2 Cmo 122/2020 - 455

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Malé a soudců JUDr. Petra Baierla a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 2. [Jméno advokáta B], narozený [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] 3. [Anonymizováno], IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o zaplacení 48 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2020, č. j. 55 Cm 67/2015-420 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., III. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze náklady státu, jejichž výše bude stanovena samostatným rozhodnutím soudu prvního stupně, a to do tří dnů od právní moci usnesení soudu prvního stupně.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V. [Anonymizováno], zástupci žalované 1, sídlem [Anonymizováno] se přiznává odměna za zastupování žalované 1. v odvolacím řízení ve výši 6 650,16 Kč.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 1. náklady řízení ve výši 21 544,32 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku ve prospěch ČR - Městského soudu v Praze (výrok II.), ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2. rozhodl tak, že tito nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. V odůvodnění uvedl, že žalobce se žalobou domáhal zaplacení směnečné sumy ve výši 48 000 Kč s 6 % úrokem od 24. 3. 2012 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 160 Kč a náhrady nákladů řízení.

3. Nárok, jak žalobce tvrdil, je odvozen od směnky vlastní vystavené žalovanou 1. v [adresa] na řad remitenta [Anonymizováno], IČO [IČO], dne 23. 3. 2010 na částku 48 000 Kč se splatností 23. 3. 2015. Směnka byla indosována na žalobce. Žalovaní 2., 3. ji podepsali jako směneční rukojmí. Směnka nebyla po splatnosti zaplacena, a to ani přes upomínku z 9. 3. 2015. Je opatřena doložkou bez protestu. Místní příslušnost se řídí obecným soudem žalovaného 3.

4. Soud prvního stupně ve věci nevydal směnečný platební rozkaz s poukazem na obecně známé skutečnosti ohledně směnek vystavovaných na řad ve sporné směnce vyznačeného remitenta, při zkoumání toho, zda je dána jeho místní příslušnost soudu prvního stupně.

5. Usnesením z 8. 9. 2015, č. j. 55 Cm 67/2015-150 bylo řízení vůči žalovanému 3. zastaveno pro zpětvzetí žaloby žalobcem a zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a tímto žalovaným.

6. Usnesením z 29. 8. 2018, č. j. 55 Cm 67/2015-365 ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 2 Cmo 255/2018-379 bylo rozhodnuto o procením nástupnictví na straně žalobce z důvodu indosace směnky.

7. Žalovaný 2. ve svém vyjádření uvedl, že žalovaného 3. nezná, nikdy s ním v dané věci nejednal. Pokud směnku podepsal, učinil tak bez jeho vědomí. Sdělil, že kauza [Anonymizováno] je dlouhodobě řešena Městským státním zastupitelství v [Anonymizováno], rovněž Policií ČR. Nikdo ho neinformoval o postoupení směnky jinému věřiteli. Postoupením směnky došlo ke zneužití jeho osobních údajů. Poukázal na to, že nelze postoupit pohledávku, jestliže by toto postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem. Směnka byla použita ke krytí pojistné smlouvy, což zákon nepřipouští. Pojistné je řádně hrazeno a směnka tak měla být vydána zpět. Převodem směnky došlo k podvodu. Jiné krajské soudy takovéto žaloby zamítají. Krajský soud v [Anonymizováno] shledal na zadních stranách směnek, že podpisy členů představenstva [Anonymizováno] „za mě na řad“ jsou podpisy nepodepsané rukou, ale vyhotovené razítkem. Vyslovil tak pochybnost o pravosti podpisu, tj. absenci vlastnoručního podpisu indosanta na rubopisu. [Anonymizováno] (místopředseda představenstva [Anonymizováno]) je ochoten dosvědčit, že směnky neindosoval, a že pojistné směnky kryté a klientem uhrazené [Anonymizováno] řádně přeposlal na [Anonymizováno] Dále odkázal na rozhodnutí ČNB, která udělila [Anonymizováno] pokutu ve výši 6 000 000 Kč, neboť pojistné nelze krýt směnkami. K samotné směnce pak namítl, že na její přední straně u údaje místa placení jsou vypsány dvě adresy, což je ze zákona nepřípustné. Na směnce nebylo při jejím podpisu nic přeškrtnuto.

8. Žalovaná 1. namítala, že tvrzení o avalování směnky žalovaným 3. není v souladu s předloženou kopií směnky. Označení žalovaného 3. sleduje jen vytvoření možnosti volby místní příslušnosti Městského soudu v Praze, neboť obecným soudem žalované 1. je Krajský soud v [adresa] a žalovaného 2. Krajský soud v [adresa], dle místa placení je místně příslušným Krajský soud v [Anonymizováno], který stabilně směnečné platební rozkazy vydané na základě obdobných směnek zrušují, což je žalobci známo skrze osobu [Anonymizováno], který je osobou personálně propojenou ve společnostech. Dále sporovala, že směnku indosoval remitent na [Anonymizováno] Indosament na žalobce ze směnky nevyplývá. Žalobce proto není aktivně legitimován ve sporu. První indosament za remitenta byl dle podpisu činěn [Anonymizováno] (členem představenstva remitenta), za kterého byl však oprávněn jednat jen předseda představenstva. Blankoindosament byl učiněn nejdříve 17. 10. 2012, tj. po splatnosti směnky, když z razítka indosatáře vyplývá jeho sídlo na adrese [adresa], které se dle výpisu z obchodního rejstříku stalo sídlem až 17. 10. 2012, má tak v souladu s § 20 ZSŠ účinky obyčejného postupu a kauzální námitky žalované 1. jsou tak přípustné. Odkázala na řadu nálezů Ústavního soudu, které řešily otázku porušení základních práv a svobod, přepjatého formalismu při výkladu právních norem vedoucího k nespravedlivému závěru s tím, že určující pro nalézání práva je vždy nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na konkrétních skutkových zjištěních. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 z 26. 1. 2012 uvedla, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářová a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména osobní. Podle § 17 ZSŠ indosatář nabývá práv ze směnky přímo a nevstupuje do obecně právních vztahů se směnkou souvisejících, a proto rubopis v zásadě zhoršuje pozici každého dlužníka a připravuje jej o obranu, kterou by měl u běžných postoupení pohledávky. V daném případě muselo být žalobci a každému z indosatářů zřejmé, že nabytím směnky zhoršuje postavení jednotlivých dlužníků ze směnky, jelikož rubopisem ztratí kauzální námitky vůči žalobci a nebudou moci svoji obranu postavit ze smluvního vztahu mezi žalovanými a [Anonymizováno], tedy se nemohou dovolávat ochrany coby spotřebitele. Okolnosti dané věci ve svém souhrnu dovolují přijmout závěr, že žalobce jednal vědomě ke škodě dlužníka, když si musel být vědom ztráty kauzálních námitek žalované coby slabší strany ve smlouvě o úvěru. Výkon práva, který je vlastně jeho zneužitím, nepožívá soudní ochrany. Ke vzniku směnky uvedla, že dne 23. 3. 2010 podepsala inominátní smlouvu a návrh pojistné smlouvy životního pojištění s ČPP v kanceláři žalovaného 2. na doporučení své kamarádky Klikačové, motivována formou přivýdělku. Směnka byla v době jejího podpisu vyplněna na částku 24 000 Kč, žádnou jinou směnku nepodepsala, proto namítá nesprávnost směnečné sumy. Žalovaná 1. není podnikatelem, uzavřela ji tedy jako spotřebitel. Není jí známo, proč směnku avaloval žalovaný 2. Získala pouze jednu paní, proto přivýdělku nedosáhla. Žalovaný 2. jí směnku k její žádosti nevrátil, sdělil jí, že k vrácení mohlo dojít pouze ve lhůtě 14 dnů od jejího podpisu. Pojistnou smlouvu po dohodě s ČPP zrušila. V květnu 2011 obdržela dopis od inkasního oddělení [Anonymizováno] s výzvou k úhradě dluhu vůči této společnosti, s nimiž se domluvila na splátkovém kalendáři s první splátkou 1 460 Kč a 11 splátkami po 2 600 Kč, kdy po jeho zaplacení jí bude směnka vrácena. Na základě splátkového kalendáře zaplatila 30 060 Kč, nicméně směnka jí vrácena nebyla. Podpisem inominátní smlouvy s [Anonymizováno] z 23. 3. 2010 se zavázala v souvislosti s pojistnou smlouvou č. 73002016660 platit pojistné, smlouva zakotvovala smluvní pokutu ve výši 24 000 Kč, kterou musela žalovaná 1. zaplatit v případě, že dojde zrušení pojistné smlouvy do dvou let od jejího uzavření nebo v případě, že nebude pojistné řádně hrazeno. K zajištění zaplacení smluvní pokuty a nezaplaceného pojistného byla vystavena žalovaná směnka. Smlouva zároveň obsahovala ujednání o odměně za doporučeného klienta, Klikačová prý dostala odměnu za sjednání její smlouvy ve výši 3 000 Kč. Obsah inominátní smlouvy je nevyvážený, neboť jí ukládá pouze povinnosti, proto je neplatná. Sjednaná smluvní pokuta byla sjednána pro případ ukončení smlouvy ze strany klienta, tj. pro případ využití práva, což je dle konstantní judikatury nepřípustné a takové jednání je proto neplatné. Inominátní smlouvu, návrh pojistné smlouvy a směnku podepsala v omylu. S odkazem na rozhodnutí ČNB č. j. 2011/14136/570 z 14. 12. 2011 ve znění rozhodnutí bankovní rady ČNB o rozkladu č. j. 2012564/110 ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. Sp/2010/110/573 uvedla, že [Anonymizováno] byly od 26. 6. 2005 pojišťovacím agentem pro ČPP a v rámci činnosti [Anonymizováno] porušovala zákon, když klientům předkládala k podpisu směnky vlastní, podmiňovala výplatu odměny složením vstupního poplatku, docházelo k používání nekalých praktik a za spáchání tohoto správního deliktu jí byla uložena pokuta ve výši 6 000 000 Kč.

9. Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že žalobce se sporných nároků domáhá ze směnky vlastní č. [Anonymizováno] vystavené v [adresa] dne 23. 3. 2010 na řad [Anonymizováno], s místem splatnosti [právnická osoba]., [adresa], pod tím administrativní kancelář: [adresa] (3. podlaží), kdy tento řádek je přeškrtnut vodorovnou čárou, na směnečnou sumu 48 000 Kč, která je rovněž vypsaná slovy. Směnka je opatřenou doložkou bez protestu, splatná 23. 3. 2012. Výstavcem směnky je žalovaná 1. označená jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm, včetně čísla občanského průkazu. Jako aval je na směnce uveden žalovaný 2. označený jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem občanského průkazu. Oba směnku podepsali. Na rubu směnky (v pravém horním rohu) je vyznačen otisk razítka „za nás na řad sine obligo: [právnická osoba]., IČO [IČO]. Pod tímto otiskem razítka je připojen otisk razítka [právnická osoba]. s uvedením telefonního čísla, adresy administrativní kanceláře [adresa], IČO [IČO] a DIČ, údaj o zápis společnosti do obchodního rejstříku. Razítko je opatřeno č. 1 uzavřeným do kruhu. Přes razítko je vyznačen nečitelný podpis, spíše parafa. Ve středu rubové strany směnky je umístěn otisk razítka „za mě na řad sine obligo“. Pod tento otisk je vyznačen otisk razítka [právnická osoba]., IČO [IČO], [adresa]. Přes razítko je vyznačen nečitelný podpis. Ke směnce je připojena listina, na které je ověřovací doložka podpisu výstavce a avala vyznačená [právnická osoba]. Z výpovědi žalovaného 2. pak zjistil okolnosti uzavření inominátní a pojistné smlouvy se žalovanou 1., podpisu sporné směnky, kdy údaje do ní vypsané byly převzaty z občanského průkazu žalované 1. s tím, že sám ve směnce žádné údaje nepřeškrtával a předpokládá, že v době jejího podpisu ve směnce škrtáno nebylo, jinak by nedošlo k ověření podpisu [právnická osoba]. Mezi [Anonymizováno] a žalovanou 1. byla dne 23. 3. 2010 uzavřena inominátní smlouva, k níž se váže sporná směnka č. [Anonymizováno], která je zároveň číslem pojistné smlouvy, z níž vyplývá povinnost úhrady pravidelných splátek lhůtního pojistného na označený účet pojistitele, dále závazek pojistnou smlouvu nezrušit po dobu nejméně dvou let a v případě porušení tohoto závazku je sjednána smluvní pokuta ve výši 24 000 Kč. Součástí ujednání je i závazek [Anonymizováno] v odůvodněných případech zaplatit lhůtní pojistné za klienta, kdy za tuto službu přísluší poskytovateli odměna ve výši 1 000 Kč za každou splátku lhůtního pojistného. Dle čl. I. se klient zavazuje ve prospěch poskytovatele vystavit směnku vlastní bez protestu, která bude sloužit k zajištění zaplacení shora uvedené smluvní pokuty a případného rozsahu nezaplacených splátek lhůtního pojistného. V čl. II - Bonus za doporučení je sjednána odměna klienta řádně hradícího pojistné za doporučení druhého a každého dalšího klienta do pojištění a za uzavření pojistné smlouvy doporučeného klienta prostřednictvím zadavatele, která vyplývá z každé pojistné smlouvy zvlášť v prvním roce jejího trvání za blíže sjednaných podmínek, kdy nárok na tuto odměnu klientovi nenáleží, když výše odměny za druhého a dalšího doporučeného klienta do pojištění a za uzavření smlouvy prostřednictvím zadavatele činí 1,66667% z ročního pojistného za hlavní pojištění, a to každý rok délky trvající smlouvy s omezením na 30 let a maximální výši 50% hodnoty ročního pojistného. Mezi ČPP a žalovanou 1. byla dne 23. 3. 2010 sjednána pojistná smlouva [Anonymizováno] (prostřednictvím [právnická osoba]), podepsaná žalovaným 2. s počátkem pojištění od 1. 4. 2010 konče 1. 4. 2042 s měsíčním pojistným 1 961 Kč. Součástí listiny je i záznamový list - informace pro klienta, který je rovněž podepsán oběma žalovanými.

10. Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně za prokázané, že společnost [Anonymizováno] nabízela možnost přivýdělku, o který měla zájem i žalovaná 1., když činnost za tento přivýdělek měla spočívat ve vyhledání osob, které budou mít zájem spolupráci s [Anonymizováno], kdy podmínkou uzavření smlouvy s [Anonymizováno] byly popisy smlouvy o životním pojištění s [Anonymizováno] s měsíčním pojistným cca 2 000 Kč, jakož i podepsání směnky. Nárok na odměnu byl podmíněn podpisem další směnky (vystavené novým zájemcem), jakožto směnečným rukojmím. Bez směnečného rukojemství nevznikl nárok na provizi, tj. přivýdělek, který byl motivací pro uzavření smlouvy žalovanou 1. V listinách je mimořádná pozornost věnována sankcionování zájemců za případný výkon práv. To vše vede k závěru, že činnost [Anonymizováno] spočívala na principu letadla či pyramidy, kdy účelem a smyslem bylo získání dalších klientů, díky kterým profitoval na provizích ze sjednaných pojistných smluv, přičemž samotné klienty [Anonymizováno] uváděl v omyl. Žalovaná na podkladně směnky zaplatila [Anonymizováno] celkem 30 060 Kč. Rozhodnutím [Anonymizováno] č. j. 2011/14136/570 z 14. 12. 2011, které bylo potvrzeno rozhodnutím bankovní rady [Anonymizováno] o rozkladu č. j. 2012/564/570 z 23. 2. 2012 byla společnosti [Anonymizováno] za porušení § 26 odst. 2 písm. c) zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, porušení zákazu nekalých smluv s klienty uložena pokuta ve výši 6 000 000 Kč. Žalovaný 2. formulář sporné směnky vyplnil a podepsal jako aval, v jeho přítomnosti ji podepsala žalovaná 1. V době podpisu směnky a připojení podpisu obou žalovaných na ní nebylo ničeho škrtáno.

11. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce uplatnil nárok ze směnky, která je neplatná pro rozpor v údaji místa placení. Není rozhodné, v jaké podobě žalobce směnku soudu předložil, tj. už s vyznačeným škrtem druhého do směnky tiskem vyznačeného místa placení, nýbrž v jaké podobě spornou směnku oba žalovaní podepsali. Soud zjistil, že údaj místa placení a domicilu je uveden označením domicilu v souladu s remitentem včetně sídla a vedle tohoto samostatně administrativní kancelář remitenta na adrese [adresa]. Předtisk sporné směnky tak obsahuje domicil, což je výběrová doložka na směnce, jejíž neplatnost neznamená neplatnost směnky jako celku. Skutečnost, že ve sporné směnce je označeno obchodní jméno remitenta a současně její „administrativní kancelář“ se platnosti směnky nedotýká. Tvůrce směnky však u obchodního jména remitenta, u kterého spornou směnku domiciloval, uvedl místo placení [adresa] a u administrativní kanceláře uvedl místo placení [adresa]. S určením údaje u koho se má směnka zaplatit, komu se má předložit, tj. u koho je splatná, určil jako platební místo sídlo remitenta a dále sídlo administrativní kanceláře, a to ve zcela odlišných obcích. Takto uvedený údaj platebního místa na směnce vyznačený tiskem je rozporný, a proto je směnka neplatná. V této souvislosti také odkázal na rozhodovací praxi v obdobných věcech, a to zejména na rozhodnutí soudu prvního stupně č. j. 55 Cm 341/2012-53 ze dne 14. 1. 2013 a v návaznosti na něj vydané rozhodnutí vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 134/2013-92 ze dne 26. 9. 2013, který u směnky stejně vyplnění dospěl k závěru o její neplatnosti. Tvrzení o tom, že žalovaný 3. směnku podepsal jako směnečný rukojmí, je vyvráceno samotnou směnkou, na níž není uveden žádný údaj o tomto směnečném rukojmí. Námitka místní nepříslušnosti uplatněná žalovanou 1. nebyla shledána důvodnou s ohledem na okolnost, že žalovaný 2. má od 1. 12. 2013 bydliště na adrese [adresa]. Kauzu sporné směnky, tj. pojistnou smlouvu o investičním životním pojištění [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] z 23. 3. 2010 a inominátní smlouvu vyhodnotil jako neplatné, a to inominátní smlouvu pro absentující předmět plnění a pro neurčitost definice závazků klienta k peněžitému plnění a jimi podmíněnou odměnu za doporučení dalšího zájemce. Obě smlouvy předstírají úmysl uzavřít pojistné smlouvy životního pojištění žalované 1., skutečným účelem a úmyslem bylo uvést klienty v omyl fiktivní nabídkou možnosti přivýdělku, vše za účelem získání směnky, z níž bude následně možné vůči klientům vymáhat plnění, jehož výši si [Anonymizováno] určí sama. Důvody neplatnosti směnky přivodily příznivý závěr i pro žalovaného 2., který se na straně [Anonymizováno] podílel na uzavření výše uvedených smluv, jakož i na vystavení sporné směnky.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšná žalovaná 1. má nárok na náhradu nákladů za ustanoveného zástupce jak vyčísleno v bodě 43 rozsudku soudu prvního stupně.

13. V řízení úspěšný žalovaný 2. náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto bylo rozhodnuto tak, že ve vztahu mezi žalovaným 2. a žalobcem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

14. Proti napadenému rozsudku podal žalobce včasné odvolání proti všem jeho výrokům a navrhl napadený rozsudek změnit tak, že žalobě bude vyhověno a žalobci bude přiznána náhrada nákladů řízení. Poukázal na to, že obdobné směnky jsou odvolacím soudem opakovaně posuzovány jako platné, pokud jde o škrtnutou část domicilační doložky. Škrt na směnce jako důvod neplatnosti by mohl obstát jen v případě prokázání tvrzení žalovaného o provedení škrtu až po vystavení a avalování směnky. V rozsudku absentuje úvaha soudu o prolomení čl. 17 ZSŠ. Z rozsudku vyplývá, že soud komunikoval se žalovanými bez vědomí žalobce, mimo nařízení jednání. Soud pochybil, pokud ve věci nebyl vydán směnečný platební rozkaz, neboť nebyl dán objektivní a individualizovaný důvod pochybovat o pravosti směnky. Námitky žalovaných jsou natolik obecné, že jsou neurčité, tj. neprojednatelné. Žalovaná 1. naopak ve více podáních žalobní nárok uznává a současně požaduje splátkový kalendář. Rozsudek je veden snahou očernit žalobce, dochází k záměnám účastníků (žalobce za jednatele, který však v řízení nevystupuje). Tvrzení, že žalovaní jsou spotřebitelé, nebylo v řízení prokázáno, a to ani k výstavci či remitentovi. U žalovaného 2. (avalisty) soud nezjistil účast na mimo směnečném vztahu, který by případně mohl umožnit avalistovi rozšířit okruh vlastních námitek o námitky výstavce. Žalovaní nepředložili soudu odkazovanou smlouvu s remitentem [Anonymizováno], tj. originál smlouvy podepsaný osobou remitenta zastupujícího. Námitky žalované 1. se netýkají žalované směnky, ale směnky jiné, další, vystavené na částku 24 000 Kč. Rozsudek není úplný, neboť absentuje bod 27. odůvodnění rozsudku. Z tvrzení žalovaných vyplývá, že postupovali v úmyslu získat postavení obchodního zprostředkovatele za předem dohodnutou úplatu – provizi. To přímo vylučuje přiznání statusu zprostředkovatele (viz bod 31 popisující dlouhodobé pracovní zařazení, nebo bod 32 k odměnám). Z bodu 32 vyplývá, že žalovaní znali veškeré podmínky, práva a povinnosti předem. Pokud byla směnka zneužita, pak žalovaným 2. kvůli odměně, a není tak oprávněn domáhat se neplatnosti smlouvy/směnky, pokud tuto neplatnost sám způsobil. Závěry soudu v bodě 39 jsou pouhou spekulací, nejde o řádné hodnocení po provedeném dokazování (s překážkou čl. I. § 17 ZSŠ). Z rozhodnutí [Anonymizováno], které nebylo předloženo v originále, nevyplývá, že by se jakkoliv týkal žalovaných.

15. Ve vyjádření k odvolání žalovaná 1. navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit pro jeho věcnou správnost. Soud prvního stupně se vypořádal se všemi navrženými důkazy, kdy na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že směnka je neplatná a neplatné jsou i závazky z pojistné a inominátní smlouvy, kterých se sporná směnka týkala. Námitka žalobce, že soud se žalovanými komunikoval osobně bez vědomí žalobce je absurdní.

16. Žalovaný 2. ve vyjádření k odvolání zopakoval, že ve směnce při jejím podpisu nebylo ničeho škrtnuto. Jinak by nebyly podpisy ověřeny. U místa placení jsou uvedeny dvě osoby, což je nepřípustné. Originál inominátní smlouvy je uložen v sídle [Anonymizováno] Každý z pojištěných klientů [Anonymizováno], který sepsal i inominátní smlouvu s [Anonymizováno] je zároveň spotřebitelem. Praxe odměnit doporučitele je používána na celém světě. Krajský soud v [Anonymizováno] shledal na zadních stranách směnky, že podpisy členů představenstva [Anonymizováno] „za mě na řad“ jsou podpisy razítkem, nikoli psané rukou. Tudíž je pochybnost o pravosti podpisu (absence vlastního podpisu indosanta na místě rubopisu, kterým měla být žalovaná směnka převedena z remitenta na žalobce). Předseda představenstva [Anonymizováno]. [Anonymizováno] je ochoten dosvědčit, že směnky neindosoval, a že pojistné kryté směnkou a klientem uhrazené [Anonymizováno] řádně přeposlal na [Anonymizováno]

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v mezích vytčených podaným odvoláním podle § 212, 212a o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Předmětem přezkumu přitom byla věcná správnost rozsudku soudu prvního stupně v řízení vydaného.

18. Podle čl. I § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce směnky cizí. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle čl. I § 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky byly-li ujednány, šestiprocentní úrok ode dne splatnosti, útraty protest a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši. Podle čl. I § 11 odst. 1 ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad převést indosamentem (rubopisem). Podle čl. I § 16 odst. 1 ZSŠ o tom, kdo má směnku v rukou platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.

19. Odvolací soud je shodně se soudem prvního stupně toho názoru, že námitky žalovaných nejsou neurčité, tj. neprojednatelné. Oba žalovaní uplatnili námitku směnečnou (námitka neplatnosti směnky) a námitky mající základ v mimo směnečných vtazích.

20. V průběhu řízení nedošlo k uznání nároku žalobce žalovanou 1., její stanovisko je zřetelně vyjádřeno v jejím vyjádření z 1. 8. 2015 a navazujících podáních.

21. Odůvodnění rozsudku obsahuje zdůvodnění postupu soudu prvního stupně spočívající v nevydání směnečného platebního rozkazu (řešení otázky místní příslušnosti), na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje.

22. Skutečností je, že rozsudek neobsahuje bod 27 odůvodnění, nicméně je zřejmé, že se jedná pouze o písařskou chybu. Z obsahu odůvodnění není zřejmé, že by jeho část absentovala. Nejedná se o pochybení, které by mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

23. Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně názoru, že žalobce uplatnil svůj nárok na zaplacení částky 48 000 Kč s příslušenstvím z platné směnky vlastní. Směnka není neplatná pro vadu formy spočívající v rozporném údaji o platebním místě uvedeném na směnce. Údaj platebního místa na směnce je vyjádřen jednoznačně a srozumitelně, dostatečně určitě. Na směnce byly původně uvedeny dvě rozdílné adresy platebního místa, druhá v pořadí je však zpřesněním první z nich uvedené (první je adresou sídla společnosti, druhá je adresou její provozovny). Takto provedená identifikace platebního místa směnky je dle stávající odborné a judikatorní praxe přípustná. Na směnečné listině je navíc druhá z adres přeškrtnuta a škrtnuté údaje na směnce platí za nepsané.

24. Žalobci, který se stal majitelem směnky na základě nepřetržité řady indosamentů, podle čl. I. § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 a čl. I § 32 odst. 1 ZSŠ, vznikl vůči žalované 1. jako výstavci a žalovanému 2. jako směnečnému rukojmí za výstavce přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 ZSŠ).

25. Na rubu směnky je vyznačen nedatovaný indosament, kdy společnost [Anonymizováno] jako remitent směnky tuto indosovala na [právnická osoba]. a tato společnost následně na žalobce. V návaznosti na indosaci směnky také bylo rozhodováno o procesním nástupnictví na straně žalobce (viz usnesení čl. 365). Žalobkyni tak svědčí nepřetržitá řada indosamentů a je subjektem ze směnky aktivně legitimovaným podle čl. I § 16 odst. 1 ZSŠ.

26. Z hlediska přípustnosti námitek, zakládajících se na mimosměnečných vztazích žalovaných 1., 2. k remitentovi, je třeba poukázat na úpravu uvedenou v čl. I § 17 ZSŠ a závěry Ústavního soudu ČR, který v nálezech sp. zn IV. ÚS 457/10 z 18. 7. 2013, sp. zn. III. ÚS 980/13 z 19. 6. 2014, sp. zn. II. ÚS 1287/14 z 31. 8. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 16/12 z 16. 10. 2012 zaujal stanovisko, podle něhož není vyloučeno vznášet kauzální námitky proti majiteli indosované směnky, i když nebyla naplněna dispozice ustanovení § 17 ZSŠ. V nálezech sp. zn. I. ÚS 290/15 z 16. 9. 2015 a III. ÚS 1293/16 z 24. 1. 2017 Ústavní soud konstatoval, že tyto premisy se uplatní i na posuzování otázky (ne)přípustnosti tzv. kauzálních námitek vznesených směnečným ručitelem (avalem) s tím, že obecné soudy jsou povinny při své rozhodovací činnosti (s ohledem na konkrétní okolnosti případu) hledat taková interpretační a aplikační východiska, která zabrání zneužívání práv v důsledku nepřiměřené aplikace směněných institutů v neprospěch účastníka směnečného vztahu - spotřebitele. Ke shodným závěrům dospěl i Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1155/2014, v němž uzavřel, že pokud indosovaná směnka zajišťuje pohledávku remitenta za výstavcem (vlastní) směnky ze spotřebitelské smlouvy, náleží výstavci námitky vůči nabyvateli směnky zakládající se na jeho vztazích k remitentovi bez zřetele k tomu, zda nový majitel při nabývání směnky jednal vědomě ke škodě výstavce.

27. V projednávané věci vystupovala žalovaná 1. při uzavření inominátní smlouvy a při vystavení směnky v postavení spotřebitele (tj. osoby, která nejednala při uzavření a plnění smlouvy v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti ve smyslu § 52 zák. č. 40/1964 Sb.). Tento závěr vyplývá z inominátní smlouvy i ze směnky, která sloužila k zajištění plnění z této smlouvy, v kterých je žalovaná 1. označena rodným číslem a bydlištěm. To platí, i pokud se jedná o žalovaného 2. jako avalisty na sporné směnce. Skutečnost, že žalovaný 2. případně vystupoval v jiných právních vztazích vůči jiným subjektům jako zprostředkovatel (tj. podnikatel), přitom není rozhodná. Závěry Ústavního soudu a Nejvyššího soudu výše uvedené ohledně přípustnosti kauzálních námitek tak lze aplikovat i na posuzovanou věc.

28. Námitka žalobce, že rozhodnutí ČNB výše uvedená se nijak netýkají účastníků řízení, neobstojí. Zjištění vyplývající z inominátní smlouvy uzavřené dne 23. 3. 2010 mezi žalovanou 1. a [Anonymizováno] korespondují se zjištěními, k nimž při posuzování smluvních vztahů uzavíraných IFP při výkonu zprostředkovatelské činnost v pojišťovnictví v období od března 2009 do prosince 2010 dospěl ČNB v rozhodnutí ze dne 14. 12. 2001 výše uvedeném. Podle tohoto rozhodnutí uzavíráním nepojmenovaných smluv podle § 51 obč. zák., jejichž předmětem byl závazek klienta hradit po dobu prvních dvou let trvání jeho pojistné smlouvy lhůtní pojistné ve výši 2 000 Kč a sjednáváním směnkou zajištěné smluvní pokuty ve výši 24 000 Kč nebo 48 000 Kč pro případ výpovědi pojistné smlouvy, porušila IFP ust. § 26 odst. 1 písm. c) zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, jakož i zákaz používání nekalých praktik stanovený v § 4 odst. 3 zák. o ochraně spotřebitele.

29. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalovaná 1. uzavřela dne 23. 3. 2010 s IFP a. s. smlouvu podle § 51 zák. č. 40/1964 Sb., jejímž předmětem byl závazek klienta hradit po dobu prvních dvou let trvání její pojistné smlouvy lhůtní pojistné ve výši 2 000 Kč, přičemž směnka zajišťovala smluvní pokutu ve výši 24 000 Kč, příp. nezaplacené splátky lhůtního pojistného pro případ výpovědi pojistné smlouvy. Ujednání inominátní smlouvy o vzniku práva poskytovatele na smluvní pokutu v případě, že ze strany klienta dojde k porušení závazku nezrušit uzavřenou pojistnou smlouvu po dobu nejméně dvou let, je třeba považovat za ujednání zakázané ve smyslu § 56 zák. č. 40/1964 Sb., neboť znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (v projednávané věci žalované 1. jako spotřebitele). Lze tak uzavřít, že závazek, který byl spornou směnkou zajištěn, je pro rozpor se zákonem neplatný. Názor žalobkyně, že neplatnost inominátní smlouvy způsobili žalovaní, neobstojí, neboť nemá oporu v provedeném dokazování.

30. Výrok II. napadeného rozsudku, pokud jím soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalované 1. byla přiznána náhrada nákladů řízení ustanoveného zástupce, kterou je žalobce povinen zaplat státu, nepovažuje odvolací soud za správný, neboť podle § 149 odst. 2 o. s. ř. platí, že zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Tyto náklady pak budou tvořeny odměnou za zastupování žalované 1. v řízení před soudem prvního stupně (o níž bude nejprve soudem prvního stupně rozhodnuto) i v řízení před odvolacím soudem tak, jak jsou přiznány výrokem V. tohoto rozsudku.

31. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2. lze výrok III. napadeného rozsudku, kterým bylo o nákladech řízení mezi těmito účastníky rozhodnuto, považovat za správný, když žalovaný 2. byl ve věci úspěšný, náhradu nákladů řízení však nepožadoval.

32. S ohledem na výše uvedené odvolací rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Výrok II. napadeného rozsudku pak byl v souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

33. O nákladech odvolacího řízení bylo ve vztahu mezi žalobcem a oběma žalovanými rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., když oba žalovaní byli v odvolacím řízení úspěšní, náklady řízení jim nevznikly (viz výroky III., IV.).

34. O odměně za zastupování žalované 1. v odvolacím řízení bylo rozhodnuto podle § 140 odst. 2 o. s. ř., § 211 o. s. ř. Tato je tvořena odměnou za dva úkony právní služby po 2 448 Kč (odměna za zastupování stanovená podle § 6 odst. 1 ve spojení s §7.5 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT, ve výši 3 060 Kč, snížena podle § 12a odst. 1 AT o 20%) za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 29. 1. 2021, náhradou hotových výdajů za dva úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, 21% DPH ve výši 1 154,16 Kč.

Poučení