2 Ad 43/2015 - 25

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce Ing Y.G. , bytem X, zast. JUDr. Martinem Steiningerem, advokátem v Teplicích, Aloise Jiráska 1367/1, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22. 4. 2015, č.j. X, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 29. 6. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 22. 4. 2015, č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované v záležitosti přiznání starobního důchodu. Žalobce napadenému rozhodnutí vytýká, že byl zkrácen na svých právech, rozhodnutí je v rozporu s obecně závaznými předpisy a trpí vadami, které mohou mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto nesprávnosti specifikuje tím, že s výší přiznaného starobního důchodu nesouhlasí, protože ten je v rozporu s článkem 5 odst. 2 a 7 Dohody a § 29 zákona o důchodovém pojištění a dovozuje se nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Žalobce dosáhl důchodového věku 23. 1. 2012, starobní důchod mu byl přiznán od 1. 10. 2014. Žalobci měly být pro účely výpočtu starobního důchodu započítány doby pojištění získané v Kazachstánu. Žalobce byl v roce 1999 do České republiky pozván a není spravedlivé, aby byl diskriminován při posuzování vzniku nároku na starobní důchod a při výpočtu jeho výše. Výše důchodu by měla odpovídat všem dobám důchodového pojištění a výši důchodu porovnává s jinými krajany pocházejícími z Kazachstánu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. K namítané výši přiznaného starobního důchodu souvislost mezi částkou osobního vyměřovacího základu se zjištěným průměrným výdělkem poukázala a odkázala na přesvědčivost vysvětlení tohoto výpočtu v napadeném rozhodnutí. K datu přiznání starobního důchodu uvedla, že žalobce požadoval jeho přiznání od 1. 11. 2013, avšak v té době nesplňoval zákonné podmínky podle § 28 zákona. Žádosti o odstranění tvrdosti postupem podle § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., v novelizovaném znění, bylo vyhověno. Tento nárok vznikl od prvního kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, do kterého spadá den doručení žádosti o odstranění tvrdosti zákona. Tato žádost byla Ministerstvu práce a sociálních věcí doručena dne 20. 6. 2014, a proto bylo možno starobní důchod přiznat až od 1. 7. 2014. Proto nebylo možno starobní důchod přiznat před tímto datem. Žalobce dále využil své možnosti a žádal o změnu data přiznání starobního důchodu od 1. 10. 2014, čemuž bylo vyhověno. Doba pojištění v Kazachstánu za období od 4. 10. 1967 do 29. 9. 1999 byla zhodnocena, přičemž období od 1. 1. 1986 do 29. 9. 1999 bylo zhodnoceno jako doba vyloučená. Bylo postupováno podle článku 5 odst. 1 Dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení, protože žalobce po přesídlení na území České republiky byl výdělečně činný. Proto byla výše důchodu vyměřena podle českých právních předpisů z výdělku dosaženého na území České republiky. Při stanovení osobního vyměřovacího základu byla doba pojištění získaná na území Kazachstánu a spadající do rozhodného období podle § 18 zákona pro účely stanovení výše osobního vyměřovacího základu zhodnocena jako doba vyloučená, čímž zabránilo se rozmělnění výdělků. Toto období činí dobu od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1995. Tento postup je dán ustanovením § 16 odst. 4 zákona. Tato období se nepovažují jako roky s výdělky podle § 11 odst. 1 a § 11 a) odst. 1 zákona. Kazašský nositel pojištění potvrdil dobu zaměstnání žalobce od 4. 10. 1967 do 29. 9. 1999 jako dobu zaměstnání, což odpovídá době pojištění. Celá tato doba byla zhodnocena jako doba zaměstnání – pojištění. Při samotném stanovení výše starobního důchodu pak bylo postupováno podle vnitrostátního práva, a tudíž podle § 16 odst. 4 zákona a pro výpočet starobního důchodu byla vyloučena doba kazašského pojištění od 1. 1. 1986 do 29. 9. 1999. Takže po 31. 12. 1995 se vyloučená doba hodnotí podle § 16 odst. 4 písm. c) zákona. K žalobní námitce o diskriminaci žalobce se odkazuje na článek 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod o přiměřeném hmotném zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, přičemž není specifikováno, jakou formou by zabezpečení mělo být provedeno. Tohoto práva se lze domáhat pouze v mezích zákonů. Ze zákona o důchodovém pojištění plyne, že pojištěnec má nárok na zaručenou výši důchodu, jen pokud jde o základní výměru důchodu a na procentní výměru ve výši 770 Kč měsíčně za předpokladu splnění podmínek pro vznik nároku na starobní důchod. Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 4. 9. 2013 u Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích žádost o starobní důchod od 1. 11. 2013. V žádosti se uvádí, že žalobce byl přesídlen v souladu s usnesením vlády ze dne 17. 1. 1996 č. 72 o zásadách politiky Vlády České republiky ve vztahu k přesídlování cizinců s prokázaným českým původem žijících v zahraničí. Žalobce přesídlil z Kazachstánu do České republiky v roce 1999, trvalé bydliště České republice má od 4. 10. 1999. Po obdržení dokladu o přesídlení žalovaná zahájila řízení s penzijním fondem v Kazachstánu v zájmu opatření potvrzení o době pojištění žalobce získanou na území Kazachstánu. Nositel pojištění v Kazachstánu potvrdil dobu pojištění žalobce od 4. 10. 1967 do 29. 9. 1999. Dne 20. 6. 2014 obdrželo Ministerstvo práce a sociálních věcí žádost žalobce o odstranění tvrdosti podle § 4 odst. 3 zák. č. 582/1991 Sb. vztahující se ke splnění podmínek pro přiznání nároku na starobní důchod ve smyslu předepsané doby pojištění. Podkladem pro rozhodnutí o starobním důchodu byl osobní list důchodového pojištění, ze kterého je zjevné, že jako doba pojištění byla zohledněna celková doba pojištění potvrzená kazašským nositelem pojištění. Od 8. 11. 1999 se uvádí doba pojištění získaná v České republice a období, kdy v roce 2000 byl žalobce pojištěn jako uchazeč o zaměstnání. Vyměřovací základ se uvádí u pojištění získaného v České republice a dále se uvádějí vyloučené doby, které se vztahují k době po 1. 1. 1986 do 29. 9. 1999 a jako další doba vyloučená je v období českého pojištění označeno období, kdy žalobce byl evidován jako uchazeč o zaměstnání. Rozhodnutím ze dne 4. 2. 2015 byl žalobci přiznán od 1. 7. 2014 starobní důchod ve výši 4.760 Kč zvýšený od lednové splátky 2015 na 4.843 Kč. V odůvodnění se uvádí, že celková doba pojištění žalobce činí 16773 dní, z toho 11676 dní připadá na důchodové pojištění v Kazachstánu, 5097 dní na české důchodové pojištění. Ve smyslu dodatku č. 6 k příkazu č. 30/2006 se základní a procentní výměra důchodu stanoví v částce odpovídající poměru délky dob pojištění získaných podle českých právních předpisů k celkové době pojištění získané v nástupnických státech bývalého SSSR. Výpočet základní výměry podle poměru délky dob činí 712 Kč. Procentní výměra stanovená procentní sazbou z výpočtového základu a následně stanoveném osobním vyměřovacím základu při dosažení 45 let pojištění činí 4.048 Kč. Na základě žádosti žalobce o změnu data přiznání starobního důchodu bylo dne 18. 3. 2015 vydáno rozhodnutí, jímž žalobci byl starobní důchod přiznán od 1. 10. 2014, činil 4.760 Kč, přičemž se zřetelem k zvýšení činí starobní důchod 4.843 Kč. V rozhodnutí se uvádí, že jedná se o dílčí důchod. Současně bylo zrušeno prve uvedené rozhodnutí ze 4. 2. 2015. Doba pojištění činí 16773 dní, z toho 11676 dní připadá na dobu pojištění Kazachstánu, 5097 dnů na pojištění v České republice. Při výpočtu bylo postupováno podle dodatku č. 6 k příkazu č. 30/2006, kdy základní a procentní výměra důchodu stanoví se v částce odpovídající poměru délky dob pojištění získaných podle českých právních předpisů k celkové době pojištění získané v nástupnických státech bývalého SSSR. Tímto postupem byla stanovena základní výměra důchodu ve výši 712 Kč a procentní výměra ve výši 4.048 Kč. Žádost o posunutí data o přiznání starobního důchodu od 1. 10. 2014 žalobce uplatnil podáním ze dne 20. 2. 2015. Proti rozhodnutí z 18. 3. 2015 žalobce uplatnil námitky, ve kterých vyjádřil nesouhlas s výpočtem důchodu, protože vzorec výpočtu neodpovídá textu. Námitky byly projednány napadeným rozhodnutím tak, že byly zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že podle příkazu č. 30/2006 ve znění dodatků 1 – 6 platí, že základní a procentní výměra stanoví se v částce odpovídající poměru délky dob pojištění získaných podle českých právních předpisů k celkové době pojištění včetně doby získané v Kazachstánu. Plná základní výměra starobního důchodu pro rok 2014 činí 2.340 Kč. Výše důchodu se určí tak, že nejprve se vypočte teoretická a následně skutečná výše dávky. Uvádí se způsob výpočtu, kdy vychází se z poměru české doby pojištění a kazachstánské doby pojištění. Tento podíl se násobí plnou výší základní výměry a tímto postupem byla stanovena dílčí základní výměra starobního důchodu ve výši 712 Kč měsíčně. Při stanovení výše procentní výměry bylo postupováno podle § 33 odst. 2 zákona, přičemž žalobce získal 45 celých roků pojištění při započtení doby kazašského důchodového pojištění. Při výpočtu se pak vychází z osobního vyměřovacího základu. Ten byl určen podle § 16 zákona za období let 1986 – 2013. Roční vyměřovací základy jsou pak součinem úhrnů vyměřovacích základů a koeficientů nárůstu všeobecného vyměřovacího základu. Uvádí se způsob výpočtu osobního vyměřovacího základu podle § 16 odst. 1 zákona, který činí 45.818 Kč. Ten pak podléhá redukci ve smyslu § 15 zákona. Pro ten účel má význam průměrná mzda a uvádí se, jak je zjišťována. Při aplikaci těchto předpisů byl výpočtový základ určen v částce 19.731 Kč. Při 67,5 % činí 13.319 Kč, což je teoretická výše procentní výměry důchodu. Skutečná výše procentní výměry byla stanovena podílem české doby pojištění na celkové době pojištění, tento podíl byl vynásoben částkou odpovídající teoretické výši procentní výměry. Tím byla spočtena dílčí procentní výměra důchodu žalobce ve výši 4.048 Kč měsíčně. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí žalované o starobním důchodu žalobce. V tomto řízení nelze se zabývat zákonností rozhodnutí z 8. 10. 2013, jímž žádost žalobce o starobní důchod byla zamítnuta. Pro vznik nároku na starobní důchod přitom nepostačuje, že pojištěnec dosáhl důchodového věku. Podle § 28 zákona o důchodovém pojištění vedle dosažení důchodového věku je podmínkou pro přiznání nároku též získání potřebné doby pojištění. Pro účely rozhodování o žádosti žalobce o starobní důchod žalovaná opatřovala u nositele pojištění v Kazachstánu potvrzení o dobách pojištění získaných v Kazachstánu. Tato doba činí 11676 dnů. Na dobu pojištění v České republice připadá 5097 dnů. K žalobnímu bodu o tom, že přiznaný starobní důchod je nepřiměřeně nízký, je zapotřebí především uvést, že jedná se o důchod dílčí, což je z rozhodnutí zjevné. Při rozhodování bylo postupováno v souladu s Dohodou mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení, publikované pod č. 116/1960 Sb. Současně byl aplikován dodatek č. 6 k příkazu ministra č. 30/2006, který se vztahuje právě k výpočtu dílčího důchodu a předpokládá stanovení výše českého důchodu v dílčí výši odpovídající poměru dob pojištění získaných podle českých právních předpisů k celkové době pojištění získané v České republice a nástupnických státech bývalého SSSR. Dovolává-li se žalobce článku 5 Dohody, pak na žalobce nevztahuje se článek 5 odst. 2 označený v žalobě, protože podle tohoto předpisu postupuje se tehdy, jestliže přesídlivší občané na území druhé smluvní strany nepracovali. Žalobce však pracoval jak v Kazachstánu, tak v České republice, a proto je zapotřebí na jeho věc vztáhnout článek 5 odst. 1, podle kterého se vyměřují důchody z výdělku dosaženého v zaměstnání v zemi, do níž přesídlili. To znamená, že důchod se vyměřuje podle českého práva. Článek 7 Dohody se pak vztahuje na důchodce, čili na osoby, které v době přesídlení byly již poživateli starobního či jiného důchodu. Způsob výpočtu starobní důchodu je v napadeném rozhodnutí zcela podrobně popsán, odkazuje se na příslušné právní předpisy a údaje o době pojištění, příjmech, koeficientech nárůstu zcela odpovídá údajům obsaženým ve spise. Žalovaná vypočetla základní i průměrnou výši starobního důchodu. Právě z těchto složek je složen starobní důchod ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Jde-li o dílčí důchod, pak základní i procentní výměra se stanoví podle poměru délky dob pojištění, které byly získány podle českých právních předpisů k celkové době pojištění. Z osobního listu důchodového pojištění je zcela zjevné, že do doby pojištění v délce 16773 dnů byla započtena doba pojištění žalobce v Kazachstánu od 4. 10. 1967 do 29. 9. 1999. Základní výměra starobního důchodu činí 2.340 Kč. Protože žalobci vznikl nárok na dílčí starobní důchod, je zapotřebí vypočíst tuto dílčí část základní výměry důchodu. Protože jedná se o podíl na základní výměře důchodu, stanoví se podíl české doby pojištění v rozsahu 5097 dnů na celkové době pojištění činící 16773 dnů. Takto dosažený podíl se vynásobí částkou odpovídající základní výměře důchodu, která činí 2.340 Kč. Vypočteným podílem vynásobeným označenou částkou se dosáhne 712 Kč. To znamená, že žalobci na základní výměře důchodu náleží 712 Kč. Pojištěnci dále náleží procentní výměra důchodu. Ta stanoví se postupem podle § 33 odst. 2 zákona procentní sazbou z výpočtového základu podle doby pojištění získané po vzniku nároku na starobní důchod. Z osobního listu důchodového pojištění je zjevné, že žalobce při započtení pojištění v Kazachstánu získal 45 roků pojištění. Přitom za každý rok pojištění získává se podle § 34 odst. 1 zákona 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Dosáhl-li žalobce 45 roků pojištění, činí tento nárok 67,5 % výpočtového základu měsíčně. Pro stanovení výpočtového základu je postupem podle § 16 zákona o důchodovém pojištění nezbytné stanovit osobní vyměřovací základ. Ten stanoví se za rozhodné období. To začíná rokem 1986 a jestliže žádost o starobní důchod byla podána v roce 2014, končí toto období rokem 2013. Jde o rok, který bezprostředně předchází roku přiznání starobního důchodu. Pro výpočet ročních vyměřovacích základů, je zapotřebí vzít v úvahu koeficienty nárůstu všeobecného vyměřovacího základu ve smyslu § 17 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Jednotlivé vyměřovací základy se stanovují tak, že úhrn vyměřovacího základu vynásobí se koeficientem nárůstu pro příslušný rok. Při stanovení osobního vyměřovacího základu se postupuje podle § 16 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Tento předpis stanoví koeficient 30,4167 a tímto koeficientem se násobí podíl úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počet kalendářních dnů, které na toto období připadají. Přitom je zapotřebí odečíst vyloučené doby. Znamená to, že úhrn ročních vyměřovacích základů žalobce představuje 7591815. Počet dnů připadajících na rozhodné období tj. od 1. 1. 1986 do 31. 12. 2013 činí 10227 dnů. Od tohoto počtu dnů je zapotřebí odečíst vyloučené doby, které představují dobu od 1. 1. 1986 do 29. 9. 1999, kdy žalobce byl pojištěn v Kazachstánu a dalších 167 dnů z doby českého pojištění, kdy žalobce byl evidován jako uchazeč o zaměstnání. Prvně uvedená hodnota se vydělí takto stanoveným počtem dnům pojištění a výsledná částka násobí se koeficientem 30,4167, čímž dosáhne se hodnoty 45.818 Kč. Tato hodnota činí osobní vyměřovací základ žalobce. Dále je zapotřebí stanovit výpočtový základ podle § 15 zákona, který předpokládá redukovat osobní vyměřovací základ, přesahuje-li osobní vyměřovací základ stanovené redukční hranice. Redukční hranice jsou zcela přesně uvedeny v posledním odstavci na třetí straně napadeného rozhodnutí. Při stanovení výpočtového základu a aplikace předpisů o redukčních hranicích je zapotřebí vycházet ze stavu platného pro rok 2014, protože je to rok, ve kterém bylo rozhodováno o žalobcově starobním důchodu. Redukční hranice stanovil § 2 vyhl. č. 296/2013 Sb., pro souzenou věc mají význam první dvě redukční hranice, přičemž první činí 11.415 Kč, druhá 30.093 Kč. Z prve uvedeného osobního vyměřovacího základu žalobce se proto do výpočtového základu zahrnuje částka 11.415 Kč a 26 % (§ 15 odst. 1) z rozdílu mezi částkou 30.093 Kč a částkou 11.415 Kč. Tento rozdíl činí 4.856,28 Kč. Shodně je zapotřebí postupovat ohledně částky, která převyšuje druhou redukční hranici do osobního vyměřovacího základu. To znamená rozdíl mezi osobním vyměřovacím základem ve výši 45.818 Kč mínus 30.093 Kč. Z výsledné částky se pak pro účely výpočtu procentní výměry započítává 22 %, což činí 3.459,50 Kč. Tyto tři hodnoty po sečtení činí 19.731 Kč a z této částky přísluší procentní výměra 67,5 %. Procentní výměra důchodu tudíž představuje 13.319 Kč. Protože však žalobci vznikl nárok na dílčí starobní důchod je zapotřebí postupovat shodně jako je tomu u základní výměry důchodu, je proto zapotřebí vycházet z toho, jaký podíl českého pojištění žalobce získal na celkové době pojištění. Jde tudíž opět o podíl celkové doby pojištění v rozsahu 16773 dnů, kdy česká doba pojištění činí 5097 dnů. Takto získaný podíl je pak zapotřebí vynásobit částkou odpovídající procentní výměře důchodu, která činí 13.319 Kč. Dílčí procentní výměra proto představuje 4.048 Kč při součtu základní a procentní výměry činí dílčí starobní důchod 4.760 Kč. Z toho co bylo uvedeno, vyplývá, že starobní důchod v této částce byl žalobci přiznán a výpočet byl proveden v souladu s § 15, 16, 17, 18 a 33 zákona o důchodovém pojištění. Jak bylo uvedeno, osobní vyměřovací základ vychází zjednodušeně řečeně z průměrných výdělků, které jsou sečteny, upraveny koeficientem nárůstu a rozvrženy na jednotlivé kalendářní dny. Starobní důchod se však nevypočítává ve své procentní výměře s takto vypočteného osobního vyměřovacího základu, ale vychází se z výpočtového základu, který je právě v důsledku aplikace předpisů o redukčních hranicích snížen. Z výpočtového základu pak náleží procentní výměra stanovená v rozsahu 1,5 % za každý započtený rok pojištění, což se zřetelem k délce pojištění v rozsahu 45 let činí 67,5 %. Z prve uvedeného upraveného výpočtového základu po zredukování osobního vyměřovacího základu se stanoví procentní výše důchodu. Porovnáním údajů obsažených v osobním listu důchodového pojištění a napadeným rozhodnutím lze shledat, že došlo ke zhodnocení všech dosažených vyměřovacích základů, které byly upraveny koeficientem nárůstu. Okolnost, že dílčí starobní důchod je nízký ještě neznamená, že je nesprávně vyměřený. To soud v projednávané věci neshledal. Jak již bylo uvedeno ve smyslu § 28 zákona o důchodovém pojištění, nepostačuje pro vznik nároku na starobní důchod dosažení důchodového věku. Je zapotřebí splnit též předepsanou dobu pojištění. Předepsané doby pojištění žalobce dosáhl až po té, co uplatnil žádost o odstranění tvrdosti postupem podle § 4 odst. 3 zák. č. 582/1991 Sb., v novelizovaném znění. Tato žádost byla uplatněna v měsíci červnu 2014 a po jejím kladném vyřízení žalobce splnil druhou z podmínek pro přiznání starobního důchodu, předepsanou dobu pojištění. Nutno poznamenat, že žalobce následně požádal o přiznání starobního důchodu od 1. 10. 2014 a této žádosti bylo vyhověno. Žalobní tvrzení o datu přiznání důchodu je proto v rozporu se samotnou žádostí žalobce o přiznání starobního důchodu a jím označené datum, od kdy starobní důchod požaduje přiznat. Žalobci byl nejprve starobní důchod přiznán poté, co splnil podmínky pro jeho výplatu od 1. 7. 2014, avšak na výslovnou žádost žalobce byl důchod přiznán od 1. 10. 2014 a tímto rozhodnutím bylo předchozí rozhodnutí o přiznání důchodu od 1. 7. 2014 zrušeno. Jestliže žalobce sám požádal o přiznání starobního důchodu od 1. 10. 2014, jen stěží se může domáhat toho, aby mu byl starobní důchod přiznán od 1. 9. 2013, tím spíše za situaci, kdy k tomuto datu nebyly splněny zákonné požadavky vyplývající z § 28 zákona o době pojištění. Podle článku 5 odst. 1 dodatku č. 6 k příkazu ministra č. 30/2006 se přiznává důchod od prvního kalendářního měsíce následující po měsíci, do něhož spadá den doručení žádosti o odstranění tvrdosti. Tuto žádost žalobce podal dne 20. 6. 2014, a proto bylo možno starobní důchod přiznat od 1. 7. 2014. Žádost o přiznání důchodu je zapotřebí odlišit od žádosti o odstranění tvrdosti. Tyto dvě žádosti jsou v žalobě zaměněny. Žalovaná postupovala zcela v souladu s předpisem, na který je v žalobě odkazováno. Důchod od 1. 7. 2014 přiznala, avšak na výslovnou písemnou žádost žalobce prvostupňovým rozhodnutím přiznala starobní důchod od 1. 10. 2014. Toto rozhodnutí také současně zrušilo předchozí rozhodnutí o přiznání důchodu od 1. 7. 2014. Datum přiznání důchodu tudíž zcela odpovídá ve spise založené písemné žádosti žalobce, a proto byl okamžik vzniku nároku na starobní důchod stanoven souladně se zákonem. Důvodný není ani žalobní bod vztahující se k započtení doby pojištění získané v Kazachstánu. Žalovaná vyžádala od nositele pojištění v Kazachstánu potvrzení o době zaměstnání žalobce v Kazachstánu a bylo potvrzeno, že žalobce byl pojištěn od 4. 10. 1967 do 29. 9. 1999. Tato doba pojištění byla do doby pojištění zahrnuta, což se projevuje ve výpočtu celkové doby pojištění, která činí 45 let. Kdyby tato doba pojištění žalobce v Kazachstánu pro výpočet starobního důchodu zohledněna nebyla, nemohla by celková doba pojištění v žádném případě dosáhnout právě 45 celých roků pojištění. To se promítá do napadeného rozhodnutí a je v souladu s tím, co o době pojištění uvádí se v osobním listu důchodového pojištění. Protože žalobce po přesídlení do České republiky pracoval, vyměřuje se důchod z výdělku dosaženého v zaměstnání v České republice. To vyplývá z článku 5 odst. 1 Dohody. Proto bylo zapotřebí vycházet z úhrnu výpočtových základů dosažených v České republice. Doba pojištění od 1. 1. 1986, (datum začátku rozhodného období) byla posouzena jako doba vyloučená. Tento postup odpovídá prve uvedenému článku Dohody a je jím sledováno snížení vyměřovacího základu. Kdyby tomu tak nebylo, vyměřovací základ by byl rozvržen na delší časové období, čímž by se tento základ snížil, a to by vedlo k výpočtu nižšího důchodu. Pro takový postup je užíván termín rozmělnění výdělků, a to se právě tím, že dané období pojištění v Kazachstánu bylo zhodnoceno jako doba vyloučená, nestalo. Protože zákon o důchodovém pojištění je účinný od 1. 1. 1996, je zapotřebí pro období předcházející tomuto datu aplikovat tehdy platné právní předpisy a takovým předpisem je vyhl. č. 149/1988 Sb. Podle § 12 odst. 7 tohoto předpisu jsou vyloučenými dobami mimo jiné doby zaměstnání v cizině. Právě o takový případ se jedná, jestliže žalobce byl v rozhodném období pojištěn v Kazachstánu. Po účinnosti zákona o důchodovém pojištění od 1. 1. 1996 upravuje vyloučené doby § 16 odst. 4, přičemž účast na pojištění v cizině je podřazeno pod písm. e) tohoto předpisu. Doba pojištění žalobce od 1. 1. 1996 do 29. 9. 1999, je tudíž dobou vyloučenou ve smyslu prve uvedené právní normy. Při hodnocení doby pojištění žalobce v Kazachstánu bylo proto postupováno v souladu s uvedenými předpisy. Doba pojištění v Kazachstánu byla zhodnocena do doby pojištění a pro účely výpočtu důchodu byla nahlížena jako doba vyloučená. Napadené rozhodnutí proto není nesrozumitelné, ale zákonu odpovídající a přezkoumatelné. Žalobce nebyl při rozhodování o přiznání starobního důchodu nikterak diskriminován, jestliže mu byl starobní důchod přiznán zcela v souladu s právními předpisy a shora uvedenou Dohodou. K žádné diskriminaci žalobce nedošlo, jak při posuzování vzniku nároku na starobní důchod, tak při výpočtu jeho výše. Doby pojištění žalobce byly v plném rozsahu zohledněny a výše důchodu byla vypočtena podle českých právních předpisů, tak jak vyplývá z Dohody. V řízení o žalobě se lze zabývat výlučně napadeným rozhodnutím a jeho souladem se zákonem. V tomto řízení nelze poměřovat důchod žalobce s důchody jiných krajanů. K výhradě o započtení doby pojištění pro tyto krajany dosažené v Kazachstánu nezbývá než zopakovat, že i žalobci byla doba pojištění v Kazachstánu do doby pojištění zohledněna, protože jinak by nemohl dosáhnout 45 celých roků pojištění. Pro toto tvrzení obsažené v žalobě nelze dovodit, že by se žalobcem bylo zacházeno odlišně a nespravedlivě. Doba pojištění žalobce v České republice se zcela prokazatelně do výpočtu důchodu promítla. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není pro důvody tvrzené v žalobě vadné. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů přiznat. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení