2 Ad 12/2013 - 69

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobkyně T.L., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 14.11.2012, č.j. X, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci 1) Žalobou doručenou dne 22.1.2013 Krajskému soudu v Brně postoupenou dne 8.2.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 14.11.2012 č.j. X, kterým bylo změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 25.10.2011, č.j. X, kterým se žalobkyni žádost o změnu výše invalidního důchodu zamítá. Zároveň bylo rozhodnuto, že se výplata invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně od 18.1.2013 zastavuje a invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně od 18.1.2013 odnímá. 2) Žaloba podaná dne 22.1.2013 Krajskému soudu v Brně byla pouze blanketní. V doplňku žaloby, doručené Krajskému soudu v Brně dne 29.1.2013, žalobkyně uvedla své výhrady k postupu správních orgánů při vydání rozhodnutí ze dne 14.11.2012. S ohledem na skutečnost, že její návrh na zrušení rozhodnutí ze dne 14.11.2012 byl pouze blanketní, Krajský soud v Českých Budějovicích vyzval žalobkyni usnesením ze dne 11.2.2013 o doplnění náležitostí žaloby ve smyslu § 37 odst. 3 a § 71 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., v platném znění. Žalobkyně dne 18.2.2013 doručila Krajskému soudu v Českých Budějovicích doplnění žaloby, ve kterém uvedla, že důvodem pro podání žaloby je nepravdivost údajů ze strany Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově. Navrhla zrušení rozhodnutí ze dne 14.11.2012 a odkázala na písemnosti zaslané Krajskému soudu v Brně i kopie dalších důkazů. I. Vyjádření žalované 3) Žalovaná uvedla, že napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 19.11.2012. S ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 10.1.2012 vypracovaného pro účely řízení o námitkách lékařem žalované, který invaliditu žalobkyně posoudil ve smyslu ust. § 5 písm. j) a § 8 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., v platném znění tak, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění a ve svém posudkovém hodnocení dospěl k závěru, že žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, tedy, že již nejde o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles pracovní schopnosti byl hodnocen 15 až 20%, a tudíž neodpovídá invaliditě, žalovaná navrhla provést důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve smyslu § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., v platném znění. II. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem 4) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově dne 7.9.2011 a 5.10.2011 (opravný posudek), která při konstatované diagnóze polyartróza drobných kloubů ruky a zápěstí M15, syndrom karpálního tunelu oboustr. stav po operačním zákroku I. sin. v 12.5.2005, dx 1.4.2005, stav po proběhlé vestibulární neuronitidě, STP plicní embolie 2008 určila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, odd. A, položka 1, písm. b), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %, které bylo zvýšeno podle § 3 odst. 2 vyhlášky o 10% na celkových 45%. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 25.10.2011, č.j. 485 206 270/4210 zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu a uvedla, že žalobkyni náleží invalidní důchod pro invaliditu I.stupně ve výši 3.466,-Kč měsíčně. Žalobkyně podala dne 2.11.2011 proti rozhodnutí námitky. Česká správa sociálního zabezpečení přezkoumala na základě námitek žalobkyně vydané rozhodnutí a dospěla k závěru, že se rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 25.10.2011, č.j. 485 206 270 /4210 mění tak, že se žalobkyni žádost o změnu výše invalidního důchodu zamítá a výplata invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně se od 18.1.2013 zastavuje a invalidní důchod pro invaliditu I.stupně se od 18.1.2013 odnímá. Stalo se tak s odkazem na nový posudek o invaliditě žalobkyně, který byl vypracován dne 10.1.2012, na jehož základě bylo uzavřeno, že za hlavní příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu lze považovat artrózu drobných kloubů, ruky a zápěstí. Stav však lze hodnotit jako lehké funkční postižení drobných kloubů rukou, s lehkým dopadem na funkci kloubů a končetin. Tomuto postižení odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 10% a s ohledem na profesi žalobkyně byla tato hodnota zvýšena o 10 % na konečných 20%. Bylo uzavřeno, že se nejedná o středně těžké postižení s funkčně významným postižením většiny malých kloubů rukou. Žalobkyně není invalidní ani v I. stupni. Bylo rozhodnuto podle § 88 odst. 8 zák. č. 582/1991 Sb. v souladu s § 90 odst. 1 písm. c) zák. č. 500/2004 Sb. 5)Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 16.4.2013 uvedla, že rozhodující příčinou byla v době vydání napadeného rozhodnutí 14.11.2012 chronická kompenzovaná vestibulární léze z klinicky paroxymálním polohově vázaným vertigem nejspíše smíšené etiologie; inkompletní vestibulární neuronitida vpravo v 4/2002 s následnou plně kompenzovanou pravostrannou poruchou vestibulární funkce (od roku 2004 až 2011). V době od 21.12.2004 do 29.11.2011 nejsou ve zdravotnické dokumentaci žádné záznamy o kontrolách ve spojitosti s poruchou funkce vestibulárního ústrojí. Ostatní komorbidita, tj. syndrom karpálního tunelu oboustranný, řešený operací 1.4.2005 vpravo, 12.5.2005 vlevo, 30.3.2005 zjištěna středně těžká obrna pravého n.medianus, 14.4.2011 hlášena nemoc z povolání – uvedena byla identifikace práce, servírka. Nyní axonálně demyelinizací léze n.medianus vlevo na podkladě lehkého syndromu KT vlevo. Artrotické postižení drobných kloubů ruky a zápěstí je postižení lehké a výrazným způsobem neomezuje aktivní činnost žalobkyně a nemá podstatný vliv na pracovní schopnost. Funkční dopad zdravotních postižení je z posudkově medicínského hlediska takový, že nedosahuje žádného stupně invalidity u žalobkyně se středoškolským vzděláním. Žalobkyně je adaptovaná na své zdravotní postižení a její zachovalé tělesné schopnosti jí umožňují vykonávat výdělečnou činnost. Smyslové a duševní schopnosti nejsou postiženy vůbec. Posledně provedené ambulantní neurologické vyšetření ze dne 2.12.2012, a to s kontrolním EMG, kdy nález odpovídal smíšenému postižení s obrazem chronické kompenzované vestibulární léze s následně vzniklým polohovým paroxymálním vertigem a sekundární cervikální syndrom při poruše statiky a dynamiky páteře a centr. vestb. syndrom na tomto konstatování nic nemění. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně odpovídala v době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení uvedenému v kap. VIII, oddíl A, položka 8, písmeno a), vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti, a to na 10 %. Komise zvýšila ve smyslu § 3 téže vyhlášky horní hranici míry poklesu o 10% na celkových 20%. O středně těžkou poruchu vestibulárního ústrojí podle položky 8 písm. b) se u žalobkyně nejednalo. Žalobkyně netrpí výraznou nejistotou a projevy závratí při celodenním zatížení. Stav nikdy nebyl a není provázen zvracením či vegetativními projevy. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření žalobkyně v komisi odborným internistou MUDr. V. a odborných neurologem MUDr. S., nadále na základě zpráv MRI vyšetření C páteře z 13.10.2005, MRI mozku z 25.1.2003, MRA intrakraniálních tepen z 28.1.2003, zprávy z EMG vyšetření z 26.10.2005 na neurologickém oddělení v Pelhřimově, zprávy z hospitalizace v Nemocnici v Pelhřimově od 9.7. do 17.7.2008, zprávy z rehabilitačního vyšetření z dne 30.4.2009, EMG vyšetření 29.9.2010, revmatologického vyšetření 15.11.2010 a 19.11.2010, ošetření na chirurgické ambulanci Nemocnice Pelhřimov 27.7.2011, EMG vyšetření MUDr. S., ambulance v Pelhřimově 12.8.2011 a EMG vyšetření 5.9.2011, ze zprávy MUDr. J. z 30.11.2011, hospitalizace dne 14.6.až 18.6.2012, zprávy MUDr. J. z 2.7.2012 a 2.12.2012. 6) V dané záležitosti se konalo dne 22.5.2013 na základě žaloby žalobkyně soudní jednání. Žalobkyně uvedla, že posudek, který byl vydán Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích nepovažuje za objektivní. S jeho závěry nesouhlasí a navrhla vypracování srovnávacího posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. Soud proto odročil jednání za účelem vypracování srovnávacího posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. 7) Jednání Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze bylo svoláno na den 24.7.2013. Z protokolu o tomto jednání je zřejmé, že se komise zabývala písemnými podklady a zhodnotila sociální a pracovní anamnézu žalobkyně. Žalobkyně telefonicky požádala o stanovení nového termínu a omluvila se pro svůj nepříznivý zdravotní stav. Jednání komise bylo proto odročeno a žalobkyně byla pozvána na jednání komise na den 21.8.2013. Tohoto dne se žalobkyně k jednání komise dostavila. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze vypracovala dne 21.8.2013 srovnávací posudek, s jehož závěrem byla žalobkyně ústně seznámena. Komise vyslovila závěr, že k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo se u žalobkyně u dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož rozhodující příčinou bylo chronicky kompenzované postižení vestibulárního (rovnovážného) aparátu, následně vzniklým polohovým paroxymálním vertigem. Šlo o zdravotní postižení, které je uvedeno v kapitole VIII, odd. A, položka 8a), přílohy č. 359/2009 Sb., kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10%. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu (syndrom karpálního tunelu oboustranný a artrotické postižení drobných kloubů ruky a zápěstí) se tato hodnota dle § 3 citované vyhlášky zvyšuje o 10%, takže celková procentní míra poklesu pracovní schopnosti činí 20%. Komise uvedla, že nemohla hodnotit dopad rozhodujícího zdravotního postižení na pracovní schopnost žalobkyně podle položky 8b) citované přílohy a vyhlášky, neboť nebyly zjištěny tak závažné poruchy rovnováhy, jak jsou stanoveny v posudkově medicínských kritériích k této položce. Komise z hlediska zdravotního postižení považuje stav, na který je žalobkyně přiměřeně adaptována za příznivě stabilizovaný. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí nestanovila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu oboustranný syndrom karpálního tunelu, který je hlášen jako choroba z povolání. Uzavřela, že se nejednalo o zdravotní postižení, které by bylo rozhodující příčinou invalidity kdykoliv v minulosti. Dle posudkového spisu Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově byla částečná invalidita přiznána v roce 2003 pro vestibulární neuronitis, v roce 2005 proběhlo posudkové řízení, přičemž byla žalobkyni prodlužována výplata nemocenských dávek k doléčení syndromu karpálního tunelu po oboustranné operaci, nikoliv stanovena invalidita. K datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o lehké postižení, které by nevedlo k snížení pracovní schopnosti odpovídající jakémukoliv stupni invalidity. Artrotické postižení drobných kloubů ruky hodnotí Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze stejně jako Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích jako postižení lehké. Důvod zániku invalidity stanovila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze stejně jako Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích dnem 30.11.2011. Při vypracování srovnávacího posudku komise vycházela z posudkového spisu Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově, ze spisové dokumentace Krajského soudu v Českých Budějovicích, z kompletní zdravotní dokumentace ošetřujícího praktického lékaře MUDr. R.P. a neurologického vyšetření neurologem MUDr. N. dne 21.8.2013 při jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. Dále jsou v posudku citované zprávy ošetřujícího lékaře MUDr. P. z 19.7.2012, MUDr. J. z 30.11.2011 a 2.7.2012 a 2.12.2012, EMG vyšetření MUDr. B. z 29.9.2010 a vyšetření revmatologické z 15.11. a 19.11.2010, EMG vyšetření z 12.8.2011 MUDr. S. a EMG vyšetření z 5.9.2011. Současně zprávy z vyšetření na ambulantním pracovišti Pracovního lékařství České Budějovice z 29.11.2010, 5.9.2011 a 24.4.2013. III. Právní názor soudu 8) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č.150/2002 Sb. soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který by tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. 9) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1.1.2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odst. 3. pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odst. 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní pojištění pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odst. 5 téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odst. 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. 10) V dané záležitosti žalobkyně podala námitky proti rozhodnutí ze dne 25.10.2011, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu a žalobkyni byl ponechán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně ve výši 3.466,-Kč měsíčně. Rozhodnutím o námitkách došlo ke změně tohoto rozhodnutí tak, že žádost o změnu výše invalidního důchodu byla zamítnuta a výplata invalidního důchodu pro invaliditu I.stupně byla od 18.1.2013 zastavena. Invalidní důchod pro invaliditu I. stupně byl od téhož data odňat. Bylo uzavřeno, že žalobkyně nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost o 20%. 11) Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku dne 16.4.2013, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Posudková komise uzavřela, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Nejednalo se o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%. Datum zániku invalidity komise stanovila na 30.11.2011. Komise hodnotila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle kap. VIII, oddíl A, položka 8, písm. a), vyhlášky č. 359/2009 Sb. tak, že činí 10% pokles pracovní schopnosti a upravila ve smyslu § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., v platném znění tak, že horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti zvýšila o 10% bodů na celkových 20%. Komise uvedla, že se u žalobkyně nejednalo o středně těžkou poruchu vestibulárního ústrojí podle položky 8b, neboť žalobkyně netrpí výraznou nejistotou, ani projevy závratí při celodenním zatížení, její zdravotní stav nikdy nebyl a není doprovázen zvracením či vegetativními projevy. 12) Na základě námitek žalobkyně a výhrad k závěrům o objektivitě posudku soud nařídil ve věci vypracování srovnávacího posudku. Žalobkyně sama navrhla, aby srovnávací posudek vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. Soud tomuto návrhu žalobkyně vyhověl. Ve srovnávacím posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 21.8.2013 byl podrobně zhodnocen zdravotní stav žalobkyně. Jak je výše uvedeno pod bodem 7, na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření komise vypracovala posudkové zhodnocení, ve kterém je vysloven závěr, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je chronické kompenzované postižení vestibulárního postižení (rovnovážného) aparátu s následně vzniklým polohovým paroxymálním vertigem. Jedná se o postižení, které je uvedeno v kapitole VIII, oddíl A, položka 8a, přílohy č. 359/2009 Sb., kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10%. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu (syndrom karpálního tunelu oboustranný a artrotické postižení drobných kloubů ruky a zápěstí) se tato hodnota ve smyslu § 3 citované vyhlášky zvyšuje o 10% tak, že celková hodnota procentní míry poklesu pracovní schopnosti činí 20%. Komise nemohla hodnotit dopad rozhodujícího zdravotního postižení na pracovní schopnost dle položky 8b) citované přílohy a vyhlášky, neboť pro to nebyly zjištěny závažné poruchy rovnováhy, které jsou uvedeny v posudkově medicínských kritériích k této položce. Komise uvedla, že považuje stav, který je u žalobkyně přítomen, za stabilizovaný, neboť žalobkyně se na toto zdravotní postižení přiměřeně adaptovala. Komise nestanovala jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu oboustranný syndrom karpálního tunelu, který byl hlášen jako choroba z povolání, a to na základě závěrů, které vyvodila po prostudování dokumentace ošetřujícího praktického lékaře, odborných lékařských zpráv a zhodnocení závěrů neurologického vyšetření přímo při jednání komise. Nejednalo se totiž o zdravotní postižení, které by bylo rozhodující příčinou invalidity kdykoliv v minulosti. K datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o lehké postižení, které by nevedlo k snížení pracovní schopnosti odpovídající jakémukoliv stupni invalidity. Rovněž artrotické postižení drobných kloubů bylo hodnoceno jako postižení lehké. 13) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly předloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vyhověl požadavku žalobkyně na doplnění posudkového po zhodnocení, jakož i na zpracování dalšího posouzení zdravotního stavu žalobkyně srovnávacím posudkem, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, kterou žalobkyně sama na základě vlastního výběru určila. Obě posudkové komise vypracovaly posudek v řádném složení, za účasti lékaře specialisty podle povahy dominantního postižení žalobkyně, po studiu veškeré zdravotní dokumentace a lékařských nálezů. Komise vzala v úvahu i další zdravotní potíže žalobkyně. Uzavřela, že rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je nutno hodnotit podle kapitoly VIII, oddíl A, položka 8a, přílohy č. 359/2009 Sb. a zároveň zohlednila i další potíže jako syndrom karpálního tunelu oboustranný a artrotické postižení drobných kloubů ruky a zápěstí a ve smyslu § 3 citované vyhlášky, zvýšila hodnotu procentní míry poklesu pracovní schopnosti o 10% na celkových 20%. Komise nemohla hodnotit dopad rozhodujícího zdravotního postižení na pracovní schopnost žalobkyně dle položky 8b, neboť nebyly přítomny tak závažné poruchy rovnováhy, jak jsou stanoveny v citovaném ustanovení. Zároveň komise dospěla k závěru, že zdravotní strav žalobkyně lze označit jako stabilizovaný, neboť se na své zdravotní postižení žalobkyně přiměřeně adaptovala. Komise se zabývala i možností stanovit jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu oboustranný syndrom karpálního tunelu, který byl hlášen jako choroba z povolání. Tato varianta nebyla vůbec pro žalobkyni příznivá, neboť ani za této situace by nebyl stanoven žádný stupeň invalidity, neboť se jednalo o lehké postižení. Obě posudkové komise se shodly ve svých závěrech, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nejednalo se o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%. Datum zániku invalidity stanovila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze stejně jako Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Soud proto z takto odůvodněných závěrů posudkových komisí vycházel a rozhodnutí, které bylo žalobou napadené, považuje za správné a přesvědčivé. 14) Soud proto uzavřel, že na základě podkladů, které jsou k dispozici lze vyslovit závěr, že lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobkyně zabývaly a svůj závěr vyslovily na základě dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna a vyslovený závěr koresponduje s těmito zprávami z odborných lékařských vyšetření v dokumentaci založených. Komise se vypořádaly se všemi dokládanými zdravotními postiženími žalobkyně. Na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, jakož i srovnávacího posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, soud vyslovil závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, avšak neodpovídá žádnému stupni invalidity. Pokud by došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, lze záležitost řešit podáním nové žádosti o předmětnou dávku, případně novým správním či soudním rozhodnutím. IV. Závěr, náklady řízení 15) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem žalobkyně zabývaly, dospěly totiž ke shodnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídal žádnému stupni invalidity. 16) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložený účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče, tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto soud rozhodl tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení