2 Cmo 309/2021 - 156

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 881 968,50 Kč, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 75 Cm 118/2019-119 ze dne 9. července 2021 takto:

Výrok

I. Rozsudek se v bodu I. výroku potvrzuje. Bod II. výroku rozsudku se mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 139 234,70 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 29 427,20 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) dne 10. 6. 2019, domáhal proti žalovanému zaplacení dividendy původně ve výši 832 396,50 Kč a po rozšíření žaloby provedeném podáním ze dne 13. 12. 2019, ve výši 881 968,50 Kč. Žalobu včetně jejího rozšíření odůvodnil tím, že žalovaný na valné hromadě konané dne 30. 6. 2017 přijal rozhodnutí, že akcionářům bude vyplacen zisk ve výši 405 Kč před zdaněním na jednu akcii. Původní vlastník 2 562 ks akcií žalovaného [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [Anonymizováno] jako postupitel postoupil na žalobce pohledávku spočívající ve výplatě dividendy za 2 562 kusů akcií žalovaného v zaknihované podobě ve formě na jméno ve jmenovité hodnotě 450 Kč za 1 akcii. Nejdříve smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 3. 2019 postoupil [Anonymizováno] na žalobce dividendu ke 2 418 akciím a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2019 postoupil postupitel na žalobce dividendu k ostatním akciím do celkového počtu 2 562 akcií. Dividenda 1 037 610 Kč před zdaněním byla splatná dne 30. 9. 2017. Po zdanění dividenda činila 881 968,50 Kč a tuto částku žalobce požadoval zaplatit.

2. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že k rozhodnému dni pro uplatnění práva na podíl na zisku, tedy ke dni 23. 6. 2017, evidoval v seznamu akcionářů [Anonymizováno] pouze ve vztahu k 36 akciím v listinné podobě ve formě na jméno, přičemž ve vztahu k těmto akciím mu podíl na zisku v celkové výši 12 393 Kč vyplatil. Žalobce neprokázal, že by [Anonymizováno] jako postupitel žalované pohledávky byl k rozhodnému dni pro uplatnění práva na podíl na zisku akcionářem žalovaného držícím dalších 2 562 kusů akcií žalovaného. Rozhodným dnem k účasti na valné hromadě byl podle stanov žalovaného sedmý den předcházející dni konání valné hromady. Žalovaný poukázal na § 351 a § 284 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích). Dále žalobce sice argumentuje rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3064/2016 z 12. 6. 2018 a sp. zn. 27 Cdo 4416/2018 z 26. 5. 2020, ale opomíjí závěr vyjádřený v obou rozhodnutích, že pokud akcionář nepředložil akcie (prohlášené postupem dle § 214 obch. zák. za neplatné) ani v dodatečné lhůtě k vyznačení nižší jmenovité hodnoty, „přestávají být tyto listiny cennými papíry a nadále již s nimi nejsou spojena práva a povinnosti akcionáře jakožto společníka akciové společnosti“. Z uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu plyne, že akcionář má, za určitých podmínek i po prohlášení akcií za neplatné, právo na vydání nových akcií, ale již mu nevědčí práva a povinnosti akcionáře.

