2 Cmo 72/2023 - 725

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové a soudců JUDr. Mileny Filingerové a JUDr. Radima Novotného, ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO: 190 43 571, místem podnikání [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], zastoupený advokátem [Jméno advokáta A], sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], proti žalované: [Jméno žalované]., IČO: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], sídlem[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], zastoupený advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], o zaplacení 1 501 116 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. března 2023, č. j. 56 Cm 249/2010-701 ve spojení s usnesením ze dne 24. dubna 2023, č. j. 56 Cm 249/2010-713 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů odvolacího řízení 37 286,60 Kč.

Odůvodnění

1. Rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci 1 501 116 Kč oproti vydání sklápěcího návěsu BENALU OPLITINER 50 m3, VIN [Anonymizováno], zakoupeného na základě kupní smlouvy č. 272-087 ze dne 23. října 2007. Žalované byla současně uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 817 460 Kč a povinnost k náhradě nákladů České republice ve výši 56 119,23 Kč.

2. Žalobce se domáhal v konečném znění petitu, podle kterého by byla žalovaná povinna zaplatit žalobci 1 501 116 Kč s příslušenstvím oproti vydání sklápěcího návěsu BENALU OPTILINER 50 m3, VIN [VIN kód]. Nárok na zaplacení vycházel z kupní smlouvy uzavřené dne 23.10.2007, č. 272-087, jejímž předmětem byl předmětný návěs. Návěs vykazoval vadu, která vylučovala převoz sypkého materiálu. Vada spočívala v nepravidelnosti zadních vrat, když pravé křídlo vrat bylo možné volně uzavírat a k uzavření levého křídla vrat bylo nutné vyvinout značnou sílu k překonání odporu. Při zavření zadních vrat bylo pak patrné nesouměrné dovření horní a spodní části levého křídla vrat, tak že levé křídlo nedoléhalo k pravému křídlu a mezi oběma křídly vznikala znatelná mezera. Žalobce ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] dovozoval, že se jedná o vadu výrobní, která nebyla způsobena nesprávným provozováním vozidla. Předmětné vozidlo opakovaně reklamoval (třikrát) v souvislosti s opravami u společnosti [Anonymizováno]-[právnická osoba]., která je autorizovaným servisem žalované. Následně od kupní smlouvy odstoupil.

3. Žalovaná s návrhem žalobce nesouhlasila. Tvrdila, že vytýkané vady nejsou vadami výrobními, nýbrž byly způsobeny nesprávným provozováním vozidla. Navíc žalobce nesplnil svou povinnost reklamovat u žalované včas, když tato se dozvěděla o vytýkaných vadách až z odstoupení od smlouvy, které bylo podle žalované realizováno dopisem ze dne 26.1.2009.

4. Ve věci bylo soudem prvního stupně a soudem odvolacím rozhodováno opakovaně, soud prvního stupně uvedl, že byl i v daném řízení vázán pokyny odvolacího soudu, poskytl v předmětném řízení žalobci poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby navrhl důkazy k tvrzení, že ke změnám stavu návěsu došlo výlučně v důsledku jeho stárnutí, působením povětrnostních vlivů či jiných okolností, které žalobce v době po odstoupení od smlouvy nemohl ovlivnit a nikoli v důsledku jeho používání žalobcem po odstoupení od smlouvy. Soud provedl veškeré důkazy, jak byly v řízení navrženy a dospěl jejich hodnocením podle § 132 o. s. ř. k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.

5. Pokud jde o skutkový stav projednávané věci bylo zjištěno soudem prvního stupně, že mezi žalobcem jako kupujícím a žalovaným (jeho právním nástupcem) jako prodávajícím byla dne 23.10.2007 uzavřena kupní smlouva č. 272-087, jejímž předmětem byl sklápěcí návěs BENALU OPTILINER 50 m3, VIN [VIN kód]. Na jaře 2008 se na návěsu objevila vada spočívající v netěsnosti jeho levých zadních vrat a vytlačení příček podlahy. Žalobce proto návěs během záruční doby přistavil k opravě autorizovanému servisu společnosti [Anonymizováno]- [právnická osoba]., a to ve dnech 12.3.2008, 28.8.2008, 23.12.2008. Dopisem ze dne 29.1.2009 žalobce od kupní smlouvy pro uvedené vady odstoupil. Znaleckým zkoumáním (znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], který potvrdil správnost znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) bylo jednoznačně potvrzeno, že předmětný návěs trpí vadou spočívající v netěsnosti levého zadního křídla vrat. To netěsní ve spodní části s ložnou plochou, netěsnost je mezi oběma křídly vrat a rozšiřuje se od spodu a v horní části je velká asi 3 mm, v dolní části mezi oběma křídly je čtyřhranný otvor o velikosti 12x12 mm. Znalec konstatoval, že příčinou je nesprávné uložení levého křídla vrat a že je velmi pravděpodobné, že tato vada existovala již v okamžiku předání návěsu. Pokud znalec uvedl, že tato vada byla při vynaložení veškeré odborné péče zjistitelná již při přejímce návěsu, ale žalobce nenapadlo u nového návěsu těsnost vrat zkoumat, soud prvního stupně se s tímto logickým výkladem ztotožnil a souhlasil i s tím, že tato vada se projevila až později, a to při naložení sypkého materiálu a byla tudíž zjištěna později. Jedná se o vadu podstatnou, když při převozu sypkého materiálu došlo k jeho vysypávání na pozemní komunikace a tím i k ohrožení bezpečnosti provozu. Žalobce přistavil návěs opakovaně k opravě u autorizovaného servisu ve dnech 12.3.2008, 25.8.2008, 23.12.2008, čímž došlo k řádnému uplatnění vady, když byl sepsán a podepsán zakázkový list s uvedením vady návěsu a požadavkem její opravy. Došlo tak k řádnému uplatnění práv z odpovědnosti za vady žalobce u žalované, když žalobcem namítaná vada je vadou výrobní. Vada nebyla odstraněna a žalobce proto důvodně odstoupil od smlouvy, a to dopisem ze dne 26.1.2009.

6. S uvedenými závěry se ve svých zrušovacích usneseních ztotožnil rovněž soud odvolací. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci se neuplatní § 441 odst. 2 obch. zák., a to s ohledem na navazující § 441 odst. 3 písm. a) obch. zák., neboť za situace, kdy žalovaná od žalobce odmítla převzít předmětný návěs, když nesouhlasila s důvodem odstoupení od smlouvy a soudní řízení probíhalo více než deset let, nelze žalobci klást za vinu, že návěs používal k převozu jiných než sypkých materiálů. Nemožnost vrátit návěs v původním stavu, tak nebyla způsobena jednáním či opomenutím žalobce.

7. V návaznosti na uvedené odvolací soud uvedl ve svém v pořadí poslední zrušovacím usnesení, že tedy zbývá posoudit, zda v projednávané věci důsledky odstoupení od smlouvy nezanikly v důsledku žalovanou namítané nemožnosti žalobce vrátit jí návěs v původním stavu a tedy zda není na místě aplikovat § 441 odst. 2 obch. zák., podle kterého účinky odstoupení od smlouvy nevzniknou nebo zaniknou, jestliže kupující nemůže vrátit zboží ve stavu, v jakém jej obdržel. Odvolací soud v této souvislosti připomenul rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3600/2008 ze dne 29.4.2009, který se uvedenou problematikou zabývá.

8. Soud prvního stupně se zabýval posouzením této otázky. Konstatoval, že má za prokázáno, že návěs nebyl po odstoupení od kupní smlouvy používán (prokázáno výslechem svědkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno], znaleckým posudkem [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Soud prvního stupně se především podrobně vypořádal s namítanou nevěrohodností svědkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] a ze zjištění z tohoto důkazu vycházel. Odmítl námitku žalované ohledně počtu zaznamenaných kilometrů a případného přetěžování návěsu.

9. Závěr soudu prvního stupně potvrdil, že návěs nebylo možné používat pro převoz sypkých materiálů, neboť netěsnil, jedná se konstrukční (tj. výrobní) vadu, když jiné návěsy mají zadní vrata řešeny zcela jinak. Závady na návěsu odpovídají jeho dlouhodobému odstavení z provozu, nejedná se o vady, které by byly způsobeny užíváním ale naopak se jedná o přirozené [rodné přijmení], následek působení přírodních sil a povětrnostních podmínek, tedy o přirozené [rodné přijmení], jak se uvádí i v rozsudku Nejvyššího soudu, shora označeném.

10. Z vyložených důvodů měl soud prvního stupně za zřejmé, že žalobce postupoval jako kupující s řádnou úrovní péče o návěs, nezanedbal jeho přiměřenou ochranu před poškozením či zničením, když se i pravidelně dostavovat na STK. Nelze proto přenášet důsledky spojené s podstatnými vadami, které se u návěsu vyskytly, na žalobce. Protože se jedná o podstatné vady, lze tedy návěs vrátit i za situace, kdy není v původním stavu, neboť jeho změny jsou důsledkem přirozeného opotřebení, působení přírodních sil, nahodilých událostí, tedy prostým stárnutím, když o návěs bylo jinak řádně pečováno. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobce jako kupující je chráněn výjimkou § 441 odst. 3 písm. a) obch. zák., pro případy, kdy by aplikace zásady, že lze vrátit zboží jen v původním stavu, vedla k jeho znevýhodnění a snížení důsledku odpovědnosti za vady. Proto bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna vrátit kupní cenu oproti vydání předmětného návěsu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř.

11. Proti rozsudku se ve lhůtě stanovené zákonem (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) odvolala žalovaná. V odvolání předně polemizuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobce byl jako kupující chráněn výjimkou z pravidla podle § 441 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 441 odst. 3 písm. a) obchod. zák. Žalovaná sporuje skutková zjištění soudu vedoucí k závěru, že žalobce po odstoupení od kupní smlouvy předmětný návěs neužíval, když uvedený závěr opřel soud toliko o svědeckou výpověď [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V této souvislosti zpochybnila žalovaná věrohodnost svědkyně, když jde o osobu vykonávající závislou práci na žalobci. Žalovaná dále namítala, že výpověď svědkyně o tom, že návěs nebyl používán v době po odstoupení od smlouvy je v rozporu se sdělením znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] jeho výslechem, dále v rozporu s výslechem znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a v neposlední řadě v rozporu se staženými daty z řídící jednotky. Z vyložených důvodů má žalovaná za to, že soud prvního stupně nevyhodnocoval věrohodnost svědkyně z pohledu všech relevantních hledisek, tedy neposoudil nakolik je svědecká výpověď souladná s jinými důkazy. Skutečnost, že žalobce používal návěs i po odstoupení od smlouvy, by se pak musela projevit do hodnoty návěsu, což se také stalo, jak potvrdil znalec [právnická osoba]. Pokud by žalobce skutečně používal návěs pouze do odstoupení od smlouvy, ujel by průměrně 19 000 km měsíčně, což by znamenalo, že ujel s návěsem dvojnásobnou vzdálenost, než je u kamionové dopravy obvyklé a v této souvislosti se nabízí otázka, zda by vytčená vada byla skutečně vadou podstatnou. Současně by žalobce jen stěží mohl namítat, že byl v důsledku jím tvrzené vady omezen v užívání zakoupeného návěsu, pokud s ním najížděl dvojnásobnou vzdálenost oproti praxi běžné v nákladní a kamionové dopravě. Podle žalované by se tedy jednalo o vadu nepodstatnou, kdy možnost odstoupení od smlouvy je upravena § 437 odst. 5 obch. zák., žalobce předpoklady pro odstoupení podle citované právní úpravy neprokázal. Žalovaná dále zpochybnila závěr soudu prvního stupně o tom, že návěs nebyl žalobcem přetěžován, když se opřel pouze o sdělení a výslech znalce Zelenky, když nelze předpokládat, že by žalobce data z řídící jednotky měnil ve svůj vlastní neprospěch. Stažená data z řídící jednotky spíše odůvodňují přijetí závěru o přetěžování vozidla. K možnému přetěžování návěsu žalovaná ještě upozornila na rozporná tvrzení žalobce o charakteru převáženého materiálu, když původně se mělo jednat pouze o řepu, následně však i jiné suroviny (řepkový šrot, sojový šrot, pokrutiny, peletky), což muselo přetížení způsobit a je to zřejmé i ze stažených dat řídící jednotky. Uvedenému svědčí i prohnuté podlahy mezi příčkami ložné plochy návěsu. Data stažená z řídící jednotky jsou pak v rozporu se závěry znaleckého posudků znalců [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno]. V závěru podaného odvolání žalovaná ještě uvedla výčet vad, které nemohou mít svůj původ ani v přirozeném opotřebení vozidla, ani v působení přírodních sil či prostého stárnutí návěsu. Žalovaná navrhuje změnu napadeného rozsudku a uplatnila právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. K odvolání žalované se písemným podáním vyjádřil žalobce. Pokud jde o závěr soudu o tom, že návěs nebyl v době po odstoupení od smlouvy užíván, který byl opřen o zjištění z výpovědi svědkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] a tvrzení žalované, že přijatý závěr byl vyvrácen daty staženými z\řídící jednotky a výpovědí znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno], žalobce je opačného názoru. Uvedl, že správnost posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] a jeho výslechu byla v řízení vyvrácena, a to dalšími znaleckými posudky v řízení provedenými. Navíc nesprávnost tohoto názoru žalované byla konstatována i soudem odvolacím. Pokud ze strany žalobce by i bývalo bylo řečeno, že návěs se nachází kdesi na řepě, je celý výstup jeho znaleckého posudku třeba hodnotit z pohledu toho, že prokazatelně podal nesprávný a nepravdivý rozsudek. Pokud jde o data stažená z řídící jednotky a neprůkaznost těchto dat, soud prvního stupně se touto problematikou podrobně zabýval a je proto správný jeho závěr o tom, že tyto data nelze považovat za závazný ukazatel. Pokud jde o údajné stopy po sypkém materiálu, které znalec [Anonymizováno] nezachytil při prohlídce dne 23.7.2021, ale měl je údajně zachytit znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] při prohlídce v roce 2011 na fotografii, nejedná se o podstatnou skutečnost, ze které je možné činit relevantní závěr. Žalobce zdůraznil, že předmětem sporu není to, zda byl návěs po odstoupení užíván či nikoli, ale z jakých příčin došlo ke změnám stavu zboží oproti stavu, v jakém bylo kupujícím převzato. Poté co bylo znalcem Zelenkou konstatováno, že zjištěné závady odpovídají dlouhodobému odstavení návěsu z provozu, bylo břemenem žalované, aby takovou skutečnost vyvrátila, což neučinila. Důvodná není ani námitka žalované, že se jedná o vadu nepodstatnou. Závěr, že netěsnost vrat je vadou podstatnou, že žalobce odstoupil od smlouvy po právu a že za vadu odpovídá žalovaná, potvrdil i odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení ze dne 21.7.2021, č. j. 2 Cmo 288/2020-556. Pokud jde o tvrzené přetížení návěsu, tak pro uvedený argument svědčí pouze data stažená z řídící jednotky, tady se však jedná pouze o orientační ukazatel. V této souvislosti je lichá i argumentace žalované, že po odstoupení od smlouvy již neměla k návěsu přístup. Těžko lze pak předpokládat, že by žalobce měnil data ve svůj neprospěch. Pokud by snad i přetěžování návěsu došlo (což ovšem žalobce důrazně odmítl), pak ve vztahu k aplikaci § 441 odst. 3 písm. a) obch. zák. by to mělo vliv pouze tehdy, pokud by takové přetěžování ovlivnilo současný technický stav návěsu. Uvedené znalec [Anonymizováno] nepotvrdil. Pokud žalovaná brojí proti tomu, že veškeré zjištěné závady jsou důsledkem přirozeného opotřebení, působení přírodních sil či nahodilých událostí, pak je třeba opět poukázat na závěry znalce [Anonymizováno], který potvrdil, že tomu tak skutečně je. Žalobce setrval na svém přesvědčení o tom, že zcela dostál principu, jak je vysloven v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3600/2008. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku a uplatnil právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek, ve znění jeho doplňujícího usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, v mezích vytčených podaným odvoláním žalované i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uvedeny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), věc projednal podle § 214 odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

14. Odvolací soud nejprve konstatuje skutkový stav projednávané věci, přijaté skutkové a právní závěry, jak byly v průběhu řízení před soudy obou stupňů zjištěny a přijaty. V daném řízení není důvod cokoli na těchto závěrech měnit. Odvolací soud tedy vychází z výsledku dokazování, jak bylo doplněno po posledním zrušení věci usnesením odvolacího soudu.

15. V řízení bylo nade vší pochybnost prokázáno, že mezi žalobcem jako kupujícím a žalovanou jako prodávající byla dne 23.7.2007 uzavřena kupní smlouva, jejím předmětem byl návěs shora již specifikovaný. Smlouva byla sjednána mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a s ohledem na datum jejího uzavření podléhá režimu § 409 a násl. obch. zák. Na jaře roku 2008 se na návěsu objevila vada spočívající v netěsnosti jeho levých zadních vrat a vytlačení příček podlahy. Žalobce proto návěs během záruční doby přistavil k opravě u společnosti Z-[právnická osoba]. coby autorizovaného servisu žalované, a to ve dnech 12.3.2008, 28.8.2008 a 23.12.2008. Dopisem ze dne 26.1.2009 žalobce od kupní smlouvy odstoupil s ohledem na vytčené vady, které nebyly odstraněny. Pokud jde o hodnocení otázky řádnosti provedené reklamace vady návěsu spočívající v netěsnosti zadních vrat, pak tato byla učiněna řádně, když byl návěs během záruční doby přistaven k opravě právě u autorizovaného servisu žalované (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2009, sp. zn. 23 Cdo 2191/2007). Stalo se tak opakovaně ve dnech 12.3.2008, 25.8.2008 a 23.12.2008, byl sepsán a podepsán zakázkový list s uvedením vady návěsu a požadavkem její opravy. Závěr o tom, že došlo k řádnému uplatnění práv žalobce z odpovědnosti za vady je správný. Za správný považoval soud prvního stupně a stejně tak i soud odvolací závěr o tom, že zjištěná vada je vadou výrobní. Pokud v řízení panovaly pochybnosti s ohledem na rozdílné závěry znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (podle kterého se nejednalo o vadu výrobní) a znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (podle kterého se jednalo o vadu výrobní), pak tyto pochybnosti byly odstraněny revizním znaleckým zkoumáním [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (znalecký posudek č. 183-142/2019 ze dne 25.11.2019), kterým byl potvrzen závěr znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], když bylo konstatováno, že netěsnost levého křídla zadních vrat návěsu je způsobena nesprávným uložením těchto vrat, přičemž je velmi pravděpodobné, že tato vada existovala již v okamžiku předání návěsu. V řízení nebyly sdíleny výhrady žalované, která zpochybnila postup soudu při objasňování této otázky, když soud prvního stupně postupoval procesně zcela korektně a jeho závěry vychází z výsledků znaleckého zkoumání [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Pochybnosti o závěru, že zjištěná vada je vadou výrobní, nejsou na místě. Uzavřeno v řízení bylo i to, že vzhledem k tomu, že žalobce řádně uplatnil svá práva z odpovědnosti za vady, přičemž reklamovaná vady nebyla odstraněna, žalobce dopisem ze dne 26.1.2009 řádně odstoupil od kupní smlouvy. V projednávané věci mezi účastníky řízení zbývalo posoudit, zda účinky odstoupení od smlouvy, jak je předpokládá § 351 odst. 1 obch. zák., nezanikly v důsledku nemožnosti žalobce vrátit žalované návěs v původním stavu, tedy zda není na místě aplikovat § 441 odst. 2 obch. zák., podle kterého účinky odstoupení od smlouvy nevzniknou nebo zaniknou, jestliže kupující nemůže vrátit zboží ve stavu, v jakém je obdržel.

16. Tuto otázku vyhodnotil soud prvního stupně ve svém předchozím rozsudku tak, že uvedené ustanovení se neuplatní s ohledem na úpravu podle § 441 odst. 3 písm. a) obch. zák., neboť za situace, kdy žalovaná odmítla návěs převzít zpět od žalobce, nesouhlasila s důvodem odstoupení a soudní řízení probíhalo po dobu cca deseti let, nelze klást žalobci za vinu, že vozidlo používal pro převoz jiných materiálů než sypkých. Nemožnost vrácení návěsu v původním stavu nebyla tak způsobena jednáním či opomenutím žalobce jako kupujícího.

17. S výše uvedeným vyhodnocením se neztotožnil odvolací soud a ve svém v pořadí posledním zrušovacím usnesení odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2009, sp. zn. 23 Cdo 3600/2008 a uzavřel, že celou problematiku nelze zúžit pouze na neochotu žalované návěs od žalobce převzít, aniž by jakkoli byla zohledněna možnost používání návěsu žalobcem i po odstoupení od smlouvy k převozu jiných než sypkých materiálů. Samotné odmítnutí převzetí návěsu žalovanou po odstoupení od smlouvy by pro účely § 441 odst. 2 obch. zák. mohlo být významné pouze tehdy, pokud by bylo zjištěno, že ke změnám stavu došlo výlučně v důsledku jeho stárnutí, působením povětrnostních vlivů či jiných okolností, které žalobce v době po odstoupení od kupní smlouvy, nemohl ovlivnit. Pokud by však ke změně stavu návěsu došlo v důsledku jeho používání žalobcem v době po odstoupení od smlouvy, tyto by k tíži žalované jít nemohly, neboť nemožnost vrácení návěsu v původním stavu by měla svůj původ v chování žalobce, který by i nadále s návěsem provozoval podnikatelskou činnost.

18. V dalším řízení bylo na soudu prvního stupně, aby se zabýval opakovaně otázkou aplikace § 441 odst. 2 obch. zák. Což soud prvního stupně podle pokynu odvolacího soudu učinil. Za tímto účelem doplnil dokazování znaleckým posudkem znalce [právnická osoba] ve spojení s výslechem znalce. Vyšel i z jeho závěrů a skutkových zjištění učiněných z jeho výslechu a dále z výpovědi svědkyně Gabriely Kunešové.

19. Na základě zhodnocení skutkového stupu věci ve spojení s tím, co v řízení vyšlo najevo, vzal soud za prokázané, že předmětný návěs nebyl v době po odstoupení od smlouvy používán žalobcem. Uvedenou skutečnost měl za prokázanou výpovědí svědkyně Gabriely Kunešové, která pracovala v rozhodné době jako dispečerka firmy 2Kgroup, pařící žalobci. Svědkyně věrohodně, přesně a logicky popsala provoz návěsu po odstoupení od smlouvy, kdy de facto vyloučila, že by tento byl používán. Uvedená skutečnost koresponduje i se závěrem znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], který na návěsu nenašel žádné stopy po přepravovaném materiálu. Pokud žalovaná napadala věrohodnost svědkyně pro její pracovní poměr k žalobci, pak takové zpochybnění soud prvního stupně odmítl. Uvedl, že svědkyně vypovídala věrohodně, věcně a logicky, její projev byl spontánní, když nepopisovala přímé detaily všech skutečností, ale postupně je líčila od obecných ke konkrétním. Odmítnuta byla i výhrada žalované, že žalobce používal návěs i po odstoupení od smlouvy, což žalovaná dovozovala s počtu ujetých kilometrů. Odkázáno bylo na znalecký posudek znalce [právnická osoba], ze kterého jednoznačně vyplynulo, že řídící jednotka není kalibrována a cejchována a že tedy existuje možnost data v jednotce měnit. Data v ní označená jsou daty pouze orientačními, když z nich nelze vyčíst, jakou vzdálenost návěs ujel v konkrétním období, ale pouze počet kilometrů. Jejich vyšší počet za dobu jeho používání (tedy od 23.10.2007 do 26.1.2009) lze logicky přičíst tomu, že byl žalobcem pořízen za účelem maximálního využití. Pokud jde o žalovanou tvrzené přetěžování návěsu, soud odmítl i tuto námitku. Pokud znalec Zelenka uvedl, že návěs byl přetěžován až do 140% tonáže, pak i zde je třeba vycházet z toho, že řídící jednotka není kalibrována a cejchována a data v ní uvedená jsou pouze orientační. Navíc znalec nepotvrdil, že případné přetěžování mělo vliv na aktuální technický stav návěsu, když v tomto směru nezjistil žádné vady, které by byly obvyklé při přetěžování. Přehlédnout nelze ani nespornou skutečnost, že po dobu provozu byl návěs servisován výhradě u žalované a z žádného servisního záznamu nevyplývá, že by u něj docházelo k přetěžování, když lze vycházet z toho, že předmětem servisu byla jistě i kontrola dat servisní jednotky. Z načtení chybových kódů z řídící jednotky návěsu se podává, že nebyl v minulosti nikdy přetížen.

20. Závěr soudu prvního stupně vyzněl jednoznačně pro závěr konstrukční výrobní vady (netěsnost dveří), kdy návěs nelze používat pro převoz sypkých materiálů. Závady zjištěné na vozidle nebyly způsobeny jeho užíváním, ale naopak se jedná o přirozené [rodné přijmení], následek působení přírodních sil a povětrnostních podmínek, tedy o přirozené [rodné přijmení]. Z uvedených důvodů v projednávané věci nastala situace předpokládaná § 441 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 441 odst. 3 písm. c) obch. zák., kdy by aplikace zásady, že zboží lze vrátit jen v původním stavu, vedla k znevýhodnění žalobce jako kupujícího a ve svém důsledku ke snížení odpovědnosti za vady.

21. Odvolací soud se s vyhodnocením sporných otázek, jak byly soudem prvního stupně vyhodnoceny zcela ztotožnil.

22. Pokud žalovaná zpochybnila věrohodnost svědkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno], pak tyto pochybnosti odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nesdílí. Soud prvního stupně případně poukázal na to, že pokud byl akcentován pracovní vztah svědkyně k žalobci, tak odmítání svědecké výpovědi z takového důvodu odporuje smyslu a účelu zákona. Výslech osoby blízké účastníkovi zákon nevylučuje. Věrohodnost svědka hodnotí soud především s přihlédnutím ke způsobu, jakým svědek soudu zjišťované skutečnosti sděluje a s přihlédnutím k jeho chování při výpovědi. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, že výpověď svědkyně, jak je zachycena v protokole o jednání je konsistentní. Svědkyně vypovídala věrohodně, přesně logicky, bez jakýchkoliv nesrovnalostí. Její projev byl spontánní. Výpověď svědkyně byla soudem prvního stupně hodnocena podle § 132 o. s. ř. v kontextu dalších skutkových zjištění, učiněných z provedených důkazů. Pokud žalovaná zmiňuje případný rozpor výpovědi svědkyně se zjištěními znalce [tituly před jménem] Marcela, je třeba odkázat na to, že znalecký posudek tohoto znalce byl vyhodnocen jako nesprávný, nebylo z něj vycházeno, když vycházeno bylo z revizního posudku znalce [tituly před jménem] Zdeňka Bačkovského, který potvrdil správnost posudku [tituly před jménem] Rozlivky nikoli znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno].

23. Pokud jde o tvrzené přetěžování návěsu soud prvního stupně opět správně uzavřel, že pro posouzení této skutečnosti, nejsou rozhodující data z řídící jednotky, když tato nebyla kalibrována a cejchována a data v ní uvedená jsou pouze orientační a data v řídící jednotce lze měnit. S uvedeným lze spojit logickou úvahu o tom, že i kdyby k přetěžování návěsu docházelo (což nebylo prokázáno), tak by uvedené nemělo vliv na technický stav vozidla, když technický stav vozidla odpovídá přirozenému opotřebení, působení přírodních sil, nahodilých událostí, tedy prostému stárnutí.

24. Z tohoto pohledu je více než zřejmé, že soud prvního stupně rozhodl ve věci správně. Lze se ztotožnit se závěrem, že žalobce postupoval jako kupující s řádnou úrovní péče o návěs. Vyvinul přiměřenou ochranu před jeho poškozením nebo zničením. Jeho postup lze označit za jednání, které ve vztahu k návěsu respektovalo jeho charakter, účel jeho použití i případné zvyklosti v péči o vozidlo. Vše s ohledem na to, že k odstoupení od smlouvy došlo dne 26.1.2009, tedy před cca čtrnácti lety. Vzhledem k tomu, že vytčená vada byla vadou výrobní (což bylo znalecky prokázáno), tedy ve smyslu právní terminologie vadou podstatnou, lze návěs vrátit i za situace, kdy není v původním stavu, neboť jeho změny jsou důsledkem přirozeného opotřebení, působení přírodních sil a nahodilých událostí. Jedná se tedy o prosté stárnutí vozidla, při vynaložení veškeré potřebné péče. Pokud snad bylo vytýkáno, že návěs nebyl podrobován pravidelným technickým prohlídkám, soud prvního stupně správně dovodil, že není obvyklé aby provozovatel vozidla, které je dlouhodobě odstaveno z provozu, zajišťoval technické prohlídky a udržoval návěs ve stavu, kdy by jej okamžitě bylo možné zařadit do provozu na pozemních komunikacích. Závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce je chráněn výjimkou podle § 441 odst. 3 obch. zák. je tedy správný, když v projednávané věci by zásada, že lze vrátit zboží jen v původním stavu vedla k jeho znevýhodnění a snížení důsledků odpovědnosti za vady na straně prodávajícího.

25. Odvolací soud proto rozsudek ve znění jeho doplňujícího usnesení podle § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správný potvrdil.

26. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná neměla v odvolacím řízení úspěch s podaným odvoláním a žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení.

27. Náklady žalobce se sestávají z odměny za právní zastoupení advokátem v rozsahu 2 úkonů právní služby po 14 340 Kč (písemné vyjádření k odvolání žalované ze dne 28.4.2023, účast na jednání odvolacího soudu dne 31.10.2023) podle § 7 vyhlášky č. 177 / 1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ze 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhrady cestovních výdajů ze cestu na trase [právnická osoba] a zpět k jednání odvolacího soudu dne 31.10.2023 ve výši 1 128,80 Kč, náhrady za ztrátu času v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 6 274,80 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 37 283, 60 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).

Poučení