1Co 218/2010-166

Rubrum

I. Rozsudek krajského soudu se v odvoláním napadené části odstavce I. výroku mění tak, že žaloba na zaplacení částky 250.000,- Kč se zamítá .

Výrok

Krajský soud svým rozsudkem vyhověl částečně žalobě na ochranu osobnosti a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) JUDr. Jiřímu Gxxxxxx peněžité zadostiučinění ve výši 750.000,- Kč v pravidelných ročních splátkách vždy ke dni 21.1. (odstavec I. výroku) a ohledně zbývající částky 250.000,- Kč žalobu zamítl (odstavec II. výroku), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni b) Kamile Kxxxxxxx peněžité zadostiučinění ve výši 400.000,- Kč v pravidelných ročních splátkách vždy ke dni 21.1. (odstavec III. výroku) a ve zbývající částce 600.000,- Kč žalobu zamítl (odstavec IV. výroku), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci c) Jiřímu Gxxxxxxx ml. peněžité zadostiučinění ve výši 400.000,- Kč v pravidelných ročních splátkách vždy ke dni 21.1. (odstavec V. výroku) a ohledně zbývající částky 600.000,- Kč žalobu zamítl (odstavec VI. výroku) a konečně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům náklady řízení ve stanovené výši (odstavec VII. – IX. výroku). Krajský soud zjistil, že žalovaný zavinil dne 21. 1. 2008 na silnici mezi obcemi Břestek a Tupesy dopravní nehodu, při níž zahynula chodkyně Marie Gxxxxxx, manželka žalobce a) a matka žalobců b) a c). V moči žalovaného bylo téhož dne ve 23.25 hod. zjištěno 1,01 mg/l metamfetaminu (pervitinu). Žalovaný byl za tento trestný čin pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 12. 2008, č.j. 13 T 118/2008 – 345 ve znění usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 4. 2009, č.j. 6 To 172/2009- 381 k trestu odnětí svobody v trvání 44 měsíců nepodmíněně, k zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 7 let a k náhradě škody VZP ve výši 2.103,- Kč. Krajský soud dále zjistil, že žalobce a) byl u dopravní nehody osobně přítomný, že těžce poškozené manželce poskytoval bezodkladnou první pomoc, že žalovaný se v průběhu trestního řízení pokoušel svalit vinu za dopravní nehodu na žalobce a), že trestní soud nepovažoval projevenou lítost žalovaného za upřímnou a že pojišťovna vyplatila každému z žalobců odškodnění za škodu usmrcením podle § 444 odst. 3 OZ částku 240.000,- Kč. Na základě těchto zjištění krajský soud uzavřel, že žalovaný hluboce a nereparovatelně zasáhl do osobnostních práv žalobců na soukromí a rodinný život chráněných ustanovením § 11 OZ, neboť jim znemožnil realizovat a rozvíjet rodinné vztahy se zemřelou jako s manželkou a zároveň matkou pozůstalých dětí. S ohledem na mimořádný dopad úmrtí Marie Gxxxxxx do osobního a soukromého života žalobce a) JUDr. Jiřího Gxxxxx spočívající v tom, že následky dopravní nehody osobně viděl a své smrtelně zraněné manželce poskytoval první pomoc, že zůstal na stáří sám bez celoživotního partnera, že se žalovaný pokoušel na něj svalit vinu za dopravní nehodu, že žalovaný neprojevil v trestním řízení upřímnou lítost za následky nehody, že dopravní nehodu zavinil žalovaný hazardní, riskantní a bezohlednou jízdou, přičemž v jeho moči byl zjištěn pervitin, shledal krajský soud morální a přiznané odškodnění podle ustanovení § 444 odst. 3 OZ za nedostatečné a s ohledem na mimořádné důsledky zásahu přiznal podle ustanovení § 13 odst. 2 OZ žalobci a) další peněžitou satisfakci ve výši 750.000,- Kč. Ve vztahu k žalobcům b) a c) jako pozůstalým dětem neučinil krajský soud žádná skutková zjištění a pouze konstatoval, že jde o zletilé děti s vlastními rodinami, které již s matkou nežily ve společné domácnosti, a proto jejich osobnostní práva nejsou zasažena s takovou intenzitou, jako u žalobce a). Na tomto základě přiznal každému z žalobců b) a c) další peněžité zadostiučinění ve výši 400.000,- Kč. Proti odstavcům I., III., V., VII., VIII. a IX., kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci a) částku 750.000,- Kč, každému z žalobců b) a c) částku 400.000,- Kč a nahradit náklady řízení, podal žalovaný včasné odvolání. Krajskému soudu nejprve obecně vytýkal, že „nezjistil objektivně skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy výslechem žalovaného ani svědků Stanislava Vxxxxxx a Marie Vxxxxxxxxx“. Odvolatel ale neuvedl, k prokázání jakých skutkových tvrzení měl být žalovaný jako účastník a jeho rodiče jako svědkové vyslechnuti. Žalovaný dále namítal, že soud prvního stupně nekriticky přejal do odůvodnění napadeného rozhodnutí „teze“ trestního rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 12. 2008, č.j. 13 T 118/2008 – 345, že jím projevená lítost za následky tragické dopravní nehody nebyla upřímná. Zdůraznil, že se v rámci trestního řízení poškozeným omluvil a že krajský soud pochybil, když k vyslovené lítosti nepřihlédl. Žalovaný dále brojil proti výši peněžité satisfakce, kterou považuje za nepřiměřeně vysokou a za likvidační. Poukázal, že nyní je ve výkonu trestu odnětí svobody, kde sice pracuje, avšak jeho výdělek je minimální, že jeho jediným majetkem byl podíl ve společnosti Klimatec s.r.o., který ale nemá prakticky žádnou hodnotu, poněvadž uvedená společnost podnikatelskou činnost nevyvíjí, a že mu bylo z důvodu nehrazení leasingových splátek leasingovým pronajímatelem dokonce odebráno jeho vozidlo BMW. Do společnosti Klimatec s.r.o. žalovaný vstoupil z důvodu participace na společném podnikání se svými rodiči a důvodem jeho vystoupení ze společnosti bez jakékoliv vyplacené náhrady byla mediální vlna odsuzující žalovaného, jenž nechtěl dopustit poškození dobrého jména této (nefungující) obchodní společnosti. Ve vztahu k žalobci a) dále vyslovil, že pokud se v průběhu trestního řízení choval tak, jak se choval, využil svého práva garantovaného Ústavou. Ve vztahu k žalobcům b) a c) namítal, že nebyly splněny podmínky mimořádnosti okolností, které by vedly ke zvýšení práva na odškodnění nad rámec § 444 odst. 3 občanského zákoníku. Tito žalobci při nehodě nebyli, ani dlouhodobě nežili s rodiči ve společné domácnosti. Žalovaný se domáhal, aby odvolací soud rozsudek krajského soudu v odvoláním napadené části změnil a peněžitou satisfakci ve vztahu k žalobci a) přiměřeně snížil a ve vztahu k žalobcům b) a c) žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobci se závěry soudu prvního stupně se ztotožnili a navrhli potvrzení rozsudku krajského soudu v odvoláním napadené části jako věcně správného. Poukázali, že výslechy žalovaného a jeho rodičů jsou nadbytečné a neúčelné, neboť věc byla dostatečně prošetřena a zjištěna v rámci trestního řízení. Poukázali dále na závěry trestního rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti, že žalovaný neprojevil nad následky zaviněné dopravní nehody upřímnou lítost, a vyslovili názor, že není tak nemajetný, jak v odvolání uvádí. Podle čl. II., přechodných ustanovení, bodu 1. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve znění tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle článku II. zákona č. 7/2009 Sb. přechodných ustanovení, bodu 10., odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Podle článku II. zákona č. 59/2005 Sb. přechodných ustanovení bodu 1, neníli dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle článku II. přechodných ustanovení, bodu 2., zákona č. 59/2005 Sb., odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Novela o.s.ř. provedená zákonem č. 7/2009 Sb. nabyla v celém rozsahu účinnosti dne 1. 7. 2009, novela o.s.ř. provedená zákonem č. 59/2005 Sb. nabyla účinnosti dne 1. 4. 2005, žaloba byla u soudu podána dne 20. 5. 2009, odvolání směřuje proti rozhodnutí vydanému dne 26. 2. 2010, avšak po řízení provedeném podle zákona č. 59/2005 Sb., proto odvolací soud z podnětu podaného odvolání provedl odvolací řízení podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění po novele provedené zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen o.s.ř.). Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalovaného splňuje obecné náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř. a je podle obsahu odůvodněno relevantními odvolacími důvody podle ustanovení § 205 odst. 2, písm. d) (soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností), písm. e) (soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním), písm. g) (rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, jakož i jemu předcházející řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné a že ve vztahu k žalobcům b) a c) je třeba rozsudek krajského soudu pro nepřezkoumatelnost zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tvrzenému porušení osobnostních práv žalobců zásahem ze dne 21. 1. 2008 – podle zákona č. 40/1964 Sb., hlavy druhé, oddíl I., § 11 až 13, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2007 Sb., tj. ve znění účinném do 30. 6. 2008 (dále jen OZ). Podle ustanovení § 11 OZ fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Podle ustanovení § 13 odst. 1 OZ fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.fyzická osoba má právo. Podle ustanovení § 13 odst. 2 OZ pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle ustanovení § 13 odst. 3 OZ výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. Podle ustanovení § 444 odst. 3 OZ za škodu usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a to a) manželovi nebo manželce 240 000 Kč, b) každému dítěti 240 000 Kč, c) každému rodiči 240 000 Kč, d) každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85 000 Kč, e) každému sourozenci zesnulého 175 000 Kč, f) každé další blízké osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem jeho smrti, 240 000 Kč. Zákonným předpokladem vzniku práva na použití sankcí k ochraně osobnostní sféry fyzické osoby za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti je: 1) zásah do osobnostních práv fyzické osoby, který vyvolal nebo byl objektivně způsobilý vyvolat újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnostních práv fyzické osoby, 2) protiprávní (neoprávněný) charakter tohoto zásahu, 3) příčinná souvislost mezi neoprávněným zásahem a zmíněnou újmou. Zákonným předpokladem vzniku práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 OZ je: 1) protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby, 2) snížení zejména důstojnosti a vážnosti fyzické osoby ve společnosti ve značné míře a 3) příčinná souvislost mezi protiprávním zásahem do osobnostní sféry a snížením zejména důstojnosti a vážnosti fyzické osoby. Předmětem ochrany podle ustanovení § 11 OZ jsou taková ryze osobní práva občana, jež ovlivňují rozvoj jeho osobnosti a jsou s ní úzce spjata. Všestranný rozvoj a uplatnění osobnosti občana je hlavním smyslem a cílem této občanskoprávní ochrany, a toto hledisko je určující při posuzování otázky, zda a která práva jsou ustanovení § 11 OZ chráněna. Z předmětného ustanovení § 11 OZ je zřejmé, že ochrana je poskytována i právu občana „na soukromí“. I když „soukromý život“ je širokým pojmem, s přihlédnutím ke zmíněné zásadě ochrany všestranného rozvoje občana z něj nepochybně vyplývá, že musí zahrnovat i právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidmi, a tedy i právo na udržování a rozvíjení vztahů mezi blízkými příbuznými. Součástí soukromého života je tedy i rodinný život, zahrnující jak citové, morální a sociální vztahy mezi příbuznými, tak i vztahy materiální povahy, mezi něž mimo jiné patří i vzájemná vyživovací povinnost, apod. Tento názor již ostatně vyslovil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 1. 3. 2000, sp. zn.

II. ÚS 517/99. Protiprávní narušení takových vztahů ze strany jiného subjektu představuje neoprávněný zásah do práva na soukromí a rodinný život. Porušením práva na život jedné z těchto blízkých osob může dojít k neoprávněnému zásahu do práva na soukromí příbuzných či osob postiženému jinak blízkých. V projednávané věci bylo správně zjištěno a skutková zjištění v tomto směru nenapadá žádný z účastníků, že žalovaný zavinil dne 21. 1. 2008 dopravní nehodu, při níž zahynula chodkyně Marie Gxxxxxx, že žalovaný byl za tento trestný čin pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 44 měsíců nepodmíněně, že žalobce a) byl osobně přítomný u dopravní nehody, že těžce poškozené manželce poskytoval bezodkladnou první pomoc, že žalovaný se v průběhu trestního řízení pokoušel svalit vinu za dopravní nehodu na žalobce a) a že pojišťovna vyplatila každému z žalobců odškodnění za škodu usmrcením podle § 444 odst. 3 OZ částku 240.000,- Kč. Žalobce a) jako pozůstalý manžel a žalobci b) a c) jako pozůstalé děti se domáhají přiznání peněžité satisfakce podle ustanovení § 11 a § 13 odst. 2 OZ za protiprávní zásah do svého soukromí a rodinného života a tvrdí, že odškodnění poskytnuté trestním rozsudkem a podle ustanovení § 444 odst. 3 OZ je nedostatečné. Každá dopravní nehoda, při níž dojde k úmrtí člověka, je tragédií, jejíž následky mají zpravidla výrazný dopad do osobního a rodinného života blízkých pozůstalých. Současná česká legislativa v občanskoprávní rovině umožňuje zmírnit následky takového zásahu jednak úpravou odpovědnosti za škodu, a ve vztahu k imateriální újmě prostřednictvím jednorázového peněžitého odškodnění náležícího vymezenému okruhu osob podle ustanovení § 444 odst. 3 OZ, a úpravou ochrany osobnosti fyzické osoby za zásah do soukromí a do práva na rodinný život poskytnutím morální či také peněžité satisfakce podle § 11 a § 13 odst. 2 OZ (srovnej např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 16/04). Konkurence zmíněných institutů byla judikaturou soudů vyřešena tak, že pro navýšení náhrad nad paušální jednorázové částky zakotvené v ustanovení § 444 odst. 3 obč. zák. cestou ustanovení § 13 odst. 2 a 3 obč. zák. je místo v případech mimořádných, tj. v případech mimořádné závažnosti vzniklé nemajetkové újmy či při mimořádných okolnostech, za nichž k porušení práva došlo (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5188/2007, ze dne 21. 12. 2009), a z těchto závěrů je třeba vycházet i v projednávané věci. Pokud jde o žalobce a) jako manžela zemřelé Marie Gxxxxxx, souhlasí odvolací soud s krajským soudem, že za mimořádné okolnosti případu a mimořádnou závažnost vzniklé nemajetkové újmy je třeba pro přiznání satisfakce podle § 13 odst. 2 OZ považovat tu skutečnost, že JUDr. Jiří Gxxxxx byl osobně přítomen dopravní nehodě, že viděl svou smrtelně zraněnou manželku a že jí poskytoval první pomoc. Jsou to negativní zážitky tak vysoké intenzity, že se obvykle nesmazatelně vryjí do paměti nejbližší osoby a zůstanou v ní až do konce života. Za další mimořádnou okolnost bylo třeba považovat bezohledné chování žalovaného v průběhu trestního řízení, který se účelově pokoušel svalit svou vinu za dopravní nehodu na žalobce a), což trestní soud z hlediska trestního práva posoudil tak, že viník neprojevil upřímnou lítost nad důsledky svého činu. Za další mimořádnou okolnost bylo třeba považovat i ztrátu dosavadního společného života obou manželů. JUDr. Jiří Gxxxxx zůstal v důsledku protiprávního zásahu po téměř 40 letech manželství na sklonku života osamocen a smrtí jeho manželky došlo i k narušení vnitřních rodinných vazeb k vlastním dětem i jejich rodinám. S ohledem na tyto mimořádné aspekty a dopady do soukromí a rodinného života dospěl odvolací soud k závěru, že žalobci a) přísluší nad rámec poskytnutých 240.000,- Kč podle ustanovení § 444 odst. 3 OZ zvýšená peněžitá satisfakce v další výši 500.000,- Kč. Na rozdíl od krajského soudu dospěl ale odvolací soud k závěru, že za mimořádné okolnosti nelze považovat průběh samotného protiprávního zásahu, tzn., zda žalovaný jel agresivně, nerespektoval pravidla silničního provozu, případně pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných návykových látek. Tyto skutečnosti byly totiž zohledněny v odsuzujícím trestním rozsudku ve výroku o výši trestu. Podle ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. je civilní soud vázán toliko výrokem rozhodnutí trestního soudu, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. V řízení o ochranu osobnosti není civilní soud oprávněn přezkoumávat jak rozsudečný výrok trestního soudu, nýbrž ani dílčí závěry, na nichž je rozhodnutí postaveno. Takovým postupem by docházelo k přezkoumávání rozhodnutí trestního soudu zcela mimo rámec trestního řízení prostřednictvím civilního soudu při projednávání žalob na ochranu osobnosti. Takový postup je nepřípustný. Pokud tedy trestní soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že „uplatněná obhajoba žalovaného je ryze účelová, přičemž je zřejmé, že žalovaný se snažil rozhodující podíl viny na vzniku smrtelného následku usmrcené M. Gxxxxxxx svalit na poškozeného JUDr. Gxxxxx, přičemž ve světle shora zjištěných skutečností stran technické nepřijatelnosti výpovědi obžalovaného u hlavního líčení týkající se jím uváděné rychlosti na počátku nehodového děje, a že v moči obžalovaného byla detekována droga metamfetamin (pervitin) a že posoudil žalovaným projevenou lítost nad následky svého jednání za neupřímnou“, není sice civilní soud těmito závěry výslovně vázán, ale podle ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř. z nich vychází. Odvolací námitka žalovaného a jeho snaha o přezkoumávání jeho projevů v průběhu trestního řízení a otázky upřímnosti vyslovené lítosti je zcela irelevantní, neboť tyto skutečnosti již posoudil trestní soud. Krajský soud sice využil svého oprávnění vyplývajícího z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a sám ze svého podnětu uložil žalovanému povinnost uhradit žalobcům nemajetkovou újmu ve splátkách, stanovenými podmínkami splatnosti ale nepřiměřeně zvýhodnil povinného na úkor žalobců a vzhledem na důsledky zásahu ve vztahu ke všem účastníkům nevhodně, necitlivě a neeticky. V prvé řadě podle ustálené soudní judikatury právo na přisouzenou peněžitou satisfakci nepřechází na dědice (PR, 1995, č. 10,VS Praha sp.zn.1Co 338/94). Stanovená lhůta splatnosti na dobu 20ti let pouze s ročními splátkami je s ohledem na věk žalobce a) i funkci relutární satisfakce nepřiměřeně dlouhá. Poskytnutá peněžitá satisfakce má totiž sloužit k okamžitému zmírnění následků do psychické složky všech zásahem postižených. Stanovení splatnosti ročních splátek vždy k datu výročí úmrtí Marie Gxxxxxx je nevhodné, poněvadž tímto datem splatnosti se budou vzpomínky na okolnosti i důsledky nehody a zásahu neustále burcovat a hrazenými splátkami připomínat především viníka nehody. Stanovený způsob splatnosti nemá žádný preventivní charakter ani neslouží k „morální očistě žalovaného“. Odvolací soud proto stanovil splatnost poskytnuté satisfakce v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Přiznaná peněžitá satisfakce je přiměřená i s ohledem na poměry žalovaného, jenž je zletilý a který byl od 19. 3. 2004 společníkem a statutárním orgánem rodinné obchodní společnosti KLIMA TECHNIKA v.o.s. a který po způsobené nehodě založil se svým bratrem další obchodní společnost Klimatec s.r.o. se základním kapitálem 200.000,- Kč. Je zřejmé, že žalovaný majetek má a že jsou u něj předpoklady, že po ukončení výkonu trestu odnětí svobody může i nadále pracovat v obou rodinných firmách a že díky pracovnímu úsilí může zlepšit své majetkové a sociální poměry tak, že bude schopen přiznanou peněžitou satisfakci žalobci a) uhradit; je také obecně známo, že prostředky k uspokojení žalobců ve stanovené míře lze získat z běžných produktů finančního trhu. Stanovená náhrada nemajetkové újmy proto není pro původce zásahu likvidační, přestože žalovaný se souhlasem svých rodičů ze společnosti Klimatechnika v.o.s. po způsobené nehodě dne 7. 3. 2008 vystoupil bez vyplacení vypořádávacího podílu. Účelové zbavování se majetku nemůže být důvodem pro snížení peněžité satisfakce. Žalobci b) a c) mají stejně jako žalobce a) právo domáhat se morální i peněžité satisfakce podle ustanovení § 11 a 13 OZ. V rámci uplatnění práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 OZ musí ale rovněž tvrdit i prokazovat splnění zákonných předpokladů pro vznik tohoto práva. Žalobci b) a c) svá práva odvíjí rovněž od protiprávního zásahu do osobnostních práv na soukromí a rodinný život v důsledku usmrcení své matky, není však zcela zřejmé, v čem tkví „značná míra“ onoho zásahu do jejich osobnostní sféry, tedy jaké mimořádné okolnosti odůvodňují přiznání požadované satisfakce. Krajský soud své rozhodnutí ve vztahu k těmto žalobcům ničím konkrétním nezdůvodnil, a je proto zcela nepřezkoumatelné, čím byla naplněna ona „značná míra“ zásahu do jejich osobnostních práva a na základě jakých skutečností a úvah soud stanovil výši požadovaného práva. Rozsudek krajského soudu je tudíž ve vztahu k žalobcům b) a c) nepřezkoumatelný. Odvolací soud proto napadený rozsudek krajského soudu ve vztahu k žalobci a) podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno a ve vztahu k žalobcům b) a c) podle ustanovení § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. O nákladech prvostupňového řízení mezi žalobcem a) a žalovaným rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 2 o.s.ř. Podle ustálené judikatury pokud měl žalobce ve sporu o ochranu osobnosti neúspěch jen ohledně části požadované náhrady nemajetkové újmy v penězích, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. I když odvolací soud žalobci přiznané peněžité zadostiučinění snížil, přesto mu náleží náklady vzniklé v souvislosti s vedením sporu v celém rozsahu, ve výši 40.000,- Kč, jak správně vypočetl krajský soud a na tuto část odůvodnění odvolací soud pro stručnost odkazuje. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a) a žalovaným rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 2 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalobci a) žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, a proto odvolací soud nepřiznal tomuto žalobci ani žalovanému vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V dalším řízení vyzve krajský soud žalobce b) a c) postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení o mimořádných dopadech způsobeného zásahu do jejich osobnostních práv odůvodňujících požadovanou peněžitou satisfakci a k navržení relevantních důkazů. Poté věc projedná a rozhodne, přičemž rozhodnutí musí splňovat základní kritéria uvedená v ustanovení § 157 o.s.ř.

Odůvodnění

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY takto: Poučení: