2 C 6/2025 - 21

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Štorkánovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 30 434 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 974 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 630 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 344 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 24 460 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 534,37 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 786,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 503,08 Kč od 23. 4. 2024 do 20. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 873,08 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 805,35 Kč od 23. 4. 2024 do 20. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 461,35 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 11 890,17 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba]. s žalovanou uzavřel dne 22. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala vrátit částku 5 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 450 Kč a úrokem ve výši 254 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 692 Kč a dále poplatkem 900 Kč za splátky v hotovosti v místě bydliště, tj. celkem částku 9 296 Kč do 22. 1. 2024 ve splátkách po 664 Kč. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] dále uzavřel se žalovanou dne 22. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 13 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala vrátit částku 13 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 370 Kč a úrokem ve výši 659 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 795 Kč a dále poplatkem 2 340 Kč za splátky v hotovosti v místě bydliště, tj. celkem částku 24 164 Kč do 22. 9. 2023 ve splátkách po 1 726 Kč. Žalovaná však částky řádně a včas nevrátila. Právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaná dluh nezaplatila, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru, úroky z úvěru a smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč v případě první smlouvy a ve výši 6 500 Kč v případě druhé smlouvy.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky řízení, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřily a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 22. 11. 2022, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k podpisu smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout hotovostní úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 450 Kč a úrokem ve výši 254 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 692 Kč a dále poplatkem za splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 900 Kč, tj. celkem částku 9 296 Kč do 22. 1. 2024 ve splátkách po 664 Kč. Dále má soud ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 22. 7. 2022 za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k podpisu smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout hotovostní úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 370 Kč a úrokem ve výši 659 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 795 Kč a dále poplatkem za splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 340 Kč, tj. celkem částku 24 164 Kč do 22. 9. 2023 ve splátkách po 1 726 Kč. V obou smlouvách žalovaná výslovně potvrdila, že částku sjednaného úvěru od právního předchůdce žalobkyně převzala. Ve smlouvách byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které bude dlužník v prodlení s tím, že za prodlení s každou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu ve výši 500 Kč, tj. v dané věci 7 000 Kč (14 x 500). Dále byla ve smlouvách sjednána smluvní pokuta za zaslání oznámení o prodlení dlužníka ve výši 500 Kč, a navíc zpoplatnění tohoto oznámení celkovou částkou 1 500 Kč včetně uvedené smluvní pokuty. Žalovaná úvěry řádně a včas nevrátila, neboť z výpisu plateb má soud za prokázané, že zaplatila toliko částku 1 370 Kč na dlužnou částku z první smlouvy a 10 656 Kč na dlužnou částku z druhé smlouvy. Celkový dluh žalované se tak v případě smlouvy ze dne 22. 11. 2022 skládá dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě z neuhrazené jistiny ve výši 4 313,87 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 189,21 Kč, z dlužného poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 058 Kč, z dlužného poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 593,49 Kč, z poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti dlužníka ve výši 771,43 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, z úroku vyčísleného od 23. 1. 2024 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 246,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení vyčísleného od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 487,08 Kč s tím, že dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 4 313,87 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 503,08 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. V případě smlouvy ze dne 22. 7. 2022 je pak celkový žalovaní tvořen dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě z neuhrazené jistiny ve výši 7 576,30 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 229,05 Kč, z dlužného poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 340 Kč, z dlužného poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 025,51 Kč, z poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti dlužníka ve výši 1 337,14 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 6 500 Kč, z úroku vyčísleného od 23. 9. 2023 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 540,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení vyčísleného od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 1 047,29 Kč s tím, že dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 7 567,30 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 805,35 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, ve spojení s její přílohou, má soud za prokázané, že pohledávky za žalovanou přešly z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Z dopisu ze dne 14. 6. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně v něm oznámil toto postoupení pohledávky žalované a z výzvy ze dne 20. 9. 2024 má pak soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení vyúčtované celkové dlužné částky 33 923,66 Kč do 25. 9. 2024. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne 20. 9. 2024, avšak marně.

4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci měla dle předložené smlouvy o úvěru č. [hodnota] žalovaná vrátit namísto poskytnuté částky 5 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 14 měsíců částku 9 296 Kč, což odpovídá ve smlouvě uvedenému RPSN úvěru ve výši 272,44 %. Dle smlouvy o úvěru č. [hodnota] pak měla žalovaná vrátit namísto poskytnuté částky 13 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 14 měsíců částku 24 164 Kč, což odpovídá ve smlouvě uvedenému RPSN úvěru ve výši 272,44 %. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“ 6. Dle smluv o úvěru č. [hodnota] a [Anonymizováno] byla žalovaná dle smluvních ujednání povinna v bezprostřední souvislosti s poskytnutím úvěrů zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě částky 254 Kč a 659 Kč formálně jedině označené jako úrok, ještě celou řadu různých výše uvedených poplatků (za poskytnutí úvěru ve výši 2 450 Kč a 6 370 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 692 Kč a 1 795 Kč, za splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 900 Kč a 2 340 Kč), které se ve smlouvách neoddělitelně pojí s poskytnutými úvěry, když k jistině jsou připočítávány veškeré tyto sjednané platby, a povinnost žalované se konstituuje jako zaplacení jediné „celkové dlužné částky splatné dlužníkem“ ve výši 9 296 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 664 Kč a ve výši 24 164 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 726 Kč; právě proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle obou uzavřených smluv 272,44 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěných formulářů smluv zakotvil poplatek již jen „za poskytnutí úvěru“ ve výši 2 450 Kč a 6 370 Kč, který činí 49 % z výše jistiny, a navíc další poplatek „za vyhodnocení úvěru“ ve výši 692 Kč a 1 795 Kč, který činí 13,8 % z výše jistiny, ačkoli administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá, rutinní a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Poplatek za možnost splácet v hotovosti ve výši 900 Kč a 2 340 Kč, pak činí 18 % z výše jistiny. Na základě výše uvedeného je nutné konstatovat, že veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující skutečnosti, a proto právním předchůdcem žalobkyně předepsaný poplatek soud považuje za poplatek, který ve skutečnosti má vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru; není ovšem přípustné sjednaný kapitalizovaný úrok skrýt pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Sjednání poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti je úrokem za poskytnutí půjčky (tj. toliko cenou peněz bez vynaložení dalších nákladů), představuje obcházení zákona, což má též za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 580 o. z. Po tomto posouzení pak hodnota úroku z úvěru u obou smluv přesahuje hranici 88 % ročně. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období listopad 2022 přitom pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,63 % ročně, tedy jeho faktická výše dosahuje sama o sobě přesahuje devítinásobek obvyklé hodnoty. Za období červenec 2022 pak činila obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,42 % ročně, tedy jeho faktická výše sama o sobě opět přesahuje devítinásobek obvyklé hodnoty. K výše uvedeným „poplatkům“ pak v případě neplnění povinností přistupovala u obou smluv smluvní pokuta v procentuální výši za každý den prodlení, která mohla činit až dalších 7 500 Kč, a navíc k tomu ještě další samostatné poplatky za prodlení dlužníka spojené s upomínkami (oznámeními) po 1 500 Kč zahrnující další smluvní pokuty za upomínky, které pouze podtrhují již takto zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „administrativní poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.

7. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy právě ujednání o nemravné výši částek, které měl dlužník splatit spolu s úvěrem, jež jsou ve smlouvách o úvěru tučně vytištěna jako základní ujednání daného spotřebitelském úvěru, přičemž vedle nemravné výše skrytých úroků z úvěru v jednotlivých poplatcích smlouvy stanovily dále toliko v neprospěch spotřebitele smluvní pokutu (pro případ porušení povinností věřitele žádná smluvní pokuta sjednána nebyla) a dále i poplatky za upomínky a další smluvní pokuty pro případ zaslání oznámení o prodlení spotřebiteli. Jednotlivá ustanovení daných smluv o spotřebitelském úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků (poplatků za poskytnutí úvěru) by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované nepůjčil. Jak již bylo výše uvedeno, administrativa tohoto typu smluv o bagatelních úvěrech navíc není složitá, spočívá ve vyplnění několika údajů do předtištěné formulářové smlouvy, tedy časová náročnost na její vyplnění je v řádu minut a nevede tedy k vyplňovaným vysokým nákladům. Ustanovení daných smluv ve svém souhrnu zakládají proto tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost obou smluv.

8. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalované je s ohledem na absolutní neplatnost obou smluv o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované smlouvou ze dne 22. 11. 2022 částku 5 000 Kč a smlouvou ze dne 22. 7. 2022 částku 13 000 Kč. Z žalobních tvrzení plyne, že žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně toliko částku 1 370 Kč na první ze smluv a částku 10 656 Kč na druhou ze smluv. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti obou smluv o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaná vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni jako postupníku, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.), a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 5 974 Kč (5 000 – 1 370 + 13 000 – 10 656). Proto byla žalobkyně výše uvedená částka přiznána výrokem I. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, když prodlení žalované začalo plynout v souladu s výzvou právního předchůdce žalobkyně ze dne 14. 6. 2024 o zaplacení od data doručení oznámení o postoupení pohledávky, kterou lze dle faktického obsahu považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení žalované. Podle výše citovaného § 573 o. z. se má za to, že výzva byla žalované doručena dne 19. 6. 2024. Důsledkem absolutní neplatnosti obou smluv o úvěru je neplatnost všech jejích ujednání, tj. včetně ujednání o splatnosti, a je proto nutno v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. dovodit splatnost pohledávky bez zbytečného odkladu, tj. následujícího dne po doručení výzvy. Protože žalovaná včas dne 20. 6. 2024 svůj dluh nezaplatila, je ode dne 21. 6. 2024 v prodlení s plněním vzniklého bezdůvodného obohacení, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení tato nepřekračuje výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadovanou další částku jistiny a poplatků, jakož i úroků z úvěru, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Pokud jde o příslušenství pohledávky v podobě dalších požadovaných úroků z prodlení, soud pro vyčerpání žalobního petitu zamítl rovněž nárok na požadované úroky z prodlení do 20. 6. 2024, kdy byl poslední den včasného splnění bezdůvodného obohacení vzniklého žalované, a dále pak z částky rozdílu přiznané částky oproti návrhu žalobkyně, a to vzhledem k jejich akcesoritě. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení