2 Cmo 178/2019 - 859

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Malé a soudců JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] se sídlem v [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupení advokátem [Jméno advokáta] se sídlem v [Adresa advokáta] o zaplacení 541 174 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 1. 2019, č. j. 41 Cm 36/2017-510 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ponechal soud prvního stupně v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu č. j. 41 Cm 36/2017-14 z 24. 3. 2017, kterým uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci směnečný peníz 541 174 Kč s úrokem 6% od 10. 2. 2017 do zaplacení a s odměnou 1 803 Kč a žalobci přiznal proti žalovaným právo na náhradu nákladů námitkového řízení.

2. Žalovaní podali proti směnečnému platebnímu rozkazu včas shodné námitky, ve kterých zejména namítali promlčení uplatněného nároku, když s ohledem na absenci ujednání o vyplnění blankosměnky také ohledně údaje splatnosti jde o směnku splatnou na viděnou a roční lhůta podle čl. I. § 34 odst. 1 zákona směnečného již marně uplynula roční lhůta pro předložení směnky k placení. Dále namítli, že žalobce nebyl oprávněn blankosměnku vyplnit, když pro to není opora ve smlouvě o půjčce. Podle ní měly být vystaveny dvě blankosměnky a není zřejmé, která a proč je uplatněna a jak žalobce naloží s druhou z nich. K vyplnění došlo až poté, kdy žalovaní odstoupili od smluv uzavřených se společností [Anonymizováno] Dále namítli, že sporná směnka zajišťuje nedluh, když žalovaní dopisem ze dne 14. 11. 2014 od smluv sjednaných se společností [Anonymizováno]. dne 6. 12. 2013, to je smlouva o smlouvě budoucí o smlouvě o dílo č. [Anonymizováno], smlouvě o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno] a smlouvě příkazní č. [Anonymizováno], odstoupili. Neexistuje žádný dluh žalovaných vůči společnosti [Anonymizováno] Navíc považují žalovaní tyto smlouvy za neplatné a odstoupili od nich z opatrnosti. Také podle těchto smluv neobdrželi žádné použitelné plnění. Dále namítli, že neobdrželi na základě smlouvy o půjčce žádné plnění. Jedná se o reálnou smlouvu a smluvená částka nikdy nepřešla do jejich dispozice, nemohli nijak kontrolovat její čerpání. Blankosměnky byly žalovanými podepsány pod příslibem poskytnutí půjčky, ale k tomu nedošlo. Nikdy nebyly v jejich prospěch provedeny ani žádné stavební anebo jiné práce. Protože směnka kryje nedluh, jedná se o excesivní uplatnění směnky. Jednatelem žalobce je [Anonymizováno], který je současně jednatelem [Anonymizováno]. Bydliště [Anonymizováno] i sídla obou firem je na stejné adrese. Jedná se o osoby jednající ve shodě. Ve smlouvě o půjčce je neplatně sjednána smluvní pokuta, jejíž sazba 0,25% denně představuje nemravný a lichevní úrok. Namítali rovněž neplatnost ujednání smlouvy o půjčce, když ta předpokládá změnu sporné směnky ze zajišťovací na platební a ujednání o tom, že případné odstoupení od smluv s [Anonymizováno] nemá vliv na práva a povinnosti podle smlouvy o půjčce. Obě ustanovení odporují předpisům na ochranu spotřebitelů. Neplatné jsou rovněž smlouvy sjednané se společností [právnická osoba] dne 6. 12. 2013, to je smlouva o smlouvě budoucí o smlouvě o dílo č. [Anonymizováno], smlouvě o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno] a smlouvě příkazní č. [Anonymizováno], a to zejména pro neurčitost předmětu budoucího plnění. Žalobce prostřednictvím předmětné směnky obchází právní úpravu spotřebitelských úvěrů. Dále žalovaní namítali, že směnku podepsali v omylu, když žalobce a společnost [Anonymizováno] zneužili jejich důvěru. Sporná směnka je neplatná, protože byla vyplněna za nejasných okolností podle libovůle žalobce a postrádá podstatné náležitosti dané zákonem. Směnka nebyla předložena k placení. Dále uvedli, že blankosměnka byla vyplněna protiprávně a lichevně, když vyplněná suma je dvacetinásobkem hodnoty předprojektové přípravy skutečně provedené, jak ji účtovala společnost [Anonymizováno] Poukazovali též na dvojdomé vystupování [Anonymizováno], který jedná za žalobce i za [Anonymizováno] Jde v tomto případě také v judikatuře Ústavního soudu odmítnuté zneužívání zajišťovacích prostředků v neprospěch spotřebitelů.

3. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování. Předně zjistil, že mezi žalovanými (jako budoucími objednateli, objednateli a příkazci) a [Anonymizováno] (jako budoucím zhotovitelem, zhotovitelem a příkazníkem) byly dne 6. 12. 2013 uzavřeny smlouva o smlouvě budoucí o dílo č. [Anonymizováno], smlouva o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno] a smlouva příkazní č. [Anonymizováno], v nichž se strany zavázaly za podmínek v nich uvedených uzavřít smlouvu o dílo, jejímž předmětem bude provedení stavby rodinného domu dle dispozic a specifikace určené budoucím objednatelem za cenu díla cca 2 650 000 Kč na pozemku zapsaném na LV [Anonymizováno] u [Anonymizováno], k němuž uzavřeli žalovaní jako budoucí kupující smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jejímž závazkem je uzavření kupní smlouvy o převodu vlastnictví k tomuto pozemku. Předpokládaný termín zhotovení díla byl stanoven od 1. 6. 2014 do 31. 12. 2014. Podle čl. II bod 2.1 se žalovaní zavázali zaplatit ES do 14 dnů od podpisu smlouvy částku 170 000 Kč jako zálohu na úhradu nákladů přípravných projektových prací a činností specifikovaných v čl. B – smlouva o dílo na projektovou dokumentaci, bod B. 1 a jako zálohu na úhradu nákladů přípravných inženýrských činností specifikovaných v čl. C – smlouva příkazní, bod C. 1 písm. a), a to prostřednictvím úvěru, tato záloha bude zúčtována v rámci konečného vyúčtování ceny budoucího díla. Jednatelem žalobce a společnosti [Anonymizováno] a předsedou představenstva společnosti [Anonymizováno]., která je společníkem žalobce a společnosti [Anonymizováno], je [Anonymizováno], jehož bydliště je [Anonymizováno]. Na této adrese se nachází i sídlo jmenovaných společností. Mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanými jako dlužníky byla dne 20. 1. 2014 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovaným půjčku 170 000 Kč, která byla účelově vázána na financování zálohy ve výši 170 000 Kč dle čl. II, bod 2.1 smlouva o budoucí smlouvě o dílo, na jejichž základě provádí budoucí zhotovitel pro dlužníka přípravné projektové práce a inženýrské činnosti k výstavbě rodinného domu. S ohledem na nedostatek finančních zdrojů dlužníka pak věřitel poskytne finanční prostředky do 14 dnů od podpisu smlouvy a dlužník se zavazuje věřiteli poskytnutou půjčku vrátit nejpozději do 20. 3. 2014. Pro případ nevrácení půjčky řádně a včas byla mezi smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% denně z dlužné jistiny půjčky. K zajištění pohledávky věřitele (žalobkyně) pak dlužníci (žalovaní) věřiteli vystavili a předali dvě blankosměnky vlastní, dlužníky podepsané a vystavené jako výstavci s doložkou bez protestu a nikoliv na řad věřitele, na kterých nebyla vyplněna směnečná suma a datum splatnosti směnek. Mezi stranami bylo dále sjednáno pro případ řádné a včasné úhrady finančních prostředků jejich vrácení dlužníkovi. V čl. I. odst. 1.2 se smluvní strany dohodly pro případ neprovedení úhrady půjčky řádně a včas na změně zajišťovací směnky ve směnku platební. U první vystavené směnky se pak smluvní strany dohodly, že věřitel je oprávněn doplnit datum splatnosti první směnky tak, že nesmí být doplněno dříve než po splatnosti půjčky, tj. nejdříve 21. 3. 2014. Do první směnky může být u směnečné sumy doplněna – a) nezaplacená část jistiny půjčky, b) smluvní pokuta za prodlení s úhradou půjčky ve výši 0,25% denně z jistiny půjčky jdoucí ode dne následujícího po splatnosti půjčky do dne vyplnění této první směnky. Dle dohody strany datum splatnosti druhé směnky může věřitel vyplnit tak, že nesmí být doplněna dříve než po zaplacení jistiny pohledávky půjčky. Směnečná suma v sobě zahrnuje smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,25% denně jistiny půjčky jdoucí ode dne následujícího po vyplnění první směnky do dne zaplacení jistiny půjčky. Dlužník prohlásil, že má zajištěn dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů, aby mohl řádně a včas plnit ujednání této smlouvy a dále prohlásil, že jeho majetek není předlužen, a bude proto schopen v daném čase řádně a včas dostát svým závazkům shora uvedeným. Účastníci se dále dohodli, že účinky odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí o dílo č. [Anonymizováno], smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno] a smlouvy příkazní č. [Anonymizováno] se nevztahují na tuto smlouvu o půjčce a že případné odstoupení od těchto smluv se nedotýká platnosti a účinnosti smlouvy o půjčce. Žalobce sjednaným způsobem půjčku poskytl. Poskytnutí půjčky bylo žalobkyní žalovaným řádně zaúčtováno, stejně jako ostatní pohyby dotýkající se účastníků, jak plyne z výpisů z účetního deníku žalobkyně, společnosti [Anonymizováno], přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti [Anonymizováno], daňová evidence daně z přidané hodnoty a faktur č. [Anonymizováno] z 27. 1. 2014 a č. [Anonymizováno] z 6. 2. 2017. Na základě faktury byla částka 170 000 Kč převedena na účet společnosti [Anonymizováno]., kdy částka byla poskytnuta z vlastních zdrojů žalobce. V době, kdy byla zpracovaná studie, žalovaní emailovou zprávou informovali společnost [Anonymizováno], že jim byla nabídnuta možnost práce ve [Anonymizováno] a že se rozhodli ukončit spolupráci s touto společností a požádali o návrh na ukončení smluvního vztahu. O totéž požádali dopisem ze 17. 6. 2014. V návaznosti na to společnost [právnická osoba] provedla inventarizaci doposud provedených prací dopisem z 30. 6. 2014 s tím, že celková částka k úhradě tak činí 93 102 Kč. Když se proti této částce započte záloha ve výši 170 000 Kč, vznikne tak přeplatek ve výši 76 898 Kč. Ten společnost navrhla poukázat na účet věřitele žalovaných, to znamená žalobce z titulu poskytnuté půjčky, čímž bude částečně umořen dluh žalovaných vůči žalobci. Dopisem ze dne 1. 2. 2017 společnost [Anonymizováno]. odstoupila od smluv ze dne 6. 12. 2013 pro dlouhodobé neplnění závazků ze strany žalovaných, když neodsouhlasili či nepřipomínkovali zaslanou verzi studie rodinného domu z 18. 4. 2014. Dopisem z 14. 11. 2014 žalovaní žalobci a společnosti [Anonymizováno] sdělili, že považují smluvní vztahy za absolutně neplatné a nenaplněné, když jim nebyla žádná půjčka reálně poskytnuta, neobdrželi žádné plnění od obou propojených firem, nesouhlasí s jejich finančními požadavky, neakceptují jim zaslané vyúčtování, neboť neodpovídá skutečnosti. Smlouvy ze dne 6. 12. 2013 jsou proto absolutně neplatné. Z opatrnosti od nich také odstoupili. V korespondenci žalovaných ze 6. 3. 2017, 14. 11. 2014 a 6. 1. 2015 není obsaženo odstoupení od smlouvy o půjčce uzavřené se žalobcem. Znaleckým posudkem [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] zpracovaným k žádosti žalovaných znalec stanovil cenu projektových prací a s tím souvisejících výkonů provedených společností [Anonymizováno] pro žalované na základě smluv ze dne 6. 12. 2013 v cenové úrovni aktuálního sazebníku UNIKA jako cenu v daném místě a čase obvyklou s přihlédnutím k druhu a míře závažnosti případně zjištěných vad částkou 8 481 Kč včetně 21% DPH a částkou 5 089 Kč včetně 21% DPH. Žalovaní dne 20. 1. 2014 vystavili v Praze směnku opatřenou doložkou bez protestu nikoliv na řad žalobkyně, do které byla vyplněna směnečná suma 541 174 Kč s datem splatnosti 9. 2. 2017.

4. Soud prvního stupně nepovažoval za prokázané tvrzení žalovaných, že odstoupili od smluvního vztahu se žalobcem dopisem ze dne 14. 11. 2014, neboť jeho součástí není výslovné odstoupení žalovaných od smluvního vztahu uzavřeného se žalobcem na základě smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno] z 20. 1. 2014. E-mailovou komunikací žalovaných ze 16. 5. 2014 byla prokázána nepravdivost jejich tvrzení o ukončení spolupráce z důvodů na straně společnosti [Anonymizováno]., když z jejího obsahu vyplývá, že důvodem pro ukončení spolupráce je informace žalovaných o zaměření se na jejich profesní život v zahraničí.

