2 Cmo 100/2024 - 99

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Malé a soudců JUDr. Radima Novotného a JUDr. Ivany Wolfové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované A].[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] zastoupena advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [Jméno žalované B], narozený [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o zaplacení 2 496 624,51 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti výrokům II., III., IV. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2023, č. j. 65 Cm 77/2023-50 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II.-IV. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 45 012 Kč, k rukám jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 45 012 Kč, k rukám jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně připustil rozšíření žaloby o zákonný úrok z prodlení (výrok I.), žalobu na zaplacení částky 2 496 624,51 Kč s zákonným úrokem z prodlení zamítl (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 67 518 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.) a žalobci uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 67 518 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka (výrok IV.).

2. Z odůvodnění se podává, že žalobce požaduje žalovanou částku z titulu vypořádacího podílu na žalované, účast, v níž ukončil výpovědí z 31. 5. 2021 podle § 113 odst. 1 písm. a) zák. č. 90/2012 Sb. (dále jen ZOK). Důsledkem výpovědi pak bylo i zrušení žalované a její vstup do likvidace.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Má zato, že žalobci nevznikl nárok na vyplacení vypořádacího podílu a nemá vůči ní ani žádnou jinou splatnou pohledávku. Podáním výpovědi žalobci vzniklo právo na podíl na likvidačním zůstatku podle § 37 odst. 1 ZOK. Nelze připustit výklad, podle kterého by v případě zrušení společnosti jednomu ze tří společníků náleželo právo na vypořádací podíl, zatímco zbylí dva by měli právo na podíl na likvidačním zůstatku. Tím by došlo k nerovnosti mezi společníky, neboť vypořádací podíl by byl vyšší a dříve splatný než podíl na likvidačním zůstatku. Přitom žalobce podáním výpovědi zapříčinil zrušení společnosti. Dosud není splatný ani nárok na podíl na likvidačním zůstatku, neboť ten lze vyplatit až po schválení návrhu na použití likvidačního zůstatku, k čemuž dosud nedošlo.

4. Vedlejší účastník na straně žalované (dále jen vedlejší účastník) navrhl zamítnutí žaloby s tím, že právo na vypořádací podíl vzniká společníku jen při zániku jeho účasti za trvání společnosti, nikoliv dojde-li zánikem účasti společníka k jejímu zrušení.

5. Soud ve věci rozhodl, aniž prováděl dokazování, když vyšel z nesporných skutečností, s tím, že předmětem sporu je právní posouzení dané věci. Za nesporné označil, že žalobce vypověděl svou účast v žalované způsobem popsaným v žalobě, v důsledku čehož se společnost nachází v likvidaci, v jejímž rámci nebyl schválen návrh na použití likvidačního zůstatku. Nadto vyšel z listin založených ve Sbírce listin rejstříkového soudu, které jsou mu známy z úřední činnosti.

6. Právně věc posoudil podle §§ 36, 37, 39, 113 ZOK, 601 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. dále jen o. z. Zohlednil také rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 546/2016 z 22. 11. 2018, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 530/2020 z 17. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2970/2019 z 20. 10. 2020.

7. Uzavřel, že výpovědí společníka v. o. s. zaniká právní vztah ze společenské smlouvy a účast vypovídajícího společníka ve společnosti uplynutím výpovědní doby (tj. posledním dnem účetního období, v němž byla výpověď podána), ledaže společenská smlouva určí lhůtu jinou. Ukončením účasti společníka ve v. o. s. výpovědí se společnost zrušuje. Obě právní skutečnosti nastávají najednou. Podle § 37 odst. 1 ZOK pak při zrušení obchodní korporace s likvidací má každý společník právo na podíl na likvidačním zůstatku. V důsledku žalobcem podané výpovědi nezanikla jeho účast ve společnosti před jejím zrušením, tj. za jejího trvání, a žalobci tak nevzniklo právo na vypořádací podíl, ale má stejně jako ostatní společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatku.

8. Tvrzení žalobce, že společníci se ve společenské smlouvě odchýlili od zákonné úpravy a zakotvili vznik práva na vypořádací podíl odlišně od § 36 odst. 1 ZOK, neobstojí. Podle čl. 7 odst. 4 společenské smlouvy platí, že „při zániku účasti společníka ve společnosti vznikne společníku nebo jeho právnímu nástupci právo na vypořádání“. Takové ustanovení odpovídá zákonné úpravě. Tvrzení žalované, že úmyslem společníků nebylo řešit úpravu odchylně od zákonné úpravy, neobstojí. I v případě, že by úmyslem stran společenské smlouvy bylo odchýlit se do zákonné úpravy, pak takové ujednání (zakládající právo na vypořádací podíl bez ohledu na to, zda společnost trvá, či nikoliv) by bylo absolutně neplatné pro rozpor s ustanoveními § 36 ZOK a § 1 odst. 2 o. z. Ve věcech práva na vypořádací podíl se lze odchýlit od zákonné úpravy ve věcech jiného vhodného způsobu určení výše vypořádacího podílu (§ 36 odst. 2 ZOK) nebo ve věci odlišné splatnosti vypořádacího podílu (§ 36 odst. 5 ZOK), v jiných případech se odchýlit nelze, zejména se nelze odchýlit od zákonné úpravy určující vznik práva na vypořádací podíl. Právní úprava likvidace právnických osob je úpravou kogentní, od níž se lze odchýlit jen tam, kde to zákon umožňuje, neboť se jedná o statusovou věc právnických osob a současně slouží k ochraně veřejného pořádku, zejména práv třetích osob, jimiž jsou věřitelé právnické osoby.

9. Nadto soud konstatoval, že není povinností zbývajících společníků rozhodnout o trvání společnosti podle § 113 odst. 2 ZOK. Nárok žalobce na podíl na likvidačním zůstatku není dosud splatný (§ 38 odst. 2 ZOK). Pokud má žalobce zato, že likvidátor postupuje liknavě, pak existují právní prostředky, jak takovou situaci řešit.

10. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou a mezi žalobcem a vedlejším účastníkem rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení úspěšné žalované a vedlejšímu účastníku byla přiznána náhrada za jejich právní zastoupení, jak vyčíslena v bodě 24 odůvodnění napadeného rozsudku.

11. Žalobce v odvolání do výroků II., III., IV. navrhl napadený rozsudek zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud pochybil, pokud neprovedl ve věci žádné dokazování a svůj postup přesvědčivě nezdůvodnil a tím porušil právo žalobce na spravedlivý proces (srovnej sp. zn. II. ÚS 881/08). Mezi účastníky bylo nesporné jen to, že žalobce podal dne 31. 5. 2021 výpověď společenské smlouvy, jejím následkem bylo zrušení společnosti a její vstup do likvidace, která nebyla dosud ukončena. Soud neprovedl jím navržené důkazy výzvou k předložení zahajovací rozvahy a soupisu jmění společnosti, včetně relevantních podkladů ke stanovení výše vypořádacího podílu, výzvy k předložení účetnictví, řádnou účetní závěrkou za rok 2021, vstupní likvidační rozvahou. Nesprávně opřel svůj závěr o tom, že v případě zániku společnosti má společník nárok na podíl na likvidačním zůstatku o rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 7 Cm 546/2016. Na něj pozdějšího rozhodovací praxe tohoto a Nejvyššího soudu nenavázala a v mnoha ohledech jej překonala (zejména v důsledcích aplikace § 113 odst. 2 ZOK). Nejvyšší soud se ve svých rozhodnutích (sp. zn. 27 Cdo 2970/2019 a 27 Cdo 530/2020) jednoznačně nevyjádřil k otázce práva společníka jako žalobce. Judikatura stojí na závěru, že ukončením výpovědní lhůty končí účast společníka ve společnosti. Žalobce má za to, že podíl na likvidačním zůstatku přísluší výlučně společníkům, v době ukončené likvidace, tj. po uspokojení věřitelů společnosti a zpeněžení jejích aktiv. Žalobce společníkem žalované není, proto je vyloučeno uvažovat u něj o právu na podíl na likvidačním zůstatku. Vzhledem k tomu, že žalobce není společníkem žalované, nemá ani zákonná práva nahlížet do dokumentů společnosti, kontrolovat proces likvidace tak, aby dosáhl spravedlivého a rovného podílu na likvidačním zůstatku v závěru likvidace. Pokud by měl žalobce výlučně právo na likvidačním zůstatku jedná se o zkrácení jeho práv a v rozporu s ústavou zaručeným rovným právem účastníků právních vztahů. Žalobci není známo, z čeho dovozuje soud, že podíl na likvidačním zůstatku je zpravidla nižší než podíl vypořádací. Tvrzení, že by přiznáním práva na vypořádací podíl byli ostatní společníci poškozováni, je účelové. Žalobce nesdílí závěr soudu prvního stupně, že účast žalobce ve společnosti zanikla v realitě zrušené a likvidované společnosti. Zrušení společnosti a její vstup do likvidace jsou důsledkem zániku účasti žalobce v ní a nikoliv naopak. Žalobce je přesvědčen, že otázka povahy práva společníka, jehož účast ve společnosti zaniká, není otázkou, u níž by § 36-37 ZOK vyloučil možnost odlišného ujednání, natož pak ujednání porušující veřejný pořádek nebo právo na ochranu osobnosti. Je tak namístě se zabývat otázkou výše vypořádacího podílu. Své právní stanovisko pak podpořil předložením právních stanovisek z 25. 3. 2024 [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly za jménem], [tituly za jménem] a z 10. 1. 2024 [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno].

12. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku v rozsahu podaného odvolání. Postup soudu, kdy neprováděl navržené dokazování, považuje za správný. Provádění dokazování bylo nadbytečné a nemohlo vést ke změně posouzení a rozhodnutí ve věci samé. Nárok uplatněný žalobou totiž na základě právních předpisů nevznikl a vzniknout nemohl. Žalobce ostatně netvrdí, jakým způsobem mělo neprovedení jím navržených důkazů ovlivnit rozhodnutí soudu prvního stupně. Neprovedení konkrétních důkazů, jež žalobce označil v podaném odvolání, nemohlo mít vliv na správné právní posouzení věci, neboť se vztahují k nároku na vypořádací podíl, nikoliv k právu na podíl na likvidačním zůstatku. Je pouze na rozhodujícím soudci, jaké z navržených důkazů provede a které nikoliv. Závěr soudu prvního stupně, že žalobci náleží právo na podíl na likvidačním zůstatku, a nikoliv právo na vypořádací podíl odpovídá zákonné úpravě a platné judikatuře. Odkaz na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 546/2016 je přiléhavý. Není pravdou, že by pozdější rozhodovací praxe soudů vyšších stupňů, jakkoliv nenavázala na citované rozhodnutí. Žalovaná je přesvědčena, že v důsledku výpovědi společníka, kterou podal žalobce dne 31. 5. 2021 došlo v souladu s § 113 odst. 1 písm. a) ZOK ke zrušení společnosti a jejímu vstupu do likvidace, a to posledním dnem účetního období po podání výpovědi, tj. dne 31. 12. 2021. Podle § 37 odst. 1 ZOK má pak společník právo na podíl na likvidačním zůstatku, a nikoliv právo na vypořádací podíl podle § 36 odst. 1 ZOK. Žalovaná nepovažuje rozhodovací praxi k této otázce za rozpornou. Pokud žalobce dovozuje, že dle gramatického výkladu § 37 odst. 1 ZOK vyplývá právo na podíl na likvidačním zůstatku pouze společníkům v době ukončené likvidace, pak takový výklad neobstojí. Ust. § 37 ZOK je ustanovením speciálním k § 36 ZOK, které je nutné aplikovat přednostně v případech, kdy došlo ke zrušení společnosti, a to i tehdy, pokud současně došlo k zániku účasti společníka ve společnosti. Slovem společník je míněn i společník, který již ukončil svoji účast ve společnosti. Ostatně i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 530/2020 hovoří o vypovídajícím společníkovi, tj. společníkovi, jehož účast ve společnosti zanikla v důsledku výpovědi, stejně jako žalobci. Nárok na vypořádací podíl by vznikl pouze v případě, kdyby se ostatní společníci dohodli na pokračování společnosti, což se v dané věci nestalo. Ostatní společníci nadto avizovali, že na dalším pokračování společnosti nemají zájem. Žalobce osočuje bez jakýchkoliv důkazů ostatní společníky ohledně možné protiprávnosti realizované likvidace. Motivací žalobce je spíše nezájem čekat na ukončení likvidace a s tím související výplatu podílu na likvidačním zůstatku, ale požaduje přednostní vyplacení vypořádacího podílu. Žalobce se v rámci likvidace nepokusil uplatňovat jakákoliv práva. Nelze tak dovozovat, že by byl na svých právech jakýmkoliv způsobem krácen. Stávající stav společnosti je výlučně důsledkem právního jednání žalobce. Čl. 7 odst. IV. společenské smlouvy žalované je nedokonalým přepisem ust. § 36 odst. 1 ZOK a nevyplývá z něj vůle stran společenské smlouvy se jakýmkoliv způsobem odchýlit od zákonné úpravy. Vyplývá z něj, že při zrušení společnosti s likvidací mají společníci právo na podíl na likvidačním zůstatku ve výši odpovídající výši jejich podílů ve společnosti. Ust. § 36 a 37 ZOK jsou ustanovení kogentní, od kterých se společníci nemohou platně odchýlit. Nadto zánikem účasti žalobce ve společnosti přestala žalobci ze společenské smlouvy vyplývat jakákoliv práva a povinnosti, nadále zavazuje pouze zbylé společníky. Ve vztahu k žalobci lze aplikovat pouze ust. ZOK (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 530/2020). Žalobci nemohlo vzniknout právo na vypořádací podíl, natož aby se stal splatným. První stanoviska předložená žalobcem jsou jím objednaná a zaplacená, nemají porto žádnou relevanci. Jedná se pouze o polemiku se stávající rozhodovací praxí.

13. Vedlejší účastník navrhl potvrzení napadeného rozsudku v rozsahu napadeném odvoláním. Soud prvního stupně rozhodl správně a v souladu s rozhodnutím Vrchního soudu sp. zn. 7 Cmo 546/2016, jehož závěry jsou logické, přesvědčivé a odpovídají zákonodárcem a právem očekávatelnému, logickému a racionálnímu spravedlivému vypořádání ukončení účasti společníka ve v. o. s. Závěry soudu prvního stupně ve vztahu ke kogentnosti ustanovení o likvidaci právnické osoby jsou zcela přiléhavé. Odvolání je pak nedůvodné.

14. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k následujícím závěrům.

15. Podle § 36 odst. 1 ZOK při zániku účasti společníka v obchodní korporaci za jejího trvání bez právního nástupce vzniká právo na vypořádání (dále jen „vypořádací podíl“), ledaže jiný právní předpis stanoví jinak. Podle § 36 odst. 2 ZOK neurčí-li společenská smlouva jiný vhodný způsob určení výše vypořádacího podílu, použijí se odstavce 3 a 4. Podle § 36 odst. 3 ZOK vypořádací podíl se stanoví ke dni zániku účasti společníka v obchodní korporaci, a to z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka v obchodní korporaci. To neplatí, liší-li se podstatně reálná hodnota majetku společnosti od jeho ocenění v účetnictví. V takovém případě se při určení vypořádacího podílu vychází z reálné hodnoty majetku snížené o výši dluhů vykázaných v účetní závěrce podle věty první. Podle § 36 odst. 5 ZOK vypořádací podíl se vyplácí v penězích bez zbytečného odkladu poté, co je nebo mohla být zjištěna jeho výše, ledaže společenská smlouva nebo dohoda určí jinak.

16. Podle § 37 odst. 1 ZOK při zrušení obchodní korporace s likvidací má každý společník právo na podíl na likvidačním zůstatku; nestanoví-li společenská smlouva nebo dohoda společníků jinak, vyplácí se tento podíl v penězích.

17. Podle § 113 odst. 1 písm. a) ZOK společnost se zrušuje výpovědí společníka podanou nejpozději 6 měsíců před uplynutím účetního období, a to posledním dnem účetního období, ledaže společenská smlouva určí lhůtu jinou. Podle § 113 odst. 2 ZOK při důvodech zrušení společnosti uvedených v odstavci 1, s výjimkou důvodů uvedených v písmenech b) a h), se mohou ostatní společníci do okamžiku předložení konečné zprávy o průběhu likvidace likvidátorem změnou společenské smlouvy dohodnout, že společnost trvá nadále i bez společníka, jehož se důvod zrušení týká. Tato dohoda společníků může být také předem obsažena ve společenské smlouvě.

18. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje o tom, který z navrhovaných důkazů provede. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. ÚS 68/99 z 22.6.2000 obecný soud samozřejmě není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, provedení navrhovaných důkazů záleží na jeho hodnocení. Vždy se však v odůvodnění rozsudku musí vypořádat s tím, že některé navržené důkazy neprovede.

19. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že soud při svém rozhodování vyšel z tvrzení žalobce a skutečností mezi účastníky nesporných. S ohledem na svůj právní názor vyslovený v napadeném rozsudku (tj. zda má žalobce nárok na vypořádací podíl ve společnosti) bylo postačující vyjít ze skutečností mezi účastníky nesporných, tj. že žalobce ukončil svoji účast společníka v žalované výpovědí z 31. 5. 2021, přičemž jeho účast ve společnosti skončila k 31. 12. 2021, v důsledku čehož je žalovaná od 1. 1. 2022 v likvidaci a nebylo nutné provést žalobcem navržené důkazy, o čemž byli účastníci řízení při jednání poučeni (viz protokol z jednání z 31. 8. 2023) a čemuž odpovídá i odůvodnění napadeného rozsudku.

20. Vzhledem k tomu, že rozhodující soud uzavřel, že nárok žalobce nevznikl, pak provedení žalobcem navržených důkazů - výzvami žalobce k předložení účetnictví, předžalobní výzvou, účetní závěrkou k 31. 12. 2021 a zahajovací rozvahou a soupisem jmění společnosti ke dni vstupu do likvidace, by bylo nadbytečné, když tyto důkazy by mohly mít relevanci pouze za situace, kdy by byla řešena otázka výše vypořádacího podílu žalobce v žalované.

21. Z důvodů výše uvedených nelze dospět k závěru, že by procesním postupem soudu prvního stupně bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces.

22. Mezi účastníky nebyl spor o tom, že žalobce dne 31. 5. 2021 jako společník žalované podal výpověď.

23. V důsledku toho došlo ke zrušení žalované ve smyslu § 113 odst. 1 písm. a) ZOK a společnost vstoupila do likvidace dle § 171 písm. c) o. z. (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 546/2016 z 22. 11. 2018 nebo sp. zn. 14 Cmo 339/2019 z 19. 11. 2019, usnesení Nejvyššího soudu z 20. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2970/2019), když mezi zbývajícími společníky nedošlo k dohodě o dalším trvání společnosti, příp. žádná třetí osoba do společnosti nepřistoupila podle § 110 odst. 1 ZOK.

24. Výpovědí žalobce (jako společníka žalované) zanikl právní vztah ze společenské smlouvy a účast žalobce v žalované, a to uplynutím výpovědní doby podle § 1998 odst. 2 o. z. (srovnej usnesení Nejvyššího soud sp. zn. 27 Cdo 530/2020 z 17. 8. 2021). Protože ukončením účasti žalobce v žalované výpovědí se společnost zrušuje, tj. obě právní skutečnosti nastávají v jeden okamžik, uplynula výpovědní doba posledním dnem účetního období, v němž byla výpověď podána, ledaže společenská smlouva určí lhůtu jinou (§ 113 odst. 1 písm. a) ZOK). Vzhledem k tomu, že k oběma právním skutečnostem došlo zároveň, nelze dospět k závěru, že by účast žalobce v žalované zanikla za trvání společnosti. V projednávané věci účast žalobce v žalovaném zanikla k 31. 12. 2021. Ukončením účasti ve společnosti zároveň žalobci zanikla funkce statutárního orgánu, která mu dle společenské smlouvy případně náležela (srov. § 106 odst. 1 ZOK).

25. V takovém případě platí, že žalobce má podle § 37 odst. 1 ZOK právo na podíl na likvidačním zůstatku, a nikoliv právo na vypořádací podíl podle § 36 odst. 1 ZOK, jak mylně dovozuje žalobce. Právo na vypořádací podíl (jako jeden z možných způsobů majetkového vyrovnání pro případ, že účast společníka korporace zanikne) podle § 36 ZOK totiž náleží pro případ, kdy účast společníka v korporaci zanikne, ale korporace i nadále existuje. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Jak výše uvedeno, výpovědí žalobce došlo ke zrušení žalované a jejímu vstupu do likvidace.

26. Odvolací soud má zato, že úprava uvedená v čl. 7 společenské smlouvy odpovídá zákonné úpravě specifikované v § 34–37 ZOK a nelze ji považovat na úpravu, na které by se smluvní strany dohodly odchylně od výše uvedených zákonných ustanovení. Vzhledem k tomu, že došlo ke zrušení společnosti s likvidací pak žalobce má právo na likvidačním zůstatku ve smyslu čl. 7 bod III. společenské smlouvy.

27. Lze přisvědčit soudu prvního stupně v tom, že společenská smlouva může odchylně od zákonné úpravy ve věcech týkajících se vypořádacího podílu stanovit jiný vhodný způsob určení jeho výše (§ 36 odst. 2 ZOK), odlišnou splatnost vypořádacího podílu (§ 36 odst. 5 ZOK), z čehož plyne, že v jiných otázkách se odchýlit nelze, tzn. i v otázce vzniku práva na vypořádací podíl. Případný nesoulad s výše uvedeným by měl za následek neplatnost takového ujednání.

28. Žalobce na podporu svého stanoviska, že má v projednávané věci nárok na vypořádací podíl v žalované, předložil soudu právní stanoviska [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly za jménem], [tituly za jménem] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], jejichž obsah vzal odvolací soud na vědomí, považuje je za vyjádření výše uvedených osob k dané problematice a nepovažuje je za důkaz. Odvolací soud je při svém rozhodování je vázán zákonem a judikaturou soudů vyšších stupňů, v intencích čehož rozhodl.

29. Pokud žalobce v průběhu odvolacího řízení navrhl důkazy k prokázání svého tvrzení, že není konáno ve věci likvidace žalované, že postupem společníků žalované dochází k jejímu poškozování, tj. dochází faktickým jednáním ke snížení hodnoty vypořádacího podílu žalobce v žalované, pak odvolací soud navržené důkazy zamítl pro nadbytečnost, když shodně se soudem prvního stupně má zato, že žalobce nemá nárok na vypořádací podíl v žalované.

30. Z důvodů výše uvedených tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobce a žalovaným a ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem.

31. Vzhledem k tomu, že žalovaná i vedlejší účastník na straně žalované měli řízení před soudem prvního stupně ve věci úspěch, pak jim podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení sestávající se z nákladů za jejich právní zastoupení. Výše přiznaných nákladů, jak vyčíslena v bodě 24 (žalovaná), 25 (vedlejší účastník) odůvodnění rozsudku odpovídá stavu spisu. Ve vztahu k nepřiznání úkonu právní služby spočívající v nahlížení do spisu dne 24. 4. 2023 před podáním vyjádření ve věci samé považuje odvolací soud odůvodnění uvedené v bodě 24. odůvodnění rozsudku za přiléhavé.

32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšní žalovaná a vedlejší účastník mají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení představovou náklady za jejich právní zastoupení. Náklady odvolacího řízení jsou splatné ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalovaného, resp. vedlejšího účastníka podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

33. Náklady odvolacího řízení žalované jsou představovány dvěma úkony právní služby za vyjádření k odvolání žalobce z 9. 4. 2024 a účast na jednání odvolacího soudu dne 9. 12. 2024 po 18 300 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT), náhradou hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, 21% DPH ve výši 7 812 Kč. Odvolací soud nepřiznal žalované náhradu za úkon právní služby za nahlížení do spisu dne 2. 12. 2024, neboť byl realizován až po podání jejího vyjádření, nepředcházel mu žádný úkon protistrany, tzn. nelze dospět k závěru, že by se jednalo o úkon ospravedlnitelný, účelný (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1176/2015 z 8. 9. 2015). Odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3906/17 z 1. 3. 2021 není v poměrech projednávané věci přiléhavý.

34. Náklady odvolacího řízení vedlejšího účastníka jsou představovány dvěma úkony právní služby za vyjádření k odvolání žalobce z 9. 4. 2024 a účast na jednání odvolacího soudu dne 9. 12. 2024 po 18 300 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT), náhradou hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, 21% DPH ve výši 7 812 Kč.

35. Náklady odvolacího řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalované, resp. vedlejšího účastníka podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení