1VSOL 391/2020

Rubrum

V oddlužení, které bylo schváleno před 1. 7. 2017 lze přiznat dlužníkovi osvobození postupem předjímaným v § 414 I. Z. ve znění účinném do 30. 6. 2017, tedy jen na návrh dlužníka.

Výrok

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice: Bc. Dxxxx Čxxxxxxxx, narozená xxxxxxxx bytem xxxxxxxxxxxx, o odvolání insolvenčního správce Jakub Háj a spol., IČO 02563657, sídlem Palackého Nám. 354, 763 12 Vizovice a věřitele SYNOT W, a.s., IČO 25548832, sídlem Jaktáře 1475, Mařatice, 686 01 Uherské Hradiště proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2020 č. j. KSBR 29 INS 20495/2014-B-95 takto:

Odůvodnění

I. Odvolání proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně se odmítá. II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. III. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. potvrzuje. IV. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku IV. zrušuje.

Poučení

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (výrok I.), určil odměnu ve výši 56 347,50 Kč a schválil hotové výdaje ve výši 11 269,50 Kč včetně DPH insolvenčního správce Jakub Háj a spol., IČO 02563657 s tím, že odměna i hotové výdaje byly dlužnicí uhrazeny v průběhu plnění splátkového kalendáře (výrok II.), insolvenčního správce zprostil funkce (výrok III.) a dlužnici osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok IV.). V odůvodněnísoud prvního stupně k výroku I. uvedl, že insolvenční správce soudu podáním ze dne 2. 7. 2020 a doplněným podáním ze dne 30. 7. 2020 sdělil, že oddlužení bylo splněno a dlužnice za 60 měsíců uhradila nezajištěným věřitelům 23% pohledávek. Insolvenční soud má za osvědčené, že oddlužení plněním splátkového kalendáře bylo splněno a neshledal žádnou překážku, která by bránila vydání rozhodnutí podle ustanovení § 413 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „I.Z.“), který citoval ve znění účinném do 31.5.2019. K výroku II. v odůvodněníuvedl, že o odměně původního správce Steska - Kavřík v.o.s., IČO 03059081 bylo rozhodnuto usnesením ze dne 3. 6. 2015 č. j. KSBR 29 INS 20295/2014-B-39. Insolvenčnímu správce Jakub Háj a spol., IČO 02563657 přiznal odměnu a hotové výdaje za období od ledna 2015 do dubna 2020 včetně, tj. za 64 měsíců v celkové výši 58 987,50 Kč. K výroku III. pouze odkázal na ustanovení § 413 věta druhá I.Z. K výroku IV. uvedl, že vyšel ze zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení ze dne 2. 7. 2020, odkázal na obsah spisu, z něhož vyplývá, že dlužnice si již na počátku zajistila dostatečné příjmy, a to z hlavního zaměstnání, z dohody o provedení práce a z dárcovských smluv, aby dosáhla zákonné hranice 30 %, a po dobu trvání oddlužení plnila svědomitě podmínky oddlužení. Po výpadku příjmu z dárcovské smlouvy od JUDr. Bernátka (z důvodu změny majetkových poměrů), vědoma si nižší míry předpokládaného uspokojení, souhlasila i se zpeněžením nezajištěného majetku, jenž by jí připadl po rozdělení společného jmění manželů. Nelze přičítat k tíži dlužnice, že v důsledku vedených sporů nebylo do skončení oddlužení dosaženo smírného vyřešení, tj. vypořádání společného jmění manželů a následného zpeněžení majetku. Ačkoliv byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny v nižší míře, než předpokládá zákon (30 %), i v nižší míře, než s jakou vyslovili nezajištění věřitelé souhlas (25 %), tj. ve výši 23 %, soud v daném případě shledal podmínky k přiznání osvobození dlužnice od placení pohledávek podle ustanovení § 414 I.Z., který citoval ve znění účinném od 1. 6. 2019, a konstatoval, že dlužnice splnila v průběhu insolvenčního řízení všechny povinnosti, které jí vyplynuly z právní úpravy a rozhodnutí insolvenčního soudu.

2. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání insolvenční správce a věřitel SYNOT W, a.s.

3. Podle ustanovení § 7 I. Z. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Rozhodným zněním zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) pro přiměřené užití je v projednávané věci zákon ve znění účinném od 30. 9. 2017.

4. Insolvenční správce podal odvolání výslovně do všech výroků odvoláním napadeného rozhodnutí, ve kterém namítal, že rozhodnutí o skončení oddlužení je pro něho poněkud překvapivé, a toto rozhodnutí považuje za předčasné a nesprávné. Zdůraznil, že dlužnice v návaznosti na průběh splátkového kalendáře (kdy se jí nedařilo dosáhnout „splátkováním“ na limitní procento uspokojení nezajištěných věřitelů) dobrovolně vydala do splátkového kalendáře „nezajištěný“ majetek, jenž jí měl připadnout z vypořádání majetkových hodnot ze SJM. Na toto „mimořádné“ plnění pak bylo ze strany insolvenčního správce v průběhu oddlužení opakovaně odkazováno ve vztahu k hodnocení plnění oddlužení a doporučení o ponechání dlužnice v oddlužení. Insolvenční správce na výzvu soudu po uplynutí 60 měsíců plnění splátkového kalendáře předložil soudu zprávu o splnění oddlužení, ve které doporučil osvobození dlužnice, přitom však odkázal (v kolonce „ odůvodnění“) na dobrovolné vydání nezajištěného majetku dlužnice (o který je veden incidenční spor s insolvenčním správcem manžela dlužnice) ve prospěch nezajištěných věřitelů. Rozhodnutí o skončení oddlužení je za situace, kdy se v majetkové podstatě dlužnice nachází hodnotný nezajištěný majetek (dobrovolně vydaný dlužnicí k uspokojení nezajištěných věřitelů dlužnice) předčasné. Je v zájmu dlužnice i věřitelů, aby byla prostřednictvím insolvenčního řízení dokončena distribuce výtěžku dlužnicí dobrovolně vydaného (nezajištěného) majetku věřitelům. Zpeněžení dlužnicí dobrovolně vydaného nezajištěného majetku je stejně významnou, ne-li významnější složkou splnění oddlužení (resp. vyrovnání se dlužnice se svými věřiteli prostřednictvím oboustranně akceptované ekonomické nabídky dlužnice). Teprve pak by mělo být insolvenční řízení skončeno a dlužnici přiznáno osvobození od placení pohledávek.

5. Věřitel SYNOT W, a.s. podal včas odvolání výslovně jen proti výroku IV., ve kterém namítal, že nejsou splněny podmínky pro osvobození dlužnice od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, neboť dlužnice řádně a včas nesplnila všechny povinnosti dle schváleného oddlužení, když dosud nedošlo k uzavření dohody ve věci vyrovnání zaniklého společného jmění manželů, takže nebylo možno zpeněžit majetek, který by dlužnici v rámci vypořádání připadl. Za této situace nutno rozhodnutí o osvobození dlužnice od placení pohledávek odložit až do rozhodnutí o celkovém vypořádání sporných nároků, které mohou znamenat výrazný majetkový příjem do majetkové podstaty dlužnice. Dále odvolatel namítal, že o způsobu řešení úpadku dlužnice bylo rozhodnuto usnesením s právní mocí k datu 4. 5. 2015, a proto je nutno i v rámci osvobození postupovat v souladu s dikcí zákona k tomuto datu, tedy podle ustanovení § 415 I.Z., který předpokládá, že dlužníku lze přiznat osvobození od placení pohledávek jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší, než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku IV. zrušil.

6. Insolvenční správce dlužnice ve vyjádření k podanému odvolání věřitele dále uvedl, že pokud dlužnice, jejíž úpadek je řešen splátkovým kalendářem, v průběhu oddlužení učinila atypickou ekonomickou nabídku, a to vydání majetku či majetkových nároků dlužnice z nevypořádaného SJM k uspokojení věřitelů dlužnice, byl tak de facto nastolen stav „kombinace“ splátkového kalendáře se zpeněžením části majetkové podstaty (varianta oddlužení akceptovaná judikaturou a následně zakotvená a aprobovaná i novelizacemi insolvenčního zákona). Takováto „dohoda“ dlužnice s věřiteli pak dle názoru insolvenčního správce plně odpovídá účelu insolvenčního zákona, tedy vypořádání majetkových vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli. Skončením insolvenčního řízení ihned po uplynutí 60 měsíců trvání splátkového kalendáře, tedy před tím, než bude možné tuto „dohodu“ naplnit a dlužnicí vydaný majetek zpeněžit, však došlo ke zmaření této dohody. Správným řešením je tedy pokračovat v oddlužení s tím, že splátkový kalendář již byl splněn, zbývá však dokončit zpeněžení části majetkové podstaty (v rozsahu dlužnicí dobrovolně vydaných majetkových hodnot). Věřitelem zmiňovaná možnost vyrovnání či dohody věřitelů s dlužnicí na smluvním základě (převedení nároku vznesených dlužnicí z titulu nevypořádaného SJM na věřitele) by patrně mohlo fakticky (hmotněprávní) naplnit smysl dlužnicí učiněné ekonomické nabídky a nastolit „smír“ mezi věřiteli a dlužnicí. V této souvislosti připustil, že z procesního hlediska se jedná o insolvenčním zákonem neupravený postup, je otázkou, zda je možné takové smluvní vyrovnání realizovat pod záštitou insolvenčního řízení (a na to navazujícím výrokem o osvobození dlužnice).

7. Odvolací soud se především zabýval otázkou, zda odvolatelé jsou osobami oprávněnými k podání odvolání a zda jejich odvolání směřují proti rozhodnutím, proti nimž je odvolání přípustné, a pro tento účel se zabýval otázkou, které znění insolvenčního zákona je pro posouzení projednávané věci rozhodné.

8. Podle článku II. - Přechodná ustanovení - zákona č. 64/2017 Sb., kterým byl s účinností od 1. 7. 2017 novelizován I.Z. platí, že I.Z. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

9. Nejvyšší soud se v usnesení ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. 29 NSČR 170/2018, dostupném stejně jako všechna zde citovaná rozhodnutí na www.nsoud.cz, zabýval výkladem přechodných ustanovení zákona č. 64/2017, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dospěl k závěru, že dikce přechodných ustanovení obsažených v čl. II. bod 1., části věty za středníkem, zákona č. 64/2017 Sb., beze zbytku odpovídá definici nepravé zpětné účinnosti (retroaktivity). Zasahuje totiž do právních vztahů, vzniklých před účinností zákona č. 64/2017 Sb., činí tak však až ode dne účinnosti tohoto zákona, přičemž účinky úkonů (samotný vznik právních vztahů a nároky z nich vyplývající), které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2017) zůstávají zachovány (a ponechány regulaci dosavadní právní úpravě). K tomu viz též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019 sen. zn. 29 ICdo 149/2018. Z uvedeného plyne, že aplikace ustanovení § 418 odst. 4 a 5 I.Z. ve znění účinném od 1. 7. 2017, na oddlužení schválené před uvedeným datem odporuje pravidlům výkladu nepravé zpětné účinnosti vyložených ve výše označené judikatuře. Lze tedy uzavřít, že zastavit insolvenční řízení postupem předjímaným v § 418 odst. 5 I.Z. ve znění účinném od 1. 7. 2017, by v situaci, kdy oddlužení bylo schváleno před 1. 7. 2017, bylo v rozporu s principem ochrany minulých právních skutečností (srov. např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2017 sp. zn. Pl.ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 13/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo R 35/2006). Ve věci, kterou dovolací soud posuzoval, odvolací soud aplikoval na oddlužení, které bylo schváleno před 1. 7. 2017 ustanovení § 418 I.Z. ve znění účinném od 1. 7. 2017, a proto dovoláním napadené rozhodnutí změnil v tom smyslu, že na majetek dlužnice prohlásil konkurs (§ 418 odst. 1 I.Z. ve znění účinném do 30. 6. 2017).

10. Promítnuto do poměrů projednávané věci je třeba aplikovat na oddlužení, které bylo schváleno před 1.7.2017 usnesením ze dne ze dne 30. 4. 2015 č. j. KSBR 29 INS 20295/2014-B-37, ustanovení §§ 414 až 415 I.Z. ve znění účinném do 30. 6. 2017. Přiznat osvobození postupem předjímaným v § 414 I.Z. ve znění účinném od 1. 7. 2017, je v situaci, kdy oddlužení bylo schváleno před 1. 7. 2017, v rozporu s principem ochrany minulých právních skutečností.

11. Podle ustanovení § 7 I. Z. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Rozhodným zněním zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) pro přiměřené užití je v projednávané věci zákon ve znění účinném od 30. 9. 2017.

12. Podle ustanovení § 413 I.Z. ve znění účinném ke dni 30. 4. 2015, tj. až do 31. 5. 2019, splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

13. S ohledem na shora citované ustanovení § 413 I.Z., které stanoví, že proti rozhodnutí, kterým soud vezme na vědomí splnění oddlužení, není odvolání přípustné, odvolací soud podle ustanovení § 218 c) o.s.ř. odvolání insolvenčního správce - směřující proti výroku I. odvoláním napadeného rozhodnutí - odmítl jako nepřípustné.

14. Odvolání insolvenčního správce, které směřuje proti výrokům II., III. a IV., jakož i odvolání věřitele, které směřuje proti výroku IV., je odvoláním přípustným, které podaly osoby k tomu úkonu oprávněné, a proto odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo.

15. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že: - usnesením ze dne 7. 10. 2014 č. j. KSBR 29 INS 20495/2014-A-11 byl zjištěn úpadek dlužnice Bc. Dxxxxxx Čxxxxxxxxx, dlužnici povoleno oddlužení, insolvenčním správcem ustanoven Steska-Kavřík v.o.s., IČO 03059081, sídlem Vídeňská 228/7, Štýřice, 639 00 Brno, a dlužnici byla uložena povinnost hradit od účinnosti tohoto usnesení o úpadku a povolení oddlužení k rukám insolvenčního správce zálohy na odměnu ve výši 750 Kč a hotové výdaje ve výši 150 Kč, a to za každý započatý měsíc počínaje říjen 2014 až do skončení plnění splátkového kalendáře (při schválení oddlužení splátkovým kalendářem) nebo měsíce, kdy bude v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení o schválení oddlužení prodejem majetkové podstaty nebo do měsíce, kdy bude v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení o zrušení povoleného oddlužení a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. V případě, že insolvenční správce je plátcem DPH je dlužník povinen odměnu a hotové výdaje hradit navýšené o tuto daňovou povinnost; - u přezkumného jednání konaného dne 9. 12. 2014 bylo přezkoumáno 9 přihlášek pohledávek. Při následné schůzi věřitelů byl dosavadní insolvenční správce Steska-Kavřík v.o.s. odvolán z funkce. Usnesením ze dne 15. 1. 2015 č. j. KSBR 29 INS 20295/2014-B-16 soud potvrdil odvolání dosavadního insolvenčního správce Steska-Kavřík v.o.s., IČO 03059081 a potvrdil ustanovení nového insolvenčního správce, kterým je Jakub Háj a spol., v.o.s., sídlem Palackého 354, 763 12 Vizovice, ke dni 9. 12. 2014. Dosavadní insolvenční správce byl vyzván, aby soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení vyúčtoval svoji odměnu, své hotové výdaje a aby předal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval a vyčíslil náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku. Usnesením ze dne 3. 6. 2015 č. j. KSBR 29 INS 20295/2014-B-39 soud schválil odměnu odvolaného insolvenčního správce Steska-Kavřík v.o.s. ve výši 18 150 Kč včetně náhrady DPH a náhradu jeho hotových výdajů ve výši 2 054 Kč s tím, že odměna a náhrada hotových výdajů odvolaného insolvenčního správce bude ve výši 2 178 Kč uhrazena ze záloh na odměnu a náhradu hotových výdajů složených dlužníkem a ve výši 18 026 Kč z příjmu dlužníka v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře jako pohledávka za majetkovou podstatou; - usnesením ze dne 30. 4. 2015 č. j. KSBR 29 INS 20295/2014-B-37 soud schválil oddlužení dlužnice Bc. Dxxxxx Čxxxxxxxxxx plněním splátkového kalendáře s tím, že první splátku je dlužnice povinna uhradit insolvenčnímu správci do 15. 5. 2015; - usnesením ze dne 6. 12. 2017 č. j. KSBR 29 INS 20295/2014-B-70 byla dlužnice vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení sdělila insolvenčnímu soudu jakým způsobem hodlá řešit situaci, kdy z její strany není řádně plněn splátkový kalendář, když měsíční plnění dlužnice není v takové výši, aby za 5 let trvání oddlužení uhradila odměnu insolvenčního správce a minimálně 30 % svých nezajištěných závazků. Na tuto výzvu dlužnice reagovala podáním ze dne 13. 12. 2016 (č. d. B-71), ve kterém mimo jiné uvedla, že v souvislosti vypořádáním zaniklého společného jmění manželů Dxxxxx a Rxxxxx Čxxxxxxxxxxxx by měla majetková podstata dlužnice mít k dispozici při nejmenším částku 3 000 000 Kč. O částečném vypořádání SJM (zpeněžení nezajištěného majetku) byla uzavřena dohoda mezi insolvenčním správcem dlužníka Rxxxxx Čxxxxxxxx JUDr. Josefem Cupkou a dlužnicí. Z této dohody by dlužnice měla obdržet z majetkové podstaty svého manžela 1 500 000 Kč a dále 50 % výnosu zpeněžení majetkových hodnot uvedených v čl. II. 1. (po odečtení nákladů zpeněžení). Jelikož majetkové hodnoty v čl. II. 1. dohody již byly v převážné míře zpeněženy, dlužnice o toto plnění již marně žádala insolvenčního správce jejího manžela. Svého insolvenčního správce již informovala o souhlasu s tím, aby takový mimořádný příjem dlužnice byl použit k uspokojení jejich věřitelů v oddlužení; - dne 2. 7. 2020 insolvenční správce předložil soudu zprávu o splnění oddlužení ze dne 2. 7. 2020, a to včetně vysvětlujícího sdělení k této zprávě ze dne 2. 7. 2020, ve které mimo jiné uvedl, že za 60 měsíců trvání oddlužení byli nezajištění věřitelé uspokojeni ve výši 23 %, vyúčtoval odměnu za 64 měsíců od 1. 1. 2015 do 30. 4. 2020 ve výši 56 347,50 Kč a za stejné období náhradu hotových výdajů ve výši 11 269,50 Kč a doporučil přiznání osvobození od placení zbývajících pohledávek s tím, že současně upozornil, že do majetkové podstaty byl zapsán zajištěný a nezajištěný majetek dlužnice, který je součástí nevypořádaného SJM dlužnice a jejího bývalého manžela Rxxxxx Čxxxxxxxx (jehož úpadek je řešen v insolvenčním řízení pod sp. zn. KSBR 29 INS 33609/2013), přičemž dlužnice se zpeněžením nezajištěného majetku, resp. s vydáním výtěžku zpeněžení tohoto majetku ve prospěch věřitelů, souhlasila. Dále uvedl, že zpeněžením zejména nezajištěného majetku z nevypořádaného SJM (resp. podílu dlužnice po vypořádání SJM) může dojít k podstatnému navýšení procenta uspokojení nezajištěných věřitelů dlužnice, a tedy ke splnění více, než 25 % „limitního“ uspokojení věřitelů dlužnice. Majetek náležejícího do SJM sepsán do majetkové podstaty dlužnice, o rozsah soupisu jsou dosud vedeny incidenční spory pod sp. zn. 29 ICm 625/2015 (o vyloučení z majetkové podstaty) a 29 ICm 329/2016 (o vypořádání SJM).

16. Odvolací soud po přezkoumání výroku II., o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce, konstatuje, že soud prvního stupně sice nepřehlédl, že v tomto insolvenčním řízení byli činní dva insolvenční správci, ovšem zcela pominul ustanovení § 6 odst. 1) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 31. 5. 2019 (dále jen „vyhláška“), podle něhož bylo-li v insolvenčním řízení činných více insolvenčních správců, zástupce insolvenčního správce, oddělený insolvenční správce, zvláštní insolvenční správce nebo předběžný správce, náleží každému z nich podíl odměny odpovídající zejména délce doby, rozsahu a náročnosti jejich činnosti.

17. Judikatura je ustálena v názoru, že: - je-li v průběhu insolvenčního řízení činných více správců je nezbytné v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 vyhlášky nejprve stanovit jednu celkovou odměnu insolvenčních správců pro celé řízení a následně určit podíly jednotlivých správců na této odměně. Celkovou odměnu nelze navyšovat jen proto, že v řízení bylo činných více insolvenčních správců (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 NSČR 54/2013); - při přezkumu, zda byla odměna rozdělena mezi více správců konkursní podstaty správně, soud posuzuje: 1/ Správné určení „délky doby činnosti“, po kterou osoba, jež se má podílet na konkursní odměně, vykonávala funkci správce konkursní podstaty. 2/ Zda soud při konkrétním vymezení „rozsahu činnosti“ vykonané správcem konkursní podstaty, jenž má mít podíl na konkursní odměně, nepominul některé z provedených úkonů potřebných pro naplnění účelu a cíle konkursu, popřípadě zda mezi úkony provedené správcem konkursní podstaty nezahrnul jako podstatné pro určení podílu na konkursní odměně ty, jež nesouvisí s naplňováním účelu a cílů konkursu ani s jinak definovanými povinnostmi správce konkursní podstaty. 3/ Zda soud při jinak správně zjištěné „délce doby činnosti“ a správně určeném „rozsahu činnosti“ správců konkursní podstaty v konkrétní konkursní věci neupřednostnil některé z těchto kritérií na úkor druhého bez rozumného opodstatnění. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2019 sp. zn. 29 NSČR 79/2017); - podílem na odměně za situace, kdy insolvenční správce přezkoumal přihlášené pohledávky a následně byl odvolán při první schůzi věřitelů, na které byl zvolen nový insolvenční správce, se zabýval Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 30. 4. 2019 sp. zn. 29 NSČR 79/2017, které obstálo i v rovině ústavněprávní (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2567/2019), nebo též usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2019 sp. zn. 4 VSOL 174/2019.

18. Promítnuto do poměrů projednávané věci nutno konstatovat, že rozhodnutí soudu prvního stupně je ve výroku II., o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce, z hlediska ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky nepřezkoumatelné, a proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. věc vrátil tomuto soud k dalšímu řízení.

19. Bude třeba, aby soud prvního stupně stanovit jednu celkovou odměnu insolvenčních správců pro celé řízení a následně určil podíly jednotlivých správců na této odměně, resp. pokud usnesením ze dne 3. 6. 2015 č. j. KSBR 29 INS 20295/2014-B-39 soud schválil odměnu odvolaného insolvenčního správce Steska-Kavřík v.o.s. ve výši 18 150 Kč včetně náhrady DPH a náhradu jeho hotových výdajů ve výši 2 054 Kč s tím, že odměna a náhrada hotových výdajů odvolaného insolvenčního správce bude ve výši 2 178 Kč uhrazena ze záloh na odměnu a náhradu hotových výdajů složených dlužníkem a ve výši 18 026 Kč z příjmu dlužníka v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře jako pohledávka za majetkovou podstatou, a tímto rozhodnutí nebylo rozhodnuto o pouze záloze, ale o odměně (obsah a charakter tohoto rozhodnutí nechť si posoudí sám soud prvního stupně, který toto rozhodnutí vydal), bude muset od stanovené celkové odměny odečíst odměnu přiznanou odvolanému insolvenčnímu správci Steska-Kavřík v.o.s. ve výši 18 150 Kč včetně náhrady DPH. Celkovou odměnu nelze navyšovat jen proto, že v řízení bylo činných více insolvenčních správců, jak to nesprávně učinil soud prvního stupně, když nezohlednit odměnu odvolaného insolvenčního správce Steska-Kavřík v.o.s. ve výši 18 150 Kč včetně náhrady DPH (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 NSČR 54/2013).

20. Dále odvolací soud přezkoumal výrok III., o zproštění insolvenčního správce Jakub Háj a spol. funkce, a konstatuje, že pokud soud vzal na vědomí splnění oddlužení, bylo třeba současně zprostit insolvenčního správce jeho funkce, a proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III. podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

21. K výroku IV, o osvobození dlužnice od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, odvolací soud odkazuje na bod 10. odůvodněnítohoto rozhodnutí, ve kterém vysvětlil, že na oddlužení, které bylo schváleno usnesením ze dne 30. 4. 2015 č. j. KSBR 29 INS 20295/2014-B-37 nutno aplikovat ustanovení §§ 414 až 415 I.Z. ve znění účinném do 30. 6. 2017, zatímco soud prvního stupně přiznal dlužnici osvobození postupem předjímaným v § 414 I.Z. ve znění účinném od 1. 7. 2017 (bez návrhu dlužnice a bez slyšení insolvenčního správce a dlužnice), což je v rozporu s principem ochrany minulých právních skutečností.

22. Podle ustanovení § 414 I.Z., ve znění účinném do 30. 6. 2017, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odstavec 4).

23. Podle ustanovení § 415 I.Z., ve znění účinném do 30. 6. 2017, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak na oddlužení, které bylo schváleno usnesením ze dne 30. 4. 2015 č. j. KSBR 29 INS 20295/2014-B-37 nutno aplikovat ustanovení §§ 414 až 415 I.Z. ve znění účinném do 30. 6. 2017, zatímco soud prvního stupně přiznal dlužnici osvobození postupem předjímaným v § 414 I.Z. ve znění účinném od 1. 7. 2017 (bez návrhu dlužnice a bez slyšení insolvenčního správce a dlužnice), a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

24. Nejvyšší soud se výkladem ustanovení § 415 insolvenčního zákona se zabýval již v usnesení ze dne 28. února 2013 sen. zn. 29 NS ČR 12/2013, uveřejněném pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam dovodil, že k předpokladům, za nichž insolvenční soud dlužníka osvobodí od placení zbytku jeho dluhů, i když je hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek (nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli), a které musí být splněny kumulativně, patří (dle dikce § 415 insolvenčního zákona): 1/ návrh dlužníka, 2/ prokázání toho, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník nezavinil, a 3/ prokázání toho, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem.

25. Za situace, že dlužnice nepodala návrh osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny, který byl podle ustanovení § 415 I.Z., ve znění účinném do 30. 6. 2017, základním předpokladem nutným pro rozhodování o osvobození, nebyly splněny podmínky pro řízení o osvobození, a proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku IV. podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. zrušil.

26. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že pro podání návrhu na osvobození podle ustanovení § 415 I.Z. není stanovena žádná lhůta, a proto pokud dlužnice - po poučení, kterého se jí dostalo tímto rozhodnutím odvolacího soudu - podá řádný návrh na osvobození, bude třeba, aby se soud prvního stupně tímto návrhem znovu zabýval, a to ve světle shora citovaného R 77/2013, a dále zohlednil závěry, které Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil např. v usnesení ze dne 31. 7. 2017 sen. zn. 29 NSČR 21/2017, usnesení ze dne 30. 1. 2020 sen.zn. 29 NSČR 35/2018 nebo též v usnesení 28. 5. 2020 sen. zn. 29 NSČR 71/2018. Současně odvolací soud připomíná, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení (srov. R 77/2013, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 30. dubna 2020 sen. zn. 29 NSČR 15/2020 nebo též v usnesení též 28. 5. 2020 sen. zn. 29 NSČR 71/2018). V posuzované věci byla dlužnici stanovena povinnost uhradit insolvenčnímu správci první splátku do 15. 5. 2015, takže oddlužení splátkovým kalendářem skončilo zaplacením 60. splátky v dubnu 2020. V rozporu se shora citovanou judikaturou je úvaha insolvenčního správce, že po tomto datu mohlo pokračovat oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a to dlužnicí dobrovolně vydaných majetkových hodnot, které v budoucnu získá vypořádáním SJM, neboť touto atypickou ekonomickou nabídkou ze strany dlužnice byl de facto nastolen stav „kombinace“ splátkového kalendáře se zpeněžením části majetkové podstaty. Skutečnost, že do skončení oddlužení nebylo ukončeno řízení o vypořádání SJM vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 ICm 329/2016, zahájené žalobou dlužnice doručenou soudu již 29.1.2016, a tudíž dlužnice vypořádáním SJM žádný majetek, který by mohl být zpeněžen, do skončení oddlužení nezískala, nebrání rozhodnutí podle ustanovení § 413 I.Z a nelze tuto skutečnost přičítat k tíži dlužnice ani při úvahách o zavinění, jehož neexistenci musí dlužník prokázat při rozhodování o osvobození od placení pohledávek v režimu § 415 I.Z.

Rubrum