2 T 46/2021- 371

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl v hlavním líčení konaném dne [datum] v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Pařez a přísedících Taťány Humlové a Heleny Foitové, takto:

Výrok

Obžalovaná [celé jméno obžalované] (rozená [příjmení]), [datum narození] v [obec], trvale bytem [adresa obžalované], je vinna, že se dne [datum] jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zastupující danou společnost na základě plné moci dostavila na Odbor dopravy a správních agend [stát. instituce], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], kde v rámci jednání v souvislosti se zjišťováním podkladů pro zahájení správního řízení na základě podnětu Ministerstva dopravy České republiky týkajícího se umisťování reklamy na mostních objektech nad dálnicí D5 bez řádného povolení ze strany společnosti [právnická osoba] zanechala, se slovy "Tady máte nějakou pozornost", v kanceláři referentky Odboru dopravy a správních agend [jméno] [příjmení], [datum narození], kosmetický balíček v hodnotě 676 Kč, který obsahoval čtyři výrobky zn. Manufaktura, a to i přes nesouhlas [jméno] [příjmení], a dále se dne [datum] jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zastupující danou společnost na základě plné moci dostavila na Odbor dopravy a správních agend [stát. instituce], kde při nahlížení do spisového materiálu v rámci již probíhajícího správního řízení se společností [právnická osoba], ve kterém hrozilo společnosti [právnická osoba] uložení pokuty až do výše [částka], řekla [jméno] [příjmení], [datum narození], referentce Odboru dopravy a správních agend, že má pro ni hezký dárek k Vánocům, a následně položila vedle stolu dárkovou tašku, která obsahovala bonboniéru zn. Ferrero Collection v hodnotě [částka] a sportovní "chytrý" náramek zn. Amazfit v hodnotě [částka], a to i přes opakovaný nesouhlas [jméno] [příjmení], kdy dále řekla [jméno] [příjmení], že společnost [právnická osoba] je srozuměna s tím, že pokutu dostane, ale že by ta pokuta mohla být v nižší částce, kdy slova "v nižší částce" nevyslovila, ale naznačila rukou, tedy sama poskytla úplatek jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu a takový čin spáchala vůči úřední osobě čímž spáchala zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, a odsuzuje se podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 30 000 Kč, který tvoří 150 denních sazeb po 200 Kč, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obžalované dále ukládá trest propadnutí věcí, a to: -) dárkový kosmetický balíček značky MANUFACTURA, který obsahuje 1 x extra jemný šampon se solí z Mrtvého moře, panthenolem a ovesným výtažkem, obsah 250 ml, doba expirace 09/2021, 1 x extra jemný sprchový gel se solí z Mrtvého moře, panthenolem a ovesným výtažkem, obsah 250 ml, doba expirace 09/2021, 1x jemný krém na ruce se solí z Mrtvého moře, ovesným výtažkem a bambuckým máslem, obsah 75 ml, doba expirace 09/2020, 1x jemné mýdlo se solí z Mrtvého moře, ovesným výtažkem a bambuckým máslem, váha 150 g, doba expirace 06/2021, -) bonboniéra značky FERRERO Collection obsahující 3x bonbon FERRERO RONDNOIR, 9x bonbon FERRERO ROCHER A 3x bonbon Raffaello, váha 172 g, datum spotřeby do 25. 1. 2020, -) chytrý náramek značky XIAOMI AMAZFIT, model Cor A1702, černé barvy včetně příslušného USB nabíjecího kabelu, podle § 70 odst. 6 tr. zákoníku připadají propadlé věci Českému státu.

Odůvodnění

1. Po zhodnocení všech v hlavním líčení provedených důkazů vzal soud za prokázaný skutkový děj uvedený ve výrokové části tohoto rozsudku a dospěl tak k závěru, že vina obžalované ze spáchání trestného činu (zločinu) zde uvedeného byla dostatečně prokázána.

2. Obžalovaná spáchání uvedeného trestného činu popřela. Ve své výpovědi uvedla, že jako zaměstnankyně společnosti [právnická osoba] měla v rámci svého pracovního zařazení na starosti záležitosti týkající se reklamních zařízení na mostech, včetně uzavírání nájemních smluv. V rámci tohoto pracovního zařazení pak tuto společnost zastupovala ve správním řízení, které bylo proti ní vedeno odborem dopravy [stát. instituce] pro přestupek spočívajícím v nepovoleném umístění reklamních zařízení na mostních objektech na dálnici D5. Za odbor dopravy [stát. instituce] činila úkony v tomto správním řízení svědkyně [příjmení], která ještě před jeho zahájením kontaktovala ohledně nepovoleného umístění reklamních zařízení na mostních objektech na dálnici D5 jejich klienta, společnost [právnická osoba] [příjmení] k tomu již ze strany této svědkyně nedocházelo, byla svým nadřízeným, svědkem [příjmení], prostřednictvím přeposlané e-mailové zprávy, kterou obdržel od svědkyně [příjmení] z obchodního úseku, pověřena k řešení této situace, kterou jejich společnost vnímala jako velký problém. Dne [datum] proto telefonicky kontaktovala svědkyni [příjmení] s žádostí, aby jejich klienta, společnost [právnická osoba] již nekontaktovala a předmětnou věc řešila pouze s ní, jako zástupkyní společnosti [právnická osoba] Zároveň se dohodly na schůzce v kanceláři svědkyně [příjmení], která se uskutečnila dne [datum]. Na této schůzce pak ihned po svém příchodu předala svědkyni [příjmení] balíček s kosmetikou jako poděkování za to, že tohoto jejich klienta již nekontaktovala, o čemž věděla vzhledem k tomu, že jí svědkyně [příjmení] buď sama, anebo prostřednictvím svědka [příjmení] za vyřešení tohoto problému děkovala. Jelikož jí na této schůzce svědkyně [příjmení] sdělila, že bude se společností [právnická osoba] zahájeno správní řízení a že společnosti bude uložena pokuta, zeptala se jí, zda tato pokuta bude [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], nebo míň, což naznačila i gestem ruky. Rozhodně jí tedy nežádala, aby pokuta, která jim bude uložena, byla nižší, pouze se jí ptala na to, v jaké výši jim může být pokuta uložena. Na to jí svědkyně [příjmení] odpověděla, že o výši pokuty rozhoduje její nadřízení, pan [příjmení]. Druhá schůzka dne [datum] se pak také konala po jejich předchozím telefonickém rozhovoru, při němž jí svědkyně [příjmení] přislíbila pomoc s přípravou na výslech zástupce ŘSD, o jehož konání v rámci správního řízení byli písemně vyrozuměni, stejně jako o jeho zahájení. Při této druhé schůzce zřejmě chtěla nahlížet do spisu, nicméně za tím účelem tam nejela, neboť pokud by tomu tak bylo, zcela jistě by s sebou měla k tomu určenou plnou moc, kterou po ní svědkyně [příjmení] požadovala a kterou jí zaslala e-mailem následující den. I na této druhé schůzce jí ihned po svém příchodu znovu jako poděkování za to, že jejich klienta již nekontaktovala, předala balíček s bonboniérou a chytrými hodinkami. Obžalovaná připustila, že v obou případech svědkyně [příjmení] přijetí balíčků odmítala s tím, že je nechce, že nemohou přijímat dary a aby si je vzala zpět, nicméně i přesto jí tam balíčky nechala, vědoma si toho, že podle vnitřních předpisů zaměstnavatele nemohou takové dary na úřadech poskytovat. Z její strany to měla být však pouze určitá forma poděkování za vstřícnost svědkyně [příjmení], která vyhověla její žádosti, aby jejich klienta již nekontaktovala. Rozhodně jí tím nechtěla uplácet, neboť k tomu neměla žádný důvod. Navíc předávané věci nepovažovala za nějak cenné, neboť se jednalo o neupotřebitelné vánoční dárky zaměstnancům, které byly ve firmě volně k dispozici.

3. Zaslání e-mailu s požadavkem na vyřízení záležitosti týkající se nepovoleného umístění reklamních zařízení na mostních objektech na dálnici D5 a s tím souvisejícího kontaktování [právnická osoba] s.r.o. ze strany svědkyně [příjmení], potvrzují nejen svědkyně [příjmení], na kterou se jako na osobu zajišťující prodej tohoto reklamního zařízení tato společnost obrátila, ale i kolega obžalované, svědek [příjmení], který tento e-mail od svědkyně [příjmení] obžalované k vyřízení přeposlal, neboť obžalovaná ve společnosti [právnická osoba] měla v rámci svého pracovního zařazení na starosti řešení nájemních smluv, které se týkají umístění reklamních zařízení výhradně na mostech a další záležitosti s tím spojené. V rámci této kompetence vyplývající z jejího pracovního zařazení pak obžalovaná i samostatně zastupovala společnost [právnická osoba] ve správním řízení, které bylo proti této společnosti vedeno odborem dopravy [stát. instituce] pro přestupek spočívajícím v nepovoleném umístění reklamních zařízení na mostních objektech na dálnici D5, což potvrdili i oba jednatelé společnosti [právnická osoba], tedy jak [anonymizováno] [příjmení] (viz v průběhu hlavního líčení ve smyslu ust. § 211 odst. 6 tr. řádu čtený úřední záznam o jím podaném vysvětlení), tak i [anonymizováno] [příjmení], který v této souvislosti ve své výpovědi poukázal na samostatnost zaměstnanců při plnění pracovních úkolů a jejich odbornou erudici umožňující jim jednat i s úřady samostatně. Všichni zaměstnanci, včetně obžalované, jak tito svědci potvrdili, byli přitom formou školení a interních předpisů seznámeni s tím, že ze strany zaměstnavatele je dána nulová tolerance ve vztahu ke korupčnímu jednání na úřadech, včetně toho, že je zákaz poskytovat zde jakékoliv dary. Obžalovaná však podle jejich názoru v rozporu s tím nejednala, neboť předáním balíčků obsahujících svoji hodnotou téměř bezcenné věci, projevila slušnost vůči svědkyni [příjmení], které tímto způsobem pouze poděkovala za její vstřícnost v tom, že v předmětné záležitosti přestala kontaktovat jejich klienta, společnost [právnická osoba] Právě to pak bylo v celé věci stěžejní, neboť další kontaktování tohoto klienta by bylo pro jejich společnost velkým problémem ohrožujícím jejich prestiž a tím i další vzájemnou spolupráci. [příjmení] správnímu řízení, které bylo vedeno s jejich společností pro uvedený přestupek, však obžalovaná zabránit nemohla a nebyla ani za tento přestupek z hlediska plnění pracovních úkolů zodpovědná. Proto jí také nehrozil žádný postih v případě, že bude ve správním řízení jejich společnosti za tento přestupek uložena pokuta, jejíž výše neměla vliv ani na její pracovní hodnocení tak, aby byla motivována k tomu, aby tato výše pokuty byla co nejnižší.

4. Naproti tomu stojí výpověď svědkyně [příjmení], která ve své výpovědi uvedla, že pracuje jako referentka na odboru dopravy a správních agend [stát. instituce] a že jí byl jako úřední osobě přidělen k vyřízení podnět Ministerstva dopravy týkající se přestupku spočívajícího v nepovoleném umístění reklamních zařízení na mostních objektech na dálnici D5. V rámci výkonu své pravomoci nejprve prověřovala, kdo se mohl tohoto přestupku dopustit, kdy kromě jiných za tím účelem kontaktovala i společnost [právnická osoba], kdy ze strany této společnosti jí bylo sděleno, aby se v této souvislosti obrátila na společnost [právnická osoba], která měla být podle této společnosti za toto umístění reklamních zařízení odpovědná. To jí potvrdila i obžalovaná, která jí ještě předtím, než bylo ohledně tohoto přestupku zahájeno správní řízení se společností [právnická osoba], zřejmě telefonicky kontaktovala a která se za ní dne [datum] dostavila do kanceláře, kde jí ihned po svém příchodu předala balíček s kosmetikou se slovy„ tady něco máte“. Nic jiného jí neřekla, ani jí za nic neděkovala. Ačkoliv jí sdělila, že balíček nechce, že nesmí přijímat žádné dary a aby si ho vzala zpět, obžalovaná jí tam balíček nechala a poté, co podepsala zápis o jednání, při kterém jí sdělila, že se společností [právnická osoba] bude zahájeno správní řízení, v němž jim hrozí sankce v podobě uložení pokuty, z kanceláře odešla, přičemž balíček, který tam nechala, uložila do skříně s tím, že jí ho později vrátí. Při této první schůzce se obžalovaná na výši pokuty, která jim hrozí, neptala. O výši hrozící pokuty se spolu bavily až na druhé schůzce, která se po zahájení správního řízení konala dne [datum] z důvodu nahlížení do spisu obžalovanou (byť k tomu potřebnou plnou moc jí e-mailem zaslala až následující den) a nikoliv z důvodu jí pomoci s přípravou na výslech pracovníka ŘSD jako svědka ve správním řízení, který se navíc konal až později. I při této druhé schůzce jí obžalovaná ihned po svém příchodu bez nějakého komentáře předala další balíček s bonboniérou a chytrými hodinkami, jehož přijetí odmítla s tím, že ho nechce, že nesmí přijímat žádné dary a aby si ho vzala zpět, že se pokutě stejně nevyhnou. Obžalované, která se jí ptala na výši hrozící pokuty, sdělila, že jim může být uložena pokuta až do výše 300 000 Kč s tím, že její konkrétní výši určí, až bude mít k dispozici všechny k tomu se vztahující podklady, nehledě na to, že konečné rozhodnutí náleží jejímu vedoucímu, který jí určenou výši pokuty schvaluje a následně podepisuje. V této souvislosti vyloučila, že by obžalovaná při svém dotazu na výši hrozící pokuty uváděla jakékoliv částky, tedy neptala se, zda to bude„ 10 000 Kč, 20 000 Kč, 30 000 Kč, 40 000 Kč nebo míň“, přičemž gesto rukou použila až při svém odchodu, kdy se sdělením, že ví, že dostanou pokutu, tímto gestem naznačovala, aby byla malá. Proto také druhý balíček, jehož přijetí odmítla a který tam i přesto obžalovaná nechala, vnímala jako její snahu ovlivnit v té době již zahájené správní řízení, tedy jako úplatek, na rozdíl od prvního balíčku, který před zahájením správního řízení vnímala jako určitý druh pozornosti. I když druhý balíček, který rovněž uklidila do skříně, vnímala jako úplatek, obžalovanou na to před jejím odchodem neupozornila a ani o tom neučinila žádný záznam. Upozornila na to až vedoucího odboru dopravy a správních agend, pana [příjmení], kterému oba balíčky asi po týdnu odevzdala s tím, že mu okolnosti jejich předání obžalovanou podrobně popsala, včetně jejího přesvědčení, že se jí tím obžalovaná pokusila uplatit. Vedoucí odboru, pan [příjmení], se následně rozhodl řešit vše cestou trestního oznámení, ačkoliv sama jeho podání neiniciovala. To, že obžalované v případě druhého balíčku říkala, že ho nechce, že nesmí přijímat žádné dary a ať si ho odnese, slyšel i její kolega, svědek [příjmení], který byl toho dne v jejich společně sdílené kanceláři druhé schůzce s obžalovanou přítomen.

5. Slyšený svědek [příjmení] pak toto tvrzení svědkyně [příjmení] ve své výpovědi potvrdil s tím, že jejímu jednání s obžalovanou konanému toho dne dále pozornost nevěnoval a nemůže se tak k jeho průběhu, ani k tomu, čeho se týkalo, vyjádřit. Kromě uvedené konfrontace týkající se předání balíčku, který svědkyně [příjmení] odmítala, zaregistroval pouze to, že se obžalovaná po skončení jednání zvedla ze židle a následně odešla. Její odchod však nesledoval a nevěnoval mu, stejně jako předchozímu průběhu jednání, pozornost, a proto se nedokázal vyjádřit k tomu, zda se svědkyně [příjmení] s obžalovanou bavily o výši hrozící pokuty a zda obžalovaná gestem ruky v této souvislosti něco naznačovala. Po odchodu obžalované viděl na stole ležet balíček, který tam obžalovaná i přesto, že jeho přijetí svědkyně [příjmení] odmítala, nechala a který poté, co do něho nahlédli a zjistili, že obsahuje nějaké hodinky, tato svědkyně uklidila do skříně s tím, že ho obžalované později vrátí. Po několika dnech se však rozhodla oznámit vše svému nadřízenému, kterému balíčky odevzdala a který se rozhodl podat na obžalovanou trestní oznámení.

6. Dalšími důkazy, které soud provedl a které mají význam z hlediska skutkových zjištění, jsou znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady věcí movitých, určující ve svých závěrech hodnotu věcí, které obsahovaly balíčky předané obžalovanou s tím, že hodnota těchto věcí činila v případě kosmetiky (první balíček) 676 Kč a v případě bonboniéry 139 Kč a„ chytrých hodinek“ 699 Kč (druhý balíček), tedy celkem 1 514 Kč, a dále listinné důkazy, zejména pak znalecký posudek z oboru ekonomika, odhady věcí movitých předložený obžalovanou, který ve svých závěrech hodnotu těchto věcí, resp. kosmetiky a bonboniéry, korigoval z částky 815 Kč na částku 690 Kč, protokol o vydání těchto věcí včetně jejich fotodokumentace, písemné podklady ze správního řízení vedeném odborem dopravy a správních agend [stát. instituce] proti společnosti [právnická osoba] pod sp. zn. [číslo] (rozhodnutí tohoto odboru ze dne [datum], protokoly o nahlížení do spisu ze dne [datum] a [datum], plná moc ze dne [datum], [datum] a [datum], protokol o ústním jednání – svědecká výpověď zástupce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], záznam o podání vysvětlení obžalovanou ze dne [datum]), výpis z obchodního rejstříku vztahující se ke společnosti [právnická osoba] a její výroční zpráva, pracovní smlouva obžalované, vnitřní předpisy této společnosti (seznámení se skupinovými vnitropodnikovými směrnicemi, pracovní řád, etický kodex, dary a protikorupční program), prezenční listiny ze školení Úřední korespondence, Antikorupční program a e-mailové zprávy předložené obžalovanou.

7. Na základě těchto provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Obžalovaná byla v době, kdy mělo k oběma žalovaným skutkům dojít, zaměstnankyní společnosti [právnická osoba], přičemž z výpovědí dalších zaměstnanců této společnosti, svědků [příjmení], [příjmení] a [anonymizována dvě slova] vyplynulo, že obžalovaná byla ve společnosti pověřena tím, aby za ni jednala před odborem dopravy a správních agend Městského úřadu Beroun v řízení souvisejícím s nepovoleným umístěním reklamních zařízení na mostních objektech na dálnici D5. Jako zástupkyně této společnosti obžalovaná poprvé navštívila svědkyni [příjmení] na jejím pracovišti dne [datum] v době, kdy tato svědkyně na základě svého pracovního zařazení na odboru dopravy a správních agend [stát. instituce] vykonávala úkony související se zjišťováním podkladů pro zahájení správního řízení o přestupku proti společnosti [právnická osoba], a to na základě podnětu Ministerstva dopravy, podle něhož tato společnost bez řádného povolení umisťovala reklamní zařízení na mostních objektech na dálnici D5. V rámci tohoto správního řízení mohla být společnosti [právnická osoba] za tento přestupek uložena pokuta až do výše 300 000 Kč.

8. Podruhé pak tuto svědkyni obžalovaná navštívila dne [datum], tj. v době, kdy uvedené správní řízení již probíhalo a bylo ve fázi, kdy uvedený správní orgán na základě podkladů, které měl k dispozici, rozhodne, zda se společnost [právnická osoba] uvedeného přestupku dopustila či nikoliv, a v kladném případě, jak vysoká pokuta jí bude za tento přestupek správním orgánem uložena. Výše pokuty přitom záležela na uvážení správního orgánu, neboť ustanovení § 42b odst. 6 písm. b) zákona [číslo] o pozemních komunikacích, stanoví pouze její horní hranici. 9. [jméno] svědkyně [příjmení] nebyla v této věci nadána samostatnou rozhodovací pravomocí, neboť rozhodnutí o uložení pokuty v konkrétní výši bylo v pravomoci vedoucího odboru dopravy a správních agend [stát. instituce]. Svědkyni [příjmení] však byla svěřena pravomoc vykonávat samostatně v návaznosti na uvedenou pravomoc vedoucího tohoto odboru veškeré úkony v rámci správního řízení, včetně přípravy návrhu rozhodnutí ve věci, jehož součástí, pokud by společnost byla uznána vinnou spácháním přestupku, bylo i určení konkrétní výše pokuty, která by měla být společnosti [právnická osoba] za tento přestupek uložena. Z provedených důkazů rovněž vyplývá, že obžalovaná při první návštěvě předala svědkyni [příjmení] balíček s kosmetikou v hodnotě 676 Kč. Okolnosti předání tohoto balíčku popisuje svědkyně [příjmení] tak, že obžalovaná jí balíček předala ihned po svém příchodu do kanceláře svědkyně a to se slovy ve smyslu„ tady něco máte“. V souvislosti s předáním balíčku přitom obžalovaná po svědkyni [příjmení] nic nechtěla, ani jí za nic neděkovala. Svědkyně [příjmení] na to obžalované řekla, že balíček nechce, že nesmí žádné dary přijímat a ať si ho odnese. Po skončení jednání svědkyně [příjmení] balíček, vzhledem k tomu, že ho tam obžalovaná nechala, uložila do skříně s tím, že jí ho později vrátí. V průběhu jednání při této první návštěvě obžalovaná svědkyni [příjmení] sdělila, že předmětné nezákonně umístěné reklamní zařízení patří skutečně společnosti [právnická osoba], tedy jejímu zaměstnavateli, o čemž učinila záznam o podání vysvětlení obžalovanou, který obě podepsaly. Vylíčení této první schůzky obžalovanou se liší zejména tím, že obžalovaná tvrdí, že předání balíčku mělo být poděkování svědkyni [příjmení] za to, že nadále již„ nekontaktovala“ jejich klienta, společnost [právnická osoba], jejíž reklamu prostřednictvím předmětných reklamních zařízení společnost [právnická osoba] zajišťovala. Druhou odlišností je to, že podle obžalované jí svědkyně [příjmení] při této první schůzce sdělila, že se společností [právnická osoba] bude zahájeno správní řízení, jehož výsledkem bude uložení pokuty. K dotazu obžalované na její výši svědkyně [příjmení] uvedla, že neví, že o tom bude rozhodovat její nadřízený. Tento dotaz podle obžalované přitom zněl tak„ zda to bude 10 000 Kč, 20 000 Kč, 30 000 Kč, 40 000 Kč, 50 000 Kč nebo míň“, což naznačila i gestem ruky. Obžalovaná nevyloučila, že svědkyně [příjmení] přijetí balíčku odmítala a potvrdila její výpověď v tom, že balíček zůstal v její kanceláři položený na stole.

10. Pokud jde o druhou schůzku obžalované a svědkyně [příjmení] na jejím pracovišti, která se konala dne [datum], z jejich výpovědí vyplývá, že obžalovaná předala svědkyni [příjmení] druhý balíček obsahující bonboniéru a sportovní chytré hodinky v celkové hodnotě 838 Kč. Svědkyně [příjmení] přitom uvedla, že předání balíčku obžalovaná nijak nekomentovala, obžalovaná naproti tomu uvedla, že při předání balíčku svědkyni [příjmení] znovu poděkovala, že již v souvislosti se správním řízením nekontaktuje jejich klienta, společnost [právnická osoba] Svědkyně [příjmení] uvedla, že po předání balíčku obžalované sdělila, že ho nechce, že nesmí přijímat žádné dary a ať si balíček vezme zpět. Obžalovaná odmítnutí přijetí druhého balíčku svědkyní [příjmení] připustila, přičemž obě se pak shodly na tom, že balíček jako v prvním případě zůstal po odchodu obžalované v kanceláři této svědkyně. Skutečnost, že svědkyně [příjmení] odmítala od obžalované přijmout druhý balíček, potvrdil svědek [příjmení], který byl v kanceláři přítomen v době, kdy obžalovaná svědkyni [příjmení] v uvedený den navštívila.

11. V případě této druhé schůzky se výpovědi obžalované a svědkyně [příjmení] liší, i pokud jde o důvod jejího konání. Zatímco svědkyně [příjmení] uvedla, že jí obžalovaná tohoto dne navštívila za účelem nahlédnutí do spisu, což potvrzuje i protokol o nahlížení do spisu ze dne [datum], obžalovaná uvedla, že [datum] se dostavila do kanceláře svědkyně proto, aby jí poradila, jak by se jako zástupce společnosti [právnická osoba] měla připravit na výslech svědka, kterým byl zástupce [příjmení] [jméno] [příjmení], k jehož výslechu však mělo a také skutečně došlo až dne [datum] (viz protokol o ústním jednání – svědecká výpověď ze dne [datum]). Konečně se výpovědi obžalované a svědkyně [příjmení] liší, pokud jde o okolnost, kdy se měla obžalovaná ptát této svědkyně na výši pokuty, která může být společnosti [právnická osoba] za daný přestupek uložena. Obžalovaná uvedla, že se tak mělo stát již při první schůzce dne [datum], svědkyně však uvádí, že k tomu došlo až na druhé schůzce dne [datum].

12. Pokud jde o rozporná tvrzení obžalované a svědkyně [příjmení], je soud toho názoru, že výpověď svědkyně [příjmení] je konzistentní, logická a má i oporu v dalších provedených důkazech. Již v době konání první schůzky se svědkyní [příjmení] muselo být obžalované známo, že společnost, kterou při této schůzce jako její zaměstnanec zastupovala, hrozí za nepovolené umisťování reklamních zařízení na mostních objektech na dálnici D5 pokuta, jejíž výše v každém konkrétním případě záleží na uvážení správního orgánu. Taková znalost obžalované se dá nepochybně předpokládat vzhledem k její pracovní pozici u společnosti [právnická osoba], jejíž náplň vyplývá z výpovědi svědka [příjmení], podle kterého obžalovaná řeší nájemní smlouvy týkající se umístění reklamních zařízení výhradně na mostech a další záležitosti s tím spojené. Podle názoru soudu k výkonu této práce je nutná znalost alespoň základních právních předpisů, které upravují umisťování reklamy na mostních objektech dálnic jako pozemních komunikacích; soud poukazuje v této souvislosti na výpověď zástupce společnosti [právnická osoba] [anonymizováno], který uvedl, že zaměstnanci této společnosti„ mají samostatnost a nějakou odbornou erudici tak, aby byli schopni jednat a úřadovat samostatně“. Takovým právním předpisem musí proto být i zákon o pozemních komunikacích, včetně jeho sankčních ustanovení. Obžalované ze stejného důvodu muselo být rovněž známo, že sankce za porušení povinností vyplývajících ze zákona o pozemních komunikacích se ukládají ve správním řízení a soud rovněž předpokládá alespoň základní znalost obžalované o jeho průběhu, např. zásadu, že správní řízení, v jehož průběhu může být uložena sankce, musí být nejprve (formálně) zahájeno. Ostatně správnost tohoto předpokladu potvrdila ve své výpovědi sama obžalovaná, když uvedla, že již v průběhu první schůzky diskutovala se svědkyní [příjmení] o výši pokuty. Z toho vyplývá, že obžalovaná již před touto schůzkou vzhledem ke své pracovní pozici si byla nepochybně vědoma, že společnost [právnická osoba] zákon o pozemních komunikacích porušila, že za to může být uložena pokuta za přestupek až do výše 300 000 Kč, že tato pokuta musí být uložena ve správním řízení, které musí být nejprve zahájeno, že konkrétní výše této pokuty záleží na uvážení správního orgánu a konečně, že svědkyně [příjmení], ač sama o výši pokuty nerozhoduje (tato pravomoc náleží jejímu nadřízenému), přesto ve správním řízení o jejím uložení vykonává samostatně veškeré zákonem stanovené úkony, včetně přípravy rozhodnutí o uložení pokuty, jež konkrétní výši pokuty obsahuje.

13. Soud proto nepochybuje o tom, že již předání balíčku při první schůzce se svědkyní [příjmení] bylo snahou obžalované ovlivnit výkon pravomoci svědkyně [příjmení], která jí byla svěřena v řízení o uložení pokuty za předmětný přestupek. Obhajoba obžalované, že předání balíčku bylo poděkováním za to, že svědkyně [příjmení] již nebude nadále kontaktovat v této záležitosti jejich klienta, společnost [právnická osoba], je nevěrohodná z důvodu její shora uvedené znalosti příslušných právních předpisů. Obžalované muselo být totiž zřejmé, že kontaktování této společnosti ze strany svědkyně [příjmení] bylo prvním úkonem, jehož účelem bylo pouze zjistit, která společnost předmětná reklamní zařízení na dálničních mostech na dálnici D5 umístila. Vzhledem k tomu, že v době konání první schůzky již svědkyně [příjmení] věděla, že touto společností je společnost [právnická osoba], kterou zastupuje obžalovaná, muselo jí být jasné, že není dán žádný důvod k tomu, aby se svědkyně [příjmení] na společnost [právnická osoba] nadále obracela, v důsledku čehož nebyl rovněž dán žádný důvod k tomu, aby obžalovaná měla za co svědkyni [příjmení] děkovat.

14. Druhá schůzka obžalované se svědkyní [příjmení] dne [datum] se konala za situace, kdy správní řízení se společností [právnická osoba] o uložení pokuty za přestupek již probíhalo, což bylo obžalované jako zástupkyni této společnosti známo. Podle názoru soudu, ten, kdo inicioval konání této schůzky, byla obžalovaná, která se dostavila na pracoviště svědkyně [příjmení] bez vyzvání a podle výpovědi této svědkyně proto, aby nahlédla do správního spisu. Dalo by se proto předpokládat, že obžalovaná předloží za účelem nahlédnutí do spisu svědkyni [příjmení] plnou moc, kterou jí společnost [právnická osoba] k takovému úkonu pověřuje. Obžalovaná však takovou plnou moc nepředložila a předložila ji až následující den prostřednictvím emailové zprávy, ačkoliv podle svědkyně [příjmení] byla obžalovaná již při jejich první schůzce upozorněna, že za účelem nahlížení do spisu musí být řádnou plnou mocí vybavena. Tento názor soudu je podporován i výpovědí obžalované, která důvod konání druhé schůzky líčí odlišně od svědkyně [příjmení], avšak uvádí přitom takové skutečnosti, které nemají oporu, či jsou dokonce v rozporu s dalšími provedenými důkazy, což její výpověď činí ve svém důsledku nevěrohodnou. Obžalovaná uvedla, že telefonicky kontaktovala svědkyni [příjmení] v souvislosti s nastávající svědeckou výpovědí zástupce ŘSD v řízení o uložení pokuty, jehož se měla zúčastnit jako zástupce společnosti [právnická osoba] Dále uvedla, že něco podobného předtím nikdy dříve neřešila, nevěděla„ jak to celé bude probíhat“ a proto kontaktovala svědkyni [příjmení], která jí měla slíbit, že jí poradí, jak by se na tento výslech měla připravit. Účelem konání druhé schůzky měla být tedy poradenská činnost svědkyně [příjmení] pro obžalovanou ohledně výslechu svědka ve správním řízení. K předmětnému svědeckému výslechu skutečně došlo, avšak až dne [datum]; a není zde tedy bezprostřední časová souvislost mezi dnem konání tohoto výslechu a dnem konání druhé schůzky. Navíc je zcela nepravděpodobné, že by svědkyně [příjmení] vykonávající úkony správního orgánu v předmětném správním řízení souhlasila s tím, aby radila obžalované jako zástupkyni společnosti, proti níž je toto řízení vedeno, při provádění procesního úkonu (zejména pak při takovém úkonu, kterým je výslech svědka), neboť takové chování svědkyně by závažným způsobem zpochybnilo její nestrannost v této věci. Podle názoru soudu tedy skutečným důvodem toho, proč se obžalovaná dostavila na druhou schůzku, byla opět její snaha, aby se předáním druhého balíčku pokusila ovlivnit svědkyni [příjmení], resp. jejím prostřednictvím jejího nadřízeného v tom směru, aby pokuta, která za předmětný přestupek měla být společnosti [právnická osoba] uložena, byla v zákonném rozpětí co nejnižší. Takto ostatně chování obžalované při této druhé schůzce, na rozdíl od schůzky první, vnímala již i sama svědkyně [příjmení] a z tohoto důvodu se - byť nikoliv bezprostředně – obrátila s celou záležitostí na svého nadřízeného, který také posléze rozhodl o podání trestního oznámení. Soud proto pokládá za věrohodnější a logickou výpověď této svědkyně, pokud uvedla, že diskuse o výši pokuty iniciovaná obžalovanou se proto konala při této druhé schůzce a nikoli při schůzce první, jak tvrdí obžalovaná. Právě v průběhu druhé schůzky tedy podle soudu použila obžalovaná vůči svědkyni [příjmení] gesto rukou, které popisuje jak tato svědkyně, tak i obžalovaná a které - o čemž je soud přesvědčen - vzhledem k okolnostem celé věci mělo vyjádřit jednoznačnou snahu obžalované působit na svědkyni [příjmení] v tom smyslu, aby pokuta, která měla být společnosti [právnická osoba] uložena, byla co nejnižší. Takovou, po delší dobu trvající, snahu obžalované potvrzuje i okolnost, že podle svědkyně [příjmení] ji obžalovaná kontaktovala telefonicky ještě jednou s dotazem, zda je v kanceláři s tím, že„ pro ní něco má“. V této souvislosti nelze přehlédnout i skutečnost, že obžalovaná se snažila předat svědkyni [příjmení] balíčky opakovaně, ačkoliv jí tato svědkyně již při předávání prvního z nich výslovně sdělila, že jej nechce a nesmí přijmout a aby si jej proto vzala zpět. Již z této reakce svědkyně [příjmení] muselo být obžalované zřejmé, že svědkyně považuje předání balíčku za nevhodné a ve druhém případě dokonce, jak uvedla tato svědkyně, za snahu obžalované ji ovlivnit při výkonu její pravomoci ve správním řízení, ačkoliv jí to výslovně nesdělila. Toto hodnocení jednání obžalované svědkyní [příjmení] lze však dovodit z jejího následného chování, neboť - jak již bylo uvedeno – kontaktovala svého nadřízeného právě s tímto podezřením či - přesněji řečeno - s tímto hodnocením chování obžalované, tj. hodnocením, že obžalovaná se jí snažila uplatit. Soud uvádí, že chování svědkyně [příjmení] v celé věci nebylo rovněž zcela jednoznačné, a to zejména pokud připustila, aby balíčky předané obžalovanou zůstaly po odchodu obžalované v její kanceláři; je třeba rovněž připustit, že tato svědkyně pochybila, pokud o předání balíčků neučinila žádný záznam a věc svému nadřízenému nahlásila až po předání druhého balíčku. Takové chování svědkyně [příjmení] lze však vysvětlit tím, že obžalovaná postupovala ve své snaze ovlivnit její jednání v rámci předmětného správního řízení předáváním balíčků velmi opatrně tak, aby její skutečný úmysl nebyl zřejmý na první pohled, neboť i ona si bezesporu uvědomovala, že se dopouští jednání, které není v souladu s právem (a snad i s jejími povinnostmi vyplývajícími z vnitřních předpisů zaměstnavatele). Soud odkazuje v této souvislosti na výpověď obžalované i svědků [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. [příjmení], z nichž vyplynulo, že obžalovaná byla zaměstnavatelem seznámena s tím, že jednání, kterého se dopustila, tj. předávání darů v obdobných situacích, je pro zaměstnavatele nepřípustné. Za této situace lze o motivu obžalované, který ji vedl k jejímu protiprávnímu jednání, pouze spekulovat, a to zejména proto, že podle výpovědí uvedených svědků nehrozí obžalované za její jednání od zaměstnavatele žádný postih. Je však otázkou, proč zaměstnavatel svým zaměstnancům zakazuje určité jednání a organizuje za tím účelem dokonce i školení, kterého se zúčastnila i obžalovaná, avšak pokud k takovému jednání ve skutečnosti dojde, zástupci zaměstnavatele před soudem v podstatě celou věc bagatelizují a vůči zaměstnanci, který se tohoto jednání dopustil, nevyvozují žádné důsledky, jak by se dalo očekávat. Z tohoto rozporu by bylo totiž možné dovodit i to, že uvedený zákaz je pouze formální a ve skutečnosti zaměstnavatel u svých zaměstnanců toleruje i jednání jím zakázaná, pokud taková jednání dokonce u svých zaměstnanců do jisté míry i předem neschvaluje, což by pak motivem jednání obžalované být mohlo, a to zejména v případě, kdy úspěšné vyřešení nějaké pracovní záležitosti (byť formálně zakázanými prostředky) by mohlo být nějakým způsobem ze strany zaměstnavatele kladně hodnoceno.

15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu vyplývajícího z provedených důkazů dospěl soud k závěru, že jednáním obžalované byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu podplácení podle § 332 odstavec 1 alinea první a odstavec 2 písm. b) trestního zákoníku, a to pokud jde jak o objektivní, tak i subjektivní stránku tohoto trestného činu.

16. V daném případě totiž rozhodování správního orgánu o uložení pokuty společnosti [právnická osoba] za porušení povinností vyplývající ze zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, představuje nesporně obstarávání věci obecného zájmu ve smyslu § 332 odst. 1 alinea prvá trestního zákoníku. Předání balíčků v prvním případě s kosmetikou a ve druhém případě s bonboniérou a chytrými hodinkami obžalovanou svědkyni [příjmení] je pak poskytnutím úplatku ve smyslu tohoto zákonného ustanovení, přičemž je nedůvodná její obhajoba poukazující na nízkou hodnotu těchto věci, neboť podle ustálené judikatury„ úplatkem je neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou nemá nárok (srov. společné ustanovení §162a odst. 1 tr. zák.). Z uvedené definice je zřejmé, že zákon nestanoví žádnou hodnotovou hranici pro výši úplatku …“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011 sp. zn. 8 Tdo 81/2011). Navíc hodnota věcí určená znaleckým posudkem přibrané znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady věcí movitých, [jméno] [příjmení], nebyla hodnotou zanedbatelnou, neboť činila částku 1 514 Kč. Obžalovaná předala konečně předmětné balíčky svědkyni [příjmení] v souvislosti s jejím pracovním zařazením ve správním orgánu, z něhož vyplývala její pravomoc činit úkony v rámci správního řízení o uložení pokuty společnosti [právnická osoba] za přestupek, resp. - v případě prvního balíčku - při rozhodování správního orgánu, zda toto řízení bude proti této společnosti zahájeno. Svědkyni [příjmení] přitom nepříslušela pravomoc v této věci sama rozhodnout samostatně, avšak tato svědkyně vykonávala - jako referentka Odboru dopravy a správních agend [stát. instituce] - svěřenou pravomoc v návaznosti na výkon pravomoci jejího nadřízeného, tj. vedoucího tohoto odboru, kterému rozhodovací pravomoc příslušela; svědkyni [příjmení] příslušeno činit v rámci předmětného řízení příslušné procesní úkony, včetně přípravy samotného rozhodnutí o uložení pokuty, jehož obsahem byla i její výše. Tato svědkyně byla tedy v době, kdy jí obžalovaná balíčky předala, v souladu s ustálenou judikaturou - pokud jde o předmětné správní řízení - úřední osobou ve smyslu § 332 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku.

17. Obžalovaná podle názoru soudu takto jednala bez vší pochybnosti v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť ze všech shora popsaných okolností dané věci vyplývá, že jejím záměrem bylo úmyslně poškodit zájem chráněný ustanovením § 332 trestního zákoníku, tedy tento zájem porušit chtěla.

18. Při úvaze o druhu a výši trestu přihlédl soud k dalším listinným důkazům, kterými jsou osobní výkazy obžalované (opis RT, opis z evidence přestupků, zpráva [stát. instituce] o pověsti obžalované a zpráva o finančním šetření k majetkovým poměrům obžalované) dále přihlédl ke stupni společenské škodlivosti a povaze a závažnosti trestného činu, které jsou dány především významem chráněného zájmu, způsobem provedení činu, jeho následky a okolnostmi, ze kterých byl spáchán včetně osoby obžalované a mírou jejího zavinění a v neposlední řadě přihlédl i ke všem přitěžujícím a polehčujícím okolnostem. Obžalovaná svým jednáním porušila zájem společnosti na řádném, nestranném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu, přičemž při absenci přitěžujících okolností jí polehčuje to, že doposud vedla řádný život. Za této situace dospěl soud k závěru, že vzhledem k osobě obžalované, s přihlédnutím k jejím majetkovým poměrům a okolnostem případu, bude přiměřeným trestem peněžitý trest uložený podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku ve výši 30 000 Kč, tvořený 150 denními sazbami po 200 Kč. Dále byl obžalované podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí konkretizovaných ve výrokové části rozsudku, neboť je nepochybné, že byly nástrojem trestné činnosti.

Poučení