2 Cmo 75/2024 - 139

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Malé a soudců JUDr. Radima Novotného a JUDr. Ivany Wolfové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozený [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 3. [Jméno advokáta C], narozený [Datum narození advokáta C] bytem [Adresa advokáta C] zastoupený advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] 4. [Jméno advokáta E], narozená [Datum narození advokáta E] bytem [Adresa advokáta E] zastoupená advokátem [Jméno advokáta F] sídlem [Adresa advokáta F] o zaplacení 3 650 077 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2024, č. j. 49 Cm 105/2023-102 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1., 2. na nákladech námitkového řízení částku 183 298,06 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných 1., 2.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3. na nákladech námitkového řízení částku 112 675,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 3.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 4. na nákladech námitkového řízení částku 64 340,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované 4.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1. a 2. náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 47 652,22 Kč k rukám zástupce žalovaných 1. a 2., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3. náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 28 168,80 Kč, k rukám zástupce žalovaného 3., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobce je povinen zaplatit žalované 4. náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 40 499 Kč, k rukám zástupce žalované 4., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil ve vztahu k žalovaným 1.-4. v celém rozsahu směnečný platební rozkaz téhož soudu z 28 .6 .2023, č. j. 49 Cm 105/2023-31 (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce tohoto kterého ze žalovaných náhradu nákladů řízení ve výši 181 173,30 Kč ve vztahu k žalovaným 1., 2. (výrok II.), ve výši 112 118,60 Kč ve vztahu k žalovanému 3. (výrok III.), ve výši 114 119,94 Kč ve vztahu k žalovanému 4. (výrok IV.).

2. Nárok byl uplatněn z titulu směnky vlastní vystavené společností [právnická osoba]. v [adresa] dne 8. 10. 2008 na řad [právnická osoba]. na směnečnou sumu 3 650 077 Kč splatné 3. 2. 2023 v Praze opatřené doložkou bez protestu. Směnka byla avalována žalovanými [právnická osoba]. a právním předchůdcem žalované 4. Po žalované 4., která jako dědička po zemřelém [Anonymizováno] [Anonymizováno], uplatnila výhradu soupisu, žalobce požadoval jen částku do výše nabytého dědictví, tj. 1 062 849,23 Kč. Směnka byla rubopisem převedena na žalobce. Žalovaní ničeho nezaplatili ani před zaslání předžalobní výzvy.

3. Směnečným platebním rozkazem výše uvedeným byla žalovaným 1.-4. uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně (s tím, že žalovaná 4. je povinna plnit jen do výše 1 062 849,23 Kč) směnečný peníz ve výši 3 650 077 Kč s 6% úrokem od 4. 2. 2023 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 12 167 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 253 595,50 Kč.

4. Proti němu podali všichni žalovaní včasné námitky.

5. Žalovaní 1. a 2. namítli, že remitent směnky ji nabyl vědomě ke škodě dlužníka. Přestože směnku nabyl již v roce 2017, vyplnil ji a u soudu uplatnil až v roce 2023, tj. 14 let od splatnosti původní pohledávky. Žalobce je přitom společností obchodující s pohledávkami. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany, je nekalé s úmyslem se obohatit. Směnečný peníz je trojnásobek původní pohledávky. Nad částku 1 121 271,87 Kč je tak jeho uplatnění nemravné. Dále namítli excesivní vyplnění blankosměnky, kdy část pohledávek původního věřitele byla postoupena na třetí osobu, a ještě je uspokojena. V rozsahu částky 65 846,59 Kč nárok zanikl zaplacením. Namítli promlčení práva vyplnit blankosměnku, když splatnost pohledávky nastala 8.10.2009, směnka byla indosována v roce 2017, k doplnění data splatnosti došlo v roce 2023. Vyplnění data splatnosti nemůže být neohraničené s možností uplatnit jej kdykoli po rozhodném dni a nelze tak být vydán napospas majiteli směnky, kdy ten se rozhodne směnku vyplnit.

