2 C 233/2021 - 328

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a zaplacení částky 576 567, 50 Kč a o vzájemném návrhu o zaplacení částky 223 752,30 Kč takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitostem – budova č. p. [Anonymizováno], způsob využití rodinný dům, umístěná na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a budova bez č. p./ č. e., způsob využití garáž, umístěná na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], vedeným Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], se zrušuje. Nemovitosti – budova č. p. [Anonymizováno], způsob využití rodinný dům, umístěná na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a budova bez č. p./ č. e., způsob využití garáž, umístěná na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], vedené Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání jejích spoluvlastnických podílů částku 2 641 000 Kč do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 41 216,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 26. 5. 2022 do zaplacení, to vše do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 216,50 Kč od 1. 5. 2022 do 25. 5. 2022 a další částky 535 351 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku ve výši 219 062,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 31. 3. 2022 do zaplacení a částku 4 690 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 23. 9. 2022 do zaplacení, to vše do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba se v části, jíž se žalovaný po žalobkyni domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 690 Kč od 23. 7. 2022 do 22. 9. 2022, zamítá.

VII. Ve vztahu k části předmětu řízení, o němž bylo rozhodnuto výrokem I. a II. tohoto rozsudku, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

VIII. Ve vztahu k části předmětu řízení, o němž bylo rozhodnuto výrokem III. a IV. tohoto rozsudku, je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 46 176,30 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0].

IX. Ve vztahu k vzájemnému návrhu žalovaného, o němž bylo rozhodnuto výrokem V. a VI. tohoto rozsudku, je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 106 770,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0].

X. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v táboře nákladů tohoto řízení, které musel hradit stát, ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením.

XI. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře nákladů tohoto řízení, které musel hradit stát, ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vypořádání podílového spoluvlastnictví k budově č.p. [Anonymizováno], způsob využití rodinný dům, umístěné na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a budovy bez č. p./ č. e., způsob využití garáž, umístěné na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaným na LV č. [hodnota], vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Tyto nemovitosti, které byly doposud v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků, žádala přikázat do svého výlučného vlastnictví. Pro případ, že by soud nepřikázal uvedený rodinný dům a budovu bez č. p./ č. e. žalobkyni, navrhla, aby byl nařízen prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě. Svůj návrh dále rozšířila o tzv. „širší vypořádání podílového spoluvlastnictví“, když se domáhala po žalovaném úhrady částky 41 216,50 Kč s příslušenstvím, kterou představuje polovina částek uhrazených žalobkyní, a to ve výši 27 715 Kč za opravu parket po vytopení domu vyúčtovanou fakturou z 18. 9. 2020, dále částky 20 164 Kč za výmalbu domu po jeho vytopení vyúčtovanou fakturou ze dne 14. 7. 2020, dále částky 1 740 Kč za vypůjčení odvlhčovačů od [právnická osoba] vyúčtované fakturou ze 17. 4. 2020, dále částky 22 500 Kč za instalaci elektrokotle vyúčtovanou fakturou z 12. 11. 2020, částky 3 146 Kč za bezdrátový termostat z objednávky z 24. 11. 2020 a částky 7 168 Kč za bojler vyúčtovaný fakturou ze dne 11. 8. 2020, přičemž celkově vynaložila částku 82 433 Kč a jednalo se o investice do rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa]. Dále se domáhala zaplacení částky 535 351 Kč s příslušenstvím, kterou uhradila na zaplacení úvěru ze stavebního spoření, který získal žalovaný smlouvou o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření se společností [Anonymizováno] ze dne 21. 6. 2010, přičemž celá částka úvěru byla účelově určena na realizaci fotovoltaické elektrárny umístěné na společném domě účastníků. Žalovaný pak vzájemným návrhem učinil předmětem tzv. „širšího vypořádání“ další nároky, a to konkrétně částku 219 062,30 Kč, kterou zaplatil po rozchodu účastníků na splátky ze smlouvy o hypotečním úvěru č. [Anonymizováno], uzavřené s [právnická osoba] [Anonymizováno] nyní [Anonymizováno] dne 13. 7. 2001, přičemž konkrétně se jednalo o to, že žalovaný v měsících dubnu 2019 až listopadu 2020 zaplatil na úrocích z úvěru, poplatku za vedení a správu úvěru a poplatcích za výpisy celkem 29 764,60 Kč a v měsíci listopadu 2020 splátku jistiny úvěru v částce 408 360 Kč, tedy celkem 438 124,60 Kč, z čehož se domáhá po žalobkyni poloviny ve výši 219 062,30 Kč, když uvedený úvěr uhradil ze svých výlučných prostředků a byl využit na pořízení rodinného domu č.p. [Anonymizováno] v [adresa], který je v rovnodílném spoluvlastnictví účastníků. Dále rozšířil tento vzájemný návrh o další částku ve výši 4 690 Kč, která představuje polovinu ze zaplaceného pojistného na pojištění domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa], které měl žalovaný jako pojistník uzavřeno u [právnická osoba]. a po celou dobu platil pojištění sám, ačkoliv pojistné plnění po pojistných událostech, například za vytopení domu, bylo vypláceno jemu i žalobkyni rovným dílem. Žalovaný tedy nárokuje po žalobkyni zaplacení jedné poloviny pojistného, které zaplatil, a to dne 20. 3. 2020 ve výši 2 590 Kč, dne 25. 1. 2021 ve výši 2 590 Kč a dne 7. 3. 2022 ve výši 4 200 Kč, celkem tedy 9 380 Kč, z čehož 1/2 činí právě 4 690 Kč. Žalobkyně se dále domáhala návrhem na rozšíření žaloby ze dne 20. 12. 2022, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni další částku 48 330 Kč s příslušenstvím v souvislosti s tím, že v období let 2020-2021 hradila žalobkyně náklady na údržbu zahrady ve výlučném vlastnictví žalovaného kolem domu na adrese [adresa]. O návrhu na rozšíření žaloby i připuštění rozšíření vzájemného návrhu bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Táboře č. j. [spisová značka] ze dne [datum] tak, že bylo připuštěno rozšíření žaloby, kterého se domáhala žalobkyně o další částku 41 216,50 Kč s příslušenstvím a o další částku 535 351 Kč s příslušenstvím., nebyla připuštěna změna žaloby, kterou se žalobkyně domáhala rozšíření žaloby o další částku 48 330 Kč příslušenstvím a dále byla připuštěna změna vzájemného návrhu žalovaného, kterým byl tento vzájemný návrh rozšířen o další částku 4 690 Kč s příslušenstvím. O přípustnosti vzájemného návrhu jako takového nebylo zapotřebí rozhodovat usnesením.

2. Co se týče návrhu na vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu č. p. [Anonymizováno] a garáže bez č. p./č. e., tak zde bylo mezi účastníky nesporné, že jsou tyto nemovitosti v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků, přičemž žalovaný činil předmětem dokazování rovněž skutečnost, zda fotovoltaická elektrárna se solárními panely umístěná na střeše domu č. p. [Anonymizováno], vrtaná studna na pozemku p. č. [Anonymizováno], dřevěná kolona na nářadí na pozemku p. č. [Anonymizováno], přístřešek na jižní a východní straně domu, kde tvoří kryté parkovací stání stojící na pozemku p. č. [Anonymizováno], přístřešek na palivové dřevo na pozemku p. č. [Anonymizováno], zpevněná plocha ze zámkové dlažby na pozemku p. č. [Anonymizováno] oplocení s vjezdem a bránou na pozemku p. č. [Anonymizováno] a terasa jsou součástmi či příslušenstvím společných staveb rodinného domu č p. [Anonymizováno] a garáže bez č.p./ č. e. či součástmi pozemku žalovaného p. č. [Anonymizováno], případně samostatnou věcí, od čehož se dle jeho názoru měla odvíjet hodnota společných nemovitostí a kdy zejména tvrdil, že tyto součásti či příslušenství, respektive samostatné věci, pořizoval žalovaný ze svých výlučných prostředků, tedy by měly být v jeho výlučném vlastnictví, případně součástí jeho pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[právnická osoba] otázce eventuálního zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ve vztahu ke společným nemovitostem měl za to, že je na místě zrušit podílové spoluvlastnictví, avšak navrhoval, aby byly nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví, a to zejména s ohledem na to, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno], který nemovitosti obklopuje a dále i pozemku st. p. č. [hodnota] a st. p. č. [hodnota] a tato skutečnost představuje právní vadu uvedených staveb při úvaze o prodeji třetí osobě, která by byla zcela odlišná od vlastníka pozemku, což má výrazný vliv i na stanovení obvyklé ceny těchto nemovitostí a zejména dle konstantní judikatury například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2405/2018 apod. by měly být nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví toho z rovnodílných podílových spoluvlastníků, který je výlučným vlastníkem pozemků, na nichž tyto nemovitosti stojí, respektive které je obklopují. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem soud vycházel ze zjištění učiněných z výpisů z katastru nemovitostí, konkrétně z LV č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], z něhož plyne, že stavba č. p. [Anonymizováno], rodinný dům na st. p. č. [hodnota] a stavba bez č. p./ č. e. garáž na st. p. č. [hodnota] je v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného a byla zapsána na základě kolaudačního rozhodnutí [právnická osoba] v Táboře [Anonymizováno] ze dne [datum], s právní mocí ke dni [datum] a z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro obec [adresa] a kat. úz. [adresa] plyne, že výlučným vlastníkem parcel č. p. č. st. [Anonymizováno], p. č. st. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] je žalovaný, přičemž na p. č. st. [Anonymizováno] se nachází rodinný dům v [adresa] a na p. č. st. [Anonymizováno] se nachází stavba bez č. p. / č. e. garáž, přičemž uvedené pozemky získal žalovaný kupní smlouvou vloženou do katastru rozhodnutím o vkladu [Anonymizováno] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Z vyjádření účastníků plyne, že v letech 1997–2018 žili jako partneři, přičemž z jejich partnerství se narodil v roce 2003 [jméno FO], který s nimi doposud žije v rodinném domě č. p. [Anonymizováno] v [adresa] a stejně jako oba účastníci i jejich společný zletilý syn tyto nemovitosti dosud využívá k bydlení, ačkoliv již od roku 2018 žalobkyně a žalovaný nevedou společnou domácnost ve smyslu společného uhrazování potřeb a nežijí spolu ani jako partneři. Z výpovědi žalobkyně plyne, že pozemky ve výlučném vlastnictví žalovaného evidované na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], kat. úz. [adresa] získal žalovaný kupní smlouvou v době, kdy spolu již žili jako partneři, nicméně finanční prostředky na ně mu poskytli jeho rodiče, a tedy je skutečně nabyl do výlučného vlastnictví. Následně se rozhodli, že na uvedeném pozemku (původně parc. č. [Anonymizováno], z něhož byly další parcely vyděleny) postaví rodinný dům, přičemž z rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyplývá, že původně žalovaný samostatně požádal o stavební povolení stavby rodinného domu na pozemkové parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], k čemuž stavební úřad vydal stavební povolení dne [datum] pod č. j. [Anonymizováno], kdy rozhodnutí nabylo právní moci [datum] a dne [datum] požádal o povolení změny stavby v tom smyslu, že stavebníkem bude vyjma žalovaného i žalobkyně, což bylo rozhodnutím [Anonymizováno] [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] připuštěno, přičemž ostatní podmínky stavebního povolení zůstávaly v platnosti. Dne [datum] rozhodl [právnická osoba] v Táboře, stavební úřad pod č. j. SÚ 1928/02–PT o tom, že původní stavební povolení bude změněno tak, že bylo vydáno územní rozhodnutí na základě něhož je možno umístit na pozemku parc. č. [Anonymizováno] katastrální území [adresa] rodinný dům, vrtanou studnu a garáž s přístřeškem. Dále rozhodli o možnosti využití území pozemku parc. č. [Anonymizováno] louka, jako zahrady, okrasné zeleně, přičemž v tu dobu ještě stavba jako celek nebyla dokončena. Z kolaudačního rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] [právnická osoba] v [Anonymizováno], stavebního úřadu ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum] plyne, že stavba rodinného domu o jedné bytové jednotce 5+0, [adresa], na pozemku parc. č. [Anonymizováno] kat.úz. [adresa] včetně garáže byla zkolaudována. Soud má tedy za prokázané, že rodinný dům č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa] a garáž bez č. p./ č. e. evidované na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], kat. úz. [adresa] jsou v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví.

3. K jednotlivým položkám, u nichž žalovaný žádal posouzení jejich charakteru s tím, že měl za to, že mají význam pro zjištění obvyklé ceny vypořádávaných nemovitostí přijal soud následující závěry. Ve vztahu k fotovoltaické elektrárně na střeše domu č. p. [Anonymizováno] měl soud k dispozici smlouvu o dílo číslo [hodnota] ze dne [datum] včetně přílohy 1 a přílohy 2, z níž plyne, že žalovaný jako objednatel se společností [Anonymizováno] 5,04 kW podle rozpočtu tvořícího přílohu 1 této smlouvy na adrese rodinného domu [adresa] ve lhůtě maximálně 10 týdnů od zaplacení zálohy dle článku 6 této smlouvy, přičemž cena díla s DPH byla stanovena částkou 429 017 Kč. K provozování fotovoltaické elektrárny za účelem výroby elektřiny byla žalovanému udělena licence číslo[tel. číslo] ze dne 1. 7. 2010 jako na čl. 74 p.v. a čl. 75 s tím, že provozovna byla umístěna na domě č. p. [Anonymizováno] v [adresa]. Z listin předložených společností [právnická osoba]. týkajících se úvěru na pořízení fotovoltaické elektrárny plyne, že již při sjednávání úvěru bylo k žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na pořízení fotovoltaiky č. smlouvy [Anonymizováno] zasláno prohlášení přistupitele z 1. 6. 2010, kde byly uvedeny osobní údaje žalobkyně včetně jejích příjmů a jejího souhlasu s umístěním fotovoltaické elektrárny z 1. 6. 2010 na jejich společném domě, přičemž při hodnocení a posouzení úvěru již bylo počítáno s příjmy jak žalovaného, tak žalobkyně a na základě posouzení úvěruschopnosti byla s žalovaným uzavřena dne 21. 6. 2010 smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření za účelem pořízení fotovoltaického zařízení na domě č. p. [Anonymizováno] na st. p. č. [hodnota], v k. ú. [adresa] LV č. [hodnota] s tím, že z výpisu účtu stavebního spoření na čl. 148–149 spisu plyne, že jak vstupní vklad, tak další splátky úvěru byly spláceny z účtu žalobkyně s výjimkou jednoho jediného vkladu v částce 858 Kč a byla to také žalobkyně, kdo úvěr předčasně splatil splátkou z 2. 1. 2015 ve výši 335 000 Kč. S ohledem na to, že z předložených dokladů týkajících se zajištění financování úvěru na pořízení fotovoltaické elektrárny, který byl poskytnut ve výši 429 000 Kč a tedy pokryl celou pořizovací cenu fotovoltaické elektrárny, vyplývá, že se již od počátku zúčastnili procesu pořizování fv. elektrárny žalovaný i žalobkyně společně. Oba společně činili úkony k pořízení fotovoltaické elektrárny, byť byl na smlouvě o dílo jako objednatel podepsán pouze žalovaný, žalobkyně následně celý úvěr, z něhož byla pořízena fotovoltaická elektrárna, zaplatila ze svého účtu a již od počátku tuto fotovoltaickou elektrárnu chtěli umístit na dům č. p. [Anonymizováno]. Dokonce s umístěním tohoto zařízení musela výslovně žalobkyně souhlasit již před poskytnutím úvěru a uvedená fotovoltaická elektrárna byla dle vyjádření obou účastníků pořízena za účelem pokrytí spotřeby elektrické energie domu v podílovém spoluvlastnictví účastníků, v němž žili a tvořili rodinnou domácnost i se společným synem. Lze tedy uzavřít, že se již od počátku na pořízení této fotovoltaické elektrárny podíleli společnými silami za trvání jejich společného soužití, byla umístěna na jejich společném domě za účelem zajištění elektrické energie pro provoz jejich společného domu v tu dobu společně obývaného a žalobkyně navíc celou pořizovací částku na tuto fotovoltaickou elektrárnu uhradila. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že uvedenou fotovoltaickou elektrárnu pořídili společně, když úmysl nabýt tuto věc do podílového spoluvlastnictví je zřejmý ze způsobu pořizování i financování této věci a fotovoltaická elektrárna na domě účastníků je proto v podílovém spoluvlastnictví účastníků ve smyslu § 136 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč.zák.“), když byla pořízena za účinnosti tohoto zákona. Současně vzhledem k tomu, že jí společně pořídili za účelem umístění na domě v jejich rovnodílném podílovém spoluvlastnictví, na kterém se nachází do současné doby a je do současné doby připojena na elektroinstalaci uvedeného domu, má soud za to, že se jedná o příslušenství domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa] ve smyslu § 121 odst. 1 obč. zák. (když tato fotovoltaická elektrárna byla na dům umístěna za účinnosti předchozího občanského zákoníku) a jako taková byla oceněna společně s domem, jak bude uvedeno dále. Co se týče vrtané studny na pozemku č. [Anonymizováno] tak z kolaudačního rozhodnutí [právnická osoba] v [Anonymizováno], Odboru životního prostředí sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 27. 11. 2000 plyne, že uvedeného dne bylo žalovanému povoleno užívání vodohospodářského díla - stavby studny vrtané šachtové umístěné na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] o hloubce 10 m a průměru 100 cm s tím, že stavební povolení na stavbu studny a povolení odběru podzemních vod vydal [právnická osoba] [Anonymizováno], Odbor životního prostředí pro žalovaného 7. 9. 2000 pod č. j. [Anonymizováno] a toto stavební povolení nabylo právní moci dnem 28. 9. 2000. V rámci tohoto kolaudační rozhodnutí bylo uvedeno, že má studna být využívána za účelem zásobování rodinného domu technologickou vodou a za účelem zalévání zahrady žadatele, přičemž uvedená vrtaná studna byla realizována, jak plyne z kolaudačního rozhodnutí - povolení užívání rodinného domu [adresa], v době před zahájením výstavby uvedeného rodinného domu, respektive před vydáním stavebního povolení pro tento rodinný dům. Z předložených důkazů je patrné, že tuto vrtanou studnu pořizoval žalovaný na svém pozemku ještě před stavbou rodinného domu a byla kolaudována téměř 3 roky před kolaudací uvedeného rodinného domu, který je předmětem vypořádání, přičemž ze strany účastníků nebylo prokazováno, jakým způsobem byla tato vrtaná studna financována a jak tedy bylo reálně přistupováno k jejímu pořízení, tj. jak se podíleli oba z tehdy spolužijících účastníků řízení na pořízení této vrtané studny. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] však plyne, že to, zda vrt je či není příslušenstvím rodinného domu, nemá žádný vliv na cenu vypořádávané nemovitosti, neboť nemovitost jako taková je napojena na veřejný vodovod a tento vrt slouží víceméně pouze jako doplňkový zdroj vody, přičemž v cenových relacích rodinných domů by se dle znalkyně nijak neprojevilo, pokud by dům, který má připojení na vodovodní řád, měl či neměl navíc i studnu na užitkovou vodu. Z toho důvodu soud nezjišťoval detaily pořízení této vrtané studny, neboť pro účely rozhodnutí v této věci to není zapotřebí. Ohledně žalovaným uváděné dřevěné kolny na nářadí na pozemku parc.č. [Anonymizováno] ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] plyne, že se jedná o stavbu movitou, součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno] tedy být nemůže a pro obvyklou cenu vypořádávaného rodinného domu jako samostatná věc nemá žádný význam. Obdobně byla situace vyhodnocena na základě závěru znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] i ve vztahu k přístřešku na dřevo na pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Co se týče přístřešku na jižní a východní straně domu tvořícího kryté stání na auta, na pozemku parc.č. [Anonymizováno], pořízeného v letech 2002-2004, tak jednak je tento přístřešek uveden v rozhodnutí o umístění stavby z 2. 9. 2002, vydaném [právnická osoba] v [Anonymizováno] - stavební úřad pod č. j. [Anonymizováno] de facto jako součást garáže, kterou propojuje s rodinným domem (což je patrné i z předložené fotodokumentace) a podle reálného provedení i obsahu územního rozhodnutí [právnická osoba] v [Anonymizováno] ze dne [datum] lze mít za to, že uvedený přístřešek je součástí objektu garáže bez č. p./ č. e. a nemůže ani bez domu a garáže samostatně existovat, neboť je s nimi stavebně technicky propojen. Jako takový byl tedy coby součást vypořádávaných nemovitostí oceněn v rámci znaleckého posudku. [tituly před jménem] [jméno FO]. Co se týče zpevněné plochy ze zámkové dlažby na pozemku parc. č. [Anonymizováno] budované dle žalovaného v roce 2004, tak dle fotodokumentace lze mít za to, že tato zpevněná plocha není samostatnou stavbou (obdobně viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3259/2018) a byla pořizována za trvání partnerského vztahu účastníků za účelem lepšího využití a přístupu k domu č. p. [Anonymizováno] a garáži a tedy jako taková za předpokladu, že byla pořízena oběma partnery za trvání jejich soužití, je příslušenstvím vypořádávaných nemovitostí. Dlažba je prakticky věcí movitou a je snadno odstranitelná bez újmy na pozemku parc. č. [Anonymizováno], tedy jí nelze považovat za součást tohoto pozemku. Ani zde však není nezbytné provádět k otázce pořizování dlažby další dokazování, neboť jak vyplynulo ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] tak to, zda nemovitost má či nemá uvedenou část zpevněné plochy ze zámkové dlažby, by se v podstatě na stanovení obvyklé ceny vypořádávaných nemovitostí nijak neodrazilo. K položkám označeným žalovaným jako oplocení s bránou a vjezdem na pozemku parc. č. [Anonymizováno] zbudovaným v roce 2015 a terasou zbudovanou v roce 2017 nutno konstatovat, že vzhledem k tomu, že byly vybudovány po 1. 1. 2014 a jsou spojeny pevným základem s pozemkem parc. č. [Anonymizováno] tak, jak vyplývá z vyjádření účastníků i fotodokumentace, lze mít za to, že se ve smyslu § 506 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ( dále jen „o.z.“), staly součástí pozemku žalovaného bez ohledu na to, kdo a jakým způsobem je pořizoval. Z toho důvodu nebyly oceňovány v rámci znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] při určení obvyklé ceny nemovitosti.

4. Při stanovení obvyklé ceny rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa] a garáže - stavby bez č. p/ č. e. soud vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno] ze dne 17. 10. 2023 ve spojení s písemným vyjádřením k dotazu žalovaného na čl. 309–310 spisu včetně ústního doplnění při jednání [datum], v němž znalkyně ocenila tyto nemovitosti s přihlédnutím k právní vadě spočívající v tom, že vlastnictví staveb a pozemků je odlišné, a to ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 367/2013 ze dne 24. 9. 2014. Obsahu tohoto judikátu pak nejlépe odpovídá stanovení obvyklé ceny rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa] a garáže - stavby bez č. p./ č. e. respektive vypořádacích podílů účastníků stanovených v bodě b) a c) na č. l. 38 znaleckého posudku ve smyslu ústního doplnění posudku při jednání dne [datum], z něhož vyplývá, že pro případ, že by byly nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, byla by povinna vyplatit žalovanému částku 4 669 000 Kč a v případě, že by došlo k přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného, byl by on povinen vyplatit žalobkyni na vypořádání jejich podílů 2 641 000 Kč, neboť za předpokladu, že se vlastníkem těchto budov stane výlučný vlastník pozemků pod těmito budovami, je zapotřebí při vypořádání přihlížet, k tomu, o co se druhý manžel, který není vlastníkem pozemků pod budovami, ochudí. Cena budov na cizích pozemcích je přitom v souvislosti s touto právní vadou snížená tak, jak vysvětluje znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém písemném vyhotovení znaleckého posudku, a to formou ocenění věcného břemene zajištění služebnosti nezbytné cesty a zajištění přístupu pro toho, v jehož výlučném vlastnictví pozemky pod vypořádávanými nemovitostmi nejsou.

5. Podle § 1140 zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odstavec 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Podle § 1141 odstavec 1 o. z. spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků a dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodnění případně může rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

6. V daném případě bylo prokázáno, že účastníci jsou spoluvlastníky, každý jedné poloviny obou nemovitostí uvedených ve výroku tohoto rozsudku a za situace, kdy nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat a žalobkyně podrobně popsala důvody, které k podání žaloby vedly (spočívající zejména v rozchodu účastníků a dalších neshodách ohledně užívání nemovitostí), je na místě s ohledem na znění § 1140 o. z. uvedené spoluvlastnictví vypořádat. Vzhledem k charakteru domu a garáže nepřicházelo v úvahu jejich reálné rozdělení, neboť by došlo k jejich naprostému znehodnocení a namísto oddělení ze spoluvlastnictví tak přichází v úvahu zrušení spoluvlastnictví. Vzhledem k tomu, že k dohodě o zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1141 o. z. mezi účastnicemi nedošlo, je na místě rozhodnout podle § 1143 o. z. Ohledně způsobu vypořádání nemovitostí nastal mezi účastníky největší spor, protože oba účastníci žádali přikázat uvedené nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, neboť je oba do současné doby využívají pro své bydlení. Spolu s nimi zde žije i jejich dnes již zletilý společný syn a oba prokázali, že by byli schopni druhého z podílových spoluvlastníků vyplatit částkou odpovídající ceně podílů stanovených znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaný konkrétně doložil příslib úvěru od [právnická osoba]. a žalobkyně výpis z účtu a příslib úvěru od ČSOB, a.s. Hlediska pro přikázání nemovitostí jako celku by se s ohledem na shora uvedené jevila obdobně ve prospěch obou účastníků, soud však rozhodl v souladu s jednoznačnou konstantní judikaturou ( viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 180/2005, 22, Cdo 2405/2018 apod.) vycházející ze skutečnosti, že je-li žalovaný výlučným vlastníkem pozemků, na nichž vypořádávané nemovitosti stojí, nelze je přikázat do výlučného vlastnictví žalobkyně, neboť tím by byl založen stav, kdy by de facto neměla k nemovitostem zajištěn přístup, nemohla by je užívat a tato situace by mezi účastníky vyvolávala další spory. Podílové spoluvlastnictví účastníků k rodinnému domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa] a garáži bez č. p./ č. e. evidovaným na LV č. [hodnota] vedeném pro obec [adresa], katastrální území [adresa] bylo proto zrušeno a nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalovanému byla současně výrokem II. uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejích spoluvlastnických podílů částku 2 641 000 Kč dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Lhůta splatnosti vypořádacího podílu dle výroku II. rozsudku byla stanovena v délce tří měsíců od právní moci rozsudku s ohledem na nezbytnou potřebu žalovaného vyřídit úvěr pro vyplacení žalobkyně, jak plyne z příslibu úvěru předloženého žalovaným.

7. Podle § 1148 odst. 1 o.z. si při zrušení spoluvlastnictví spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Podle odst. 2 téhož ustanovení, každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví.

8. V rámci tohoto tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví uplatnila žalobkyně po žalovaném nárok na úhradu částky 41 216,50 Kč, kdy se mělo jednat o 1/2 nákladů, které vynaložila v období od 18. 9. 2020 do 24. 11. 2020, a to v souvislosti s opravou parket po vytopení domu, výmalbou po vytopení domu a vypůjčením odvlhčovačů od [Anonymizováno] [adresa] a dále v souvislosti s instalací elektrokotle, bezdrátového termostatu k tomuto elektrokotli a pořízením bojleru. Vynaložení těchto nákladů doložila fakturami na č.l. 82-84 spisu.

9. Podle ustanovení § 1136 o.z. spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo třeba vynaložit na záchranu věci. Dle ustanovení § 1136 písmeno b) o. z. se nemíní nutným nákladem vynaloženým na záchranu věci pouze takový náklad, který by měl zabránit přímému zničení věci, ale i takové nutné opravy, které brání znehodnocení věci či jejímu využití. V tomto případě, kdy v době od jara 2020 do podzimu 2020, tj. v době, kdy došlo k vynakládání těchto nákladů, žili ve společném domě účastníků jak žalobkyně, tak žalovaný, ale zejména i jejich společný tehdy nezletilý syn, nutno zdůraznit, že zachování funkčnosti domu a možnost jeho využití pro řádné bydlení bylo v přímém zájmu nejen žalobkyně, ale i žalovaného a zejména společného syna účastníků, k němuž má zákonnou povinnost zajistit mu odpovídající bydlení, tj. například v domě, kde se v zimě topí, kde je teplá voda apod. i žalovaný jako otec. S ohledem na to má soud za prokázané, že se jednalo o nutné náklady vynaložené žalobkyní na záchranu věci, přičemž vzhledem k tomu, že byly vynakládány v období od září 2020 do listopadu 2020, neuplynuly k okamžiku podání návrhu na jejich úhradu k soudu, tj. k datu 28. 4. 2022, 3 roky, a nárok žalobkyně tak nemůže být promlčen ve smyslu § 629 odst. 1 o. z. Z toho důvodu byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni polovinu těchto nutných nákladů vynaložených na záchranu společné nemovitosti v částce 41 216,50 Kč. V tomto případě nejde o situaci, kdy by byla splatnost závazku ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. sjednána. Věřitel je tak oprávněn požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svůj nárok uplatnila v rozšíření žaloby doručené soudu dne 28. 4. 2022 a toto rozšíření žaloby bylo žalovanému doručeno dne 24. 5. 2022, mohl následujícího dne splnit závazek vůči žalobkyni a vzhledem k tomu, že tak neučinil, dostal se dnem 26. 5. 2022 do prodlení. Ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je proto povinen nahradit žalobkyni úroky z prodlení, a to konkrétně ve výši 11,75 % ročně z této přiznané částky od 26. 5. 2022 do zaplacení s tím, že lhůta k plnění byla i ve výroku III. stanovená v trvání tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, kdy tato lhůta byla tímto způsobem stanovena především s ohledem na případnou budoucí možnou započitatelnost nároku žalobkyně vůči nároku žalovaného a naopak. U veškerých povinností ukládaných tímto rozsudkem jak žalovanému, tak žalobkyni, byla proto (vyjma výroku o nákladech řízení) stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůta plnění v trvání 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Z toho důvodu byla dále žaloba v části, již se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 216,50 Kč od 1. 5. 2022 do 25. 5. 2022 výrokem IV. rozsudku zamítnuta.

10. Poněkud jiná situace nastala u další částky 535 351 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 1. 2023 do zaplacení, jíž se na základě rozšíření žaloby domáhala žalobkyně po žalovaném svým podáním ze dne 20. 12. 2022. Mělo se jednat o částku, kterou žalobkyně zaplatila za trvání partnerského vztahu s žalovaným [právnická osoba]. na základě smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo [adresa], přičemž celá částka půjčená touto stavební spořitelnou byla využita na pořízení fotovoltaického zařízení na domě č. p. [Anonymizováno] v [adresa] a žalobkyně ze svého účtu u [Anonymizováno]. zaplatila nejprve 17. 6. 2010 mimořádnou platbu na účet stavebního spoření ve výši 45 045 Kč, dále z účtu vedeného u [Anonymizováno]. na jméno žalobkyně byly ode dne 20. 8. 2010 až do 20. 4. 2015 hrazeny pravidelné splátky překlenovacího úvěru ve výši 1 900 Kč měsíčně v souladu s ustanovením článku 5 odst. 1.

1. Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo [Anonymizováno] a dále od 17. 6. 2010 do 27. 4. 2015 byly hrazeny z účtu žalobkyně pravidelné platby na tento úvěr ve výši 858 Kč měsíčně v souladu s článkem 6 odst. 4.

1. Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření. Dne 31. 12. 2014 pak žalobkyně zaslala na účet stavebního spoření mimořádnou platbu ve výši 335 000 Kč, čímž byl celý úvěr na pořízení fotovoltaické elektrárny zaplacen, a to výlučně žalobkyní. Poslední platba na úvěr ze strany žalobkyně proběhla v dubnu 2015 a vzhledem k tomu, že podle shodného vyjádření účastníků ukončili účastníci soužití v roce 2018, tak je i s přihlédnutím k ust. § 646 o. z. patrné, že od ukončení jejich soužití v roce 2018 uplynuly do 20. 12. 2022 více než tři roky. Ve smyslu § 629 o. z. a žalovaným vznesené námitce promlčení, by i v případě oprávněnosti nároku, nebylo možno takový nárok soudním rozhodnutím přiznat. Z toho důvodu se soud podrobněji nezabýval otázkou úhrady úvěru, byť je z předložených listin od společnosti [právnická osoba]. patrné, že celý úvěr (až na jednu jedinou splátku ve výši 858 Kč) zaplatila žalobkyně a jako samostatný nárok bylo nutno z důvodu promlčení nároku žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 535 351 Kč s příslušenství, výrokem IV. tohoto rozsudku zamítnout.

11. Žalovaný dále požadoval po žalobkyni vzájemným návrhem ze dne 25. 3. 2022 úhradu celkem částky 219 062,30 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 31. 3. 2022 s tím, že jde o polovinu doplatku hypotečního úvěru na pořízení nemovitostí, které jsou předmětem vypořádání, když dílem bylo pořízení financováno hypotečním úvěrem číslo [Anonymizováno][Anonymizováno] od [právnická osoba] [Anonymizováno] ( dnes [Anonymizováno] ) na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. [Anonymizováno], kterou uzavřel s jmenovanou bankou žalovaný jako dlužník dne 13. 7. 2001. Žalobkyně společně se žalovaným uzavřela s bankou k zajištění pohledávky banky z předmětného úvěru dne 16. 7. 2001 zástavní smlouvu k nemovitosti registrační číslo [Anonymizováno], když předmětem zástavního práva byla mimo jiné rozestavěná budova na st. p. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Hypoteční úvěr žalovaný zcela splatil, přičemž v období tří let před podáním vzájemného návrhu, tj. do 25. 3. 2022 žalovaný na splacení úvěru a jeho příslušenství zaplatil v měsících duben 2019 až listopad 2020 na úrocích z úvěru, poplatku za vedení a správu úvěru a poplatku za výpisy (celkem při zohlednění vratky přeplatku ve výši 91 Kč) částku 29 764,60 Kč a v měsíci listopadu 2020 splátku jistiny úvěru v částce 408 360 Kč, kterou byl úvěr zcela doplacen. Celkem tedy zaplatila 438 124,60 Kč, přičemž polovina uvedené částky, kterou požaduje zaplatit po žalobkyni, činí 219 062,30 Kč. Současně se domáhal zaplacení úroku z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 31. 3. 2022 do zaplacení. Skutečnost, že tento úvěr byl žalovaným zaplacen a byl použit na pořízení budovy na st. p.č. [hodnota] v obci [adresa], katastrální území [adresa], tedy na pořízení rodinného domu čp. [Anonymizováno] v podílovém spoluvlastnictví účastníků, žalobkyně nijak nerozporovala a skutečnost, že byla uzavřena smlouva s účelovým určením na výstavbu této nemovitosti, je prokázána smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru čísla [Anonymizováno] ze dne 13. 7. 2001, dále informací k mimořádné splátce úvěru z 27. 4. 2018 jako na č. l. 16 spisu, zástavní smlouvu k nemovitosti č. [Anonymizováno] ze dne 16. 7. 2001, která byla vložena do katastru s právními účinky k datu [datum] ve vztahu k nemovitosti na st. p. č. [hodnota], dále rozpisem plateb úvěru v období od dubna 2019 do listopadu 2020 a zejména výpisy k úvěru č. [Anonymizováno] na č. l. 51–62 spisu včetně zprávy [Anonymizováno] na č. l. 88 spisu ze dne 27. 5. 2022, z nichž je v souhrnu patrné, že uvedené splátky hypotečního úvěru hradil žalovaný ze svého účtu. Vzhledem k tomu, že vzájemný návrh žalovaného došel soudu 25. 3. 2022 a jak sám uvedl, samostatně jej žalobkyni nedoručoval, byl tento návrh, respektive výzva k plnění, doručen žalobkyni při jednání soudu [datum]. Žalobkyně tedy již dne 30. 3. 2022 mohla svůj závazek vůči žalovanému splnit, a pokud tak neučinila, je od 31. 3. 2022 v prodlení se splněním závazku. Žalovaný má tedy od 31.3.2022 právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž k promlčení tohoto nároku ve smyslu § 629 o. z. nedošlo, takže byl žalovanému přiznán v plné výši. Rozšířením vzájemného návrhu se žalovaný po žalobkyni domáhal ještě zaplacení dalších 4 690 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 23. 7. 2022, přičemž se jednalo o zaplacení pojistného, které žalovaný jako pojistník z pojistné smlouvy o pojištění domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa] u [právnická osoba]., platil zcela sám a pojistné zaplacené žalovaným představuje nárok související se spoluvlastnictvím a společnou věcí, který lze vypořádat v souvislosti se zrušením a vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaný nárokoval zaplacení poloviny pojistného ve výši 2 590 Kč zaplaceného 20. 3. 2020, 2 590 Kč zaplaceného 25. 1. 2021 a 4 200 Kč zaplaceného 7. 3. 2022, celkem tedy z pojistného 9 380 Kč, tj. 4 690 Kč. Skutečnost, že žalovaný byl pojistníkem z pojistné smlouvy týkající se pojištění domu [adresa], vyplývá z pojistky č. [tel. číslo] ze dne 30. ledna 2004 při celkovém ročním pojistném 2 590 Kč včetně listin k pojistné smlouvě z 24. 2. 2022, kde došlo ke zvýšení pojistného ( jako na č.l. 95 p.v. až čl. 97 spisu) včetně pojistky číslo [hodnota], vystavené [právnická osoba]., a dále z dokladů – potvrzení o provedení domácí platby na pojistné jako na č.l. 100–101 plyne, že žalovaný skutečně zaplatil dne 20.3.2020 částku 2 590 Kč, dne 25. 1. 2021 částku 2 590 Kč a dne 7. 3. 2022 částku 4 200 Kč na pojištění nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví účastníků, takže je skutečně dán nárok žalovaného na zaplacení této částky vůči žalobkyni ve smyslu § 1148 odst. 1 o. z. Žalobkyni byla proto uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 4 690 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 690 Kč od 23. 9. 2022, neboť k rozšíření vzájemného návrhu soudu došlo 15. 7. 2022. Žalovaný sám výzvu k zaplacení této částky žalobkyni nezasílal a prostřednictvím soudu byl návrh na rozšíření vzájemného návrhu doručen žalobkyni 21. 9. 2022, tedy 22. 9. 2022 mohla svou povinnost splnit a vzhledem k tomu, že ji nesplnila, tak se dne 23. 9. 2022 dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. V části, v níž se žalovaný domáhá po žalobkyni zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 690 Kč od 23. 7. 2022 do 22. 9. 2022 pak byl nárok zamítnut právě z toho důvodu, že nenastala splatnost uvedeného nároku, když k 21. 7. 2022 žalovaný žádnou výzvu žalobkyni zaplacení nezaslal.

12. S ohledem na rozsah provedeného dokazování soud již neprovedl důkazy výslechem sv. [jméno FO] a zprávou o výdělku žalovaného od roku 1997, které byly navrženy zejména k prokázání schopnosti žalovaného samostatně financovat některé části příslušenství domu či věci, které se staly součástí pozemku parc.č. [Anonymizováno] tak, jak popsány v odst. 3 odůvodnění tohoto rozsudku, neboť pro rozhodnutí v této věci byly s ohledem na zjištění popsaná v citovaném odst. 3 nadbytečné.

13. Výrokem VII. rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky v části, týkající se řízení ohledně nároku ve výroku I. a II. rozsudku s odkazem na nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 262/20 a IV. ÚS 404/22 tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť nelze říci, že by některý z účastníků měl vzhledem k hodnotě předmětu vypořádání větší úspěch než druhý.

14. Výrokem VIII. rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky v části, týkající se řízení ohledně nároku ve výroku III. a IV. rozsudku tak, že z větší části úspěšnému žalovanému přiznal vůči žalobkyni právo na částečnou náhradu nákladů řízení, když jde v daném řízení o tzv. objektivní kumulaci nároků ( viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 935/2017). Žalobkyně žádala po žalovaném v rámci širšího vypořádání částku 576 567,50 Kč s příslušenstvím a byla jí přisouzena částka 41 216,50 Kč s příslušenstvím, tj. její úspěch činí 7,15 % , neúspěch 92,85 % a čistý úspěch žalovaného tak činí 85,70 %. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 6 úkonů učiněných od 28.4.2022, kdy byl nárok na širší vypořádání poprvé uplatněn. V době od 28.4.2022 činil předmět řízení tzv. širšího vypořádání 41 216,50 Kč, tj. úkon byl ohodnocen na 2 780 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a šlo o 2 úkony právního zástupce žalovaného z 15.7.2022 - vyjádření k podání žalobkyně a 29.11.2022 a v době od 20.12.2022 činil předmět řízení tzv. širšího vypořádání 576 567,50 Kč, tj. úkon byl ohodnocen na 10 620 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a šlo o 3 úkony právního zástupce žalovaného z 15.2.2023 - písemné vyjádření ve věci - námitka promlčení, [datum] - jednání a [datum] - jednání a za 1 úkon po 5 130 Kč podle § 7 a § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ([datum] - účast u vyhlášení rozsudku), tj. 42 730 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 1 800 Kč, DPH z těchto částek ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 9 651,30 Kč, tedy celkem 53 881,30 Kč, z čehož 85,70 % činí 46 176,30 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.

15. Výrokem IX. rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky v části, týkající se řízení ohledně nároku ve výroku V. a VI. rozsudku tak, že žalovanému, který byl neúspěšný pouze v nepatrné části týkající se úroků z prodlení, přiznal vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení, když jde v daném řízení rovněž o tzv. objektivní kumulaci nároků (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 935/2017). Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 9 úkonů učiněných od 25.3.2022, kdy vzájemný návrh žalovaného poprvé uplatněn. V době od 25.3.2022 činil předmět řízení - vzájemného návrhu 219 062,30 Kč, tj. úkon byl ohodnocen na 9 180 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a šlo o 3 úkony právního zástupce žalovaného z 25.3.2022 - vzájemný návrh, z [datum] - jednání a 26.4.2022 - doplnění tvrzení žalovaného a v době od 15.7.2022 činil předmět řízení o vzájemné návrhu 223 752,30 Kč, tj. úkon byl ohodnocen na 9 220 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a šlo o 5 úkonů právního zástupce žalovaného z 15.7.2022 - rozšíření vzájemného návrhu, [datum] - jednání, 15.2.2023 - písemné vyjádření ve věci - námitka promlčení, [datum] - jednání a [datum] - jednání a za 1 úkon po 4 610 Kč podle § 7 a § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (26.4.2024 - účast u vyhlášení rozsudku), tj. 78 250 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 9 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 2 700 Kč, DPH z těchto částek ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 16 432,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ze vzájemného návrhu ve výši 11 188 Kč, tedy celkem 106 770,50 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.

16. Výrokem X. a XI. soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 6 o. s. ř. tak, že žalobkyně i žalovaný jsou povinni nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady tohoto řízení, které musel hradit stát, každý jednou polovinou (znalečné [tituly před jménem] [jméno FO]), ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením, neboť ke dni vyhlášení rozsudku nebyla známa konečná výše prostředků, které stát za účastníky v tomto řízení uhradí.

Poučení