2 C 29/2021 - 301

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o vypořádání SJM takto:

Výrok

I. Z věcí náležejících do zaniklého společného jmění manželů - žalobkyně a žalovaného, se přikazuje do vlastnictví žalovaného rodinný dům č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] stojící na pozemku p. č. st. [Anonymizováno] zapsaný na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, [adresa] v hodnotě 4 263 000 Kč.

II. Ze zaniklého společného jmění manželů - žalobkyně a žalovaného se přikazují do vlastnictví žalovaného pohledávky za [Anonymizováno] odpovídající zůstatkům na účtu č. [č. účtu] ve výši 54,96 Kč a na účtu č. [č. účtu] ve výši 25 142,64 Kč.

III. Ze zaniklého společného jmění manželů - žalobkyně a žalovaného se přikazuje do vlastnictví žalovaného zůstatek spoření u [Anonymizováno] vedený na č. ú. [anonymizováno] ve výši 3 344 361,27 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 2 882 878,485 Kč do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 900,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 900,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] vedenou pod sp. zn. [spisová značka] se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“), které zaniklo ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, tj. ke dni [datum], o čemž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Táboře, čj. [spisová značka] ze dne [datum]. Předmětem vypořádání SJM učinila žalobkyně rodinný dům č. p. [Anonymizováno] v katastrálním úz. [adresa] stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], který je ve výlučném vlastnictví žalovaného, neboť byl oddělen z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], který žalovaný obdržel jako dar od svých rodičů. Stavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno] probíhala za trvání manželství s tím, že ke kolaudaci domu z důvodu nezájmu žalovaného došlo až po rozvodu manželství účastníků na jaře roku 2018 na základě opakované výzvy stavebního úřadu. K zápisu domu do katastru nemovitostí pak došlo v roce 2020. Do rodinného domu se však manželé i se synem narozeným [datum] stěhovali v prosinci 1995, přičemž k tomuto datu nebyl dům zcela dokončen. Byl částečně zařízen a postupně bylo pořizováno další vybavení a stavba dokončována. Stavba byla budována většinou svépomocí účastníků za účasti rodiny žalovaného i rodičů žalobkyně. Dům na pozemku žalovaného postavili i přesto, že této výstavbě předcházela nabídka rodičů žalobkyně postavit rodinný dům v [Anonymizováno] na pozemku rodičů žalobkyně, což však žalovaní a jeho rodiče odmítli. Důvod odmítnutí žalobkyni znám není, nicméně s odstupem času má za to, že to byl záměr. Hospodaření domácnosti za doby trvání manželství účastníků probíhalo tak, že provoz a zařízení domácnosti financovala žalobkyně stejně jako nákup automobilu, výchovu a aktivity syna, a to buď výlučně z prostředků, které pobírala jako mzdu nebo s pomocí svých rodičů. Naopak mzda a odměny žalovaného od jeho bratra podnikatele, kterému chodil vypomáhat, byly určeny výlučně na stavbu rodinného domu a spoření. Žalovaný také i po rozvodu manželství uplatňoval slevu na dani na společného syna. Dále činila žalobkyně předmětem vypořádání finanční prostředky, které byly žalovaným naspořeny za trvání manželství, když dle povědomí žalobkyně mají být vedeny u finančních ústavů: [právnická osoba]., [Anonymizováno], [právnická osoba] [Anonymizováno] a možná i dalších. O identifikaci účtů a finančních produktů žalobkyně povědomí nemá. Žalobkyně dále uvedla, že movité věci předmětem vypořádání nečiní, ačkoliv z plně zařízeného rodinného domu, kde žili od roku 1995, odešla v roce 2016 jen s osobními věcmi. S manželem se snažila dohodnout mimosoudně, nejprve v roce 2015 tak, že by jí vyplatil částku 600 000 Kč, pak případně že by převedl část domu na syna. Žalovaný však nechtěl žalobkyni vyplatit nic a dohoda s ním nebyla možná.

2. Žalovaný souběžně dne [datum] podal rovněž žalobu o vypořádání SJM, která byla zapsána pod sp. zn. [spisová značka], v níž uvedl, že případným předmětem vypořádání SJM činí rovněž stavbu rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] stojící na pozemku st. p. č. [hodnota] v obci [adresa] a k.ú. [adresa], ačkoli se domnívá, že je v jeho výlučném vlastnictví, neboť financoval tuto stavbu ze svých výlučných prostředků našetřených před uzavřením manželství a dále byla financována z prostředků jeho rodičů, které dostal darem, a to na pozemku parc. č. [Anonymizováno] obci [adresa] a kat. úz. [adresa], který je v jeho výlučném vlastnictví a byl mu darován darovací smlouvou z [datum]. Stavebním úřadem Městského úřadu v Táboře bylo žalovanému dne [datum] č. j. [Anonymizováno] vydáno stavební povolení na stavbu rodinného domu na uvedeném pozemku. Na základě tohoto stavebního povolení provedl na uvedeném pozemku stavbu, která byla kolaudována rozhodnutím stavebního úřadu - Městského úřadu v Táboře ze dne [datum] sp. zn. [adresa] Fakticky byla stavba do stávající podoby dostavěna již v roce 1995, kdy se účastníci do domu nastěhovali a společně jej užívali do září 2016, kdy se žalobkyně z domu trvale odstěhovala a v současné době dům využívá pouze žalovaný. Stavba byla sice zahájena a vystavěna za trvání manželství účastníků, nicméně žalovaný ji realizoval s úmyslem pořídit ji do svého vlastnictví, přičemž za a) stavba byla budována na pozemku v jeho výlučném vlastnictví, b) stavba byla povolena žalovanému jako stavebníkovi, c) stavba byla vystavěna z výhradních prostředků žalovaného zcela mimo prostředky náležejících do SJM. Stavba byla stavěna převážně svépomocí žalovaného za pomoci jeho otce, bratra a strýce s minimem odborných externích dodavatelů prací. Veškeré materiálové náklady i práce externích dodavatelů byly hrazeny z peněžních prostředků, které měl žalovaný naspořeny před uzavřením manželství, částečně pak z daru od bratra žalovaného v rámci rodinné výpomoci. Žalobkyně se na stavbě nikterak nepodílela, ani finančně, ani osobně. Zcela minimální byla i výpomoc na stavbě ze strany její rodiny. Do stavby nebyly vynaloženy žádné peněžní prostředky pocházející ze SJM, nebyl na ni čerpán žádný úvěr ani zápůjčka. Popřel, že by provoz domácnosti hradila výlučně žalobkyně, když na provozu domácnosti se podíleli oba účastníci, převážně však, a nejen finančně žalovaný, když žalobkyně se věnovala budování pracovní kariéry a prostředky z výplat používala na své soukromé potřeby. Žalovaný má za to, že stavbu nabyl originálním způsobem výstavbou do svého výlučného vlastnictví. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že stavba do SJM účastníků patří, pak navrhuje, aby mu stavbu přikázal do výlučného vlastnictví, když se zasloužil o její výstavbu, má k ní vztah, sám ji užívá a pečuje o ni a současně uplatňuje, aby byly v jeho prospěch zohledněny v rámci výše peněžité náhrady za a) vnosy toho, co z výhradního majetku žalovaného bylo vynaloženo na stavbu a za b) v rámci disparity podílu zásluhy žalovaného na nabytí a udržení stavby, tedy osobní i finanční podíl žalovaného na pořízení stavby. Současně má žalovaný za to, že by soud měl při stanovení obvyklé ceny stavby přihlédnout k tomu, že je stavba zatížena vadou spočívající v jejím postavení na cizím pozemku, bez zajištěného přístupu a bez právního vztahu k pozemkům stavbu obklopujícím, když pozemky jsou pouze žalovaného. Řízení sp. zn. [spisová značka] bylo spojeno s řízením vedeným pod sp. zn. [spisová značka] a nadále již byly projednávány obě věci současně. Žalobkyně souhlasila s tím, aby byla stavba domu č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného. Sporná však zůstávala otázka toho, zda tato budova do SJM vůbec patří a dále zůstala sporná otázka, týkající se žalovaným tvrzené dohody o vypořádání finančních prostředků v rámci předžalobní komunikace právních zástupců účastníků, a to tehdejší práv. zást. žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a práv. zást. žalovaného [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] když žalovaný má za to, že veškeré finanční prostředky byly mezi účastníky vypořádány dohodou a neměly by tudíž být předmětem soudního vypořádání SJM.

3. S ohledem na rozsah předmětu vypořádání SJM budou dále veškerá skutková zjištění a právní hodnocení činěna pro přehlednost postupně, vždy ve vztahu k určitému majetku v SJM účastníků tak, jak jsou uvedeny v jednotlivých výrocích tohoto rozsudku.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře č. j. [spisová značka] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], bylo prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a skončilo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství, tj. ke dni [datum], přičemž k tomuto datu zaniklo i SJM účastníků.

5. Vzhledem k tomu, že k zániku SJM došlo dne [datum], tedy v době účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), použije se na vypořádání SJM úprava uvedená v novém občanském zákoníku, přičemž ve smyslu § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů, tedy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“). Z toho důvodu se otázka toho, co tvoří součást SJM účastníků, řídí předpisem účinným v době nabytí hodnoty do SJM.

6. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání (SJM), může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

7. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741 o. z., použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

8. Pro majetek nabytý a závazky vzniklé do 31. 12. 2013 je rozhodující úprava původního občanského zákoníku, kdy podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. tvoří SJM majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží k osobní potřebě jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisu o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. Judikaturou bylo dovozeno, že příjmy manželů ze zaměstnání či podnikání se stávají součástí SJM v okamžiku, kdy s nimi manžel, o jehož příjmy se jedná, může nakládat. Podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. tvoří SJM rovněž závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich a závazků, jejíž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

9. Pro majetek nabytý či závazky vzniklé po 1. 1. 2014 nutno použít ustanovení § 709 odst. 1 o. z. podle něhož je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co: a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

10. Podle § 709 odst.2 o. z. je součástí společného jmění i zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Podle § 710 o. z. jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže: a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

11. Podle § 711 odst. 2 o. z. se částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat.

12. První zásadní spornou otázkou mezi účastníky bylo to, zda dům č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] náleží do SJM, či je ve výlučném vlastnictví žalovaného, jak tvrdil žalovaný. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] vedeného Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] pro obec [adresa], k. úz. [adresa] plyne, že jako výlučný vlastník stavební parcely st. p. č. [hodnota] o výměře 142 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je dle katastru stavba č. p. [Anonymizováno] rodinný dům, je žalovaný a dále je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/3. Z darovací smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a jeho rodiči plyne, že mu tito darovali pozemek parc. č. [Anonymizováno], z něhož byl dle vyjádření účastníků i kopie katastrální mapy, jež je součástí znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] plyne, vydělen právě stavební pozemek č. [hodnota], na němž byl postaven rodinný dům č. p. [Anonymizováno]. Z darovací smlouvy tedy jednoznačně vyplývá a není o tom spor, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] i z něj vydělený pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa], jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného, nicméně ze stavebního povolení vydaného Městským úřadem v Táboře dne [datum] pro výstavbu rodinného domu 2x 4+1 na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] vedeného v tu dobu jako zahrada, je zřejmé, že bylo vydáno za trvání manželství účastníků k žádosti žalovaného ze dne [datum], a tedy i žádost o vydání stavebního povolení byla podána za trvání manželství. Z obsahu stavebního povolení je zřejmé, že dům byl projektován a povolen jako dům rodinný, v němž bylo počítáno s ložnicí rodičů, kuchyní, obývacím pokojem, jídelnou a dětským pokojem, přičemž ve stejném složení měly být tyto místnosti v obou podlažích. Z kolaudačního rozhodnutí Městského úřadu v Táboře – stavebního úřadu z [datum] vyplývá, že žalovaný podal dne [datum] žádost o kolaudaci budovy č. p. [Anonymizováno] u [Anonymizováno], přičemž městský úřad povolil užívání této stavby s tím, že byly předloženy aktuální doklady potřebné ke kolaudaci týkající se revizí el. instalace spalinových cest, tlakové zkoušky a kanalizační i vodovodní přípojky apod. z ledna 2018 a dále geometrický plán pro vyznačení budovy ze dne 17. 3. 2010 provedený [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž účastníci se ve své výpovědi shodli v tom, že dům byl stavebně téměř dokončen již v roce 1995, přestože formálně byl kolaudován až v roce 2018, a zhruba od prosince 1995 v něm se synem narozeným dne [datum] začali žít a žili zde společně až do roku 2016, kdy se žalobkyně z domu odstěhovala. Dle vyjádření účastníků byl v prosinci 1995 dům hotov do té míry, že byl obyvatelný, nicméně postupně docházelo k dovybavení domu a jeho dalšímu dokončování.

13. Žalovaný sám předložil ke svému tvrzení o tom, že byl dům zcela vystavěn z jeho výlučných prostředků a žalobkyně na jeho výstavbě nemá žádný podíl, přehled položek výdajů na stavbu na čl. 67-73 spisu, přičemž součet těchto rukou psaných položek představoval v období od 19. 3. 1993 do 6. 8. 1996 (tedy za trvání manželství) celkem částku 641 190,81 Kč. V doplnění tvrzení uvedl, že částku 256 137,87 Kč mu měli dát rodiče formou daru tak, že platili položky v tomto rozpisu uvedené. Další částku 154 739,70 Kč mu měl dát bratr formou daru tak, že jednak platil položky rozepsané v tomto rozpisu a dále mu zdarma vyrobil všechna okna a dveře. Další částku 220 956,60 Kč měl zaplatit sám žalovaný ze svých výlučných prostředků, které měl naspořené na vkladní knížce z doby před uzavřením manželství a konečně měl získat dotaci od státu, kterou měl pro nesplnění doby kolaudace vrátit otec žalovaného ze svého účtu zpět státu, a to ve výši 38 872,40 Kč. Žalobkyně podle něj neměla přispět vůbec ničím a z jejich běžných příjmů nemohlo být do stavby nic hrazeno, neboť s nimi pokrývali běžné výdaje. Žalobkyně byla od [Anonymizováno] na mateřské dovolené se synem a žalovaný měl příjem cca 2 500 – 3 000 Kč měsíčně. Kromě nákupu materiálu si vše dělali svépomocí. K těmto dílčím tvrzením nutno konstatovat, že k tvrzení o tom, že mu rodiče dali formou daru částku 256 137,87 Kč, žalovaný nepředložil žádný relevantní důkaz. Naopak sám dne [datum] ve své výpovědi jako účastník řízení uvedl, že to nebyl dar, ale že to byla od rodičů půjčka a materiál kupovali rodiče a bratr s tím, že jim to potom dá a s bratrem se chce vyrovnat tak, že mu nechá svůj podíl na domě č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], který zdědil po rodičích, přičemž sám připustil, že rodičům, kteří již zemřeli, ani bratrovi, dosud nic z těchto půjček nevrátil. K tomu uvedla žalobkyně, že jí naopak po celou dobu manželství tvrdil, že jí nemůže přispívat na domácnost vyšší měrou právě proto, že vrací nějaké finanční prostředky svým rodičům. Z uvedeného je zřejmé, že dokonce ani výpověď žalovaného nedokládá jeho tvrzením ve vyjádření k žalobě, a pokud ani on sám neví, zda se jednalo o dar či půjčku, respektive postupně svá tvrzení ohledně této skutečnosti mění, a to i ve vztahu k tomu, zda nějaké finance rodičům vracel či nevracel., pak není možno jeho výpovědi uvěřit. Jiný objektivní důkaz ohledně tvrzení o daru od rodičů ve výši 256 137,87 Kč pak žalovaný nepředložil, když ani jeho bratr [jméno FO] ve své výpovědi nic takového nepotvrdil a k dotazu soudu uvedl, že o finančních vztazích žalovaného a jejich rodičů mu není nic známo. Toto dílčí tvrzení tedy soud nemá za prokázané. Dále co se týče tvrzení o tom, že částku 154 739,70 Kč měl na výstavbu domu dát žalovanému jeho bratr [jméno FO] jako dar s tím, že jednak platil některé rozepsané položky v rozpisu na čl. 67-73 a jednak mu zdarma vyrobil všechna okna a dveře, tak v této části má soud uvedené tvrzení za prokázané pouze částečně, a to výpovědí svědka [jméno FO] – bratra žalovaného, který potvrdil, že mu dal materiál na výrobu dveří a oken v domě, a to v ceně asi 100 000 Kč, přičemž toto daroval spíše žalovanému, neboť s ním jednal o veškerých záležitostech, týkajících se domu a nešlo tedy o dar oběma manželům. Tímto vyjádřením svědka [jméno FO], který v ostatním vypovídal zcela spontánně a soud nemá důvod mu nevěřit, má soud za prokázané tvrzení žalovaného o daru od jeho bratra co do výše 100 000 Kč formou poskytnutí materiálu na výstavbu domu. Co se týče tvrzení o tom, že 220 956,60 Kč měl platit žalovaný sám ze svých výlučných prostředků uspořených před uzavřením manželství, pak z kopií vkladních knížek žalovaného na čl. 53-54 je zřejmé, že k datu 18. 4. 1992 měl na svých vkladních knížkách uspořeno cekem 268 900,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tvrdil, že ze svých výlučných prostředků uspořených před uzavřením manželství použil částku 220 956,60 Kč na výstavbu domu a bylo současně prokázáno, že tyto finanční prostředky před uzavřením manželství na svých vkladních knížkách měl a v době výstavby domu byly z vkladních knížek vybrány, pak má soud toto tvrzení za prokázané. Pokud pak žalovaný tvrdil, že částku 38 872,40 Kč získal jako dotaci od státu na výstavbu domu a že ji získal pouze sám pro sebe, zde ze zprávy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 14. 10. 2021 (čl. 126 spisu) vyplývá, že žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu poskytnuta částka ve výši 54 000 Kč, přičemž smlouva o poskytnutí tohoto příspěvku byla uzavřena mezi Okresním úřadem v Táboře a žalovaným dne [datum] a státní příspěvek byl určen na výstavbu rodinného domku na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], [Anonymizováno] [adresa]. Souběžně s předmětnou smlouvou byla téhož dne [datum] uzavřena i smlouva o zřízení zástavního práva k zajištění pohledávky z poskytnutého státního příspěvku vztahujícímu se k rodinnému domku s pozemkem s parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v kat. úz. [adresa]. Vklad práva byl s právními účinky vkladu k [datum] proveden na základě rozhodnutí Katastrálního úřadu v Táboře pod č. j. [Anonymizováno]. Uvedené poskytnutí finančního příspěvku, respektive ponechání finančního příspěvku, bylo vázáno na řádnou kolaudaci domu, přičemž žalovaný jako stavebník byl dne 14. 5. 2004 vyzván k předložení kolaudačního rozhodnutí. Dopisem z 9. 6. 2004 žalovaný požádal o prodloužení termínu pro předložení kolaudačního rozhodnutí, avšak to nepředložil, porušil tak ustanovení smlouvy o individuální výstavbě tím, že nedodržel termín pro kolaudaci, a proto jej 17. 6. 2004 vyzval Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových k vrácení poskytnutého státního příspěvku. Protože tuto povinnost žalovaný nesplnil, byl předán případ právnímu zástupci a [datum] byl Okresním soudem v Táboře vydán platební rozkaz č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci [datum] a tímto platebním rozkazem vznikla žalovanému povinnost uhradit České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových částku ve výši 54 000 Kč s 2 % úrokem z prodlení běžícím od 15. 11. 2003 do zaplacení. Dne 18. 1. 2005 byla z účtu žalovaného vedeného pod č. [č. účtu] uhrazena na účet úřadu částka 10 000 Kč. Dále byla dne 28. 5. 2005 uhrazena částka 45 350 Kč a 12. 4. 2005 částka 21 050 Kč. Celkem bylo tedy uhrazeno 54 000 Kč na jistině a 1371,50 Kč na úrocích z prodlení. Z dokladu o vedení účtu žalovaného u [Anonymizováno] plyne, že účet č. [č. účtu] byl skutečně účtem žalovaného. Uvedené skutečnosti doložil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových i smlouvou o individuální bytové výstavbě, výzvami k vrácení poskytnutého státního příspěvku, citovaným platebním rozkazem i doklady o zaplacení uvedené částky a v důsledku toho souhlasem se zrušením zástavního práva registrovaného 1. 11. 1993 pod č. j. [Anonymizováno], který vydal uvedený úřad k parcele [Anonymizováno] k. ú. [adresa] dne 14. 4. 2005. Z těchto zpráv ve spojení se zprávou o vedení účtu žalovaného tedy především vyplývá, že veškeré finanční prostředky v souvislosti s individuální bytovou výstavbou získal žalovaný za trvání manželství, tzn. jednalo se o příjem SJM, byť o ni požádal sám. Dále z uvedeného plyne, že byly použity na výstavbu shora uvedeného rodinného domu a pouze s ohledem na to, že žalovaný nedodržel termín kolaudace, byl vyzván k vrácení tohoto příspěvku, což učinil až po rozhodnutí soudu o jeho povinnosti tento příspěvek vrátit. Dále bylo prokázáno, že úhrada tohoto příspěvku byla minimálně z části hrazena přímo z účtu žalovaného č. [č. účtu], přičemž ve vztahu k dalším částkám toto úřad nedohledal s ohledem na skartační dobu a žalovaný své tvrzení, že zbývající část příspěvku za něj zaplatil jeho otec, rovněž nijak nedoložil. Nicméně ze všech těchto důkazů má soud za prokázané, že uvedená dotace pro individuální bytovou výstavbu, byť o ni žádal pouze žalovaný, nebyla pouze jeho příjmem, ale byla příjmem do SJM, jako taková pak byla následně vložena do stavby rodinného domu a ani jeho tvrzení o tom, že veškeré finanční prostředky z této dotace od státu vracel jeho otec pro nesplnění kolaudace, není pravdivé, když minimálně ohledně části prostředků je doloženo, že ji vracel žalovaný přímo ze svého účtu, a to rovněž za trvání manželství. Z uvedeného důvodu soud v tomto případě nemůže věřit tvrzení žalovaného o tom, že dotaci od státu vrátil celou jeho otec a že by se z toho důvodu také mělo jednat o výlučné finanční prostředky žalovaného, když je naopak zjevné, že se jednalo o finanční prostředky SJM získané žalovaným za trvání manželství a z toho důvodu ani tuto částku nelze považovat za výlučné prostředky žalovaného, které by investoval do výstavby domu č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. Pokud tedy žalovaný sám tvrdil, že výstavba domu a součet položek materiálu a prací případně výjimečně placených firmám, činil 641 190,81 Kč a doložil, že z daru od bratra a ze svých výhradních prostředků uspořených před uzavřením manželství vnesl do výstavby domu č.p. [Anonymizováno] celkem 320 956,60 Kč, je nepochybné, že ve zbývající části musela být nemovitost financována z prostředků v SJM, respektive že se žalovanému nepodařilo prokázat, že by skutečně výstavbu celého domu hradil ze svých výlučných finančních prostředků, ať již získaných darem či nabytých před uzavřením manželství. Za této situace má tedy soud za prokázané, že dům č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], který byl postaven za trvání manželství účastníků a o němž ve vztahu k němu žalovaný neprokázal, že by jej vystavěl pouze ze svých výlučných finančních prostředků, je součástí SJM a jako takový musí být vypořádán. Aktuální obvyklá tržní cena rodinného domu č. p. [Anonymizováno] bez pozemků byla stanovena znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-[Anonymizováno] ze dne 26. 3. 2023, když v tomto případě byla cena domu stanovena ve stavu domu ke dni zániku manželství k datu [datum] s ohledem na důvody zvláštního zřetele hodné spočívající v tom, že sám žalovaný uvedl, že v době po rozvodu manželství došlo v technických prostorách domu k požáru a připustil, že jeho zaviněním. Z vyjádření obou účastníků je zřejmé, že již od roku 2016 žalobkyně v domě nežije a z toho důvodu bylo tedy nutno stanovit aktuální obvyklou cenu domu odpovídající stavu domu před zmiňovaným požárem. Ve znaleckém posudku ocenil znalec tyto nemovitosti s přihlédnutím k právní vadě spočívající v tom, že vlastnictví stavby domu č. p. [Anonymizováno] a pozemku parc.č. st. [Anonymizováno] a parc.č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa] je odlišné, a to ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 367/2013 ze dne 24. 9. 2014. Závěrům tohoto rozsudku pak nejlépe odpovídá stanovení obvyklé ceny rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v čl. 6 bod 1 posudku v částce 4 263 000 Kč, neboť za předpokladu, že se vlastníkem této stavby stane výlučný vlastník pozemku pod stavbou i kolem stavby (zde žalovaný), je zapotřebí při vypořádání přihlížet k tomu, o co se druhý manžel, který není vlastníkem pozemku pod stavbou, ochudí. Cena stavby na cizím pozemku je přitom v souvislosti s touto právní vadou snížena tak, jak vysvětluje znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v odůvodnění znaleckého posudku v bodě 5, str. 29-30 znaleckého posudku, které dále doplnil a dovysvětlil ústně při jednání dne 22. 8. 2023 s tím, že rozloha pozemku kolem rodinného domu není pro stanovení obvyklé ceny rodinného domu s pozemkem rozhodujícím kritériem ( viz str. 24 posudku dole). Zde také nutno připomenout, že pozemek parc.č. [Anonymizováno] (jehož vysokou hodnotou coby stavebního pozemku žalovaný operoval s tím, že právě tento stavební pozemek zvyšuje podle jeho názoru obvyklou cenu funkčního celku domu čp. [Anonymizováno] a okolních pozemků ve výlučném vlastnictví žalovaného), nebyl v době výstavby domu čp. [Anonymizováno] vůbec ve vlastnictví žalovaného a tvořil tehdy samostatnou zahradu ve vlastnictví rodičů žalovaného, která je až nyní spojena s pozemkem kolem domu pouze proto, že dle usnesení Okresního soudu v Táboře č. j. [spisová značka] ze dne [datum] podíl 1/4 pozemku parc.č.[Anonymizováno][Anonymizováno] žalovaný zdědil po otci a zbývající část získal až darovacími smlouvami k datu 22.7.2009 a 23.6.2011, tedy není nedílnou součástí funkčního celku nemovitosti čp. [Anonymizováno] a zahrady kolem, neboť dům bez této parcely existoval cca 15 let. K námitce žalovaného, že by na běžném trhu obdobnou nemovitost nikdy nikdo nekupoval, nutno konstatovat, že obecně by taková stavba mezi třetími osobami byla skutečně těžko obchodovatelná, avšak pouze z toho důvodu nelze stanovit cenu nulovou, když uvedená budova má jako rodinný dům s dvěma bytovými jednotkami svou hodnotu a jejím přikázáním do výlučného vlastnictví žalovaného získá žalovaný nemovitost i s pozemkem v hodnotě odpovídající tržním cenám nemovitostí popsaným na str. 21-23 znaleckého posudku, kdy v obci [adresa] se standartně rodinné domy s pozemkem prodávaly v letech 2021-2022 v částkách rozmezí 6 120 000 Kč – 8 435 000 Kč, a tedy snížení hodnoty budovy č. p. [Anonymizováno] způsobem, který zvolil znalec na částku 4 263 000 Kč pro dům bez pozemku, se soudu nejeví nijak nadhodnocené a neodpovídající reálné situaci. Co se týče způsobu vypořádání této nemovitosti, tak zde mezi účastníky spor nebyl, tedy co se týče otázky přikázání domu č. p. [Anonymizováno] do výlučného vlastnictví žalovaného, když s tímto souhlasila jak žalobkyně, tak žalovaný a toto řešení nejlépe odpovídá jednak faktickému způsobu užívání domu již od r. 2016, kdy žalobkyně pouze s osobními věcmi dům opustila a více se v něm nezdržovala a dále také jednoznačné konstantní judikatuře vycházející z toho, že pokud je žalovaný výlučným vlastníkem pozemku, na němž tato budova stojí, a soud nemůže v řízení o vypořádání SJM zřídit přístup k této budově, nelze ji přikázat do výlučného vlastnictví žalobkyně, neboť tím by byl založen stav, kdy by de facto neměla k nemovitostem zajištěn přístup a nemohla by je užívat a tato situace by mezi účastníky vyvolávala další spory. Z toho důvodu byl dům č. p. [Anonymizováno] přikázán do výlučného vlastnictví žalovaného (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 180/2005).

14. Co se týče další části vypořádání spočívající ve vypořádání finančních prostředků na účtech žalovaného, zde byl mezi účastníky spor především v tom, že podle žalovaného došlo ve vztahu ke všem finančním produktům účastníků k vypořádání SJM dohodou a jsou-li tedy tyto prostředky vypořádány dohodou, nemůže se již žalobkyně domáhat jejich vypořádání soudem. K uvedenému byla ze strany účastníků předložena předžalobní korespondence právních zástupců účastníků, respektive původní právní zástupkyně žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] s žalovaným. Z obsahu této předžalobní korespondence je patrné, že bylo uvažováno o tom, že by se žalobkyně vzdala svých nároků z vypořádání SJM za předpokladu, že by žalovaný převedl její pomyslnou polovinu na domě č. p. [Anonymizováno] na jejich jediného společného syna [Anonymizováno], nicméně k takové konečné dohodě týkající se nemovitosti nikdy nedošlo s ohledem na odmítavý postoj žalovaného. Pokud pak žalobkyně v rámci vyjednávání o této potencionální dohodě o vypořádání SJM nabízela žalovanému, že nebude požadovat vypořádání movitých věcí ani finančních prostředků, které má každý z nich na účtech, pak toto nelze považovat za dílčí dohodu o vypořádání SJM, ale z kontextu veškeré korespondence pouze za snahu vyjít žalovanému vstříc v rámci vyjednávání o konečné dohodě o vypořádání veškerého SJM. Za situace, kdy k této konečné dohodě o vypořádání SJM nikdy pro nesouhlas žalovaného nedošlo, nelze jednotlivé dílčí nabídky žalobkyně, které činila v souvislosti se snahou o uzavření dohody o celkovém vypořádání SJM, považovat za závazné nabídky, které byly žalovaným samostatně akceptovány, pokud se mu hodily (zejména s ohledem na v řízení zjištěnou výši finančních prostředků na účtech žalovaného, o nichž rovněž tvrdil, že jsou opět jeho výlučnými prostředky, neboť si je uspořil ze své výplaty, což však s ohledem na koncepci SJM, které účastníci neměli nijak zúženo, nelze akceptovat), a nelze z nich tedy dovozovat existenci dílčích dohod o vypořádání SJM a jako takové je považovat za překážku soudního vypořádání finančních prostředků v SJM. Pokud tedy žalobkyně navrhovala určité ústupky ohledně svých práv na vypořádání SJM s ohledem na snahu zajistit určitý majetek pro syna [Anonymizováno], pak za předpokladu, že se tato její očekávání nenaplnila, nelze takové předsmluvní vyjednávání ze strany žalovaného zneužít tím způsobem, že by z těchto jednání akceptoval pouze část nabídek, které jsou pro něj výhodné, tedy i finanční prostředky na účtech žalovaného budou vypořádány, neboť byly žalobkyní včas učiněny předmětem vypořádání. Ze zprávy [Anonymizováno] na čl. 42 spisu vyplývá, že žalovaný měl k datu 6. 2. 2018 vedeny 2 běžné účty u [Anonymizováno] a to běžný účet č. [č. účtu], na němž činil zůstatek 54,96 Kč a dále běžný účet č. [č. účtu], na němž činil zůstatek 25 142,64 Kč (toto je dle čísla právě ten účet, z něhož byl státu vracen příspěvek na individuální bytovou výstavbu zmíněný shora). Ze zprávy [Anonymizováno] na čl. 111-115, 145-161 a úplného výpisu z obchodního rejstříku na čl. 97-106 spisu je patrné, že žalovaný měl vedeno několik stavebních spořeních původně u [právnická osoba] [Anonymizováno], která se následně přejmenovala na [Anonymizováno] přičemž zde měl v období od 6. 2. 2015 do 6. 2. 2021 celkem [hodnota] smlouvy, a to konkrétně k účtu č. [č. účtu] vypořádaný 30. 6. 2015, účet č. [č. účtu] vypořádaný 23. 7. 2020, účet č. [č. účtu] vypořádaný 30. 6. 2015 a účet č. [č. účtu] založený 23. 6. 2020 ( tedy tento poslední byl založen po zániku SJM). K datu zániku manželství, tj. 6. 2. 2018, tedy byl aktivní pouze jeden účet stavebního spoření, a to účet č. [č. účtu]. Z výpisu k tomuto účtu soud zjistil, že k datu 6. 2. 2018 na něm měl žalovaný částku 3 344 361,27 Kč, o čemž svědčí konkrétně výpis na čl. 112 spisu, když z ostatních výpisů jsou patrny převody mezi jednotlivými smlouvami stavebního spoření, které v průběhu manželství měl žalovaný založeny. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] na čl. 145-161 je pak patrné, jak probíhaly platby přes tento běžný účet na jeho účty spořící, kdy zejména nutno poukázat na platby z 14. 8. 2015, 7. 7. 2016 a 28. 4. 2017 a 17. 7. 2017, kdy přes tento běžný účet procházely platby směřované na účty stavebního spoření v řádech statisíců korun, přičemž pokud k těmto úsporám žalovaný tvrdil, že se jedná o finanční prostředky, které získal z dědictví po svých rodičích, pak toto má soud za prokázané pouze ve vztahu k částce 1 545 845,30 Kč, když toto je prokázáno zejména usnesením o dědictví ve věcech vedených Okresním soudem v Táboře pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Z usnesení Okresního soudu v Táboře č. j. [spisová značka] ze dne [datum] a č. j. [spisová značka] ze dne [datum] vyplývá, že po zůstaviteli [jméno FO], narozeném [datum] a zemřelém [datum] zdědil po svém otci žalovaný domu č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] postaveného na st. p. č. parc. č. [hodnota] a st. p. č. [hodnota] v kat. úz. [adresa] zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota], přičemž další téže nemovitosti zdědil bratr žalovaného [jméno FO]. Dále co se týče pozemkové parcely č. [Anonymizováno] - zahrady v kat. úz. [adresa], zde zdědil žalovaný a jeho sestra [jméno FO], přičemž veškeré finanční prostředky, ať již v hotovosti nebo uložené v cenných papírech v rámci tohoto dědictví, získala pozůstalá manželka [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršího, [jméno FO]. Z uvedeného dědictví tedy žalovaný nezískal žádné finanční prostředky v hotovosti a stal se pouze vlastníkem domu č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] a st. p. č. [hodnota] v [Anonymizováno] a dále parc. č. [Anonymizováno] – zahrady, kat. úz. [adresa]. Z usnesení o dodatečném projednání dědictví po [jméno FO] narozeném [datum] a zemřelém [datum], č. j. [spisová značka] ze dne [datum] pak plyne, že se nově objevila pohledávka za [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 1 839 Kč, kterou získal pozůstalý syn [jméno FO], tedy žalovaný z tohoto dodatečného projednání dědictví žádné další finanční prostředky nenabyl. Z usnesení Okresního soudu v Táboře č.j. [spisová značka] ze dne [datum] vydaného v rámci dědického řízení po [jméno FO], narozené [datum] a zemřelé [datum], pak plyne, že žalovaný získal další objektu bydlení č. p. [Anonymizováno] stojící na stavební parcele č. [hodnota] a stavební parcely č. [hodnota] v [Anonymizováno], přičemž další získal jeho bratr [jméno FO] a dále že pozůstalí potomci, [jméno FO], [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] (zde žalovaný) nabyli rovným dílem podílové listy v celkové hodnotě 2 813 463,05 Kč, tj. žalovaný získal cenné papíry v hodnotě 937 821,02 Kč ( k datu 16. 9. 2009) a dále žalovaný získal práva a povinnosti vyplývající ze tří smluv o stavebním spoření č. [tel. číslo], č. [hodnota] a č. [tel. číslo] vedených u [právnická osoba]. a dále práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o stavebním spoření č. [adresa]-[Anonymizováno] původně vedené na zemřelého manžela zůstavitelky [Jméno zainteresované osoby 1/0] u [právnická osoba]. a to v celkové hodnotě 969 354,61 Kč ( rovněž k 16. 9. 2009). Z uvedeného usnesení mu plynula povinnost zaplatit své sestře [jméno FO] do 14 dnů od právní moci usnesení o skončení dědického řízení částku 448 000 Kč a dále svému bratru [jméno FO] rovněž do 14 dnů ode dne pravomocně skončeného dědického řízení částku 323 000 Kč. Žalovaný k tomu uvedl, že částku [jméno FO] ve výši 448 000 Kč vyplatil, přičemž částku [jméno FO] ve výši 323 000 Kč dosud nevyplatil, když uvažuje, že by mu jako náhradu přenechal nemovitosti č. p. [Anonymizováno] se stejným podílem na parc. č. [hodnota], jejímž je na základě dědického řízení spolu s bratrem [jméno FO] rovnodílným podílovým spoluvlastníkem. Z uvedeného tedy plyne, že na základě těchto usnesení v řízení o dědictví získal žalovaný finanční prostředky v celkové hodnotě 1 907 175,63 Kč, z čehož částku 448 000 Kč vyplatil své sestře [jméno FO] a z dědictví po obou rodičích mu vyjma nemovitostí zůstaly finanční prostředky ve výši 1 459 175,63 Kč. V rámci dodatečného projednání dědictví po zemřelé [jméno FO] byl objeven další majetek ve výši 260 009 Kč spočívající v pohledávce vůči [právnická osoba]. vyplývající z titulu nároku na výplatu prémiového vkladu [Anonymizováno], přičemž uvedená částka byla usnesením Okresního soudu v T8boře č.j. [spisová značka] ze dne [datum] rozdělena mezi pozůstalé sourozence rovným dílem, tj. na žalovaného připadlo z tohoto dodatečného projednání dědictví dalších 86 669,67 Kč. Po sečtení veškerých finančních hotovostí, které získal prokazatelně na základě usnesení o dědictví, která byla citována, získal žalovaný děděním finanční prostředky ve výši 1 545 845,30 Kč, tedy částku výrazně nižší, než jakou představoval zůstatek na účtu stavebního spoření u [Anonymizováno] k datu 6. 2. 2018, o němž rovněž od počátku tvrdil, že se jedná výhradně o jeho výlučné prostředky získané děděním po rodičích. Pohledávky za [Anonymizováno] odpovídající zůstatkům na účtu č. [č. účtu] ve výši 54,96 Kč a na účtu č. [č. účtu] ve výši 25 142,64 Kč a rovněž zůstatek spoření u [Anonymizováno] vedený na č. účtu [č. účtu] ve výši 3 344 361,27 Kč, které byly vedeny na jméno žalovaného, mu tak byly výrokem II. a III. rozsudku přikázány do výlučného vlastnictví.

15. Zanikne-li SJM, provede se podle § 742 o. z. vypořádání, přičemž soud vychází z toho, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Pokud žalovaný navrhoval, aby v rámci disparity podílů byl podíl žalobkyně snížen s ohledem na jím tvrzené zásluhy o vybudování rodinného domu, pak nutno konstatovat, že rodinný dům účastníků byl stavěn krátce po uzavření jejich manželství od r. 1993, kdy bylo vyžádáno stavební povolení, do r. 1995, přičemž v [Anonymizováno] [Anonymizováno] se účastníkům narodil jejich jediný syn [Anonymizováno]. Z toho lze dovodit, že větší část výstavby domu byla žalobkyně těhotná se synem [Anonymizováno] a následně byla s tímto synem na mateřské dovolené a o nezletilého syna ve věku 0-10 měsíců je nepochybně nezbytné celodenně osobně pečovat. Pokud tedy argumentoval žalovaný tím, že se žalobkyně nepodílela na výstavbě domu, ať už fyzicky či finančně, jde o argument zcela absurdní, neboť pokud by se žalobkyně nestarala o jejich jediného syna, nepečovala o něho a nebyla s ním na mateřské dovolené, pak by těžko mohl žalovaný svou fyzickou prací jakkoli přispívat na výstavbu domu, neboť by nepochybně někdo z nich tuto péči zajistit musel a logicky to vzhledem k tehdejšímu věku syna [Anonymizováno] byla matka, jejíž bezprostřední péče je u dítěte v kojeneckém věku nezastupitelná. Pokud pak dále žalovaný zdůrazňoval, že se zasloužil finančně větší měrou o vybudování této nemovitosti, pak jeho prokázaný vnos spočívající v investici odpovídající daru od bratra [jméno FO] v částce 100 000 Kč a využití jeho úspor z doby před manželstvím ve výši 220 956,60 Kč soud zohlední v rámci tzv. vnosů z výlučného majetku žalovaného do majetku v SJM, a tedy není důvodu, aby tuto částku ještě zohledňoval v rámci disparity podílů v neprospěch žalobkyně. O tom, že lze uplatnit buď vnos z výlučného majetku na společný majetek ve smyslu § 742 odst. 2 o. z. anebo disparitu podílů, nikoliv obojí, hovoří i judikatura např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1486/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1821/2004 a navíc to, že přednostně má být přihlédnuto k vnosu z výlučného majetku do společného jmění a nikoli tuto situaci řešit disparitou podílů zdůrazňuje i rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 63/2019. Doklady o příjmu žalobkyně, které předložila i zprávou Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře, navíc bylo prokázáno, že po dobu manželství s žalovaným (vyjma období, kdy pečovala o nezletilého syna v rámci mateřské dovolené), pracovala jako lékařka a měla příjem ze zaměstnání. Tvrzení žalovaného, že se na zajišťování rodiny nepodílela, budovala si kariéru, své příjmy využívala pro své osobní potřeby a byl to zase on, kdo se zasloužil i o naspoření všech finančních prostředků, které považuje za své, když pochází z jeho výplaty, nebyla oproti tomu žalovaným nijak prokázána. S ohledem na jeho celková vyjádření v rámci tohoto řízení, kdy vše líčí tak, že se o vše zasloužil sám, ač je zřejmé, že úspory převyšující částku 1 545 845,30 Kč musely nutně pocházet ze SJM, dále tvrdil, že i dům čp. [Anonymizováno] vystavěl také pouze sám s pomocí své rodiny, což opět neprokázal a je patrné, že velmi lpí na všech finančních prostředcích a považuje je automaticky pouze za své (zde stojí za zmínku, že svým rodičům nikdy nesplatil jím tvrzené půjčky, ani svému bratrovi od roku 2011 dosud nevyplatil částku 323 000 Kč dle rozhodnutí o dědictví, přičemž manželce tvrdil, že nemá peníze na domácnost právě proto, že musí toto vše splácet, ač peníze na okamžité vyplacení z dědictví měl k dispozici), má soud za to, že lze naopak uvěřit vyjádření žalobkyně v tom smyslu, že výchovu a financování potřeb syna i běžný chod domácnosti a automobilu zajišťovala ze svých příjmů jako lékařka, což podporuje i zjištění z výpisu z účtu žalovaného, jehož pravidelný měsíční příjem činil v období let 2015-2018 zhruba 23 000 Kč čistého měsíčně, a přesto uspořil částku ve výši zhruba 1 800 000 Kč (po odečtení peněz získaných prokazatelně děděním). Skutečnost, že žalovaný většinu své výplaty spořil, by samozřejmě sama o sobě nebyla nic negativního, ovšem tato možnost spoření zjevně plynula i z toho, že běžné výdaje z větší části hradila žalobkyně, která mu tím de facto takové spoření umožnila. Z průběhu řízení i obsahu vyjádření žalovaného je však evidentní, že namísto využití úspor ve prospěch rodiny, se žalovaný snažil tyto úspory před žalovanou zatajit, byť byly pořízeny za trvání manželství a pocházely z velké části z příjmů ze zaměstnání, a tedy jsou součástí SJM.

16. Po sečtení všech aktiv v SJM uvedených ve výroku I. – III. rozsudku, činí tato aktiva celkem 7 632 558,87 Kč. Od těchto aktiv je nutno odečíst ve smyslu § 742 odst. 2 o. z. zjištěný vnos žalovaného z jeho výlučných prostředků do SJM, a to konkrétně ve výši 320 956,60 Kč, což představuje dar od bratra ve výši 100 000 Kč a investici z úspor na vkladních knížkách uspořených před uzavřením manželství ve výši 220 956,60 Kč a dále prokazatelně zjištěné finanční prostředky získané děděním ve výši 1 545 845,30 Kč, tedy po odečtení tohoto vnosu žalovaného představuje čistá hodnota vypořádávaného SJM částku 5 765 756,97 Kč. (4 263 000 Kč + 54,96 Kč + 25 142,64 Kč + 3 344 361,27 Kč – 100 000 Kč – 220 956,60 Kč – 1 545 845,30 Kč = 5 765 756,97 Kč). Vzhledem k tomu, že byl veškerý majetek tvořící aktiva SJM ve výši 7 632 558,87 Kč přikázán do výlučného vlastnictví žalovaného a čistá hodnota vypořádávaného SJM představuje částku 5 765 756,97 Kč, je povinen žalovaný žalobkyni vyplatit na vyrovnání podílu polovinu čisté hodnoty vypořádávaného SJM ve výši 2 882 878,485 Kč, a to vzhledem k výši této částky do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, když s ohledem na doloženou výši zůstatku účtu stavebního spoření u [Anonymizováno] má žalovaný tyto prostředky k dispozici, nicméně je namístě dát žalobci prostor, aby ze stavebního spoření uvedenou částku získal. Pokud se pak žalovaný domáhal valorizace vnosu z výlučného majetku do SJM ve smyslu § 742 odst. 2 o.z., soud k tomu nepřistoupil, a to ze dvou důvodů. Jednak žalovaný navrhl znalecký posudek k ocenění vnosu žalovaného a jeho rodiny do výstavby rodinného domu za účelem zjištění nikoliv pouze jeho nominální hodnoty domu, ale také ke zjištění vlivu vnosu na zhodnocení nemovitosti, tzv. valorizace vnosu, až dne 22.8.2023 po poučení ve smyslu § 119a odst. 1 o. s. ř., tj. dávno po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1, 2 o. s. ř. k níž došlo ke dni 28. 9. 2021, přičemž věděl-li v rámci svého podrobného písemného vyjádření ze dne 24.9.2021 o svých konkrétních tvrzených vnosech, měl a mohl už v té době vědět o tom, že žádá jejich valorizaci, avšak přesto ji výslovně nenavrhl, resp. ke stanovení její výše nenavrhl potřebné důkazy, přičemž i tato okolnost musí být předmětem tvrzení ze strany žalovaného a též musí být žalovaným prokázána ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3323/2022. Tedy již tehdy mohl své tvrzení bez jakýchkoliv potíží uvést a označit k němu důkazy, a to, že tak činí až téměř v rámci závěrečného vyjádření dne 22. 8. 2023 lze považovat za tvrzení opožděné a soud k němu nemůže přihlížet, neboť se nejedná o žádnou výjimku citovanou v § 118b odst. 1 o. s. ř., o jehož obsahu byl žalovaný i žalobkyně poučen dne 26. 8. 2021 při jednání soudu a byla jim oběma poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a důkazů v trvání 30 dnů plynoucí od 26. 8. 2021 do 27. 9. 2021. Z uvedeného judikátu je zřejmé, že soud není povinen provádět tzv. automatickou valorizaci vnosu pouze na základě ustanovení § 742 odst. 2 o. z. Dále je na uvedený případ aplikovatelné i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. z. 22 Cdo 1172/2022 ze dne 27. 9. 2022, které primárně hovoří o tom, že hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela se při vypořádání SJM započítává zvýšená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila hodnota té součásti majetku, na níž byl náklad vynaložen (tzv. valorizace), jen pokud se tak účastníci dohodli. Nicméně stejným způsobem s ohledem na provázanost a totožné zákonné ustanovení ve smyslu valorizace v § 742 odst. 2 o. z. upravené i ve vztahu k vnosům opačným, tj. z výlučného majetku do SJM, je toto rozhodnutí aplikovatelné i na situaci, k níž došlo v tomto řízení mezi účastníky, respektive při investování vnosu z výlučného majetku žalovaného do SJM, když tento závěr vyplývá i z výslovného vyjádření nejvyššího soud v odůvodnění citovaného rozsudku, a to zejména v bodě 52, kde sám nejvyšší soud zdůrazňuje, že ačkoliv v této konkrétní věci byl předmětem posouzení vnos ze SJM do výlučného majetku, tak se uvedená argumentace přiměřeně uplatní i při vypořádávání vnosu z výlučného na společný majetek. Z těchto dvou důvodů tedy nebylo k dalšímu dokazování a zjišťování tzv. valorizace vnosu žalovaného přistoupeno.

17. Vzhledem k tomu, že shora provedené důkazy představují dostatečný podklad pro rozhodnutí soudu, nebyly prováděny ani další účastníky navrhované důkazy jako dotaz na instituce v usnesení o dědictví, kam žalovanému a jaké peníze vyplatili, dotaz na banky ohledně dalších převodů financí, dotaz na zůstatky na účtech uvedených v dědických rozhodnutích, znalecký posudek z oboru účetnictví ke zjištění příjmu žalovaného ze SJM a podílu výlučných prostředků na částkách vedených na účtech žalovaného, revizní znalecký posudek k ocenění nemovitosti ve vztahu k znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalecký posudek k ocenění vnosu žalovaného a jeho rodiny do stavby rodinného domu a ani dotaz na banku na účet žalobkyně, resp. tvrzené vyvedení částky 180 000 Kč v letech 2015-2016 z účtu [Anonymizováno] ( ten mj. proto, že byl uplatněn až 23.8.2020 tedy opět po koncentraci řízení).

18. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl výrokem V. rozsudku o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť SJM bylo vypořádáno na principu rovnosti podílu, takže každému z účastníků se dostalo rovného podílu na aktivech SJM s přihlédnutím k povinnosti žalovaného vyplatit žalobkyni vypořádací podíl a uvedené rozhodnutí odpovídá nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV ÚS 404/2022.

19. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo výrokem VI. a VII. uloženo oběma účastníkům zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Táboře náklady tohoto řízení, a to v částce odpovídající tomu, že bylo znalci [tituly před jménem] [jméno FO] za jím podaný znalecký posudek vyplaceno ze zálohy od žalobkyně i žalovaného částka 2x 4 000 Kč a ze státních prostředků 1 801 Kč, přičemž částku vyplacenou ze státních prostředků jsou žalobkyně i žalovaný povinni státu rovným dílem zaplatit, když z této částky činí právě 900,50 Kč.