6. Žalovaný 3. se bránil totožnými námitkami jako žalovaní 1., 2. Doplnil, že časově neohraničená možnost věřitele doplnit do blankosměnky datum splatnosti a směnečnou sumu je ustanovením zvýhodňujícím věřitele, a proto jej činí minimálně vůči avalům absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy, příp. neurčitým, to vše za situace, kdy aval nemá žádný zákonný důvod plnit na dluh z nevyplněné blankosměnky na rozdíl od výstavce směnky. Oznámením z 8. 10. 2009 byla úvěrová smlouva vypovězena, došlo tak k zániku zajištění vystavenou blankosměnkou. Po tomto datu proto nemohlo dojít k nárůstu jistiny pohledávky. Došlo tak k excesivnímu vyplnění blankosměnky nad částku 1 055 445,28 Kč, neboť směnka zajišťovala pohledávku ze smlouvy č. 150052375. Rozdíl mezi směnečnou sumou a výše uvedenou částkou je patrně příslušenstvím pohledávky, kdy žalovaný 3. vznáší námitku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy a neplatnost zajišťovací směnky. Namítl také promlčení pohledávky splatné 8. 10. 2009.

7. Žalovaná 4. v námitkách uvedla, že směnka sloužila k zajištění závazku ze smlouvy o kontokorentním úvěru z 8. 10. 2008 do výše 1 500 000 Kč. Na majetek výstavce byl prohlášen konkurz, do kterého byla přihlášena remitentem pohledávka ve výši 1 055 445,28 Kč. Konkurz byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení a dne 14. 12. 2021 došlo k výmazu výstavce z obchodního rejstříku. Žalovaná 4. považovala všechny závazky svého zemřelého manžela, který byl avalem směnky, za vyrovnané a ukončené. Následně byla blankosměnka převedena na žalobce rubopisem, není jí zřejmé, k jakému datu. Blankosměnku vyplnil žalobce. Právní předchůdce žalobce mohl blankosměnku vyplnit ke dni prohlášení konkurzu na výstavce, tj. k 22. 10. 2009, toto právo nevyužil a pohledávku postoupil na žalobce dne 15. 8. 2017. K vymáhání a vyplnění blankosměnky došlo žalobcem po 15 letech. Takové jednání je zneužitím práva v její neprospěch a v rozporu s dobrými mravy. Takovému jednání nemůže soud poskytnout ochranu.

8. Žalobce označil podané námitky jako nedůvodné. Směnka má abstraktní charakter, nevyplývá z ní žádný právní důvod. Směnečný závazek je samostatný, oddělený od závazku, který byl důvodem jeho vzniku. Žalovaní jako směneční rukojmí jsou zavázáni jako ten, za koho se zaručili. Směnka byla na žalobce převedena rubopisem, vč. příslušenství a pohledávky ze smlouvy o úvěru dne 15. 8. 2017. Právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje a promlčení směnkou zajištěné pohledávky nemá vliv na její existenci. Kauzální námitky lze uplatnit pouze vůči původnímu věřiteli, tj. žalovaní nejsou oprávnění je uplatnit. Vyplnění blankosměnky bylo realizováno dle reálné výše neuhrazeného úvěru. Datum a místo rubopisu nejsou podmínkou jeho platnosti. Ohradil se proti tvrzení, že by snad jednal ve zlém úmyslu, když k doplnění a uplatnění směnky došlo v souladu se zákonem.

9. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], vystavila dne 8. 10. 2008 směnku vlastní na řad [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. na částku 3 650 077 Kč splatnou bez protestu dne 3. 2. 2023. Ta byla avalována žalovanými 1.-3. a [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Směnka byla bez uvedení data indosována sine obligo na řad žalobce. Výzvou z 9. 3. 2023 byli žalovaní vyzváni k zaplacení pohledávky. Žalovaná 4. nabyla veškerý majetek s výhradou soupisu po [Anonymizováno] [Anonymizováno] v rámci řízení o pozůstalosti vedeného u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 24D 385/2017, kdy obvyklá cena majetku činila 1 062 849,23 Kč. Směnka ve formě blankosměnky sloužila jako zajištění k závazku ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené dne 8.10.2008 mezi výstavcem a remitentem směnky do výše 1 500 000 Kč. Způsob jejího vyplnění byl sjednán smlouvou z téhož dne. Souhlas s obsahem dohody žalovaní potvrdili svým podpisem. Smlouva byla vypovězena dopisem právního předchůdce žalobce z 8. 10. 2009 a dluh se tak stal okamžitě splatný. Dopisem z 29. 8. 2017 byl [Jméno žalované B] informován o změně osoby věřitele v rámci insolvenčního řízení na základě smlouvy o postoupení pohledávky z 15. 8. 2017 na řad žalobce. V návaznosti na postoupení pohledávky došlo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2017, č. j. KSPH 40 INS 6607/2009-P30-5 k připuštění změny v osobě věřitele. Ke dni 27. 10. 2009 činila jistina po splatnosti na úvěrovém účtu č. 195711012 částku 1 055 445,28 Kč.

10. S ohledem na obsah žalovanými uplatněných námitek a s odkazem na čl. I § 17 ZSŠ soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou toho, zda žalobce při nabytí směnky nejednal v rozporu s dobrými mravy a nedošlo z jeho strany ke zneužití práva vůči žalovaným.

11. Uzavřel, že směnka byla vystavena 8. 10. 2008 ve formě blankosměnky, sloužila k zajištění závazku ze smlouvy o úvěru výše uvedené. Dne 15. 8. 2017 byla pohledávka spolu se zajištěním postoupena na žalobce, který tuto skutečnost oznámil jednateli výstavce a na základě ní vstoupil do insolvenčního řízení vedeného na výstavce směnky rozhodnutím soudu z 18. 9. 2017. Z vyjádření žalobce vyplývá, že mu v té době bylo známo, že došlo k porušení úvěrové smlouvy a v důsledku toho k jejímu vypovězení dne 8. 10. 2009, tj. že věděl, že byly splněny podmínky pro vyplnění blankosměnky. Pokud žalobce nabyl směnku v srpnu 2017, přičemž je nepodstatné, zda ji nabyl v podobě nevyplněné, či vyplněné a uplatnil ji u soudu v roce 2023, došlo na jeho straně ke zneužití práva na úkor žalovaných, kteří důvodně předpokládali, pro časový odstup 14ti let, že došlo k vypořádání vztahů z poskytnutého úvěru zesplatněného v říjnu 2009 a jeho zajištění, a to zvlášť v ohledem na jejich postavení avalistů.

12. Poukázal na to, že právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje, neznamená to však, že majitel ji může vyplnit libovolně, po mnoha letech a vystavit tak žalované právní nejistotě s tím, že již nemusí mít k dispozici důkazy, kterými by se mohl proti směnečnému nároku bránit. Takový výkon práva ze strany podnikatele nemůže požívat právní ochrany a je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce tak nabytím směnky zneužil svého práva vůči žalovaným a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 79/2022-88, nález Ústavního soudu z 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10).

13. Vydaný směnečný platební rozkaz z tohoto důvodu zrušil, aniž se zabýval dalšími námitkami uplatněnými žalovanými. Neprovedl proto z toho důvodu další důkazy a nehodnotil ostatní důkazy v řízení provedené nad rámce výše uvedených.

14. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy všem žalovaným, kteří byli v námitkovém řízení úspěšní, přiznal jejich náhradu, jak vyčíslena v bodech 19.-20 napadeného rozsudku.

15. Žalobce ve včas podaném odvolání navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že směnečný platební rozkaz ponechává vůči všem žalovaným v platnosti a žalobci přizná náhradu nákladů řízení za řízení před soudu obou stupňů. Konstatoval, že právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje. Případné promlčení hlavní úvěrové pohledávky je v tomto směru bezvýznamné (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1181/2009 z 31. 3. 2010). Majitel blankosměnky má právo do ní vyplnit jakékoliv datum splatnosti (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 274/2004). Omezení práva na vyplnění blankosměnky by mohlo být omezeno například dohodnutou lhůtou, ve které by bylo možné blankosměnku doplnit (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 103 VSPH 228/2022-129 z 14. 6. 2023). Napadeným rozhodnutím byl žalobce fakticky sankcionován za něco, co je v souladu s právem a stávající judikaturou. Jednání žalobce jako podnikatele, jehož předmětem činnosti je vykupování a vymáhání pohledávek, nelze považovat za zneužití práva vůči žalovaným a jednání v rozporu s dobrými mravy. Žalobce je veden snahou vlídného přístupu k dlužníkům, váže na sebe zvýšené standardy na vymáhání, z toho důvodu je dobrovolně držitelem licence ČNB a pod jejím dohledem. Odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 z 18. 7. 2013 není případný, neboť řeší otázku spotřebitelky ve vztahu k nebankovní společnosti, která půjčila drobný spotřebitelský úvěr se smluvní pokutou. V projednávané věci však směnka zajištovala podnikatelský úvěr poskytnutý výstavci směnky ve výši 1 500 000 Kč. Všichni žalovaní (včetně žalované 4.) byli jednateli i společníky úvěrovaného a výstavce směnky, přičemž v takovém případě vystupují avalisté v režimu podnikatelů se všemi podnikatelskými riziky. Za neúspěch podnikání nesou plnou odpovědnost. Za nemravné je třeba považovat jen to, že zůstal vysoký neuhrazený dluh, který žalovaní nesplatili. Původním věřitelem je nadto mezinárodní banka, jedna z největších v ČR. Po rubopisování směnky na nového věřitele nepříslušela žalovaným možnost vznášet kauzální námitky. Argument soudu, že avalové snad po dlouhé době o úvěru nemají dostatek důkazů je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 336/2010 z 27. 9. 2011, dle kterého platí, že jako společník a jednatel úvěrovaného dlužníka nepochybně o dluhu ze smlouvy o úvěru a jeho výši vědět měl a mohl. K otázce nemravnosti právního jednání se vyjádřil i Vrchní soud v Praze v rozsudku z 30. 9. 2022, č. j. 102 VSPH 377/2021-60, ve kterém uzavřel, že „nemravnost právního jednání žalobce nepředstavuje ani okolnost, že žalobce zakládá část svého podnikání na vykupování dávno promlčených dluhů, které jsou zajištěny blankosměnkou a následně uplatňuje tyto pohledávky v insolvenčním řízení.“ Z hlediska časové osy poukázal na to, že úvěr nebyl plněn a byl vypovězen 8. 10. 2009, poté nebyla směnka uplatněna pro úpadek dlužníka, a to po celý konkurz výstavce směnky (od 22. 10. 2009 do 5. 5. 2021). To vylučuje jakýkoliv zlý úmysl, kdy věřitel čekal na skončení insolvenčního řízení a poté se obrátil na soud se zbytkem svého nároku. Nárůst dluhu a jeho úročení po dobu 14 let je vlivem trvání konkurzu, kdy avalisté v průběhu jeho trvání mohli dobrovolně svůj dluh, s nímž byli jako jednatelé a společníci seznámeni, plnit. Ve vztahu k nákladům řízení má žalobce zato, že by neměl být přiznán nárok na úkon - vyjádření z 10. 8. 2023 učiněný žalovaným 3., kdy advokát podá v řízení vyjádření a jiný advokát takové podání doslova zkopíruje, nejedná se proto o účelně vynaložený úkon právní služby. Chybně byla také určena tarifní hodnota u žalované 4., kdy ta je omezena jen do částky 1 062 849,23 Kč, a to je třeba zohlednit do tarifní hodnoty úkonu. Ve vztahu k ní by tak měla být hodnota úkonu omezena max. částkou 12 580 Kč.

16. Žalovaná 4. ve vyjádření k odvolání navrhla rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdit pro jeho věcnou správnost. K otázce posouzení dobrých mravů odkázala na bod 16 napadeného rozsudku. Jeho závěry v něm uvedené považuje za správné. V tomto směru poukázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, č. j. 5 Cmo 79/2022-88.

17. Žalovaní 1., 2. při jednání odvolacího soudu navrhli potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Poukázali na důvody uvedené v bodě 16 odůvodnění napadeného rozsudku. Odkázali na rozhodnutí odvolacího soudu č. j. 5 Cmo 79/2022-88 z 16. 11. 2022 a na něj navazující rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1292/2023 z 29. 2. 2024, když z důvodů v nich uvedených napadený rozsudek obstojí.

18. Žalovaný 3. navrhl potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost, přičemž odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, s jehož závěry se ztotožnil.

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.), když předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně a správnosti závěrů na základě tohoto přijatých.

20. Shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že nárok uplatněný žalobou je nárokem majitele směnky na zaplacení postižních práv podle čl. I. § 48 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), z titulu platné směnky vlastní, obsahující veškeré náležitosti předpokládané v čl. I § 75 ZSŠ. Představuje tak přímý, nesporný závazek žalovaných na zaplacení žalované částky, tj. postižních práv podle čl. I § 49 ZSŠ.

21. Směnka (ve formě blankosměnky) byla vystavena na řad [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. Smlouvou o postoupení pohledávky z 15. 8. 2017 přešla pohledávka, k jejímuž zajištění byla vystavena ve formě blankosměnky, na žalobce. Směnka pak byla indosována na žalobce nedatovaným indosamentem. V důsledku toho svědčí žalobci výhrada dle čl. I § 17 ZSŠ, dle kterého žalovaní nemohou vůči žalobci (jako majiteli směnky) činit námitky, které se zakládají na vlastních vztazích mezi původním věřitelem ([právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].) a žalovanými, ledaže žalobce při nabytí směnky jednal vědomě ke škodě dlužníka.

22. Žalovaní 1. a 2 se mýlí v tom, že právo na vyplnění blankosměnky je promlčené s poukazem na splatnost pohledávky, která nastala 8. 10. 2009.

23. Podle ustálené judikatury totiž platí, že právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje. Je-li v dohodě o vyplnění blankosměnky sjednáno právo majitele vyplnit datum splatnosti, má majitel právo vyplnit jakékoliv datum splatnosti. Jde-li o zajišťovací směnku, nesmí datum předcházet datu splatnosti zajišťovaného dluhu. Námitka promlčení směnkou zajištěné pohledávky nemá sama o sobě vliv na povinnost zaplatit směnku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1181/2009 z 31. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 357/2012 z 29. 4. 2013).

24. Žalovaní jako avalové směnky (resp. u žalované 4. její zemřelý manžel, do jehož práv vstoupila na základě řízení o pozůstalosti) vystupovali ve vztahu založenému smlouvou o kontokorentním úvěru č. 150052375 jako podnikatelé při podnikatelské činnosti, což lze vztáhnout i na dohodu o vyplnění blankosměnky. Ve vztahu k nim pak platí, že podle § 265 zák. č. 513/1991 Sb. výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

25. Vzhledem k tomu, že blankosměnka a dohoda o způsobu jejího vyplnění byly sjednány 8. 10. 2008 platí, že v souladu s § 3 zák. č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Je proto podstatné, aby při nabytí práv ze směnky nedošlo žalobcem k zneužití práva vůči žalovaným, a aby nabytí a uplatnění nároků ze směnky nebylo v rozporu s dobrými mravy.

26. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce nabyl pohledávku smlouvou z 15. 8. 2017 spolu se směnkou. Je tak zřejmé, že mu byly parametry smlouvy o úvěru, včetně způsobu jejího zajištění a dohody o vyplnění blankosměnky známy minimálně od té doby. Musel tak vědět, kdy došlo ze strany výstavce směnky k porušení smluvních podmínek, že smlouva byla vypovězena v říjnu 2009 a kdy došlo k naplnění podmínek pro vyplnění blankosměnky. Právo ze směnky bylo přitom uplatněno u soudu v průběhu roku 2023. Žalobce si musel být vědom toho, že vyplněním blankosměnky se značným časovým odstupem zneužil práv žalovaných, kdy tito mohli reálně předpokládat vyplnění blankosměnky a splatnost směnečného závazku za předpokladu porušení povinností výstavce směnky.

27. Neobstojí přitom argumentace žalobce, že k vyplnění blankosměnky nepřistoupil z důvodu, že na výstavce směnky byl v období od října 2009 do května 2021 prohlášen konkurz, když žalobci nic nebránilo v tom, aby i v průběhu vedeného insolvenčního řízení na výstavce směnky přistoupil k vyplnění blankosměnky (čl. I § 43 ZSŠ).

28. Lze tak souhlasit s názorem soudu prvního stupně, že výkonem práva způsobem shora uvedeným žalobce zneužil práva, a takové jednání je v rozporu s dobrými mravy. Nabytím směnky žalobce zneužil práva vůči žalovaným a takové jednání nepožívá právní ochrany (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 79/2022-88 z 16. 11. 2022, rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 1292/2023-119 z 29. 2. 2024).

29. Odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 z 18. 7. 2013 nepovažuje odvolací soud za přiléhavý, když tento řešil situaci mezi spotřebitelem a nebankovní společností poskytující půjčky se smluvenou smluvní pokutou.

30. Z důvodů výše uvedených odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

31. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že v námitkovém řízení úspěšným žalovaným náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů námitkového řízení pro jejich úspěch ve věci. Náklady řízení jsou splatné podle § 149 o. s. ř. k rukám právního zástupce toho kterého ze žalovaných ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

32. Ve vztahu k žalovaným 1., 2. se jedná o náklady za právní zastoupení, kdy sazba mimosmluvní odměny činí za jeden úkon právní služby částku 18 384 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT). Tarifní hodnota je počítána ze součtu částky 3 650 077 Kč (směnečný peníz) a 12 167 Kč (směnečná odměna), sníženo o 20 % u každého z těchto žalovaných. Celkem byly učiněny čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání námitek, účast na jednání soudu prvního stupně dne 7.2.2024 přesahující dvě hodiny, tj. dva úkony), tj. 4 x 18 384 Kč x 2 osoby. Dále byla přiznána náhrada hotových výdajů za osm úkonů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), cestovné ve výši 1 414 Kč, náhrada za promeškaný čas za šest půlhodin po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 31 812,06 Kč.

33. Ve vztahu k žalovanému 3. se jedná o náklady za právní zastoupení za čtyři úkony právní služby po 22 980 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 AT) za převzetí zastoupení, podání námitek, účast na jednání soudu prvního stupně dne 7.2.2024 přesahující dvě hodiny, tj. dva úkony, čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), 21% DPH 19 555,20 Kč. Námitky z 10. 8. 2023 jsou úkonem učiněným v návaznosti na poučení soudu obsaženém ve vydaném směnečném platebním rozkazu, na jejichž základě je možné zvrátit povinnost uloženou vydaným směnečným platebním rozkazem a nelze ho z toho důvodu považovat za neúčelně vynaložený úkon.

34. Ve vztahu k žalované 4. se jedná o náklady za právní zastoupení za čtyři úkony právní služby po 12 580 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 AT) za převzetí zastoupení, podání námitek, účast na jednání soudu prvního stupně dne 7.2.2024 přesahující dvě hodiny, tj. dva úkony. Tarifní hodnotu úkonu je přitom třeba počítat pouze z částky 1 062 849 Kč, která je ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 4. předmětem řízení. Dále byly přiznány čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), cestovné 1 054 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč (§ 14 odst. 1 AT), 21 % DPH 11 166,54 Kč.

35. Ve výrocích II. – IV. byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. způsobem shora uvedeným změněn v rozsahu výše přiznaných nákladů řízení.

36. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný. Náklady odvolacího řízení tvoří náklady za právní zastoupení žalovaných, přičemž jsou splatné k rukám právního zástupce toho, kterého ze žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

37. Náklady odvolacího řízení žalovaných 1., 2. činí jeden úkon právní služby po 18 384 Kč za každého z nich, tj. 2 x 18 384 Kč (jednání odvolacího soudu dne 2. 10. 2024), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, cestovné ve výši 1 414 Kč (osobním automobilem [Anonymizováno] RX 450H/ RZ [SPZ]/ celkem 180 km/benzin 95/38,20 Kč/1l/ spotřeba 5,90 l/100 km), náhrada za promeškaný čas za šest půlhodin po 100 Kč, 21 % DPH 8 270,22 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

38. Náklady odvolacího řízení žalovaného 3. činí jeden úkon právní služby po 22 980 Kč (za účast na jednání odvolacího soudu dne 2. 10. 2024), jedna náhrada hotových výdajů po 300 Kč, 21% DPH 4 888,80 Kč.

39. Náklady odvolacího řízení žalované 4. činí tři úkony právní služby po 12 580 Kč (vyjádření k odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k/ AT, další porada s klientem dne 30. 9. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. c/ AT, za účast na jednání odvolacího soudu dne 2. 10. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g/ AT), tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč, cestovné ve výši 1 259 Kč (osobním automobilem [Anonymizováno] [Anonymizováno] RZ [SPZ]/celkem 166,8 km/spotřeba 5,3 l/100 km/38,20 Kč/1 l/7,55 Kč/1 km), náhrada za promeškaný čas za šest půlhodin po 100 Kč.

Poučení