3. Žalobce doplnil, že k rozhodnému dni 23. 6. 2017 byl [Anonymizováno] v seznamu akcionářů evidován jako vlastník 36 akcií na jméno, ale kromě toho byl [Anonymizováno] vlastníkem akcií žalovaného ve formě na majitele a tyto nebyly do dne konání valné hromady žalovaným vyměněny za akcie na jméno. Ke změně formy akcií došlo v návaznosti na rozhodnutí valné hromady dne 5. 11. 2013. Přestože [Anonymizováno] nepředložil do rozhodného dne akcie na majitele k výměně za akcie na jméno, stále byl akcionářem i ve vztahu k těmto akciím. Toto vyplývá z § 538 zákona o obchodních korporacích a též z judikatury – viz usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 4416/2018-244 a č. j. 29 Cdo 3064/2016-186, ve které Nejvyšší soud vyslovil závěr, že i poté, kdy představenstvo společnosti prohlásí akcie za neplatné, může dotčený akcionář splnit svou povinnost předložit tyto zneplatněné akcie k výměně (dokud tak neučiní, nemůže vykonávat akcionářská práva) a jeho právo na vydání nových akcií, jichž je vlastníkem, zaniká až v okamžiku, kdy těchto akcií nabude (na regulovaném trhu i ve veřejné dražbě) nový vlastník. Nejvyšší soud se tedy přiklonil k názoru, že prohlášením akcií za neplatné nezaniká účast akcionáře ve společnosti a tento akcionář má právo domáhat se vydání akcií, které společnost vydala namísto akcií prohlášených za neplatné. [Anonymizováno] se ve dnech 12. 10. 2017, 19. 10. 2017, 7. 2. 2019 a 25. 10. 2019 dostavil do společnosti žalovaného a po předložení akcií na majitele mu tyto byly vyměněny za akcie na jméno, celkem se jednalo o 2 562 akcií.

4. Soud v bodu I. výroku rozsudku ze dne 9. 7. 2021 zamítl žalobu o zaplacení 881 968,50 Kč. V bodu II. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 88 664,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

5. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že měl za prokázané, že valná hromada žalovaného konaná dne 30. 6. 2017 schválila rozdělení zisku ve výši 405 Kč za akcii před zdaněním mezi své akcionáře. Dne 11. 11. 2013 byla schválena změna formy akcií žalovaného z akcií na majitele na akcie na jméno. Ke dni 23. 6. 2017 (tzv. rozhodný den) byl [Anonymizováno] vlastníkem 36 kusů kmenových akcií žalovaného o jmenovité hodnotě 450 Kč. Žalovaný vyplatil [Anonymizováno] podíl na zisku na 36 ks akcií. Akcie, které jsou předmětem tohoto řízení, byly prohlášeny žalovaným za neplatné.

6. Daniel Salamatin dopisem ze dne 21. 3. 2019 oznámil žalovanému, že smlouvou o postoupení pohledávek postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným spočívající ve výplatě dividendy za 2 418 kusů akcií žalovaného v listinné podobě ve formě na jméno ve jmenovité hodnotě 450 Kč v částce 832 395,50 Kč po zdanění v návaznosti na usnesení valné hromady žalovaného ze dne 30. 6. 2017 o výplatě dividendy. [Anonymizováno] dopisem ze dne 8. 4. 2019 vyzval žalovaného k úhradě částky 832 393,50 Kč z titulu nároku na vyplacení dividendy odpovídající 2 418 kusů akcií žalovaného v listinné podobě ve formě na jméno ve jmenovité hodnotě 450 Kč.

7. Dále soud zjistil, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2019 postoupil Daniel Salamatin na žalobce pohledávku za žalovaným spočívající ve výplatě dividendy za 144 kusů akcií žalovaného v částce 49 572 Kč po zdanění. Dopisem ze dne 8. 11. 2019 oznámil [Anonymizováno] žalovanému, že smlouvou o postoupení pohledávek postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným spočívající ve výplatě dividendy za 144 ks akcií žalované 49 572 Kč po zdanění. Dopisem ze dne 28. 11. 2019 vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 49 572 Kč z titulu nároku na vyplacení dividendy odpovídající 144 kusům akcií žalovaného v zaknihované podobě ve formě na jméno ve jmenovité hodnotě 450 Kč za jednu akcii.

8. Podle výpisu z majetkového účtu č. 1900037794 byl ke dni 23. 10. 2019 [Anonymizováno] evidován v Centrálním depositáři cenných papírů jako vlastník 144 ks akcií žalovaného. Mezi oběma účastníky řízení nebylo sporu o tom, že akcie, které byly předmětem řízení, byly žalovaným prohlášeny za neplatné.

9. Soud poučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a vyzval jej k doplnění tvrzení, že v době konání valné hromady žalovaného dne 30. 6. 2017 byl právní předchůdce žalobce [Anonymizováno] akcionářem žalovaného a osobou oprávněnou převést právo na podíl na zisku na žalobce. Žalobce na základě tohoto poučení doplnil svá tvrzení tak, že ačkoli [Anonymizováno] nepředložil své akcie žalovaného do rozhodného dne k výměně za akcie na jméno, byl podle žalobce akcionářem žalovaného, neboť zákon výslovně počítá s tím, že i přes prohlášení akcií za neplatné zůstávají jejich původní majitelé nadále akcionáři společnosti. Jakmile jsou následně akcie vyměněny, může akcionář vykonávat veškerá práva, která jsou s nimi spojena, tedy i uplatnit právo na podíl na zisku. Akcie na jméno [Anonymizováno] vyměnil dne 12. 10. 2017, 19. 10. 2017 a 7. 2. 2019.

10. Z 34 smluv o převodech akcií předložených žalobcem soud zjistil, že ve většině smluv o převodu akcií je převáděno vícero akcií různých společností, u některých převáděných akcií, kde je jako emitent uveden žalovaný, jsou uvedena čísla akcií, u některých uvedena čísla akcií nejsou. Dne 12. 10. 2017 bylo [Anonymizováno] vyměněno 1 154 kusů kmenových akcií společnosti [Anonymizováno]. v listinné podobě o jmenovité hodnotě 490 Kč. Dne 19. 10. 2017 bylo [Anonymizováno] vyměněno 600 ks kmenových akcií společnosti [Anonymizováno] listinné podobě o jmenovité hodnotě 490 Kč. Dne 7. 2. 2019 bylo [Anonymizováno] vyměněno 466 ks kmenových akcií žalovaného v listinné podobě o jmenovité hodnotě 450 Kč s tím, že 450 ks předložených akcií bylo nahrazeno hromadnými akciemi na jméno a u zbývajících 16 ks akcií bylo provedeno vyznačení změny formy listinných akcií z akcií na majitele na akcie na jméno. Z protokolů o předložení listinných akcií č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] z 12. 10. 2017, z 19. 10. 2017 a ze 7. 2. 2019 soud zjistil, že [Anonymizováno] předložil za účelem vyznačení změny formy akcií na majitele na akcie na jméno postupně 1 154 ks, 600 ks a 466 ks kmenových akcií emitenta [Anonymizováno]

11. Soud dospěl na základě uvedených zjištění ke skutkovému závěru, že k rozhodnému dni 23. 6. 2017 nebyl [Anonymizováno] akcionářem žalovaného, a proto nebyl oprávněn k postoupení pohledávky na dividendu. Dne 23. 6. 2017 byl Daniel Salamatin evidován jako vlastník 36 ks akcií, ostatní akcie byly prohlášeny za neplatné. Ze smluv o převodu cenných papírů a protokolů o výměně akcií nebylo možno dovodit, že tvrzených 2 418 ks akcií bylo skutečně vyměněno, když absentovala konkrétní tvrzení o tom, které konkrétní akcie měly být vyměněny; navíc se jednalo o akcie emitenta [Anonymizováno] Toliko v případě protokolu o výměně akcií ze 7. 2. 2019 plyne, že [Anonymizováno] předložil žalovanému k výměně 466 ks akcií na jméno o jmenovité hodnotě 450 Kč, 450 ks akcií bylo nahrazeno hromadnými akciemi na jméno, u zbývajících 16 akcií byla provedena změna z akcií na majitele na akcie na jméno, avšak podle soudu žalobce netvrdil, o které konkrétní akcie se mělo v případě převodu jednat. Soud uzavřel, že nebylo možno postavit najisto, jaké akcie žalovaného měl [Anonymizováno] nabýt. Proto nebylo možno ani postavit najisto, že nabyté akcie žalovaného následně vyměnil za akcie na jméno a žalobce proto neunesl břemeno tvrzení a důkazní o tom, že [Anonymizováno] vlastnil k rozhodnému dni 2 598 ks akcií žalovaného. Jestliže nebylo prokázáno, že [Anonymizováno] jako právní předchůdce žalobce nabyl akcie žalovaného, nebyl ani oprávněn převést právo na podíl na zisku na žalobce. Soud proto žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalovaného.

12. Žalobce podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozhodnutí změnit a žalobě vyhovět. V odůvodnění odvolání uvedl, že jej soud sice poučil podle § 118a odst. 1 a 3 a § 118b o. s. ř., avšak jiné poučení o povinnosti tvrzení a důkazní soud neposkytl. Na poučení soudu žalobce reagoval podáním z 15. 1. 2021, v rámci kterého tvrdil a prokázal, že [Anonymizováno] náleželo k rozhodnému dni 2 598 ks akcií žalovaného. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2256/2019 a měl za to, že pokud byl soud názoru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní, měl žalobce opětovně poučit. Odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2604/2009 z 29. 7. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011 z 30. 11. 2011, uveřejněný pod č. 59/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný pod č. 115/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Dále žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soud sp. zn. 26 Cdo 2256/2019 z 16. 10. 2019, podle kterého „není totiž žádný věcný rozdíl mezi situací, kdy k prokázání svého sporného tvrzení navrhne účastník řízení nezpůsobilý („nedostatečný“) důkaz z vlastní iniciativy, a situací, kdy účastník řízení navrhne stejný důkaz z podnětu (na výzvu) soudu; na obě situace je třeba reagovat poučením (třebas opětovným) podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Konečně nelze ztratit ze zřetele, že jestliže soud prvního stupně svým rozhodnutím ve věci samé nevyvodil ve vztahu k poučenému účastníku nepříznivé důsledky spojené s nesplněním výzvy podle citovaného ustanovení, dal mu tím nepochybně najevo, že uvedenou výzvu považuje za splněnou, popř. že nadále nemá za to, že by jej tížilo příslušné procesní břemeno. Bylo by pak v rozporu s takto vyvolaným legitimním očekáváním dotčeného účastníka a v konečném důsledku i se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí, jejíž realizace je vlastním smyslem poučovacích povinností podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., jestliže by důsledky spojené s nesplněním výzvy soudu prvního stupně vyvodil až odvolací soud, aniž sám účastníku řízení (znovu) poskytl patřičné poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř.“ Žalobce dovodil, že řízení před soudem tak bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

13. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že žalobce podal neurčitou žalobu, ve které absentovalo vylíčení rozhodných skutečností. Z kupních smluv předložených žalobcem nebylo možno s ohledem na jejich nečitelnost a nejasnost dovodit, jaké akcie a v jakém počtu měl [Anonymizováno] nabýt. U řady předložených smluv chyběla bližší specifikace akcií a nebyl uveden emitent. Nejasným zůstalo i předložení kupních smluv na akcie zaniklé [Anonymizováno], které měly být zřejmě vyměněny v souvislosti s rozdělením [Anonymizováno] za akcie žalobce, avšak tato výměna nebyla prokázána. Podle ustálené judikatury lze poskytnout opakované poučení účastníku řízení jen za situace, kdy účastník v době, kdy reagoval na první výzvu, nemohl vědět, že jím označené důkazy k prokázání sporné skutečnosti nepostačují. Účelem poučovací povinnosti je předejít tzv. překvapivým rozhodnutím, avšak žalobce rezignoval na svoji povinnost tvrzení a neobjasnil, jaká skutková tvrzení měla být prokázána předložením smluv o převodu cenných papírů. Žalovaný odkázal na účel opakované poučovací povinnosti soudem vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1290/2021 z 1. 6. 2021, podle kterého k opakovanému poučení má dojít jen tehdy, když účastník v době prvního poučení nemohl předpokládat, že jím na základě poučení označené důkazní prostředky soud nepovedou k nepochybnému závěru, že sporná skutečnost je jejich prostřednictvím prokázána. Soud v takovém případě není povinen opakovat poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., jiný přístup by vedl k narušení principu koncentrace. Žalovaný dále odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 533/18 z 31. 8. 2018, podle kterého nelze § 118a odst. 2 o. s. ř. vykládat v tom smyslu, že by účastníci řízení měli znát výsledný závěr soudu o projednávané věci předtím, než je vysloven v rozhodnutí, a poučovací povinnost nelze chápat jako informování stran sporu o všech možných a nezbytných předpokladech směřujících k úspěchu v řízení. Takový postup by byl v rozporu s principem kontradiktornosti řízení a principem rovnosti účastníků řízení a nahrazoval by činnost právních zástupců účastníků řízení; rozhodnutí není nepředvídatelné, pokud muselo být známo, že právní kvalifikace učiněná soudem je možná a účastník řízení tomu mohl přizpůsobit svoji obranu.

14. Žalovaný dále podal včas odvolání proti bodu II. výroku rozsudku a navrhl změnit rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a přiznat mu 162 212,60 Kč. Soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení za 3 porady s klientem přesahující jednu hodinu konané dne 9. 11. 2020, 23. 3. 2021 a 21. 6. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), a dále za dvě písemná podání ve věci samé ze dne 23. 3. 2021 (replika) a ze dne 30. 6. 2021 (závěrečný návrh) podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a náhradu paušálních výdajů za tyto úkony. Žalovaný nesouhlasil s názorem soudu, že porada s klientem v občanskoprávním řízení není úkonem právní služby. Replika žalovaného z 23. 3. 2021 obsahovala novou zásadní argumentaci ve věci k nové argumentaci žalobce. Úkon z 30. 6. 2021 představoval závěrečný návrh žalovaného a soud k jeho předložení poskytl lhůtu, byl tedy srozuměn s tím, že žalovaný zašle závěrečný návrh v předstihu, aby se s ním mohl soud s ohledem na složitost věci podrobně seznámit. Obsah jednotlivých porad byl sepsán v záznamech, které žalovaný soud předložil, realizaci porad si vyžádala složitost věci.

15. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné a že odvolání žalovaného do náhrady nákladů řízení je zčásti důvodné.

16. Odvolací soud se nejdříve zabýval odvoláním žalobce ve věci samé. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

17. Podle § 265 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „ZOK“) Má se za to, že ve vztahu ke společnosti je akcionářem ten, kdo je zapsán v seznamu akcionářů.

18. Podle § 281 odst. 2 ZOK Právo na vyplacení podílu na zisku, přednostní právo na upisování akcií a vyměnitelných a prioritních dluhopisů, právo na podíl na likvidačním zůstatku a jiná obdobná majetková práva určená stanovami jsou samostatně převoditelnými.

19. Podle § 283 ZOK Samostatně převoditelné právo, nejde-li o případy uvedené v § 282, se převádí smlouvou o postoupení pohledávky.

20. Podle § 284 odst. 1 ZOK V případech stanovených tímto zákonem nebo v případech určených na základě tohoto zákona stanovami nebo rozhodnutím valné hromady může samostatně převoditelné právo spojené s cenným papírem nebo zaknihovaným cenným papírem, popřípadě jiné právo s ním spojené, uplatňovat vůči společnosti pouze osoba, která je toto právo oprávněna vykonávat k určitému dni stanovenému tímto zákonem, stanovami nebo rozhodnutím valné hromady (dále jen „rozhodný den“), a to i v případě, že po rozhodném dni dojde k převodu cenného papíru nebo samostatně převoditelného práva. Podle odst. 2 V případě, že společnost vydala akcie na jméno a akcionářská práva může vykonávat pouze osoba, která měla tato práva k rozhodnému dni, je jí osoba, která byla k rozhodnému dni zapsána v seznamu akcionářů. Podle odst. 3 Má se za to, že ten, kdo při uplatnění práva podle odstavce 1 doloží společnosti vlastnické právo k akciím na majitele, byl oprávněn vykonávat toto právo k rozhodnému dni.

21. Podle § 351 ZOK Neurčí-li stanovy jiný den, je rozhodným dnem pro uplatnění práva na podíl na zisku rozhodný den k účasti na valné hromadě, která rozhodla o výplatě podílu na zisku.

22. Podle § 352 odst. 1 ZOK Právo na podíl na zisku je samostatně převoditelné ode dne, kdy valná hromada rozhodla o jeho výplatě. 23.

24. Podle § 537 ZOK V případě prodlení akcionářů s předložením akcií stahovaných společností z oběhu za účelem jejich výměny, vyznačení nové jmenovité hodnoty nebo zničení nebo s převzetím nových akcií při zvýšení základního kapitálu vyzve představenstvo akcionáře způsobem stanoveným tímto zákonem a stanovami pro svolání valné hromady, aby tak učinili v přiměřené lhůtě, kterou jim k tomu určí s upozorněním, že jinak budou nepředložené akcie prohlášeny za neplatné nebo že nepřevzaté akcie budou prodány.

25. Podle § 538 ZOK Akcie, které nebyly přes výzvu v dodatečné lhůtě odevzdány, představenstvo prohlásí za neplatné; představenstvo prohlášení bez zbytečného odkladu oznámí způsobem stanoveným tímto zákonem a stanovami pro svolání valné hromady akcionářům, jejichž akcií se neplatnost týká (dále jen „dotčená osoba“), a současně je zveřejní.

26. Podle § 2 odst. 1 věty první zákona č. 134/2013 Sb. o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů K 1. lednu 2014 se mění listinné akcie na majitele, které nejsou imobilizovány, na listinné akcie na jméno; k tomuto dni rovněž dochází k odpovídající změně stanov společnosti. K účinnosti změny formy podle věty první se nevyžaduje zápis do obchodního rejstříku.

27. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 134/2013 Sb. Akcionáři předloží akcie uvedené v § 2 odst. 1 společnosti k vyznačení nezbytných údajů nebo k výměně za nové akcie na jméno a sdělí společnosti údaje potřebné pro zápis do seznamu akcionářů nejpozději do 30. června 2014. Akcionář, který je v prodlení s plněním těchto povinností, není po dobu prodlení oprávněn vykonávat práva spojená s akciemi, ohledně nichž je v prodlení.

28. Podle § 4 zákona č. 134/2013 Sb. Rozhodne-li společnost o rozdělení zisku v době, kdy je akcionář v prodlení s plněním povinnosti podle § 3 odst. 1, právo na dividendu k akciím, s nimiž je v prodlení, mu nevznikne.

29. Odvolací soud uvádí, že mezi účastníky je nesporným, že Daniel Salamatin nebyl v rozhodný den 23. 6. 2017 (nebylo tomu tak ani v den 30. 6. 2017, kdy se konala valná hromada žalovaného emitenta akcií) zapsán v seznamu akcionářů a že v uvedený rozhodný den (ani 30. 6. 2017) nebyl majitelem akcií na jméno, o jejichž dividendy se v tomto případě jedná. Je též nesporné, že valná hromada žalovaného dne 30. 6. 2017 rozhodla o rozdělení zisku s podílem 405 Kč na jednu akcii před zdaněním, a že dne 11. 11. 2013 došlo u žalovaného ke změně formy akcií z majitele na akcie na jméno a že rozhodným dnem v souladu s § 284 odst. 1 zákona o obchodních korporacích byl podle stanov žalovaného den 23. 6. 2017, tj. den předcházející o 1 týden konání valné hromady.

30. Z § 284 odst. 2 ZOK plyne a contrario, že pokud osoba není rozhodného dne (zde 23. 6. 2017) akcionářem zapsaným v seznamu akcionářů, nemůže taková osoba (zde Daniel Salamatin) vykonávat akcionářská práva, tedy jí ani nevzniká právo na vyplacení dividendy k akciím, u nichž není veden v seznamu akcionářů jako akcionář. Dále z § 4 zákona č. 134/2013 Sb. plyne, že akcionář nemá právo na dividendu u akcií na majitele, u nichž je tento akcionář v prodlení s jejich předložením k výměně za akcie na jméno. Je nepochybné, že Daniel Salamatin byl v prodlení s předložením těchto akcií v rozhodné době, tudíž mu nevzniklo právo na dividendu z těchto akcií a nemohl vykonávat ani jiná akcionářská práva vyplývající z těchto akcií (např. hlasovat na valné hromadě).

31. Uvedený právní závěr plyne i z rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která poukázal sám žalobce. Jedná se o rozsudek sp. zn. 29 Cdo 3064/2016 z 12. 6. 2018 a rozsudek sp. zn. 27 Cdo 4416/2018 z 20. 5. 2020. V obou rozsudcích je v odůvodnění uvedeno (v případě rozsudku sp. zn. 27 Cdo 4416/2018 se jedná o odstavec 29): „Akcie je účastnickým cenným papírem, představujícím podíl akcionáře (jakožto společníka) na akciové společnosti (§ 61 odst. 1, § 155 odst. 1 věta první obch. zák.). Prohlásí-li představenstvo společnosti postupem podle § 214 obch. zák. akcie za neplatné proto, že je akcionář nepředložil ani v dodatečné lhůtě za účelem vyznačení nižší jmenovité hodnoty, přestávají být tyto listiny cennými papíry a nadále již s nimi nejsou spojena práva a povinnosti akcionáře jakožto společníka akciové společnosti.“ V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3064/2016 Nejvyšší soud dodal: Akcionář je za své prodlení s plněním povinnosti předložit akcie „potrestán“ již tím, že nesmí vykonávat práva spojená s těmito akciemi (§ 213a odst. 2 in fine obch. zák.), jakož i tím, že jeho účast ve společnosti může zaniknout v důsledku prodeje nových akcií postupem podle § 214 odst. 4 obch. zák. (....) Jinými slovy, i poté, kdy představenstvo společnosti prohlásí akcie (nepředložené za účelem vyznačení nižší jmenovité hodnoty) za neplatné, může dotčený akcionář splnit svoji povinnost tyto (zneplatněné) akcie předložit (dokud tak neučiní, nemůže v souladu s § 213a odst. 2 in fine obch. zák. vykonávat akcionářská práva). Jelikož však už nejde o cenné papíry, nebude na nich společnost vyznačovat nižší jmenovitou hodnotu, ale namísto toho mu vydá nové akcie (vydané za ty zneplatněné), jejichž je dotčený akcionář vlastníkem. Právo akcionáře na vydání nových akcií, jejichž je vlastníkem, zaniká v okamžiku, kdy tyto nové akcie nabude (na regulovaném trhu či ve veřejné dražbě) nový vlastník.

32. Žalobce při výkladu právních závěrů plynoucích z citovaných rozsudků Nejvyššího soudu nesprávně dovodil, že s ohledem na trvající právo [Anonymizováno] na výměnu akcií na majitele za akcie na jméno mu zůstalo z práv akcionáře právo na dividendu.

33. Odvolací soud poukazuje i na to, že ze systematického hlediska zcela logicky zakládá ustanovení § 265 odst. 1 ZOK vyvratitelnou právní domněnku, že pokud je někdo zapsán v seznamu akcionářů, je ve vztahu ke společnosti (emitentovi akcií) považován za akcionáře. A contrario z uvedeného ustanovení plyne, že není-li někdo zapsán v seznamu akcionářů, vychází se z domněnky, že akcionářem není a bylo by na dotyčné osobě, aby tvrdila a prokazovala, že měla být v seznamu akcionářů zapsána. V této věci nemohl být [Anonymizováno] zapsán v seznamu akcionářů, neboť nebyl v rozhodný den vlastníkem akcií na jméno, ze kterých požaduje žalobce zaplacení dividendy.

34. Odvolací soud uzavírá – nebyla-li v rozhodný den (§ 284 ZOK) v seznamu akcionářů zapsaná jako akcionář osoba, která byla v prodlení s výměnou akcií na majitele za akcie na jméno, nemá tato osoba právo na dividendy k akciím.

35. Již jen z tohoto důvodu nemohla být žaloba úspěšná a na výsledek věci by neměla vliv ani okolnost, kdyby žalobce prokázal, že [Anonymizováno] byl po uskutečněné výměně akcií vlastníkem akcií, k nimž se vázal nárok na dividendu převedený na žalobce. Nicméně odvolací soud nemá důvod zpochybnit skutkový závěr soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal, které konkrétní akcie byly [Anonymizováno] vyměněny.

36. Soud prvního stupně postupoval po právu, když zamítl žalobu. Odvolací soud proto bod I. výroku napadeného rozsudku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

37. Odvolací soud se dále zabýval odvoláním žalovaného proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Ztotožnil se s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku) ve prospěch žalovaného co do důvodu dle § 142 odst. 1 a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., nikoliv však co do rozsahu.

38. Předně odvolací soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že mu měla být přiznána odměna s paušální úhradou výdajů za podání z 23. 3. 2021 (č. l. 80 – 83 spisu) a podání ze dne 30. 6. 2021 (č. l. 103 – 105 spisu). Podání z 23. 3. 2021 předcházelo bezprostředně jednání nařízenému na den 26. 3. 2021, tudíž se jednalo jen o reasumaci toho, co žalovaný měl a mohl vyslovit při uvedeném jednání. Dále podání z 30. 6. 2021 jen shrnovalo a zopakovalo dosud vyslovené argumenty a námitky žalovaného. Z uvedených důvodů odvolací soud neshledal, že by se v případě těchto dvou podání jednalo o úkony, které by byly nezbytné pro úspěšné uplatňování či bránění práva žalovaného ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.

39. Náklady žalovaného v řízení u soudu prvního stupně spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby po 11 660 Kč z předmětu řízení o zaplacení 832 396,50 Kč [převzetí zastoupení a 2 podání ve věci samé odpor ze dne 23. 10. 2019 (č. l. 22) proti platebnímu rozkazu, vyjádření ze dne 21. 11. 2019 (č. l. 28 – 29 spisu)], 6 úkonů právní služby po 11 860 Kč z předmětu řízení o zaplacení 881 968,50 Kč po rozšíření žaloby (účast při 3 jednáních dne 18. 12. 2020, 26. 3. 2021 a 1. 6. 2011 a 3 porady s klientem přesahující jednu hodinu ve dnech 30. 11. 2020, 16. 3. 2021 a 21. 6. 2021) a 1 úkonu právní služby 5 930 Kč (účast při vyhlášení rozsudku dne 9. 7. 2021) podle § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu) a v hotových výdajích v rozsahu 10 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 10 úkonům právní služby podle § 2 odst. 1, § 7, § 8, § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Odvolací soud na rozdíl od soudu přiznal žalovanému náhradu nákladů i za tři další porady advokáta s žalovaným, protože s ohledem na složitost věci jsou účtované porady účelně vynaloženým nákladem ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. (žalovaný osvědčil existenci těchto porad záznamy podepsanými žalovaným a jeho zástupcem). Je nutno označit za nesprávný názor, že porada s klientem není v občanskoprávním řízení úkon právní služby dle advokátního tarifu – to neplyne z o. s. ř. ani z advokátního tarifu. Naopak pokud soudy jsou nuceny nadále při rozhodování o náhradě nákladů řízení rozhodovat ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. dle advokátního tarifu, pak jediným kritériem pro nepřiznání úkonu právní služby za poradu s klientem přesahujícím jednu hodinu by byla okolnost, že by se jednalo o zbytečný úkon, tj. úkon, který nebyl nutný k „účelnému uplatňování nebo bránění práva“ (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

40. Dalším nákladem žalovaného je náhrada 21% daně z přidané hodnoty (DPH) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Celkové náklady řízení činily 139 234,70 Kč včetně DPH. Odvolací soud proto dle § 211, § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil bod II. výroku rozsudku tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v uvedené výši dle § 142 odst. 1, § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

41. S ohledem na plný úspěch žalovaného ve věci samé rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. a uložil žalobci zaplatit žalovanému tuto náhradu. Náklady žalovaného spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 11 860 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání), v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč ke 2 úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

42. Ve věci odvolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení měl žalovaný jen částečný úspěch, proto odvolací soud v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení ve věci odvolání žalovaného proti uvedenému rozhodnutí.

Poučení