvolací soud za pouhou spekulaci, k níž se oba znalecké posudky vyjádřily, přičemž jejich závěr v tomto směru je jednoznačný, a to že při žádném jiném vyšetření žalobkyně než při operačním zákroku prováděném lékaři žalované dne 31. 7. 2014 nemohlo k poranění, resp. přerušení žlučových cest žalobkyně dojít. V těchto souvislostech poukazuje odvolací soud zejména na písemný znalecký posudek a prezentaci znalce [příjmení] [jméno], který způsobem pochopitelným i pro medicínského laika vysvětlil, jakým způsobem k poranění žlučových cest při operaci žalobkyně u žalované došlo, zatímco vyšetření ERCP ve FNHK dne 1. 8. 2022 by nemohlo nikdy takovéto poranění způsobit. Hájí-li se žalovaná dále tím, že pokud jí znalci vyčítají neprovedení ultrazvuku břicha a ERCP před operací, obě vyšetření byla provedena ihned po operaci a nepřinesla žádný výsledek, z jeho strany se opět jedná o spekulativní tvrzení, neboť břišní prostředí žalobkyně po operaci logicky nebylo srovnatelné s břišním prostředím před operací. K odborným výtkám žalované směřujícím proti jednotlivým bodům rozsudku soudu prvního stupně, že údajně přehlédnutá překážka ve žlučových cestách před operací žlučníku žalobkyně nebyla prokázána, že žlučová sekrece z drénů nemusí svědčit pro překážku ve žlučových cestách a že laboratorní testy byly u žalobkyně po operaci řádně prováděny, oba znalecké posudky se shodují v tom, že k operaci žalobkyně dne 31. 7. 2014 bylo přistoupeno bez potřebných vyšetření, kterými mohla být právě překážka ve žlučových cestách zjištěna. Žlučová sekrece z drénu sice nemusí být vždy způsobena překážkou ve žlučových cestách, ale podle závěrů znalců se jedná o jednoznačný signál, že tomu tak může být, a v tom případě musí lékaři příslušného zdravotnického zařízení možnost této komplikace prověřit. Laboratorní testy sice byly prováděny, jimi zjištěné výsledky však nebyly žalovanou dostatečně brány v potaz, ačkoli svědčily o tom, že zřejmě dochází k úniku žluči do dutiny břišní.

33. Ve vztahu k soudem prvního stupně přiznané výši jednotlivých žalobou uplatněných nároků oba odvolatelé brojí proti tomu, že ohledně bolestného sice vyšel z bodového ohodnocení Fakultní nemocnice [obec], avšak vlastní úvahou ho navýšil ze znalcem stanovené částky 127.733,40 Kč na 200.000 Kč s odůvodněním, že útrapy žalobkyně v souvislosti s jejím pooperačním stavem je třeba odškodnit jako další nemajetkové újmy. Odvolací soud však v tomto postupu soudu prvního stupně neshledává žádné pochybení. Porovnáním ohodnocení bolestného ve znaleckém posudku zastřešeném MUDr. [příjmení] a ohodnocení bolestného revizním znalcem je zřejmé, že zatímco ve znaleckém posudku předloženém žalobkyní byly v rámci bolestného použity i položky svým způsobem zohledňující útrapy žalobkyně spojené s jejími pooperačními komplikacemi, v revizním znaleckém posudku tomu tak není a bodově byly ohodnoceny pouze konkrétní bolesti spojené s jednotlivými zdravotnickými výkony. Skutková tvrzení žalobkyně pak pokrývala i další jí vzniklé nemajetkové újmy, podřaditelné spíše než pod kategorii bolestného pod kategorii duševních útrap. Soud prvního stupně tak měl dvě možnosti, a to buď na základě vlastního právního posouzení žalobních tvrzení odčinit vedle bolesti a ZSU taktéž duševní útrapy žalobkyně, nebo v souladu s jím odkazovanou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu částku bolestného navýšit tak, aby byly i další konkrétně označené a v řízení prokázané újmy žalobkyně spravedlivě odčiněny. Pokud zvolil tuto druhou cestu, nelze mu podle přesvědčení odvolacího soudu ničeho vytknout. Nad rámec této části odůvodnění jeho rozsudku odvolací soud dodává, že bodové ohodnocení bolesti a ZSU znalcem není pro soud závazné, neboť soud může od znalce žádat jen objasnění odborných skutkových zjištění, nikoli právní závěry. Citovat k tomu lze například z usnesení Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 190/2017-53 ze dne 20. 9. 2017: "Znalci z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, nepřísluší, aby na základě Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.) sám stanovil a určil částku náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť je to soud, kdo stanoví její výši podle předem daných kritérií. Účelem znaleckého posudku je vytvořit pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující odborný lékařský závěr o míře vyřazení poškozeného ze životních činností definovaných v Metodice tak, aby soud mohl učinit právní závěr o výši náhrady za nemajetkovou újmu." Odvolací soud dále poukazuje na okolnost, že byť výše bolestného byla znaleckým posudkem MUDr. [příjmení] stanovena na 652. 209 Kč oproti revizním znaleckým posudkem vyčíslené výše 127.733,40 Kč, soud prvního stupně znaleckým ústavem vyčíslené bolestné za účelem spravedlivého odčinění všech újem na zdraví žalobkyně včetně těch psychických zvýšil pouze o cca 72.000 Kč.

34. Žalovaná a vedlejší účastník na její straně se dále domáhali dalšího znaleckého posudku, jímž by bylo nově ohodnoceno ztížení společenského uplatnění žalobkyně, což odůvodňují tím, že MUDr. [příjmení] tuto část znaleckého posudku Fakultní nemocnice [obec] neobhájil. Odvolací soud neshledal tuto odvolací námitku důvodnou. Ohledně výše ZSU totiž byly k důkazu provedeny dva znalecké posudky, jejichž bodové ohodnocení ZSU žalobkyně se lišily pouze nepatrně. Byť byl zpracovatel této části znaleckého posudku MUDr. [příjmení] MUDr. [příjmení] následně vyškrtnut ze seznamu znalců z důvodu jeho odsouzení pro trestný čin související s jeho znaleckou činností, bodové ohodnocení ZSU žalobkyně vypracoval v době, kdy znaleckou činnost legálně vykonával. S ohledem na povahu jeho znalecké činnosti v předložené věci pak podle přesvědčení odvolacího soudu není důvod, pro který by k jeho závěrům nemělo být bez dalšího přihlíženo. Porovnáním příslušných částí obou znaleckých posudků je pak zřejmé, že jak MUDr. [příjmení], tak MUDr. [příjmení] postupovali podle metodiky Nejvyššího soudu, když MUDr. [příjmení] byl přímo znalcem zapsaným pro ohodnocení nemajetkové újmy podle ní a MUDr. [příjmení] byl členem znaleckého týmu znaleckého ústavu, přičemž u zaměstnanců znaleckého ústavu není podmínkou, aby byli oni sami zapsáni v seznamu znalců. Odvolací soud současně přisvědčuje námitce vedlejšího účastníka, že MUDr. [příjmení] skutečně není zapsán v seznamu znalců, což však bez dalšího nikterak nesnižuje jeho odbornou kvalifikaci. K výzvě odvolacího soudu pak Fakultní nemocnice [obec] předložila jeho certifikát vystavený dne 13. 9. 2018 o absolvování nadstavbového kurzu, který je podmínkou pro jmenování znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. Jeho odborné znalosti tedy není třeba nijak zpochybňovat. MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] pak došli pouze k nepatrně odlišné výši ZSU žalobkyně, přičemž MUDr. [příjmení] při svém výslechu před soudem prvního stupně dostatečně vysvětlil drobné odchylky směrem„ nahoru“ oproti znaleckému posudku MUDr. [příjmení]. Je přitom běžné, že dva různí znalci nedospějí ke zcela shodným závěrům, neboť v řadě oborů, oceňování nemajetkové újmy na zdraví nevyjímaje, lze v souladu s pravidly daného oboru dospět k rozdílným výsledkům v závislosti na tom, k jakému z konkurujících (obhajitelných) názorů na řešení té které dílčí otázky se konkrétní znalec přikloní. Je-li znalcem zvolené řešení v souladu s aktuálními a obecně uznávanými pravidly daného oboru, pak znalec postupoval při řešení dané (dílčí) otázky řádně, a to bez ohledu na to, zda (taktéž v souladu s aktuálními a obecně uznávanými pravidly daného oboru) lze úspěšně obhájit i řešení jiné vedoucí k odlišnému výsledku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. 29 Cdo 4803/2016 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 89/2019). V předložené věci navíc nejsou odlišnosti mezi znaleckými posudky nijak markantní (ZSU podle znaleckého posudku MUDr. [příjmení] činí 1.910.917 Kč oproti revizním posudkem vyčíslené částce 2.003.17 Kč), což potvrzuje správnost postupu obou znalců. Pokud pak z výslechu svědkyně [příjmení], podle níž žalobkyně mívala k obědu suchou housku, žalovaná strana dovozuje, že na současném stavu žalobkyně má vliv předchorobí, odvolací soud poukazuje na okolnost, že svědkyně [příjmení] začala s žalobkyní spolupracovat na jaře 2014, tedy v krátkém časovém odstupu před její žlučníkovou kolikou a následnou operací. Je přitom notorietou, že nutnosti vyhledat lékaře pro bolesti žlučníku předcházejí problémy se zažíváním, pro které se takto nemocný člověk snaží dodržovat dietní opatření. Znalci pak z chorobopisu žalobkyně nezjistili žádné signály o tom, že by se léčila se žlučníkem předtím, než se svěřila do péče žalované. S poznatky získanými ze zprávy soukromého detektiva najatého vedlejším účastníkem se dostatečně vypořádal soud prvního stupně a odvolací soud na jeho skutková zjištění i závěry v tomto směru plně pokazuje, když navíc poukazuje na prokázanou skutečnost, že právě kvůli nevolnosti při kurzech vařeníčka žalobkyně tuto aktivitu již v květnu 2018 ukončila (viz zpráva č. l. 210).