5. Soud konstatoval, že nárok uplatněný v tomto řízení se řídí zákonem č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. Žalovaní podepsali blankosměnku, která zajišťuje pohledávku žalobce ze smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno] ze dne 20. 1. 2014, přičemž v této smlouvě udělili žalobci právo chybějící údaje do blankosměnky doplnit. Vyplněním vystavené směnky dle dohody o vyplňovacím právu obsažené ve smlouvě o půjčce se směnka stala úplnou (čl. I. § 77 odst. 2, § 10 uvedeného zákona). Předmětná směnka není směnkou splatnou na viděnou (čl. I. § 33 a 34 stejného zákona), nebyla splatná při předložení. Dohoda o vyplňovacím právu stanovila způsob jejího doplnění ohledně směnečné sumy a data splatnosti směnky. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní na svůj závazek ze směnky něčeho plnili. Nárok žalobce na zaplacení směnečného peníze včetně postižních práv je podle čl. I. § 48 tohoto zákona důvodný. S ohledem na charakter směnky jako abstraktního a nesporného závazku vyplývá, že majitel směnky nemusí při jejím předložení k placení, případně vymáhání prokazovat, že mu povinní ze směnky směnečnou sumu dluží. S ohledem na čl. I. § 17 citovaného zákona žalovaní musí prokazovat oprávněnost uplatněných námitek, na nich leží důkazní břemeno. V případě jeho neunesení musí tito plnit. Nebylo tedy na žalobci, aby tvrdil a prokazoval, jaký byl postup při vyplnění předmětné blankosměnky. Pokud žalovaní namítli, že původně blankosměnka byla vyplněna protiprávně a není jednoznačné, jak žalobkyně konstruovala jistinu, pak taková námitka je neurčitá, neboť neobsahuje vylíčení obsahu dohody o vyplnění blankosměnky a stanovení částky, o kterou by měly být dle jejich názoru v souladu s takovou dohodou směnka doplněna. Směnečný závazek je zcela samostatný, oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku. To platí i v případě zajišťovacích směnek. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku se projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se může dlužník ze zajišťovací směnky bránit povinnosti ze směnky. Žalovaní ve včasných námitkách netvrdili, že byli k podpisu první směnky donuceni působením bezprávní výhružky. Takovou námitku je třeba odlišit od námitky, že směnky byly vystaveny v omylu. Tvrzení žalovaných o omylu nebylo jimi prokázáno. Včas podané námitky neobsahují tvrzení k okolnostem, za nichž mělo dojít k podpisu směnky. Uplatněná námitka promlčení neobstojí, když dle dohody o způsobu jejího vyplnění nemohlo datum splatnosti směnky předcházet datu splatnosti směnkou zajištěné pohledávky, která nastala 20. 3. 2014, přičemž datum splatnosti směnky bylo doplněno dne 9. 2. 2017. Návrh na vydání směnečného platebního rozkazu byl podán soudu dne 16. 3. 2017, tj. před promlčením směnkou zajištěné pohledávky, ke kterému by došlo dne 23. 3. 2017 při běhu tříleté promlčecí doby. Námitka žalovaných o promlčení celého nároku s ohledem na čl. I § 70 odst. 1 ZSŠ, § 34 odst. 1 ZSŠ neobstojí, když se nejedná o směnku na viděnou. K námitce, že předložená směnka je údajně splatná dne 9. 2. 2017 a žalobce nebyl oprávněn vyplnit uvedeným způsobem ani splatnost ani směnečnou sumu ani datum vystavení směnky, tj. 20. 1. 2014, když z textu smlouvy o půjčce není zřejmé, k jakému datu měly být obě blankosměnky vystaveny, příp. která z nich měla být použita v soudním řízení, bylo poukázáno na čl. 2.4. smlouvy o půjčce, ve kterém je uvedeno, že při podpisu směnky byly věřiteli dlužníkem vystaveny a předány dvě blankosměnky vlastní podepsané dlužníkem jako výstavcem s doložkou bez protestu nikoliv na řad věřitele, na kterých není vyplněna směnečná suma a datum splatnosti směnek, které plní zajišťovací funkci. V čl. 2.6 a 2.7 smlouvy o půjčce je obsažena dohoda o jejich vyplnění, z jejíhož obsahu vyplývá, že předmětem řízení je prvá vystavená blankosměnka, neboť ve vztahu k druhé platí, že věřitel je oprávněn doplnit její splatnost tak, že nesmí být doplněna dříve, než po zaplacení jistiny pohledávky půjčky, k čemuž nedošlo.

6. Námitka žalovaných, že jim nebyla půjčka poskytnuta, neobstojí, když žalobce výpisem z účtu prokázal, že půjčené finanční prostředky byly převedeny na účet [Anonymizováno]. v souladu se smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvě o půjčce. Pokud žalovaní neprokázali, že došlo z jejich strany k odstoupení od smlouvy o půjčce, pak nelze dospět k závěru, že žalobce žádné prostředky vynakládat nemusel. Námitka žalovaných, že půjčka ve výši 170 000 Kč nepřešla nikdy do jejich dispozice, přičemž se jedná o reálný kontrakt, u kterého je třeba provést další úkon, to jest předání předmětu půjčky dlužníku, neobstojí s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 454/2006, 33 Odo 209/2005, dle kterých se nevyžaduje fyzické předání předmětu půjčky dlužníku. Uskutečněním převodu je splněna podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3790/2008). Smlouva ze dne 20. 1. 2014 není dle svého obsahu zápůjčkou ve smyslu § 2390 o. z., ale jedná se o smlouvu nepojmenovanou podle § 1746 odst. 2 o. z. Námitka žalovaných, že směnka kryje nedluh, respektive nezajišťuje ani jiný platně existující závazek žalovaných, tak neobstojí.

7. Tvrzení žalovaných, že podpis dvou blankosměnek byl po nich vynucen v souvislosti s poskytnutím půjčky, nebylo prokázáno. Také tvrzení žalovaných, že z důvodu jejich odstoupení od smluv ze dne 6. 12. 2013 nemusel žalobce žádné finanční prostředky vynakládat a to i z důvodu, že pro ně [Anonymizováno] ničeho nevykonaly, neobstojí, neboť smlouva o půjčce z 20. 1. 2014 je vztahem mezi žalobcem a žalovanými, zatímco smlouvy ze dne 6. 12. 2013 byly uzavřeny mezi jinými subjekty. Žalovaní si museli být vědomi závazku ze smlouvy o půjčce vrátit poskytnuté peníze. Není tak namístě přezkoumávat platnost smluv ze dne 6. 12. 2013, případně to, zda došlo k nemožnosti plnění. Pokud směnka nezajišťovala jakýkoliv závazek ze smluv ze dne 6. 12. 2013, nemá plnění z těchto smluv v daném směnečném řízení žádnou relevanci.

8. Argumentace, že za společnost [Anonymizováno] a žalobce jedná v roli statutárního zástupce ta samá osoba ([Anonymizováno]) je bez významu, neboť se jedná o samostatné subjekty práva, které byly ve smluvních vztazích zřetelně odlišeny, a nemohlo tak dojít k pochybnostem, s kým žalovaní jednají. Odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 563/2011, který se zabýval otázkou nutnosti zabývat se dvoudomým vystupování jednatele žalobkyně ve smluvních vztazích, neobstojí, neboť ten řešil situaci, kdy vystupoval jako jednatel Ekonomických staveb s. r. o. a zároveň jako fyzická osoba poskytující půjčky.

9. V řízení nebylo prokázáno, že by se v daném případě jednalo o fakticky zcela odlišné a nerovné postavení smluvních stran. Mimosměnečné ujednání účastníků je třeba považovat za spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 a násl. o. z., která byla uzavřena mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovanými jako spotřebiteli, v důsledku čehož nelze žalovaným odepřít ochranu z tohoto předpisu plynoucí. Je třeba se tak zabývat tím, zda uzavřená smlouva o půjčce neobsahuje ujednání zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaných. Dle učiněných zjištění soud neshledal žádné ujednání, z něhož by bylo možné dovodit, že v rozporu s právní úpravou ochrany spotřebitele představuje zjevnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků, které by vykazovalo znaky zneužívající klauzule. Námitka neplatnosti ujednání o smluvní pokutě (ve výši 0,25% denně z jistiny půjčky) rovněž neobstojí. Smluvní pokuta sjednaná v čl. 2.2 smlouvy byla vázána na nesplnění dlužné jistiny ve sjednaném termínu. Směnečná suma tak v sobě zahrnuje smluvní pokutu za případné prodlení. Se zřetelem ke všem okolnostem ji nelze považovat za nepřiměřeně vysokou, když sjednání výše smluvní pokuty či způsob jejího určení je věcí dohody účastníků. Přiměřenost smluvní pokuty je třeba zkoumat s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledovala. Je třeba vzít také v úvahu výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Žalovaní, přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů k prokázání přiměřenosti smluvní pokuty, žádné důkazy neoznačili.

10. K námitce žalovaných, že smlouva o půjčce je lichevní smlouvou, bylo na žalovaných, aby tvrdili a prokázali, že žalobce z okolností věci věděl nebo musel vědět, že žalovaní jsou postiženi tísní, rozrušením, rozumovou slabostí nebo nezkušeností a tuto okolnost využila. Dále by museli prokázat objektivní znak lichvy, kterým je hrubý nepoměr vzájemných plnění tak, aby soud mohl posoudit jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Žalovaní důkazní návrhy nedoplnili. Žalovaní byli s výší smluvní pokuty srozuměni, ujistili žalobce, že mají zajištěn dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů k tomu, aby mohli svůj závazek řádně a včas splnit. Žalobce se zavázal půjčku poskytnout do 30 dnů od podpisu smlouvy, žalovaní pak k jejímu vrácení do 20. 3. 2014, tedy do 60 dnů od podpisu smlouvy, měli tak dvojnásobnou lhůtu pro splnění své platební povinnosti. Nelze dospět k závěru, že by smlouva byla neplatná pro obcházení zákona. K nárůstu dlužné částky došlo v důsledku prodlení žalovaných s úhradou půjčené částky. Nebylo prokázáno, že by se jednalo o vědomý postup ze strany žalobce tak, aby došlo k nárůstu dlužné částky, že by se jednalo o nepřípustné profitování žalobce na žalovaných. Smlouvu o půjčce nelze považovat ani za smlouvu adhezní ve smyslu § 1798 o. z., neboť nebylo tvrzeno ani prokázáno, že obsah smlouvy měl být určen žalobcem, aniž slabší strana (žalovaní) měli jakoukoliv možnost či příležitost obsah základních podmínek ovlivnit. Nebylo prokázáno, že by žalovaným v průběhu kontraktačního procesu bylo fakticky znemožněno zasahovat do obsahu smlouvy.

11. K námitce neplatnosti ujednání v čl. II odst. 5 smlouvy o půjčce pro jeho neurčitost, pro rozpor s právy spotřebitele, vyplývající především z právní úpravy spotřebitelských smluv vyplývající z občanského zákoníku, protože směnka jednoznačně označená stranami jako zajišťovací se nemůže sama o sobě změnit v určitý okamžik na směnku platební, soud s přihlédnutím k rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 40/2014-213 z 27. 2. 2017 uvedl, že směnečné ujednání bodu 2.5 smlouvy o půjčce je právně bezcenné, ať již proto, že tímto ujednáním nelze původní charakter směnky zaměnit, ale i z toho důvodu, že i případný charakter směnky platební by neměl žádný dopad do práv dlužníka v postavení spotřebitele uplatní kauzální námitky, neboť i v takovém případě mu zůstávají zachovány všechny námitky zakládající se na jeho vlastních vztazích k remitentovi.

12. Tvrzení žalovaných, že podpisem dvou blankosměnek ve prospěch žalobce, jež souvisely se spotřebitelským úvěrem, je dán rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru, neobstojí. Smlouva o půjčce neobsahovala ujednání o zaplacení úroků či jiné úplaty za poskytnutí finančních prostředků, v důsledku čehož na ni nelze aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru [§ 2 písm. c) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru tehdy platném znění]. Pokud na danou smlouvu nedopadá režim zák. č. 145/2010 Sb., nelze dovodit porušení tohoto zákona uzavřenou smlouvou. Nelze dovodit ani analogické použití tohoto zákona. Žalovaní již v žádosti o poskytnutí půjčky stvrdili svým podpisem schopnost poskytnutou půjčku splácet a nelze dovodit, že ze strany žalobce by došlo k porušení povinnost zhodnotit a posoudit schopnost půjčku splácet. Zároveň prohlásili, že mají dostatek prostředků či jiných zdrojů půjčku splácet. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalovaných na podporu námitky o neplatnosti směnky z důvodu jednání v omylu, a že nebylo úmyslem žalovaných podepsat směnku za situace, kdy došlo k porušení principu důvěry jednáním žalobce, nebylo tvrzeno ani prokázáno, že ke ztrátě důvěry došlo v době vystavení směnky.

13. Spornou směnku soud prvního stupně posoudil jako platnou, rovněž tak smlouvu o půjčce, platné jsou i závazky ze smlouvy plynoucí. K námitce nedostatku prezentace směnky soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1937/2000, dle kterého právní následky předložení směnky k placení vůči přímému směnečnému dlužníku nastávají doručením směnečného platebního rozkazu se stejnopisem směnečné žaloby tomuto dlužníku. I případné prokázání nepředložení směnky se směnečných práv majitele směnky vůči přímým dlužníkům nijak nedotkne.

14. K žalovanými uváděné judikatuře soudu a požadavku aplikace ustanovení § 13 o. z., dle kterého má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodovat obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, byl-li případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky, soud poukázal na to, že účastníky opakovaně poučoval, aby okolnosti daného případu prokázali, aby soud mohl posoudit shodu s judikovanými případy. Žalovaní se pouze omezili na citaci zmiňovaných judikátů, přičemž nelze bez dalšího právní názory v judikátech učiněné na projednávanou věc aplikovat. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 67/2013 z 24. 6. 2013, 9 Cmo 255/2013 z 30. 10. 2013 a 36 ICm 3259/2013 z 27. 5. 2014 byla překonána rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 562/2014 a 29 ICmo 4/2016.

15. Žalovaní podali proti napadenému rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhli jeho zrušení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně. Rozsudek soudu prvního stupně považují za nespravedlivý, překvapivý a nepřezkoumatelný. Vytýkají soudu, že nepřihlédl ke všem žalovanými uplatněným námitkám, zejména se nezabýval vztahem k [Anonymizováno]., neposoudil platnost či neplatnost smluvních vztahů s touto společností, jejich skončením ze strany žalovaných v roce 2014 a s tím souvisejícím ukončením smlouvy o půjčce v témže roce. Chybně dovodil ukončení vztahů v roce 2017 na základě jednostranných neplatných úkonů žalobce. Soud se rovněž nezabýval hodnotou předaného a poskytnutého plnění či neplnění žalovaným. Tímto postupem bylo porušeno právo žalovaných na spravedlivý proces. Pokud se soud neztotožnil se závěrem žalovaných prezentovaným v jejich podáních, pak bylo na něm, aby žalované poučil o neprokázání jejich tvrzení dle § 118a o. s. ř.

16. Žalovaní rozporovali potvrzení [Anonymizováno] k poskytnutí půjčky, které není veřejnou listinou, což nebylo v průběhu řízení soudem dále zkoumáno ani na základě žalovanou stranou navržených důkazů. Žalovaní zdůraznili prvek spravedlnosti, dobrých mravů a zásad poctivého obchodního styku, principu důvěry a zásady, kdy nikdo nemůže mít prospěch ze své vlastní nepoctivosti. Soud nedostál Ústavním soudem konstatované povinnosti obecných soudů udělat vše pro spravedlivé řešení a povinnost posuzovat individuální okolnosti každého případu podle § 3 odst. 1 o. z.

17. Soud prvního stupně bagatelizuje propojení žalobce a společnosti [Anonymizováno]., přestože pro posouzení dané věci je to důležité. Dvoudomé vystupování [Anonymizováno] při uzavírání smluv ze dne 6. 12. 2013 a smlouvy o půjčce, včetně toho, zda tato pozice neumožňuje manipulaci [Anonymizováno] se žalovanými v jejich neprospěch. Žalovaní trvají na tom, že jim nebyla žádná půjčka poskytnuta v hotovosti ani na bankovní účet. Zopakovali, že směnka zajišťuje nedluh. V posuzované věci nedošlo k poskytnutí žádného protiplnění, tedy předpokládaných přípravných prací ze strany se žalobcem propojené společnosti [Anonymizováno]. K jejich neposkytnutí nemohlo dojít ani z tohoto důvodu, že žalovaní nenabyli předmětné pozemky do svého vlastnictví, nemohli tak pozemek předat k přípravným pracím.

18. Soud se nezabýval tím, proč k vyplnění blankosměnky a jejímu uplatnění u soudu došlo až v roce 2017, když již od roku 2014 bylo žalobci zřejmé, že žalovaní nemají zájem na další spolupráci a tuto prokazatelně ukončili, jak je patrné z dopisu ze 14. 11. 2014. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalovaní nemohli s údajnou půjčkou disponovat, kontrolovat její použití k úhradě jednotlivých přípravných prací. Tvrzení a vyjádření paní [Anonymizováno] by mělo být posouzeno v intencích toho, že se jedná o matku [Anonymizováno], bývalou jednatelku a společnici [Anonymizováno], a předsedkyni dozorčí rady společnosti [Anonymizováno]., která je jediným společníkem ES.

19. Žalovaní vstupovali do smluvního vztahu se žalobcem za podmínek, že jim bude zajištěn žalobcem hypoteční bankovní úvěr a navazující služby, když tato podmínka nebyla naplněna. Žalovaným nebyly předány ani poskytnuty přípravné ani projektové práce, a jednáním žalobce byl porušen princip důvěry ve vztahu mezi podnikatelským subjektem a spotřebitelem – žalovanými.

20. Soud prvního stupně se žádným způsobem nezabýval tím, jak žalobce vyplnil jistinu žalované částky, respektive z jakých položek se žalovaná jistina skládá a proč. Nelze akceptovat závěr soudu prvního stupně, že žalovaní měli povinnost stanovit částku, kterou měl podle jejich stanoviska žalobce do blankosměnky doplnit, a protože tak neučinili, je třeba považovat jejich námitku za neurčitou, tj. neprojednatelnou. Soud se ani nezabýval složkami a výpočtem celkové částky, která je ve směnce doplněna s odůvodněním, že směnka je cenný papír a tedy nesporným a abstraktním závazkem, když dle soudu není podstatné, zda žalovaní něčeho žalobkyni dluží a jakou konkrétní částku s tím souvisejících smluvních vztahů. Žalovaní jsou ochotni akceptovat pouze ceny obvyklé řádně dokončeného, předaného a použitelného plnění od [Anonymizováno]. Poukázali na hodnotu nedokončeného plnění tak, jak ta byla vyčíslena znalcem [Anonymizováno] v žalovanými předloženém posudku[Anonymizováno]

21. Smluvní pokuta nemůže plnit funkci preventivní, uhrazovací a sankční, neboť s údajně půjčenou částkou 170 000 Kč reálně disponoval jednatel žalobce [Anonymizováno] i jako jednatel [Anonymizováno]. Smluvní pokuta ve výši 0,25% denně je nepřiměřeně vysoká a nemravná a takové ujednání je ve spotřebitelských vztazích absolutně neplatné Soud měl přihlédnout k tomu, že přes sdělení názoru žalovaných v roce 2014, že nemají zájem ve spolupráci nadále pokračovat, zůstal žalobce nečinný a doplnil směnečnou sumu až v roce 2017, aby dosáhla co nejvyšší částky. Jednání žalobce je proto nepoctivé, když vůči žalovaným konal až se značným zpožděním, když již v roce 2014 nabízeli žalovaní mimosoudní vyrovnání ve výši 50 000 Kč.

22. Smlouva o půjčce uzavřená mezi účastníky úzce souvisí se smlouvami ze dne 6. 12. 2013. Smlouva o půjčce byla uzavřena v lednu 2014, to jest za účinnosti NOZ, smlouvy o budoucích smlouvách pak v prosinci 2013 za účinnosti starého obč. zák. Nelze tak na všechny smluvní vztahy aplikovat ust. § 1816 o. z., a to k tíži spotřebitelů a v rozporu s evropským právem, jež je předpisem vyšší právní síly. Podle § 55 a násl. obč. zák. platí, že smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele a spotřebitel se nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Hodnocení smlouvy o půjčce z 20. 1. 2014 bylo pro žalované překvapivé. Ani v takovém případě by však nebylo možné aplikovat ustanovení § 1816 odst. 2 věta druhá, o. z. které je možné použít výlučně na smlouvu o zápůjčce a na smlouvu o úvěru, tak jak učinil soudu prvního stupně. Žalovaní soudu prvního stupně vytkli, že se žádným způsobem nevyjádřil k návrhu žalovaných, aby se s předběžnou otázkou obrátil na Evropský soudní dvůr, když do značné míry jde o posouzení souladu s právem Evropské unie a takový postup je povinností soudu. Žalovaní proto navrhli i odvolacímu soudu, aby postupoval navrhovaným způsobem.

23. Žalobce k podanému odvolání konstatoval, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný a navrhl jeho potvrzení. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav v mezích relevantní námitkové obrany žalovaných a tento správně právně posoudil. Rozhodnutí není nepřezkoumatelné a nejedná se o překvapivé rozhodnutí. Soud ve svém rozhodnutí zdůvodnil, proč některé důkazy neprovedl pro jejich nadbytečnost. V řízení se nenachází žádný opomenutý důkaz, ostatně žalovaní žádný takový neoznačili. Argumentace žalovaných v jejich podáních je mnohdy duplicitní. Již při prvním jednání byli žalovaní vyzváni k sumarizaci námitek, což však nikdy přehledně neučinili. K poučení podle § 118a o. s. ř. nebyl v daném případě důvod, přičemž zjištění skutkového stavu v rozporu s tvrzeními žalovaných není postupem v rozporu s § 118a o. s. ř., ale výsledkem hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř.

24. Z obsahu rozsudku je zřejmé, že se zabýval námitkou žalovaných o propojení žalobce a [Anonymizováno]. a jistě ho nebagatelizoval, vyhodnotil ji jako neopodstatněnou pro svoje závěry. Správně posoudil rovněž námitku žalovaných vztahující se k „dvoudomosti“ [Anonymizováno], který v dříve posuzovaných věcech ve smluvních vztazích vstupoval jako fyzická osoba a současně jako jednatel [Anonymizováno]. V projednávané věci je však situace odlišná, kdy [Anonymizováno] vystupuje jako jednatel žalobce a současně jednatel [Anonymizováno], přičemž se jedná o dva samostatné subjekty práva, které jsou odlišeny tak, aby nebylo zaměnitelné, s kým žalovaní jednají. Žalovanými dovozovaná „nežádoucí manipulace Davida Mencla“ nebyla nikdy prokázána.

25. Nalézací soud se zabýval možnou nepřiměřeností sjednaných klauzulí z pohledu ochrany spotřebitele, přičemž dospěl k tomu, že žádná ze sjednaných ujednání nejsou v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele. Smlouva o půjčce neobsahuje žádnou zneužívající klauzuli. V napadeném rozhodnutí dovodil, že smlouvy ze dne 6. 12. 2013 nemohou mít na projednávanou směnečnou věc vliv. Z tohoto důvodu i vysvětlil, že provádění dalšího dokazování k hodnotě plnění mezi žalovanými a [Anonymizováno] je nadbytečné. Nelze poměřovat hodnotu či výši poskytnutého plnění ve vztahu k [Anonymizováno] s výší poskytnuté půjčky v projednávané věci. Jedná se o samostatné závazky, které je třeba vypořádat samostatně, kdy je třeba také zhodnotit, že se týkají jiného okruhu účastníků smluvních vztahů. Plnění se vypořádává vždy pouze v rámci dotčeného závazkového vztahu. Je tedy nerozhodné z pohledu právní úpravy ochrany spotřebitele, zda žalobce uplatní svůj nárok ze směnky nebo ze smlouvy o půjčce, když v obou případech je žalovaným spotřebitelům zachován stejný okruh argumentů a obrany pouze ke kauze, to znamená řádně poskytnuté půjčce. Směnečný dlužník může vůči majiteli směnky se bránit jen námitkami z jeho vlastních (mimosměnečných) vztahů k majiteli směnky, tedy k žalobci, a nikoliv ve vztahu k [Anonymizováno] Správný se tak jeví i závěr soudu prvního stupně že není třeba přezkoumávat planost závazků ze smluv ze dne 6. 12. 2013, nebo není na místě doplňovat dokazování k tomu, zda došlo k nemožnosti plnění a tím k zániku závazku z těchto smluv, stejně jako není třeba zkoumat, zda [Anonymizováno] poskytly žalovaným jakékoliv plnění.

26. Ujednání o smluvní pokutě a zajištění závazku ze smlouvy blankosměnkou ve smyslu § 1813 o. z. nejsou ujednáními zakládajícími rozpor s požadavkem přiměřenosti, významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaných. Sjednanou smluvní pokutu je třeba vždy posuzovat ve vztahu k zajištěné povinnosti. V daném případě nelze dovozovat její nepřiměřenost. Tu nelze v intencích konstantní soudní judikatury dovozovat ani z celkové výše pokuty, která je důsledkem dlouhodobého prodlení dlužníků. Žalovaní byli s výší pokuty při jejím sjednávání zjevně srozuměni a museli si být vědomi toho, že věřitel potřebuje půjčené finanční prostředky vrátit ve lhůtě splatnosti, neboť po uplynutí sjednaného termínu je má vázány jiným způsobem. Současně prohlásili, že mají zajištěn dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů k tomu, aby mohli svůj závazek řádně a včas plnit. Zneužívající charakter nelze shledat ani v samotném ujednání o zajištění závazků blankosměnkou. Ta byla vystavena jako blankorektasměnka, tudíž v případě jejího převodu na nového majitele by žalovaným vůči novému majiteli zůstala zachována veškerá obrana z jejich vztahu k původnímu majiteli, tj. žalobci. Soud se v dané věci dále zabýval mimosměnečným ujednáním účastníků smlouvy o půjčce, které posoudil jako spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 a násl. o. z., přičemž zároveň konstatoval, že v ní nejsou obsažena žádní ujednání, z nichž by bylo možné dovodit, že v rozporu s právní úpravou ochrany spotřebitele představuje zjevnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků, které by vykazovalo znaky zneužívající klauzule. Postavení dlužníka na takové směnce nikoliv na řad se co do možnosti uplatnění práv, jenž dlužníku jako spotřebiteli přísluší, nikterak neomezuje. Žalovaní tak dle názoru žalobce nejsou nijak omezeni v možnostech své obrany, jak tvrdí.

27. Námitka žalovaných, že od žalobce žádnou půjčku neobdrželi, že nebylo třeba ji vůbec čerpat a tudíž směnka kryje nedluh, neobstojí ve světle vyjádření žalovaných při jednání soudu prvního stupně dne 21. 8. 2017, kde žalovaní uvedli, že nerozporují skutečnost převodu částky 170 000 Kč. S přihlédnutím k posouzení smlouvy o půjčce dle § 1746 o. z., pak taková námitka není důvodná. Argumentace žalovaných o nespotřebované výši zálohy neobstojí, když se nejedná o způsobilou obranu proti směnečnému nároku, a z důvodu že žalobkyně doložila, že předmětem řízení je směnečná pohledávka, která byla zůstatkem jistiny půjčky po postoupení části pohledávky [Anonymizováno] a po započtení těchto pohledávek. Žalovaní účelově nerozlišují plnění ze smlouvy o půjčce a plnění z vypořádání závazků ze smluvního vztahu žalovaných a [Anonymizováno]. Poskytnutím půjčky dle smlouvy o půjčce byl naplněn její účel a tím byla smlouva ze strany žalobce včas splněna.

28. Namítané pochybení soudu prvního stupně v případě aplikace § 1816 odst. 2 o. z. za situace, kdy předmětnou smlouvu o půjčce soud prvního stupně posoudil jako smlouvu nepojmenovanou dle § 1746 odst. 2 o. z., žalobce považuje právní posouzení dle § 1746 odst. 2 ve vztahu k § 1816 odst. 2 o. z. jako přiléhavé. Platí, že právní režim jakýchkoliv smluv se řídí vedle vlastního smluvního ujednání ustanoveními občanského zákoníku, které upravují občanskoprávní vztahy, které jsou svým obsahem nejbližší. Obsahem smlouvy o půjčce je přenechání peněz ze strany věřitele dlužníku a tomu odpovídající závazek dlužníka tyto ve stanovené lhůtě vrátit. Typově nejbližším ustanovením je úprava smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. V návaznosti na to smluvní strany výslovně sjednaly neprovazovat půjčku s plněním poskytnutým [Anonymizováno]. Dané ustanovení lze tak aplikovat i na situace, kdy účastníci uzavřeli smlouvu nepojmenovanou, jak dovodil soud prvního stupně. Pokud žalovaní namítli, že soud neavizoval posouzení smlouvy o půjčce jako smlouvy, která není svým charakterem adhezní, pak soud prvního stupně správně dovodil, že nebylo tvrzeno ani prokázáno, že celý obsah smlouvy měl být určen žalobcem, aniž žalovaní (jako slabší strana) měli jakoukoliv možnost nebo příležitost obsah těchto podmínek ovlivnit. Žalovaní neprokázali, že by do smlouvy (jejího obsahu) nemohli v průběhu kontraktačního procesu do smlouvy zasahovat.

29. O odvolání rozhodl odvolací soud rozsudkem ze dne 24. 7. 2020, č. j. 2 Cmo 178/2019-647 tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel při tom ze zjištění, která učinil soud prvního stupně z jím provedeného dokazování.

30. Předně konstatoval, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je přezkoumatelný. Z jeho odůvodnění je patrné, jaké skutečnosti měl soud za prokázané a které nikoliv a odůvodnil, proč neprovedl některé z navržených důkazů.

31. Konstatoval, že nárok v této věci je uplatněn z platné vlastní směnky, která není splatná na viděnou, nýbrž splatnost je doplněna podle ujednání účastníků. Stalo se tak smlouvou o půjčce na 170 000 Kč uzavřenou dne 20. 1. 2014. Podle smlouvy sloužil výnos půjčky k úhradě závazků žalovaných k zaplacení zálohy ze smluv ze dne 6. 12. 2013. Dovodil, že se jedná o nepojmenovanou smlouvu, která má spotřebitelský charakter. Tato smlouva nebyla ukončena žalovanými v roce 2014, když se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že z provedeného dokazování odstoupení žalovaných od smlouvy ze dne 20. 1. 2014 prokázáno nebylo. Shodně se soudem prvního stupně také odvolací soud konstatoval, že půjčka byla žalobcem poskytnuta podle smluvního ujednání. Ztotožnil se soudem prvního stupně také v tom, že žalovaným nepřísluší se ve vztahu k žalobci bránit námitkami z jiných právních vztahů, kde účastníkem je společnost [Anonymizováno]. Také judikatura týkající se dvojdomého ostavení [Anonymizováno] zde není s ohledem na jiné skutkové okolnosti případná. Ke stejným závěrům jako soud prvního stupně dospěl odvolací soud rovněž v otázce oprávnění směnku vyplnit a také k otázce, kdo má břemeno tvrzení a dokazování, že směnka nebyla vyplněna správně. Z obsahu spisu odvolací soud dovodil, že žalovaní byli soudem řádně poučeni ve smyslu § 118 a o. s. ř. Za přiměřenou považoval také smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o půjčce. Neshledal také, že by došlo k porušení předpisů na ochranu spotřebitele, zejména nedošlo k významné nerovnováze práv a povinnosti mezi žalobcem a žalovanými a smlouvě o půjčce neobsahuje zneužívající klauzule. Soud také poukázal na to, že žalovaní uplatnili v odvolání nové okolnosti, kterými se odvolací soud podle § 175 odst. 4 o. s. ř. nezabýval.

32. Nejvyšší soud k dovolání žalovaných rozsudkem ze dne 29. 9. 2022, č. j. 29 Cdo 3839/2020-835 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Vyšel z toho, že podle § 2 písm. c) nyní platného zákona o spotřebitelském úvěru se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu, se kterou není spojen úrok anebo jiná odměna. Při tom odvolací soud, který stejně jako soud prvního stupně správně vycházel z toho, že smluvní vztahy účastníků mají povahu závazkových vztahů spotřebitelské povahy, nepovažoval ujednání o smluvní pokutě za ujednání o úroku anebo jiné úplatě, a to v souladu s judikaturou dovolacího soudu, který tak také v obdobných věcech opakovaně rozhodl.

33. Tento výklad však nebyl shledán ústavně konformním nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21, kterým bylo zrušeno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3668/2019 a rozhodnutí soudů nižších stupňů, která mu předcházela (o tomto nálezu podrobněji níže). Ústavní soud dovodil, že nelze hodnotit vztahy v souvislosti se smlouvou o půjčce jen na základě této smlouvy, nýbrž je nutné posuzovat smluvní vztahy účastníků v celé jejich šíři, a to i ve vztahu k jiným subjektům, které jsou personálně i majetkově propojené a postupují ve shodě. Při tom Ústavní soud dovodil, že s ohledem na tyto okolnosti musel věřitel ze smlouvy o půjčce vědět, že ta nebude v dohodnuté splatnosti vydlužiteli uhrazena, a to s ohledem na nedostatek finančních prostředků na straně vydlužitelů, a že proto bylo jisté, že se uplatní ustanovení o smluvní pokutě, která tak je ve skutečnosti skrytým úvěrem. Potom je nutno nahlížet na vztahy související se smlouvou o půjčce jako na vztahy ze spotřebitelského úvěru.

34. Nejvyšší soud proto uložil, posoudit, zda skutkový stav této věci je v podstatných okolnostech srovnatelný s poměry, ze kterých vycházel Ústavní soud ve zmíněném nálezu. Na základě toho vyhodnotí, zda se na smlouvu o půjčce uzavřenou mezi účastníky vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru a tím také zákaz splnění povinností z těchto úvěrů zajišťovat směnku, jak tento zákaz vyplývá z § 18 odst. 1 tohoto zákona. V každém případě uložil respektovat stanovisko Ústavního soudu týkající se vzájemné souvislosti jednotlivých smluv a faktické provázanosti žalobce a společnosti [Anonymizováno], které Ústavní soud považoval za významné pro posouzení námitkové obrany žalovaných jako spotřebitelů proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu.

35. Odvolací soud opětovně přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a o. s. ř. i řízení, které mu předcházelo, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům. Vyšel při tom z okolností doposud soudem prvního stupně zjištěných.

36. Jak výše uvedeno, věc je třeba posuzovat optikou nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21 (v mezidobí vydaného), jeho závěrů a okolností, ze kterých tento soud vycházel. V dané věci klienti Ekonomických staveb s. r. o. uzavřeli dne 17. 9. 2015 smlouvu o půjčce na 170 000 Kč se splatností 18. 11. 2015, a to v souvislosti se smlouvou o smlouvě budoucí o dílo a se smlouvou příkazní uzavřenou se společností [Anonymizováno] Smlouva o půjčce byla uzavřena se společností totožnou se žalobcem v této věci. Smlouva o půjčce nestanovila žádné úročení, klienti prohlašovali, že mají zajištěn dostatek finančních prostředků na splacení půjčky, a pro případ nesplacení půjčky v dohodnutém termínu byla sjednána smluvní pokuta v sazbě 0,25 % denně. Smlouva o budoucí smlouvě o dílo a smlouva příkazní ovšem byly s [Anonymizováno] uzavřeny v rámci programu „Nulová hotovost“, kde budoucí zhotovitel díla proklamoval, že pro realizaci výstavby rodinného domu není nutno disponovat žádnými naspořenými prostředky, když financování bude zajištěno překlenovacím úvěrem, který bude následně splacen z výnosu hypotečního úvěru. Protože klienti v oné věci žádnými finančními prostředky nedisponovali, rozhodli se pro tento program. V jeho rámci byli zaměstnankyní [Anonymizováno] dále ujišťováni, že tomu tak vskutku bude. Hypoteční úvěr však neobdrželi.

37. Již z toho, také vzhledem ke krátké době splatnosti půjčky, musel poskytovatel půjčky určené na úhradu zálohy 170 000 Kč předpokládat, že půjčka splacena nebude a že se nutně uplatní ujednání o smluvní pokutě. Ústavní soud poukázal také na to, že záloha byla určena také na přípravu projektové dokumentace. Teprve po zpracování dokumentace by bylo možné zkompletovat žádost bance o hypoteční úvěr. To považoval Ústavní soud s ohledem na běžnou zkušenost za dva měsíce za nezvládnutelné. Klienti tak nemohli do splatnosti půjčky mít k dispozici peněžní prostředky na její splacení, což muselo být poskytovateli půjčky zřejmé.

38. Proto Ústavní soud uzavřel, aniž by zpochybňoval pojmový rozdíl mezi úrokem jako odměnou za zapůjčení peněz a smluvní pokutou, jež má motivovat dlužníka k řádnému splacení, že za situace, kdy je poskytovateli zápůjčky zřejmé, že půjčka splacena nemůže být, je nutné hledět na ujednání o smluvní pokutě jako na skrytý úrok a nikoliv jako na ujednání smluvní pokutě. Při tom vzhledem k propojenosti žalující společnosti a společnosti [Anonymizováno] je formalistickou chybou posuzovat vztahy účastníků pouze izolovaně na základě smlouvy o půjčce a nevzít při tom v úvahu další smlouvy uzavřené s propojenými subjekty a pominout také okolnosti spojené s předsmluvním jednáním účastníků. Z těchto hledisek je nutno posuzovat námitkovou obranu směnečných dlužníků.

39. Odvolací soud konstatuje, že námitky, které žalovaní včas uplatnili proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému v této věci, jak jsou popsány výše, zahrnují také námitkovou obranu, ze které vycházel Ústavní soud v souvislosti s výše popsaným nálezem. Jsou ovšem širší, ale méně akcentují otázku financování výstavby rodinného domu.

40. Ze zjištění, která byla doposud učiněna v projednávané věci, vyplynulo ohledně vztahů společností, se kterými žalovaní jednali, následující. Již soud prvního stupně zjistil a odvolací soud z toho již ve svém předcházejícím rozsudku vycházel, že žalobce a společnost [Anonymizováno]. jsou dcerami společnosti [Anonymizováno] Jedná se tedy ohledně všech společností, se kterými žalovaní jednali, o společnosti kapitálově propojené. Dále bylo zjištěno, že jednatelem žalobce a společnosti [Anonymizováno]. je [Anonymizováno]. Ten je současně jediným akcionářem společnosti [Anonymizováno] Mezi společnostmi, se kterými žalovaní v této věci jednali, je tedy i propojení personální. V minulosti byl poskytovatelem podobných půjček klientům [Anonymizováno] obvykle [Anonymizováno] sám. Nyní mezi sebe a zmíněné klienty vsunul žalující společnost. Jestliže se dříve v souvislosti s [Anonymizováno] hovořilo o jeho „dvoudomém“ postavení, lze nyní jeho postavení označit jako „vícedomé“. Je tedy v této věci shodná propojenost dalších společností a [Anonymizováno] se žalující stranou, z jaké vycházel i Ústavní soud.

41. Smlouva o půjčce, ke které se vztahuje sporná směnka, byla uzavřena dne 20. 1. 2014 se splatností 20. 3. 2014, přičemž se týká částky 170 000 Kč. Výslovně přitom odkazuje na již dříve uzavřené smlouvy (odstavec 1.1 této smlouvy). Jedná se o smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno], smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno] a smlouvu příkazní č. [Anonymizováno] ze dne 6. 12. 2013. Podle odstavce 1.2. smlouvy o půjčce je půjčka účelově určena k úhradě zálohy podle čl. II bod 2.1. smlouvy uvedené v odstavci 1.1 smlouvy o půjčce. Čerpání půjčky je smluveno tak, že věřitel výnos půjčky poskytne nikoliv žalovaným přímo, nýbrž zhotoviteli podle smlouvy uvedené v odstavci 1.1. smlouvy o půjčce, tedy [Anonymizováno]., a to bezhotovostním převodem na účet zhotovitele do třiceti dnů od uzavření smlouvy o půjčce. Smlouva o půjčce mlčí o úrocích anebo jiné odměně, ale neobsahuje ani výslovné ujednání o bezúročnosti. Pro případ prodlení se splacení půjčky v dohodnuté době je smluvena pokuta v sazbě 0,25% denně z dlužné jistiny (odstavec 2.2. smlouvy o půjčce). Lze tedy konstatovat, že předmětná smlouva o půjčce je úplnou obdobou smlouvy o půjčce, ze které vychází nález Ústavního soudu. Jedná se dokonce o smlouvy sjednané a také splatné prakticky ve stejném období. Obě smlouvy navazují na předtím uzavřené smlouvy se společností [Anonymizováno]. a týkají se nejméně podobné, ne-li shodné, úhrady zálohy.

42. Nadále ovšem platí, že v této věci posuzovaná smlouva o půjčce je smlouvou nepojmenovanou. Nejedná se o zápůjčku podle § 2390 o. z., když nemá reálnou povahu. Jedná se o smlouvu nepojmenovanou, kde se věřitel nejprve smlouvou zavazuje poskytnout peněžní prostředky, a teprve později po uzavření smlouvy tuto plní tím, že způsobem dohodnutým ve smlouvě peněžní prostředky poskytne. Toto plnění, je-li to sjednáno, může se stát i tak, že věřitel přímo uhradí dluh, který má dlužník u třetí osoby. Tím předmětná smlouva o půjčce připomíná smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Ani o tento smluvní typ ovšem nejde, když chybí závazek zaplatit úroky. Na této innominátní povaze smlouvy o půjčce se nic nezmění ani v tom případě, že bude na základě doplněného dokazování učiněn závěr, že sjednaná smluvní pokuta je ve skutečnosti skrytým úrokem ve smyslu nálezu Ústavního soudu. Jen bude nutno v takovém případě tuto innominátní smlouvu podřídit předpisům o spotřebitelském úvěru.

43. Další rozhodné skutkové okolnosti, ze kterých Ústavní soud v souvislosti se shora uvedeným nálezem vycházel, se týkají smluv uzavřených klienty se společností [Anonymizováno]., na které Ústavním soudem posuzovaná smlouva o půjčce navazuje a jednání mezi klienty na straně jedné a společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na straně druhé, která uzavření smluv předcházela. Jednalo se především o jednání o programu „Nulová hotovost“.

44. V projednávané věci soud prvního stupně provedl dokazování smlouvou o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno], smlouvou o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno] a smlouvu příkazní č. [Anonymizováno] ze dne 6. 12. 2013. Učinil z nich také určitá zjištění, jak je uvedeno shora. Nicméně s ohledem na dosavadní ustálenou judikaturu, jež byla zvrácena až výše popsaným nálezem Ústavního soudu, neposuzoval otázku, kterou žalovaní namítali, tedy nezabýval se problém platnosti těchto smluv, zejména smlouvy o budoucí smlouvě o dílo. Nebyla také učiněna zjištění ohledně otázky smluveného financování výstavby žalovanými objednaného rodinného domu včetně průběhu předsmluvních jednání mezi žalovanými a společností [Anonymizováno].

45. Aby bylo možné vyhovět požadavkům dovolacího soudu uvedeným v jeho rozsudku ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3829/2020-835, je nutné zopakovat a doplnit dokazování o obsah všech ujednání, která souvisejí s předmětnou smlouvou o půjčce, a o podstatné ujednání předsmluvní v souvislosti se stejnými smlouvami. Není významné, že účastníkem těchto navazujících vztahů není žalobkyně, ale [Anonymizováno] Jedná se o okolnosti ve světle závěrů Ústavního soudu zásadní. Jedná se proto svým rozsahem a zejména významem o dokazování, které přesahuje rámec dokazování, který je podle § 213 odst. 4 o. s. ř. pro odvolací řízení přípustný. Vyplyne-li z tohoto dokazování, že i tyto zatím nezjištěné okolnosti této projednávané věci jsou obdobné těm, ze kterých vycházel Ústavní soud ve shora zmíněném nálezu a ke kterým se přihlásil také Nejvyšší soud v rozsudku, kterým zrušil předcházející rozsudek odvolacího soudu v této věci, a že tedy ujednání o smluvní pokutě je skrytou formou úročení, posoudí soud prvního stupně ujednání obsažená ve smlouvě o půjčce také podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zejména posoudí, zda směnečná dohoda o zajištění závazků žalovaných ze smlouvy o půjčce předmětnou směnkou není s uvedeným zákonem v rozporu. Dospěje-li k závěru, že tomu tak je, jedná se o směnečnou smlouvu neplatnou. Žalobce v takovém případě drží spornou směnku neprávem na úkor žalovaných a nemůže využívat tento právu odporující stav k vymáhání práv ze směnky. Okolnost, že mu formálně právo na zaplacení směnky svědčí, nemůže být v takovém případě významná. Nebude-li tento rozpor konstatován, bude nutné posoudit obranu žalovaných i ve vztahu ke smlouvám uzavřeným mezi nimi a společností [Anonymizováno]. Nelze však při tom nepřihlédnout k tomu, že žalovaní, jak zjistil soud prvního stupně, usilovali o ukončení vztahů mezi nimi a žalobcem a [Anonymizováno] z toho důvodu, že změnili svoje životní plány a o výstavbu rodinného domu ztratili zájem z důvodů na jejich straně. Ani spotřebitelský vztah nedává spotřebitelům právo nakládat se založenými právními vztahy svévolně. Až následně přišlími s právními výhradami. V tom se tato věc od věci posuzované výš popsaným nálezem Ústavního soudu odlišuje. Ani tato okolnost ovšem nevylučuje, že právní výhrady žalovaných ke smlouvám ze dne 6. 12. 2013 nemohou být případně důvodné.

46. Žalovaní také poukazovali na to, že se jim nepodařilo získat stavební pozemek pro výstavbu rodinného domu. Nebude-li možné v tomto směru dovodit žádné zavinění ze strany žalobce anebo Ekonomických staveb s. r. o., půjde tato okolnost k tíži žalovaných. Doposud nebylo žádné zavinění žalobce a Ekonomických staveb s. r. o. v tomto směru ani tvrzeno.

47. Vztahy žalovaných k žalobkyni a ke společnosti [Anonymizováno]. se formovaly v době nepříliš vzdálené od doby, kdy se utvářely i vztahy klientů ke stejným společnostem ve věci posuzované Ústavním soudem. Bylo by tedy překvapivé, kdyby zmíněné společnosti uplatňovaly ve stejné době různé obchodní strategie, odlišné firemní politiky, používaly rozmanité pomůcky pro kontraktaci a podobně. Nicméně pro případ, že by vyšlo najevo, že poměry této projednávané věci se významně odlišují od poměrů posuzovaných Ústavním soudem, platilo by i pro soud prvního stupně poučení Nejvyššího soudu, jak ten je formuloval v odstavci 21 jeho rozsudku ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3839/2020-835.

48. Z důvodů výše uvedených odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc se vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm se tento soud bude zabývat okolnostmi výše uvedenými a ve věci znovu rozhodne.

Poučení