2 Cmo 144/2021 - 155

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Malé a soudkyň JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Ivy Horákové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 277 133 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované 2. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. června 2020, č. j. 41 Cm 7/2020-72 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., IV. potvrzuje.

II. Žalovaná 2. jsou povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně částku 25 700,40 Kč.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému 1., společně a nerozdílně s žalovanou 2. (jíž byla povinnost stanovena směnečným platebním rozkazem téhož soudu ze dne 3.2.2020, č. j. 41 Cm 7/2020-11) zaplatit směnečný peníze ve výši 277 133 Kč s 6% úrokem od 14.12.2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 924 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve vztahu k žalované 2. ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 3.2.2020, č. j. 41 Cm 7/2020-11 (výrok II.), uložil žalovanému 1. povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 49 186, 60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž do částky 37 425,40 Kč byla tato povinnost uložena společně a nerozdílně s žalovanou 2., jíž byla tato povinnost stanovena směnečným platebním rozkazem téhož soudu z 3.2.2020, č. j. 41 Cm 7/2020-11 (výrok III.) a žalované 2. uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech námitkového řízení částku 23 522,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.).

2. V odůvodnění uvedl, že k návrhu žalobkyně z 21.1.2020 byl vydán výše uvedený směnečný platební rozkaz, když nárok je odvozen od platné směnky vlastní vystavené žalovanými dne 3.5.2018 splatné 13.12.2019 ve [Anonymizováno] nikoliv na řad žalobkyně vyplněné na směnečnou sumu 277 133 Kč opatřené doložkou bez protestu, vystavené původně ve formě blankosměnky, jejíž vyplnění bylo sjednáno dohodou v čl. II. odst. 2.5 smlouvy o půjčce z 3.5.2018 č. [Anonymizováno]

3. Vzhledem k tomu, že se směnečný platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného 1., pak ve vztahu k němu byl tento zrušen.

4. Ve včas podaných námitkách žalovaná 2. namítla, že zápůjčka ve výši 170 000 Kč byla účelově vázána na financování zálohy dle čl. 2.1 smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvy příkazní uzavřené mezi žalovanými a [Anonymizováno] (dále jen smlouva SOS a ES). Téhož dne uzavřeli žalovaní smlouvu o zápůjčce na 35 000 Kč účelově vázanou na zálohu na koupi pozemku, která byla vrácena, neboť ke koupi pozemku nedošlo. Smlouvu SOS i smlouvu o zápůjčce uzavřeli v jedné provozovně a vyjednali se zástupcem obou společností ES a žalobkyně. Obě společnosti jsou dceřinými společnostmi [Anonymizováno], jak vyplývá z účetní závěrky ES. S ohledem na špatnou spolupráci se žalobkyní a ES se žalovaní rozhodli k ukončení spolupráce, o čemž byly obě společnosti informovány 20. 7. 2018. Na to reagovala ES dopisem z 22. 8. 2018, ve kterém vyčíslila své nároky, ačkoli pro žalované neprovedla žádnou činnost. Následně byla žalovaným doručena dohoda o narovnání. Žalovaní nebyli nikdy informováni o vyplacení částky 170 000 Kč ES. Vzhledem k tomu, že nedošlo k převodu pozemku, předpokládali, že k realizaci půjčky nedošlo. ES činnosti, ke kterým se zavázala v čl. B.1 smlouvy SOS, neprovedla. Nikdy nedošlo ani k předání díla. Nebyla realizována ani činnost dle čl. C bod C.1 písm. a) smlouvy SOS. Ze strany ES v důsledku toho byla záloha neúčelná, mělo dojít k jejímu vrácení. Sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1% denně je v rozporu s dobrými mravy a je proto neplatná. Dále namítli, že žalobkyně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaných jako spotřebitelů. Pokud by tak učinila, pak s ohledem na minimální příjmy žalovaných by musela zjistit, že nebudou půjčku schopni do dvou měsíců vrátit. Výše smluvní pokuty je s ohledem na nízké příjmy žalovaných šikanozní a nepřiměřená jejich majetkovým poměrům. Žalovaní považovali ES a žalobkyni za jeden celek. Přepokládali, že půjčka bude poskytnuta až po nabytí pozemku do vlastnictví žalovaných. K tomu však nedošlo.

5. Žalobkyně se ve vyjádření k námitkám žalované 2. s nimi vypořádala skutkově i právně a navrhla ve vztahu k ní ponechat směnečný platební rozkaz v platnosti.

6. Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanými byla dne 3. 5. 2018 uzavřena smlouva o půjčce č. 2971801, na základě které žalobkyně poskytla žalovaným půjčku ve výši 170 000 Kč účelově vázanou na financování zálohy dle smlouvy SOS uzavřené s ES. Účastníci se dohodli, že finanční prostředky budou věřitelem poskytnuty přímo budoucímu zhotoviteli, a to do 30 dnů od podpisu smlouvy (čl. II bod 2.1). Žalovaní se zavázali půjčku zaplatit nejpozději do 3.7.2018. Pro případ jejího nezaplacení pak sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny půjčky. Žalovaní také vzali na vědomí upozornění žalobkyně, že potřebuje půjčené prostředky vrátit v termínu splatnosti, neboť je má po uplynutí tohoto termínu vázány jiným způsobem. Účastníci se dále dohodli na zajištění dluhu z půjčky dvěma zajišťovacími směnkami. Půjčka byla poskytnuta na základě žádosti žalovaných z 3. 5. 2018, ve které žalovaní výslovně prohlásili, že zvážili své majetkové poměry ve smyslu schopnosti splácet půjčku v jimi požadované výši řádně a že ji jsou schopni poskytovateli řádně a včas vrátit. Není vůči nim nařízena exekuce nebo výkon soudního rozhodnutí, není jim známo, že by proti nim byl veden soudní spor o zaplacení finančního plnění, nemají ke dni podání žádosti dluhy nebo závazky vůči třetím osobám nebo orgánům státní správy po termínu splatnosti. Dopisem z 15. 7. 2018 žalovaní od smlouvy SOS odstoupili s ohledem na problémy ve vzájemné spolupráci. Dopisem z 22. 8. 2018 ES žalovaným sdělila, že nemají právo od smlouvy odstoupit a smluvní vztah nadále trvá. Byli vyzváni k obnovení součinnosti s tím, že v případě nezájmu na další spolupráci je možné jednat o ukončení smluvních vztahů. Dále byla vyčíslena hodnota dosud provedených prací. Dopisem z 3.12.2019 žalobkyně odstoupila od smlouvy SOS z důvodu podstatného porušení povinností ze strany žalovaných.

7. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), neboť k jednání bez omluvy nedostavil žalovaný 1., ani právní zástupce žalované 2.

8. Po provedeném dokazování soudu prvního stupně uzavřel, že nárok uplatněný žalobkyní je nárokem z cenného papíru, když závazek ze směnky je abstraktní a nesporný a proto nemusí její majitel při jejím vymáhání prokazovat, že mu povinný směnečnou sumu dluží. Důkazní břemeno k uplatněným námitkám leží tedy na povinném, přičemž podle čl. I § 17 ZSŠ platí, že kdo je žalovaná ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě ke škodě dlužníka.

9. Smlouvu půjčce uzavřenou mezi účastníky vyhodnotil jako platnou, kdy za platné je třeba považovat i závazky z ní plynoucí. Na základě této smlouvy vzniklo žalobkyni právo vyplnit do blankosměnky, která byla vystavena k zajištění závazku ze smlouvy plynoucího doplnit údaje dle dohody o jejím vyplnění. Žalobkyně uplatnila právo z platné směnky vlastní, z ní žalobkyni dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 ZSŠ vznikl vůči žalovaným přímý nárok na zaplacení směněného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou podle § 48 ZSŠ. Žalovaná 2. se uplatněnými námitkami neubránila povinnosti dle jí vystavené směnky plnit.

10. Námitka žalované 2., že jí nebylo oznámeno, že došlo k poskytnutí půjčky a kdy neobstojí, když ze smlouvy taková povinnost žalobkyně nevyplývá. Mezi účastníky ani nebylo ujednáno, že by k poskytnutí půjčky mělo dojít až v okamžiku, kdy dojde ke koupi pozemku žalovanými. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovaným půjčku ve výši 170 000 Kč přímo budoucímu zhotoviteli do 30 od podpisu smlouvy a žalovaní prohlásili, že s takovým postupem souhlasí.

11. Uzavřená smlouva není zápůjčkou ve smyslu § 2390 o. z., neboť zápůjčka je smlouvou reálnou vznikající přenecháním peněž či jiných zastupitelných věcí vydlužiteli, který je oprávněn k jejich užití dle libosti, tj. na základě vlastní úvahy a nelze ji tak podřadit pod jiný typ smlouvy upravený v o. z. Jedná se proto o smlouvu nepojmenovanou podle § 1746 odst. 2 o. z. Je také smlouvou spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanými jako spotřebiteli, v důsledku čehož nelze žalovaným odepřít ochranu z tohoto předpisu plynoucí. Při posuzování uvedeného mimosměnečného ujednání jako smlouvy spotřebitelské soud neshledal žádné ujednání, z něhož by bylo možné dovodit, že v rozporu s právní úpravou ochrany spotřebitele představuje zjevnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků, které by vykazovalo znaky zneužívající klauzule Na daný závazkový vztah nelze aplikovat zák. č. 257/2016 Sb., který stanoví požadavek na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka před poskytnutím spotřebitelského úvěru, a proto neobstojí námitka žalované 2., že s ohledem na minimální příjmy žalovaných si musela být žalobkyně vědoma, že nejsou schopni za dva měsíce poskytnutý úvěr vrátit. Nadto žalovaní v čl. III bod 3.1 smlouvy prohlásili, že mají zajištěn dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů, aby mohli závazek řádně a včas splnit. Námitka, že výše smluvní pokuty je šikanozní a nepřiměřená majetkovým poměrům žalované neobstojí, když dle čl. II. bod 2.2 byla sjednaná pro případ, že dlužná jistina nebude zaplacena ve sjednaném termínu. Smluvní pokuta tak byla vázána na porušení základní smluvní povinnosti žalovaných. Sjednaná výše smluvní pokuty není nepřiměřeně vysoká, když její výše či způsob jejího určení je věcí dohody účastníků. Dle konstantní judikatury platí, že výše smluvní pokuty ve výši 0,5% denně z dlužné částky je třeba považovat za ujednání platné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 438/2005). Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat ani z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu. Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je namístě hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. V projednávané věci musel být dlužník srozuměn, že jde o krátkodobou půjčku, kdy věřitel výslovně projevil vůli ponechat mu k dispozici finanční prostředky na pouhé dva měsíce a smluvní pokuta ho měla motivovat k respektování takové vůle věřitele (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2279/2018).

12. K námitce žalované 2., že žalobkyně a ES tvoří jeden celek, když jsou dceřinými společnostmi ES rodinná a. s., soud uvedl, že tyto společnosti jsou samostatnými subjekty práva, od sebe odlišenými, kdy nemohly vzniknout pochybnosti, s kým žalovaní jednají a smlouvu uzavírají. Skutečnost, že dané společnosti mají stejného jednatele, nemá vliv na případné zproštění povinnosti žalované 2. zaplatit směnku. Tato propojenost nemá bez dalšího vliv na rozsah obrany proti povinnosti platit směnku založených na skutečnostech vyplývajících z jejího vztahu k osobě odlišné od majitele směnky. Podle § 17 se totiž žalovaná 2. může uplatnit pouze námitky z vlastních vztahů k majiteli směnky.

13. Žalovaná 2. neunesla důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že ES neprovedla činnosti v rozporu se smlouvou SOS, výsledky své práce nebyly žalovaným nikdy předány, že žalovaní nenabyli pozemek, na kterém by bylo možné stavbu domu realizovat, neboť výhradně z důvodů na straně ES ke koupi pozemku nedošlo, čímž nevznikl nárok na odměnu za provedení a bylo na místě půjčku žalobkyni vrátit, když s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 402/2018 bylo třeba tyto námitky projednat. Vzhledem k tomu, že žalovaná 2. neoznačila k prokázání takového tvrzení žádné důkazy a k jednání soudu se nedostavila, zbavila se tím možnosti být soudem poučena podle § 118a o. s. ř. Tvrzení žalované 2. jsou v rozporu se zněním dopisu z 22.8.2018, v němž ES specifikují činnosti provedené pro žalované.

14. O nákladech řízení bylo ve vztahu k oběma žalovaným rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy náklady řízení ve vztahu k žalovanému 1. byly vyčísleny částkou 49 186 Kč představovanou zaplaceným soudním poplatkem ve výši 13 903 Kč, třemi úkony právní služby po 9 420 Kč (za převzetí zastoupení, sepis návrhu, účast na jednání, dle § 7 AT), třemi náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 AT, 21% DPH. Povinnost byla stanovená v rozsahu částky 37 425,40 Kč společně se žalovanou 2.

15. O nákladech námitkového řízení mezi žalobkyní a žalovanou 2. bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná 2. nebyla s námitkami úspěšná. Žalobkyni tak náleží ve vztahu k ní odměna za dva úkony právní služby po 9 420 Kč (vyjádření k námitkám, účast na jednání), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, 21% DPH.

16. Žalovaná 2. ve včas podaném odvolání navrhla zrušení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení. Má za to, že soud prvního stupně nezhodnotil, že vyjádřila okamžitě vůli k ukončení smluvního vztahu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a ES jsou personálně propojeny osobou pana Mečla (jak tento označen), muselo být žalobkyni zřejmé, že dílo se nebude realizovat s ohledem na nepřevedení pozemku z viny pracovníků žalobkyně a ES. ES tak měla poskytnutou zápůjčku vrátit na účet žalobkyně. ES nerealizovala činnosti specifikované v čl. II odst. 2.1 smlouvy SOS, nevznikl jí proto nárok na odměnu za jejich provedení. V důsledku tohoto zaplacená záloha byla neúčelná, což mohly ES zjistit nejpozději do 6 měsíců od uzavření smlouvy SOS. Nejpozději do půl roku tak měly ES zaplacenou zálohu vrátit, což neučinily. Žalovaní nikdy nebyli informováni o poskytnutí půjčky, měly tak za to, že půjčka poskytnuta nebyla. Výše smluvní pokuty je v rozporu s dobrými mravy. Zopakovala námitku neposouzení úvěruschopnosti žalovaných jako spotřebitelů. Předmětem smlouvy o zápůjčce je odložená platba poskytovaná spotřebiteli, jedná se o spotřebitelský úvěr, pro jehož splacení nebo zajištění nelze použít zajištění směnkou. Žalovaní mají několik dluhů a nízký příjem. Pokud by žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaných, nemohla by jim jakékoliv peníze půjčit. Pracovníci ES a žalobkyně spotřebitelům tvrdí, že půjčky není třeba se bát, protože tato bude v budoucnu zaplacena z v budoucnu poskytnutého úvěru. Podnikání žalobkyně je postaveno na poskytování zápůjček s vysokým smluvním úrokem z prodlení, tedy fakticky spotřebitelského úvěru, z něhož má žalobkyně majetkový prospěch.

17. Žalobkyně k vyjádření žalované 2. navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit a přiznat jí náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné. Námitkové obrana založená na tvrzeních vycházejících z právních vztahů žalovaných k ES je nepřípustná s ohledem na čl. I § 17 ZSŠ. Žalobkyně a ES jsou samostatnými subjekty práva. Pouhá majetková a personální propojenost žalobkyně a ES nemůže bez dalšího založit právo směnečného dlužníka zakládat svoji obranu proti povinnost platit směnku na skutečnostech vyplývajících z jejího vztahů k osobě odlišné od majitele směny (viz rozhodnutí Vrchního soudu č. j. 5 Cmo 357/2018-53 z 24.5.2019). V projednávané věci neexistuje žádné ujednání mimosměnečné dohody nebo smlouvy o půjčce, z něhož by bylo možné dovodit, že v rozporu s právní úpravou ochrany spotřebitele představuje zjevnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků, která by vykazovala znaky zneužívající klauzule, a bylo by tak neplatné. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky je třeba hodnotit jako smlouvu nepojmenovanou podle § 1746 odst. 2 o. z., zároveň o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. uzavřenou mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanými jako spotřebiteli. Je proto třeba žalovaným přiznat ochranu plynoucí z tohoto předpisu. Ujednání o smluvní pokutě není neplatné, když její výše není nepřiměřená. Nelze také usuzovat na její nepřiměřenost z její celkové výše, když k navýšení došlo v důsledku prodlení žalovaných se zaplacením půjčky. Rozsah a cena plnění poskytnutých ze strany třetího subjektu (ES) nemůže mít vliv na povinnost vrátit poskytnutou půjčku a smluvní pokutu s úhradou jistiny půjčky zahrnutou do směnečné sumy. Žalovaní si museli být vědomi závazku poskytnuté finančního plnění a případných následků spojených s nevrácením půjčky v podobě smluví pokuty a aktivace zajišťovací směnky. Sjednaná smluvní pokuta respektovala ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, jakož i zákonné limity specifikované v § 122 odst. 2,3 zák. č. 257/2016 Sb. Povinností žalobkyně nebylo jakýmkoliv způsobem posuzovat schopnost dlužníka vrátit půjčku v termínu splatnosti, tento však přesto činil nezbytné kroky k tomu směřující a spolehl se na opakované ubezpečení žalované o schopnosti vrátit půjčku v termínu splatnosti.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.) a shledal odvolání žalobkyně důvodným. Vyšel přitom ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

19. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že nárok žalobkyně se opírá o platnou vlastní směnku obsahující veškeré náležitosti stanovené v čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), z níž žalobkyni jako jejímu majiteli vzniklo vůči žalované 2. (jejíž nárok je s ohledem na rozsah odvolání předmětem odvolacího řízení) jako výstavci směnky podle čl. I § 28 odst. 2 ve spojení s § 78 odst. 1, 48 odst. 1 ZSŠ právo na zaplacení žalobou uplatněných postihových práv, tj. směnečného peníze ve výši 277 133 Kč s 6% úrokem z této částky od 14. 12. 2019 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 924 Kč.

20. Mezi účastníky bylo nesporné, že půjčka poskytnutá žalobkyní žalovaným byla účelově vázána na financování zálohy dle čl. II. bod 2.1 smlouvy SOS, na jejichž základě mělo dojít k zhotovení přípravných projektových prací a inženýrské činnosti k výstavbě rodinného domu ES (viz čl. I.1.1 smlouvy o půjčce). Žalobkyně při uzavření smlouvy vystupovala jako podnikatel, žalovaní jako spotřebitelé. S ohledem na definovaný předmět smlouvy lze smlouvu uzavřenou mezi účastníky podřadit pod definici spotřebitelského úvěru na bydlení ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) bod 2 zák. č. 257/2016 Sb., dále jen zákon, tj. spotřebitelský úvěr účelově určený k výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovaným sjednané finanční prostředky bez úroku, s tím, že žalovaní finanční prostředky vrátí nejpozději 3. 7. 2018, pak podle § 5 odst. 3 zákona platí, že se použijí pouze ustanovení § 1-4, § 122-124, § 168.

21. Neobstojí tak námitka žalované 2. o nemožnosti zajištění půjčky směnkou. Vyloučení použití směnky ke splacení nebo zajištění spotřebitelského úvěru je upraveno v § 112 odst. 1 zákona, který však s ohledem na ust. § 5 odst. 3 zákona nelze na smluvní vztah uzavřený mezi účastníky řízení aplikovat.

22. Ujednání o smluvní pokutě a s tím související námitku žalované 2. o jeho neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy je tak třeba posoudit v kontextu s § 122 zákona. Mezi účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky je v souladu s limitem stanoveným v § 122 odst. 2 věta první zákona. Nepřekračuje ani maximální možnou hranici pro sjednanou smluvní pokuty stanovenou v § 122 odst. 3 zákona, a to jako součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše 200 000 Kč. V poměrech projednávané věci smluvní pokuta mohla činit (při poskytnutí půjčky ve výši 170 000 Kč) maximálně 85 000 Kč. Pokud je pak směnečná suma tvořena jistinou ve výši 170 000 Kč, smluvní pokutou ve výši 85 000 Kč a zákonným úrokem ve výši 22 133 Kč, jak vyplývá z výzvy k zaplacení zaslané žalovaným z 13.12.2019, byla vyplněna v souladu se zákonem a námitkové obrana žalované 2. v tomto směru neobstojí.

23. Námitková obrana žalované 2. založená na jejich tvrzeních vycházejících z jejích právních vztahů k ES (nerealizace díla ES, nepřevedení pozemku ES a z toho vyplývající povinnost ES vrátit poskytnuté prostředky ze strany ES žalobkyni, neexistence nároku na odměnu ze strany ES) je pro posouzení věci bez významu, neboť předmětem řízení je směnečný nárok uplatněný žalobkyní jako remitentem směnky proti žalovaným jako jejím výstavcům. Skutečnost, že mezi žalobkyní a ES existuje personální (v osobě totožného jednatele) propojení, nezakládá právo žalované 2. uplatňovat vůči žalobkyni námitky ze vztahu vůči ES. Tyto společnosti jsou samostatnými subjekty.

24. Námitka žalované 2., že nebyla informována o poskytnutí půjčky, neobstojí, když takováto povinnost žalobkyně nebyla ve smlouvě o půjčce sjednána. Nadto je třeba uvést, že žalovaná 2. v námitkách netvrdí, jak takto tvrzená povinnost souvisí se směnečným nárokem, jak uplatněn v posuzované věci.

25. K námitce žalované 2., že ze strany žalobkyně nedošlo k posouzení její úvěruschopnosti, je třeba uvést, že takto stanovená povinnost v § 86 zákona, se na smlouvu uzavřenou mezi účastníky nevztahuje, neboť jak výše již uvedeno je tato smlouva sjednána jako bezúročná a pak podle § 5 odst. 3 zákona platí, že se použijí pouze ustanovení § 1-4, § 122-124, § 168 zákona. Nad rámec výše uvedeného je třeba poukázat na zjištění učiněná nalézacím soudem, že půjčka byla poskytnuta na základě žádosti žalovaných z 3.5.2018, ve které tito výslovně prohlásili, že zvážili své majetkové poměry ve smyslu schopnosti splácet půjčku v jimi požadované výši řádně a že ji jsou schopni poskytovateli řádně a včas vrátit. Není vůči nim nařízena exekuce nebo výkon soudního rozhodnutí, není jim známo, že by proti nim byl veden soudní spor o zaplacení finančního plnění, nemají ke dni podání žádosti dluhy nebo závazky vůči třetím osobám nebo orgánům státní správy po termínu splatnosti.

26. S ohledem na závěry výše uvedené odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v rozsahu napadeném odvoláním žalované 2. potvrdil.

27. Za věcně správný je pak třeba považovat i výrok IV. napadeného rozsudku, kterým byla žalované 2. uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši, jak vyčíslena a specifikována soudem prvního stupně.

28. Podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. byla úspěšné žalobkyni přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, které je žalovaná 2. povinna zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Za řízení před odvolacím soudem žalobkyni náleží náhrada za dva úkony právní služby po 9 420 Kč za vyjádření k odvolání z 3.5.2021 (§ 11 odst. 1 písm. k) AT), účast na jednání odvolacího soudu dne 22.10.2021 (§ 11 odst. 1 g) AT), dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), cestovné na jednání odvolacího soudu ve výši 1 200 Kč (§ 13 odst. 1,4 AT – 200 km/4,2 l/100 km/37,90 Kč/ 1 litr nafty/4,40 Kč/ 1 km/ 6 Kč/ RZ [SPZ]), náhrada za ztrátu času za šest půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč (§ 14 odst. 1 AT), 21% DPH 4 460,40 Kč.

Poučení