35. Ve vztahu ke ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po ní soud prvního stupně založil závěry o výši těchto částek z větší části na nesporných tvrzeních účastníků. Proti způsobu, jakým se vypořádal s námitkami účastníků u částek, které nebyly nesporné, žádné odvolací námitky nesměřují. Ani odvolací soud neshledal v tomto směru žádné pochybení soudu prvního stupně, a proto postačí pouze odkázat na příslušnou část odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí.

36. Se zřetelem k výše uvedenému byl rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích ve věci samé, tedy pod body I, III, V, VII, VIII a IX jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen (viz výrok I).

37. Odvolací soud přezkoumal taktéž nákladové výroky rozsudku soudu prvního stupně a výrok o povinnosti žalované zaplatit místo žalobkyně soudní poplatek ze žaloby. V této části shledal věcně správným pouze výrok XI, kterým bylo s ohledem na výsledek řízení uloženo žalované a vedlejšímu účastníku na její straně nahradit náklady řízení státu vynaložené na znalečném ve výši 96.096 Kč, neboť soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. a správně též zjistil výši těchto nákladů. Proto byl tento nákladový výrok taktéž potvrzen jako věcně správný (viz výrok I). Pokud se jedná o výrok X, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované a vedlejšího účastníka na její straně nahradit žalobkyni náklady řízení, odvolací soud přisvědčuje námitkám, že bylo třeba postupovat při ocenění nároků na náhradu nemajetkové újmy nikoli podle § 8 odst. 1, ale podle § 9 odst. 4 písm. a) AT. K tomu odvolací soud odkazuje na odvolateli označené rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, na která navazuje další v podstatě již ustálená judikatura senátu 25 Co Nejvyššího soudu, podle níž ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, není pro stanovení mimosmluvní odměny advokáta tarifní hodnotou částka požadované či přisouzené peněžité náhrady, nýbrž paušální tarifní hodnota 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm., a) AT. Vzhledem k tomu, že každý z nároků na náhradu nemajetkové újmy na zdraví dle § 2958 o. z. je třeba posuzovat samostatně, neboť samostatně vznikají i zanikají a samostatně se promlčují (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017 sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 7/2019), je třeba každý z takto uplatněných nároků ocenit zvlášť paušální tarifní hodnotou 50.000 Kč. Pro účely odměny advokáta je tedy třeba ocenit bolestné a ztížení společenského uplatnění nikoli částkami použitými soudem prvního stupně, ale částkami 2x 50.000 Kč. Základ pro stanovení odměny advokáta tak činí 1.122.977 Kč, z něhož vychází odměna za jeden úkon právní služby 12.820 Kč. Soud prvního stupně správně stanovil počet úkonů právní služby vykonaných zástupkyní žalobkyně na 22, její odměna tedy činí 282.040 Kč a spolu s paušálními náhradami 6.600 Kč (20 x 300) činí 288.640 Kč. Po připočtení položek ztráty času ve výši 7.800 Kč a hotových výdajů 11.956 Kč, ohledně nichž odvolací soud odkazuje na příslušnou pasáž odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, činí náklady žalobkyně spojené s právním zastoupením 308.396 Kč a po připočtení DPH v sazbě 21 %, tedy ve výši 64.736 Kč, činí náklady právního zastoupení žalobkyně 373.159 Kč Náklady vynaložené na znalecké posudky činí podle obsahu spisu nikoli částku uvažovanou soudem prvního stupně převzatou ze žaloby, ale částku 53.607 Kč (viz doklady na č. l. 19 a 38). Ve výroku X byl proto rozsudek soudu prvního stupně změněn podle § 220 o. s. ř. tak, že žalované a vedlejšímu účastníkovi na její straně bylo uloženo společně a nerozdílně nahradit náklady řízení žalobkyně před ním ve výši 426.766 Kč.

38. Odvolací soud nesouhlasí ani se způsobem, jakým soud prvního stupně stanovil výši soudního poplatku. Všechny žalobou uplatněné nároky totiž ocenil podle položky 3b Sazebníku, ačkoli se nejednalo ve všech případech o náhradu nemajetkové újmy. Náhradu majetkové újmy bylo třeba podřadit pod položku 1b Sazebníku a soudní poplatek měl činit 5 % z částky přiznané žalobkyni. Ohledně majetkové újmy, která je tvořena náhradou za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti a po jejím ukončení a náhradou nákladů spojených s péčí o zdraví žalobkyně, v celkové výši 1.022.977 Kč tedy činí soudní poplatek 5 % z této částky, tj. 51.149 Kč. Žalobkyni přiznaná výše nemajetkové újmy je 2.203.0236 Kč, soudní poplatek ve výši 1 % z ní činí 22.030 Kč. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto změněn podle § 220 o. s. ř. ve výroku XII tak, že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit soudní poplatek 73.179 Kč.

39. Žalobkyně v odvolacím řízení plně uspěla, žalované a vedlejšímu účastníkovi proto bylo uloženo nahradit jí náklady odvolacího řízení. Ty tvoří pouze náklady jejího právního zastoupení, a to odměna za dva úkony právní služby (vyjádření k odvoláním, účast při jednání před odvolacím soudem), tj. 2x 12.820, celkem 25.640 Kč, k níž náleží 2x paušální náhrada 600 Kč. Na náhradě ztráty času bylo vyúčtováno a taktéž přiznáno za 20 půlhodin celkem 1.000 Kč a zástupkyně žalobkyně doložila cestovní výdaje při jízdě Praha - Hradec Králové a zpět ve výši 536 Kč. Součet částek shora činí 27.776 Kč a po připočtení DPH v sazbě 21 % činí celkové náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně 33.609 Kč. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni nahradit je žalobkyni společně a nerozdílně ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., určení platebního místa se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř.