2 Cmo 298/2021 - 577

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 4 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. září 2021, č. j. 49 Cm 213/2012-545 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje ve znění, že směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2012, č. j. 49 Cm 213/2012-9, se zrušuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 527 780,50 Kč, k rukám zástupce žalovaného [Anonymizováno], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Výrok III. rozsudku soudu prvního stupně se mění tak, že se nevydává.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 59 532 Kč, k rukám zástupce žalovaného [Anonymizováno], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 2. 2. 2012, ve znění jejího doplnění ze dne 20. 2. 2012 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 4 000 000 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 30. 7. 2010 do zaplacení a s odměnou ve výši 13 333 Kč. Uvedl, že žalovaný vystavil dne 30. 4. 2010 směnku vlastní, jejímž podpisem se zavázal, že dne 30. 7. 2010 zaplatí [Anonymizováno], narozenému dne [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) směnečnou sumu ve výši 4 500 000 Kč. Dne 20. 5. 2010 byla směnka indosována na žalobce, o čemž byl žalovaný [adresa] informován. Žalovaný vzal změnu věřitele ze směnky na vědomí a na účet nového věřitele zaslal dne 15. 6. 2010 částku ve výši 500 000 Kč. Zbývající část směnečné sumy nebyla žalovaným zaplacena.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 12. 3. 2012, č. j. 49 Cm 213/2012-9, proti kterému podal žalovaný námitky. Uvedl v nich, že směnku nevystavil a že směnka nemá kauzu, neboť s remitentem směnky neuzavřel žádnou smlouvu, ke které by tato mohla případně plnit zajišťovací či platební funkci, od remitenta nepřijal žádné plnění, k němuž by směnka mohla plnit zajišťovací funkci, a neexistuje ani žádný jiný titul, pro který by směnka měla být žalovaným ve prospěch remitenta vystavena. O „údajné indosaci“ směnky nebyl žalovaný nikdy nikým informován a o existenci „údajné směnky“ se dozvěděl až z doručeného směnečného platebního rozkazu. Směnka nebyla řádně prezentována a žalovaný od žalobce nikdy neobdržel zprávu o odepřeném přijetí či odepřeném zaplacení údajné směnky. Pokud jde o částku 500 000 Kč, k této žalovaný uvedl, že ji hradil ve prospěch [Anonymizováno] na účet, který mu jmenovaný označil jako číslo jeho účtu, a nikoli ve prospěch žalobce, jak tvrzeno v žalobě. Žalovaný zároveň popsal okolnosti související s trestním řízením vedeným proti [Anonymizováno] u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 9/2009, v němž žalovaný vystupoval v procesním postavení poškozeného.

3. Při prvním jednání konaném před soudem prvního stupně dne 19. 11. 2012 žalovaný vznesl námitku nedostatku aktivní legitimace žalobce, kterou odůvodnil tím, že právní úkon indosace směnky je neplatný, neboť remitent směnky byl k datu indosace směnky stižen exekucí.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně směnečný platební rozkaz zrušil a zamítl žalobu na zaplacení směnečného peníze ve výši 4 000 000 Kč se 6% úrokem z této částky od 31. 7. 2010 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 13 333 Kč (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 719 384 Kč (výrok II.) a dále České republice na účet Krajského soudu v Praze náklady vynaložené na znalečné ve výši 6 432,88 Kč (výrok III.). Jedná se o v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, když jeho předchozí rozsudek ze dne 30. 9. 2013, č. j. 49 Cm 213/2012-164, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015, č. j. 2 Cmo 21/2015-268, jímž věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že sporná směnka obsahuje všechny náležitosti směnky vlastní. S ohledem na procesní obranu žalovaného, že směnku nevystavil, bylo k posouzení pravosti podpisu zpracováno v rámci tohoto a trestního řízení celkem šest znaleckých posudků a dále expertiza [Anonymizováno] ze dne 20. 1. 2013, která byla hodnocena toliko jako listina. Pokud jde o tzv. odborné grafologické vyjádření [právnická osoba] ze dne 12. 4. 2013, soud prvního stupně k němu nepřihlížel, neboť jmenovaná není řádnou znalkyní z oboru písmoznalectví. Grafologie nadto není písmoznalectvím. Soud prvního stupně se podrobně vyjádřil k povaze znaleckého posudku a k jeho hodnocení, přičemž odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, ze které citoval podstatné závěry. Konstatoval, že znalecké posudky a expertiza [Anonymizováno] byly vypracovány jak v trestním řízení, vedeném proti žalobci a [Anonymizováno], stíhaným mimo jiné pro zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku ([Anonymizováno] a Kriminalistickým ústavem [adresa]), tak i v řízení před soudem prvního stupně, a to jak na základě ustanovení znalců soudem ([Anonymizováno].), tak i k žádostem účastníků řízení ([Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Všechny posudky vznikly v různých časových obdobích, vycházely z dostatečného množství srovnávacích materiálů a metodika, podle níž bylo postupováno, byla vždy správná. Uvedené skutečnosti vyplynuly i z výslechů znalců soudem prvního stupně provedených. Soud prvního stupně konstatoval, že pouze dva znalecké posudky se přiklonily k závěru, že podpis žalovaného na předmětné směnce je pravděpodobně pravým. S ohledem na to se soud prvního stupně přiklonil k závěrům revizních znaleckých posudků vypracovaných Kriminalistickým ústavem [adresa], ohledně kterého akcentoval, že tento znalecký ústav měl k dispozici nejvíce srovnávacích materiálů. Nadto se jedná o skutečně nejvyšší autoritu pro znaleckou oblast písmoznalectví. Revizní znalecký posudek se dostatečně vypořádal se všemi dříve zpracovanými znaleckými posudky, a zejména objasnil, proč jsou závěry posudků [Anonymizováno]. a [Anonymizováno] nesprávné. Pokud jde o výpověď svědka [Anonymizováno], tuto soud prvního stupně shledal nevěrohodnou, neboť byla motivována jeho vlastním finančním prospěchem. Přehlédnout podle soudu prvního stupně nelze, že jmenovaný a žalobce jsou blízcí přátelé, znají se 25 let, v minulosti spolu podnikali a v trestním řízení byli spolu stíháni, byť toto řízení skončilo zproštěním obžaloby. Soud prvního stupně vysvětlil, které okolnosti z výpovědi svědka jsou podle něj nevěrohodné, a uzavřel, že tato výpověď neprokázala, že žalovaný spornou směnku dne 30. 4. 2010 podepsal. Tvrzení žalovaného, že směnku nepodepsal, je tak prokázáno závěry znaleckých posudků [Anonymizováno], [Anonymizováno] a oběma revizními znaleckými posudky Kriminalistického ústavu, když tento závěr podporuje i expertiza [Anonymizováno]. Odlišné závěry znaleckých posudků [Anonymizováno]. a [Anonymizováno] stojí oproti tomu osamoceně. Lze tak jednoznačně uzavřít, že podpis na předmětné směnce je pravděpodobně padělek. Směnečný platební rozkaz byl proto zrušen a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Protože námitka nepravosti podpisu žalovaného na směnce byla shledána důvodnou, soud prvního stupně se již nezabýval dalšími námitkami žalovaného, jak proti směnečnému platebnímu rozkazu jím byly vzneseny. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch plně úspěšného žalovaného, kterému byla jejich náhrada přiznána ve výši, jak v odůvodnění rozsudku specifikováno. Výrok o nákladech řízení státu odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť z rozpočtových prostředků bylo proplaceno znalečné v celkové výši 6 432,88 Kč.

6. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že klíčové skutkové závěry nelze dovozovat ze sumarizace počtu znaleckých posudků pro a proti určité skutečnosti, jak provedl soud prvního stupně. Podle žalobce je nutné přihlížet především k jejich kvalitativní stránce. Hodnocení určitých důkazů sumarizací jejich počtu nadto opomíjí skutečnost, že dva posudky pocházejí od Kriminalistického ústavu [Anonymizováno]. Posudek tohoto ústavu zpracovaný znalcem [Anonymizováno] se z důvodu konzistentnosti jeho vlastního stanoviska logicky ani nemohl odchýlit od posudku předchozího, který vypracovala kolegyně jmenovaného, znalkyně [Anonymizováno], jejíž byl znalec [Anonymizováno] školitelem. O posudcích Kriminalistického ústavu [adresa] tak nelze uvažovat jako o dvou samostatných posudcích v neprospěch pravosti podpisu na směnce. Posudky Kriminalistického ústavu [adresa] ani neobsahují tzv. znaleckou doložku a tedy soud prvního stupně jim nesprávně přikládá větší váhu než posudkům ve prospěch pravosti podpisu na směnce. Žalobce soudu prvního stupně vytkl, že se nijak přesvědčivě nevypořádal s vnitřními rozpory mezi posudky. Setrval na tom, že každý znalec zapsaný v seznamu znalců je dostatečně kompetentní k podání znaleckých posudků a že každý znalecký posudek je nutné hodnotit podle jeho individuální kvality, nikoli podle zaměstnání osoby znalce. Žalobce zároveň vyjádřil nesouhlas s tím, že by posudky Kriminalistického ústavu [adresa] věrohodně vysvětlily, proč jsou ostatní posudky ve prospěch pravosti podpisu nesprávné. Soud prvního stupně pouze mechanicky převzal odůvodnění posudku uvedeného ústavu, aniž by tyto skutečnosti konfrontoval s výpovědí například znalce [Anonymizováno], který vyvracel závěry posudku Kriminalistického ústavu [adresa] – znalce [Anonymizováno]. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně zamítl návrh na provedení důkazu výslechem znalkyně [Anonymizováno] a tedy neúplně zjistil skutkový stav věci. Soud prvního stupně při provádění dokazování fakticky postupoval způsobem „poslední vyhrává“, neboť výslech znalce [Anonymizováno] z Kriminalistického ústavu [adresa] byl dlouho a opakovaně odkládán. Jmenovaný byl vyslechnut až jako poslední v řadě a především bez možnosti ostatních znalců reagovat na jeho odborné výtky k jejich posudkům. Žalobce odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3329/2016 a namítl, že soud prvního stupně opomněl zohlednit prokázanou skutečnost, že žalovaný uhradil krátce po tvrzeném podepsání směnky na bankovní účet žalobce částku 500 000 Kč. Za účelové a stěží uvěřitelné označil tvrzení žalovaného v námitkách, že úhradu této částky poslal vědomě „na základě nastalých okolností bez jakéhokoliv právního důvodu“. Tato úhrada naopak svědčí o tom, že žalovaný si byl dobře vědom podepsání směnky a plnění na účet žalobce, jak v řízení vyšlo najevo. K této skutečnosti však soud prvního stupně nejen nepřihlédl, ale ani se s důkazem k ní nevypořádal. Podstatné jsou podle žalobce také další prokázané okolnosti, za kterých měla směnka vzniknout, a to předchozí pomoc [Anonymizováno] žalovanému jako poškozenému trestným činem [Anonymizováno], či nevěrohodnost tvrzení žalovaného ve vztahu k těchto předchozím okolnostem. Soud prvního stupně tak nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a k jím označeným důkazům.

7. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že rozsudek je postaven na správných právních závěrech, jež byly učiněny po řádném vyhodnocení všech důkazů, které soud prvního stupně ke svému rozhodnutí potřeboval. Rozsudek je přesvědčivým způsobem odůvodněn a se všemi námitkami žalobce se vypořádává. Odborná otázka spočívající ve vyřešení toho, zda podpis na směnce je pravým podpisem žalovaného, byla dostatečně objasněna znaleckými posudky a stěží si lze představit, že by ji mohla vyvrátit skutečnost, že žalovaný krátce po údajném podepsání směnky uhradil na bankovní účet žalobce částku 500 000 Kč. Proč tato částka byla uhrazena, žalovaný v řízení vysvětlil. Jak žalovaný dále uvedl, není pravdou, že by soud prvního stupně závěr o nepravosti jeho podpisu na směnce dovodil z pouhé sumarizace znaleckých posudků. V odstavci 27. odůvodnění rozsudku je přesvědčivě vysvětleno, proč se soud prvního stupně přiklonil k závěrům revizního znaleckého posudku zpracovaného Kriminalistickým ústavem [adresa]. K tomuto posudku žalovaný připomněl, že vyžádán byl soudem pro trestní řízení, čímž je vysvětleno, proč neobsahuje znaleckou doložku podle ustanovení § 127a o. s. ř. Autor tohoto posudku [Anonymizováno] byl navíc při výslechu před soudem prvního stupně dne 20. 8. 2021 poučen podle ustanovení § 127 o. s. ř. a současně mu soud připomenul znalecký slib. Pokud jde o znalkyni [Anonymizováno]., tato v řízení vyslechnuta byla a již v minulosti dostala možnost obhájit své závěry zjištěné při znaleckém zkoumání. Její role v řízení tím byla vyčerpána a soud prvního stupně rozhodně nebyl povinen jí dát prostor k reakci na výtky vůči jí podanému znaleckému posudku, jak byly uvedeny v posudku revizním. Opětovný výslech jmenované znalkyně by byl nadbytečný a v rozporu s požadavkem na hospodárnost řízení. Pravdou přitom není, že soud prvního stupně umožnil opakovaný výslech jiných znalců v řízení. Pokud jde o [Anonymizováno], ten při soudním jednání dne 1. 3. 2018 zastupoval zpracovatelku znaleckého posudku Kriminalistického ústavu [adresa] z prosince 2015 [Anonymizováno]. Při jednání dne 20. 8. 2021 byl pak [Anonymizováno] vyslechnut jako autor revizního znaleckého posudku Kriminalistického ústavu [Anonymizováno] ze dne 11. 2. 2019. V tomto postupu žádné pochybení podle žalovaného spatřovat nelze.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

9. Podle čl. I. § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49.

10. Podle čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, převést indosamentem (rubopisem). Podle čl. I. § 14 odst. 1 ZSŠ se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky. Podle čl. I. § 16 odst. 1, první věta ZSŠ platí o tom, kdo má směnku v rukou, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.

11. V daném případě uplatnil žalobce proti žalovanému právo ze směnky, která podle žalobních tvrzení byla vystavena žalovaným v Říčanech dne 30. 4. 2010 ve prospěch [Anonymizováno] na částku 4 500 000 Kč se splatností dne 30. 7. 2010 s tím, že dne 20. 5. 2010 byla [Anonymizováno] indosována na žalobce. Směnka, kterou žalobce v jejím prvopise soudu prvního stupně předložil, je platnou směnkou vlastní dle čl. I. § 75 ZSŠ, ze které by žalovaný byl vůči žalobci coby jejímu řádnému majiteli (čl. I. § 16 odst. 1, první věta ZSŠ) zavázán jako výstavce (čl. I. § 78 ve spojení s čl. I. § 28 odst. 2 a § 16 odst. 1, první věta ZSŠ), pokud by ovšem podpis na směnce připojený v rubrice určené pro podpis výstavce byl jeho pravým podpisem. Tuto skutečnost přitom žalovaný ve včasných námitkách zpochybnil, když namítl, že směnku (stejně jako žádnou jinou směnku) nevystavil a pokud tak někdo učinil, učinil tak jeho jménem při napodobení jeho podpisu.

12. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně měl k dispozici celkem šest znaleckých posudků, z nichž se podávají rozdílné závěry k otázce pravosti podpisu žalovaného na směnce. Jak konstatoval Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí.

13. V souladu se závěry shora uvedenými soud prvního stupně všechny znalce k jimi vypracovaným znaleckým posudkům vyslechl a v napadeném rozsudku precizně vysvětlil, které posudky vzal pro účely posouzení žalovaným namítané nepravosti jeho podpisu na směnce za základ svých skutkových zjištění, a proč neuvěřil v řízení vyslechnutému svědkovi [Anonymizováno]. Jeho úvahy shledává odvolací soud správnými, když má rovněž za to, že je namístě vycházet ze znaleckých posudků Kriminalistického ústavu [adresa] z 10. 12. 2015 a z 11. 2. 2019 a ze znaleckých posudků [Anonymizováno] z 15. 12. 2014 a [Anonymizováno] ze dne 16. 6. 2015.

14. Pokud jde o znalecké posudky Kriminalistického ústavu [adresa], tyto byly vypracovány na základě opatření vydaného Policií České republiky v trestní věci vedené pod sp. zn. KUP-7199-1/ČJ-2015-2301GR. Třebaže posudky nejsou opatřeny doložkou podle ustanovení § 127a o. s. ř., jde o důkaz nikoli listinný, jak žalobce v odvolání namítal, nýbrž o důkaz znaleckým posudkem, neboť usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 10. 2017, č. j. 49 Cm 213/2012-326, byl Kriminalistický ústav [Anonymizováno] ustanoven znalcem a následně byl při jednáních konaných dne 1. 3. 2018 a 20. 8. 2021 k vypracovaným posudkům vyslechnut, přičemž mu bylo poskytnuto poučení podle ustanovení § 127 o. s. ř. a připomenut mu byl znalecký slib. Oba posudky se postavily za závěr o nepravosti podpisu žalovaného na sporné směnce s tím, že v případě posudku ze dne 10. 12. 2015 byl závěr přijat jako kategorický, v případě posudku ze dne 11. 2. 2019 pak jako závěr pravděpodobnostní. Ve druhém posudku Kriminalistický ústav [adresa] provedl též revizi znaleckých posudků [Anonymizováno]. ze dne 31. 8. 2012 a [Anonymizováno] ze dne 16. 6. 2015 a vyjádřil se ke znaleckým posudkům [Anonymizováno] ze dne 2. 3. 2018 a [Anonymizováno] ze dne 15. 12. 2014.

15. Znalecké posudky [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly předloženy žalovaným a každý z nich je opatřen doložkou podle ustanovení § 127a o. s. ř.

16. Znalecké zkoumání [Anonymizováno] vyústilo v závěr, že sporný podpis na směnce není s velkou pravděpodobností pravým podpisem žalovaného a že jako vzor pro jeho vytvoření byl zřejmě použit podpis na listině znalcem v posudku uvedené. Tento posudek shledal Kriminalistický ústav [adresa] po formální stránce rámcově správný a zpracovaný za použití standardních metod a postupů s tím, že své závěry opírá z velké části o znaky, ze kterých ve svých závěrech vycházel i ústav (tj. nestejná vázanost, vyšší počet úhlových obratů apod.). Kriminalistický ústav [adresa] nicméně odmítl hypotézu znalce [Anonymizováno] o nalezeném vzoru pro vyhotovení sporného podpisu.

17. Závěr o nepravosti podpisu žalovaného na směnce přijal též znalec [Anonymizováno], který zkoumaný podpis označil za padělek, jež byl pravděpodobně vyhotoven za pomoci průsvitu pravého podpisu žalovaného. Jeho závěry byly podrobeny revizi Kriminalistickým ústavem [adresa], který se v posudku ze dne 11. 2. 2019 zcela shodl s názorem jmenovaného znalce, že pro technický způsob padělání podpisu svědčí zejména řada grafometrických shod mezi sporným a srovnávacími podpisy. Jak Kriminalistický ústav [adresa] uvedl, s jeho zjištěními konvenuje ze všech hodnocených posudků právě posudek [Anonymizováno], když většinu nalezených znaků hodnotí shodně jako ústav a přikládá jim stejnou identifikační hodnotu.

18. Dalším znaleckým posudkem je posudek ze dne 31. 8. 2012 vypracovaný [Anonymizováno]., znalkyní z oboru písmoznalectví na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 4. 2012, č. j. 49 Cm 213/2012-19. Znalkyně po provedeném zkoumání dospěla oproti znaleckým posudkům výše uvedeným ke kategorickému závěru o pravosti podpisu žalovaného na směnce. K pravděpodobnostnímu závěru o pravosti tohoto podpisu pak dospěl znalec [Anonymizováno] ve znaleckém posudku ze dne 2. 3. 2018, který soudu prvního stupně předložil žalobce. Posudek je opatřen doložkou podle ustanovení § 127a o. s. ř., v důsledku čehož se na něj hledí, jako kdyby šlo o posudek vyžádaný soudem.

19. Závěr, který přijala znalkyně [Anonymizováno]., neshledal Kriminalistický ústav [adresa] správným a v jím zpracovaném znaleckém posudku ze dne 11. 2. 2019 ho označil za vysoce nadhodnocený. Vyslovil domněnku, že znalkyně se při svém rozhodování řídila zejména převažujícími zjištěnými shodami a dostatečně nezohlednila přítomné rozdíly (vázanost a koncovka podpisu), kterým přiřadila nesprávnou identifikační hodnotu. Znalkyně taktéž zřejmě nezohlednila přítomnost a příčinu klidových bodů. Kriminalistický ústav [adresa] uvedl další výhrady vůči jím revidovanému posudku a vysvětlil, v čem se neztotožňuje se znalkyní. Hodnocený posudek vyhodnotil jako odborně nesprávný a málo zdařilý. Nesouhlas vyjádřil též se znaleckým posudkem [Anonymizováno]. Uvedl, že nelze akceptovat správnost jeho závěrů, přičemž popsal důvody, pro které posudek nepovažuje za správný. Konstatoval dále, že argumenty, které [Anonymizováno] v posudku předkládá ve prospěch pravosti sporného podpisu, považuje do značné míry za nelogické, hraničící až s jistou účelovostí.

20. Dalším důkazem k otázce pravosti podpisu na sporné směnce je expertiza soudního znalce v oborech kriminalistika a písmoznalectví [Anonymizováno] ze dne 20. 1. 2013, kterou soud prvního stupně správně hodnotil nikoli jako znalecký posudek, nýbrž jako důkaz listinný (§ 129 o. s. ř.). Expertiza totiž není opatřena znaleckou doložkou podle ustanovení § 127a o. s. ř. a sám znalec v ní uvádí, že ji zpracoval nikoli jako zcela plnohodnotnou expertizu, nýbrž ve formě hodnotící zprávy. Znalec vyjmenoval rozdílnosti či znaky nevykazující shodu posuzovaného podpisu s předloženými srovnávacími podpisy žalovaného a uzavřel, že tyto vzbuzují důvodné pochybnosti o pravosti sporného podpisu „Novotný“ na směnce a také o správnosti závěru znaleckého posudku [Anonymizováno].

21. Zjištění expertizy [Anonymizováno] byla popřena [Anonymizováno] v odborném grafologickém vyjádření z 12. 4. 2013, které k důkazu předložil žalobce. Jmenovaná v něm učinila závěr o pravosti podpisu žalovaného a ztotožnila se se znaleckým posudkem [Anonymizováno]. Z tohoto důkazu však vycházet nelze, neboť jeho zpracovatelka ho podávala jako osoba poskytující profesní a personální poradenství v oboru grafologie, nikoli však v oboru písmoznalectví.

22. Odvolací soud připomíná, že důkazní břemeno k otázce pravosti podpisu na směnce tížilo žalobce, na kterém bylo, aby prokázal, že směnka, z níž právo v soudním řízení uplatnil, byla vystavena právě žalovaným (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu – např. rozsudek ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, jakož i usnesení ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1623/2009, rozsudek ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1294/2010, rozsudek ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4674/2010, usnesení ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2545/2011, usnesení ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 114/2013, či usnesení ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 310/2014). Třebaže závěry znaleckých posudků, jimiž soud prvního stupně provedl důkaz, nevyzněly jednotně, když dva z nich se postavily za závěr o pravosti podpisu žalovaného na směnce, zatímco posudky zbývající zkoumaný podpis neshledaly pravým podpisem žalovaného, nelze než konstatovat, že žalobce neprokázal, že směnečná listina, z níž se plnění proti žalovanému domáhal, žalovaného zavazuje. Je totiž třeba vycházet z toho, že znalecké posudky s kladným závěrem o pravosti zkoumaného podpisu (posudky [Anonymizováno]. a [Anonymizováno]) byly Kriminalistickým ústavem [adresa], který prováděl jejich revizi, zpochybněny, co se správnosti přijatých závěrů týče. Rozpory mezi znaleckými posudky, které měl soud prvního stupně k dispozici, tak má odvolací soud za odstraněné. Nejedná se přitom o pouhou „sumarizaci počtu znaleckých posudků pro a proti určité skutečnosti (2 posudků proti 4 posudkům)“, jak žalobce namítl v podaném odvolání, nýbrž o hodnocení důkazů postupem podle ustanovení § 132 o. s. ř., tedy o hodnocení každého důkazu jednotlivě a všech důkazů v jejich vzájemných souvislostech.

23. Na základě shora uvedeného odvolací soud konstatuje, že znalecké zkoumání pravost podpisu žalovaného na sporné směnce nepotvrdilo. S ohledem na výsledky tohoto zkoumání, má pak odvolací soud stejně jako soud prvního stupně za nevěrohodnou výpověď v řízení vyslechnutého svědka [Anonymizováno], nakolik při svém výslechu uvedl, že žalovaný směnku podepsal v jeho přítomnosti. Důvody, resp. pohnutky, pro které jmenovaný vypověděl ve prospěch závěru o pravosti podpisu žalovaného, mohou být přitom různé, když uvažovat lze o jeho vlastním majetkovém prospěchu, na který poukázal soud prvního stupně, stejně jako si lze představit omyl jmenovaného v listině, ohledně které vypovídal, či celou řadů důvodů dalších. Ať už se jedná o jakýkoli z těchto důvodů, je výpověď [Anonymizováno] při důkazním stavu, jak výše byl popsán, neudržitelná a při zjišťování skutkového stavu z ní vycházet nelze. Totéž platí ohledně žalobcem tvrzené platby částky 500 000 Kč žalovaným, u které zejména nelze přehlédnout, že realizována byla dne 15. 6. 2010, zatímco směnka měla být splatnou až dne 30. 7. 2010. Proč by žalovaný poskytoval plnění na směnku šest týdnů před její splatností, přitom nijak objasněno nebylo. Směnka nadto není opatřena potvrzením o částečné platbě v uvedené výši (čl. I. 39 odst. 3 ZSŠ), v důsledku čehož lze jen stěží tuto úhradu považovat za plnění na směnku.

24. V souvislosti s hodnocením znaleckých posudků odvolací soud uvádí, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 127 a § 127a o. s. ř. se mimo jiné podává, že znalecký posudek soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru [k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, ze dne 2. července 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013 (naposledy uvedené rozhodnutí bylo uveřejněno pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2014, sp. zn. 21 Cdo 2939/2013]. Požadavkům shora uvedeným znalecké posudky, z nichž soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel, vyhovují, neboť mají všechny zákonem požadované náležitosti, netrpí vnitřními rozpory či jinými nedostatky a závěry v nich znalci přijaté jsou náležitě a přesvědčivě odůvodněny. Odvolací soud proto nemá pochybnosti o jejich správnosti.

25. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl důkazní břemeno ke svému tvrzení, že žalovaný se směnkou, která na žalobce byla indosována, zavázal jako výstavce zaplatit [Anonymizováno] částku na směnce uvedenou, postupoval soud prvního stupně správně, pokud rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu ve věci vydaného, aniž by hodnotil důvodnost dalších námitek žalovaného, neboť veškeré skutečnosti jím dále namítané by mohly být relevantní pouze za předpokladu, že by směnečný závazek žalovaného jako výstavce směnky byl v řízení prokázán. To se však nestalo a tedy jakákoli zjištění případně učiněná ohledně těchto námitek by nic nemohla změnit na nutnosti směnečný platební rozkaz zrušit.

26. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto v jeho výroku I. potvrzen jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř., a to ve znění, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku odvolacího soudu. Soud prvního stupně totiž rozhodl nejen o zrušení směnečného platebního rozkazu, ale též o zamítnutí žaloby. Jak vyplývá z ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř., v případě, kdy soud dospěje k závěru o důvodnosti námitek, směnečný platební rozkaz zcela nebo zčásti zruší, aniž by současně rozhodoval o zamítnutí žaloby v rozsahu odpovídajícím nárokům přiznaným zrušovaným směnečným platebním rozkazem. Z toho důvodu byl výrok I. rozsudku soudu prvního stupně zpřesněn tak, aby odpovídal ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř.

27. K výroku II. rozsudku o nákladech řízení odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně o nich rozhodl správně co do důvodu, když právo na jejich náhradu přiznal plně úspěšnému žalovanému (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), nikoli však co do výše. Oproti soudu prvního stupně považuje odvolací soud za účelně vynaložené náklady žalovaného zálohu na znalecký posudek zaplacenou ve výši 5 000 Kč, mimosmluvní odměnu za jeho zastupování advokátem v rozsahu 17 úkonů právní služby po 24 380 Kč (převzetí a příprava věci, námitky z 22. 3. 2012, vyjádření k odvolání z 19. 12. 2014, závěrečný návrh z 20. 8. 2021, nahlížení do spisu dne 14. 7. 2020 a účast při jednáních před soudem prvního stupně ve dnech 19. 11. 2012, 21. 1. 2013, 30. 9. 2014, 26. 9. 2017, 1. 3. 2018, 17. 7. 2020, 6. 11. 2020, 16. 4. 2021, 11. 6. 2021, 20. 8. 2021 a 15. 9. 2021 a před soudem odvolacím dne 26. 11. 2015) podle ustanovení § 11 odst. 1, písm. a/, d/, g/ a k/ ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a v rozsahu mimosmluvní odměny ve výši 12 190 Kč coby jedné poloviny za odvolání ze dne 18. 12. 2013 do nákladů řízení, a to podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c/ ve spojení s § 7 bod 6. téže vyhlášky. Žalovanému dále náleží 18 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 90 730,50 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení žalovaného jím účelně vynaložené v řízení před soudem prvního stupně a v prvním odvolacím řízení činí částku 527 780,50 Kč.

28. Pokud jde o žalovaným dále uplatněnou odměnu za úkony právní služby spočívající v podáních z 11. 11. 2012 z 6. 8. 2018, jimiž bylo navrhováno přerušení řízení, tuto mu nebylo možno přiznat, neboť se nejedná o samostatné úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve zněních pozdějších předpisů. Za samostatný úkon právní služby vykonaný v občanském soudním řízení nelze považovat ani podání z 31. 1. 2013, jímž žalovaný navrhl doplnění dokazování vypracováním revizního znaleckého posudku, za který žalovaný rovněž požadoval přiznání odměny. Obdobné lze konstatovat ohledně podání žalovaného z 13. 12. 2019, kterým soudu prvního stupně oznámil a doložil změnu v jeho zastupování, a kterým navrhl další doplnění dokazování. K odměně za zastupování účtované žalovaným v souvislosti s nahlížením do spisu ve dnech 15. 6. 2016, 1. 8. 2018 a 14. 7. 2020 odvolací soud uvádí, že tato mu byla přiznána jen za úkon vykonaný dne 14. 7. 2020, když pouze tento lze považovat za ospravedlnitelný s ohledem na předtím provedenou změnu právního zastoupení žalovaného. Za tohoto stavu věci pak nebylo možno žalovanému přiznat jím dále účtované paušální náhrady hotových výdajů ani náhradu za daň z přidané hodnoty z nákladů řízení, které nebyly shledány jako náklady žalovaným účelně vynaložené.

29. Odvolací soud proto výrok II. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 527 780,50 Kč, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

30. Změnit bylo třeba též výrok III. napadeného rozsudku, jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit státu náklady řízení ve výši znalečného, jež nebylo kryto složenou zálohou. Žalobce byl totiž usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 2. 2014, č. j. 49 Cm 213/2012-212, ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2014, č. j. 2 Cmo 119/2014-221, zcela osvobozen od placení soudních poplatků, v důsledku čehož se v daném případě neuplatní ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, v případě, že u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud proto rozhodl o změně výroku III. rozsudku tak, že se nevydává, neboť žalobce neměl být k placení nákladů řízení státem vynaložených zavázán z důvodu jemu přiznaného osvobození.

31. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých bylo právo na jejich náhradu přiznáno plně úspěšnému žalovanému v rozsahu mimosmluvní odměny za 2 úkony právní služby ve výši 24 300 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání dne 31. 5. 2022) podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v rozsahu 2 paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a dále v rozsahu náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 10 332 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 59 532 Kč je žalobce povinen i v tomto případě zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).

Poučení