2 Cmo 19/2024 - 198

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Wolfové a soudců JUDr. Jitky Malé a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 2 769,50 USD s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2023 č. j. 37 Cm 114/2021-154 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá na žalované zaplacení částky 2 769,50 USD s příslušenstvím, představující 95,5% jmenovité hodnoty dluhopisů, které v žalobě specifikoval. Žalobce tvrdil, že jeho nárok vyplývá z vlastnictví dluhopisů vydaných v rámci československé státní půjčky z roku 1922 a dále městem [adresa] v roce 1924, které byly veřejně nabízeny ve [Anonymizováno] a dodnes nebyly řádně splaceny. Přehled dluhopisů, jejichž splacení se žalobce domáhal, po změně žalobních tvrzení ze dne 1.2.2022, uvedl žalobce v žalobě. Pokud jde o vymáhanou částku, ta zůstala stejná.

2. Žalobce tvrdil, že v osmdesátých letech proběhla jednání ohledně československé státní půjčky a dne 26.11.1986 byla podepsána Dohoda mezi vládou [Anonymizováno]), na jejímž základě se vláda [Anonymizováno] zavázala zaplatit při sjednání procesních podmínek držitelům dluhopisů částky v amerických dolarech, které by odpovídaly procentní výši předpokládané vypořádáním.

3. Žalobce tvrdil, že procesní podmínky Dohody předpokládaly, že vláda [Anonymizováno] přijme k proplacení dluhopisy, které byly předloženy za tímto účelem v [Anonymizováno] najatému platebnímu agentovi ([právnická osoba]) v období od 21. 7. 1984 do 10.10.1985 a žalobce tuto podmínku splnil. Byla mu vyplacena na všechny dluhopisy částka 2,5% z jistiny. Zbývající platba, představující 95,5% jistiny měla být provedena proti přijetí nabídky takového vypořádání závazků a dluhopisů, přičemž přijetí takové nabídky bylo časově omezeno na období od 29.12.1986 do 31. 12.1987. Žalobce tvrdil, že vypořádání neobdržel, když měl zato, že závazek [Anonymizováno] jakožto nástupnického státu proplatit předmětné dluhopisy trvá i v současné době. Žalobce tvrdil, že pokud jde o námitku promlčení, tuto nelze uplatnit, když její uplatnění by bylo v rozporu s dobrými mravy, když současně tvrdil, že na promlčení se vztahuje právo státu [právnická osoba]. Přesto, že se na dluhopisy vztahuje právo státu [právnická osoba], nemohou být nároky z dluhopisů žalovány u cizího soudu, když je zde zakotvena indemnita. V souvislosti s uvedeným odkázal na nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 2216/09 a sp. zn. I. ÚS 643/04 a zdůraznil, že vzhledem k období komunistické nadvlády nebylo možno až do roku 1993 nárok normálním způsobem uplatnit u soudu, pročež nemohla začít běžet promlčecí doba. Pokud jde o pasivní legitimaci žalované, tu žalobce odvozoval od § 26 odst. 5 zákona č. 190/2004 Sb. o dluhopisech, když se jedná o činnost spojenou se správou a splácením státních dluhopisů.

4. Žalovaná jakékoli nároky popřela s odkazem na promlčení. Potvrdila, že dluhopisy byly původně splatné v letech 1951 a 1954. V důsledku událostí spojených s Mnichovskou dohodou a II. světovou válkou nemohly být závazky z dluhopisů řádně plněny. Zákonem č. 279/1945 Sb., o finančním hospodaření národních výborů došlo k 1.1.1950 k zániku ekonomické subjektivity obcí. Solidárně zavázaným za dluhy národních výborů se stal stát, tedy i ve vztahu k dluhopisům vydaných městem [adresa]. Zákonem č. 41/1953 Sb. (měnová reforma), byly zrušeny veškeré závazky z cenných papírů vydaných tuzemskými emitenty uložených ve smyslu dekretu presidenta republiky č. 95/1945 Sb. Došlo tak k vyvlastnění tuzemského bloku dluhopisů, a to bez úpravy poskytnutí náhrady za takové vyvlastnění, popřípadě mohla být částečně provedena výměna za tzv. notifikační půjčku. Dne 29.12.1982 byla mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] podepsána mezivládní, tzv. náhradová dohoda, na jejímž základě se [Anonymizováno] zavázala vyplatit [Anonymizováno][Anonymizováno]částku 81 500 000 USD, mimo jiné, za úplné vypořádání a vyrovnání všech nároků vlády [Anonymizováno] nebo jejích státních příslušníků vůči [Anonymizováno] zakládajících se na znárodňovacích, vyvlastňovacích a obdobných opatření. Dne 2.2.1982 bylo [Anonymizováno] nabídnuto k uzavřené náhradové dohodě navíc jednání o vypořádání určitých otevřených závazků z dolarových dluhopisů vydaných nebo zaručených československým státem. Tuto nabídku učinila vláda při vědomí si toho, že podle všech v úvahu přicházejících právních řádů promlčecí doba již proběhla. Nabídka byla přijata a dne 26.11.1986 byla mezi vládou [Anonymizováno] a [Anonymizováno], coby nevládní organizací, jejímž cílem je zasazovat se o práva majitelů zdefaultovaných dolarových dluhopisů vydaných neamerickými emitenty, které byly veřejně nabízeny na území [Anonymizováno], podepsána Dohoda. Vypořádání proběhlo prostřednictvím zveřejnění nabídky majitelům dluhopisů k odevzdání dluhopisů proti zaplacení cca 98% jejich jmenovité hodnoty (avšak nikoli úroků). Jednalo se o soukromoprávní dohodu (tj. vlastník dluhopisů, který nabídku nepřijal, případné nároky z dluhopisů neztratil). Žalovaná má za to, že Dohoda představovala uznání dluhu podle § 558 o. z., přičemž Dohoda nestanovuje datum, k němuž byla úhrada dluhopisů, jejíž majitelé nabídku přijali, splatná. Na věc je nutno aplikovat § 110 odst. 1 věta druhá o. z., který stanoví, že právo uznané dlužníkem co do důvodu i výše se promlčuje za deset let, ode dne kdy k uznání došlo. Vzhledem k tomu, že Dohoda byla uzavřena dne 26.11.1986, právo na plnění z v ní uznaného dluhu se promlčelo dne 26.11.1996. Žalovaná odmítla, že by námitka promlčení snad byla v rozporu s dobrými mravy s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2826/2017 ze dne 23.1.2018.

5. Soud prvního stupně vedl dokazování předloženými listinami, z nichž učinil skutková zjištění, podle jeho názoru postačující k tomu, aby o věci mohl rozhodnout.

6. Zabýval se nejprve tím, jakému právu vztah mezi účastníky je podřízen. Vycházel z § 82 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, kdy toto ustanovení vychází z koncepce alternativních hraničních určovatelů pro stanovení rozhodného práva. [právnická osoba] akcentuje - přímo v souvislosti s citovaným § 82 – soudní uvážení při výběru nejvhodnějšího z alternativních hraničních určovatelů podle kontextu rozhodovaného případu. Vodítky jsou při rozhodování druh cenného papíru a s tím související nejužší spojení posuzovaného vztahu s konkrétním právním řádem tak, aby aplikované rozhodné právo co nejvíce odpovídalo rozumnému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky. V projednávané věci jde o posouzení práv spojených s dluhopisy, které vznikly jejich vydáním, formou veřejné nabídky, v [právnická osoba], [Anonymizováno]. Dluhopis, jako druh cenného papíru, již ze své povahy není primárně vázán na osobu emitenta, když rozhodující pro existenci, obsah a způsob uplatnění práv z dluhopisů je právní řád, podle kterého tyto cenné papíry vznikly. V daném případě se vznik dluhopisů řídil právním řádem místa jejich vzniku - tedy právním řádem státu [právnická osoba], dluhopisy byly následně ve stejné jurisdikci obchodovány a byla uplatňována práva s nimi spojená. Z uvedeného soud dovodil, že předmětné dluhopisy jsou nejúžeji spojeny s právem státu [právnická osoba] a takto je namístě uplatnit volbu práva podle § 82 písm. c) zákona č. 91/2012 Sb.

7. Z uvedené právní úpravy, podle § 211 civilního zákona státu [právnická osoba], bylo zjištěno, že peněžité nároky z dluhopisů se promlčují ve lhůtě 20 let od okamžiku, kdy bylo možné nárok vznést poprvé.

8. Při posouzení námitky promlčení vycházel soud jednak z předložené korespondence a dále konkrétních podmínek nabídky učiněné na základě Dohody, když žalobce svůj nárok a jeho vyčíslení opřel právě o podmínky vypořádání podle nabídky.

9. Nabídka učiněná v oznámení publikovaném dne 23.12.1986 předpokládala vyplacení 98%, resp. U dluhopisů [Anonymizováno]% jejich jmenovité hodnoty (po odečtení 2,5% jejich již dříve vyplacené jmenovité hodnoty) proti odevzdání příslušných dluhopisů a s nimi souvisejících kupónů. Nabídku bylo možné přijmout v rozmezí od 29.12.1986 až do 31.12.1987 prostřednictvím [právnická osoba] v [právnická osoba] v [Anonymizováno], kde byly dluhopisy původně vydány a obchodovány. Zřejmé je, že žalobce nabídku v časovém rozmezí určeném pro její přijetí nevyužil. Jinak by totiž nemohl disponovat originály dluhopisů, v některých případech i s nimi spojených kupónů, které soudu předložil. Navíc by odpadl důvod pro podání žaloby. Nabídka výslovně upozorňovala na to, že jde o konečnou nabídku na vypořádání závazků z dluhopisů. Z jejích podmínek lze jednoznačně dovodit, že pokud nebude ve lhůtě přijata, emitent nebude další platby na jejím základě provádět. Závěr soudu tedy byl, že nárok v daném řízení nemůže být založen na požadavku vyplacení žalované částky na základě Nabídky 36 let staré poté, co uplynula lhůta pro její přijetí, navíc bez dodržení ostatních podmínek Nabídky. Soud prvního stupně se neztotožnil s tím, že Nabídka je uznáním dluhu podle § 588 o. z., když se nejednalo o jednostranný právní úkon, nýbrž o nabídku narovnání, která, aby mohla či přivodila zamýšlený výsledek, musela by být akceptována vlastníky dluhopisů, kteří dále museli splnit i další podmínky. Nicméně soud prvního stupně přisvědčil názoru žalované, že nepřijetí Nabídky neznamenalo zánik práv z dluhopisů jako takových.

10. Ve všech případech se jednalo o zahraniční dluhopisy, účastníci nesporovali, že na nároky z dluhopisů se vztahuje právo státu [právnická osoba], kdy promlčecí dobu řeší § 211 CPRL a nároky z nezajištěných dluhopisů se promlčují ve lhůtě 20 let od okamžiku, kdy bylo možné vznést nárok poprvé. Obecná úprava promlčení podle § 213 CPLR pak hovoří o promlčení době 6 let od okamžiku, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé. Ve vztahu k předmětným dluhopisům promlčecí doba uběhla podle obou shora citovaných ustanovení. Předmětné dluhopisy byly splatné k 1.10.1960, 1.11.1960, resp. k 1.1.1966. Dokonce i v případě úvahy, že poslední úkon směřující k narovnání nároků z dluhopisů, tedy Dohoda a na jejím základě uskutečněná Nabídka (což ovšem de facto není možné), uvedená dvacetiletá promlčecí doba, by i tak rovněž uplynula, když nabídku bylo možné přijmout do 31.12.1987. Tedy i kdyby se běh promlčecí doby počítal od 1.1.1998, promlčecí doba by uběhla 1.1.2008.

11. Námitku nepřípustnosti námitky promlčení z důvodu, že stát uznal své závazky v roce 1986, tedy za režimu vlády komunismu a bylo tedy složité uplatňovat soukromoprávní závazky týkající se cizojazyčných dluhopisů vydaných v předválečné době, jednak obecně z důvodu reálného uplatnění nároku před tuzemskými soudy až do 1.1.1993 a dále nepřípustnost námitky promlčení pro rozpor s dobrými mravy, neshledal soud prvního stupně důvodnou. Obranu žalovaného posuzoval v konkrétních okolnostech projednávané věci. K první části námitky uvedl, že uplatnění nároku v letech 1986-1987 vůbec nesouviselo s režimem vlády komunismu, když je bylo třeba uplatnit v [Anonymizováno]. Žalobce měl možnost vznášet nárok z dluhopisů i u cizích soudů, nebyl omezen na soudy tuzemské. Pokud žalobce argumentoval, že tak nemohl učinit, když na nároky z dluhopisů se vztahuje právo státu [právnická osoba], pak se mýlí, jelikož zde byla zakotvena indemnita. Nároky z dluhopisů mohly být žalobcem uplatněny u soudů v [Anonymizováno]. Zcela nezávisle platí, že doba nesvobody skončila v České republice před vznikem samostatné České republiky. Zákon č. 480/1991 Sb. ji vymezuje roky 1948-1989. Navíc i kdyby zde existovalo reálně období, kdy žalobce své nároky nemohl uplatnit před tuzemskými soudy a takové období by automaticky stavělo běh promlčecí doby, toto období by skončilo k 1.1.1990 a od té doby do podání žaloby uplynulo 31 let, promlčecí doby uplynula.

12. Pokud jde o námitku rozporu námitky promlčení s dobrými mravy, nebyl shledán důvod, proč by nemohla být uplatněna. Pokud v této souvislosti byl řešen požadavek žalobce na dodání historické dokumentace, která se vztahovala k Nabídce, jakožto i požadavek na sdělení, zda žalovaná hodlá plnit své závazky z dluhopisů, případně proč ne, je pravdou, že požadované dokumenty nebyly žalobci poskytnuty. Soud prvního stupně odkázal ovšem na povinnost žalované podle zákona o archivnictví. Navíc žalobce jím požadované dokumenty nalezl, a to v archivu [Anonymizováno]. Pokud žalovaná nesdělila žalobci, zda požadovanými dokumenty disponuje, či nikoli, nevylučuje to možnost uplatnit námitku promlčení.

13. Nad rámec uvedeného ještě soud prvního stupně uvedl, že žalobce rovněž neprokázal, že jím předkládané dluhopisy jsou skutečně ty, jimž podle Dohody náleželo vypořádání ve výši 95,5% jmenovité hodnoty. Z dokazování totiž vyplynulo, že předmětem nabídky byly i tzv. dluhopisy [Anonymizováno], jimž náleželo vypořádání ve výši 20% jmenovité hodnoty.

14. Ze všech uvedených důvodů rozhodl soud prvního stupně tak, že žalobu zamítl a výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř.

15. Proti tomuto rozsudku se včas blanketním odvoláním odvolal žalobce. V odvolání vymezil odvolací důvody podle § 205 o. s. ř. a navrhl změnu napadeného rozsudku, uplatnil právo na náhradu nákladů řízení. V doplnění odvolání, které učinil podáním ze dne 17.1.2024 žalobce uvedl, že nebylo přihlédnuto k žalobcem tvrzeným skutečnostem, doložených listinnými důkazy (předložené dluhopisy opatřené přetiskem na znamení, že byla zaplacena záloha a že se jedná o dluhopisy, jimž náleží vypořádání ve výši zbývajících 95,5 % dle Dohody ze dne 26.11.1986 a nabídky z téhož dne, Memorandu o procedurálních otázkách ze dne 25.5.1984). Ze zjištění z uvedených listin jednoznačně vyplývá, že předložené dluhopisy nejsou tzv. dluhopisy [Anonymizováno], když obsahují předtisk. Tato skutečnost nebyla ostatně zpochybněna ani žalovanou. Nebylo přihlédnuto k předložené korespondenci, ze které se podává, že vláda nedodržela Dohodu ze dne 26.11.1996, když neposkytla agentovi finanční prostředky na vypořádání z nesplacených dolarových dluhopisů a z tohoto důvodu bylo učiněno nesprávné skutkové zjištění, že žalobce nevyužil Nabídku v časovém rozmezí určeném pro její přijetí. Pokud jde o vyhodnocení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy soud nepřihlédl zejména k následujícím skutečnostem. Předně poukazoval na skutečnost, že [právnická osoba] odmítlo zveřejnit Memorandum z roku 1984 a dohodu mezi vládou [Anonymizováno] z roku 1986, což žalobci značně ztížilo uplatnění jeho práva u soudu, navíc odmítlo jakoukoli součinnost, což vše vyplývá z předložené korespondence. Žalovaná porušila Memorandum z roku 1984 a Dohodu z roku 1986, tím, že žalobci nevyplatila zbývajících 95,5% nominální hodnoty dluhopisů a nesplnila konkrétní povinnost přiměřenosti ve vztahu k promlčecí době, která je zakotvena v odst. 9 Memoranda tj. vypořádání bude obsahovat rozumné opatření pro případ pozdního předložení dluhopisů. K tvrzenému opakovaně předkládá listiny jako důkaz. Za nesprávný má rovněž závěr soudu o tom, že žalobce nevyužil Nabídky učiněné v oznámení publikovaném dne 23.11.1986 v časovém rozmezí určeném pro její využití. V této souvislosti zdůraznil, že všechny dluhopisy, u kterých byla vyplacena 2,5% záloha byly opatřeny přetiskem stvrzujícím přijetí nabídky a byly spojeny s nárokem na další jednorázovou platbu představující 95,5% jejich nominální hodnoty. Neuhrazení bylo způsobeno tím, že žalovaná neposkytla platebnímu agentovi finanční prostředky potřebné k vypořádání nároků z nesplacených dolarových dluhopisů a z tohoto důvodu žalobce disponuje originály dluhopisů a s nimi spojených kupónů. Za nesprávně posouzenou má žalobce i otázku, zda námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Důvody, pro které žalobce tuto námitku vznesl uvedl v čl. I. bod 3 odvolání a jen pro ucelenost je znova opakoval (zveřejnění Memoranda, nedostatek součinnosti, neposkytnutí finančních prostředků). Soud prvního stupně se těmito důvody zabýval nedostatečně, když uvedl pouze, že opomenutí žalované spočívající ve sdělení, zda dokumenty z poloviny 80. let aktuálně disponuje, popřípadě mu doporučil rešerši v národním archivu, nevylučuje uplatnění námitky promlčení. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.2.2015, sp. zn. 28 Cdo 3704/2014. Soud prvního stupně pochybil, když nevzal v úvahu okolnosti projednávané věci. Závěrem podaného doplnění odvolání učinil shodný odvolací návrh jako v odvolání blanketním. V dalším doplnění odvolání, které učinil podáním ze dne 9.2.2024 uvedl, žalobce předně, že v řízení tvrdil, že neuhrazení zbývajících 95,5% nominální hodnoty předmětných dluhopisů v daném termínu nebylo způsobeno tím, že by žalobce nesplnil podmínky pro výplatu, ani tím, že by žalobce Nabídku učiněnou v oznámení publikovaném dne 23.6.1986 v časovém rozmezí pro její přijetí nevyužil, nýbrž proto, že žalovaná porušila Dohodu ze dne 26.11.1986 tím, že neposkytla platebnímu agentovi finanční prostředky potřebné k vypořádání nároků z nesplacených dolarových dluhopisů (odst. 4 Dohody ze dne 23.12.1986). Taková skutečnost nebyla žalovanou zpochybněna, stejně tak, jako nebylo zpochybňováno, že by žalobce nabídku učiněnou v oznámení publikovaném dne 23.12.1986 v časovém rozmezí určeném pro přijetí nevyužil. Žalobce s ohledem na nesprávný závěr soudu navrhl v této souvislosti doplnění důkazního řízení, předložil odvolacímu soudu listiny (Dopis předsedy Ochranné rady zahraničních dluhopisů ze dne 1.5.1987 včetně přílohy a Dopis předsedy Ochranné rady zahraničních dluhopisů ze dne 3.6.1987). V odvolání dále uvádí, co z jednotlivých listin se podává a dovozuje, že je tedy prokázáno, že žalovaný porušil Dohodu ze dne 26.11.1986 tím, že neposkytl platebnímu agentovi finanční prostředky potřebné k vypořádání nároků z nesplacených dolarových dluhopisů (odst. 4 Dohody ze dne 23.12.1986). Z tohoto důvodu nebylo žalobci platebním agentem uhrazeno zbývajících 95,5% nominální hodnoty předmětných dluhopisů.

16. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila písemně podáním ze dne 5.2.2024 a navrhla potvrzení napadeného rozsudku s uplatněním práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. V úvodu podaného vyjádření shrnula dosavadní průběh řízení, a to od specifikace nároku žalobce podle podané žaloby, jeho skutkových tvrzení až po výrok rozsudku soudu prvního stupně. V další části podaného vyjádření shrnula odvolací námitky žalobce, se kterými se ovšem neztotožňuje a rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný po materiální i formální stránce. Pokud jde o námitku žalobce, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a dospěl tak k nesprávným skutkovým zjištěním, pak žalovaná zdůraznila, že v prvé řadě byl soud povinen se vypořádat s námitkou promlčení, což také učinil, námitka byla shledána důvodnou a nebyl již dán důvod vést dokazování k posouzení uplatněného nároku. Žalovaná odkázala v této souvislosti především na hospodárnost řízení Ve vazně na § 6 o. s. ř. a na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Soud prvního stupně ve světle řečeného postupoval, námitku promlčení posoudil ze všech aspektů a uzavřel, že i kdyby se běh promlčecí doby počítal od 1.1.1988, promlčecí doba by uběhla dne 1.1.2008. Odvolací námitka spočívající v tom, že nebylo přihlédnuto ke skutkovým tvrzením žalobce je nedůvodná. Pokud jde o v pořadí o druhou odvolací námitku žalobce, tedy námitku nesprávného právního posouzení rozporu promlčení s dobrými mravy, pak žalovaná je toho názoru, že soud se touto problematikou zabýval a správně uzavřel, když neshledal důvod nepřihlédnout k námitce promlčení. V další části podaného vyjádření konstatuje, kdy je námitka promlčení v rozporu s institutem dobrých mravů, jedná se o zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil. I žalovaná odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a konstatuje, že žalobce neuvedl žádné okolnosti, které by k závěru o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy mohly vést. Pokud jde o období nesvobody v České republice, zdůrazňuje, že toto je vymezeno zákonem v rozmezí let 1948-1989 a od té doby do podání žaloby uplynulo 31 let. Postup žalobce lze označit za rozporný se zásadou vigilantibus iura scirpta sunt a v takovém případě, i pokud by se námitka promlčení příčila dobrým mravům, nemůže se jí žalobce dovolávat, neboť sám svá práva nehájil s dostatečnou péčí (rozsudek nejvyššího soudu ČR ze dne 13.12.2017, sp. zn. 31 Cdo 1042/2017). Ústavní nález citovaný žalobcem (I.ÚS 2216/09) nelze na projednávanou věc aplikovat, když projednávaná věc je ryze soukromoprávní.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a o. s. ř. i řízení, které mu předcházelo, a postupoval při tom podle § 214 odst. 1 o. s. ř.

18. Vyšel při tom ze skutkového stavu, který z jím provedeného dokazování, dovodil již soud prvního stupně. Je skutečností, že žalobce v rámci odvolání podával návrhy na listinné důkazy, nicméně, jednalo se o důkazy v řízení již provedené a odvolací soud neshledal potřebu je opakovat. Proto tyto návrhy jako nedůvodné při jednání usnesením zamítl.

19. Podstata sporu spočívá v uplatněné pohledávce žalobce na zaplacení částky 2 769,50 USD, která představuje 95,5 % jmenovité hodnoty dluhopisů, jejichž je žalobce vlastníkem, a které byly vydané v rámci československé státní půjčky v roce 1922 a dále městem [adresa] v roce 1924. Dluhopisy byly veřejně nabízeny ve Spojených státech amerických a nebyly dosud řádně splaceny. Podáním ze dne 1.2.2022 žalobce specifikoval dluhopisy, ze kterých se domáhá zažalované částky. Jejich specifikaci vtělil do tabulky, která je součástí odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

20. V osmdesátých letech proběhla jednání ohledně československé půjčky a dne 26.11.1986 byla podepsána Dohoda mezi vládou [Anonymizováno] a [Anonymizováno], podle které se vláda [Anonymizováno] zavázala zaplatit při splnění sjednaných procesních podmínek držitelům dluhopisů částky v amerických dolarech, které odpovídaly procentní výši předpokládané vypořádáním. Podle žalobce procesní podmínky předpokládaly, že vláda [Anonymizováno] přijme k proplacení dluhopisy, které byly předloženy jí za tímto účelem v [Anonymizováno] najatému platebnímu agentovi v období od 21.7.1984 do 10.10.1985 a žalobce tuto podmínku splnil. V souvislosti s tím, byla na všechny dluhopisy vyplacena záloha 2,5% z jistiny. Zbývajících 95,5% jistiny jako zbývající platba, měla být provedena proti přijetí nabídky takového vypořádání z dluhopisů, přičemž přijetí takové nabídky bylo časově omezeno na období od 29.12.1986 do 31.12.1987. Žalobce neobdržel ničeho a proto má zato, že závazek trvá a domáhá se proti žalované, když Česká republika je nástupnický stát po Československé socialistické republice. Pokud jde o námitku promlčení, ta byla podle žalobce uplatněna v rozporu s dobrými mravy.

21. Žalobce se v podaném odvolání bránil proti zamítavému rozsudku v podstatě dvěma základními okruhy námitek. Předně soudu prvního stupně vytýkal, že nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a proto dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a dále, že soud prvního stupně nesprávně posoudil rozpor námitky promlčení s dobrými mravy.

22. Pokud jde o první okruh námitek, žalobce soudu vytýkal, že dospěl k nesprávnému závěru o tom, že žalobce nevyužil Nabídku učiněnou v oznámení publikovaném dne 23.12.1986 v časovém rozmezí určeném pro její přijetí. Žalobce však netvrdí, kdo, kdy kde a komu byly dluhopisy předloženy a dále jen tvrdí, že agent vlády [Anonymizováno] neobdržel prostředky k jejich proplacení. K těmto tvrzením nebylo nic prokazováno a ani nebylo vedeno žádné dokazování. Pokud žalobce část argumentace věnuje v odvolání dluhopisům označeným [Anonymizováno], ty mají podle Dohody zvláštní režim, soud prvního stupně se jimi zabýval (odstavec 39 odůvodnění rozsudku). Nicméně na základní otázku, která se v projednávané věci řeší, tedy otázku námitky promlčení, je tato argumentace zcela bez významu a je nadbytečné se jí dále zabývat.

23. Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že podle ustálené judikatury, jestliže je uplatněna námitka promlčení v rámci obrany proti uplatněnému nároku a je shledána důvodnou, nelze uplatněné právo přiznat, a to ani v případě, že by bylo prokázáno, že se jedná o nárok existenční a po právu. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.12.2010, sp. zn. 26 Cdo 5035/2008). Výsledkem je vždy zamítnutí žaloby pro důvodnou námitku promlčení, když je vycházeno ze zásady hospodárnosti, jak ostatně ukládá i § 6 o. s. ř.

24. V projednávané věci tak soud prvního stupně postupoval a odvolací soud se z jeho postupem zcela ztotožnil. Na místě bylo zabývat se uplatněnou námitkou promlčení, nikoli věcnou stránkou uplatněného nároku a skutkovou stránkou věci tak, aby bylo prokázáno, zda je nárok žalobce oprávněn či nikoli.

25. Není sporu o tom, že na projednávanou věc a tedy i otázku promlčení dopadá právo státu [právnická osoba] a bylo na místě uplatnit v tomto směru volbu práva podle § 82 písm. c) zákona č. 91/2012 Sb. Zcela bezpečně bylo zjištěno, že samotné dluhopisy byly vydány v USA, jsou tamtéž splatné a řídí se tamním právem. Při posouzení námitky promlčení bylo z § 211 civilního zákona státu [právnická osoba] zjištěno, že peněžité nároky z dluhopisů se promlčují ve lhůtě 20 let od okamžiku, kdy bylo nárok možné vznést poprvé. Jde o dluhopisy nezajištěné, proto promlčecí doba 20 let, jde v této otázce o výslovnou úpravu, kdy promlčení ve lhůtě 6 let nepřipadá v úvahu. Soud prvního stupně posoudil v kontextu věci citované ustanovení zákona a k tomu dostupnou odbornou literaturu správně 26. Předmětné dluhopisy byly po prolongaci splatné v roce 1960 a v roce 1966. Tedy již v době uzavírání Dohody ze dne 26.11.1986 šlo o nároky promlčené. Pokud by bylo vycházeno z dat uvedených v Dohodě, byl by závěr shodný, námitka promlčení byla uplatněna důvodně. Pokud žalobce v této souvislosti argumentuje tím, že nároky nebylo možné uplatnit za předcházejících podmínek, které panovaly v Československu během komunistického režimu, bylo jistě možné i před 1.1.1990 nárok z předmětných dluhopisů zažalovat v [Anonymizováno], když lze pochopit obavu žalobce, zda by se mu dostalo řádného procesu. Po 1.1. 1990 se však tato výhrada stává nevýznamnou.

27. Žalující strana argumentuje i tím, že uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Tuto argumentaci v podstatě staví na tvrzení, že ji česká strana neprojevila žádnou součinnost a neposkytla podklady potřebné pro uplatnění dluhopisů. V této souvislosti žalobce opakovaně soudu prvního stupně vytýká, že sice provedl důkazy k těmto tvrzením, ale toto dokazování nijak nevzal při vyhodnocení uplatněné námitky v úvahu. Taková výtka neodpovídá obsahu spisu, když důkazy soud provedl při jednání dne 15.3.2023 (č. l. 124) a zabýval se jimi v odstavci 19. a 20. odůvodnění napadeného rozsudku, pokud jde o zjištění a v bodě 37 pokud jde o hodnocení důkazů a shrnutí zjištěného skutkového stavu věci. Z celého postoje žalobce a obsahu jeho argumentace je zjevné, že nabídku znal a jaké jiné listiny by k uplatnění pohledávky požadoval není jasné.

28. Pokud žalobce tvrdil, že dluhopisy byly předloženy, pak absentuje dále tvrzení, kdo je předložil a kdy a kde se tak stalo, komu byly předloženy. Nic takového v řízení nezaznělo, stejně tak, nebylo navrženo žádné dokazování k tvrzení žalobce o tom, že agent vlády ČSSR neobdržel finanční prostředky k proplacení dluhopisů.

29. Žalobce v podaném odvolání pak věnuje značnou pozornost dluhopisům označeným jako dluhopisy [Anonymizováno], které mají podole Dohody zvláštní režim. O osudu těchto dluhopisů se lze jen dohadovat, na základní otázku promlčení to však nemá žádný vliv.

30. Pokud se tedy budeme blíže zabývat otázkou dobrých mravů, když limity pro výklad této otázky budeme hledat v soudní judikatuře, lze v projednávané věci jen obtížně shrnout, v čem by strana žalovaná postupovala nemravně, a to v takovém limitu, že by se nemohla bránit námitkou promlčení, které navíc ještě nastalo ještě před podepsáním Dohody z 26.11.1986. Postup žalobce, případně jeho právního nástupce, ze kterého by se podávalo, že postupoval podle Nabídky a že mu právo podle Dohody a Nabídky vzniklo žalobce ani netvrdil. Muselo by být tvrzeno a prokazováno, zda žalobce, případně kdo splnil podmínky Dohody a Nabídky a jakým způsobem byly splněny. Pokud by byly některým z dřívějších majitelů dluhopisů tyto podmínky splněny, pak zůstává otevřená otázka, jak je možné, že žalobce tyto cenné papíry drží, když měly být již v období od [Datum narození advokáta] do 10.10.1985 a znovu od 29.12.1986 do 31. 12.1987 předloženy a odevzdány americkému agentovi vlády [Anonymizováno].

31. Napadený rozsudek soudu prvního stupně je tedy věcně správný, a proto byl odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

32. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. se přiznává žalované podle úspěchu ve věci náhrada nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou za 2 paušální náhrady po 300 Kč (písemné vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednání odvolacího soudu) podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celková částka činí 600 Kč a splatnost byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.