2 Cmo 6/2022 - 205

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové a soudců JUDr. Jitky Malé a JUDr. Radima Novotného, ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], sídlem [Adresa žalobkyně], zastoupena advokátem [Jméno advokáta A], sídlem [Adresa advokáta A], proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované], bytem [Adresa žalované], zastoupena advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B], o zaplacení 596 532 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. října 2021, č. j. 44 Cm 25/2021-145 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů odvolacího řízení 29 047 Kč.

Odůvodnění

1. Rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 596 532 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 93 170 Kč (výrok I. a II. rozsudku).

2. V odůvodnění konstatoval soud prvního stupně skutková tvrzení žalobkyně podle podané žaloby. Tedy Konstatoval, že žalovaná je bývalou jednatelkou žalobkyně a v době výkonu této funkce vyvedla ze společnosti formou bezhotovostních převodů částky ve výši 150 000 Kč (dne 23. 7. 2014), 100 000 Kč (dne 19. 9. 2014), 100 000 Kč (dne 17. 10. 2014) a 194 000 Kč (dne 21. 8. 2015). Hotovostním výběrem dne 28. 1. 2015 pak částku 52 532 Kč. Celkem se jedná o žalovanou částku ve výši 596 532 Kč. Tuto částku nechala žalovaná zaúčtovat na účet č. 355 jako pohledávku za bývalými společníky. Uvedené prostředky byly následně vybrány bez předchozí mezitímní závěrky a bez rozhodnutí valné hromady, čímž žalovaná postupovala v rozporu s péčí řádného hospodáře. Dne 11. 12. 2020 uzavřela žalovaná spolu se svým manželem [Anonymizováno] s žalobkyní Smlouvu o uznání dluhu (dále jen Smlouva) ve smyslu § 2053 občanského zákoníku. Ze smlouvy se podává, že na základě ekonomického a právního auditu byly zjištěny skutečnosti, ze kterých je zřejmé, že žalovaná jako jednatelka sama rozhodla o vyplacení 596 532 Kč, přičemž ve Smlouvě uvedla, že jde o podíl na zisku vyplácený bývalým společníkům. Pokud by tomu tak skutečně bylo, má žalobkyně za to, že měla být finančnímu úřadu odvedena srážková daň ve výši 15% z jednotlivých částek, tj. 105 274 Kč, což se nestalo. Ve Smlouvě žalovaná spolu se svým manželem uznali částku ve výši 751 541,21 Kč a zavázali se žalobkyni uhradit tuto částku do 14. 12. 2020. Později však sdělili, že dluh neuznávají.

3. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem ze dne 23. 4. 2021, č. j. 44 Cm 25 /2021-26, žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. Žalovaná se bránila podaným odporem. Především potvrdila výplatu předmětné částky a termíny výplat podle tvrzení žalobkyně, a to sobě a svému manželovi z titulu záloh na podílu na zisku. Potvrdila rovněž, že tak učinila bez předchozí uzávěrky, tedy v rozporu s § 40 odst. 2 zákona o obchodních korporacích. Učinila to však též bez jakékoli pochybnosti, v souladu s ochranným účelem této normy, kterým je test insolvence společnosti při vyplácení záloh na podíl na zisku. Společnost měla ve všech případech dostatek finančních prostředků na rozdělení zisku, když žalovaná jako praktická lékařka tyto prostředky vytvořila. Jedná se tedy pouze o vyplacení odměny za odvedenou práci. Žádná z vyplacených záloh nebyla vyšší, než kolik činil součet výsledků hospodaření běžného účetního období a nerozděleného zisku z minulých let sníženého o neuhrazenou ztrátu z minulých let. Výplatou záloh na podíl na zisku bez předchozího sestavení mezitímní účetní závěrky žalovaná jako jednatelka žalobkyně této žádnou škodu nezpůsobila. Výše zisku za rok 2014, která byla společníkům vyplacena, odpovídá hodnotám roční mzdy provozovatele osobně se účastnícího provozu ordinace. Smlouvou o převodu obchodních podílů ze dne 29. 1. 2015 zavřenou mezi žalovanou, jejím manželem a [Anonymizováno] byly převedeny obchodní podíly ve společnosti žalobkyně za cenu 1 381 000 Kč, což byla cena odpovídající závěru znaleckého posudku znalce [Anonymizováno]. Podle ujednání Smlouvy o převodu obchodních podílů platby od zdravotních pojišťoven a [Anonymizováno], které budou vykázány za leden 2015 (v době majetkové účastni žalované ve společnosti žalobkyně), měly být tyto vyplaceny na účet převodců. Podle účetní evidence v březnu 2015 byl sestaven přehled závazků společnosti žalobkyně, které měly být neseny převodci a přehled pohledávek společnosti žalobkyně, které měly naopak náležet převodcům. V závazcích byla pak zohledněna budoucí srážková daň ze zisku společnosti za rok 2014 a leden 2015, kterou byla společnost povinna odvést. Žalovaná namítla nedostatek náležitostí Smlouvy s odkazem na § 2053, § 552 a § 553 občanského zákoníku. Vznesla námitku promlčení částky ve výši 315 000 Kč a namítla promlčení nároku uplatněného žalobou. Poukázala na objektivní možnost nové jednatelky žalobkyně [Anonymizováno] získat vědomost o skutečnostech zakládajících počátek běhu promlčecí doby nejpozději k datu podání daňového přiznání za rok 2014, tj. nejpozději k 1. 7. 2015, a k datu podání daňového přiznání za rok 2015, tj. nejpozději k 1. 7. 2016.

4. Ve věci vedl soud prvního stupně dokazování, na jehož základě učinil následující skutkové a právní závěry. V prvé řadě se zabýval námitkou promlčení uplatněného nároku, jak byla žalovanou uplatněna. Námitku shledal důvodnou. Konstatoval, že pohledávka za žalovanou je pohledávkou z titulu náhrady škody jako důsledku porušení povinnosti žalované jako bývalé jednatelky žalobkyně jednat s péčí řádného hospodáře. K porušení povinnosti mělo dojít tak, že žalovaná vyvedla ze společnosti žalobkyně na její úkor finanční prostředky ve výši žalované částky, podle § 2613 občanského zákoníku, má proto povinnost nahradit škodu z toho vzniklou.

5. Pokud jde o důkazní břemeno v předmětném řízení, soud prvního stupně odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a uvedl, že žalovaná nese důkazní břemeno pouze o tom, že jednala s péčí řádného hospodáře ohledně vzniku škody a příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním nese důkazní břemeno žalobkyně.

6. V projednávané věci, s odkazem na hospodárnost řízení, se soud prvního stupně zabýval tedy námitkou promlčení. Za okamžik, kdy se oprávněná osoba (žalobkyně) dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo kdy se o nich dozvědět měla nebo mohla, je třeba považovat okamžik, kdy se o vzniku škody dozví anebo mohl dozvědět společník, popř. jiná osoba, která je oprávněna nárok na náhradu škody vůči jednateli uplatňovat. Obecně přitom platí, že takovou osobou je člen statutárního orgánu právnické osoby. Tento obecný závěr se neprosadí v případě, jsou-li zájmy takové osoby v rozporu se zájmy právnické osoby. Vzhledem k uvedenému obecnému principu ve spojení s tvrzením žalobkyně, že žalovaná svým jednáním žalobkyni způsobila škodu, pak nemohla být žalovaná osobou, která mohla právo na náhradu škody za žalobkyni uplatnit. Takovou osobou byla následná jednatelka, společnice a žalobkyně [Anonymizováno], a to od data převodu obchodního, tj. od 29. 1. 2015. Soud vyšel z § 619 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého je postačující, že se oprávněná osoba měla a mohla s rozhodnými skutečnostmi seznámit. Naopak okamžik, kdy se skutečně s takovými okolnostmi seznámila, je pak nerozhodný. Z předávacích protokolů (které nebyly v řízení zpochybněny) byla účetní dokumentace v písemné podobě předána současné jednatelce [Anonymizováno] v období od ledna 2019 do ledna 2021. V březnu 2020 byla daňovou poradkyní [Anonymizováno] pro žalobkyni zpracována analýza, na základě níž, byly zjištěny skutečnosti, z nichž žalobkyně dovozovala vznik škody způsobené žalovanou. Zmíněné okolnosti nepovažoval soud za rozhodné, rozhodnou skutečností, ze které vyšel, bylo datum 29. 1. 2015, kdy [Anonymizováno] převzala obchodní podíl ve společnosti žalobkyně a stala se jediným společníkem a jednatelem. Od tohoto okamžiku je možné uplatnit právo na náhradu škody vůči žalované. Neboť nejpozději bezprostředně po převzetí společnosti měla být provedena kontrola účetnictví včetně kontroly úplnosti a správnosti dokladů. K tíži žalované nelze klást, že účetní žalobkyně předala současné jednatelce žalobkyně účetnictví až v roce 2020. Podstatné je, že se s tímto účetnictvím mohla seznámit dříve. Ani případné pochybení účetních nelze klást k tíži žalované. V řízení nebylo zjištěno, že by současné jednatelce žalobkyně bránily objektivní okolnosti v možnosti opatřit si kompletní účetnictví dříve než koncem roku 2020. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že i kdyby žalovaná žalobkyni škodu způsobila, byl by ke dni podání žaloby takový nárok promlčen. Jednatelka žalobkyně mohla nárok na náhradu škody vůči žalované uplatnit počínaje dnem 29. 1. 2015, který je počátkem běhu promlčecí doby, která uplynula dnem 29. 1. 2018. Žaloba podaná dne 3. 3. 2021 je zjevně opožděná. Námitka promlčení nebyla shledána v rozporu s dobrými mravy. Pokud by žalovanou vybrané finanční prostředky byly kvalifikovány jako bezdůvodné obohacení, uvedené je bez významu na závěr o běhu a skončení promlčecí doby. Pro úplnost soud prvního stupně uvedl, že listinu ze dne 11. 12. 2020 nelze hodnotit jako řádné uznání dluhu podle § 2053 občanského zákoníku. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně rozhodl, jak shora uvedeno. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti rozsudku se ve lhůtě stanovené zákonem (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) odvolala žalobkyně. V odvolání konstatovala, že zásadní pro daný spor je zhodnocení Smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 11. 12. 2020. V této souvislosti žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a jeho výkladové hledisko při posouzení právních úkonů. Základním kritériem pro výklad právního jednání je podle úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi vůle) znám, anebo musela-li o něm vědět. Odkazováno bylo na hlediska uvedená v § 556 odst. 2 občanského zákoníku a judikaturu Nejvyššího soudu České republiky. Smlouvu z 11. 12. 2020 žalobkyně hodnotí jako platnou. Pokud z obsahu Smlouvy nevyplývá jednoznačně důvod uznání závazku a rozsah uznaného závazku je rozdělen na tři částky, neměl soud pouze na základě uvedeného činit závěr o neurčitosti. Měl přistoupit k výkladu projevu vůle žalované vyjádřené ve Smlouvě. Skutečnost, že žalovaná ve Smlouvě uznala jako jeden ze tří dluhů i částku 596 532 Kč, což měl soud prvního stupně vzít v úvahu, nepochybně toto uznání vyjadřuje její vůli, napravit pochybení, které jako jednatelka způsobila. K takovému závěru by soud musel dojít, kdyby provedl důkazy, které pro nadbytečnost odmítl provést. Z obsahu listiny je zřejmé, že žalovaná se zavazuje nejen jako společník, ale že se k její osobě váže i výkon funkce jednatelky a že se zavazuje společnosti žalobkyně, nikoli pouze k nabyvatelce obchodního podílu [Anonymizováno]. Závěr soudu prvního stupně o neurčitosti dohody je přinejmenším předčasný. Žalobkyně klade i otázku proč by žalovaná vůbec dohodu podepisovala. Žalobkyně proto trvá na provedení navržených důkazů, a pokud tak nebude možné v odvolacím řízení, navrhuje vrácení věci soudu prvního stupně. Závěrem k otázce hodnocení Smlouvy uvedla žalobkyně, že kdyby soud prvního stupně respektoval výkladová pravidla zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pak by musel dojít k opačnému závěru a otázka promlčení by nebyla vůbec na místě, když by se jednalo o promlčecí lhůtu v délce deseti let. Pouze z opatrnosti v další části podaného odvolání rozebírá žalobkyně otázku promlčení, jak je upravena v § 619 a násl. občanského zákoníku a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky. Poukazuje i na omyl ze strany žalobkyně v důsledku toho, že žalovaná předložila účetnictví, ze kterého nebylo vyvedení částky zřejmé. Účetnictví neodpovídalo realitě. Žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. K odvolání žalobkyně se písemným podáním vyjádřila žalovaná. K návrhu žalobkyně na doplnění dokazování vytkla žalobkyni, že neuvedla, které konkrétní důkazní návrhy žalobkyně směřující k prokázání kterých konkrétních skutkových tvrzení žalobkyně soud prvního stupně neprovedl. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 4606/2018, považuje za přiléhavý v tom smyslu, že předmětem právního posouzení byla obdobná skutková situace, nicméně v jiném kontextu, než uvedla žalobkyně. Fakt, že nastal odklon od formálního hlediska posouzení projevu vůle a je kladen důraz na skutečnou vůli jednajícího, resp. jeho úmysl, není sporný. Nicméně soud prvního stupně nepostupoval v rozporu s tímto principem, když Smlouvu z 11. 12. 2020 posoudil jako neurčitou a současně ji považoval za nesrozumitelnou. Přihlédnuto bylo k tomu, že listinu podepsala nejen žalovaná, ale i její manžel, oba v postavení bývalých společníků žalobkyně, nikoli jednatelů a tedy důvodem uznání nemůže být výplata podílu na zisku bývalým společníkům žalobkyně, když ani není zřejmý obsah údajně uznaného závazku žalobkyně. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud vyslovil názor, že v případě uznání více dluhů musí být z písemného prohlášení dlužníka nebo jeho konkludentního jednání nepochybně vyplývat, které jednotlivé dluhy uznává. Uznávací prohlášení obsahuje pouze částku 751 541,21 Kč a žádný důvod vzniku není uveden. Pokud jde o lakonické vyjádření čl. II. Smlouvy, není k němu vztaženo žádné uznávací prohlášení. Závěr soudu prvního stupně, že Smlouva nezakládá právní účinky uznání, je správný. Spekulace žalobkyně, že Smlouvu podepsala žalovaná v jakémsi dvojjediném postavení v úmyslu napravit své pochybení protiprávního vyvedení částky 596 532 Kč ze společnosti, jsou vyfabulované a rozhodně nevyjadřují vůli žalované. Důvody proč žalovaná listinu podepsala, byly podrobně rozvedeny ve vyjádření k žalobě. Pokud jde o stanovení počátku běhu promlčecí doby, žalovaná se plně ztotožnila se soudem prvního stupně v tom, že rozhodujícím momentem je okamžik, kdy se žalobkyně prostřednictvím [Anonymizováno] jako jednatelky zvolené dne 29. 1. 2015 v souvislosti s převodem obchodního podílu měla nebo mohla dozvědět o účetním stavu společnosti, kdy v souladu s postupem řádného hospodáře měla a mohla provést kontrolu účetnictví. Pokud jde o tvrzený omyl ze strany žalobkyně ohledně úplnosti a správnosti účetních dokladů, jedná se o námitku účelovou. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek a řízení před soudem prvního stupně podle § 201, § 205, § 214 odst. 1 o. s. ř.

10. Žalobkyně v odvolání napadá rozsudek soudu prvního stupně zejména z důvodu neúplně zjištěného skutkového stavu věci (§ 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř.) a pro nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.).

11. Odvolací soud nejprve pro přehlednost shrnuje podstatu žalobního nároku a základ žalobních tvrzení. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 596 532 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení.

12. Předmětné částky se žalobkyně domáhala na žalované jako bývalé jednatelce žalobkyně s tvrzením, že tato v době výkonu funkce vyvedla ze společnosti formou bezhotovostních převodů částky ve výši 150 000 Kč (dne 23. 7. 2014), 100 000 Kč (dne 19. 9. 2014), 100 000 Kč (dne 17. 10. 2014) a 194 000 Kč (dne 21. 8. 2015). Hotovostním výběrem dne 28. 1. 2015 pak částku 52 532 Kč. Celkem se jedná o žalovanou částku ve výši 596 532 Kč. Tuto částku nechala žalovaná zaúčtovat na účet č. [Anonymizováno] jako pohledávku za bývalými společníky. Uvedené prostředky byly následně vybrány bez předchozí mezitímní závěrky a bez rozhodnutí valné hromady, čímž žalovaná porušila péči řádného hospodáře. Právním titulem uplatněné pohledávky je tedy nárok žalobkyně z titulu náhrady škody vzniklé jako důsledku porušení péče řádného hospodáře. Dne 11. 12. 2020 uzavřela žalovaná spolu se svým manželem [Anonymizováno] s žalobkyní Smlouvu ve smyslu § 2053 občanského zákoníku. Ze smlouvy se podává, že na základě ekonomického a právního auditu byly zjištěny skutečnosti, ze kterých je zřejmé, že žalovaná jako jednatelka sama rozhodla o vyplacení 596 532 Kč, přičemž ve Smlouvě uvedla, že jde o podíl na zisku vyplácený bývalým společníkům. Pokud by tomu tak skutečně bylo, má žalobkyně za to, že měla být finančnímu úřadu odvedena srážková daň ve výši 15% z jednotlivých částek, tj. 105 274 Kč, což se nestalo. Ve Smlouvě žalovaná spolu se svým manželem uznala částku ve výši 751 541,21 Kč a oba se zavázali žalobkyni uhradit tuto částku do 14. 12. 2020. Později však sdělili, že dluh neuznávají.

13. Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který vzhledem k vznesené námitce promlčení se nejprve zabýval touto námitkou ve spojení s posouzením Smlouvy ze dne 11. 12. 2020, když závěr o řádnosti uznání, by se promítl do délky a počátku běhu promlčecí doby. Správnost takového postupu měl soud prvního stupně podpořen názorem vysloveným např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 ze dne 30. 9. 2020.

14. Základním úkolem odvolacího soudu bylo posouzení správnosti závěrů, jak skutkových, tak i právních, které soud prvního stupně zaujal k již zmíněné listině (Smlouva o uznání dluhu) a námitce promlčení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jak byly zjištěny z jednotlivých listin v řízení předložených. Skutkový stav věci měl za řádně zjištění s tím, že byt vytvořen dostatečný skutkový podklad pro rozhodnutí věci. Ztotožnil se proto i s postupem soudu prvního stupně, který neprovedl důkazy v řízení dále navržené.

15. Pokud jde o Smlouvu ze dne 11. 12. 2020 uzavřenou podle § 2053 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, shledal odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně správná a odpovídající obsahu listiny.

16. Soud prvního stupně uzavřel, že listina ze dne 11. 12. 2020 označená jako Smlouva o uznání dluhu není řádným uznáním ve smyslu § 2053 občanského zákoníku. Obsah listiny hodnotil jako neurčitý, když z ní není zřejmý konkrétní důvod vzniku závazku, který má být vůči žalobkyni uznán. Takovým důvodem nemůže být výplata podílu na zisku bývalým společníkům žalobkyně. Obsah listiny považoval soud prvního stupně za zmatečný i z toho důvodu, že z něj není zřejmý rozsah závazku žalované. Závazek by měl být navázán na Smlouvu o převodu obchodního podílu, kterou však žalovaná uzavírala jako společník, nikoli jako jednatel. Závazek má být ovšem uznáván ze strany žalované a jejího manžela [Anonymizováno] vůči společnosti a nikoli nabyvateli obchodního podílu. Z uvedeného důvodu listina označená jako Smlouva o uznání dluhu nezakládá účinky předpokládané § 2053 občanského zákoníku, ani účinky podle § 639 občanského zákoníku.

17. Předmětný závěr učinil soud prvního stupně na základě slovního vyjádření obsahu listiny, kde v bodě II. a III. je uvedeno, že podle ekonomického a právního auditu byly zjištěny skutečnosti, ze kterých je zřejmé vyplacení podílu na zisku původními společníky ve výši 596 532 Kč. Z toho vznikají sankce finančnímu úřadu, a to jednak pokuta a úrok z prodlení v částce 93 242,21 Kč a je nutno doplatit daň neodvedenou za rok 2014 v částce 61 767 Kč, celkem tak vzniká povinnost zaplatit částku 751 541,21 Kč (bod II. Smlouvy o uznání dluhu). [Anonymizováno] a [Anonymizováno] touto Smlouvou uznávají svůj dluh vůči společnosti [Anonymizováno]. co do důvodu a výše v částce 751 541,21 Kč a zavazují se tuto částku zaplatit (bod III. Smlouvy).

18. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, že ze Smlouvy není zřejmý důvod uznání závazku žalovanou.

19. Závěr soudu prvního stupně o neurčitosti, neplatnosti a zmatečném obsahu Smlouvy je správný, když důvodem uznání nemůže být pouhé konstatování o výplatě podílu na zisku bývalým společníkům žalobkyně. Důvod uznání závazku žalovanou není v uznání vůbec formulován. Uvedené je podpořeno i tím, že je žalována pohledávka z titulu náhrady škody za porušení péče řádného hospodáře. Vzhledem k závěru, že obsahem Smlouvy není uvedení důvodu uznání závazku, nelze proto za pomoci výkladového pravidla doplnit chybějící údaj ohledně důvodu uznání. Pokud bylo v této souvislosti argumentováno rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 4606/2018 je třeba připustit, že se jedná o obdobný skutkový stav věci, kdy bylo uzavřeno, že neurčitost důvodu uznání závazku lze odstranit výkladem vůle stran takového uznání. V projednávané věci však není důvod uznání závazku vůbec uveden. Důvod uznání nelze zaměnit s konstatováním, že byla zjištěna výplata podílu na zisku. Závěr soudu prvního stupně o tom, že Smlouva nezakládá účinky podle § 639 a § 2053 občanského zákoníku je proto správný.

20. Soud prvního stupně se zabýval dále námitkou promlčení. Pokud jde o vyhodnocení této námitky, odvolací soud se ztotožnil zcela se soudem prvního stupně a jeho závěrem o důvodnosti námitky.

21. Žalobkyně se po žalované domáhala náhrady škody, s tím, že žalovaná jako bývalá jednatelka porušila povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a ze společnosti žalobkyně vyvedla na její úkor finanční prostředky ve výši žalované částky a proto má povinnost nahradit žalobkyni škodu z toho vzniklou.

22. Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který vzhledem k námitce promlčení, posuzoval obranu žalované z tohoto pohledu, aniž se zabýval tím, zda byly splněny předpoklady odpovědnosti žalované jako bývalé jednatelky za škodu způsobenou žalobkyni. Takový možný postup se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1201/2020.

23. Právní úprava promlčení na náhradu škody je upravena v § 619 a § 620 občanského zákoníku.

24. Soud prvního stupně při posouzení důvodnosti promlčení postupoval podle této právní úpravy. Správně dovodil, že za okamžik, kdy se oprávněná osoba (v dané věci žalobkyně) dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo kdy se o nich dozvědět měla nebo mohla, je třeba považovat okamžik, kdy se o vzniku škody dozví nebo mohl dozvědět společník, popř. jiná osoba, která je oprávněna nárok na náhradu škody vůči jednateli uplatňovat. Obecně přitom platí, že takovou osobou je člen statutárního orgánu právnické osoby.

25. Žalobkyně poukazovala na to, že se ve skutečnosti o vzniku škody dozvěděla poté, co jí byly předány účetní žalobkyně účetní doklady v elektronické podobě, z nichž následně zjistila rozpor mezi již dříve předanými účetními doklady v papírové podobě. Tvrdila, že dříve předané účetní doklady byly důvodem pouze pro její prohlášení v odstavci 3.

2. Smlouvy o převodu obchodního podílu, že se seznámila s hospodařením společnosti a jejími pohledávkami a závazky, nemohly však být základem pro zjištění o vzniku škody v důsledku porušení péče řádného hospodáře na straně žalované jako bývalé jednatelky.

26. V dané věci v kontextu řečeného osobou, která mohla právo na náhradu škody za žalobkyni uplatnit, byla následná společnice a jednatelka [Anonymizováno], a to od data převodu obchodního podílu tj. ode dne 29. 1. 2015.

27. Uvedený závěr opřel soud prvního stupně o výklad § 619 odst. 2 občanského zákoníku, kdy pro počátek běhu promlčecí lhůty je postačující, že se oprávněná osoba měla a mohla s rozhodnými skutečnostmi seznámit, naopak okamžik, kdy se s nimi ve skutečnosti seznámila, není rozhodný. Není pochyb o tom, že žalobkyně převzala obchodní podíl ve společnosti v plné výši, stala se jediným společníkem a jednatelem od 29. 1. 2015. Od tohoto okamžiku je třeba odvozovat její možnost uplatnit právo na náhradu škody vůči žalované, neboť nejpozději bezprostředně po převzetí měla být provedena kontrola účetnictví, co do úplnosti a správnosti podkladů. Pokud účetní žalobkyně předala účetnictví až v roce 2020, nelze takovou skutečnost klást k tíži žalované. Podstatné skutečně je že s tímto účetnictvím se mohla nová jednatelka žalobkyně seznámit již dříve.

28. Z uvedeného je tedy zřejmé, že pokud počátek běhu promlčecí lhůty se odvíjí od data 29. 1. 2015, pak promlčecí lhůta uplynula 29. 1. 2018 (promlčecí lhůta je tříletá). Žaloba podaná u soudu dne 3. 3. 2021 byla tedy podána až po uplynutí promlčecí lhůty a je zjevně opožděná.

29. Odvolací soud proto rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správný potvrdil.

30. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně neměla v odvolacím řízení úspěch s podaným odvoláním a žalované náleží právo na náhradu nákladů řízení.

31. Náklady žalované se sestávají z odměny za právní zastoupení advokátem v rozsahu úkonů právní služby po 10 700 Kč (písemné vyjádření k odvolání žalobkyně, účast na jednání odvolacího soudu dne 17. 5. 2022) podle § 7 vyhlášky č. 177 / 1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání odvolacího soudu a zpět ve výši 1 405,80, náhrady za ztrátu času v rozsahu 6 půlhodin (100 Kč) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 5 041,20 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 29 047 Kč je žalobkyně povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).

Poučení