2 Ad 2/2016 - 52

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce J.S., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 11. 2015 čj. X, takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1)Žalobou doručenou dne 18. 1. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 23. 11. 2015 čj. X, kterým bylo změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 7. 2015 čj. R-31.7.2015 4210/X, podle § 56 odst. 1 písm. d) a ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších přepisů tak, že od 10. 12. 2015 byla snížena žalobci výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 3.498 Kč měsíčně. (2) Žalobce s rozhodnutím žalované nesouhlasil a podal proti němu žalobu. Uvedl, že podle jeho názoru mají být v rozhodnutí o námitkách fakta, nikoliv nesmyly či polopravdy či překrucování zdravotního stavu vedoucí ke snížení procentního hodnocení. Žalobci byl snížen přiznaný invalidní důchod ve výši 4.047 Kč, neboť mu původně byla přiznána invalidita z důvodu 50 % poklesu pracovní schopnosti, která byla snížena na 35 %, poklesu pracovní schopnosti a důchod byl přiznán ve výši 3.400 Kč. Žalobce si nastudoval prováděcí vyhlášku č. 359/2009 Sb. a podle jeho názoru jeho zdravotní stav neodpovídá přiznanému důchodu. Nebylo přihlédnuto k tomu, že je profesí zámečník a chodí o francouzských holí, což mu brání ve výkonu jeho profese. Došlo u něho ke snížení výšky o 7 cm, což jej omezuje v pohybu. Musí pravidelně dojíždět k lékařům a jeho problémy s pohybem mu v tom brání. Má potíže i se snížením váhy, kdy mu žádná léčba nezabírá. Navrhl proto, aby bylo zrušeno rozhodnutí žalované a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. (3) Krajskému soudu v Českých Budějovicích bylo dne 1. 3. 2016 doručeno vyjádření žalobce k věci, kde zopakoval argumentaci ohledně svého nesouhlasu se snížením přiznaného stupně invalidního důchodu v tomto podání vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované. (4) Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 8. 2. 2016 připomněla platnou právní úpravu, uvedla, že žalobce byl posouzen podle § 7 vyhl. č. 359/2009 Sb. a posudek obsahoval veškeré zákonem stanovené náležitosti. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 9. 10. 2015 vypracovaného pro účely řízení o námitkách lékařem žalované, který invaliditu žalobce posoudil ve smyslu ustanovení § 5 písm. i) a § 8 odst. 9 zák. č. 582/1991 Sb. a v posudkovém hodnocení je uvedeno, že se jednalo o pokles pracovní schopnosti o 35 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl A, položka 1) přílohy k vyhl. č.359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Toto hodnocení se ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky nemění. S ohledem na námitky žalobce žalovaná navrhla provést důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která je podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení a navrhla soudu zamítnutí žaloby. III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem. (5) Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku dne 25. 3. 2015 se závěrem, že je invalidní podle § 39 odst. 1 písm. b) zák. č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 50 %. Na základě tohoto posudku vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 31. 7. 2015 rozhodnutí, kterým žalobci od 20. 4. 2015 přiznala invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal námitky. O námitkách bylo rozhodnuto dne 23. 11. 2015 na základě nového posudku vypracovaného pracovištěm v Českých Budějovicích dne 9. 10. 2015 tak, že rozhodnutí ze dne 31. 7. 2015 se mění, neboť rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl A, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 259/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně byl snížen na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně a byl přiznán ve výši 3.498 Kč měsíčně. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení – arthrosa nosných kloubů končetin – gonarthrosa II. st., omezení hybnosti nepřesahuje třetinu normálního rozsahu; incipientní artrosa kloubů kyčelních s velkým podílem přetížení kloubů při těžké obezitě. U žalobce přítomna gonarthrosa II. stupně bilaterární, coxarthrosa II. st. bilaterální, obtíže kolísavé intenzity potencované neřešenou obezitou, hyperfagická obezita III. stupně, diabetes mellitus 2. typu na perorálních antidiabetikách od června 2015, hypertenze, hyperurikemie, polytopní vertebrogenní algický syndrom anamnestický, syndrom karpálního tunelu bilaterálně, senzitivní distální neuropatie dolní končetiny dle EMG v září 2015. Lékař na základě nálezů z ortopedické ambulance Nemocnice Tábor v počtu 10 nálezů vyšetření koleních a kyčelních kloubů od 23. 6., 2014 do 5. 1. 2015, ortopedických nálezů MUDr. F., Milevsko ze dne 23. 6. 2014 a 30. 6. 2014, z rehabilitace MUDr. M., Milevsko, z 30. 7. 2014 a 10. 9. 2014, z XXL poradny MUDr. M. ze dne 2. 10. 2014, z rehabilitačního oddělení Nemocnice České Budějovice, z 12. 1. 2015, kardiologického nálezu, MUDr. D., ze dne 31. 8. 2014, profesní dotazník, ze dne 13. 2. 2015, ze zprávy diabetologa MUDr. M., ze dne 7. 8. 2015, lékařské zprávy MUDr. Z., z revmatologického vyšetření ze dne 24. 8. 2015, z dekurzu rehabilitační lékařky MUDr. M., z období od 15. 9. 2010 do 7. 12. 