2 Ad 13/2012 - 70

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně M.P. , bytem K. 5, H. 1, zast. JUDr. Hanou Homolkovou, advokátkou v Českých Budějovicích, Krajinská 43/8, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 1.2.2012, č.j. X, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odměna zástupkyni žalobkyně JUDr. Haně Homolkové, advokátce v Českých Budějovicích, se určuje v částce 1.600,-- Kč a bude vyplacena Krajským soudem v Českých Budějovicích ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 9.3.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 1.2.2012 č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne o odnětí invalidního důchodu prvního stupně a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Napadenému rozhodnutí je vytýkáno, že posudkovou službou nebyla zhodnocena celková výkonnost žalobkyně, její pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity. Nevysvětluje se, v čem došlo ke zlepšení či stabilizaci zdravotního stavu, co je příčinou posudkového omylu. Poukazuje se na lékařské nálezy a je dovozováno, že nebylo vycházeno ze zjištěného stavu věci podle poznatků lékařské vědy, byly zajištěny podklady, ty nebyly posouzeny v souladu se správním řádem. Schopnost vykonávat práci byla posouzena nekvalitním způsobem. Ke zlepšení zdravotního stavu nedošlo, úsudek o nadhodnocení při první zjišťovací lékařské prohlídce není správný, zejména když poté následovalo několik kontrol. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné, jestliže dvě posudkové komise se shodují v názoru, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně a jeho důsledky nezpůsobují invaliditu žalobkyně. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobkyně byla uznána od 30.4.2004 částečně invalidní pro chronický vertebrogenní algický syndrom. Pro toto zdravotní postižení byla stanovena míra poklesu pracovního potenciálu žalobkyně o 25 % a pro další zdravotní postižení a náročnost povolání byla tato hodnota zvýšena o dalších 10 procentních bodů na celkových 35 %. Částečná invalidita přetrvala při kontrolách v roce 2005 a 2008. Další lékařské prohlídce pro účely kontroly invalidity a jejího stupně byla žalobkyně podrobena v dubnu 2011, kdy posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích stanovil diagnózu, podle které je žalobkyně stižena chronickým vertebrogenním algickým syndromem páteře bez kořenové iritace s přetrvávající statodynamickou poruchou a smíšenou depresivní poruchou nezávažnou. Podkladem pro vypracování posudku byla zdravotnická dokumentace praktické lékařky a neurologické vyšetření z 23.2.1011. V posudkovém zhodnocení se uvádí, že u žalobkyně jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav na podkladě poruchy statiky a dynamiky páteře avšak bez neurologických projevů, paréz nebo trvalejších projevů nervosvalového dráždění. Toto zdravotní postižení bylo podřazeno kapitole XIII, oddíl E, položka 1 písm. b/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 20 %. K užití předpisu o korekčních faktorech nedošlo. Tento důkaz by podkladem pro vydání rozhodnutí žalované ze dne 15.11.2011, jímž byl žalobkyni od 14.12.2011 odňat invalidní důchod. V námitkovém řízení byl proveden důkaz posudkem o invaliditě vyhotovený lékařskou posudkovou službou žalované. Kromě lékařských nálezů, které měl k dispozici posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích, byl doložen nález psychiatrický z 20.12.2011 a neurologický z 12.1.2012. V posudkovém závěru se popisují výsledky zjišťovací prohlídky a následných lékařských prohlídek, poukazuje se na podklady, na základě kterých došlo k přiznání částečné invalidity a zjištění posudkového lékaře učiněná při kontrolách. Rovněž se uvádí skutečnosti, které vedly lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích k závěru o tom, že pokles pracovního potenciálu žalobkyně činí 20 %. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byl označen chronický bolestivý páteřní syndrom především v oblasti hrudní s recidivami blokád bez kořenového dráždění s přetrvávající statickodynamickou poruchou. Pokles pracovní schopnosti pro toto postižení byl stanoven ve výši 20 %. Uvádí se, že klinický nález u žalobkyně neodpovídá funkčnímu postižení stanovenému u položek o dorsopatii. Stav neodpovídá středně těžkému postižení, protože klinický neurologický nález nelze hodnotit jako závažný, protože nejsou známky poškození nervu, je přítomna porucha statiky a dynamiky páteře. Stav žalobkyně nelze hodnotit jako těžké funkční postižení, protože v klinickém nálezu není přítomno postižení ve smyslu svalových atrofií, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy funkce svěračů. Na dlouhodobě nepříznivém zdravotní stavu žalobkyně se podílí i osobnostní struktura a toto postižení kolísá mezi stupněm lehkým a středním a není indikací k invalidizaci. Posudkový závěr prvoinstančního lékaře posudkové služby je hodnocen jako objektivní. Vychází z funkčních důsledků postižení žalobkyně, o nichž nejsou pochybnosti. Mezi lékařskými nálezy nejsou rozpory, zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v dostatečném rozsahu. Posudková kritéria byla použita správně. K oduznání invalidity došlo pro posudkové nadhodnocení při prohlídce zjišťovací i následných kontrolních lékařských prohlídkách. Míra psychického postižení nebyla takového stupně, aby indikovala použité navýšení procentního hodnocení. Při zjišťovací prohlídce byla žalobkyně léčena přibližně půl roku, v další době k psychiatrovi nedocházela, v roce 2005 je konstatována částečná remise. K námitkám žalobkyně bylo poukázáno na minimální frekvenci návštěv u neurologa, vyšetření z února 2011 je plně dostačující, nález doložený v námitkovém řízení nepřináší nové, posudkově významné skutečnosti. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo označeno postižení podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1, písm. b/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl určen ve výši 20 % a tato míra zůstala nezměněna se zřetelem k předpisům o korekčních faktorech. Soud řízení doplnil posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření především neurologické, ortopedické a psychiatrické povahy a uvedla, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena odborným neurologem a odborným psychiatrem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobkyně stižena chronickým bolestivým syndromem páteřním, smíšenou úzkostně depresivní poruchou a somatoformní bolestivou poruchou. V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobkyně je vyučena keramičkou, před uznáním částečné invalidity pracovala jako dělnice, do prosince 2011 působila jako osoba samostatně výdělečně činná, následně je vedena v evidenci úřadu práce. Onemocnění z roku 2000 jsou hodnocena tak, že zůstávají bez dalších podstatných posudkových dopadů. Uznána částečně invalidní byla žalobkyně po dlouhodobé pracovní neschopnosti pro problémy s páteří. V dubnu 2004 psychiatr diagnostikoval somatoformní poruchu. Stejně byla žalobkyně hodnocena v létech 2005 a 2008, přičemž z dnešního pohledu jeví se takové posouzení jako nadhodnocené. Praktická lékařka popsala stav žalobkyně jako nezměněný, neurologické vyšetření z února 2011 neprokázalo paretické projevy, byla zjištěna porucha statiky celé páteře bez výraznější poruchy dynamiky páteře, byly přítomny projevy neurovegetativní lability a zvýšená psychická tenze. Klinicky dominovala porucha hrudního úseku páteře s recidivujícími blokádami. Nebyla zjištěna dekompenzace stavu. Stav byl zvládán dobře bez nutnosti medikace. Rovněž nález z ledna 2012 neprokázal v topickém neurologickém nálezu významnou patologii. Obdobně bylo uzavřeno vyšetření žalobkyně neurologem v posudkové komisi. Ve zprávě psychiatra z listopadu 2011 se uvádí, že žalobkyně se ambulantně léčí pro chronickou úzkostně depresivní poruchou a s chronickým bolestivým stavem. Kondice v průběhu let kolísá i na medikaci, bylo uzavřeno, že jedná se o smíšenou úzkostně depresivní poruchu a somatoformní bolestivou poruchu. Identický je psychiatrický nález z 22.3.2012. Ortopedické vyšetření konstatovalo přetrvávající parestezie hrudního úseku páteře, laboratorní vyšetření jsou bez průkazu patologie. Pro další ortopedické vyšetření bylo k dispozici vyšetření CT. Posudková komise shledala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl chronický bolestivý syndrom páteřní, zejména hrudního úseku bez kořenové iritace s přetrvávající statickodynamickou poruchou. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. b/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 20 %. Bylo tak učiněno s přihlédnutím k tíži zdravotního postižení žalobkyně a zohlednění psychologických potíží. Kdyby jich nebylo, byla by zvolena dolní hranice daného rozpětí, protože bylo prokázáno postižení převážně jednoho úseku páteře a nebyly zaznamenány atrofie a kořenového dráždění. Protože proti posudku a práci posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště České Budějovice žalobkyně uplatnila výhrady formou stížnosti podané Ministerstvu práce a sociálních věcí, které se však obsahem podání nezabývalo, doplnil soud řízení srovnávacím posudkem o zdravotním stavu žalobkyně a jejím pracovním potenciálu vypracovaným posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Brno. V posudku se podává výčet podkladů, které měla posudková komise k dispozici, žalobkyně se k posudkové komisi nedostavila. Na základě lékařských nálezů, především neurologických, psychiatrických, ortopedických, rentgenologického vyšetření, rehabilitační zprávy, CT páteře, propouštěcí zprávy, revmatologického vyšetření a vyšetření žalobkyně odborným neurologem a odborným psychiatrem v posudkové komisi v Českých Budějovicích byla stanovena diagnóza, podle které je žalobkyně stižena smíšenou úzkostně depresivní poruchou kolísavé intenzity, perzistující somatoformní bolestivou poruchou a chronickým bolestivým syndromem páteřním, zejména hrudního úseku bez kořenové iritace s přetrvávající staticko dynamickou poruchou. Posudková komise pracovala ve složení posudkový lékař neurolog a psychiatr a dospěla k závěru, že u žalobkyně se jednalo o onemocnění páteře bez statického účinku, svalovou disbalanci, postižení jedno úseku páteře, lokalizovanou blokádu. Poukazuje se na neurologický nález, který měl k dispozici posudkový lékař v roce 2004 a dovozuje se, že onemocnění bylo hodnoceno podle nesprávné položky, neodpovídalo funkčnímu postižení páteře a tím došlo k významnému nadhodnocení páteřních potíží. K dalšímu nadhodnocení zdravotního stavu došlo ještě zvýšením hodnocení o 10 procentních bodů. Somatoformní bolestivá porucha sama o sobě nesnižovala výkonnost organismu. Z psychiatrických nálezů se uvádí zjištění, že u žalobkyně se jedná o smíšenou úzkostnou depresivní poruchu, somatoformní bolestivou poruchu. Na rozdíl od předchozích posudkových zhodnocení posudková komise, pracoviště Brno označila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu neurotickou poruchu kolísající intenzity lehkého až středního stupně při minimálním nálezu na páteři. To je podporováno i tvrzením žalobkyně v žalobě o tom, že somatoformní porucha je charakteristická přítomností tělesných příznaků bez prokazatelných organických a patologických změn. Jedná se o příznaky, jedním z nich je bolest, ty však nemají dopad na funkci tělesných systémů. Podle doložených psychiatrických nálezů je nálada dlouhodobě v normě, psychologické vyšetření nepotvrdilo dlouhodobou depresi, spíše tendenci k celoživotním neurotickým komplikacím, jedná se o osobnost emočně nestabilní, soustřednou, nevyzrálou, impulsivní. Nález na páteři je posudkovou komisí hodnocen jako s minimálním funkčním postižením s občasnými blokádami hrudního úseku páteře bez projevů kořenového dráždění, které minimálně snižuje pracovní schopnost. Nejedná se o lehké funkční postižení páteře s postižením zpravidla více úseků, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové disbalance, poruchu statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem bez známek poškození nervu, některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Nejedná se ani o středně těžké funkční postižení jednoho nebo více úseků páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficienci svalového korzetu s často recidivujícími projevy kořenového dráždění s funkčně významným neurologickým nálezem s poškozením nervu případně symptomatologií neurogenního močového měchýře se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení. Nejedná se ani o těžké funkční poškození s trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy funkce svěračů. U žalobkyně se jedná o poruchu neurotickou, lehké až středně těžké funkční postižení s narušením sociálních kontaktů a vazeb, některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi, stav kolísá, přechodně reaktivně se značně smíšenou úrovní sociálního fungování, výkon denních aktivit je značně omezen. Nejedná se o těžkou poruchu s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče s těžkým narušením společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit. Nálezy předložené v řízení jsou ve shodě a potvrzují posudkovou komisí uvedené zdravotní postižení. Neobsahují nové skutečnosti posudkově významné pro hodnocení stavu do data vydání napadeného rozhodnutí. RTG vyšetření hrudní páteře popisuje degerativní změny, neurologické a psychiatrické nálezy popisují posudkovou komisí uvedený stupeň postižení. Propouštěcí zpráva z lázní potvrzuje lehkou neurotickou poruchu bez neurologického ložiska. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je postižení podle kapitoly V, položka 5, písm. c/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti odpovídá 25 %. Horní hranice nebyla zvolena, protože funkční postižení, které vyplývá z doložených nálezů, je na hranici mezi lehkým a středním stupněm. V uvedené hodnotě je zhodnocen kompletní zdravotní stav žalobkyně a předchozí vykonávané výdělečné činnosti. Pro snížení podle § 4 odst. 1 či 2 vyhlášky nebyl zjištěn důvod. Posudkový závěr vycházel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o kterém nejsou pochybnosti. Mezi lékařskými nálezy, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr, nejsou rozpory. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků významné pro posudkový závěr. Uzavírá se, že žalobkyně je schopna využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Stav je stabilizovaný, žalobkyně je na své zdravotní postižení adaptována. Pro žalobkyni není vhodné zaměstnání psychicky náročné a stresující, s přesčasy a nočními směnami bez dodržování pravidelného denního režimu a životosprávy. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o odnětí invalidity je závislé na lékařském odborném vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 .s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Dochází-li k odnětí pobíraného důchodu, jedná se o to, aby posudková komise se přesvědčivě vypořádala s otázkou, zda u posuzovaného došlo ke zlepšení zdravotního stavu, či jeho stabilizaci, případně v čem spočívá rozdíl mezi původním uznáním plné invalidity a současným posudkovým závěrem. Zdravotní stav žalobkyně pro účely důchodového pojištění byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích, lékařem žalované v námitkovém řízení a dvěma posudkovými komisemi Ministerstva práce a sociálních věcí. Výsledky posouzení zdravotního stavu žalobkyně při označených posouzeních jsou shodné, jestliže je zjištěno, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a shodně byla stanovena klinická diagnóza. Se zřetelem k obsahu žaloby a výhradám uplatněným ve stížnosti adresované Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR doplnil soud v zájmu objektivizace podkladů řízení důkazem ve formě posudku vypracovaném posudkovou komisí MPSV ČR, pracoviště Brno poté, co žalobkyně uplatnila právě v označené stížnosti výhrady k závěrům učiněným posudkovou komisí MPSV ČR, pracoviště České Budějovice. Protože posudková komise, pracoviště Brno učinila na základě odborných lékařských vyšetření stejné povahy rozdílný názor o příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, vychází soud z posudku této posudkové komise. Poznamenává se však, že obě posudkové komise se shodují v názoru o povaze a intenzitě postižení páteře žalobkyně, které podle názoru obou posudkových komisí nedosahuje se zřetelem k funkčním důsledkům takového charakteru, že by způsobovalo invaliditu žalobkyně. Z posudkového hodnocení obou posudkových komisí je zcela zřejmé, že nález na páteři invaliditu nezpůsobuje. Posudková komise, pracoviště Brno hodnotí postižení páteře jako minimální funkční postižení s občasnými blokádami hrudního úseku páteře bez projevů kořenového dráždění, které minimálně snižuje pracovní schopnost. Nejde o lehké funkční postižení páteře ani o středně těžké funkční postižení či těžké funkční postižení, přičemž tyto pojmy jsou v posudku vyloženy. Poznamenává se, že posudková komise, pracoviště České Budějovice postižení páteře žalobkyně označila jako chronický bolestivý syndrom zejména hrudního úseku páteře bez kořenové iritace s přetrvávající staticko dynamickou poruchou. Posudková komise, pracoviště Brno označila původní přiznání částečné invalidity z roku 2004 a její přetrvání v dalších létech jako nadhodnocené, protože u žalobkyně se jednalo o onemocnění páteře bez statického účinku, svalovou disbalanci, postižení jednoho úseku páteře a lokalizovanou blokádu. Postižení žalobkyně bylo podřazeno nesprávné položce přílohy k vyhlášce, kdy funkční postižení neodpovídalo kritériím uvedeným v této položce. Došlo nejen k nadhodnocení postižení páteře, ale též k nadhodnocení, které bylo způsobeno zvýšením o dalších 10 procentních bodů, protože somatoformní bolestivá porucha sama o sobě nesnižovala výkonnost organismu. Ohledně nadhodnocení původně přiznané částečné invalidity jsou obě posudkové komise ve shodě a stejné zjištění bylo učiněno posudkovou lékařkou v námitkovém řízení. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byla označena neurotická porucha lehké až středně těžké povahy s funkčním postižením a narušením sociálních kontaktů a vazeb, kdy některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Stav je kolísavý. Zdravotní postižení žalobkyně nelze podřadit těžké poruše, toto zdravotní postižení bylo podřazeno kapitole V, položka 5 písm. c/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 25 %. Takto stanovenou míru poklesu pracovního potenciálu posudková komise zdůvodnila důsledky, kterými se dané funkční postižení projevuje. Jestliže nebyla zvolena horní hranice dané položky, nepřichází v úvahu další zvýšení pro některý z korekčních faktorů. Posudková komise zdůraznila, že posudkový závěr vychází ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž pochybnosti nejsou, bylo postupováno podle lékařských nálezů, které jsou ve shodě, nejsou mezi nimi rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Podklady byly zcela postačující pro úsudek o použití posudkových kritérií, jestliže objektivizovaly všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu žalobkyně a jeho funkčních důsledků. Posudková komise přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborných lékařů, neurologa a psychiatra. Stav žalobkyně byl označen za stabilizovaný a žalobkyně na tento zdravotní stav adaptována. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se aplikací předpisů o korekčních faktorech a vyložila, v čem spočívá původní nadhodnocení zdravotního postižení žalobkyně, pak považuje soud posudek posudkové komise MPSV ČR, pracoviště Brno za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 25 % míru poklesu pracovní schopnosti. Poznamenává se, že ani další důkazy opatřené v řízení před správním orgánem a před soudem nesvědčí o tom, že rozsah ztráty pracovního potenciálu žalobkyně pro chronické onemocnění dosahuje vyšší míry, než bylo určeno posudkovou komisí MPSV, pracoviště Brno. Při přezkumném řízení soudním se podle § 75 odst. 1 s.ř.s. vychází ze skutkového stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. Důkaz předložení při jednání proto pro posouzení věci nemá význam. Podmínky pro trvání nároku na invalidní důchod upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotní stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže bylo posudkem posudkové komise MPSV, pracoviště Brno prokázáno, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně pro chronické onemocnění činí 25 %, pak žalobkyně invalidní není. Jestliže nárok na dosud poskytovanou dávku zanikl, přikazuje ustanovení § 56 odst. 1 písm. a/ zákona žalované takovou dávku odejmout. To se také v souzené věci stalo. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 a § 56 odst. 1 písm. a/ zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Soudem ustanovené zástupkyni JUDr. Haně Homolkové, advokátce v Českých Budějovicích, byla přiznána odměna ve výši 1.600 Kč zahrnující odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 500 Kč a dvakrát režijní paušál po 300 Kč. Takto stanovená odměna bude zástupkyni žalobkyně vyplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení