19Co 295/2024

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň Mgr. Alice Žáčkové a JUDr. Heleny Karetové ve věci nezletilého: O. B., narozený xxx bytem M., Praha zastoupen kolizním opatrovníkem městskou částí Praha 21 sídlem S., Praha navrhovatelka, matka: A. B., narozená xxx bytem M., Praha zastoupená advokátem M. K. sídlem T., P. odpůrce, otec: S. M., narozený xxx bytem R., Praha zastoupený advokátem S. Z. sídlem V., Praha o určení otcovství a úpravu poměrů nezletilého, k odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. února 2024, č. j. 29 Nc 521/2022-788, 29 P a Nc 33/2022, 29 P a Nc 34/2022, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 26. července 2024, č. j. 29 Nc 521/2022-812, 29 P a Nc 33/2022, 29 P a Nc 34/2022, takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání otce do výroku II. rozsudku soudu I. stupně se zastavuje a odvolací soud schvaluje tuto dohodu rodičů: Nezletilý se svěřuje do péče matky. Otec je oprávněn se s nezletilým stýkat každou sudou sobotu v kalendářním měsíci, vždy od 10:00 hodin do 14:00 hodin, kdy místem předání a převzetí nezletilého je bydliště matky. Bydliště nezletilého je místo bydliště matky v P.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích III., IV. a v obou výrocích doplňujícího rozsudku potvrzuje.

III. Výrok VIII. rozsudku soudu I. stupně se mění tak, že otec je povinen zaplatit matce na náhradě nákladů řízení o určení otcovství částku ve výši 7 157 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce matky M. K., advokáta, a ohledně nákladů řízení o péči o nezletilého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozhodoval o návrhu matky došlém dne 20. 10. 2022, jímž se domáhala určení otcovství k nezletilému, kdy za otce označila S. M., a současně svěření nezletilého do své péče a stanovení vyživovací povinnosti otci ve výši 15 000 Kč měsíčně. Návrh otce na střídavou péči odmítla a návrh na určení bydliště nezletilého shledala předčasným.

2. Otec po potvrzení otcovství navrhl střídavou péči po týdnu bez stanovení vyživovací povinnosti s tím, aby bylo určeno místo bydliště nezletilého podle místa, kde bude péče o nezletilého probíhat, případně byl upraven styk s nezletilým.

3. Kolizní opatrovník se připojil k návrhu matky s tím, aby otci bylo stanoveno výživné ve výši 8 000 Kč až 10 000 Kč.

4. Soud prvního stupně určil, že S. M. je otcem nezletilého narozeného z matky A. B. (výrok I.), nezletilého svěřil do péče matky (výrok II.), uložil otci povinnost přispívat na výživu nezletilého měsíčně částkou 12 000 Kč (výrok III.), rozhodl, že nedoplatek na výživném za období 20. 10. 2019 až 20. 10. 2022 v částce 432 000 Kč je otec povinen splatit ve 12 po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 36 000 Kč počínaje dnem právní moci rozsudku až do zaplacení, spolu s běžným výživným, to vše pod ztrátou výhody splátek (výrok IV.), otci uložil nahradit náklady státu za znalečné ve výši 27 600 Kč (výrok V.), zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok VI.) a navrhovatelce uhradit na oddělených nákladech řízení částku 3 065 Kč (výrok VII.) a na nákladech řízení částku 48 485 Kč (výrok VIII.). Doplňujícím rozsudkem rozhodl, že nedoplatek na výživném za období 21. 10. 2022 až 16. 2. 2024 v částce 172 000 Kč je otec povinen splatit v 10 po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 17 200 Kč počínaje dnem právní moci rozsudku až do zaplacení, spolu s běžným výživným, to vše pod ztrátou výhody splátek (výrok IX.), a dále že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vyhlášením doplňujícího rozsudku (výrok X.).

5. Soud prvního stupně určil na základě znaleckého posudku otcovství odpůrce k nezletilému dle § 783 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

6. Ohledně matky vyšel ze zjištění, že tato má v České republice povolen pobyt, že se v roce 2022 přestěhovala z Prahy do P. do nájemního bytu 3 + 1 s náklady cca 14 000 Kč. V roce 2022 pobírala rodičovský příspěvek 10 521 Kč, dále pracovala s hrubým příjmem 30 000 Kč, od 1. 1. 2023 ve výši 35 000 Kč, od 19. 5. 2023 pracuje jako xxx s příjmem 27 000 Kč + 5 000 Kč prémie. Dle svých tvrzení vynakládá na nezletilého, s ohledem na jeho zdravotní stav a zájmy, cca 20 000 Kč měsíčně.

7. Ohledně otce vyšel ze zjištění, že tento byl xxx společnosti V., s. r. o. do 26. 10. 2022, kdy ji převedl na svoji přítelkyni V. H., dle tvrzení za 300 000 Kč. Od 11/2022 je ve společnosti zaměstnán s hrubým měsíčním příjmem 27 000 Kč, od 1. 2. 2023 s příjmem 40 000 Kč, má k dispozici auta a telefon. Dále podniká v xxx. Bydlí v bytě své matky, které dle smlouvy ze dne 10. 10. 2022 platí nájemné 25 000 Kč a energie 7 000 Kč. Jeho ostatní náklady má platit přítelkyně. Má účet u Č. s minimálními zůstatky, byť například na účtu č. xxx v roce 2022 činily příjmy 247 038,60 EUR. Dále má u Č. a. s. účty: č. xxx (osobní účet: 5/2020 do 4/2023 vklady cca 14 040 151,67 Kč, průměrný příjem 390 004 Kč/měsíc, výdaje 13 907 117,54 Kč, z čehož částka 4 712 500 Kč zaslána jako „vklad společníka“ do společnosti V., 4/2023 zůstatek 221 019 Kč), č. xxx (vkladový účet: v roce 2021 vložil 542 009,37 Kč, odepsal 527 001,47 Kč, v roce 2022 vložil 792 402,85 Kč, odepsal 610 660,43 Kč, a to ve prospěch účtu č. xxx), č. xxx (podnikatelský účet: minimální pohyb), č. xxx (osobní účet v USD: v roce 2022 zůstatek 2 007 USD), č. xxx (účet V.: z účtu č. xxx pravidelné platby cca 100 000 Kč/měsíčně, označené jako „vklad společníka“; v roce 2020 příjem 2 682 873,46 Kč, odepsáno 2 654 657,87 Kč, v roce 2021 příjem 2 918 860,42 Kč, odepsáno 2 708 348,59 Kč, v roce 2022 příjem 3 839 623,37 Kč, odepsáno 4 035 127,92 Kč). Otec nemá v Rusku majetek, ke studující dceři (x let) nemá vyživovací povinnost. Na výživu nezletilého uhradil celkem 10 000 Kč. Dále dokládal zápůjčku na 5 000 000 Kč od S. Ch. se splatností k 1. 1. 2025 a splacené zápůjčky na 500 000 Kč od O. F. a na 500 000 Kč od V. H.

8. Ohledně nezletilého vyšel ze zjištění, že chodí do školky s náklady ve výši 3 000 Kč, hraje hokej, chodí na cvičení a plavání. Jeho zdravotní stav se zhoršil po covidu, měl problémy se srdcem a sluchem, nyní je jeho stav stabilizovaný.

9. Soud prvního stupně posuzoval péči o nezletilého dle § 908 o. z. Za situace, kdy je nezletilý od narození v péči matky, v níž nebyly shledány závady, kdy se otec o nezletilého do určení otcovství nezajímal, tedy dosud nedošlo k vytvoření vzájemné citové vazby, shledal střídavou péči v rozporu se zájmy nezletilého, tedy ho svěřil do výlučné péče matky.

10. Vyživovací povinnost posuzoval dle § 910 odst. 1, § 913 a § 915 o. z. Konstatoval, že má za prokázanou úzkou návaznost prodeje společnosti V. na doručení předžalobní výzvy, prodej tak shledal simulovaným právním jednáním s cílem snížit majetek otce, k tomuto jednání tak nepřihlédl. Nadto za situace, kdy otec převádí finanční prostředky ze svého soukromého účtu na účet společnosti. Stejně tak neměl za prokázané, že by hradil své matce nájemné, když cílem uzavření nájemní smlouvy bylo vytvořit nákladové položky. Za zásadní shledal pohyby na jeho účtech u Č. a. s., kdy částka 14 040 151,67 Kč, byla tvořena především vklady v hotovosti prostřednictvím bankomatů, případně bezhotovostními platbami od fyzických osob, přičemž přinejmenším částka 4 712 500 Kč byla vložena do společnosti V. Zdroj příjmů otec neobjasnil, když tvrzení, že se jednalo o nájemné z jeho činnosti správce tří nemovitostí, vyvracela výše vkladů i to, že jejich správa byla k srpnu 2023 ukončena. Neměl taktéž za prokázané tvrzené zápůjčky.

11. Dále uvedl, že rodiče nemají srovnatelnou životní úroveň, matka pracuje jako xxx, nemá významný majetek, podstatná část jejího příjmu je vynakládána na bydlení. Otec je naopak osobou ovládající společnost V., která má vůči němu závazky přinejmenším v částce 4 000 000 Kč, je „zaměstnán“ na pozici xxx za naprosto podhodnocenou odměnu, užívá byt v prestižní pražské čtvrti za platby energií, jeho životní úroveň mu dle výpisů z účtu umožňuje návštěvy restaurací, zahraniční cesty, nákupy ve značkových obchodech či zlatnictví.

12. Uzavřel tak, že pro nesoučinnost otce se nepodařilo dostatečně objasnit jeho finanční a majetkovou situaci, tedy určil výživné z fikce příjmu dle § 916 odst. 1 o. z., tj. z částky 121 500 Kč, stanovené jako 25násobek výše životního minima (4 860 Kč) dle § 2 zákona č. 110/2006 Sb. Po přihlédnutí k doporučujícím tabulkám Ministerstva spravedlnosti stanovil výživné částkou 12 000 Kč (pouze 10 % z fikce příjmu).

13. Dále vypočetl nedoplatek na výživném za období tří let zpětně od podání návrhu, tj. od 20. 10. 2019, do 20. 10. 2022 ve výši 432 000 Kč, doplňujícím rozsudkem pak ještě za další období od 21. 10. 2022 do 16. 2. 2024, ve výši 172 000 Kč, přičemž úhradu nedoplatků stanovil ve splátkách.

14. O nákladech státu vynaložených na znalečné rozhodl dle § 148 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“). Náklady řízení o doplňujícím rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků.

16. O separaci nákladů za jednání dne 6. 9. 2023, k němuž se otec bez včasné omluvy nedostavil, rozhodl dle § 147 o. s. ř.

17. O zaplacení soudního poplatku rozhodl dle § 4 odst. 1 písm. j), § 11 odst. 1 písm. g) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „ZSOP“) ve výši dle položky 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků.

18. Včasným odvoláním napadl rozsudek do výroků II., III., IV. a VIII. otec z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Nesouhlasil se svěřením nezletilého do péče matky. Přiznal přerušení vazeb s nezletilým v důsledku neshod s matkou a nejistoty, zda je biologickým otcem. Nyní se pokouší nezletilému nahradit zameškaný čas. Má za to, že jsou dány podmínky pro střídavou péči. Dále namítal, že nebyl stanoven ani minimální styk s nezletilým, k čemuž odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2611/20. Dále nesouhlasil se stanoveným výživným dle § 916 o. z., úvahami soudu prvního stupně o tom, že neposkytl potřebnou součinnost, že jeho tvrzení jsou nedůvěryhodná a jeho jednání simulovaná. Namítal, že došlo k nesprávnému ztotožnění jeho majetku s majetkem společnosti V. s. r. o., k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1567/2018, sp. zn. 30 Cdo 3337/2021. Nesouhlasil ani s tím, že užívá aktiva společnosti pro svou osobní potřebu, když užívá pouze vozidla a prostředky na reprezentaci a na navázání obchodní spolupráce s novými zahraničními partnery. Poměrně vysoký obrat na účtech odůvodnil tím, že je aktivní ve vícero podnikatelských činnostech. Jeho účty slouží i jako místo plnění ze zprostředkovaných nájemních vztahů. Spravoval: 1) bytovou jednotku č. x, A., Praha, za odměnu 1 000 Kč + DPH/měsíc v případě neobsazení jednotky, za odměnu 10 % z inkasované platby + DPH (obsazena od 3/2022 do 4/2023 s nájemným 32 000 Kč); 2) bytovou jednotku č. x, V., Praha, odměna do 5/2021 ve výši 800 Kč/měsíc, od 9/2021 ve výši 1 000 Kč/měsíc, od 6/2022 ve výši 1 200 Kč/měsíc, 3) bytovou jednotku č. x, D., Praha s odměnou 1 000 Kč/měsíc. Setrval na tvrzení, že matce hradí nájemné dle smlouvy. Poznamenal, že povinností soudu bylo v souladu s nálezem sp. zn. II. ÚS 3094/16 zjistit jeho skutečný příjem. Nadto v období pandemie mu nebyl vyplácen žádný příjem, bylo třeba vyjít z jeho možností a schopností (viz nález sp. zn. IV. ÚS 2173/23). Zdůraznil, že rozhodnutí je pro něho likvidační a vedlo k nutnosti půjčit si finanční prostředky. Dále namítal, že nebylo rozhodnuto o jeho návrhu na určení místa pobytu nezletilého. Nesouhlasil ani s nákladovým výrokem VIII., kdy mělo být rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Navrhl, aby odvolací soud napadené výroky zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

19. Otec napadl i doplňující rozsudek z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., a to se stejnou argumentací ohledně jeho finanční a majetkové situace. Navrhl, aby odvolací soud i tyto výroky zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

20. Matka s odvoláním nesouhlasila. Nejprve konstatovala, že zájem otce o nezletilého po vyhlášení rozsudku opadl, poslední styk proběhl v červenci 2024. Za situace, kdy otci ve styku nebrání, ten však o něj neprojevuje zájem, má úpravu styku za nadbytečnou. K výši výživného uvedla, že otec transakce na účtech věrohodně neobjasnil. Ztotožnila se se závěrem o účelovosti jednání otce po doručení předžalobní výzvy a zahájení řízení, a to s ohledem na převod obchodního podílu a uzavření nájemní smlouvy k bytu, který je sice formálně zapsaný na jeho matku, ale fakticky tam otec bydlí a užívá jej jako vlastní. Za nejzásadnější pak označila, že se otec nechal zaměstnat za naprosto neodpovídající mzdu ve společnosti, kterou převedl na svou partnerku, čemuž neodpovídá jeho životní úroveň. Nadto po doručení rozsudku došlo opět k zapsání otce jako jediného společníka společnosti V., s. r. o. do obchodního rejstříku, po podání odvolání však celý obchodní podíl převedl opět na svou partnerku. Za správné tak shledala stanovení výživného z fikce příjmu dle § 916 o. z., i když by základ pro určení výše výživného mohl být vyšší. Upozornila, že výživné bylo stanoveno z tohoto příjmu jen ve výši 10 %, namísto 14 % dle metodických tabulek. Dále sdělila, že otec uhradil vedle běžného výživného po 12 000 Kč, také 8x částku 36 000 Kč, tj. 288 000 Kč. Za správné shledala i nákladové výroky, k nimž podotkla, že se nejedná o řízení, které by bylo možné zahájit i bez návrhu a rozhodnout dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s“), neboť primárně šlo o určení otcovství. Nadto uvedené odůvodňují i okolnosti věci, když mezi rodiči je výrazně rozdílná životní úroveň. Navrhla napadený rozsudek potvrdit a přiznat jí náhradu nákladů řízení.

21. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 212, § 212a o. s. ř., jednal v nepřítomnosti kolizního opatrovníka nezletilého dle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 3 o. s. ř., když ten se k jednání omluvil, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

22. Odvolací soud nejprve konstatuje, že se jedná o spor s mezinárodním prvkem, neboť účastníci jsou státními příslušníky Ruské federace. Nezletilý se však narodil a žije na území České republiky. Soud prvního stupně tak správně, byť mlčky, dovodil, že je pro rozhodnutí o určení otcovství mezinárodně příslušným, a to dle článku 29 odst. 3 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, ze dne 16. 5. 1983 (publikováno vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 95/1983 Sb., dále jen „Smlouva“), jíž jsou smluvní strany - nyní Česká republika a Ruská federace - vázány a pro rozhodnutí o péči a výživné dle článku 30 odst. 3 Smlouvy. Správně i rozhodl dle českého práva s ohledem na články 29 odst. 1 a 30 odst. 1, 2 Smlouvy. Uvedené je i v souladu s článkem 8 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti (dále jen „Brusel II bis“) a čl. 17 Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské odpovědnosti a opatření k ochraně dětí, sjednané v Haagu dne 19. 10. 1996, č. 141/2001 Sb. m. s. (i) Dohoda rodičů o péči, styku a bydlišti nezletilého 23. V průběhu odvolacího řízení navrhli rodiče ke schválení dohodu o svěření nezletilého do péče matky, o rozsahu styku otce s nezletilým a o určení místa bydliště nezletilého s tím, že otec vzal odvolání do výroku o péči o nezletilého zpět.

24. Odvolací soud na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně shledal navrženou dohodu rodičů v souladu se zájmem nezletilého ve smyslu článku 3 Úmluvy o právech dítěte publikované pod č. 104/1991 Sb. (dále jen „Úmluva o právech dítěte“) a s právními předpisy. K svěření nezletilého do péči matky dle § 907 o. z. poznamenává, že skutkové okolnosti dané věci nesvědčí pro střídavou péči rodičů, neboť otec do února 2023 (vypracování znaleckého posudku) nevykonával ve vztahu k nezletilému žádná rodičovská práva a povinnosti, se synem se nestýkal, tedy se mezi nimi dosud nemohl vytvořit pevný citový vztah. Teprve navázání takového vztahu může v budoucnu vést k jiné formě péče. Za tímto účelem byl upraven styk otce s nezletilým dle § 887 a násl. o. z., a to každou sudou sobotu v měsíci od 10:00 do 14.00 hodin. Úprava styku v rámci odvolacího řízení je v souladu s rozhodovací činností Ústavního soudu, například otcem namítaným nálezem ze dne 22. 12. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2611/20, nebo nálezem ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1328/20. Dohoda o místě bydliště nezletilého v současném bydlišti matky je pak v souladu s § 877 o. z. Na základě uvedeného odvolací soud dohodu rodičů ve smyslu § 906 odst. 2 o. z. schválil. (ii) Výživné 25. Odvolací soud předesílá, že východiskem pro určení výše výživného je primárně dosažení spravedlivé rovnováhy mezi odůvodněnými potřebami oprávněného a současnými majetkovými poměry povinných rodičů, při zachování hlediska shodné životní úrovně dle § 915 o. z. Odvolací soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 650/15, v němž se konstatuje, že „smyslem je tedy zajistit dítěti srovnatelné podmínky s těmi, jaké by mělo, kdyby rodiče žili spolu a řádně se o ně starali“. Je tak povinností obou rodičů, aby v zájmu nezletilého řádně doložili své příjmové a majetkové poměry a objasnili všechny rozhodné skutečnosti, a to za účelem stanovení odpovídajícího výživného.

26. Odvolací soud doplnil dokazování úplným výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka xxx, týkající se společnosti V. s. r. o., IČO: xxx, ze dne 26. 11. 2024, dle něhož otci opětovně vznikla funkce jediného jednatele této společnosti ke dni 27. 2. 2024, zanikla ke dni 3. 4. 2024, kdy se stala jednatelkou V. H., a dále se stal společníkem s obchodním podílem 100 %, s vkladem 200 000 Kč, splaceno 100 %, zapsáno dne 26. 3. 20024, s výmazem ke dni 8. 5. 2024, kdy byla jako vlastnice tohoto obchodního podílu znovu zapsána V. H..

27. Otec tvrdil, že v lednu nebo v únoru příštího roku dojde k likvidaci této společnosti, neboť zkrachuje a nejsou v ní „žádné miliony“. Po doplnění dokazování výpisem z obchodního rejstříku tvrdil, že se nemohl s V. H. nejprve domluvit na likvidaci společnosti, když ta nevydělávala, poté, co se však na likvidaci domluvili, se rozhodli podnikání zkusit ještě aspoň půl roku nebo rok.

28. I po doplnění dokazování nedoznal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně změn, odvolací soud tak z něho pro stanovení výše výživného vycházel. Stejně tak musí přisvědčit jeho závěrům o účelovém převodu společnosti V. s. r. o. z otce na jeho přítelkyni v říjnu 2022 poté, co mu byla doručena v září 2022 předžalobní výzva a došlo k zahájení řízení. Otec neprokázal, za jakou částku obchodní podíl převedl, tvrzená částka 300 000 Kč nebyla prokázána a ani nebylo doloženo, že se jedná o reálnou hodnotu obchodního podílu, tedy, že se otec bezdůvodně nevzdal významné majetkové hodnoty. Za situace, kdy matka proti výši výživného nebrojila, shledal odvolací soud nadbytečným vypracování znaleckého posudku na hodnotu obchodního podílu, neboť měl dostatek podkladů pro potvrzení výše stanoveného výživného soudem prvního stupně. Za správné tak shledal i závěry o propojení otce s předmětnou společností a jeho vlivu v ní, o čemž svědčí i jeho rozhodnutí zlikvidovat společnost na začátku roku 2025, což není v kompetenci zaměstnance. Za tímto účelem se opět stal jednatelem a 100 % společníkem společnosti, aby následně po přehodnocení svého postoje převedl společnosti na znovu svou přítelkyni, včetně funkce jednatele. Opět nebylo prokázáno, za jakou částku nabyl otec obchodní podíl společnosti V. a za jakou ji následně převedl zpět.

29. Shodně jako soud prvního stupně odvolací soud nevycházel pouze z příjmu otce, který mu je vyplácen ze strany společnosti V., s. r. o., a to v období od 12/2022 do 2/2023 v rozmezí cca 21 000 Kč až 25 000 Kč a po navýšení mzdy od 3/2023 cca 34 000 Kč. Do příjmů shodně zahrnul „vklady v hotovosti přes bankomat“, které se na soukromém účtu otce, vedeného u Č. a. s., č. xxx, pohybovaly měsíčně v statisícových částkách, dokonce přesahovaly 300 000 Kč, a to v letech 2020 až 2023. Pokud byl zaznamenán v některém z měsíců nižší vklad, například v 8/2021 ve výši 13 000 Kč, tak mu v 7/2021 předcházely vklady v celkové výši 369 700 Kč, nebo v 6/2022 šlo o vklad ve výši 0 Kč, kterému v 5/2022 předcházely vklady v celkové výši 314 000 Kč.

30. Námitce o absenci příjmu v době covidu odvolací soud nepřisvědčil. Hotovostní vklady probíhaly i v roce 2020 (v květnu 247 900 Kč, červnu 336 600 Kč, červenci 351 700 Kč, srpnu 138 500 Kč, září 166 800 Kč, říjnu 277 200 Kč, listopadu 299 000 Kč a prosinci 285 000 Kč), který byl právě nejvíce zasažen pandemií a mohlo dojít k ochromení podnikatelské činnosti. Otec u odvolacího soudu nadto potvrdil, že si nezažádal ani o kompenzační náhrady. Nebylo tak důvodu pro tuto dobu vycházet z fikce příjmu otce stanoveného dle jeho schopností a možností, jak navrhoval.

31. Stejně tak odvolací soud shledal nedůvodnou námitku, že soud prvního stupně neodděloval, zda se jedná o finanční prostředky společnosti V. s. r. o. nebo jeho příjmy. Účet č. xxx je soukromým účtem otce. Pokud jsou na tento účet zasílány finanční prostředky z podnikatelské činnosti společnosti V., pak je to otec, kdo řádně neodděluje příjmy své a této společnosti. Nadto původ vkládaných finančních prostředků na tento účet nebyl otcem řádně tvrzen ani doložen, přičemž otec v rozporu se svou námitkou současně tvrdil, že se jedná o prostředky z jeho vlastní realitní činnosti. Soud prvního stupně tak správně tyto prostředky zohlednil při stanovení výživného. Pokud část těchto finančních prostředků následně otec zasílal jako „vklad společníka V. s. r. o.“ do předmětné společnosti, pak uvedené jednání nemůže být k tíži nezletilého, a to za situace, kdy se nejedná o zanedbatelné částky, ale platby zpravidla 100 000 Kč, někdy i více.

32. Námitka, že na citovaný účet byly zasílány další finanční prostředky, neboť sloužil jako místo plnění ze zprostředkovaných nájemních vztahů, byla shledána také nedůvodnou. Otec sám uvedl, že se staral jen o bytovou jednotku č. x, A., Praha, kde nájemné činilo od 3/2022 do 4/2023 částku 32 000 Kč, o bytovou jednotku č. x, V., Praha, kde odměny činily měsíčně 800 až 1 200 Kč, a bytovou jednotku č. x, D., Praha , kde odměna činila měsíčně 1 000 Kč. Nejenže se jedná o částky, které se neshodující s výší vkladů, jejich výše je pouhým zlomkem vkladů, ale uvedené vyvrací i výpisy z účtu. Z nich je patrné, že nájemné za pronájem bytu A. ve výši 32 000 Kč bylo hrazeno převodem, nikoli vkladem v hotovosti, a to v roce 2022 ve dnech 15. 3., 6. 4., 9. 5., 6. 6., 4. 7., 5. 8., 5. 9., 4. 10., 4. 11., 5. 12. a v roce 2023 ve dnech: 5. 1., 6. 2. a 9.

3. Statisícové vklady v hotovosti tak nemohou představovat úhrady za další dva pronájmy.

33. Za správné pak shledal odvolací soud i závěry ohledně navýšení nákladové stránky otce v návaznosti na uzavření nájemní smlouvy s jeho matkou v souvislosti se zahájením tohoto řízení, když smlouva byla uzavřena dne 10. 10. 2022 se zpětnou účinností od 13. 1. 2022.

34. Bylo tak prokázáno, že příjmy otce přesahují po celou posuzovanou dobu, a to i po započtení případných zákonných odvodů, soudem prvního stupně stanovený fiktivní příjem 121 500 Kč. Odvolací soud tak shodně vycházel z tohoto minimálního příjmu. Soud prvního stupně i správně odkázal na Metodiku Ministerstva spravedlnosti ČR o výživném, kdy je pro nezletilé dítě ve věku 0 až 5 let stanovené rozpětí 14 % z příjmu vyživující osoby, což by činilo dokonce 16 800 Kč. Odvolací soud poznamenává, že metodika je pouze návodem pro sjednocení rozhodovací praxe, nikoli závazným právním předpisem.

35. Odvolací soud se tak ztotožnil se stanovenou výši výživného 12 000 Kč, která je v souladu s § 913 a § 915 odst. 1 o. z., neboť takto stanovené výživné odpovídá potřebám nezletilého, příjmům otce, rozsahu vzájemných styků, a to vše při hledisku, že nezletilý má právo podílet se na životní úrovni vyživujícího rodiče. Za správné shledal i stanovení výživného tři roky zpětně od podání návrhu dle § 922 odst. 1 věta za středníkem o. z.

36. V návaznosti na uvedené rozhodl soud prvního stupně správně i o nedoplatku na výživném za dobu od stanovení vyživovací povinnosti, tedy od 20. 10. 2019 do vyhlášení rozsudku, včetně rozhodnutí o plnění ve splátkách dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.

37. Odvolací soud však přisvědčil otci, že v daném případě se jednalo o dvě spojená řízení. Řízení o určení otcovství je možno zahájit jen na návrh, tedy náhrada nákladů řízení mezi účastníky je odůvodněna § 142 o. s. ř. V daném případě bylo vyhověno návrhu matky, ta má proto nárok na náhradu nákladů této fáze řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto sestávají ze dvou úkonů právní služby po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bod 4 AT, a to dle § 11 odst. 1 písm. a), g) AT (příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání dne 22. 3. 2023), dvou režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, cestovného ve výši 1 715 Kč dle § 13 odst. 1, 5 AT (AK P. - Praha a zpět 220 km, vozidlo xxx, průměrná spotřeba 6,3 l/100 km, sazba základní náhrady 5,20 Kč/km, pohonné hmoty 41,20 Kč/l), náhrady za ztrátu času 6x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), 3 AT, 21% DPH 1 242 Kč, tj. 7 157 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Otec následně otcovství nerozporoval, další jednání tak bylo vedeno již pouze ohledně péče o nezletilého, kde nelze stanovit úspěch u některého z rodičů.

38. Odvolací soud nepřiznal odměnu za nahlížení do spisu dne 10. 3. 2023. Vycházel z usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 3104/11, v němž se stanoví, že ne všechny úkony právní služby jsou zároveň úkony, za něž je poskytována mimosmluvní odměna dle § 11 AT. Za úkon právní služby spočívající v nahlížení do spisu odměna advokátovi zpravidla nepřináleží. Výjimečně ji lze přiznat, a to analogicky dle § 11 odst. 1 písm. f) AT, bude-li takový postup v řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu (při zohlednění zejména nezbytnosti a účelnosti tohoto postupu a procesní situace) ospravedlnitelný (například založí-li protistrana do spisu značné množství listin). V daném případě se jedná o právního zástupce matky, která podala návrh sama. K zastoupení došlo bezprostředně poté, co byl vypracován znalecký posudek, který se doručuje všem účastníkům. Dokládání listinných důkazů ohledně výživného teprve následovalo. Tento úkon tak nebyl shledán účelným.

39. Odvolací soud tak zastavil odvolací řízení do výroku II. o péči nezletilého dle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 207 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a současně schválil dohodu rodičů o péči o nezletilého, styku otce s nezletilým a místě bydliště nezletilého. Výroky III. a IV., včetně výroků doplňujícího rozsudku, o výživném a nedoplatku na výživném pak jako věcně správné dle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 219 o. s. ř. potvrdil. Nákladový výrok VIII. změnil postupem dle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 220 odst. 1 o. s. ř. Výroky I., V., VI. a VII. zůstaly stranou přezkumu odvolacího soudu dle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 206 odst. 2 o. s. ř., neboť nebyly napadeny odvoláním.

40. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s. s tím, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť jiné rozhodnutí neodůvodňovaly okolnosti případu.