2011, z lékařské zprávy z neurologického vyšetření MUDr. H., včetně EMG, ze dne 4. 9. 2015, z rentgenu krční páteře MUDr. K., ze dne 7. 9. 2015, ze zprávy z XXL ambulance MUDr. M., ze dne 2. 10. 2014, 6. 11. 2014, 8. 1. 2015, ze zprávy z hospitalizace interním oddělením MUDr. M., Nemocnice Písek, kde byl účastník řízení hospitalizován od 2. 6. 2015 do 4. 6. 2015 a zprávy klinického psychologa Mgr. K. z 8. 1. 2015 určil, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá stavům uvedeným v kapitole XIII, oddíl A, položka 1b), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a pokles pracovní schopnosti činí 35 %. Datum vzniku invalidity byl stanoven na 5. 1. 2015. Další navýšení není důvodné, neboť žádná z komorbidit nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá vyšší procentní taxaci poklesu pracovní schopnosti. Posudkové kritérium pro osteoarthrosu – těžké postižené (rozmezí taxace 40-50 % poklesu pracovní schopnosti) nelze u žalobce použít, neboť je vyhrazeno pro stavy s těžkým omezením hybnosti kloubů, což u žalobce přítomno není. (6) Soud doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise dne 22. 6. 2016 v posudku určeném pro krajský soud uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla v době vydání napadeného rozhodnutí arthrosa nosných kloubů končetin – gonarthrosa II. st., omezení hybnosti, které nepřesahuje třetinu normálního rozsahu, incipientní arthrosa kloubů kyčelních s velkým podílem přetížení kloubů při těžké obezitě. Jako ostatní komorbidita je uvedeno diabetes mellitus 2. typu PAD od 6/2015, arteriální hypertenze, dna, polytopní VAS, syndrom karpálního tunelu vlevo s až středně těžkou lézí n.medianus a senzitivní distální neuropatie dolních končetin dle EMG v 9/2015 – neboť tyto komorbidity žalobce výrazným způsobem neomezují v aktivní hybnosti a nemají podstatný vliv na pracovní schopnost. Smyslové a duševní schopnosti nejsou postiženy vůbec. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala v době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII., oddíl A, položka 1 písm. b) vyhl. č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena v rozmezí 20 až 35 %. Komise tento pokles stanovila na 35 %. Zvolila horní hranici procentní míry poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k tíži obtíží, komorbiditě a dělnické profesi žalobce. Pro využití § 3 vyhl. č. 359/20109 Sb., v platném znění, nebyl shledán důvod. O těžké postižení dle položky 1c), že se žalobce nejednalo. Den vzniku invalidity komise stanovila na 5. 1. 2015, a to v souladu s námitkovým řízením, tj. dnem odborného vyšetření ortopedem. (7) Komise měla při vypracování posudku k dispozici zprávy z odborných lékařských vyšetření, a to z RTG vyšetření C páteře MUDr. K., Milevsko, ze dne 7. 9. 2015, z vyšetření ortopedické ambulance, Tábor, MUDr. V. z 10. 8. 2015, z kardiologického vyšetření MUDr. D., Milevsko, z 4. 2. 2016, z vyšetření MUDr. H., odborného internisty České Budějovice, z 22. 2. 2016 a MUDr. K. odborného traumatologa Nemocnice České Budějovice, z 18. 1. 2016. (8) Soud ve věci nařídil jednání na den 1. 8. 2016 a zaslal žalobci kopii posudku vypracovaného Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Žalobce požádal o odročení jednání a požádal o přidělení právníka z důvodu nedostatku finančních prostředků a sdělil, že nedokáže sám obhájit své zájmy. Soud zaslal žalobci Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a vyzval jej, aby soudu vyplněné prohlášení zaslal za účelem posouzení podmínek stanovených v § 35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) pro ustanovení zástupce žalobci. Soud po předložení vyplněného „Prohlášení“ žalobce usnesením ze dne 5. 9. 2016 čj. 2Ad 2/2016-44 návrh žalobce na ustanovení zástupce zamítl pro nesplnění podmínek stanovených v § 35 odst. 8 s.ř.s. Ve věci bylo nařízeno soudní jednání na den 19. 9. 2016. IV. Právní názor soudu. (9) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. (10) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnosti pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (11) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. (12) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. (13) S ohledem na žalobcem vznesené námitky v souladu se zásadou dispoziční se soud zabýval otázkou správnosti posouzení jeho zdravotního stavu posudkovými orgány a otázkou, zda došlo k řádnému a komplexnímu posouzení jeho zdravotního stavu. (14) V prvé řadě soud zdůrazňuje, že sám nemůže posoudit zdravotní stav pojištěnce, neboť k tomu nemá potřebné medicínské znalosti. K posouzení zdravotního stavu pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění je povolána Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, jak plyne z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení v platném znění. K tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu kupříkladu rozsudek sp. zn. 4Ads 47/2013, ve kterém soud uvedl „posouzení zdravotního stavu a souvisejícího pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou, k nimž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení soudního ve věci důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje, jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. V posudku takové odborné lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a zachovaná pracovní schopnost pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost“. (15) Soud proto v dané věci hodnotil, zda posudek je správný, úplný a přesvědčivý a může být podkladem pro rozhodnutí. Posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích soud hodnotil ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. jako každý jiný důkaz. S ohledem na to, že posudek je stěžejním důkazem pro rozhodnutí bylo třeba, aby posudková komise v posudku zohlednila veškeré doložené lékařské zprávy a jasně a srozumitelně se vypořádala se všemi námitkami posuzovaného a případně odůvodnila rozpory mezi jednotlivými lékařskými zprávami s posudkem, eventuálně s předchozími posudky. Soud dospěl k závěru, že v dané věci posudková komise těmto požadavkům dostála. Posudek byl vypracován na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření a vyhověl testu úplnosti, přesvědčivosti a byl vydán ve správném složení komise. Komise vyslovila posudkový závěr, který je srozumitelný a vychází z podkladů, které měla komise k dispozici. Komise vysvětlila svůj postup, uvedla, z jakých důvodů zařadila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce pod kapitolu XIII, oddíl A, položka 1 písm. b) vyhl. č.359/2009 Sb. a rovněž posuzovala, zda se nejedná o postižení těžké a dospěla k závěru, že nikoli výslovně v posudku uvedla, že o těžké postižení dle položky 1c) se u žalobce nejedná. Soud k tomu poznamenává, že komise nemusí citovat veškeré lékařské nálezy, které má k dispozici v posudku. Dle metodického pokynu pro postup posudkových komisí MPSV při posuzování zdravotního stavu pro účely opravných řízení čj. 2013/77855- 722 by měl posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR obsahovat specifikaci konkrétních posudkově významných lékařských nálezů, a to uvedením lékaře, odbornosti a data vyšetření, objektivní nález a výsledky lékařských vyšetření v těchto nálezech obsažené - není třeba uvádět řady lékařských nálezů do minulosti; pokud jde o starší lékařské nálezy posudkově významné, lze na ně pouze odkázat v posudkovém zhodnocení, což je aktuální například v případech, kdy posuzovaná osoba v námitkou argumentuje tím, že v minulosti byla posouzena jinak, nebo když Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí dospěla k názoru, že dřívější posouzení nebylo objektivní; dále není třeba citovat lékařské nálezy, byť z časového hlediska aktuální, které nejsou posudkově významné pro posuzovaný předmět řízení. (16) V souzeném případě komise svůj postup dostatečně osvětlila a uzavřela, že žalobce byl k datu vydání rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů a jednalo se o invaliditu prvého stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Výslovně uvedla, že se nejednalo o invaliditu druhého ani třetího stupně. Pokles pracovní schopnosti u žalobce totiž činil 35 %. Posouzení posudkové komise bylo shodné s posouzením lékaře České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 10. 2015 a bylo vysvětleno, že stanovená míra poklesu pracovní schopnosti u žalobce plně odpovídá celkovému postižení pracovního potenciálu a je zároveň maximálně možnou. Další navýšení není důvodné, neboť žádná z dalších komorbidit žalobce nemá funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodnila použití jiného posudkového kritéria. Posudkové kritérium pro osteoarthrosu těžké postižení, kde je taxace 40 až 50 % poklesu pracovní schopnosti nelze u žalobce použit, neboť je vyhrazeno až pro stavy s těžkým omezením hybnosti kloubů, o což se u žalobce nejedná a ze stejného důvodu nelze volit jiné posudkové kritérium. (17) Česká správa sociálního zabezpečení v řízení o námitkách použila ustanovení § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., kdy nebylo použito ustanovení § 90 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a bylo možné změnit námitkami napadené rozhodnutí i v neprospěch žalobce, neboť zdravotní stav, který byl konstatován v řízení na prvním stupni neodpovídal skutečně zjištěnému zdravotnímu stavu, a to na základě doložených zpráv z odborných lékařských vyšetření. Komise uzavřela, že žalobce byl od 5. 1. 2015 invalidní pro invaliditu prvního stupně. (18) Soud proto uzavřel, jak bylo hodnoceno v lékařských posudcích a na základě podkladů, které byly k dispozici, že lze vyslovit závěr o tom, že se lékařské orgány zprávami z odborných lékařských vyšetření zabývaly. Svůj závěr vyslovily správně a tento závěr odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá prvnímu stupni invalidity. Soud nijak nezpochybňuje, že žalobce trpí onemocněními, se kterými jsou spojena omezení a obtíže v jeho každodenním životě. Tento závěr vyplývá i z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR nicméně nedosahuje objektivně doloženými nálezy takové intenzity, která by odůvodňovala přiznání vyššího stupně invalidity. Pokud by došlo v současné či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu, lze nárok na invalidní důchod uplatnit znovu nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud věc posuzoval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou platnou právní úpravu. V. Závěr, náklady řízení. (19) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (20) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila.

Poučení