2 C 180/2024 - 115

Rubrum

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného] pro 65 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 65 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 65 000 Kč od 18. 7. 2022 do zaplacení ve výši 15 % se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 56 749 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobním návrhem podaným nadepsanému soudu dne 24. 6. 2024 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 65 000 Kč s příslušenstvím. K uplatňovanému nároku žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne [datum] pojistnou smlouvu č. [hodnota], ve které se za splnění zákonných a smluvních podmínek zavázala v případě, že nastane ve smlouvě specifikovaná pojistná událost, vyplatit poškozenému pojistné plnění. Předmětem pojistné smlouvy bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy držitelem vozidla byl žalovaný a den uzavření pojistné smlouvy byl dnem první registrace vozidla v ČR. V důsledku dopravní nehody – pojistné události evidované pod č. [hodnota], vyplatila žalobkyně žalovanému dne [datum] pojistné plnění ve výši 178 800 Kč jakožto totální škodu s odpočtem použitelných zbytků. Žalobkyně dále sdělila, že tuto částku následně uplatnila jako regresní nárok vůči pojistiteli osoby odpovědné, tedy vůči společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Tato pojišťovna poté vlastním šetřením zjistila skutečnosti mající podstatný vliv na výši žalobkyní vyčísleného pojistného plnění, konkrétně na výši stanovené tržní ceny vozidla k datu pojistné události. Zjištěn byl nejasný původ vozidla, předchozí havárie vozidla, manipulace se stavem tachometru a snížení počtu najetých kilometrů. Na základě těchto skutečností společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. nárok žalovaného na pojistné plnění přepočetla a dospěla k závěru, že výše pojistného plnění měla s ohledem na obvyklou cenu vozidla stanovenou s přihlédnutím ke zjištěným skutečnostem činit částku 113 800 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje po žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení částku 65 000 Kč, která představuje rozdíl mezi pojistným plněním vyplaceným žalovanému a pojistným plněním stanoveným na základě zjištění společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu s dodatečnou lhůtou k plnění. Jelikož žalovaný uvedenou částku ani v dodatečné lhůtě neuhradil, domáhala se žalobkyně uvedené částky včetně zákonného úroku z prodlení soudní cestou.

2. Žalovaný žalobou uplatňovaný nárok neuznal a považoval jej za nedůvodný. Toto sdělil také žalobkyni v reakci na její předžalobní upomínku. V souvislosti s předžalobní komunikací účastníků žalovaný podotkl, že se účastníci pokoušeli celou záležitost vyřešit smírnou cestou, což se však nepodařilo, ani prostřednictvím právních zástupců účastníků. K uplatňovanému nároku žalovaný uvedl, že na jeho straně k bezdůvodnému obohacení nedošlo, neboť neměl žádnou vědomost o nesprávných posléze zjištěných údajích o vozidle, svým jednáním nepřispěl k nesprávnému určení obvyklé ceny jeho vozidla žalobkyní a v důsledku toho ani k nesprávnému stanovení pojistného plnění. Žalovaný odmítl, že by pojistné plnění bylo poskytnuto bez právního důvodu. Žalobkyně plnila na základě závazkového vztahu se žalovaným, přičemž výši plnění si žalobkyně sama stanovila. V této souvislosti žalovaný podotkl, že právě na základě výše poskytnutého pojistného plnění se rozhodl vozidlo opravit. Žalovaný má rovněž za to, že by bylo krajně nespravedlivé, pokud by mu byla v souvislosti s určením obvyklé ceny vozidla přičítána k tíži absence řádné péče žalobkyně. Skutečnost, že žalobkyně jakožto podnikatel a odborný subjekt nepostupovala řádně, odborně a s dostatečnou pečlivostí nemůže být přičítána k tíži žalovanému, který je v tomto právním vztahu nepochybně slabší stranou. Pokud se týká obvyklé ceny vozidla žalovaného, jak byla posléze vyčíslena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], který si nechala zpracovat žalobkyně, žalovaný s tímto ohodnocením nesouhlasil. Rozporoval ocenění zvláštní výbavy, znalcem určený koeficient prodejnosti a namítal nedostatky a nepřezkoumatelnost odůvodnění posudku. Vůči uplatňovanému nároku žalovaný současně vznesl námitku promlčení, neboť má za to, že nárok byl žalobkyní uplatněn po uplynutí promlčecí lhůty. Žalobkyně se podle žalovaného dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty nejpozději z dopisu pojišťovny [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Z tohoto dopisu žalobkyně podle žalovaného nabyla vědomost o skutkových okolnostech, ze kterých mohla dovodit vznik bezdůvodného obohacení, i o osobě povinné k jeho vydání. Dopis byl datován dnem [datum] a žalobkyni byl doručen formou emailové zprávy, a do dispoziční sféry žalobkyně se tedy podle žalovaného dostal dne [datum]. Ze shora uvedeného žalovaný dovozuje, že i v případě důvodnosti uplatňovaného nároku se jedná o právo žalobkyně, které je již promlčeno. Pro případ, že by soud shledal, že k promlčení nedošlo a že nárok žalobkyně je důvodný, uplatnil žalovaný vzájemným návrhem náhradu újmy, která žalovanému vznikla v důsledku porušení povinnosti žalobkyně postupovat při vyřizování škodní události odborně a s náležitou pečlivostí.

3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného trvala na tom, že při zjišťování obvyklé ceny vozidla v době bezprostředně předcházející pojistné události postupovala podle standardizovaného odborného postupu podle systému Cebia s tím, že posouzení škody provedl odborný likvidátor. Žalobkyně zdůraznila, že v rámci stanovení pojistného plnění vycházela z obvyklé ceny vozidla, přičemž žalovaný tento postup v průběhu šetření pojistné události nerozporoval. K námitce žalovaného, že pokud by bylo pojistné plnění poskytnuto ve snížené výši podle vyčíslení pojišťovny [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., pak by k opravě vozidla nepřistoupil, žalobkyně podotkla, že žalovanému musela být nerentabilnost opravy vozidla známá již z výsledku šetření pojistné události, kdy bylo přistoupeno k likvidaci formou totální škody. Pokud se týká nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení a otázky promlčení toho práva, žalobkyně na svém nároku trvala. Skutečnost, že žalovaný všechny prostředky obdržené jako pojistné plnění použil na opravu vozidla, není podle žalobkyně pro otázku bezdůvodného obohacení relevantní. Žalobkyně dále uvedla, že nesprávnost výpočtu pojistného plnění, která založila její právo, vyplývá nejen ze zjištění společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., ale především ze znaleckého posudku, který si za tím účelem nechala vypracovat. O skutečnostech zjištěných pojišťovnou [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. se žalobkyně podle svého tvrzení dozvěděla z oznámení této pojišťovny ze dne [datum]. Žalobkyně však podotkla, že toto oznámení jí nebylo zasláno relevantním způsobem, mělo být zasláno datovou schránkou nebo poštou, avšak nikoli emailem, proto žalobkyně toto oznámení nepovažuje za relevantní. Vědomost žalobkyně o existenci bezdůvodného bohacení na straně žalovaného a počátek běhu promlčecí lhůty tudíž podle žalobkyně nastaly až dnem [datum], tedy dnem vydání znaleckého posudku, který potvrdil, že původně zjištěná obvyklá cena vozidla byla nesprávná. Žalobkyně je proto toho názoru, že její právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčeno není, neboť v době podání návrhu promlčecí lhůta ještě neuplynula.

4. Účastníci řízení učinili nespornými následující skutečnosti. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne [datum] došlo k pojistné události spočívající v dopravní nehodě, při níž se střetlo vozidlo žalovaného s vozidlem třetí osoby. Viníkem dopravní nehody byla třetí osoba, jejímž pojistitelem byla pro tyto případy [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Žalovaný i třetí osoba posléze uplatnili své nároky každý vůči pojišťovně, u které byl pojištěn. Shora uvedené nesporné skutečnosti vzal soud za svá skutková zjištění.

5. Provedením listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z pojistné smlouvy č. [hodnota]-[Anonymizováno] bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., IČ [IČO žalobkyně] (posléze [právnická osoba].), tedy mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] (dále jen „smlouva“). Předmětem smlouvy bylo pojištění vozidla tovární značky [Anonymizováno], VIN: [VIN kód] (dále jen „vozidlo“), kdy žalovaný jakožto pojistník byl současně držitelem vozidla. Z velkého technického průkazu vozidla soud shledal, že se jednalo o vozidlo registrační značky [SPZ] datem první registrace dne [datum] a s datem první registrace v ČR dne [datum]. Jako vlastník vozidla byl v technickém průkazu označen žalovaný. Žalovanému byla také vydána jako doklad o pojištění vozidla zelená karta, z níž soud seznal, že vozidlo bylo pojištěno v období od 22. 8. 2020 do 21. 8. 2021, tedy rovněž dne [datum], kdy nastala shora uvedená pojistná událost.

7. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] vyplývá, že likvidace pojistné události byla provedena formou totální škody na vozidle, tedy odpočtem ceny poškozeného vozidla (zbytků vozidla) od obvyklé ceny vozidla bezprostředně před pojistnou událostí. Tuto cenu žalobkyně vyčíslila na základě ocenění ojetého vozidla v systému CebiCat ze dne [datum], a to na částku 205 000 Kč, jak soud zjistil z tohoto ocenění a z výpočtu plnění při totální škodě ze dne [datum]. Cena poškozeného vozidla po pojistné události pak byla stanovena prostřednictvím internetové aukce na částku 26 200 Kč, jak vyplývá z nabídkového listu. Pojistné plnění tedy bylo stanoveno jako rozdíl uvedených částek, a tedy na částku 178 800 Kč. Žalovaný byl o ukončení šetření pojistné události, o výši, termínu a formě výplaty pojistného plnění informován dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně následně dne [datum] poukázala na účet žalovaného částku pojistného plnění, jak dokládá výpis z účtu žalobkyně.

8. Dále soud shledal, že pojišťovna viníka dopravní nehody, společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]., oznámila žalobkyni jí zjištěnou výši pojistného plnění (regresní náhrady), jež činila 113 800 Kč. Žalobkyně byla informována, že výši reálné obvyklé ceny vozidla jmenovaná pojišťovna vyčíslila průzkumem trhu na částku 140 000 Kč, a to se zohledněním skutečností, že vozidlo pochází z dovozu, v minulosti bylo havarováno a že u vozidla došlo k manipulaci s počtem najetých kilometrů. Toto bylo zjištěno z oznámení o poskytnutí pojistného plnění ze dne [datum]. Ze sdělení společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. ze dne [datum] pak soud shledal, že shora uvedené oznámení jmenovaná pojišťovna zaslala žalobkyni dne [datum] formou emailové zprávy adresované zaměstnankyni žalobkyně.

9. Z výpisu z historie vozidla společnosti Cebia ze dne [datum] soud shledal, že vozidlo bylo registrováno dne [datum] a v ČR bylo poprvé registrováno dne [datum], přičemž před registrací vozidla v ČR [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] činil počet najetých kilometrů přibližně 140 500 km a následně po registraci vozidla [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] činil tento 56 500 km a poté se postupně zvyšoval. Zjištěno bylo rovněž, že u vozidla nebyly shledány žádné záznamy o jeho poškození.

10. Soud dále z výpočtu plnění při totální škodě ze dne [datum] zjistil, že žalobkyně znovu vyčíslila obvyklou cenu vozidla bezprostředně před pojistnou událostí, a to s přihlédnutím ke shora uvedeným dodatečně zjištěným skutečnostem. Obvyklá cena vozidla byla stanovena na částku 170 000 Kč. Za nezměněné hodnoty zbytků poškozeného vozidla ve výši 26 200 Kč byla tedy výše pojistného plnění vyčíslena na částku 143 800 Kč. V této souvislosti žalobkyně provedla rovněž lustraci trhu, na jejímž základě zjistila cenu vozidel stejného typu na trhu. Tato cena se pohybovala v rozmezí od 69 000 Kč do 239 000 Kč, jak bylo zjištěno z ocenění ojetého vozidla v systému CebiCat [Anonymizováno] [Anonymizováno] [datum].

11. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil následující. Znalecký posudek byl vypracován k žádosti žalobkyně a účelem posudku bylo stanovení tržní hodnoty vozidla žalovaného, a to ke dni [datum] k době před dopravní nehodou. Ze znaleckého posudku vyplývá, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] došlo k úpravě výkonu vozidla spočívající ve snížení počtu najetých kilometrů. U vozidla byly také evidovány dvě předcházející pojistné události, a to ze dne [datum] a ze dne [datum]. Tržní hodnota vozidla ke shora uvedenému datu byla znalcem stanovena na částku 138 500 Kč.

12. V návaznosti na přepočet pojistného plnění žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení částky 65 000 Kč jakožto rozdílu mezi již vyplaceným pojistným plněním a nově stanovenou hodnotou pojistného plnění, jak bylo zjištěno ze žádosti o vrácení vyplaceného plnění ze dne [datum].

13. S ohledem na vyslovený předběžný právní názor soudu, nebyly k důkazu provedeny upomínky žalobkyně ani předžalobní výzva včetně dodejky, neboť tyto důkazy by na posouzení věci soudem ničeho nezměnily.

14. Důkaz fotodokumentací vozidla zachycující stav vozidla po pojistné události soud pro nadbytečnost neprovedl, neboť stav a zejména hodnota poškozeného vozidla po pojistné události byly zjištěny z nabídkového listu a fotografická dokumentace sama o sobě ani nedisponuje v souvislosti se stanovením hodnoty zbytků poškozeného vozidla vypovídací hodnotou.

15. Soud k důkazu neprovedl ani žalovaným navrhovaný výslech svědka, pana [jméno FO], otce žalovaného, ani účastnický výslech žalovaného, neboť má za to, že výslech označeného svědka a žalovaného je pro posuzovanou věc irelevantní, když žalovaný tyto výslechy navrhoval v souvislosti s opravou vozidla a stavem vozidla po pojistné události, přičemž stanovení hodnoty zbytků poškozeného vozidla na základě nabídkového listu nebylo nikterak rozporováno.

16. Na základě všech provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] pojistnou smlouvu č. [hodnota]-[Anonymizováno], jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tovární značky [Anonymizováno], VIN: [VIN kód], RZ [SPZ]. V technickém průkazu vozidla byl jako vlastník uveden žalovaný. Dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při níž se střetlo vozidlo žalovaného s vozidlem třetí osoby. Viníkem dopravní nehody byla třetí osoba, jejímž pojistitelem byla pro tyto případy [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Žalovaný i třetí osoba posléze uplatnili své nároky z této pojistné události každý vůči pojišťovně, u které byl pojištěn. Vozidlo žalovaného bylo ke dni pojistné události pojištěno u žalobkyně. Likvidace pojistné události byla provedena formou totální škody s odpočtem použitelných zbytků. Žalobkyně vyčíslila pojistné plnění na částku 178 800 Kč vypočtenou jako rozdíl obvyklé ceny vozidla bezprostředně před pojistnou událostí, jež byla stanovena na částku 205 000 Kč, a hodnotou zbytků pojištěného vozidla, která činila [částka]. O těchto skutečnostech žalobkyně žalovaného informovala a částku pojistného plnění žalovanému dne [datum] vyplatila převodem na jeho bankovní účet. Žalobkyně následně uplatnila svůj regresní nárok vůči pojišťovně viníka dopravní nehody, a to společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]. Tato však regresní nárok žalobkyně v neuznala v plné výši, jelikož při stanovení obvyklé ceny vozidla nebylo zohledněna skutečnost, že vozidlo bylo v minulosti havarováno a že u vozidla došlo ke snížení stavu najetých kilometrů. Vzhledem k těmto zjištěním [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. uznala regresní nárok žalobkyně pouze co do částky 113 800 Kč, tedy kolik podle jmenované pojišťovny činila skutečná výše pojistného plnění. Toto žalobkyni oznámila dopisem ze dne [datum], který dne [datum] doručila žalobkyni formou emailové zprávy adresované zaměstnankyni žalobkyně. V návaznosti na uvedené skutečnosti žalobkyně znovu vyčíslila obvyklou cenu vozidla v době bezprostředně před pojistnou událostí, a to se zohledněním předmětných skutečností na základě znaleckého posudku. Skutečná obvyklá cena vozidla byla stanovena na částku 140 000 Kč. V důsledku toho došlo ze strany žalobkyně rovněž k přepočtu částky pojistného plnění, která nově činila 113 800 Kč. Jelikož byla původní částka pojistného plnění stanovena vyšší než částka po přepočtu, a žalobkyně žalovanému pojistné plnění v původní výši již vyplatila, domáhala se žalobkyně vůči žalovanému zaplacení částky rozdílu původního a přepočteného pojistného plnění ve výši 65 000 Kč.

17. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

18. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

19. S ohledem na shora uvedená ustanovení zákona a vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl námitku promlčení práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, zabýval se soud v souladu s § 610 o. z. nejprve posouzením otázky, zda došlo k promlčení práva na vydání žalobkyní tvrzeného bezdůvodného obohacení žalovaného a pokud ano, k jakému okamžiku promlčení nastalo. Promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení v tomto případě podléhá subjektivní promlčecí lhůtě, neboť tato uplyne dříve než promlčecí lhůta objektivní, která je podle § 638 o. z. zásadně desetiletá a počíná dnem, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. V tomto případě se tedy právo žalobkyně promlčuje podle § 629 odst. 1 o. z. uplynutím tří let ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla, konkrétně se podle § 621 o. z. jedná o vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Soud proto dále posuzoval počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty.

20. V souvislosti se stanovením počátku subjektivní promlčecí lhůty Nejvyšší soud dovodil, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty práva na vydání bezdůvodného obohacení je rozhodný „okamžik, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Není rozhodující, že se oprávněný o tom mohl dozvědět při vynaložení potřebné péče dříve. Jinak řečeno, pro začátek běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení se vyžaduje skutečná (prokázaná), a nikoli jen předpokládaná vědomost oprávněného. K tomu dochází tehdy, kdy oprávněný zjistí takové skutkové okolnosti, které mu umožní uplatnit jeho právo žalobou u soudu.“ (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3149/2022)

21. Ústavní soud pak v nálezu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21, konstatoval, že má-li ochuzený vědět (ať právně či laicky), že se na jeho úkor jiný obohacuje bezdůvodně, musí přinejmenším tušit, že je něco v nepořádku. Ústavní soud zdůraznil, že je-li pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty rozhodný okamžik, kdy se oprávněný dozví okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu, nejedná se o subjektivní okamžik v tom smyslu, že se týká určitého subjektu, ale jde o subjektivní (vnitřní) vědomost, kterou lze z objektivních skutečností prokazatelně usuzovat. Nemůže to tedy znamenat znalost objektivních okolností, od nichž se bezdůvodné obohacení odvíjí. V takovém případě by bylo nahrazení subjektivní vědomosti objektivní skutečností „zkratkou, v jejímž důsledku by pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby byl vždy podstatný pouze vznik práva, nikoli vědomost oprávněného subjektu. Jestliže zákonodárce počátek i délku subjektivní a objektivní promlčecí lhůty zřetelně rozlišil, nelze se s jejich libovolným slučováním ztotožnit.“ 22. V posuzovaném případě tedy soud dospěl k závěru, že promlčecí lhůta práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení počala běžet dnem, kdy se žalobkyně dozvěděla o skutečnostech, které indikovaly, že došlo k nesprávnému stanovení obvyklé ceny vozidla a v návaznosti na to k nesprávnému určení výše pojistného plnění, případně dnem, kdy se o těchto skutečnostech dozvědět měla a mohla. O existenci vlastností vozidla, které nebyly při výpočtu obvyklé ceny vozidla žalobkyní uvažovány a které ve svém důsledku snižovaly obvyklou cenu vozidla, a tedy i pojistného plnění, se žalobkyně dozvěděla z dopisu – oznámení o poskytnutí pojistného plnění společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. ze dne [datum]. Toto oznámení bylo žalobkyni zasláno dne [datum] formou emailové zprávy adresované zaměstnankyni žalobkyně. K námitce žalobkyně, že emailovou zprávu nepovažuje za relevantní, jelikož oznámení mělo být žalobkyni zasláno do datové schránky nebo poštou (kdy by platila vyvratitelná domněnka dojití zásilky podle § 573 o. z.), soud konstatuje, že v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by dotčené subjekty vzájemnou komunikaci formou emailových zpráv vyloučily. Z tohoto důvodu považoval soud doručení oznámení formou emailové zprávy jako obecně akceptovaného komunikačního prostředku za právně relevantní. Právní jednání působí podle § 570 odst. 1 o. z. vůči nepřítomné osobě právní účinky od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde. Okamžikem dojití právního jednání do dispoziční sféry jeho adresáta spočívá v objektivní možnosti adresáta se s právním jednáním seznámit. V řízení bylo prokázáno, že emailová zpráva obsahující předmětné oznámení byla žalobkyni dodána. Soud na základě toho ve shodě s názorem Vrchního soudu v Praze vysloveným v usnesení ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 14 Cmo 248/2018 uzavřel, že oznámení došlo do dispoziční sféry žalobkyně, a to dne [datum], neboť den doručení emailové zprávy připadl na [Anonymizováno], a žalobkyně měla objektivní možnost se s oznámením seznámit nejpozději následující pracovní den.

23. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalobkyně nemá právo na vydání bezdůvodného obohacení, neboť došlo k promlčení tohoto práva a žalovaný toto namítl. Žalobkyně se dozvěděla o skutečnostech rozhodujících pro uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení dne [datum].[Anonymizováno]Promlčecí lhůta tedy uplynula v souladu s § 605 odst. 2 o. z. dne [datum]. Žaloba byla podána po uplynutí promlčecí lhůty dne [datum], ke stavení promlčecí lhůty podle § 648 o. z. tedy nedošlo. Žalovaný promlčení žalobkyní uplatňovaného práva namítl. Z těchto důvodů žalovaný podle § 609 o. z. není povinen žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalovanou částku 65 000 Kč s příslušenstvím. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 56 749 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna v celkové výši 44 649 Kč stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, porada s klientem dne [datum], dne [datum] a dne [datum], vyjádření k žalobě, reakce na vyjádření žalobkyně ze dne [datum] a ze dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum] a dne [datum]), a to včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. , a DPH z částky 36 900 Kč ve výši 7 749 Kč , a dále náklady řízení sestávají z hotových výdajů žalobce ve výši 12 100 Kč, které jsou představovány náklady vynaloženými žalobcem na právní služby advokátka v době před zahájením řízení. Náhradu odměny advokáta za jeden úkon právní služby spočívající v nahlížení do spisu dne [datum] včetně sdělení žalovaného ze dne [datum] soud žalovanému nepřiznal, neboť nahlížení do spisu nebylo opodstatněno, když žalobkyně do spisu žádné dokumenty při jednání dne [datum] nezakládala, jak žalovaný podotýkal, a současně sdělení žalovaného obsahovalo pouze částečnou rekapitulaci postoje žalovaného a informaci, že žalovaný učiní další tvrzení a označí důkazy poté, co mu bude doručeno vyjádření žalobkyně. Soud proto nepovažoval tyto úkony za účelné a potřebné k hájení práv žalovaného, a jejich náhradu proto nepřiznal. Náhrada nákladů řízení tedy dosahuje celkem částky 56 749 Kč. Povinnost uhradit tuto částku k rukám advokáta žalovaného byla žalobkyni uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

25. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení