1To 74/2020

Rubrum

Jako jednoho z východisek stanovení výše mimosmluvní odměny advokáta v případě, kdy tento byl v trestním řízení činný jako opatrovník poškozeného, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, se neužije tarifní hodnoty určené v § 9 odst. 5 advokátního tarifu, ale tarifní hodnoty pro zastupování poškozeného v trestním řízení dle § 10 odst. 5 advokátního tarifu.

Výrok

Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2020 stížnost opatrovníka poškozených JUDr. J. H., advokáta se sídlem J., M. nám., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2020, č. j. 53 T 7/2017-3460, v trestní věci odsouzeného J. O. a spol., a rozhodl takto:

Odůvodnění

Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se z podnětu stížnosti opatrovníka poškozených JUDr. J. H. napadené usnesení zrušuje a nově se rozhoduje tak, že podle § 151 odst. 2, odst. 3 per analogiam tr. ř. se JUDr. J. H., advokátu se sídlem AK J., M. nám., přiznává odměna a náhrada hotových výdajů takto: I. za úkony právní služby podle § 10 odst. 5, § 7, § 11 odst. 1 písm. b), d), g), § 11 odst. 2 písm. f), § 12a odst. 1, odst. 2, § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále AT) (17 x 5.600 Kč; 1 x 2.800 Kč) ….…………………………..……….…98.000 Kč II. paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT (18 x 300 Kč).....................................................5.400 Kč III. náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 1 AT………..……......................................................9.916 Kč IV. náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 AT……………………………6.500 Kč Celkem …………………………………………………..…….…….119.816 Kč

Poučení

1. Napadeným usnesením rozhodla vyšší soudní úřednice Krajského soudu v Brně podle § 151 odst. 2, odst. 3 tr. ř. per analogiam tak, že přiznala opatrovníku poškozených L. S., poslední zjištěný pobyt na adrese XXXXX, F. N., poslední zjištěný pobyt na adrese XXXXX, J. Š., poslední zjištěný pobyt na adrese XXXXX - JUDr. J. H. - správně H., advokátu se sídlem J., M. nám., odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 63.816 Kč, která sestávala: I. z odměny za úkony právní služby podle § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. b), d), g), § 11 odst. 2 písm. f), § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále AT)………………….......………………………….……………………….42.000 Kč II. z paušální náhrady podle § 13 odst. 4 AT .............................................................................................................5.400 Kč III. z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 AT……………..……............................................................................9.916 Kč IV. z náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), b), 3 AT……………...…………………....……………6.500 Kč 2. Proti tomuto usnesení podal řádně a včas stížnost (nesprávně označená jako odvolání) pouze opatrovník poškozených JUDr. J. H. Napadené usnesení označil za nepřezkoumatelné, neboť krajský soud žádným způsobem nezdůvodnil, proč při výpočtu odměny za jeden úkon právní služby aplikoval ustanovení § 9 odst. 5 AT a nepostupoval dle ustanovení § 10 odst. 5 AT. V tomto smyslu poukázal na skutečnost, že byl opatrovníkem ustanoven dle § 45 odst. 2 tr. ř. z důvodu výkonu práv poškozeného v trestním řízení dle § 43 tr. ř. a násl., a proto ustanovení § 9 odst. 5 AT nemělo být aplikováno. S ohledem na výše uvedené opatrovník JUDr. J. H. v závěru opravného prostředku navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci napadené usnesení zrušil a nově mu přiznal odměnu v celkové výši 200.792 Kč, která vychází z odměny za jeden úkon právní pomoci v částce 10.227,20 Kč a z přiznaných náhrad hotových výdajů a za promeškaný čas, jak je stanovil soud prvního stupně, proti nimž nevznesl výhrady.

3. Vrchnímu soudu v Olomouci byla věc předložena jako soudu stížnostnímu ve smyslu § 146 odst. 2 písm. c) tr. ř. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že opravný prostředek byl podán osobou oprávněnou dle § 142 odst. 1 tr. ř. a ve stanovené lhůtě dle § 143 odst. 1 tr. ř. Ustanovení § 151 odst. 4 tr. ř. opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí formou stížnosti připouští. Dosah revizního principu je dále limitován zákazem reformationis in peius. S ohledem na skutečnost, že stížnost byla podána do rozhodnutí, jež bylo podmíněno návrhem opatrovníka analogicky dle § 151 odst. 2, odst. 3 tr. ř., u něhož dochází k prolomení tzv. zásady oficiality, byl soud při rozhodování limitován samotným rozsahem podaného návrhu opatrovníka co do jednotlivých úkonů i výše odměny, případně náhrad, které požadoval.

4. Základním podkladem pro napadené rozhodnutí se stalo vyúčtování poskytnutých právních služeb opatrovníka poškozených (č. l. 3455-3459, včetně příloh), které bylo Krajskému soudu v Brně doručeno dne 1. 11. 2019. Opatrovník svůj návrh na odměnu a náhradu hotových výdajů v celkovém rozsahu 212.826,80 Kč uplatnil ve lhůtě stanovené ustanovením § 151 odst. 2 tr. ř.

5. Z podnětu podané stížnosti přezkoumal vrchní soud dle § 147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i správnost postupu řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a shledal podanou stížnost z části důvodnou.

6. Stížnostní soud přisvědčil námitce opatrovníka, že výpočet jeho odměny soudem prvního stupně byl nesprávný. Především se jednalo již o zcela chybnou přímou aplikaci výpočtu odměny dle § 9 odst. 5 AT. Ta vychází nikoliv z odměny 1.000 Kč snížené o 20 % za úkon právní pomoci, jak určil soud prvního stupně, ale z tarifní hodnoty 1.000 Kč. Dle § 7 bod 2 AT základní sazba odměny z tarifní hodnoty do 1.000 Kč činí 500 Kč a po snížení o 20 % a dle 12 odst. 4 AT pak činí 400 Kč za jeden úkon právní pomoci vůči jedné zastupované osobě. Při formálním použití ustanovení advokátního tarifu by takto opatrovníku měl vzniknout nárok jen na úhrnnou částku 1.200 Kč za úkony právní pomoci ve vztahu ke všem třem zastupovaným poškozeným. Z dále uvedených důvodů ovšem tento postup výpočtu odměny opatrovníka neshledal stížnostní soud zákonným. Neztotožnil se ovšem ani s námitkami stěžovatele o výši částky za jeden úkon právní pomoci 10.227,20 Kč. Stěžovatel vycházel z představy, že se na podmínky odměny ustanoveného opatrovníka poškozených nevztahuje ustanovení § 9 odst. 5 AT, ale při výpočtu nároku na mimosmluvní odměnu současně nerespektoval omezení dle § 12a odst. 2 AT, nesprávně také vyložil v případě nároku na odměnu za zastoupení poškozeného J. Š. (bod 2. výroku rozsudku) nárok na odměnu z částky způsobené škody odsouzenými na vytěžené dřevní hmotě dle výroku o vině, když poškozenému nárok na náhradu majetkové újmy soudem nebyl přiznán. Měl takto aplikovat ustanovení § 10 odst. 5 věta první, tedy tarifní hodnotu 10.000 Kč.

7. Pro úplnost je třeba zmínit, že v této trestní věci byli rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21.3.2019 pod č. j. 53 T 7/2017-2905, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12.9.2019 pod č. j. 1 To 43/2019-3225, odsouzeni obžalovaní J. O., J. V., M. N. a další pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem spáchaný ve stadiu pokusu. Trestného jednání se zkráceně řečeno dopustili organizací a realizací krádeže dřevní hmoty na vytipovaných pozemcích majitelů, kteří byli dlouhodobě nedostupní, pobývající v zahraničí apod. Takto způsobili mimo jiné pod bodem 1. škodu L. S., neznámého pobytu, ve výši 533.550 Kč, pod bodem 2. J. Š., neznámého pobytu, ve výši 72.522 Kč a pod bodem 3. F. N., nezjištěného pobytu, ve výši 3.964 Kč. Poškozeným L. S. a F. N., zastoupených opatrovníkem, byl v tomto rozsahu nárok na nahrazení majetkové škody dle § 228 odst. 1 tr. ř. přiznán a ve zbytku vznesených nároků byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozený J. Š., zastoupený stejným opatrovníkem, byl dle § 229 odst. 1 tr. ř. s celým vzneseným nárokem na náhradu majetkové újmy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V průběhu přípravného řízení usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka v Jihlavě, sp. zn. 4 KZV 3/2016-240, ze dne 4.8.2016 bylo rozhodnuto o ustanovení opatrovníka těmto třem poškozeným k výkonu práv poškozených v trestním řízení dle § 45 odst. 2 per analogiam tr. ř., ve smyslu § 43 tr. ř. a násl., a to advokáta JUDr. J. H. (č. l. 1602 spisu). Tento opatrovník byl poškozeným v přípravném řízení ustanoven, neboť přes veškeré úsilí se tyto poškozené vzhledem k jejich dlouhodobému pobytu v cizině na neznámém místě nepodařilo dohledat a existovalo nebezpečí z prodlení, tedy urgentní potřeba zajištění řádného zastoupení poškozeného v dané trestní věci. Obecně opatrovník ustanovený předsedou senátu (samosoudcem) nebo státním zástupcem v rámci trestního řízení je přitom oprávněn vykonávat všechna práva, která jinak náležejí zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi ustanovenému civilním soudem. Jestliže by nebezpečí z prodlení při zajištění výkonu procesních práv poškozených nehrozilo, v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce má učinit vůči příslušnému soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení podnět ke jmenování kolizního opatrovníka podle § 460, příp. dle § 465 obč. zák. V konkrétním případě ovšem vzhledem k charakteru trestního řízení, konkrétním podmínkám i potřebě jeho urychlení, důvody pro nebezpečí z prodlení evidentně existovaly.

8. Přestože námitky obhájce v uvedené stížnosti konkrétně neobsahovaly podrobný kvalifikovaný rozbor aktuální právní problematiky pro stanovení odměny opatrovníka v trestním řízení, v návaznosti na jednotlivé konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu k výši odměny opatrovníků při jejich ustanovení v různých formách soudních řízení, stížnostní soud se podrobně zabýval otázkou, zda na stanovení odměny opatrovníka v této věci lze aktuálně vztáhnout podmínky § 9 odst. 5 AT. Podle tohoto ustanovení v účinném znění se pro výpočet odměny za výkon funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen dušení poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjádřit, se považuje tarifní hodnota ve výši 1.000 Kč. V ustanovení § 9 odst. 5 AT došlo v průběhu posledních let k zásadním změnám v návaznosti na jednotlivá rozhodnutí Ústavního soudu. Původně advokátní tarif do publikace jednotlivých nálezů Ústavního soudu, postupně měněný od 20.11.2019, zahrnoval širší rozsah výkonu funkce opatrovníka, jehož odměna je vypočítávána z tarifní hodnoty 1.000 Kč, s tím, že se jedná o výkon funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení, ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.

9. Jednotlivými nálezy pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24.9.2019, Pl. ÚS 26/19 ze dne 3.3.2020, Pl. ÚS 23/19 ze dne 5.2.2020, Pl. 22/2019 ze dne 14.1.2020, bylo rozhodnuto o zrušení části ustanovení § 9 odst. 5 AT, a to postupně ve vztahu k ustanovenému opatrovníku poškozeného: „jehož pobyt není znám, jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní, ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení“. Na tyto plenární nálezy pak navazují další nálezy jednotlivých senátů Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 3378/19, II. ÚS 1251/19 a I. ÚS 392/19, jimiž bylo vysloveno porušení principu rovnosti v případě řízení o odměně opatrovníků právnických osob v trestním řízení jak v postavení poškozeného, tak společnosti, vůči níž bylo vedeno řízení podle TOPO. Fakticky ve všech případech shodně bylo rozhodnuto, že stanovení odměny dle § 9 odst. 5 AT za výkon funkce opatrovníka jmenovaného soudem v různých typech soudních řízeních, konkrétně podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní, příp. ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, příp. opatrovníka poškozené obchodní společnosti v trestním řízení či osoby neznámého pobytu v případě ustanovení opatrovníka podle občanského soudního řádu apod., porušuje zásadu rovnosti a je v rozporu s právem advokáta získávat prostředky pro své životní potřeby prací dle čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a také s právem opatrovaného na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Z těchto důvodů jednotlivými plenárními nálezy Ústavní soud postupně v ustanovení § 9 odst. 5 AT zrušil dílčí podmínky jednotlivých řízení, u nichž se odměna opatrovníků podle tohoto ustanovení v advokátním tarifu vypočítává. Obsáhlé výklady Ústavního soudu, rozvedené v jeho rozhodnutích, lze ve stručnosti shrnout tak, že stanovení nižší odměny advokáta jako opatrovníka v konkrétním řízení vychází z nepodloženého - paušalizujícího - předpokladu jednoduchosti a menší finanční náročnosti takového zastupování, což ohrožuje kvalitu poskytované právní pomoci. Zaručuje-li stát právním předpisem vymezeným účastníkům řízení právní pomoc ve formě opatrovnictví, musí také vytvořit podmínky pro to, aby taková právní pomoc byla poskytována na odpovídající úrovni. Současně z uvedených rozhodnutí, které se zabývaly v jednotlivých případech návrhy na zrušení celého ustanovení § 9 odst. 5 AT, vyplývá, že vzhledem k podaným ústavním stížnostem, jež se vztahovaly ke konkrétním typům opatrovnictví v různých řízeních, Ústavní soud rozhodl o zrušení jen některých podmínek nároků opatrovníků na odměnu, když konkrétní ústavní stížnosti a návrhy směřovaly právě a jen k takovému důvodu ustanovení opatrovníka. Ovšem současně v nálezu pod sp. zn. Pl. ÚS 4/19 připomenul, že obecné soudy jsou podle čl. 95 odst. 1 Ústavy vázány jen zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu a jsou takto oprávněny posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem, tedy i ústavním zákonem nebo takovou smlouvou. Soudce při použití jiného právního předpisu (tedy podzákonného předpisu), rozporného podle něj se zákonem, je oprávněn jej v konkrétním případě nepoužít. Shledají-li obecné soudy v jimi vedených řízeních, že důvody, které vedly Ústavní soud v této věci ke zrušení § 9 odst. 5 AT ve slovech „jehož pobyt není znám“, jsou naplněny i vůči jiné části § 9 odst. 5 AT, nebudou ani ve zbývající části dané ustanovení v daném případě aplikovat. Obdobně pak tyto závěry rozvádí i článek „Ke zrušení části § 9 odst. 5 advokátního tarifu“ (publik. v Bulletinu advokacie 3/2020 str. 49). Přes tato opakovaná rozhodnutí Ústavního soudu v několika jeho nálezech Ministerstvo spravedlnosti doposud nijak § 9 odst. 5 AT neupravilo.

10. Z toho Vrchní soud v Olomouci vyvodil, že podmínky § 9 odst. 5, resp. další ustanovení AT pro stanovení odměny za výkon činnosti opatrovníka v soudním řízení, ať již založených na jakýchkoliv důvodech, by měly být shodné. V případě, kdy pro výpočet odměny opatrovníka dle tarifní hodnoty stanovené částkou 1.000 Kč dle § 9 odst. 5 AT je Ústavním soudem několikrát označen za protiústavní, na řízení, ve vztahu k němuž doposud nebylo rozhodováno Ústavním soudem o ústavnosti nároku na odměnu opatrovníka, v tomto případě poškozeného, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, je nutno vztáhnout stejné nároky. Za takové situace Vrchní soud v Olomouci zastává názor, že pro stanovení nároku na odměnu opatrovníka nelze vycházet z ustanovení § 9 odst. 5 AT, ale je nutno se řídit dalšími ustanoveními advokátního tarifu, jež lze na podmínky zastupování poškozeného advokátem v trestním řízení aplikovat.

11. Vycházel pak zejména z ustanovení § 10 odst. 5 AT, jež stanoví, že při zastupování poškozeného v trestním řízení ve věci náhrady újmy, jež byla poškozenému způsobena trestným činem, se považuje za tarifní hodnotu částka 10.000 Kč; pokud byla poškozenému přisouzena jako náhrada újmy peněžní částka převyšující 10.000 Kč, považuje se za tarifní hodnotu tato peněžní částka. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby je stanovena v § 7 AT v návaznosti na hodnotu předmětu úkonu. V tomto případě částky, jež byla jednotlivým poškozeným pravomocným rozsudkem skutečně přiznána jako náhrada majetkové újmy (srov. R 77/1998). Dále bylo nutno aplikovat ustanovení § 12a odst. 1 AT o snížení mimosmluvní odměny o 20 %. Bylo nutno respektovat i limitní ustanovení § 12a odst. 2 AT, podle kterého se sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení, ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení, ustanoveného obhájce v trestním řízení, ustanoveného zmocněnce v trestním řízení, opatrovníka dítěte podle jiného právního předpisu upravujícího soudnictví ve věcech mládeže, určeného advokáta pro řízení před orgánem veřejné správy nebo řízení před Ústavním soudem snížená podle odstavce 1 činí nejvýše 5.000 Kč. V návaznosti na to pak vrchní soud vzhledem k zastupování několika poškozených opatrovníkem aplikoval i § 12 odst. 4 AT, stanovící snížení odměny o dalších 20 %, jde-li o zastupování dvou a více osob.

12. Z toho pak stanovil odměnu opatrovníka za jeden úkon právní pomoci dle citovaných ustanovení v následujícím rozsahu: · poškozená S. - přiznaná částka 533.550 Kč: dle § 7 pol. 6, limitováno § 12a odst. 1, 2, dle § 12 odst. 4 AT - á 4.000 Kč [9.100 + 1.360 (34 x 40) = 10.460 Kč 5.000 Kč (§ 12a/1,2 AT) - 20% (§ 12/4 AT) = 4.000 Kč] · poškozený N. - přiznaná částka 3.964 Kč: dle § 7 pol. 3, § 12 odst. 4 AT - á 640 Kč [1.000 - 20% (§ 12a/1 AT) = 800 Kč - 20% (§ 12/4 AT) = 640 Kč] · poškozený Š. - odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních: dle § 7 pol. 4, § 12 odst. 4 AT - á 960 Kč [1.500 - 20% (§ 12a/1 AT) = 1.200 Kč - 20% (§ 12/4 AT) = 960 Kč]. S ohledem na výše uvedené výpočty činí odměna opatrovníka za jeden úkon právní služby, resp. součet za tři souběžné společné úkony právní služby zastupujíc celkem tři poškozené, á 5.600 Kč [4.000 + 640 + 960].

13. Vrchní soud dále přezkoumal i rozsah provedených úkonů právní pomoci realizovaných opatrovníkem v návaznosti na obsah spisového materiálu a zjistil, že jednotlivé úkony právní pomoci, jak je opatrovník označil, byly skutečně provedeny. Opatrovník převzal zastoupení poškozených na základě ustanovení státním zástupcem, podal návrh na stanovení povinnosti k náhradě majetkové újmy poškozeným a následně se zúčastnil jednotlivých hlavních líčení. Řádně také vyúčtoval a doložil vzniklé hotové výdaje, správně provedenou redukci výpočtu nároků na náhradu za promeškaný čas soudem prvního stupně opatrovník v podané stížnosti nenapadl.

14. Za této situace Vrchní soud v Olomouci dle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. z podnětu stížnosti opatrovníka poškozených JUDr. J. H. napadené usnesení zrušil a sám nově rozhoduje dle podle § 151 odst. 2, odst. 3 per analogiam tr. ř., že se JUDr. J. H., advokátu se sídlem AK J., M. nám., přiznává odměna a náhrada hotových výdajů takto: I. za úkony právní služby podle § 10 odst. 5, § 7, § 11 odst. 1 písm. b), d), g), § 11 odst. 2 písm. f), § 12a odst. 1, odst. 2, § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále AT), 17 x 4.000 + 640 + 960 Kč, celkem 5.600 Kč; 1 x 2.800 Kč, tedy celkem 98.000 Kč, II. paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT (18 x 300 Kč) - 5.400 Kč, III. náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 1 AT - 9.916 Kč, IV. náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 AT - 6.500 Kč, tedy celkem 119.816 Kč.

15. Stížnostní soud v návaznosti na rozsah poskytnuté právní pomoci advokáta jako opatrovníka nemůže pominout relevantní úvahy, zda výkon činnosti opatrovníka, jenž se sice formálně zúčastnil jednotlivých procesních úkonů v trestní věci, zastupujíc práva poškozených, kteří je nebyli schopni uplatnit, neboť jsou pro řízení zcela nedostupní pro neznámý pobyt v cizině, je podle uvedených ustanovení AT přiměřenou odměnou, jak vzhledem k jeho postavení jako opatrovníka poškozených i jeho konkrétní procesní aktivitě, jež byla jen poměrně nízká, oproti nárokům na odměnu za úkony právní pomoci realizované ustanovenými obhájci jednotlivých odsouzených. U nichž je zcela zřetelný zásadní rozdíl v náročnosti jednotlivých jimi provedených úkonů právní pomoci, když ovšem jejich odměna za tuto činnost vycházející z ustanovení § 10 odst. 3 tr. ř. a § 12a odst. 1 AT je nepoměrně nižší. V případě řízení o nejpřísnějším trestném činu s trestní sazbou trestu odnětí svobody převyšující 10 let činí u obhájce maximální částku 2.480 Kč za jeden úkon právní pomoci, v konkrétním případě ustanoveným obhájcům vznikl nárok jen v maximální výši 1.840 Kč za úkon právní pomoci.

16. V této situaci je nutno připomenout, že tyto disproporce v odměnách advokátů v různých postaveních byly předmětem řady rozhodnutí. Naposledy nálezem Ústavního soudu ze dne 16.6.2020 pod sp. zn. I. ÚS 146/20 byly posuzovány nároky zmocněnce na odměnu při zastupování několika poškozených v trestním řízení v návaznosti na redukované právo na odměnu jen jako jeden úkon právní pomoci z pohledu zásady spravedlnosti a přiměřenosti. Ústavní soud v této souvislosti vyjádřil názor, že pro úvahy trestních soudů lze mít jisté pochopení. Je-li určitá práce (např. vypracování písemného podání) placena v téměř trojnásobné výši jen proto, že je vykonávána ve prospěch tří osob, aniž by v důsledku toho byla signifikantním způsobem zvyšována její náročnost, zcela logicky a legitimně se nabízejí pochybnosti o spravedlnosti takového odměňování. V obecné rovině lze legitimně vznést otázku, zda ustanovení § 12 odst. 4 AT neotevírá možnosti pro nepřiměřeně štědré odměňování advokátů za činnost, která je sice vykonávána ve prospěch více zastupovaných osob, avšak reálně je jen minimálně náročnější, než když je vykonávána ve prospěch osoby jediné. Uvedenou otázku je však primárně oprávněno řešit Ministerstvo spravedlnosti, které disponuje zákonným zmocněním vyhláškou určovat a měnit způsob určení odměny a náhrad advokáta, tj. vydávat a měnit advokátní tarif (k tomu srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 4913/12). V posuzované věci dospěl k názoru, že nejde o to, jak je právní úprava nastavena, ale zda ji byly trestní soudy povinny aplikovat. V tomto směru Ústavní soud odkázal na nález, sp. zn. IV. ÚS 529/16, v němž byla řešena prakticky totožná věc. Ústavní soud v citovaném nálezu zdůraznil, že obecný soud je povinen aplikovat právní předpis jako celek, není oprávněn selektivně odepřít aplikaci určitého ustanovení - v daném případě § 12 odst. 4 AT, podle něhož za společné úkony při zastupování více osob náleží advokátovi mimosmluvní odměna za každou zastupovanou osobu, avšak snížená o 20 %. Dále Ústavní soud vyložil obsah názoru v komentáři k advokátnímu tarifu (konkrétně na: KOVÁŘOVÁ, D. a kol. Odměna advokáta. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 268), že advokát může několik klientů se společným nárokem považovat za jediného klienta. V takovém případě účtuje odměnu jen jednou a ustanovení § 12 odst. 4 AT se nepoužije. Takto jen připouští, že sám advokát může ustanovení § 12 odst. 4 AT ignorovat a účtovat odměnu jen jednou. V žádném případě však nelze dovodit, že by možnost ignorovat toto ustanovení měl i soud rozhodující o nároku, který advokát vyúčtoval.

17. Zkráceně řečeno existuje evidentní a dlouhodobě neřešený rozpor v obsahu podmínek nároků na odměnu advokátů dle advokátního tarifu vykonávajících úkony právní pomoci ve stejném řízení, u nichž vzhledem k jejich postavení je pravidelně zřetelný zásadní rozdíl v náročnosti výkonu jejich profesních činností. Z množství rozhodnutí Ústavního soudu lze dovodit, že tuto problematiku je oprávněno jednoznačně legislativně řešit jen Ministerstvo spravedlnosti, jež je dlouhodobě nečinné. Na druhé straně dle pravidel profesionální etiky ČAK usnesení č. 1/1997 představenstva ČAK Čl. 10 je zdůrazněna přiměřenost smluvní odměny k hodnotě a složitosti věci. Nepochybně tyto zásady je povinen advokát respektovat i ve vztahu k vyúčtování mimosmluvní odměny, jež mu má být v konečném důsledku hrazena státem. Takto pak musí zejména v situaci, kdy vystupuje jen jako opatrovník poškozených, přiměřeně redukovat rozsah jím provedených úkonů právní pomoci jen na ty skutečně potřebné ke splnění svého postavení a následně státu účtovat jen za své profesní činnosti odpovídající odměnu, aby jeho chtivost po zisku nepřekročila rozumnou míru a lidskou důstojnost.

18. Při respektu ke všem výše uvedeným zásadám a podmínkám pro stanovení odměny za výkon činnosti advokáta, vykonávajícího postavení ustanoveného opatrovníka a jím vynaložených nákladů, musel stížnostní soud rozhodnout způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí, když shledal ustanovení § 9 odst. 5 AT v rozporu se zásadami na spravedlivou odměnu advokáta, jak na ni poukazují ve fakticky stejných postaveních opatrovníků jednotlivá rozhodnutí Ústavního soudu a rozpor s čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a právem opatrovaného na právní pomoc čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně při výpočtu nároků na odměnu stěžovatele aplikoval jednotlivá ustanovení advokátního tarifu, jež jsou postavení a činnosti výkonu opatrovníka, vystupujícího v řízení shodně jako zmocněnec poškozeného, nejbližší.