2 C 318/2023 - 160

Rubrum

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený [Jméno žalobce B], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], IČ [Anonymizováno], sídlem [Adresa žalovaného A] zastoupený [Jméno žalovaného B], advokátem sídlem [Anonymizováno] o splnění povinnosti takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] (respektive ze dne [datum]) domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost doložit žalobci potvrzení ke dni [datum] a ke dni [datum] ve smyslu ustanovení § 1186 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jaké má žalobce dluhy vůči žalovanému z titulu příspěvků na správu domu a pozemku a na plněních spojených nebo souvisejících s užíváním bytu (jednotky č. 969/7, vymezené podle zákona 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, zapsané na LV č. [hodnota], v budově č. p. 968, 969, bytový dům, postavené na pozemku p. č. st. 1463, zapsané na LV č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa] /dále jen „byt“ nebo „bytová jednotka“/) a zálohách na tato plnění, popřípadě, že takové dluhy nejsou. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem bytové jednotky. Dne [datum] vnikla právnická osoba [Jméno žalovaného A] a jejím účelem je zajišťování správy pozemku a domu; tato osoba je odpovědná za správu domu a pozemku. Žalobce je členem žalovaného, neboť členství ve společenství vlastníků je v souladu s ustanovením § 1194 odst. 2 o. z. neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky. Dopisy ze dne [datum] a [datum] žalobce mimo jiné žádal žalovaného o vystavení potvrzení týkající se případných dluhů ve smyslu ustanovení § 1186 o. z., a to ke dni 1. 6. a [datum]. Následně splnění této povinnosti žalobce urgoval dopisy ze dne [datum] a [datum]. Žalobce má za to, že zákonodárce nestanovil pro splnění povinnosti žalovaného žádnou lhůtu, je proto třeba aplikovat § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého je žalovaný povinen splnit nepeněžitý dluh v podobě požadovaného potvrzení bez zbytečného odkladu. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a na předžalobní výzvy nikterak nereagoval; a proto žalobci nezbylo ničeho jiného než se obrátit se žalobou na soud.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že si není vědom, že by mu byl doručen kterýkoliv z údajných dopisů žalobce. Dále vyjádřil přesvědčení, že žalobce falsifikuje obsah poštovních zásilek, jejichž doručení prokazuje prostřednictvím dodejek, ze kterých ani zdánlivě není zřejmé, co bylo skutečným obsahem zásilky. Poukázal na žalobcovy úmyslné pletichy s poštovními zásilkami, s tím, že žalobce často udílí pokyny [právnická osoba] stran způsobu doručení prostřednictvím písemného pokynu na obálce dopisu, tedy mimo dodejku. Žalovaný nároky žalobce neuznal ani zčásti, neboť nebyl žalobcem před podáním žalob ke splnění povinnosti nikterak vyzván (a to ani předžalobní výzvou), proto z logiky věci nikterak na žalobcův požadavek nereagoval. Dále se žalovaný vyjádřil k otázce legitimity nároku žalobce: Podle názoru žalovaného smyslem a účelem ustanovení § 1186 o. z. je jednak zajistit právní jistotu nabyvatele bytové jednotky ve vztahu k dluhům, které s ní v rozhodné době přecházejí a jednak posílení postavení osoby odpovědné za správu domu při vymáhání příspěvků na správu domu po převodu jednotky jak po novém, tak původním vlastníku (ručiteli). Smyslem je vystavení potvrzení, které bude reflektovat aktuální stav dluhů váznoucích na bytové jednotce v období blízkém zamýšlenému převodu jednotky, a to za účelem zajištění právní jistoty subjektů zúčastněných na převodu bytové jednotky. Tato povinnost není koncipována jako periodická a nebylo záměrem zákonodárce ponechat na libovůli převodce bytové jednotky, k jakému období bude potvrzení dluhu vystaveno. Pokud by záměrem žalobce bylo skutečně jednotku převést a žalovaný by svoji povinnost vydat příslušné potvrzení nesplnil, měl se žalovaný domáhat splnění této povinnosti bezodkladně, nikoli s několikaletým odstupem, kdy navíc podal ke zdejšímu soudu minimálně pět (viz spisové značky [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]) žalob na splnění téže povinnosti, a to zjevně opět se záměrem nesmyslně zatížit nejen žalovaného, ale rovněž i soudní soustavu.

3. Žalovaný se žalobě dále bránil i rozsáhlou argumentací o zneužívání práva žalobcem, neboť z četnosti a duplikování procesních úkonů žalobce je podle názoru žalovaného zřejmé, že žaloby jsou podávány s cílem neúměrně zatížit a poškodit žalovaného a patrně i zahltit soudní soustavu. Žalobce totiž i přes výtky soudu podává několikero žalob znějících na splnění totožných povinností k různým datům s jasným cílem neúměrně zatížit žalovaného a soud. Jednání žalobce má proto znaky zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 o. z., které nepožívá právní ochrany. Na podporu svého tvrzení učinil i výtahy z jednotlivých soudních řízení (jak soudu zdejšího, tak Krajského soudu v Plzni), které soud pro stručnost jen rekapituluje uvedením spisových značek: [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]), neboť pro potřeby tohoto řízení není nutné text zatěžovat podrobnostmi z jednotlivých řízení.

4. Žalobce po celou dobu řízení setrval na tom, že žalovaného řádně písemně vyzval o splnění jeho povinnosti dopisy uvedenými shora a naopak uváděl, že je to právě žalovaný, kdo „popírá“ doručování zásilek a nikterak na výzvy žalobce nereagoval. Žalobce uvedl, že si je vědom množství podaných žalob u zdejšího soudu. Tyto žaloby byly však podány na základě konkrétních právních a faktických okolností (které však blíže nespecifikoval ani neosvětlil). Žalobce je přesvědčený, že z ustanovení § 1186 o. z. nikterak nevyplývá, že by splnění povinnosti ze strany osoby odpovědné za správu domu a pozemku bylo podmíněno tvrzením či prokázáním převodu jednotky či snahy o její převod. Vzhledem k tomu, že žalobce vede celou řadu sporů iniciovaných žalovaným o zaplacení „domnělého dluhu“, nabývá pro něho takové sdělení značný význam, a to právě i staršího data. V době, kdy o potvrzení žádal, vedl jednání s potencionálním kupujícím, zástupcem pana [jméno FO], narozeného [datum], avšak vzhledem k tomu, že žalobce nedodal předmětné potvrzení, nebyl potencionální obchod prozatím realizován, neboť kupující podmiňoval další pokračování v jednání právě doložením požadovaného potvrzení. V současné době žalobce neprovádí aktivní činnost týkající se převodu vlastnického práva k bytové jednotce. Žalobce ještě vyslovil domněnku, že žalovaný se mu všemi dostupnými prostředky snaží v prodeji bytové jednotky zabránit.

5. Soud ve věci nařídil ústní jednání, na kterém účastníci setrvali na svých postojích. Mezi účastníky nebylo sporu o vlastnictví bytové jednotky žalobce a o tom, že žalovanému byla doručena výzva ze dne [datum]. Spornou skutečností zůstalo, zda žalovaný skutečně zaslal žalovanému žádosti ze dne 1. 6. a [datum] a předžalobní výzvu ze dne [datum].

6. Soud provedl k důkazu veškeré listiny, které jak žalobce, tak žalovaný ke dni posledního jednání ([datum]) doložili do spisu. Učinil z nich následující závěry: Z výzvy žalobce ze dne [datum] (viz strana spisu 39), ze dne [datum] (viz strana spisu 45), ze dne [datum] (viz strana spisu 46), ze dne [datum] (viz strana spisu 49 a 75), ze dne [datum] (viz strana spisu 61) soud zjistil, že žalobce opakovaně (někdy i více výzev téhož dne) zasílá, respektive koncipuje, žalovanému výzvy psané poměrně nesrozumitelným způsobem, nestandartně drobným písmem o týchž nárocích nebo se jeho žádosti v různých ohledech překrývají, tak, že se v nich nutně musí stěží orientovat i sám žadatel, což činí dojem, že nepřehlednost a jistá nesrozumitelnost je záměrem žalobce. Pokud by tomu tak nebylo, neposílal by opakovaně v některých bodech překrývající se žádosti či výzvy a přistoupil by ke svému vážně míněnému dotazu na žalovaného jistě mnohem více racionálně a tak, aby byl sám s to posoudit, zda na jeho dotaz bylo odpovídajícím způsobem reagováno či nikoli. Z předloženého množství různých kopií poštovních dodejek a podacích stvrzenek soud neučinil žádné relevantní závěry, neboť z jednotlivých dokladů bez uvedení nějakého data či bližší specifikace, nelze dovozovat zhola nic vyjma toho, že za „nějakou zásilku“ doručovanou žalobcem prostřednictvím [právnická osoba] žalovanému byla uhrazena konkrétní částka. Jako důkazní prostředek takový papír bez souvislostí nemá vůbec žádnou vypovídací hodnotu. Nad to je důležité konstatovat, že soud záměrně nevedl dokazování tímto směrem – tedy prokazování doručování výzev žalovanému, neboť žalobce na prvním jednání poučil o tom, že je povinen tvrdit a prokázat legitimní právní zájem na poskytnutí potvrzení o dluzích (či neexistenci dluhu) žalobce k datu 1. 6. a [datum] v souvislosti se zamýšleným prodejem bytové jednotky, a to i s ohledem na to, že od této doby do podání žaloby uplynul více než rok. Z předložených listin Prohlášení o jednostranném zápočtu pohledávek ze dne [datum] (viz strana spisu 101), ze dne [datum] (viz strana spisu 104), ze dne [datum] (viz strana spisu 105) a ze dne [datum] (viz strana spisu 106) nevyvozuje soud taktéž žádné závěry, neboť jsou pro rozhodnutí v této věci zcela irelevantní. Maximálně mohou dokreslovat jakýsi zájem žalobce na tom, aby řízení zatížil nepřeberným množstvím papírů, které by zdánlivě mohly s věcí souviset a mohly by zkomplikovat věc co do přehlednosti. Soud omezil dokazování na legitimní zájem žalovaného na získání požadované informace, neboť vše ostatní bylo irelevantní k posouzení, zdali nedochází ke zjevnému zneužití práva žalobcem. Záměr žalobce nadměrně obtěžovat a zatěžovat jak žalovaného, tak soudní soustavu, plyne mimo jiné i z jeho vágního vyjádření, že si je vědom množství podaných žalob, ale potřeba jejich koncipování vyvstávala postupně na základě konkrétních právních a faktických okolností – s tím soud nesouhlasí, neboť minimálně v tomto případě muselo dojít ke spojení dvou věcí o témže „nároku“ žalobce (žádost se lišila pouze datem, k jakému bylo vyčíslení dluhů žalobce požadováno, a to zcela bez vysvětlení, proč by měl být údaj poskytnutý k [datum] důležitý za situace, že by obdržel vyčíslení dluhu k [datum], a naopak); a pak žalobce neuvedl žádnou z „konkrétních právních a faktických okolností“, které zapříčinily podání několika desítek žalob ohledně nároků, jež jsou ve své podstatě stejné nebo se dají podřadit pod několik žalobních nároků v rámci jedné žaloby, z čehož by se snáze dovozoval opravdový zájem žalobce na vyřešení „sporu“ se žalovaným ve svém celku a souvislostech, „jednou pro vždy“ a při minimalizování nákladů řízení (opakované a dublované vyjadřování se k věci, k důkazům, účast u jednání, apod.). Ze zcela opačného přístupu žalobce je zkrátka vidno jeho zájem „se soudit“ nikoliv vyřešit problém.

7. Z předložených rozsudků Krajského soudu v Plzni č.j.: - [spisová značka] ze dne [datum], - [spisová značka] ze dne [datum], - [spisová značka] ze dne [datum], - [spisová značka] ze dne [datum], - [spisová značka] ze dne [datum], - [spisová značka] ze dne [datum], - [spisová značka] ze dne [datum], - [spisová značka] ze dne [datum] a z předložených rozsudků Okresního soudu Plzeň-jih č.j.: - [spisová značka] ze dne [datum], - [spisová značka] ze dne [datum], - [spisová značka] ze dne [datum], - [spisová značka] ze dne [datum], - [spisová značka] ze dne [datum], - [spisová značka] ze dne [datum], - [spisová značka] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce se domáhá svých práv prostřednictvím soudních žalob opakovaně. Z interního systému zdejšího soudu pak bylo zjištěno, že v roce 2023 podal žalobce proti žalovanému 30 žalob, kterými se domáhá po žalovaném splnění nejrůznějších povinností (nahlížení do dokumentace k soudním sporům, nahlížení do dokumentace ke správním sporům, nahlížení do účetních dokladů, nahlížení do dokladů o vyplácení odměn členům orgánů žalované, sdělení informací o vlastnících a uživatelích různých bytů k různým datům, vystavení potvrzení o existenci či neexistenci dluhů a podobně). Byť může mít žalobce právo na poskytnutí nejrůznějších informací od žalovaného, nemůže toto své právo povyšovat nad práva ostatních účastníků sporu či dalších členů společenství vlastníků. Ústavní soud vyslovil ve svém rozhodnutí IV. ÚS 1735/07 (publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS 51/2008) tezi, že výkon žádného práva nesmí být pláštíkem zakrývajícím nemravnost. Že se jedná o nemravný, bezohledný, šikanózní výkon práva lze usuzovat i z postoje žalobce, který podal návrh na vyčíslení dluhu k určitému datu po více jak roce a následně na svém žalobním návrhu setrval i přesto, že význam požadované informace poskytnuté s takovým časovým odstupem není valný, respektive nemá v současné době žádného významu, neboť výše dluhu (v tomto konkrétním případě) se v čase neustále proměňuje. Navíc z dopisu ze dne [datum] (viz přílohová obálka strana spisu 31) soud vyvodil závěr, že nejpozději z tohoto sdělení se žalovaný dověděl o výši svých dluhů ke dni [datum], a to [částka] (bez příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení a bez dlužných záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu za období leden až říjen 2023 v celkové výši [částka]).

8. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka] zdůraznil, že právo na zpřístupnění podkladů pro vyúčtování služeb nesmí vlastník jednotky, stejně jako jakékoli jiné právo, vykonávat šikanujícím způsobem, tj. takovým způsobem, který by poskytovatele služeb omezoval v činnosti, nebo mu způsoboval nepřiměřené náklady.

9. Pokud byl žalobce při ústním jednání v kontextu dalších žalob a v kontextu koncipování jednotlivých výzev upozorněn soudem na možnost posoudit výkon takového práva jako šikanózní s důsledky z tohoto pro žalobce vyplývající a vyzván aby doložil legitimní právní zájem na poskytnutí požadovaného potvrzení zpětně k datu 1. 6. a [datum], tedy již naprosto neaktuální pro účely odpovědnosti za dluhy v rámci převodu bytové jednotky, ke kterému dosud (více jak 2 roky po údajných jednáních s potenciálním kupcem) nedošlo, setrval v tomto bodě žalobce (pouze) na svých závěrech, že se nedomnívá, že v tomto smyslu zákonodárce ustanovení § 1186 o. z. zamýšlel. Lichá až úsměvná se pak jeví námitka žalobce, že žalovaný se snaží všemožnými prostředky zmařit žalobci prodej jeho bytové jednotky. K tomu nemá žalovaný žádný důvod, ba naopak. Další námitka žalobce, že na žalobě setrval, protože potřebuje znát pro potřeby dalších soudních sporů své dluhy, je také zcela lichá, neboť minimálně k datu [datum] žalovaný dluhy žalobci vyčíslil a oznámil a mimo to již proběhla řádná vyúčtování za rok 2022 a 2023.

10. Dle § 1186 odst. 2 o. z. při převodu vlastnického práva k jednotce přecházejí s jednotkou na nabyvatele dluhy převodce vůči osobě odpovědné za správu domu na příspěvcích na správu domu a pozemku a na plněních spojených nebo souvisejících s užíváním bytu a zálohách na tato plnění, měl-li je a mohl-li je nabyvatel zjistit. Za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobě odpovědné za správu domu.

11. Dle § 1186 odst. 3 o. z převádí-li vlastník vlastnické právo k jednotce, doloží nabyvateli potvrzením osoby odpovědné za správu domu, jaké má dluhy podle odstavce 2, popřípadě že takové dluhy nejsou; potvrzení vydá nabyvateli se souhlasem převodce také osoba odpovědná za správu domu. Má se za to, že nabyvatel nemohl tyto dluhy zjistit, pokud je nemohl zjistit z potvrzení osoby odpovědné za správu domu nebo nevydala-li tato osoba potvrzení bez zbytečného odkladu, ač o něj byla požádána.

12. Dle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

13. Z ustanovení § 1186 odst. 3 o. z plyne povinnost žalovaného k výzvě žalobce jako převodce, případně i se souhlasem převodce k výzvě nového nabyvatele jednotky, sdělit mu výši dluhů váznoucích na jednotce pro potřeby převodu této bytové jednotky. Pokud je z potvrzení žalobce nemohl zjistit nebo nebylo toto potvrzení vydáno bez zbytečného odkladu, má se za to, že je zjistit nemohl se všemi důsledky pak vyplývající z toho dle odst. 2 téhož ustanovení, tedy dluh by na nového uživatele nepřešel. Povinnosti žalovaného odpovídá právo žalobce na poskytnutí těchto informací. Žádné právo však nesmí být vykonáváno šikanózním způsobem. V tomto směru nelze odhlédnout od jiných žalob, které byly za poslední období projednávány u zdejšího soudu mezi shodnými účastníky a jakých věcí se žaloby týkaly. I když soud nemohl přehlédnout nezměrnou aktivitu žalobce v tomto směru, je třeba (v konkrétním případě) posoudit, zda toto jeho jednání je zjevným zneužitím výkonu práva. Z nálezu Ústavního soudu ČR II. ÚS 3646/13, č. 2/2017 Sbírky nálezů a usnesení ÚS plyne, že za zneužití práva je nutné považovat i jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu či se na jeho úkor obohatit. Přitom není vyloučeno, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana, a to zejména tehdy, je-li zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (viz IV. ÚS 2103/20). Výkonu práva, který je jeho zneužitím, tak soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením § 3 o. z., ale především s čl. 36 Listiny základních práv a svobod (viz IV. ÚS 3402/13, č. 115/2014 Sbírky nálezů a usnesení ÚS).

14. Žalobci lze dát za pravdu, že žádosti o poskytnutí informací o výši dluhů k určitému datu lze obecně považovat za postup neodporující zákonu, pokud je tedy skutečným úmyslem žadatele použít toto potvrzení pro blížící se převod bytové jednotky, ač k němu následně z jakýchkoliv důvodů ani nemusí dojít. Trvat pak na vystavení takového potvrzení má skutečně smysl jen po určitou dobu, aby potvrzovalo aktuální výši dluhů k danému okamžiku, kdy se převod bytové jednotky má realizovat, neboť nabyvatel bude v případě dluhu za tento odpovědný, vyjma takové situace, kdy se bude mít za to, že to zjistit nemohl (viz ustanovení § 1186 odst. 3 o. z.). Proto také zákonodárce stanovil k vydání takového potvrzení lhůtu bez zbytečného odkladu a její nedodržení po obdržení takové výzvy sankcionoval předpokládanými následky. Smyslem je vystavení potvrzení, které bude reflektovat aktuální stav dluhů váznoucích na bytové jednotce v období blízkém zamýšlenému převodu jednotky, a to za účelem zajištění právní jistoty subjektů zúčastněných na převodu bytové jednotky. Pokud tedy žalobce svůj nárok u soudu na splnění této povinnosti neuplatnil v přiměřené době poté, co jeho prvotní výzvě vyhověno nebylo (stranou je ponecháno, z jakého důvodu), nedává žaloba podaná po více jak roce žádný smysl, když ani žalobce, jak sám tvrdil, žádné kroky aktuálně k převodu bytové jednotky nečiní. Toto ustanovení, o nějž žalobce svůj nárok opírá, totiž neslouží k žádnému jinému účelu, nelze se tedy této povinnosti po povinné osobě domáhat; navíc s tvrzením, že toto potvrzení potřebuje žalobce pro vedení dalších sporů se žalovaným, který po něm požaduje zaplacení „domnělých dluhů“. Ze všech popsaných okolností případu soud shledal, že smyslem této žaloby nebyl výkon práva v souladu se zákonem, nýbrž snaha žalobce zatížit fungování žalovaného a soudní soustavu, když i samotné nároky spolu související žalobce zcela nesmyslně a nedůvodně rozdrobil do desítek žalob. V neposlední řadě k dokreslení chování a úmyslu žalobce poslouží i fakt, že žalobce přesto, že se (minimálně) v průběhu řízení dověděl výši dluhu, na projednání žaloby i nadále setrval. Žalobcův argument typu, že činí jen to, co mu zákon umožňuje nemůže ve všech souvislostech obstát, neboť nikdo nemůže zneužívat svých práv na úkor druhých. I Krajský soud v Plzni v několika svých rozhodnutí uzavřel, že žalobce zjevně zneužívá výkon svého práva proti žalovanému. Pokud by takto postupoval každý ze spoluvlastníků, zcela by to ochromilo činnost žalovaného a již teď dochází k neúměrné zátěži chodu žalovaného, nemluvě o zvýšených nákladech (bez adekvátní protislužby). Žalovaný je společenstvím vlastníků bytových jednotek a jeho účelem je především společné hospodaření a správa majetku ve spoluvlastnictví. Jednáním žalobce je tato činnost žalovaného podstatně omezována a jsou jím způsobovány nepřiměřené náklady spojené s personálním, správním, účetním a v neposlední řadě právním zajištěním. Tato skutečnost má jistý negativní dopad do majetkové sféry všech ostatních vlastníků jednotek. Žalobce žalovanému vytýká neplnění kvazi zákonných povinností, a přitom je to on, který si jasně stanovené zákonné povinnosti vůči žalovanému (a vůči všem spoluvlastníkům) neplní, neboť nehradí řádně a včas příspěvky na správu domu a pozemku a na plněních spojených nebo souvisejících s užíváním bytu, ani zálohy na služby a nedoplatky z vyúčtování (viz výše jeho dluhu k [datum] ve výši přesahující [částka]).

15. Soud proto po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť vykazuje znaky zjevného zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 o. z. Požadavky ze strany žalobce nelze považovat za skutečný výkon jeho práva, ale o jeho zneužívání. Ze všech shora uvedených důvodů nabyl soud přesvědčení, že žalobce nejedná v právním styku poctivě a nesmí proto z tohoto nepoctivého jednání těžit (§ 6 o. z).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] (respektive od [datum] ve výši [částka]) sestávající z částky [částka] (respektive [částka] za úkon učiněný po [datum]) za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání vyjádření k žalobám ze dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum] a dne [datum], porada s klientem přesahující 1 hodinu ze dne [datum], podání vyjádření ze dne [datum]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po [částka] (respektive [částka] po [datum]) dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

Poučení