2 Cmo 38/2024 - 1601

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové a soudců JUDr. Jitky Malé a JUDr. Radima Novotného ve věci Žalobce: [Jméno žalobce], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalobce], bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [rodné přijmení] [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 238 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, ze dne 30. října 2023 č. j. 49 Cm 119/2013-1399 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaných společně a nerozdílně zaplacení 238 000 Kč s úrokem 6% od 21. 9. 2011 do zaplacení a s odměnou 793 Kč, a to z důvodu směnky vystavené žalovanými ve prospěch žalobce dne 16. 12. 2010 na jistinu 258 716 Kč splatnou dne 20. 9. 2011. Platebním místem je [adresa]. Na směnku bylo placeno jen částečně, proto žalobce vymáhá zbývající část směnečné jistiny.

2. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně tak, že zrušil směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Plzni dne 7. 7. 2013, pod č. j. 49 Cm 119/2013-10 a rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení žalovaného 1. a 2., když u obou žalovaných vyčíslil účelně vynaložené náklady řízení částkou ve výši 334 692,05 Kč.

3. Soud prvního stupně rozhodl ve věci směnečným platebním rozkazem ze dne 17.7.2013, č. j. 49 Cm 119/2013-10. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali oba žalovaní včas námitky shodného znění. V námitkách uvedli, že dne 8.11.2010 byla uzavřena smlouva o budoucí smlouvě o dílo č. 289/10 mezi žalovanými a společností [právnická osoba] (dále jen [Anonymizováno]). Předmětem smlouvy měla být stavba typového rodinného domu. K tomu však nedošlo a žalobce nevynaložil ve prospěch žalovaných žádné finanční prostředky. Smlouva o dílo nebyla uzavřena a [Anonymizováno] žádné práce, a to ani přípravné, neprovedla. Částka 170 000 Kč nikdy nepřešla do dispozice žalovaných. Dluh ve výši 238 000 Kč neexistuje a směnka kryje nedluh. Podpis směnky byl vynucen v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, proti které žalovaní očekávali protiplnění od [Anonymizováno]. K tomu ale nedošlo, žádné práce nebyly provedeny, smlouva o budoucí smlouvě o dílo nebyla uzavřena. Žalovaní proto nemají dluh ani vůči [Anonymizováno] ani vůči žalobci. Za podstatné považují i to, že žalobce je současně jednatelem [Anonymizováno][Anonymizováno] Jedná se proto o subjekty, které jednají ve shodě. Žalobce jako fyzická osoba a současně jednatel [Anonymizováno] měl žalovaným poskytnout půjčku ve výši 170 000 Kč, což měla být podle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo záloha na financování přípravných prací, které měla provést [Anonymizováno] řízené žalobcem. Smluvní pokutu, sjednanou ve smlouvě o půjčce, považují žalovaní za nemravně vysokou, když představuje 40% jistiny. Domnívají se, že ani nevznikla platně smlouva o budoucí smlouvě o dílo, když v ní není dostatečně určen předmět budoucí smlouvy. Pokud jde o smlouvu o půjčce, jedná se o smlouvu reálnou, ale žalovaní žádné prostředky od žalobce neobdrželi. Smlouvu o půjčce považují za neplatnou i proto, že obchází předpisy tehdy platného občanského zákoníku a zákona č. 321/2001 Sb., nakolik tyto předpisy upravují ochranu spotřebitele. Jde o nemravné jednání nepožívající soudní ochrany. Za neplatnou považují, pro nedostatek zákonných náležitostí, i samotnou směnku. Není jasné, zda se jedná o směnku vlastní anebo cizí. Namítli i nepředložení směnky k placení. Namítli nepřípustně vysoké úroky, které činí 16 % ročně. Pro tyto vysoké úroky je neplatná i sama směnka. V neposlední řadě žalovaní poukázali i na dvoudomé vystupování žalobce při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a smlouvy o půjčce, a na to, že tak mohla být vyvolána pochybnost o odlišnosti subjektů ve vzniklých právních vztazích a pochybnost, zda tato odlišnost neumožňuje nežádoucí manipulaci žalobce se žalovanými jako spotřebiteli v jejich neprospěch.

4. Žalobce ve vyjádření k námitkám potvrdil, že byly uzavřeny smlouvy, tak jak žalovaní uvedli. Podle smlouvy o půjčce byla půjčka účelově určena a vázána na úhradu zálohy na přípravné práce podle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo. Jakkoli je smlouva o půjčce smlouvou reálnou, není v rozporu, když na základě dohody stran je půjčka bezhotovostně poskytnuta na účet dlužníka anebo třetí osobě, na které se strany dohodly. Půjčka byla poskytnuta tak, že žalobce ze svého účtu převedl na účet [Anonymizováno] celkem 1 500 000 Kč a z této částky byly odčerpávány zálohy ve prospěch jednotlivých klientů [Anonymizováno], tedy i ve prospěch žalovaných. Když žalovaní odmítli uzavřít smlouvu o dílo, [Anonymizováno] vyúčtovaly přípravné práce, kde zohlednily prostřednictvím půjčky zaplacenou zálohu 170 000 Kč. Nicméně okolnosti ve vztahu žalovaní a [Anonymizováno] považuje žalobce pro projednávanou věc za nevýznamné. Výši smluvní pokuty považuje žalobce za přiměřenou, a to s ohledem na výši dlužné částky a nutnost motivovat žalované k včasnému zaplacení. Stejně tak za přiměřené považuje úroky z prodlení. Námitku formálních nedostatků směnky považuje za neurčitou a směnku má za platnou. Případný nedostatek prezentace směnky k placení nevylučuje možnost uplatnění práv ze směnky. Předmětnou smlouvu o půjčce nelze podřadit pod režim spotřebitelských smluv. Účel půjčky, která byla určena pro financování přípravných prací pro stavbu rodinného domu, vylučuje, aby se jednalo o vztah podle zákona č. 321/2001 Sb. Stejný zákon také nezakazuje používání směnky v souvislosti se spotřebitelskými úvěry.

5. Soud prvního stupně ve věci rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 18.11.2019, č. j. 49 Cm 119/2013-848, a to tak, že směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Plzni dne 17. 7. 2013, pod č. j. 49 Cm 119/2013-10 zrušil a uložil žalobci povinnost k náhradě řízení ve výši 381 063,20 Kč žalovaným. Odvolací soud k odvolání žalobce zrušil předmětný rozsudek usnesením ze dne 19. 2. 2021, č. j. 2 Cmo 35/2020-906.

6. Následně soud prvního stupně rozhodl věc rozsudkem ze dne 29. 11. 2021, č. j. 49 Cm 119/2013-1045 tak, že směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Plzni ze dne 7. 7. 2013 (správně má být uvedeno 17.7.2013) pod č. j. 49 Cm 119/2013-10 zrušil a rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení žalovaných ve výši 524 946,40 Kč. Odvolací soud k odvolání žalobce zrušil předmětný rozsudek usnesením ze dne 14. 4. 2023, č. j. 2 Cmo 61/2022-1128.

7. Následně napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně tak, že směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Plzni ze dne 7. 7. 2013, pod č. j. 49 Cm 119/2013-10 zrušil a rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení žalovaných ve výši 334 692,05 Kč.

8. V odůvodnění napadeného rozsudku shrnul nejprve skutkový stav projednávané věci. Prokázáno bylo, že účastníci uzavřeli dne 16. 12. 2010 smlouvu o půjčce ve výši 170 000 Kč. K zajištění této pohledávky byla vystavena směnka vlastní na částku 258 716 Kč. Podle ujednání smlouvy částka 170 000 Kč jako částka půjčená bude poskytnuta ve prospěch budoucího zhotovitele, tedy společnosti [Anonymizováno] nejpozději do 16. 12. 2010. Žalovaní dále uzavřeli s touto společností jednající jednatelem [Jméno žalobce] (osobou shodnou se žalobcem) dne 8. 11. 2010 (tedy ještě před uzavřením smlouvy o půjčce), smlouvu o budoucí smlouvě dílo č. 289/10, ve které bylo dohodnuto, že do čtrnácti dnů od podpisu smlouvy uhradí žalovaní zálohu ve výši 170 000 Kč, a to prostřednictvím úvěru. V souvislosti s uzavřenou smlouvou byla dne 16. 12. 2010 v [adresa] vystavena směnka vlastní, která je předmětem tohoto řízení. Následně bylo dne 29. 11. 2010 poukázáno [Jméno žalobce] na účet [Anonymizováno] 1 500 000 Kč. Společnost [Anonymizováno] měla vykonávat činnosti související s realizací stavby od počátku až do ukončení a tyto činnosti měly být hodnoceny jednorázovou odměnou ve sjednané výši 50 000 Kč.

9. Soud prvního stupně dále nejprve odkázal na dílčí závěry, které byly přijaty soudy obou stupňů v průběhu řízení a zůstaly beze změny.

10. Předně konstatoval, že na smluvní pokutu, jak byla sjednána částkou ve výši 68 000 Kč (čl. II. bod 2.

4. Smlouvy o půjčce) k zajištění pohledávky žalobce jako věřitele pro případ, že by jistina pohledávky (170 000 Kč) nebyla včas a řádně zaplacena, je třeba hledět jako na nepřiměřenou. Takto sjednaná smluvní pokuta se příčí svému účelu a takové ujednání lze považovat za neplatné.

11. Pokud jde o námitku žalovaných ohledně neexistence půjčky, tedy že nebylo vůbec plněno a neexistuje zde předpoklad platnosti smlouvy o půjčce, když částka 170 000 Kč se nedostala do sféry vlivu žalovaných, aby s ní mohli manipulovat, byla soudy obou stupňů shledána nedůvodnou, když podle ustálené judikatury může být půjčka podle § 657 o. z. poskytnuta bezhotovostně na účet smluvené třetí osoby, což v projednávané věci nastalo, když částka ve výši 1 500 000 Kč byla žalobcem poukázána na účet společnosti [Anonymizováno] a z této částky byly jednotlivé zálohy rozpočítány na obchodní případy, tedy i na projednávanou věc.

12. Pokud jde o platnost směnky z důvodu chybějících podstatných náležitostí, pak tato námitka nebyla shledána důvodnou, když směnka obsahuje všechny potřebné náležitosti podle čl. I § 75 ZSŠ.

13. Důvodem pro zrušení směnečného platebního rozkazu tedy byl závěr soudu o dvoudomosti žalobce a jeho postupu v rozporu s dobrými mravy vůči žalovaným v rámci jednotlivých smluvních vztahů. Z důvodu hospodárnosti se již soud nezabýval poslední námitkou žalovaných, a to neexistencí protiplnění ze strany společnosti [Anonymizováno] vůči žalovaným.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

15. Proti rozsudku se včas odvolal žalobce (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Rozsudek napadl v celém rozsahu. Soudu prvního stupně vytkl především, že shledal důvodnou námitku, jak je formulována pod bodem 22. odůvodnění rozsudku, tady neplatnost smlouvy o půjčce a smlouvy o smlouvě budoucí z důvodu dvojdomého postavení žalobce, když taková námitka nebyla žalovanými vůbec uplatněna. Navíc odůvodnění této námitky odkazem na povědomost z úřední činnosti považuje žalobce za nepřípustné. Pokud jde o důkazní situaci, která by takový závěr soudu umožnila, je žalobcem odkazováno na soudem provedené důkazy, kdy ani z jednoho se nepodává, že by žalobce jednal se žalovanými nepoctivě nebo v rozporu s dobými mravy. Závěr o tom, že nebyl důvod k poskytnutí půjčky z důvodu neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí a smlouvy o půjčce, není opřen o skutková zjištění. Žalobce v této souvislosti odkázal i na to, že smlouva o smlouvě budoucí byla uzavřena výslovně z iniciativy žalovaných. Připouští, že smlouva o smlouvě budoucí se skládá ze tří celků (smlouva o budoucí smlouvě o dílo, smlouva o dílo na projektovou dokumentaci a smlouva příkazní), kdy jako zálohu na úhradu přípravných prací žalovaní uhradili formou půjčky od žalobce částku ve výši 170 000 Kč. Jedná se o platně uzavřené smlouvy. Na jejich základě společnost [Anonymizováno] zajistila pro žalované zpracování projektové dokumentace až po vydání stavebního povolení. Pakliže požadovala po žalovaných zaplacení zálohy na tuto činnost, nelze takový postup být hodnocen v rozporu s dobrými mravy. Výlučným účelem půjčky bylo zaplacení prvních přípravných prací ke stavbě rodinného domu, které byly provedeny, smysl, účel i důvod poskytnuté půjčky byl naplněn. Společnost [Anonymizováno] práce v rozsahu projektové dokumentace a zajištění vydání stavebního povolení zajistila pro žalované prostřednictvím zmocněného projektanta Jiřího Vrbky. Uvedené vyvrací námitku žalovaných, že se jim nedostalo žádného plnění. K realizaci stavby nedošlo z důvodů na straně žalovaných, kteří od svého záměru upustili, což zůstalo soudem zcela opominuto. Pokud mají žalovaní zato, že jim nebylo žádné plnění poskytnuto, měli se obrátit na [Anonymizováno]. Vůči žalobci je taková argumentace irelevantní. Soud v daném řízení nemůže vypořádávat jiné závazky, než závazky ze smlouvy o půjčce a závazky ze směnky vztahující se k této smlouvě. Společnost [Anonymizováno] není účastníkem řízení a po žalobci nelze požadovat prokázání provedení prací, jejichž kontrahentem a dodavatelem byl třetí subjekt – [Anonymizováno]. Pro danou věc je zásadní, že půjčka byla žalovaným poskytnuta. Poskytnuta byla na účet společnosti [Anonymizováno], se kterou měli žalovaní uzavřenou smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. 289/10 ze dne 8. 11. 2010, a tedy i řádně existující a splatný závazek, účelem poskytnuté půjčky byla úhrada 170 000 Kč jako zálohy na přípravné práce ke stavbě, kterých se žalovaným objektivně dostalo. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 688/2012 ze dne 30. 9. 2015. Vycházeje ze stanoviska uvedeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu žalobce dovozuje, že v projednávané věci je klíčové posouzení toho, zda v době uzavření smlouvy o půjčce existoval ze strany žalovaných důvod platit zálohu [Anonymizováno] ve výši 170 000 Kč. Takový závazek jednoznačně plyne v té době z řádného závazku žalovaných podle čl.3.3. smlouvy o budoucí smlouvě o dílo č. 289/10 ze dne 8. 11. 21010. Pro povinnost žalovaných vrátit půjčku ve výši 170 000 Kč není rozhodný rozsah provedených prací společností [Anonymizováno], ale právě jen existence závazku zaplatit částku ve výši 170 000 Kč. Namístě proto není řešit platnost smlouvy o smlouvě budoucí o dílo, když [Anonymizováno] nejsou účastníkem řízení. Pokud jde o procesní stránku věci žalobkyně uvedla, že je zcela nepřípustné vyhodnocení námitky jako důvodné na základě odkazu, že soudu je známo z jeho úřední činnosti, a to kauz žalobce (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13). Uvedený postup soudu byl již věcí přezkumu u odvolacího soudu pod spisovou značkou 12 Cmo 5/2023-163 a nebyl shledán řádným. Dvoudomé postavení žalobce jako fyzické osoby a poskytovatele půjčky a současně jednatele společnosti [Anonymizováno], není nezákonné a soud svůj opačný závěr dostatečně neodůvodnil, když zejména neuvedl, z jakého důvodu je jednání žalobce třeba vnímat jako jednání v neprospěch žalovaných a jak se případně takové jednání projevilo navenek, když tito od samého počátku jednoznačně rozlišovali žalobce a společnost [Anonymizováno]. Ke zmatení žalovaných nemohlo dojít. Pokud jde o odůvodnění, jak je obsaženo pod bodem 25. rozsudku, jedná se o hypotézu a fabulace soudu, zcela mimo reálně zjištěný skutkový stav věci. V této souvislosti odkazuje žalobce i na rozhodnutí odvolacího soudu spisové značky 5 Cmo 220/2016, ze kterého cituje část odůvodnění a dále na rozhodnutí odvolacího soudu pod spisovou značkou 12 Cmo 208/2020, rovněž s citací části odůvodnění, které je podle názoru žalobce analogicky využitelné. Uvedené judikáty nejsou podle žalobce překonané ústavním nálezem I. ÚS 2337/2021 ze dne 19. 7. 2022, když tento nález se navíc týká společnosti [právnická osoba] a nikoli žalobce jako fyzické osoby. Za nemravné nepovažuje žalobce to, že jeden subjekt poskytuje půjčku a druhý subjekt realizuje přípravné práce, když dlužník je vždy povinen vrátit věřiteli poskytnutou půjčku. Smlouvu nečiní neplatnou ani to, že žalobce se uchýlil k vymáhání s delším časovým odstupem od sjednaného termínu splatnosti půjčky. Takové jednání nelze označit za jednání v rozporu s dobrými mravy. Zásadně nesouhlasí se závěrem soudu, že tzv. dvoudomost, kdy žalobce je poskytovatelem půjčky a současně jednatelem společnosti [Anonymizováno], je zneužití práva v neprospěch žalovaných, když je nad rámec rozlišovacích schopností žalovaných rozlišit propojenost a důsledky jednotlivých činností, a to [Anonymizováno] a žalobce, když s nimi jedná totožná osoba. Zásadně popírá závěr o tom, že jak smlouva o půjčce, tak smlouva o budoucí smlouvě o dílo je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, případně pro neurčitě sjednaný předmět smlouvy, v případě smlouvy o budoucí smlouvě o dílo. Závěrem podaného odvolání žalobce odkazuje na spor vedený u odvolacího soudu pod spisovou značkou 12 Cmo 124/2022, kde byla předběžně konstatována platnost smlouvy o smlouvě budoucí a dovolává se § 13 o. z. Navrhuje změnu napadeného rozsudku, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uplatnil právo na náhradu nákladů řízení.

16. K odvolání žalobce se písemně vyjádřili oba žalovaní, a to podáním ze dne 23. 1. 2024 ve spojení s podáním ze dne 21. 10. 2024. Ve svých vyjádřeních odkazují na jednotlivé judikáty, které je možné na danou věc aplikovat s citací pasáží z těchto rozhodnutí. Odkazují rovněž na stanoviska z odborné literatury. Opakují tvrzení uvedená v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Přestože se v převážné části ztotožňují s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, popírají závěr o tom, že by ze strany žalobce došlo k poskytnutí půjčky, když částka 170 000 Kč se nikdy nedostala do dispozice žalovaných a vyloučeno je i případné bezdůvodné obohacení na straně žalovaných. Jednání žalobce od jeho samotného počátku hodnotí jako zjevné zneužití práva a celý obchodní konstrukt vymyšlený žalobcem se příčí dobrým mravům. Žalovaní proto ukončili spolupráci se společností [Anonymizováno], a to přípisem ze dne 2. 5. 2012.Odkazují i na neurčitost předmětu plnění smlouvy o budoucí smlouvě o dílo. Vyjadřují se i ke znaleckému posudku znalce [tituly před jménem] [adresa]. Uvádějí, že žalovaní jsou ochotni akceptovat pouze ceny obvyklé řádného, dokončeného, předaného a použitelného plnění od společnosti [Anonymizováno]. Takové plnění však v projednávané věci není dáno. Navrhují potvrzení napadeného rozsudku a uplatňují právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

17. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).

18. Při posouzení správnosti rozsudku soudu prvního stupně vycházel odvolací soud ze skutkového stavu věci, jak byl zjištěn soudem prvního stupně.

19. V řízení bylo nade vší pochybnost prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce dne 16. 12. 2010 na částku 170 000 Kč a v rámci zajištění této částky byla vystavena směnka vlastní na částku 258 716 Kč s tím, že částka z titulu půjčky bude poskytnuta žalobcem na účet budoucího zhotovitele [Anonymizováno], nejpozději do 16. 12. 2010. Účastníci dále uzavřeli se společností [Anonymizováno], zastoupené jednatelem [Jméno žalobce] dne 8. 11. 2010, tedy ještě před uzavřením smlouvy o půjčce, smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. 289/10, v jejímž rámci bylo dohodnuto, že do 14 dnů od podpisu smlouvy o budoucím dílu uhradí žalovaní zálohu 170 000 Kč, když tato bude uhrazena prostřednictvím půjčky. V souladu se smlouvou o půjčce byla vystavena dne 16. 12. 2010 v [adresa] směnka, která je předmětem tohoto řízení. Směnka zněla na částku 258 716 Kč. Částka 1.500 000 Kč byla zaslána dne 29. 11. 2010 [Jméno žalobce] na účet [Anonymizováno]. Skutkový stav v tomto rozsahu nebyl mezi účastníky sporný.

20. Obrana žalovaných byla a je projednávána v rámci námitek žalovaných uplatněných proti směnečnému platebnímu rozkazu, jak byl v předmětné věci vydán. Žalovaní se bránili, jak shora již uvedeno, následujícím způsobem. V námitkách uvedli, že dne 8.11.2010 byla uzavřena smlouva o budoucí smlouvě o dílo č. 289/10 mezi žalovanými a společností [Anonymizováno]. Předmětem smlouvy měla být stavba typového rodinného domu. K tomu však nedošlo a žalobce nevynaložil ve prospěch žalovaných žádné finanční prostředky. Smlouva o dílo nebyla uzavřena a [Anonymizováno] žádné práce, a to ani přípravné neprovedla. Částka 170 000 Kč nikdy nepřešla do dispozice žalovaných. Dluh ve výši 238 000 Kč neexistuje a směnka kryje nedluh. Podpis směnky byl vynucen v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, proti které žalovaní očekávali protiplnění od [Anonymizováno]. K tomu ale nedošlo, žádné práce nebyly provedeny, smlouva o dílo nebyla uzavřena. Žalovaní proto nemají dluh ani vůči [Anonymizováno] ani vůči žalobci. Za podstatné považují i to, že žalobce je současně jednatelem [Anonymizováno]. Jedná se proto o subjekty, které jednají ve shodě. Žalobce jako fyzická osoba a současně jednatel [Anonymizováno] měl žalovaným poskytnout půjčku ve výši 170 000 Kč, což měla být podle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo záloha na financování přípravných prací, které měly provést [Anonymizováno], řízené žalobcem. Smluvní pokutu, sjednanou ve smlouvě o půjčce považují žalovaní za nemravně vysokou, když představuje 40% jistiny. Domnívají se, že ani nevznikla platně smlouva o budoucí smlouvě o dílo, když v ní není dostatečně určen předmět budoucí smlouvy. Pokud jde o smlouvu o půjčce, jedná se o smlouvu reálnou, ale žalovaní žádné prostředky od žalobce neobdrželi. Smlouvu o půjčce považují za neplatnou i proto, že obchází předpisy tehdy platného občanského zákoníku a zákona č. 321/2001 Sb., nakolik tyto předpisy upravují ochranu spotřebitele. Jde o nemravné jednání nepožívající soudní ochrany. Za neplatnou považují, pro nedostatek zákonných náležitostí, i samotnou směnku. Není jasné, zda se jedná o směnku vlastní anebo cizí. Namítli i nepředložení směnky k placení. Namítli nepřípustně vysoké úroky, které činí 16 % ročně. Pro tyto vysoké úroky je neplatná i sama směnka. V neposlední řadě žalovaní poukázali i na dvoudomé vystupování žalobce při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a smlouvy o půjčce, a na to, že tak mohla být vyvolána pochybnost o odlišnosti subjektů ve vzniklých právních vztazích a pochybnost, zda tato odlišnost neumožňuje nežádoucí manipulaci žalobce se žalovanými jako spotřebitele v jejich neprospěch.

21. Odvolací soud setrval při opakovaném přezkoumání věci na závěru o tom, a to ve shodě se soudem prvního stupně, že směnka předložená v tomto řízení žalobcem, je platnou směnkou vlastní, mající veškeré náležitosti podle čl. I. § 75 ZSŠ. Žalobce je remitentem směnky a žalovaní jsou výstavci směnky. Jedná se o směnku zajišťovací, jak vyplývá z čl. II. bod 2.6 Smlouvy o půjčce, když byla vystavena žalovanými k zajištění pohledávky věřitele (žalobce) na částku 258 716 Kč (jistina půjčky, smluvní úrok ve výši 16% ročně jdoucí ode dne 17.12.2010 do dne splatnosti půjčky, tj. do 20. 9.2011 a smluvní pokuta ve výši 68 000 Kč) jako výstavci směnky. Směnka byla vystavena na řad žalobce a bez protestu.

22. Stejně tak k námitce žalovaných, že směnka byla vyplněna excesivně, setrval odvolací soud na závěru o tom, že z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by se původně jednalo o blankosměnku. K námitce nepředložení směnky k placení je opakovaně odkazováno na to, že žalovaní jsou přímými dlužníky ze směnky a nepředložení směnky k placení nezbavuje žalobce jako remitenta práva na zaplacení směnečné pohledávky a postižních práv ze směnky. Nejsou-li na směnce nepřímí dlužníci, není prezentace nutná. Jestliže žalovaní namítali, že jejich podpis na směnce byl vynucen v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, pak nevznesli žádná tvrzení, ze kterých by bylo možné usuzovat na nesvobodu vůle.

23. Pokud jde o poskytnutí půjčky ve výši 170 000 Kč, je zcela v souladu s ustálenou judikaturou závěr soudu prvního stupně o tom, že půjčka je reálný kontrakt a může být poskytnuta i bezhotovostně na účet třetí zvolené osoby (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 688/2012), tedy v poměrech projednávané věci bylo možné splnit závazek žalobce ze smlouvy o půjčce i převodem smluvené částky na účet [Anonymizováno]. S uvedeným není v rozporu ani to, že žalobce poukázal na účet [Anonymizováno] paušální částku 1 500 000 Kč, ze které byly jednotlivé zálohy rozúčtovávány na jednotlivé obchodní případy. V projednávané věci bylo prokázáno, že tomu tak bylo (výpověď svědkyně Alexandry Lovyové). Potud tedy je třeba námitky považovat za nedůvodné a není třeba je dále jakkoli rozebírat.

24. Kauzální námitky žalovaných vycházejí ze smlouvy o půjčce č. 289/10-101216 ze dne 16. 12. 2010 uzavřené s [Jméno žalobce] ve vazbě na smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. 289/10 ze dne 18. 11. 2010 uzavřené s [Anonymizováno], na jejímž základě mělo dojít k výstavbě rodinného domu. Žalovaní tvrdili, že se tak nestalo a žalobce žádné finanční prostředky ve prospěch žalovaných nevynaložil. Žalovaní tedy nemohou žalobci, jednateli [Anonymizováno], ničeho dlužit a předmětná směnka kryje nedluh. Pokud jde o postavení [Jméno žalobce], žalovaní poukázali na jeho postavení ve společnosti [Anonymizováno], kde je generálním ředitelem a jednatelem společnosti. Jedná se o subjekty jednající ve shodě. Žalovaní namítali neplatnost smluv s [Anonymizováno] jednak pro neurčitost předmětu díla, dále pak pro porušení § 3, § 33, § 37, § 39, § 49 a § 49a o. z. a dále nerespektování zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách pro sjednávání spotřebitelského úvěru. Namítali neplatnost ujednání o smluvní pokutě a úroku z prodlení pro nepřiměřenou výšku těchto smluvních sankcí.

25. Odvolací soud již ve svém zrušovacím usnesení ze dne 19. 2. 2021, stejně jako ve svém zrušovacím usnesení ze dne 14. 4. 2023 uvedl, že v projednávané věci, tedy při uplatnění nároku ze směnky, povahou směnky zajišťovací, kdy žalobce je jejím remitentem, mohou směneční dlužníci jako výstavci směnky bez dalšího uplatnit v rámci svých námitek veškerou obranu, kterou by mohli uplatnit i proti nároku, který by se opíral o závazek směnkou zajištěný (čl. I. § 17 ve spojení s § 7 odst. 1 ZSŠ). Žalovaní jsou zároveň účastníky smlouvy o půjčce a smlouvy o budoucí smlouvě o dílo na straně jedné a výstavci na straně druhé, platí pro ně výše uvedené bez omezení, ani by se nemuselo jednat o vztah spotřebitelský. Všechny mimosměnečné námitky, které žalovaní v řízení uplatnili, jsou přípustné a je třeba se jimi zabývat.

26. Pokud jde o charakter smlouvy o půjčce a smlouvy o smlouvě budoucí odvolací soud již uzavřel, a není důvod na tomto závěru ničeho měnit, že na smlouvu o budoucí smlouvě o dílo, je třeba pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou a s ohledem na právní statut zhotovitele je třeba pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou stejně tak na smlouvu o půjčce (odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 688/2012 a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013 sp. zn. Cpjn 200/2011).

27. Ve světle uvedeného náhledu, což ostatně uzavřel i soud prvního stupně, je půjčka reálným kontraktem a vzniká poskytnutím smluvené částky. Na tomto místě je třeba jen pro ucelenost zopakovat, že podle ustálené judikatury může být půjčka poskytnuta bezhotovostně na účet třetí smluvené osobě. Což v projednávané věci nastalo, když žalobce poukázal na účet ES 1 500 000 Kč, ze které byly jednotlivé zálohy rozúčtovávány na obchodní případy, tedy i na danou věc.

28. Žalovaní pokud jde o obsah smlouvy o půjčce namítli výši úroku z prodlení a výši smluvní pokuty. K této otázce se již jednou vyjádřil odvolací soud ve svých zrušovacích usneseních, kdy výši úroku z prodlení neshledal vybočující z úrovně úročení zejména spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankou nebo licencovanými poskytovateli takových úvěrů.

29. Pokud jde o smluvní pokutu jako problematickou, vyhodnotil paušální povahu sjednané smluvní pokuty, když tato byla sjednána částkou 68 000 Kč (čl. II. bod 2.4 Smlouvy o půjčce) k zajištění pohledávky věřitele pro případ, že by jistina pohledávky (170 000 Kč) nebyla řádně a včas zaplacena. V průběhu řízení soud prvního stupně učinil následující závěr, se kterým se odvolací soud ztotožnil. Na sjednanou smluvní pokutu je třeba pohlížet jako na nepřiměřenou, když zajištěná pohledávka činí 2,5 násobek sjednané smluvní pokuty a takto sjednaná výše je v hrubém nepoměru s prodlením např. pouze jednoho dne. V poměrech projednávané věci byla půjčka splatná 20. 9. 2011 a již dnem 21. 9. 2011 bylo právem žalobce účtovat i smluvní pokutu. Vzhledem k tomu, že takto sjednaná smluvní pokuta se příčí účelu, lze takové ujednání považovat za neplatné. Na závěru o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě nemůže ničeho změnit ani argumentace žalobce, že smluvní pokuta byla žalovaným účtována až po uplynutí určité doby, po kterou byli žalovaní ze strany žalobce upomínáni o zaplacení. Skutečnost, že byla smluvní pokuta účtována s určitým časovým prodlením ze strany žalobce nemá pro závěr o platnosti ujednání o smluvní pokutě žádný význam. Jednalo se pouze o postup žalobce.

30. Předmětem posouzení v projednávané věci je i námitka žalovaných týkající se neplatnosti smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a dopadu důvodnosti této námitky na povinnost žalovaných uhradit zálohu podle čl. III. odst. 3 Smlouvy. Žalovaní v této souvislosti namítli propojenost vztahů ze smlouvy o půjčce se smlouvou o budoucí smlouvě o dílo a vztahy žalovaných k [Anonymizováno]. Odvolací soud již ve svých předešlých zrušovacích usneseních tyto vztahy nehodnotil jako nerozhodné. Uvedl, že nelze přehlédnout, že žalovaní napadají neplatnost smlouvy o budoucí smlouvě o dílo s tím, že kdyby šlo o námitku důvodnou, nevznikla by povinnost složit zálohu podle stejné smlouvy a vzhledem k tomu, že půjčka byla účelově určena na úhradu zálohy podle čl. III. odst. 3 smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, nemohl by být ani úhradou částky 170 000 Kč žalobcem na účet [Anonymizováno] ve prospěch žalovaných, naplněn účel půjčky. V této souvislosti ve smyslu citovaného nálezu Ústavního soudu nelze bez vazby také na smlouvu o budoucí smlouvě o dílo posoudit, zda nedošlo anebo nehrozí v důsledku dvojdomého postavení žalobce nežádoucí manipulace v neprospěch žalovaných, tedy manipulace s jejich právy v celém souhrnu dotčených právních vztahů. Uvedené bylo důvodem pro zrušení v pořadí druhého rozsudku soudu prvního stupně.

31. V napadeném rozsudku uvedl soud ohledně této problematiky následující. Námitku neplatnosti smlouvy o půjčce a smlouvy o budoucí smlouvě o dílo shledal důvodnou pro dvojdomé postavení žalobce. V postupu žalobce při poskytování půjčky spatřoval nežádoucí manipulaci v neprospěch žalovaných, tedy manipulaci s jejich právy v celém souhrnu dotčených právních vztahů. Jednání žalobce při poskytování půjčky hodnotil jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Základem pro uvedený závěr je skutečnost, že žalobce vystupoval osamoceně coby poskytovatel úvěru a dále osamoceně coby jednatel společnosti[Anonymizováno][Anonymizováno], tedy společnosti, která realizovala stavbu, kdy obě činnosti je třeba posuzovat dohromady. Podle soudu tak docházelo k úmyslnému rozdělení finančních závazků na dva subjekty ([Jméno žalobce] a společnost [Anonymizováno]) a bylo nad rámec rozlišovacích schopností žalovaných rozlišit propojenosti a důsledky jednotlivých činností, a to společnosti [Anonymizováno] a žalobce, když s nimi jedná tatáž osoba. Docházelo tak ke zmatení žalovaných. Podle soudu je zřejmé, z jakého důvodu byl uvedený postup zvolen. Pokud by totiž částka úvěru byla poskytována přímo společností [Anonymizováno], nebylo by možné ji vymáhat samostatně, bez vazby na případnou nerealizaci stavby či stupeň rozpracovanosti stavby. Z tohoto stanoviska učinil soud závěr o neplatnosti jak smlouvy o půjčce, tak smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a dále dovodil, že žalovaní neměli povinnost složit zálohu na účet společnosti [Anonymizováno]. Uvedený závěr soudu, jak uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, vyplývá i z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.7.2022, sp. zn. I. ÚS 2337/2021, které lze aplikovat i na daný spor.

32. Odvolací soud nejprve při přezkoumání předmětného závěru odkazuje na shora citované rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/2021, ve kterém ústavní soud uzavřel (jednalo se o spor, kde na straně žalobce vystupovala společnost [právnická osoba],), že stěžovatelům by formálně vzato příslušely pouze námitky vůči majiteli směnky, nicméně je ale namístě, a to vzhledem k propojenosti subjektů, se zabývat i otázkou okolností uzavření jednotlivých smluvních vztahů, do nichž stěžovatelé vstoupili. A tím zda formální oddělení obou subjektů nepředstavuje ve své podstatě toliko jednoduchou a účinnou právní kličku, jež ve svém důsledku vede ke znemožnění, případně značnému ztížení, právní obrany stěžovatelů v soudním sporu. V případě kladné odpovědi na tuto otázku pak bylo namístě, aby soudy námitkovou obranu vyplývající ze vztahů ke zhotoviteli stavby - společnosti [Anonymizováno] připustily a zabývaly se jí. Pokud by tak soudy neučinily, dopustily by se přepjatého formalismu, který je neslučitelný s principy spravedlnosti. Stanovisko uvedené v označeném rozhodnutí navazuje na již dřívější rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 1293/2016, které vycházelo ze vztahu [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako fyzické osoby a poskytovatele překlenovacích půjček klientům společnosti [Anonymizováno], jehož obsahem bylo totožné stanovisko ústavního soudu.

33. Z konstatovaného závěru je víc než zřejmé, že vztahy účastníků při propojení v osobě žalobce jako fyzické osoby a jednatele společnosti [Anonymizováno] nelze posuzovat odděleně, když postavení žalobce je dvoudomé. Z tohoto důvodu žalovaným přísluší i kauzální námitky z jejich vztahu ke společnosti [Anonymizováno] vůči žalobci. Uvedený právní názor vychází i z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, jíž se strana žalovaná dovolává a která se týká zejména práva na ochranu spotřebitele. Z citovaných rozhodnutí však nevyplývá závěr, že pro dvojdomé postavení žalobce by bylo možné učinit závěr o absolutní neplatnosti smluvních vztahů mezi zúčastněnými subjekty, jak uzavřel soud prvního stupně.

34. Pokud dospěl soud k závěru, že v důsledku dvojdomého postavení žalobce lze dovodit absolutní neplatnost smluvních vztahů mezi zúčastněnými stranami pro rozpor s dobrými mravy, neodpovídá takový závěr stanovisku podle shora citované judikatury a ani provedenému dokazování. Již ve svém posledním zrušovacím usnesení vyslovil odvolací soud závěr o tom, že postup, který zvolil žalobce v projednávané věci, tedy, že žalobce jako fyzická osoba a jednatel budoucího zhotovitele stavby žalovaným poskytl půjčku na plnění povinností ze smlouvy se zhotovitelem, není obecně vyloučený. Muselo by se tak stát za korektních podmínek, jinými slovy problematické mohou být pouze podmínky nekorektní. Takové však v řízení nebyly ani dotvrzeny, ani prokazovány. V této souvislosti neobstojí úvaha soudu o tom, že docházelo k zmatení žalovaných, s tím, že bylo nad jejich schopnosti rozlišit propojenosti a důsledky jednotlivých činností, a to společnosti [Anonymizováno] a žalobce, když s nimi jedná jedna a tatáž osoba.

35. Pokud jde o závěr soudu, že je neplatná smlouva o budoucí smlouvě o dílo, a to pro neurčitost sjednaného předmětu díla, odvolací soud tento názor nesdílí. V části předmětu smlouvy si strany dohodly, že předmětem plnění bude zhotovení stavby rodinného domu dle dispozice a specifikace určené budoucím objednatelem ze cenu v rozsahu díla cca 2 350 000 Kč v katastrálním území [adresa]. Výše ceny díla a rozsah budoucího plnění zhotovitele jsou určeny dle půdorysové dispozice katalogové řady rodinných domů budoucího zhotovitele označené jako Ný-7 a VOTP dodávek rodinných domů pro standartní provedení a materiálové složení tohoto typu domu. Odvolací soud považuje takto vymezený předmět smlouvy za zcela dostatečný, vyhovující požadavku určitosti. Pokud by i byl případně neplatný článek III. bod 3.

5. Smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, který upravoval dobu obstarání záležitostí a splatnost sjednané odměny pro jeho neurčitost, důsledkem by nebyla neplatnost smlouvy jako celku, ale pouze její část.

36. Na základě uvedeného je třeba konstatovat, že je třeba se zabývat námitkou žalovaných, že jim podle smlouvy se společností [Anonymizováno] nebylo poskytnuto žádné plnění a tudíž zde není povinnost žalovaných plnit z předložené směnky. V této souvislosti odkazuje odvolací soud i na řízení vedené u Vrchního soudu v Praze pod spisovou značnou 12 Cmo 124/2022, ve kterém byl již v rámci předvídatelnosti rozhodnutí vysloven jednoznačný závěr o platnosti smlouvy o budoucí smlouvě o dílo jako celku.

37. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat v řadě poslední námitkou žalovaných, že jim nebylo ze strany společnosti [Anonymizováno][Anonymizováno]poskytnuto žádné protiplnění a tudíž zde neexistuje povinnost žalovaných plnit z předložené směnky.