2 C 119/2020-196

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Z věcí náležejících do zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se přikazuje do vlastnictví žalobkyně obytná maringotka v hodnotě 20 000 Kč, držák na kola sestávající se z nosiče jízdních kol a tažného zařízení v hodnotě 8 000 Kč a lednice v hodnotě 8 000 Kč, tedy věci v celkové hodnotě 36 000 Kč s tím, že žalovanému se ukládá povinnost vydat žalobkyni obytnou maringotku v hodnotě 20 000 Kč a držák na kola sestávající z nosiče jízdních kol a tažného zařízení v hodnotě 8 000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Z věcí náležejících do zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se přikazuje do vlastnictví žalovaného osobní automobil Škoda Octavia [registrační značka], v hodnotě 200 000 Kč a myčka a mrazák v hodnotě 10 000 Kč, tedy věci v celkové hodnotě 210 000 Kč.

III. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se přikazuje žalobkyni k úhradě závazek z půjčky od [jméno] [příjmení] ve výši 30 000 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 195 390,79 Kč do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 361,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 361,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále jen,,SJM“), které zaniklo ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, tj. ke dni [datum], o čemž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Předmětem vypořádání SJM účastníci učinili v několika písemných vyjádřeních movité věci, a to osobní auto Škoda Octavia [registrační značka], obytnou maringotku, držák na kola, myčku a mrazák, lednici, skříň, televizi č.

1. Samsung černou s plochou obrazovkou, televizi č. 2 Samsung černou s plochou obrazovkou a stůl se 4 ks židlí. Dále žalobkyně uvedla, že za trvání manželství byl zaplacen výlučný úvěr žalovaného u [právnická osoba] původně na 288 532 Kč a žádala uhradit polovinu těchto finančních prostředků, neboť úvěr měl být zaplacen z prostředků SJM. Dále žalobkyně uvedla, že si vzala dne 8. 9. 2016 úvěr u [právnická osoba], přičemž se jednalo o společný úvěr účastníků. Část tohoto úvěru ve výši 287 390 Kč použila se souhlasem žalovaného dcera žalobkyně a tato si tuto část úvěru také samostatně splácí a zbývající část úvěru použili manželé na úhradu různých potřeb, přičemž ke dni rozvodu činil zůstatek tohoto zbytku úvěru, který měl připadnout na manžele, částku 203 220,98 Kč a vzhledem k tomu, že uvedený úvěr žalobkyně doplatila po rozvodu manželství ze svých prostředků, žádala nechť jí žalovaný uhradí polovinu této zaplacené částky, tj. 101 610,48 Kč. Dále žalobkyně požadovala, nechť je jí přikázán závazek SJM vůči [jméno] [příjmení], a to půjčka ve výši 30 000 Kč na mrazák a myčku, které jsou činěny předmětem vypořádání jako věci movité s tím, že tato půjčka měla proběhnout v létě 2018 a žalovaný byl o tom informován. Žalovaný dále tvrdil, že existuje závazek SJM vůči [jméno] [příjmení] ve výši 250 000 Kč, neboť si vzal od [jméno] [příjmení], své matky, půjčku na zaplacení úvěru u [právnická osoba] uváděného také coby předmět vypořádání s tím, že mu matka tyto finanční prostředky půjčila a on je použil na úhradu právě svého dluhu u [právnická osoba]. Uvedl, že na splacení této půjčky použil 148 633,36 Kč a polovinu z toho žádal zaplatit po žalobkyni. Dále žádal žalovaný po žalobkyni úhradu poloviny nájemného, které hradil za dobu manželství v bytě, kde bydleli společně. V průběhu řízení pak uvedl, že na tomto nároku na úhradu nájemného netrvá.

2. Při jednání dne [datum] dále předložil žalovaný smlouvu o úvěru, kterou měla uzavřít žalobkyně s [právnická osoba] dne 20. 10. 2014. Ze strany žalovaného se jednalo o první zmínku o takovém úvěru v rámci uvedeného řízení a o takovém úvěru žalovaný v rámci tzv. koncentrační lhůty nic netvrdil, ani k němu nenavrhl žádný důkaz, ač byla žaloba žalobkyní podána dne [datum], žalovanému byla doručena dne 17.7.2020 a tzv. koncentrační lhůta plynula do 22. 7. 2021 Okresní soud měl tedy za to, že nebylo možno při absenci jakéhokoli tvrzení takový důkaz provádět, ani k němu přihlížet a v rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] k němu proto nepřihlížel. Žalovaný z toho důvodu podal proti rozsudku odvolání, v němž navíc kromě úvěru č. [bankovní účet] z [datum] ještě nově zmínil úvěr č. [bankovní účet] z [datum]. Na základě tohoto odvolání krajský soud usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], rozsudek okresního soudu z [datum] zrušil, vrátil mu věc k dalšímu projednání a zavázal jej, že musí do vypořádání zahrnout i tyto dva nově zjištěné úvěry žalobkyně, resp. finanční prostředky na ně vynaložené ze SJM. K ostatním položkám a způsobu vypořádání pak neměl krajský soud žádných námitek. Soud provedl další důkazy ve vztahu k těmto nově zjištěným úvěrům a zahrnul je do nového rozhodnutí ve věci, přičemž ve vztahu k ostatním projednaným položkám neshledal důvod ke změně původního rozhodnutí, a proto i odůvodnění ve vztahu k původnímu předmětu vypořádání SJM je totožné.

3. S ohledem na rozsah předmětu vypořádání SJM budou dále veškerá skutková zjištění a právní hodnocení činěna pro přehlednost postupně vždy ve vztahu k určitému okruhu věcí a závazků účastníků tak, jak jsou uvedeny v jednotlivých výrocích tohoto rozsudku.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a skončilo právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tj. ke dni [datum], přičemž k tomuto datu zaniklo i SJM účastníků. Vzhledem k tomu, že k zániku SJM došlo dne [datum], použije se na vypořádání SJM úprava uvedená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen,,o. z.“), když ve smyslu § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů, tedy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen,,obč. zák.“). Z toho důvodu se otázka toho, co tvoří součást SJM účastníků, řídí předpisem účinným v době nabytí té které hodnoty do SJM či vzniku závazku.

5. Podle § 740 o. z., nedohodnou-li se manželé o vypořádání (SJM), může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

6. Podle § 742 odst. 1 o. z., nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak, nebo neuplatní-li ust. § 741 o. z., použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

7. Pro majetek nabytý a závazky vzniklé do 31. 12. 2013 je rozhodující úprava původního občanského zákoníku, tedy § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., což se podle data pořízení, jak uvedeno účastníky v průběhu řízení, týká pouze obytné maringotky pořízené v průběhu roku 2013.

8. Pro majetek nabytý či závazky vzniklé po 1. 1. 2014 nutno použít ust. § 709 odst. 1 o. z., podle něhož je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhrady nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

9. Podle § 709 odst. 2 o. z., je součástí společného jmění i zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.

10. Podle § 710 o. z., jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

11. Podle § 711 odst. 2 o. z. se částky výdělku, platů, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat.

12. Co se týče movitých věcí, které činili účastníci předmětem vypořádání SJM, z nichž část je uvedena ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, účastníci učinili nesporným, že součástí vypořádávaného SJM je osobní auto Škoda Octavia [registrační značka], u něhož učinili nespornou i hodnotu pro účely vypořádání ve výši 200 000 Kč s tím, že se shodli i na tom, že by tato věc měla být přikázána do výlučného vlastnictví žalobce. Co se týče obytné maringotky, zde se shodli na tom, že náleží do SJM, nicméně původně nebyli schopni se shodnout na ceně pro účely vypořádání. Důkazní návrh znaleckým posudkem k ceně movitých věcí žádný z účastníků nenavrhl. Žalobkyně původně tvrdila, že cena obytné maringotky by měla být 80 000 Kč, resp. při jednání byla žalobkyně ochotna ustoupit na částku 40 000 Kč, kterou původně jako cenu obytné maringotky uvedl žalovaný. Při jednání žalovaný soudu sdělil, že vzhledem k běhu času má za to, že cena této maringotky je 20 000 Kč a žalobkyně uvedla, že přistupuje na částku 20 000 Kč, čímž tedy byla nesporně určena cena této obytné maringotky, resp. soud vycházel ze shodného tvrzení účastníků, kdy posledním vyjádřením o ceně, na němž se účastníci shodli, bylo stanovení ceny maringotky částkou 20 000 Kč. Jakoukoliv vyšší částku by museli účastníci prokázat, k čemuž z jejich strany nedošlo. Současně požádala žalobkyně o to, aby byla uvedená věc přikázána do jejího výlučného vlastnictví. Z konečného shodného vyjádření účastníků má tedy soud za zjištěné, že cena obytné maringotky je pro účely vypořádání SJM 20 000 Kč, když není možné činit takové vyjádření s výhradou, jak se o to pokusil žalovaný, že pokud by měla být věc přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně, měla by mít cenu 40 000 Kč, ale pokud do jeho výlučného vlastnictví, tak pouze 20 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že tato věc se v současné době nachází u něj na zahradě. Další movitá věc, a to držák na kola byla dle stvrzenky pořízena 27. 9. 2016, přičemž se jednalo o soubor dvou věcí, a to tažného zařízení odnímatelného OCT III. a nosiče jízdních kol na tažné zařízení, celkem za 13 664,53 Kč, přičemž pro účely vypořádání učinili účastníci nespornou hodnotu této věci 8 000 Kč s tím, že žalobkyně projevila o tuto věc zájem. Žalovaný uvedl, že tato věc se nachází u něj doma ve sklepě. Dalšími movitými věcmi byla myčka a mrazák, u nichž nebylo sporu o tom, že byly pořízeny v roce 2014, a že jsou v SJM, přičemž pro účely vypořádání učinili účastníci nespornou hodnotu těchto obou věcí částkou 10 000 Kč. Co se týče lednice, zde rovněž učinili nesporným, že tvoří předmět vypořádání SJM a také učinili nespornou cenu pro účely vypořádání ve výši 8 000 Kč. Žalovaný dále činil předmětem vypořádání skříň, kterou si měla žalobkyně bez domluvy s ním odvézt již před rozvodem ze společné domácnosti, nicméně k tomu předložila žalobkyně doklad o koupi se jménem žalobkyně z doby před sňatkem, tj. [datum], čímž je prokázáno, že uvedená skříň netvoří součást SJM a je ve výlučném vlastnictví žalobkyně a tedy nemohla být vypořádávána v rámci tohoto řízení. Dále činil žalovaný předmětem vypořádání televizi č. 1) Samsung černé barvy s plochou obrazovkou, o níž tvrdil, že její pořizovací ceny byla 11 000 Kč a žalobkyně si jí bez domluvy s ním odvezla před rozvodem ze společné domácnosti. Žalobkyně popřela, že by takovouto televizi pořídili za trvání manželství a tedy bylo dáno žalovanému poučení, že musí prokázat skutečnost, že skutečně taková televize byla pořízena za trvání manželství a bylo by možno ji ve smyslu § 144 obč. zák., resp. 708 o. z. považovat za součást SJM. K tomu žalovaný navrhl výslech svědka [příjmení], který neuvedl nic konkrétního, z čeho by vyplývalo, že právě tuto televizi účastníci skutečně pořídili za trvání manželství, když zmínka o tom, že při nějaké návštěvě domácnosti podobnou televizi viděl, není jednoznačným důkazem o tom, že byla pořízena po uzavření manželství a tedy soud nemá za prokázané, že by byla právě tato televize předmětem vypořádání SJM, tedy ji do vypořádání nezahrnul. Pokud pak svědek [příjmení] zmínil, že takovou televizi měl vidět v domácnosti žalovaného ještě v prosinci 2020, pak by nemohlo být pravdivé ani tvrzení žalovaného o tom, že právě tuto televizi žalobkyně odvezla bez dohody s ním ještě před rozvodem z jejich společné domácnosti. Dále byla činěna předmětem vypořádání ze strany žalovaného televize č. 2) Samsung černé barvy s plochou obrazovkou, o níž uvedl, že její pořizovací hodnota byla 11 000 Kč a rovněž si ji měla žalobkyně bez domluvy s žalovaným odvézt ze společné domácnosti. Podle žalovaného ji oba dostali k narozeninám. Žalobkyně k tomu uvedla, že tato televize je v jejím výlučném vlastnictví, neboť ji dostala od svých dětí k 50. narozeninám pouze ona. K tomu předložila jednak doklad o nákupu této televize za 6 499 Kč ze dne 19. 3. 2014 a dále byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], která potvrdila, že uvedenou televizi přímo kupovala a darovala jí výlučně své matce jako dar k 50. narozeninám. Z těchto důkazů má soud za prokázané, že uvedená televize č. 2) Samsung je ve výlučném vlastnictví žalobkyně a tudíž nebyla zahrnuta do vypořádání SJM. Dále činil žalovaný předmětem vypořádání stůl a 4 ks židlí, které měly být pořízeny za 10 000 Kč s tím, že si je rovněž žalobkyně odvezla před rozvodem ze společné domácnosti bez domluvy s ním. K tomu žalobkyně uvedla, že tento nábytek je také v jejím výlučném vlastnictví, protože se jednalo o nábytek pořízený za peníze, které dostala k 50. narozeninám od své sestry a za tyto peníze tento nábytek pořídila. K tomu byla vyslechnuta sestra žalobkyně svědkyně [jméno] [příjmení], která potvrdila, že k 50. narozeninám ona a její další sourozenci dali žalobkyni peněžitou částku. Má za to, že to bylo asi 5 000 Kč za každého ze sourozenců, ačkoliv si to již nepamatuje přesně. Celkem jsou kromě žalobkyně ještě další tři sourozenci. Ačkoliv svědkyně přesně nevěděla, na co žalobkyně tyto finanční prostředky použila, potvrdila, že je dali výlučně žalobkyni, když jejímu tehdejšímu manželovi dávali jiný dárek. Z uvedeného vyjádření svědkyně [příjmení] má soud za to, že žalobkyně skutečně získala jako dar k narozeninám v roce 2014 finanční prostředky v hodnotě cca 15 000 Kč, přičemž i dle vyjádření žalovaného byla pořizovací cena tohoto nábytku 10 000 Kč a lze tedy považovat za věrohodné tvrzení žalobkyně, že uvedené finanční prostředky, které dostala jako výlučný dar pro svou osobu, dostačovaly k pořízení uvedeného nábytku a tedy ani tento nábytek soud nezahrnul do vypořádání SJM, neboť má za to, že byl pořízen z výlučných prostředků žalobkyně a je tedy jejím výlučným majetkem.

13. Co se týče konkrétního rozdělení shora uvedených movitých věcí, tedy vzhledem k tomu, že žalovaný žádal do svého výlučného vlastnictví přikázat osobní automobil Škoda Octavia [registrační značka] v hodnotě 200 000 Kč, s čímž žalobkyně souhlasila a dále i myčku s mrazákem v hodnotě 10 000 Kč, s čímž rovněž žalobkyně souhlasila, byly žalovanému přikázány do vlastnictví tyto věci v celkové hodnotě 210 000 Kč. Vzhledem k tomu, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné a je na místě, aby též žalobkyně alespoň některé z věcí náležejících do SJM získala do svého výlučného vlastnictví, bylo vyhověno návrhu žalobkyně na přikázání obytné maringotky a držáku na kola sestávajícího z nosiče jízdních kol a tažného zařízení a dále lednice v celkové hodnotě 36 000 Kč do výlučného vlastnictví žalobkyně s tím, že ve vztahu k obytné maringotce a držáku na kola sestávajícího z nosiče jízdních kol a tažného zařízení byla žalovanému uložena povinnost vydat tyto věci žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť tyto věci se zatím nacházely v dispozici žalovaného (obdobně viz rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2433/99 k povinnosti vydání věci a dále rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 264/2001 k zásadě, že při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, resp. SJM, vychází soud ze zásady, podle které se věci zaniklého BSM, resp. SJM, mají mezi rozvedené manžele rozdělit tak, aby částka, kterou je jeden z manželů povinen zaplatit druhému na vyrovnání jeho podílu, byla pokud možno co nejnižší). V tomto konkrétním případě tedy bylo namístě vyhovět žádosti žalobkyně o přikázání alespoň některých movitých věcí do jejího výlučného vlastnictví, čímž došlo de facto i ke snížení částky, kterou by měl na vyrovnání jejího podílu žalovaný zaplatit.

14. Předmětem vypořádání dále účastníci činily dva závazky, a to žalobkyně závazek SJM vůči [jméno] [příjmení], kdy se mělo jednat o půjčku ve výši 30 000 Kč na mrazák a myčku s tím, že žalobkyně navrhla, aby byl závazek přikázán jí a žalovaný, nechť jí polovinu zaplatí. Mezi účastníky bylo zprvu nesporné, že taková půjčka vznikla, že si tuto částku účastníci půjčili od [jméno] [příjmení], když žalovaný uvedl, že věděl i na co byly tyto finanční prostředky použity, konkrétně tedy na mrazák a myčku, které byly předmětem vypořádání SJM a byly přikázány výrokem II. tohoto rozsudku do výlučného vlastnictví žalovaného. Posléze žalovaný zpochybnil, že by se jednalo o půjčku ze strany [jméno] [příjmení] a tvrdil, že se mělo pravděpodobně jednat o dar ve vztahu k oběma účastníkům. K uvedenému předložila žalobkyně jako důkaz čestné prohlášení svědkyně [jméno] [příjmení] (č. l. 13 spisu), z něhož vyplývá, že v březnu 2018 svěřila do úschovy své dceři (zde žalobkyni) 100 000 Kč, přičemž v létě 2018 si z této částky žalobkyně a žalovaný půjčili 30 000 Kč na koupi myčky a lednice a domluvili se, že peníze jí budou vráceny. K návrhu žalovaného byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že si dala k dceři do úschovy asi 100 000 Kč s tím, že až je bude potřebovat, tak že jí je zase dají a ví, že jí dcera řekla, že si z toho půjčili 30 000 Kč, které ona určitě bude chtít vrátit, až je bude potřebovat. Popřela, že by se jednalo o dar vůči oběma účastníkům. Z uvedeného má soud za prokázané, že se ze strany [jméno] [příjmení] skutečně jednalo o půjčku vůči oběma účastníkům, o níž žalovaný i dle svého vyjádření věděl včetně toho, na co byly půjčené finanční prostředky použity (mrazák a myčka, které mu byly přikázány do výlučného vlastnictví dle bodu II. rozsudku). Soud má tedy za prokázané, že se skutečně jedná o dluh, který je ve smyslu § 710 o. z. součástí SJM, neboť byl převzat v roce 2018, tedy za trvání manželství s vědomím obou manželů. Výrokem III. tedy byl uvedený dluh přikázán k úhradě žalobkyni, a to v dosud nesplacené výši 30 000 Kč. Žalovaný se dále domáhal vypořádání závazku SJM vůči [jméno] [příjmení], když tvrdil, že si od své matky [jméno] [příjmení] vzal půjčku ve výši 250 000 Kč na zaplacení svého výlučného úvěru u [právnická osoba], když ve vztahu k tomuto úvěru u [právnická osoba] uváděla žalobkyně, že na jeho zaplacení byly použity prostředky SJM a chtěla, aby bylo přihlédnuto k vnosu ze SJM na úhradu výlučného závazku žalovaného. Co se týče půjčky ve výši 250 000 Kč, k tomu předložil žalovaný jako důkaz čestné prohlášení své matky [jméno] [příjmení] (č. l. 19 spisu), z něhož plyne, že v říjnu 2015 zapůjčila svému synovi [celé jméno žalovaného] v době trvání jeho manželství částku 250 000 Kč na dobu 5 let převodem na účet jejího syna. K uvedenému žalovaný předložil i výpis ze svého účtu č. [bankovní účet], z něhož vyplývá, že 7. 10. 2015 na tento účet přišlo od [jméno] [příjmení] 250 000 Kč. Žalobkyně k tomu uvedla, že o této půjčce nic neví a pokud si žalovaný takovou půjčku od matky vzal, jedná se o jeho výlučný závazek. K tomu byl tedy žalovaný poučen, že za situace, kdy žalobkyně jakoukoliv podvědomost o této půjčce popírá, je na něm, aby prokázal, že s převzetím tohoto dluhu souhlasila a tedy, že tento závazek náleží ve smyslu § 710 o.z. do SJM. Žalovaný k tomu navrhl výslech svědka [jméno] [celé jméno žalovaného], který pouze potvrdil, že ví o tom, že měla matka půjčit žalovanému částku 250 000 Kč, nicméně u toho nebyl a bylo mu to pouze takto řečeno. V rámci výpovědi svědkyně [příjmení] realizované u dožádaného soudu - OS [obec] - svědkyně [příjmení] uvedla, že skutečně synovi v roce 2015 půjčila 250 000 Kč, přičemž se jednalo o její úspory s manželem, který zemřel již v roce 1993. Půjčení projednávala pouze ona se svým synem a dále o tom věděla její matka, která však již zemřela. Dále uvedla, že o dohodách syna s bývalou manželkou nic neví, protože bydlí ve [anonymizováno] a oni bydleli v [obec] a syn jí prý přislíbil, že jí půjčku bude splácet, jak bude moci. Uvedla, že o té půjčce věděl pouze syn a její matka, která již zemřela, přičemž o tom, že by o této půjčce měla vědět i žalobkyně se zmínila až po nápovědě žalovaného (jak doslova uvedeno v protokolu o výslechu). Skutečnost, že by měla být uvedená půjčka ve výši 250 000 Kč v roce 2015 přijata žalovaným se souhlasem žalobkyně, tedy nebyla dle názoru soudu prokázána, neboť toto neplyne z žádné listiny, svědek [celé jméno žalovaného] nic takového nevěděl, neboť sjednávání půjčky nebyl přítomen a svědkyně [příjmení], která měla uvedenou půjčku žalovanému poskytnout, potvrdila pouze to, že tuto půjčku poskytla svému synovi a sjednávala ji pouze se svým synem, přičemž vyjádření, že o tom měla vědět i žalobkyně, které zmínila až po nápovědě žalovaného, nelze považovat za dostatečně věrohodné tak, aby na něm bylo možno postavit závěr o tom, že skutečně uvedenou půjčku převzal žalovaný se souhlasem žalobkyně. Soud proto nepovažuje tuto půjčku za součást SJM ve smyslu § 710 o. z. a z toho důvodu také nebyla vypořádávána v rámci tohoto řízení. Zde však nutno konstatovat, že ačkoliv uvedený závazek vůči [jméno] [příjmení] není v SJM, finanční prostředky z něj získané již se předmětem SJM staly (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 31Cdo 2008/2020).

15. Žalobkyně činila dále předmětem vypořádání vnos ze SJM do výlučného majetku žalovaného, představující finanční prostředky použité žalovaným na úhradu jeho výlučného závazku z úvěru u [právnická osoba], který si měl vzít ještě před uzavřením manželství s tím, že předmětem vypořádání činila finanční prostředky uhrazené za dobu trvání manželství na tento výlučný závazek žalovaného. Ze zprávy [právnická osoba] na č. l. 35 spisu vyplývá, že před uzavřením manželství uzavřel žalovaný dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] s tím, že celková výše úvěru činila 250 000 Kč, ke dni uzavření manželství tj. [datum] činila nesplacená jistina ještě 200 905,70 Kč a ze zprávy [právnická osoba] na č. l. 44 spisu vyplývá, že za dobu trvání manželství účastníků konkrétně od 22. 6. 2013 do 18. 2. 2014 bylo žalovaným na tento úvěr zaplaceno celkem 218 991,59 Kč. Dále z této zprávy ze dne 14. 9. 2020 na č. l. 35 spisu vyplývá, že za dobu trvání manželství žalovaný uzavřel další dvě úvěrové smlouvy, a to [datum] [číslo] na částku 185 000 Kč a tento úvěr byl doplacen 7. 10. 2015 a dále úvěrovou smlouvu [číslo] ze dne [datum] na celkovou částku 61 000 Kč, přičemž tento úvěr byl také doplacen 7. 10. 2015. K těmto dalším dvěma úvěrovým smlouvám uvedla žalobkyně, že o nich také nic neví a nedala k jejich uzavření souhlas, přičemž navrhla vyžádání zpráv týkajících se těchto dalších úvěrů, příp. úvěrových smluv s tím, že při jednání dne [datum] učinila předmětem vypořádání veškeré částky, které byly na úvěry žalovaného za trvání manželství zaplaceny ze SJM, přičemž se má jednat o výlučné závazky žalovaného. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (č. l. 86 spisu) vyplývá, že zde byl jako dlužník uveden výlučně žalovaný a souhlas žalobkyně s převzetím tohoto závazku žalovaným není z uvedené smlouvy nijak patrný. Z historie transakcí k této smlouvě na č. l. 83 – 84 spisu je pak patrné, že na tuto smlouvu bylo v období od 18. 2. 2014 do 7. 10. 2015 zaplaceno celkem 207 799,42 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že zde byl jako úvěrový dlužník uveden rovněž pouze žalovaný. Jednalo se o úvěr ve výši 61 000 Kč a souhlas žalobkyně s převzetím tohoto úvěru rovněž z písemného vyhotovení smlouvy nijak nevyplývá. Z historie transakcí této smlouvy na č. l. 81 – 82 spisu pak plyne, že za trvání manželství, tedy za dobu od [datum] do [datum] bylo na tuto smlouvu zaplaceno žalovaným 68 763,59 Kč. Z historie transakcí na č. l. 81 – 84 spisu ve vztahu k těmto posledně jmenovaným úvěrovým smlouvám ve spojení s výpisem z běžného účtu žalovaného z října 2015 na č. l. 77 spisu je pak zřejmé, že skutečně žalovaný část půjčky od [jméno] [příjmení] využil na doplacení těchto úvěrů, přičemž na úvěr z [datum] doplatil dne 7. 10. 2015 z těchto prostředků mimořádnou splátku 42 500,18 Kč a na úvěrovou smlouvu z [datum] doplatil dne 7. 10. 2015 z půjčky od své matky částku 58 866,54 Kč + poplatek za předčasné splacení úvěru ve výši 582,09 Kč, tj. 59 448,63 Kč, když skutečnost, že tyto částky pocházejí z půjčky od [jméno] [příjmení], plyne zejména z toho, že předtím než přišly tyto peníze ve výši 250 000 Kč na účet žalovaného, měl k 1. 10. 2015 na tomto účtu zůstatek 200,76 Kč. Nicméně ani to, že byly oba úvěry v časti 101 948,81 Kč splaceny z půjčky od matky žalovaného nemění nic na závěru soudu, že veškeré splátky použité, resp. žalovaným uhrazené za trvání manželství, tj. od [datum] do [datum] byly uhrazeny z prostředků SJM. Z celkové částky 495 554,60 Kč, která byla na výlučné závazky žalovaného zaplacena za trvání manželství, žalovaný ohledně částky 393 605,79 Kč neprokázal původ těchto prostředků z jeho výlučného majetku a byly-li splaceny z jeho běžného účtu, lze mít za to, že skutečně šlo o finanční prostředky v SJM a co se týče finančních prostředků z půjčky od matky, které byly použity na zaplacení části výlučných závazků žalovaného ve výši 101 948,81 Kč, tak zde již bylo shora ve vztahu k této půjčce řečeno, že se sice jedná o výlučný závazek žalovaného, nicméně ve smyslu rozhodnutí NS ČR sp. zn. 31 Cdo 2008/2020 přesto, že závazek není v SJM, finanční prostředky z něj získané již ano a tedy byly-li použity na úhradu výlučného závazku žalovaného, lze i tuto částku ve výši 101 948,81 Kč považovat za vnos ze SJM na úhradu výlučného závazku žalovaného. Z toho důvodu tedy při celkovém vypořádání bylo zapotřebí přihlížet k tomu, že za trvání manželství byly na výlučné úvěry žalovaného použity prostředky ze SJM v celkové výši 495 554,60 Kč.

16. Žalovaný činil nově předmětem vypořádání vnos ze SJM do výlučného majetku žalobkyně, představující finanční prostředky použité žalobkyní na úhradu jejích výlučných závazků z úvěru č. [bankovní účet] z [datum] a z úvěru č. [bankovní účet] z [datum] u [právnická osoba], které si měla vzít za trvání manželství bez vědomí a souhlasu žalovaného. Ze smlouvy o úvěru č. [bankovní účet] z [datum] a ze zprávy [právnická osoba] na č. l. 173 spisu ve spojení s výpisy z úvěrových účtů č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet] vyplývá, že žalobkyně za trvání manželství výlučně na své jméno uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. [bankovní účet] dne [datum] na částku 110 000 Kč a smlouvu o úvěru č. [bankovní účet] dne [datum] na částku 306 362 Kč, přičemž nebylo prokázáno, že by o uzavření těchto smluv byl žalovaný informován či s nimi vyslovil souhlas. Z výpisů z úvěrových účtů vyplývá, že na smlouvu č. [bankovní účet] z [datum] bylo za trvání manželství od [datum] do [datum] zaplaceno celkem 122 627,30 Kč (jednak z osobního účtu žalobkyně a jednak částka 105 274,30 Kč jako mimořádná splátka dne 20.10.2014 z úvěru č. [bankovní účet]). Na smlouvu č. [bankovní účet] z [datum] pak bylo za trvání manželství zaplaceno od [datum] do [datum] celkem 389 366,70 Kč, přičemž na úhradu tohoto úvěru bylo z úvěru u [právnická osoba] z [datum], který je v SJM, použito dne [datum] jako mimořádná splátka 264 305,70 Kč.

17. Žalobkyně dále ve své žalobě činila předmětem vypořádání částku, kterou ze svých výlučných prostředků po zániku manželství, tedy po [datum], zaplatila na úvěr u [právnická osoba] získaný na základě smlouvy o úvěru z [datum] uzavřené žalobkyní se souhlasem žalovaného. Žalobkyně uvedla, že po žalovaném žádá částku 101 610,48 Kč, když po 5. 2. 2019 ze svých výlučných prostředků zaplatila na uvedený úvěr částku 203 220,98 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] jako na č. l. 7 – 11 spisu včetně potvrzení o zůstatku úvěru ke dni [datum] jako na č. l. 6 spisu vyplývá, že žalobkyně uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o úvěru na celkovou částku 560 000 Kč, přičemž na této smlouvě manžel (zde žalovaný) výslovně prohlásil, že souhlasí se vstupem své manželky do tohoto úvěrového vztahu a s přijetím a plněním dluhů a povinností z úvěrového vztahu v plném rozsahu, čímž se tento závazek stal součástí SJM ve smyslu § 710 o. z. Ze zprávy [právnická osoba] na č. l. 32 a č. l. 49 spisu, z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] a z výpisu z osobního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] pak vyplývá, že z uvedeného úvěru byla dne 12.9.2016 částka 264 305,70 Kč použita jako mimořádná splátka úvěru č. [bankovní účet] a na osobní účet žalobkyně přišlo dne 12.9.2016 celkem 295 589,30 Kč. Z toho dne 12 9. 2016 poskytla částku 200 000 Kč a dne 13.9.2016 částku 37 000 Kč jako půjčku své dceři [jméno] [celé jméno žalobkyně], která to, že od matky půjčku získala i to, že jí ji pravidelně splácela potvrdila. Z výpisu z osobního účtu žalobkyně dále vyplývá, že jí na splátky půjčky zasílala dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně] pravidelně od října 2016 do února 2019 včetně měsíční splátku 3 667 Kč. Na osobním účtu žalobkyně pak z úvěru ze dne 8.9.2016 zbylo 58 589,30 Kč, přičemž z výpisu z osobního účtu žalobkyně je dále zřejmé, že na její účet chodila její mzda i mzda její matky, že z tohoto účtu byly od října 2016 zasílány pravidelné splátky úvěru z [datum] ve výši 7 720 Kč měsíčně, nebyl z něj splácen žádný jiný úvěr, a že částka 58 589,30 Kč byla do konce roku 2016 na účtu spotřebována, přičemž z výpisu z účtu neplynou žádné nadstandardní výdaje i s přihlédnutím k tomu, že se na účtu mísily finanční prostředky žalobkyně, její matky a splátky od dcery žalobkyně. Z úvěru ze dne [datum] tedy bylo 42,32 % použito na půjčku dceři, 47,19 % na splátku výlučného závazku žalobkyně (ale ze SJM a jako k vnosu ze SJM na výlučný závazek žalobkyně je k ní také v celkovém vypořádání přihlíženo) a 10,49 % úvěru zůstalo na účtu žalobkyně a bylo postupně společně s dalšími prostředky použito na úhradu běžných potřeb žalobkyně a domácnosti účastníků. Ze zprávy [právnická osoba] dále plyne, že zůstatek úvěru ke dni 5. 2. 2019 činil na jistině 417 113,30 Kč, na úrocích 346,62 Kč a na poplatku za pojištění 65,54 Kč, celkem tedy 417 525,46 Kč. Od 8. 9. 2016 do 5. 2. 2019 byl úvěr splácen [jméno] [příjmení] z účtu č. [bankovní účet] a od 5. 2. 2019 do 15. 4. 2019 byl úvěr splácen opět [jméno] [příjmení] z účtu č. [bankovní účet] (tedy zde žalobkyní) a dne 15. 4. 2019 byl úvěr předčasně splacen [celé jméno žalobkyně], resp. [příjmení] z účtu č. [bankovní účet], tedy ke dni rozhodování soudu již žádný nesplacený zůstatek uvedeného úvěru, resp. závazku v SJM neexistoval a tedy nebyl přikázán žádnému z účastníků. Ze zprávy [právnická osoba] na č. l. 49 spisu dále vyplývá, že od 5. 2. 2019 do 15. 4. 2019 bylo na uvedený úvěr zaplaceno žalobkyní celkem 429 418,80 Kč. Za předpokladu, že žalobkyně sama uvedla, že do SJM čerpala pouze 57,68 % úvěru a zbývající část úvěru poskytla dceři, která sama tuto část úvěru splácela, může žalobkyně. požadovat po žalovaném coby náhradu toho, co ze svých výlučných prostředků uhradila na společný závazek účastníků pouze tu část, která by odpovídala reálné části úvěru, která byla poskytnuta a převzata žalobkyní, tj. co do částky 57,68 % ze zaplacené části 429 418,80 Kč, kterou zaplatila po 5. 2. 2019. Z uvedené částky činí 47,19 % právě 202 642,73 Kč (tj. to, co je zahrnuto jako vnos ze SJM na výlučný závazek žalobkyně) a 10,49 %, tj. 45 046,03 Kč (prostředky na osobním účtu žalobkyně použité na domácnost apod.), což je celkem částka 247 688,76 Kč. Za předpokladu, že žalobkyně sama ve své žalobě požaduje méně, a to pouze částku 203 220,98 Kč, má soud za to, že částka, kterou činí žalobkyně předmětem vypořádání, je pro soud závazná a zahrnul tedy do vypořádání pouze částku ve výši 203 220,98 Kč, kterou žalobkyně prokazatelně po rozvodu manželství zaplatila z výlučných prostředků na společný závazek účastníků.

18. Jak již bylo zmíněno, zaniklo-li SJM dne [datum], provede se jeho vypořádání podle § 742 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2014, přičemž se vychází z toho, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Po sečtení všech aktiv SJM uvedených ve výroku I. přikázaných do výlučného vlastnictví žalobkyně je zřejmé, že jí byla přikázána aktiva v hodnotě 36 000 Kč. Dále jí bylo přikázáno pasivum SJM, a to závazek z půjčky od [jméno] [příjmení] ve výši 30 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že na společný úvěr představující závazek SJM z úvěru u [právnická osoba] ze smlouvy ze dne [datum] zaplatila ze svých výlučných prostředků po rozvodu manželství částku 203 220,98 Kč, z čehož by jí měl žalobce nahradit jednu polovinu, kterou de facto uhradila za něj, tj. částku 101 610,49 Kč. Dále bylo prokázáno, že na její výlučné závazky z celkem dvou smluv u [právnická osoba] bylo za dobu trvání manželství uhrazeno ze společných prostředků SJM účastníků celkem 511 994 Kč a tedy polovinu z této částky by měla žalobkyně nahradit žalovanému, neboť se jednalo o vnos z prostředků SJM do jejího výlučného majetku, resp. na úhradu jejího výlučného závazku, přičemž z uvedené částky by měla uhradit žalovanému celkem 255 997 Kč. Žalovanému byla výrokem II. oproti tomu přikázána aktiva SJM, resp. věci v celkové hodnotě 210 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že na jeho výlučné závazky z celkem tří smluv u [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]) bylo za dobu trvání manželství uhrazeno ze společných prostředků SJM účastníků celkem 495 554,60 Kč a tedy polovinu z této částky by měl žalovaný nahradit žalobkyni, neboť se jednalo o vnos z prostředků SJM do jeho výlučného majetku, resp. na úhradu jeho výlučného závazku, přičemž z uvedené částky by měl uhradit žalobkyni celkem 247 777,30 Kč. Po sečtení částek, které získala ze SJM žalobkyně, tj. částky aktiv ve výši 36 000 Kč, částky 511 994 Kč zaplacené ze SJM na její výlučné závazky a pasiv představujících závazek ve výši 30 000 Kč a částku, kterou zaplatila z výlučných prostředků na společný závazek účastníků ve výši 203 220,98 Kč, činí aktiva plynoucí ze SJM pro žalobkyni v čisté hodnotě 314 773,02 Kč. Oproti tomu žalovanému byla přiznána aktiva v hodnotě 210 000 Kč a dále je z provedeného dokazování zřejmé, že z prostředků SJM bylo na jeho výlučné závazky za trvání manželství vynaloženo celkem 495 554,60 Kč, tedy celková aktiva plynoucí pro žalovaného ze SJM činí 705 554,60 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně získala čistou hodnotu majetku ve výši 314 773,02 Kč a žalovaný získal čistou hodnotu majetku ve výši plus 705 554,60 Kč, představuje rozdíl mezi těmito částkami celkem 390 781,58 Kč ve prospěch žalovaného a aby došlo k vyrovnání podílu žalobkyně a žalovaného, je zapotřebí, aby žalovaný zaplatil žalobkyni na vyrovnání podílu polovinu z této částky, tj. 195 390,79 Kč. Z toho důvodu mu byla tato povinnost uložena výrokem IV. tohoto rozsudku. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. byla tato povinnost žalovanému uložena ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku tak, aby měl žalovaný dostatek času k získání uvedených finančních prostředků.

18. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť nelze říci, že by některý z účastníků měl oproti svému původnímu návrhu větší úspěch než druhý, tedy nelze hovořit o tom, že by některý z účastníků byl ve věci zcela zjevně úspěšnější než druhý, navíc za situace, kdy bylo SJM vypořádáno na principu rovnosti podílu, takže každému z účastníků se dostalo rovného podílu na aktivech i pasivech v SJM s přihlédnutím k povinnosti žalovaného vyplatit žalobkyni vypořádací podíl.

19. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo oběma účastníkům uloženo zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náhradu nákladů řízení, které za ně stát vynaložil, a to každému ve výši jedné poloviny ze svědečného přiznaného svědkovi [jméno] [příjmení] ve výši 723 Kč, tj. každému ve výši 361,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení