2 Cmo 127/2022 - 102

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové soudců JUDr. Jitky Malé a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky], sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 3 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2022, č. j. 49 Cm 148/2021-79 takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně námitku nedostatku pravomoci soudů v této věci, jak ji vznesl žalovaný. Uvedl, že žalobce uplatnil v této věci nárok na zaplacení směnečných pohledávek z nezaplacené směnky, kterou vystavil žalovaný dne 7. 5. 2019 a která byla na žalobce převedena rubopisem. Žalobě soud vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný včasné námitky, kde také namítal nedostatek pravomoci soudů. Jako důvod uvedl, že se jedná o zajišťovací směnku ke smlouvě o zápůjčce. Součástí této smlouvy je rozhodčí doložka, podle které všechny spory ze smlouvy o zápůjčce i v souvislosti s ní budou rozhodovány u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Žalobce tomu oponoval poukazem na to, že k indosaci směnky došlo ještě před její splatností, a to v dubnu 2020. Žalobce proto nabyl práva ze směnky originálně, není právním nástupcem indosatáře. Není proto účasten ani smlouvy o zápůjčce a ani rozhodčí doložky, která jej proto neváže.

2. Soud prvního stupně vyslechl k otázce indosace směnky žalobce a remitenta směnky Michala Dědka, kteří shodně uvedli, že směnka byla převedena v souvislosti s převodem obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno]. z remitenta směnky na žalobce právě v dubnu 2020. Převod tohoto obchodního podílu z [Anonymizováno] na společnost [Anonymizováno] je potvrzen notářským zápisem ze dne 21. 4. 2020.

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nabyl práva ze směnky originálně. Vyšel z domněnky, jak ta vyplývá z čl. I. § 20 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, že nedatované rubopisy byly na směnku vyznačeny před uplynutím lhůty k protestu směnky. Jedná se o domněnku vyvratitelnou, nebylo však prokázáno, že k indosaci sporné směnky došlo ještě před její splatností, to je před 30. 9. 2020. Žalobce proto nevstoupil do práv a povinností převodce směnky, nestal se účastníkem smlouvy o zápůjčce, a tedy není ani účasten rozhodčí doložky, kterou tato smlouva obsahuje.

4. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho změnu tak, že řízení bude zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu anebo bude zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný předně, jak to činil již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vyjadřuje názor, že sporná směnka byla převedena bez skutečné vůle k převodu, jednalo se tak simulované jednání, které podle § 551 o. z., z toho důvodu skutečným jednáním není a nemůže proto způsobit žádné právní následky. Dále poukazuje na předpis čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového s tím, že důvodem převodu směnky na žalobce, který jednal vědomě ke škodě dlužníka, je zkrátit žalovaného na možnosti jeho obrany.

5. Ohledně simulace převodu uvádí, že uplatnění práva ze směnky v tomto řízení je vedeno snahou oslabit postavení žalovaného v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa], ve kterém v pozici žalobce uplatňuje nároky proti remitentovi sporné směnky [Anonymizováno]. Nebylo prokázáno, že k indosaci směnky došlo v rámci vypořádání v souvislosti s převodem obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno]. ze žalobce na společnost [Anonymizováno]. dne 21. 4. 2020. Poukazuje na nejasnosti v soudem provedených výpovědích ohledně stanovení kupní ceny. Považuje za nevěrohodná vysvětlení vyslýchaných ohledně toho, proč sporná směnka nebyla při zpětném prodeji obchodního podílu, ke kterému došlo dne 14. 1. 2021, také zpětně převedena.

6. Pokud jde o použití ustanovení čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového vyjadřuje názor, že mezi kauzální námitky, které při splnění stanovených podmínek tento předpis umožňuje proti indosantu směnky, patří i námitka nedostatku pravomoci soudu v této věci s ohledem na rozhodčí doložku. Soud prvního stupně z tohoto pohledu se důsledky posledně uvedeného ustanovení nezabýval.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení napadeného usnesení. Předně považuje odvolání žalovaného za nepřípustné. Domnívá se, že rozhodčí smlouva je překážkou řízení, kterou soud zkoumá kdykoliv za řízení. Proto se jedná v případě napadeného usnesení o rozhodnutí, kterým se upravuje průběh řízení, a proto není proti němu odvolání přípustné. Na podporu poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2019, spisové značky 30 Cdo 3853/2017, ze kterého obsáhle cituje. Shodně se svým stanoviskem zastávaným již před soudem prvního stupně dovozuje, že směnka byla indosována před její splatnosti a indosace má proto účinky originálního nabývání práv ze směnky a žalobce jako nabyvatel směnky nevěděl při nabývání směnky nic o vztazích mezi [Anonymizováno] a žalovaným. Proto na něho nepřechází ani účastenství v rozhodčí smlouvě. Zde se odvolává na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, spisové značky 29 Cdo 3309/2015. Nevidí ani žádnou souvislost s neskončeným řízením u Okresního soudu v [adresa], které je vedeno pod spisovou značkou 307 C 3/2021, kde žalobcem není žalovaný v této věci, nýbrž společnost [Anonymizováno], která uplatňuje proti [Anonymizováno] nárok na zaplacení 2 000 000 Kč. Nejsou dány žádné okolnosti, pro které by byly případné kauzální námitky žalovaného vůči žalobci přípustné.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].

9. Na prvém místě je nutné vyjasnit, zda je odvolání žalovaného přípustné. Především je nutno v této souvislosti konstatovat, že nároky, které lze obecně, typově projednat v rozhodčím řízení, mohou být vždy také předloženy k projednání a rozhodnutí soudu. Neexistuje typ žaloby, která by byla vyhrazena pouze rozhodčímu řízení a kterou by nemohl projednat také soud.

10. Z toho také vychází předpis § 106 o. s. ř., ze kterého jednoznačně vyplývá, že soud sám nikdy ze své úřední povinnosti nezkoumá, zda ohledně konkrétního u soudu uplatněného nároku je nebo není uzavřena rozhodčí smlouva. K tomu je nezbytná námitka účastníka řízení, která navíc musí být uplatněna nejpozději při prvním úkonu ve věci samé. Později soud k této námitce vůbec přihlížet nemůže. Je tedy vždy představitelné, že účastníci řízení se rozhodčí smlouvy nedovolají vůbec anebo opožděně a potom soud věc bez dalšího projedná a rozhodne o ní. Konečně i v případě, kdy je taková námitka uplatněna důvodně a včas, mohou do skončení řízení před soudem jeho účastníci vždy shodně prohlásit, že na rozhodčí smlouvě netrvají a nechat proběhnout běžné soudní řízení. Tedy existence platné rozhodčí smlouvy nepředstavuje nikdy neodstranitelnou překážku občanského soudního řízení. Nedovolají-li se rozhodčí smlouvy účastníci konkrétního řízení, nejde o překážu řízení vůbec. Tím méně se jedná o překážku, kterou by měl soud zkoumat z úřední povinnosti a přihlédnout k ní kdykoliv za řízení. Je zde tedy kvalitativně jiná situace od případů, kdy je rozhodování o některých otázkách zákonem vyloučeno z působnosti soudů a je svěřeno jiným orgánům, nebo od případů, kdy je dána výlučná pravomoc soudů jiných států. Proto je odkaz žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2019, spisové značky 30 Cdo 3853/2017 nepřípadný. Zde se právě řeší problém překážek řízení, které je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti a ke kterým je povinen přihlédnout kdykoliv za řízení bez ohledu na to, jak a kdy vyjdou najevo. Odvolání je zde ostatně nelogické, když v jiné souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, spisové značky 29 Cdo 3309/2015, ve kterém se dovolací soud zabývá právě aplikací § 106 o. s. ř. Bylo-li to možné zkoumat použití § 106 o. s. ř. v dovolacím řízení, musel se tím před tím zabývat soud odvolací. Konečně soud, jestliže zastavuje řízení z důvodu rozhodčí smlouvy, činí tak vždy k návrhu, k námitce některého účastníka řízení, nikdy v úřední povinnosti bez takového návrhu.

11. Ustanovení § 106 o. s. ř. respektuje plně především ústavní právo na ochranu subjektivních práv fyzických i právnických osob podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod prostřednictvím soudní moci. Respektuje také smluvní volnost účastníků právních vztahů svěřit za zákonných podmínek uplatnění těchto práv rozhodčímu řízení, jehož pravomocná rozhodnutí jsou také prostřednictvím soudní moci státem vykonatelná. Současně však také respektuje právo smluvních stran rozhodčí smlouvy s touto disponovat včetně práva vzdát se postupu podle této smlouvy. To je možné jak mlčky, neuplatněním námitky, tak i výslovným shodným prohlášením účastníků řízení.

12. Odvolání je proto v této věci přípustné a proto bylo odvolacím soudem věcně projednané.

13. Z obsahu spisu vyplývá, že nároky v této věci jsou uplatněny z vlastní směnky vystavené žalovaným dne 7. 5. 2019 na řad [Anonymizováno]. Směnka na 3 000 000 Kč je splatná 30. 9. 2020. Směnka je opatřena nedatovaným rubopisem, kterým uvedený remitent směnky tuto převádí na žalobce. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 29. 10. 2021, č. j. 49 Cm 148/2021. Proti tomuto rozkazu podal žalovaný včas námitky. Jejich podstatnou součástí je kauzální námitka nenaplnění důvodu směnky. Směnka měla zajišťovat splacení zápůjčky, která však remitentem směnky nebyla nikdy poskytnuta. Vyjádřil domněnku, že převod byl podindosací směnky a navrhl k tomu vyslechnout žalobce a remitenta směnky. Byl také namítán zánik práv ze směnky pro neprovedený protest, když směnka není opatřena doložkou „bez protestu“. Konečně vznesl námitku nedostatku pravomoci soudů v této věci, když ve smlouvě o zápůjčce, ze které vyplývající práva měla směnka zajišťovat, byla sjednána rozhodčí doložka.

14. Není pochyb ani o tom, že dne 13. 5. 2019 uzavřel [Anonymizováno] jako zapůjčitel s [Anonymizováno] jako vydlužitelem smlouvu o zápůjčce na zápůjčku 3 000 000 Kč. Podle čl. II. bod 2. je zápůjčka zajištěna směnkou vystavenou vypůjčitelem na řad vydlužitele. V čl. III. bod 2. stejné smlouvy je dohodnuto, že všechny spory z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány a konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu.

15. Dále je nutné přednostně posoudit, zda jde o platnou rozhodčí smlouvu a zda ji je možné vztáhnout i na nároky uplatňované z této směnky. Z výše uvedených zjištění je patrné, že rozhodčí smlouva uzavřená mezi zapůjčitelem a vydlužitelem se týká nároků, které mohou být předmětem rozhodčího řízení podle § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v platné znění (dále jen ZRŘ). Předmětná rozhodčí smlouva se týká určitého okruhu možných budoucích sporů a jedná se tedy o případ předvídaný v § 2 odst. 3 písm. b) ZRŘ. Splněna je rovněž náležitost písemné formy podle § 3 ZRŘ. Je tedy zřejmé, že rozhodování je svěřeno rozhodčímu soudu, který je řádným stálým rozhodčím soudem ve smyslu § 13 ZRŘ.

16. Z rozhodčí doložky je patrné, že se týká primárně práv ze smlouvy o zápůjčce, jejíhož textu je součástí. Uvažuje i související práva, aniž je přímo uvádí. Související mohou být však jen taková práva, jejichž možnou existenci lze ze smluvního textu dovodit. Protože z textu smlouvy o zápůjčce je evidentní, že je ujednáno její zajištění spornou směnkou, je nutno i nároky ze sporné směnky považovat za podřízená předmětné rozhodčí doložce. Tedy směnečný nárok uplatněný v tomto řízení může být podřízen rozhodčímu řízení.

17. Potud ostatně nejde ani o otázku spornou. Její vyřešení je ovšem nutné, neboť soud sice nemá z vlastní iniciativy zkoumat existenci rozhodčí smlouvy, ale je-li rozhodčí smlouva namítána, je povinen podle § 106 odst. 1 o. s. ř. i bez návrhu a bez námitek účastníků přezkoumat existenci a platnost rozhodčí smlouvy a případné překážky rozhodčího řízení.

18. Spornou otázkou je, zda se rozhodčí smlouva vztahuje i na účastníky tohoto řízení, to znamená zejména na žalobce, když žalovaný účastníkem rozhodčí smlouvy nepochybně je. Nelze pochybovat o tom, že rozhodčí smlouva je smlouvou soukromého práva a že proto je účinná jen mezi jejími účastníky. Na této podstatě rozhodčí smlouvy se nic nemění ani tehdy, jestliže by se tato smlouva výslovně vztahovala na nároky ze směnky. I tak váže jen účastníky smlouvy. Je při tom zcela lhostejné, zda taková smlouva týkající se nároků ze směnky bude mít podobu samostatné listiny anebo bude dokonce napsána přímo na směnku, které se týká. Stále se jedná o smlouvu mezi určitými osobami. Směnečné právo nezná žádnou doložku, kterou by se zavazovali k rozhodčímu řízení i budoucí účastníci směnečného vztahu.

19. ZRŘ ovšem v § 2 odst. 5 počítá s tím, že rozhodčí smlouva váže také právní nástupce stran rozhodčí smlouvy. Tedy váže i osoby, které z toho nebo onoho důvodu vstupují do právního postavení účastníka smlouvy. Důvodem může být přechod práv a povinností, i některé případy převodu práv a povinností. Týká-li se rozhodčí smlouva, ať jde o smlouvu o rozhodci anebo o rozhodčí doložku, nároků ze směnky, je nutno rozlišovat, zda se jedná o derivativní změnu majitele směnky anebo zda nový majitel směnky tato práva nabývá originálně. Uvažujeme-li v poměrech této věci o indosaci směnky, je tedy vskutku zásadní otázkou, zda se jedná o běžný rubopis, při kterém práva indosanta, jež ze směnky měl, zcela zanikají s tím, jak pozbývá vlastnické právo ke směnečné listině, a při kterém indosatář s tím, jak se stává vlastníkem směnky, získává práva ve směnce vtělená zcela originálně. Nedochází tedy při běžné indosaci k tomu, že indosatář nastupuje na místo indosanta. Nejde tedy o právní nástupnictví. Tím vzniká ona námitková přehrada, o které se zmiňuje čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového.

20. Posledně zmíněného ustanovení tuto přehradu nezakládá, nýbrž jeho cílem je vyčlenit z této zásady výjimku. Respektuje, že běžná indosace nese s sebou riziko možného zneužití. Proto stanoví, že zmíněná námitková přehrada se neuplatní v případě, kdy indosant jedná nekale a indosatář ho v tom vědomě podporuje tím, že nechá směnku na sebe postoupit rubopisem. Nicméně ani v případě, že je prokázáno nekorektní nabývání směnky prostřednictvím rubopisu, a směnečným dlužníkům se tak otevírá cesta k účinnému uplatnění námitek, které by jinak nebylo možné účinně uplatnit, nestává se indosatář právním nástupcem indosanta. Indosace ani při nekorektním nabývání směnky nemá účinky postoupení pohledávky.

21. Jinak je tomu v případě, kdy směnka je indosována po té, kdy již uplynula lhůta k protestu, rozuměno k protestu pro neplacení. Potom podle čl. I. § 20 zákona směnečného a šekového se převody, které následují po tomto rozhodném okamžiku, dějí stále prostřednictvím rubopisů. Tyto rubopisy následující po rozhodném okamžiku však již nemají účinek originálního nabývání směnky, nýbrž mají stejné účinky jako postoupení pohledávky. Potom indosatář z takového rubopisu, který je běžně označován jako podrubopis, stává se právním nástupcem indosanta.

22. Proto v souvislosti s rubopisem, který není podindosací podle čl. I § 20 zákona směnečného a šekového, i když jde o nekorektní rubopis z pohledu ustanovení čl. I. § 17 stejného zákona, nepřechází účastenství v rozhodčí smlouvě z indosanta na indosatáře. Nejde o právního nástupce ve smyslu § 2 odst. 5 ZRŘ. Jedná-li se o podrubopis, jedná se právní nástupnictví mezi indosantem a indosatářem a indosatář se potom bez dalšího stává účastníkem rozhodčí smlouvy namísto indosanta. To zcela přesně vystihl Nejvyšší soud v rozsudku soudu ze dne 27. 10. 2015, spisové značky 29 Cdo 3309/2015, na který žalobce poukazuje v tomto případě zcela správně.

23. Mezi situací předvídanou v čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového je jistě mnoho podobného, zejména co se přenosu námitek případných proti indosantovi nově přípustných i proti indosatáři týká a podindosací. Důvodem však není, že by v obou případech docházelo k právnímu nástupnictví.

24. Dále je nutno uvážit, že zákon směnečný a šekový upravuje hmotně právní vztahy účastníků směnečných vztahů. Tedy nakolik hovoří v čl. I. § 17 o námitkách, jedná se o námitky proti uplatněnému směnečnému závazku směnečného dlužníka. Jedná se zejména o kauzální námitky proti formálně existujícímu směnečnému závazku. Ustanovení § 106 o. s. ř. sice rovněž hovoří o námitce, ale jedná se ve své podstatě o dovolání se práva z rozhodčí smlouvy, to znamená práva, aby sporná věc byla projednána v rozhodčím řízení. Protože nedochází ani za okolností, na které dopadá čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového, k právnímu nástupnictví, nemůže žádný směnečný dlužník mít právo se dovolávat rozhodčí smlouvy proti indosatáři.

25. Přiznání účinnosti této námitce v podmínkách čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového by znamenalo, že nárok indosatáře ze směnky nelze projednat v soudním řízení, ale nebylo by lze jej projednat ani v řízení rozhodčím, když indosatář není právním nástupcem indosantovým. Takový výklad předmětného ustanovení byl by ve zřejmém rozporu s již v jiné souvislosti zmíněným čl. 36 Listiny základních práv a svobod a tedy s ústavním pořádkem. Bránil by majiteli směnky v uplatnění práv ze směnky vůbec.

26. Konečně jen okolnost, že směnečný dlužník indosací, třeba nekorektní, ztratil možnost, aby jeho věc byla projednána v rozhodčím řízení, může být jen obtížně považována za jednání k jeho škodě. Nelze přece obhájit, že v rozhodčím řízení bude právo nalezeno lépe, než jak by se stalo u soudu, že je lépe uplatnitelné anebo v případě úspěchu ve věci lépe vynutitelné.

27. Ze všech těchto důvodů vyplývá, že soud prvního stupně se správně zaměřil na otázku, zda rubopis, na základě, kterého byla směnka převedena na žalobce, má účinky řádného rubopisu, třeba i nekorektního z pohledu čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového, nebo zda se jedná o podrubopis ve smyslu čl. I. § 20 stejného zákona. Správně se také opřel o domněnku, že nedatovaný rubopis byl na směnku připojen před rozhodným okamžikem. Stejně případně považoval tuto domněnku za vyvratitelnou a dal žalovanému možnost, aby prokázal nepravdivost toho, co plyne z uvedené domněnky.

28. Lze souhlasit se žalovaným, že ze soudem prvního stupně provedeného dokazování nelze považovat za zcela nepochybné, že sporná směnka byla opatřena rubopisem na řad žalobce právě v dubnu 2020. To však není samo o sobě podstatné. Není na majiteli směnky, kterému uvedená domněnka svědčí, aby osvědčoval její soulad se skutečností. Je naopak na tom, kdo se dovolává opaku, aby soulad domněnky se skutečností vyvrátil. Zde ovšem platí, že ani za předpokladu, že by k indosaci nedošlo právě v dubnu 2020, což ovšem také zjištěné není, nebylo by tím prokázáno, že k vyznačení sporného rubopisu došlo až po rozhodném okamžiku a že se proto jedná o podrubopis. Proto závěr soudu prvního stupně, že podindisace prokázána nebyla, odpovídá tomu, co k tomu v dosavadním řízení vyšlo najevo.

29. Žalovaný dovozuje, že k převodu směnky ve skutečnosti nedošlo pro simulaci. To je námitka předně ve vztahu k napadenému usnesení nepochopitelná, jelikož nedošlo-li by k převodu směnky, nemohl by se žalobce tím méně stát právním nástupcem remitenta směnky a tím méně mohl by se podle § 2 odst. 5 ZRŘ stát právním nástupcem původního účastníka rozhodčí smlouvy. Tedy již z tohoto důvodu bylo by zbytečné posuzovat v této souvislosti, zda skutečně k simulaci došlo anebo nikoliv. Mnohem podstatnější ovšem je, že k převodu sporné směnky bez pochyby došlo.

30. V případě převodu vlastnického práva k cenným papírům ve formě na řad, což je i případ sporné směnky, stanoví § 1103 odst. 2 o. z. tři nutné kroky. Prvním je důvod převodu, tedy blíže neurčená smlouva. Mezi účastníky převodu jde o krok zásadní. Další předepsané kroky, to znamená opatření listiny rubopisem a její předání nabyvateli je ve své podstatě splněním smlouvy. Z hlediska vztahů ze samotného cenného papíru je ovšem rozhodují obsah příslušného cenného papíru, v našem případě směnky, tedy doložky o rubopisu v něm vyznačené.

31. Z hlediska práv z cenného papíru ve formě na řad bude pak rozhodující čl. I. § 16 odst. 1 zákona směnečného a šekového, když § 1103 odst. 2 o. z. v této souvislosti na předpisy směnečného práva výslovně odkazuje. Z čl. I. § 16 odst. 1 zákona směnečného a šekového potom vyplývá, že ten, kdo má v rukou směnečnou listinu a komu svědčí nepřetržitá řada rubopisů, je majitelem směnky. Tedy obecně platí, že se jedná o fikci, kterou nelze vyvracet. Výjimkou je případ uvažovaný v následujícím čl. I. § 16 odst. 2 téhož zákona, který za stejných premis umožňuje regulérnost vlastnictví směnky popírat, jednal-li indosatář za zlé víry nebo za hrubé nedbalosti. Tato možnost je na tomto místě však výslovně vztažena k povinnosti vydat směnku. Tedy netýká se jakýchkoliv vztahů k jednotlivé směnce, ale řeší výslovně jen vztah mezi tím, kdo je detentorem směnky, a tím, kdo o sobě tvrdí, že mu svědčí lepší právo ke směnečné listině a proto se domáhá jejího vydání. Proto tato možnost v žádném případě nesvědčí dlužníkům ze směnky, kteří nejsou účastníky samotného převodu.

32. Jestliže by se v souvislosti s převodem konkrétní směnky vskutku jednalo o simulaci, potom touto vadou trpěla by smlouva, která by byla důvodem převodu směnky a která by byla oním prvním krokem předpokládaným v § 1103 odst. 2 o. z. Samotný rubopis je abstraktní směnečná doložka, jejíž platnost je vázána na formální správnost a nikoliv na důvod, pro který byl vyznačen. Tedy i v případě, že by byl rubopis vyznačen na základě nulitní smlouvy, platil by, byl-li by formálně platný, a zakládal by onu legitimaci vlastníka směnky podle čl. I. § 16 odst. 1 zákona směnečného a šekového. Potom by mohl převodce s ohledem na tuto okolnost požadovat podle čl. I. § 16 odst. 2 zákona směnečného a šekového, aby mu byla směnka, kterou nabyvatel získal bez dostatečného právního důvodu, vydána zpět. Směnečným dlužníkům však z tohoto důvodu žádná obrana nesvědčí. Ze strany žalovaného se proto jedná o námitku nepřípustnou.

33. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

34. Pro pořádek je nutno ještě uvést, že soud prvního stupně zcela správně uvedl, že nebylo namístě se zabývat, zda k indosaci směnky došlo korektně nebo nikoliv s ohledem na čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového. Stejně tak je správný jeho názor, že tato otázka může být řešena teprve až v rámci věcného projednání skutečných kauzálních námitek žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu na základě dokazování, které k tomu bude provedeno. Rovněž odvolací nečinil a nečiní v této souvislosti žádné závěry a neuzavírá, že indosace byla korektní a ani, že tomu tak nebylo. Shodně se soudem prvního stupně ponechává odpověď na tuto otázku dalšímu řízení.

35. Dále je nutno uvést, že soud prvního stupně napadeným usnesením a také odvolací soud tímto usnesením řeší závazně pouze otázku, zda předmětná žaloba má být projednána a rozhodnuto o ní soudem. Závěr o tom, že rubopis, na jehož základě žalobce spornou směnku získal, nemá povahu podindosace je závěrem jen prejudiciálním, jež odráží současný stav věci. Nejde o definitní zhodnocení této otázky, jež může být významná nejen v souvislosti s oprávněním soudu věc projednat a rozhodnout o ní, nýbrž i v souvislosti s rozhodováním ve věci samé. Proto v případě, že bude v dalším řízení skutečně prokázáno, nikoliv jen dále zpochybňováno, že skutečný stav je jiný, než vyplývá z domněnky uvedené v čl. I. § 20 zákona směnečného a šekového, vyjde soud prvního stupně z toho, co nově prokázáno bude.

36. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně při skončení věci podle výsledku řízení.

Poučení