Soudní rozhodnutí (různé) · Rozhodnutí

2 To 46/2013

Rozhodnuto 2013-06-24

Právní věta

Z kontextu ustanovení § 211 odst. 3 písm. a) tr.ř., § 207 odst. 2 a § 212 tr.ř. vyplývá, že pokud se svědek v rámci výslechu v průběhu hlavního líčení v podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi z přípravného řízení, je třeba svědka na rozpory upozornit a dotázat se ho na jejich příčinu po případném přečtení rozhodných částí protokolu o jeho předchozí výpovědi. Postupuje-li však soud takovým způsobem, že na takové podstatné rozpory při výslechu svědka nijak nereaguje a protokol o předchozí výpovědi příslušného svědka postupem dle § 211 odst. 3 písm. a) tr.ř. přečte až v té fázi hlavního líčení, kdy již svědek není osobně přítomen, lze to označit za podstatnou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř.

Citované zákony (79)

Rubrum

Výslech svědka Z kontextu ustanovení § 211 odst. 3 písm. a) tr.ř., § 207 odst. 2 a § 212 tr.ř. vyplývá, že pokud se svědek v rámci výslechu v průběhu hlavního líčení v podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi z přípravného řízení, je třeba svědka na rozpory upozornit a dotázat se ho na jejich příčinu po případném přečtení rozhodných částí protokolu o jeho předchozí výpovědi. Postupuje-li však soud takovým způsobem, že na takové podstatné rozpory při výslechu svědka nijak nereaguje a protokol o předchozí výpovědi příslušného svědka postupem dle § 211 odst. 3 písm. a) tr.ř. přečte až v té fázi hlavního líčení, kdy již svědek není osobně přítomen, lze to označit za podstatnou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř.

Výrok

Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2013 odvolání obžalovaných P. S. a R. S. a státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19.12.2012, č.j. 40 T 9/2012-2367, a rozhodl t a k t o:

Odůvodnění

Z podnětu odvolání obžalovaných P. S. a R. S. a státního zástupce se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr.ř. z r u š u j e v odsuzující části, týkající se obžalovaných P. S. a R. S., a ve výroku, jímž byli obžalovaní D. J. a L. Š. podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěni obžaloby.

Poučení

O d ů v o d n ě n í: Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19.12.2012, č.j. 40 T 9/2012-2367, byli uznáni vinnými, a to obžalovaný R. S. v bodě II. (II. a V. obžaloby) přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem omezování osobní svobody § 171 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem vydírání § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, v bodě III. přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě IV. přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, v bodě V. (bod VII. obžaloby) pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě VI. (bod VIII. obžaloby) pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě VII. (bod IX. obžaloby) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), 3 písm. c) tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, obžalovaný J. H. v bodě I. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, v bodě II. přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, obžalovaný F. N. v bodě IV. pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku, a obžalovaný P. S. v bodě VIII. (bod IX. obžaloby) zločinem zavlečení podle § 172 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1 tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Trestné činnosti se měli dopustit tím, že I. obžalovaný J. H. v přesně nezjištěné době od května 2011 do června 2011 v místě svého bydliště v B. poskytl psychotropní látku metamfetamin, tzv. pervitin, V. K., a to nejméně v pěti případech vždy v množství po tzv. „jedné čáře", tj. vždy minimálně 0,1 gramu, celkově tedy v množství nejméně 0,5 gramu, uvedeného jednání se dopustil bez příslušného povolení přesto, že metamfetamin patří podle Přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. mezi psychotropní látky, zařazené do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách dle vyhlášky č. 67/1998 Sb., a přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2.11.2009, který mu byl doručen 6.11.2009, č.j. 3 T 218/2009-38, který nabyl právní moci dne 19.11.2009, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr.zák., když bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu s ohledem na rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29.5.2009 č.j. 3 T 38/2009-808, II. obžalovaní J. H. a R. S. (II. a V. obžaloby) obviněný R. S. v období od 22.7.2011 do 29.7.2011 posílal na číslo mobilního telefonu – SIM kartu uživatele J. K., SMS zprávy, ve kterých mu sděloval, že pokud za ním rychle nepřijde – „slibuji, že ti znepříjemním život“, v přesně nezjištěné době cca od 23. do 26.7.2011 v ulici K. č. 4 v obci L. v prvním patře domu v bytě majitelky L. S. proto, že na nezávaznou schůzku přišel cca s hodinovým zpožděním, nejprve fyzicky napadl poškozeného J. K, tím, že mu dal facku mezi dveřmi bytu a odtáhl ho do pokoje, kde jej bil pěstmi po celém těle i do obličeje, škrtil ho, nejméně jedenkrát ho kousl do levého boku, cca čtyřikrát až pětkrát proti němu použil elektrický paralyzér, který směroval na břicho, nůžkami ho píchl na pravém boku a tím mu způsobil pohmožděninu pod levým okem, zlomeninu nosu, další zhmožděniny a škrábance, přičemž následně poškozeného J. K. nutil, aby setrvával v jeho společnosti, kdy s ním poškozený musel ve vozidle obviněného jezdit za jeho kamarády v okrese Břeclav a Hodonín, nesměl se vzdálit až do 26.7.2011; když poškozený J. K. ze strachu před obviněným R. S. ani dodatečně nevyhledal lékařské ošetření; avšak i nadále mu v SMS zprávách z 26.7.2011 a 28.7.2011 vyhrožoval, že pokud za ním znovu nepřijde: „postupně to odskáče tvoje rodina“, „nenechej to dovést až do tragédie a sejdi se se mnou“, „ten váš barák shoří jako papír“, a přestože věděl, že rodinný dům na adrese Z. č. 1, L., je obydlený více osobami, ukázal jej obviněnému J. H. a tvrdil mu, že se jedná o konkurenční varnu pervitinu a přikázal mu, aby rodinný dům zapálil; obviněný J. H. na základě příkazu obviněného R. S. dne 29.7.2011 kolem 03.10 hod. do tohoto rodinného domu vhodil přes skleněnou výplň okna do obývacího pokoje skleněnou láhev zelené barvy o objemu 0,7 litru s obsahem 0,2 l těkavé látky, přičemž smotaná textilie – knot – z lahve vypadla a zůstala na parapetu okna a téhož dne, tj. 29.7.2011 kolem 19.00 hod. vhodil znovu na rodinný dům skleněnou láhev o obsahu 0,37 l s obsahem 0,1 l těkavé tekutiny nažloutlé barvy, kdy na lahvi bylo kovové víčko s otvorem, v němž byl zastrčen kus textilie černé barvy, avšak láhev se odrazila od rámu okna a dopadla do předzahrádky; v obou případech však tyto láhve nezapálil, ačkoliv mu to bylo obviněným R. S. nařízeno; poškozené J. Č. byla způsobena škoda poškozením skleněné výplně okna ve výši cca 500 Kč, když k újmě na zdraví žádných fyzických osob nedošlo; III. obžalovaný R. S. v přesně nezjištěné době dne 30.1.2011 přivezl do bytu na přesně nezjištěné adrese v B., u vodárny, poblíž sídliště D. h., který měl pronajatý D. J., poškozeného M. B., zde ho přinutil setrvat po blíže neurčenou dobu, dále jej přinutil svléknout se do naha a strkat si do análního otvoru blíže nezjištěný předmět a tímto se uspokojovat, což obviněný natáčel na kamerový záznam; IV. obžalovaní R. S. a F. N. v přesně nezjištěné době dne 7.1.2011 naložil a přivezl obviněný R. S. společně s R. S. a P. D. poškozeného M. B., k ubytovně P. B. ulice B. M. č. 40, kde jej v bytě užívaném L. P. držel až do příchodu obviněného F. N. s rukama svázanýma za zády, následně obviněný F. N. po předchozím slovním konfliktu s poškozeným M. B. týkajícím se dopravní nehody, při níž měl M. B. srazit jeho známou, poškozeného M. B. fyzicky napadl tak, že mu dal nejméně dvě facky otevřenou dlaní, jednu ránu pěstí do obličeje a kopl jej do hýždí, čímž mu způsobil minimálně krvácivé zranění úst a nosu, přičemž obviněný R. S. celou událost natáčel na kamerový záznam; V. (bod VII. obžaloby) obžalovaný R. S. v přesně nezjištěné době v březnu 2011 fyzicky napadl poškozeného R. S., tak, že jej u sebe v bytě ohrožoval elektrickým paralyzérem, kterým ho zasáhl do stehna a o několik dní později jej bodl šroubovákem do levého stehna, přičemž útoky natáčel na kamerový záznam a poškozenému R. S. způsobil lehké zranění, se kterým však poškozený nevyhledal lékařské ošetření; VI. (bod VIII. obžaloby) obžalovaný R. S. v přesně nezjištěné době na jaře roku 2011 na přesně nezjištěném místě u obce H. ve svém motorovém vozidle bodl poškozeného R. S. nůžkami o velikosti asi 20 cm do hlavy za pravé ucho, čímž mu způsobil tržnou ránu o velikosti 1,3 cm, se kterou poškozený nevyhledal lékařské ošetření, VII. (bod IX. obžaloby) obžalovaní R. S. a P. S. v období přibližně od ledna roku 2009 do června 2010 R. S. společně s obviněným P. S. po předchozím použití násilí, pohrůžek fyzického násilí a oznámení jeho trestné činnosti, donutili P. S., aby jim vyrobil týdně nejméně 250 gramů pervitinu, v domě rodičů P. S. na adrese N. P. 6, L., a v jednom případě v přesně nezjištěné době v první polovině roku 2010 za tímto účelem obviněný P. S. poškozeného P. S. převezl do obce B. M. ve Slovenské republice, kde jej zavřel do kůlny na dvoře rodinného domu tak, že z ní nemohl uniknout, po dobu cca tří dnů jej nutil k výrobě pervitinu, kdy poškozenému dal pouze malé množství jídla, tekutin a neumožnil mu přístup na toaletu; celkem takto poškozený P. S. za rok a půl vyrobil přibližně 18.000 gramů metamfetaminu – pervitinu; obviněný R. S. použil na nákup surovin peníze od obviněného P. S., a to s jeho vědomím, přičemž sám zajišťoval také prodej metamfetaminu; obvinění se následně dělili o zisk z jeho prodeje, obviněný R. S. sám menší část z drog takto vyrobených zkonzumoval, nerozprodanou část v celkovém množství cca 26,303 gramů ke dni 2.8.2011 držel v místě svého bydliště v L., ul. K. č. 4 (celkem 9,029 gramu metamfetaminu) a ve vozidle tovární značky Audi, které užíval (celkem 17,274 gramu metamfetaminu), přičemž další část v množství cca 487,3 gramu metamfetaminu distribuoval ve výše uvedeném období koncovým uživatelům tak, že: 1. v období duben až květen 2010 na Břeclavsku po vzájemné domluvě s J. H. tomuto předal nejméně v 15 případech psychotropní látku metamfetamin v množství 1 gram za účelem prodeje koncovým uživatelům, kdy za 1 gram mu měl obviněný J. H. vracet 1.100 Kč, dále J. H. opakovaně poskytl na nezjištěných místech psychotropní látku metamfetamin, a to v množství vždy minimálně 0,5 gramu metamfetaminu denně za částku minimálně 1.200 Kč nebo za protislužbu v podobě opravy jeho auta, a celkem mu takto poskytl nejméně 15 gramů metamfetaminu pro distribuci dalším osobám a ke spotřebě nejméně 30 gramů metamfetaminu, tj. celkem nejméně 45 gramů metamfetaminu, 2. v obdobích od 25.11.2010 do května 2011 na Břeclavsku po předchozí domluvě s R. S. tomuto předával zpravidla každý druhý den psychotropní látku metamfetamin v množství minimálně 0,5 gramu a celkem mu takto poskytl nejméně 45 gramů metamfetaminu, 3. v přesně nezjištěné době do ledna 2011 v Břeclavi a na dalších místech opakovaně poskytl S. B. psychotropní látku metamfetamin, a to v množství minimálně 0,5 gramu, a to dílem zdarma, dílem za úplatu, a celkem jí takto poskytl minimálně 20 g metamfetaminu, 4. v období od počátku roku 2009 do počátku roku 2011 opakovaně nejméně dvakrát týdně poskytl v P., okr. Břeclav, a dalších místech R. D., psychotropní látku metamfetamin, a to v celkovém množství nejméně 50 gramů metamfetaminu za částku minimálně 1.500 Kč za jeden gram, 5. (bod 6 obžaloby) v období od poloviny roku 2010 do 1.8.2011 opakovaně poskytl v B. a na jiných místech P. F. psychotropní látku metamfetamin, v množství vždy minimálně 0,5 gramu, kdy mu P. F. platil z počátku 1.000 Kč, později zpravidla 1.200 Kč za jeden gram, a celkem mu takto prodal minimálně 12 gramů metamfetaminu, přičemž zdarma mu poskytl dalších minimálně 5 gramů metamfetaminu, čímž P. F. získal minimálně 17 gramů metamfetaminu za částku nejméně 10.000 Kč, 6. (bod 7 obžaloby) v období od května 2010 do 1.8.2011 v B. a na různých místech okresu Břeclav poskytl R. F. psychotropní látku metamfetamin, a to nejméně ve 20 případech v celkovém množství nejméně 4 gramy metamfetaminu za částku nejméně 4.000 Kč, 7. (bod 8 obžaloby) v období od poloviny roku 2009 do konce roku 2010 opakovaně poskytl v P., B. a na dalších místech I. H., psychotropní látku metamfetamin, a to zpravidla v množství 1 gram minimálně dvakrát za měsíc, s výjimkou cca tří měsíců, kdy spolu obviněný a poškozený nekomunikovali, přičemž za metamfetamin mu I. H. zpočátku platil 1.200 Kč za gram, později 1.000 Kč za gram, a celkem mu takto obviněný poskytl nejméně 60 gramů metamfetaminu za částku nejméně 60.000 Kč, 8. (bod 10 obžaloby) v období od srpna 2010 do července 2011 v L., M. N. V. a dalších místech, opakovaně poskytl M. J. psychotropní látku metamfetamin, a to minimálně dvakrát měsíčně v množství vždy minimálně 0,3 gramu, za které mu M. J. platila minimálně 300 Kč, a celkem jí takto poskytl nejméně 7,2 gramu metamfetaminu, 9. (bod 11 obžaloby) v období od počátku roku 2010 do 1.8.2011 v B. a na dalších místech opakovaně poskytl M. J. psychotropní látku metamfetamin, a to většinou jednou za čtrnáct dní v množství minimálně 0,5 gramu, za který mu M. J. platil minimálně 600 Kč, kdy celkem mu takto poskytl minimálně 12 gramů metamfetaminu za částku minimálně 14.400 Kč, a třikrát dostal metamfetamin v množství celkem minimálně 1,5 gramu zdarma, obviněný tak M. J. poskytl minimálně 13,5 gramu metamfetaminu, 10. (bod 13 obžaloby) v období od jara 2010 do 1.8.2011 v B. a na dalších místech opakovaně poskytl B. K. psychotropní látku metamfetamin, a to většinou jednou týdně v množství minimálně 1 gram, za který mu B. K. platil 1.200 Kč za jeden gram, kdy celkem mu takto poskytl nejméně 36 gramů metamfetaminu za částku nejméně 43.200 Kč, 11. (bod 14 obžaloby) v období od počátku roku 2009 do května 2009 v B. nejméně dvakrát poskytl K. K psychotropní látku metamfetamin, a to vždy v množství 0,5 gramu, kdy mu takto poskytl zdarma celkem nejméně 1 gram metamfetaminu, 12. (bod 15 obžaloby) v přesně nezjištěném období v roce 2011 v B. opakovaně poskytl D. K. psychotropní látku metamfetamin, a to nejméně v pěti případech vždy v množství minimálně 0,1 gramu, a celkem jí takto poskytl nejméně 0,5 gramu metamfetaminu, 13. (bod 18 obžaloby) v období od září 2010 do listopadu 2010 na blíže nezjištěných místech opakovaně poskytl P. M. psychotropní látku metamfetamin, a to nejméně ve 3 případech v množství vždy 0,1 gramu, za který mu P. M. v jednom případě zaplatil 200 Kč, ve dvou případech metamfetamin dostal zdarma a celkem takto poskytl P. M. nejméně 0,2 gramu metamfetaminu za 200 Kč, 14. (bod 19 obžaloby) v období od poloviny roku 2009 do poloviny roku 2011 v B. a na dalších místech opakovaně poskytl R. P. psychotropní látku metamfetamin, a to minimálně jedenkrát týdně v množství minimálně 0,1 gramu, přičemž za metamfetamin mu R. P. neplatil, ale poskytl mu jízdní kolo, celkem takto získal od obviněného nejméně 7,2 gramu metamfetaminu, 15. (bod 20 obžaloby) v období od počátku roku 2009 do července 2011 na nezjištěných místech opakovaně poskytl Z. P., psychotropní látku metamfetamin, a to většinou za částku 200 Kč, kdy jí takto minimálně ve čtyřech případech poskytl vždy 0,1 gramu, celkem tedy minimálně 0,4 gramu metamfetaminu za částku minimálně 800 Kč, 16. (bod 21 obžaloby) v období od července 2010 do 1.8.2011 v L. opakovaně poskytl M. S. psychotropní látku metamfetamin, a to minimálně jedenkrát za tři týdny v množství minimálně 0,5 gramu, za který mu M. S. platil vždy minimálně 500 Kč za jednu dávku, a celkem mu takto poskytl nejméně 10 gramů metamfetaminu za částku nejméně 10.000 Kč, 17. (bod 22 obžaloby) v přesně nezjištěné době od počátku roku 2009 do července 2011 na nezjištěném místě poskytl Z. S. psychotropní látku metamfetamin, a to v množství nejméně 1 gram, za částku 1.000 Kč, která byla považována za splátku předchozího dluhu, kdy Z. S. dlužil kolem 13.000 Kč, 18. (bod 23 obžaloby) v přesně nezjištěné době od 1.8.2010 do 30.7.2011 v L. a dalších místech po dobu cca jednoho roku opakovaně poskytl J. S. psychotropní látku metamfetamin, a to zpočátku jednou týdně, později každý den v různém množství, za což mu J. S. platil 1.000 Kč za 1 gram, a celkem mu takto poskytl nejméně 150 g metamfetaminu za částku nejméně 150.000 Kč, 19. (bod 24 obžaloby) v průběhu prvé poloviny roku 2010 na nezjištěných místech opakovaně poskytl J. Š. psychotropní látku metamfetamin, a to nejméně ve dvou případech vždy po 0,1 gramu a celkem takto poskytl J. Š. nejméně 0,2 gramu metamfetaminu, 20. (bod 26 obžaloby) v období od počátku roku 2011 do července 2011 v B. opakovaně minimálně pětkrát poskytl L. V. psychotropní látku metamfetamin, a to v množství nejméně 0,5 gramu, za který mu L. V. buď dvakrát zaplatil částku 500 Kč, v ostatních případech mu poskytl služby pneuservisu, a takto mu obviněný poskytl nejméně 2,5 gramu metamfetaminu, 21. (bod 27 obžaloby) v období od poloviny roku 2010 do konce roku 2010 v B. opakovaně poskytl J. V. psychotropní látku metamfetamin, a to nejméně v patnácti případech v množství vždy minimálně 1 gram, za který mu J. V. platila 1.000 Kč, a celkem jí takto poskytl nejméně 15 gramů metamfetaminu za částku nejméně 15.000 Kč, 22. (bod 28 obžaloby) v období od roku 2010 do 1.8.2011 v L. opakovaně nejméně v patnácti případech poskytl F. W., psychotropní látku metamfetamin, a to v množství vždy minimálně 0,1 gramu zpravidla zdarma a celkem mu takto poskytl nejméně 1,5 gramu metamfetaminu, a uvedeného jednání se dopustili bez příslušného povolení přesto, že metamfetamin patří podle Přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. mezi psychotropní látky, zařazené do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách dle vyhlášky č. 67/1998 Sb. a obviněný R. S. se tohoto jednání dopustil také přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14.12.2007, č.j. 3 T 61/2007-885, odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr.zák. a pokus trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 8 odst. 1, § 187 odst. 1 tr.zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením do věznice s ostrahou. Rozsudek nabyl právní moci dne 1.2.2008. Z výkonu trestu byl obviněný R. S. podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne 3.12.2008, sp.zn. 28 Pp 240/2011. Za to byli odsouzeni, a to obžalovaný R. S. za tyto trestné činy a sbíhající se zločin křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) tr. zákoníku, z jehož spáchání byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6.8.2012 č.j. 5 T 133/2012-214, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26.9.2012, č.j. 3 To 324/2012-242, a to podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6.8.2012, č.j. 5 T 133/2012-214, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26.9.2012, č.j. 3 To 324/2012-242, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 1) krystalická látka bílé barvy, skleněný talíř, skleněná miska, plastová škrabka bílé barvy, kuchyňský nožík s černou rukojetí, 2) digitální fotoaparát zn. Canon SD 750, v.č. 5258706307, s paměťovou kartou Kingstone 2 GB - 31135-002.A00LF, 4) textilní složka modré barvy s obsahem 64 ks injekčních stříkaček modré a zelené barvy, 5) plastová lahev 1l – technický líh s obsahem tekutiny čiré barvy 1/2l, plastová lahev 180 ml s obsahem čiré tekutiny, 6) inzulínové stříkačky 6 ks, plastová trubička zelené barvy, nožík v černém plastovém pouzdře, 7) elektronický diář DELL - poškozený v koženkovém pouzdře černé barvy, 8) plastová krabička s šedým uzávěrem s obsahem bílé krystalické látky s injekční stříkačkou 10 ml s modrým pístem, 9) černá cestovní taška na kolečkách s visacím zámkem na zipu s obsahem: skleněná varná miska SIMAX, plastový kontejner s červeným uzávěrem, jednorázové vinylové rukavice, obvazová vata, igelitové sáčky, plastové kelímky, zkumavky, gumičky, lakmusové papírky 3 tuby, plastové lžičky, plastové lahvičky s bílým uzávěrem, nálevka plastová, nůžky, červené pouzdro + centrofix, 10) černá taška ADIDAS s obsahem: injekční stříkačky o obsahu 5, 10, 20 ml, zkumavky, 11) krabice od bot černé barvy s obsahem: plastový kontejner s červeným uzávěrem, 12) digitální váha bílé barvy, 14) IPHONE, v.č. A1241FCC, A1241FCC, ID BC6A1241, ICID 579CA1241, černé barvy, 15) textilní pouzdro s obsahem: - flash disk zn. SanDisk o kapacitě 8 Gb, číslo SDCZ36-008G, BI0907NZSN, - flash disk zn. maxell bez v.č., 16) externí disk WD v.č. VXE908FF4471 o velikosti 320 GB, 17) elektrický paralyzér zn. TW-301 bez v.č. v koženém pouzdru + napájecí kabel, 18) plastová tuba s červeným uzávěrem s obsahem bílé krystalické látky o nezjištěné hmotnosti - zajištěno v ORGATECH č. 00280375, 19) kovová krabička stříbrné barvy s obsahem 5 ks inj. stříkaček s modrým pístem se zataveným hrdlem, uřezaných s obsahem bílé krystalické látky o nezjištěné hmotnosti a dále látkové pouzdro černošedé barvy s obsahem 3 ks inj. stříkaček se zeleným pístem se zataveným hrdlem, prázdné, 4 ks inj. stříkaček se zeleným pístem se zataveným hrdlem, uřezaných s obsahem bílé krystalické látky o nezjištěné hmotnosti, 8 ks inj. stříkaček s modrým pístem se zataveným hrdlem, uřezaných s obsahem bílé krystalické látky o nezjištěné hmotnosti, 6 ks tzv. psaníček s obsahem bílé krystalické látky o nezjištěné hmotnosti, vše zajištěno v ORGATECH č. 00280367, 20) mobilní telefon NOKIA 5200, IMEI: 354565012069203 se SIM kartou Vodafone č. 8942031011032022464, zajištěn v ORGATECH č. 00280366, 21) mobilní telefon NOKIA 6800i, IMEI: 358300031113642 se SIM kartou Vodafone č. 8942031010052356927 a paměťovou kartou Sandisk 2 GB, zajištěn v ORGATECH č. 00357899, 22) mobilní telefon NOKIA 5310 Xpres music, IMEI: 356066038811304 se SIM kartou Vodafone č. 8942031010282052221, zajištěn v ORGATECH č. 00357906, 23) černé plátěné pouzdro s paralyzérem z. UZI-SG-MM 2000000 Volt , 24) mob. telefon zn. NOKIA, černé barvy, E72 IMEI 353784043122219 s barii Nokia BP-4L, 25) SIM karta Vodafone, č. 8942031010362767425 tel. čísla 777615803, Podle § 70 odst. 5 tr. zákoníku propadlé věci připadají českému státu. Obžalovaný J. H. za tyto trestné činy a sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, z jehož spáchání byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16.2.2012 č.j. 21 T 150/2011-106, který nabyl právní moci dne 16.2.2012, podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16.2.2012, č.j. 21 T 150/2011-106, který nabyl právní moci dne 16.2.2012, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obžalovaný F. N. podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle § 84 a § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu probačního pracovníka nad obviněným. Podle 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 3 let. Obžalovaný P. S. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo uloženo ochranné opatření – zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to: - sušené rostlinné hmoty, - 1 ks kovové dýmky. Podle § 104 odst. 1 tr. zákoníku zabrané věci připadají českému státu. Podle § 229 odst. 1 tr.ř. byla poškozená J. Č., bytem L., Z. č. 1, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byli podle § 226 písm. b) tr.ř. obžalovaní D. J. a L. Š. zproštěni obžaloby pro skutek, který měli spáchat společně s obžalovaným R. S. tím, že obviněný R. S. v přesně nezjištěné době dne 30.1.2011 přivezl do bytu na přesně nezjištěné adrese v B. u vodárny poblíž sídliště D. h., který měl pronajatý D. J., poškozeného M. B., kde už čekal L. Š. s D. J., poškozeného zavřeli do jednoho z pokojů a zde ho drželi zavřeného po dobu asi tří dnů, během kterých poškozený nemohl odejít a zde mu nejprve gumovým kladivem tloukli do prstů na rukou a poté mu polévali ruce kyselinou solnou, dále ho přinutili svléknout se donaha a strkat si do análního otvoru blíže nezjištěný předmět a tímto se uspokojovat a toto natáčeli na kamerový záznam, uvedeným jednáním způsobili poškozenému nejméně zhmoždění měkkých tkání prstů na rukou oboustranně a poleptání kyselinou s tvorbou puchýřů, čímž měli spáchat obvinění D. J. a L. Š. bodě III. zločin zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1 tr. zákoníku, přečin sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle § 226 písm. a) tr.ř. byl dále obžalovaný R. S. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že VI. v přesně nezjištěné době v měsíci červnu 2011 na přesně nezjištěném místě v obci L., okr. Břeclav, v motorovém vozidle vykonal soulož s nezletilou Ž. Ž, ačkoli mu bylo známo, že v té době nedovršila patnácti let, čímž měl spáchat v bodě VI. zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Proti tomuto rozsudku si podal odvolání obžalovaný P. S. ihned po jeho vyhlášení, obžalovaný R. S. a státní zástupce tak učinili ve lhůtě uvedené v ustanovení § 249 odst. 1 tr.ř. V odůvodnění odvolání obžalovaného R. S., které zpracoval jeho obhájce, se uvádí, že směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku, které se vztahují k osobě obžalovaného (z obsahu odvolání však fakticky vyplývá, že odvolání není zaměřeno proti tomu výroku napadeného rozsudku, jímž byl tento odvolatel podle § 226 písm. a/ tr.ř. zproštěn obžaloby pro její bod VI., v němž byl spatřován zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr.ř.). Dovozuje se, že skutkové závěry nalézacího soudu nevzaly v úvahu veškeré okolnosti jednání, která jsou obžalovanému kladena za vinu, a to u všech jednání jednotlivě i v jejich souhrnu. Hodnocení důkazů realizované nalézacím soudem nevyhovuje požadavkům uvedeným v § 2 odst. 6 tr.ř. a vykazuje prvky libovůle. Nebyl totiž vzat do úvahy požadavek, aby v případě, kdy nelze spolehlivě určit, která z variant skutkového stavu odpovídá skutečnosti, byla zvolena ta, která je pro obžalovaného nejpříznivější. V bodě II. rozsudku nebylo zohledněno, že nebyla zajištěna žádná SIM karta, ze které by měl odvolatel J. K. posílat výhrůžné zprávy a navíc období od 25. do 29.7.2011 se tento nenacházel na území ČR. Na rozdíl od H. a S. neměl žádný důvod jej vydírat a svědkyně L. S. popřela, že by se v jejím bytě odehrál jakýkoliv fyzický útok. Policie pak nezajistila žádné genetické stopy činu. V případě bodu III. není k dispozici výpověď poškozeného, přičemž krajský soud svůj závěr opírá o videozáznam, který je však ze zcela jiného dne, než se měl skutek stát. Pokud jde o bod IV., pak soud prvního stupně založil vinu obžalovaného na výpovědi N., který však u hlavního líčení nevypovídal a krajský soud zcela pominul výpověď obžalovaného. Bod V. je založen na základě čtené výpovědi R. S., jež byla čtena v rozporu s trestním řádem, a vedle ní nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by se obžalovaný popsaného jednání dopustil. Pokud jde o bod VI., zde se opět poukazuje na porušení trestního řádu v případě čtení výpovědi R. S., přičemž krajský soud zcela pominul, že poškozený byl obžalovaným ošetřen, přičemž se jednalo o povrchní škrábnutí, z něhož nelze usoudit na spáchání trestného činu. V bodě VII. se krajský soud dopustil pochybení, neboť nebylo zohledněno, že obžalovaný o celé záležitosti vypovídá neměnně, zatímco svědek S. u hlavního líčení popsal trestnou činnost obžalovaného odchylně. Údaje z výpovědi tohoto svědka jsou neuvěřitelné, přičemž lze dovodit také tendenční výpověď R. S., který se obžalovanému mstí za skutečnost, že byl odsouzen k nepodmíněnému trestu za pohlavní zneužití Ž. Ž. Lze usoudit, že se v dané věci jedná o komplot S. a S., což potvrdila i svědkyně Ž. Ž. ve své výpovědi u hlavního líčení, čímž se krajský soud nezabýval. Dále se namítá, že u hlavního líčení byly čteny i výpovědi svědků, o jejichž výslechu v přípravném řízení nebyl obhájce obžalovaného vyrozuměn. Podle přesvědčení obhajoby je zde velké množství důkazů, které vyvracejí jakoukoliv vinu obžalovaného. Ze všech těchto důvodů bylo navrženo, aby vrchní soud napadený rozsudek zrušil, obžalovaného zprostil obžaloby v plném rozsahu, popř. aby věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Odvolání také vlastnoručně obsáhle odůvodnil obžalovaný R. S. Toto odůvodnění se nese v zásadě ve stejném duchu jako odůvodnění odvolání zpracované obhájcem. Kromě toho se vyslovuje podiv nad skutečností, že svědek P. S. není za výrobu pervitinu trestně stíhán. V době, kdy k trestné činnosti mělo dojít, obžalovaný poctivě pracoval, napomáhal policii, trénoval děti tenis a na trestnou činnost neměl vůbec žádný čas. Krajský soud se dopustil obrovského množství procesních vad a o obžalovaném si vytvořil naprosto nesprávný názor jako o mimořádně nebezpečném zločinci, což je v rozporu s psychologickým posudkem, který si předsedkyně senátu sama nechala zpracovat. Obžalovaný vysvětluje své odsouzení jako paradoxní výsledek jeho spolupráce s policií, na základě níž bylo odsouzeno více jak 10 osob, přičemž mnoho osob se mu kvůli tomu mstí. Následně odvolání obžalovaného obsáhle komentuje ohledání osobního motorového vozidla AUDI, SPZ ZH 196028, přičemž se dovozuje nezákonný postup s tím, že věci zajištěné v tomto vozidle nebyly věcmi odvolatele, tento o nich nemá žádné povědomí. Stejně tak obžalovaný nemá žádné povědomí o věcech zajištěných při domovní prohlídce u jeho matky, což je nakonec v souladu s její výpovědí. Tvrzení o nákupu surovin na výrobu pervitinu pro odvolatele svědkem F. je lživé, což nakonec tento svědek u hlavního líčení potvrdil, neboť uvedl, že předmětné věci byly nakoupeny pro P. S. Poté se odvolání zabývá uloženým trestem, který je označen za likvidační, a obžalovaný se vrací k výkladu na téma spolupráce s policií, přičemž obžalovaný připouští, že se pohyboval mezi výrobci, distributory a odběrateli omamných látek, což jej logicky strhlo k porušení zákona, čehož teď velmi lituje. Na druhé straně však krajský soud vůbec nezohlednil prospěšnost pomoci obžalovaného ve vztahu k policii, přičemž právě na základě informací od odvolatele policie zjistila pachatelství J. H. v případě zápalných lahví házených na dům rodiny J. K., odhalila pohlavní zneužití Ž. Ž. R. S. a byla upozorněna na to, že P. S. je výrobcem pervitinu. Na základě toho také byla rozkryta síť výrobců a distributorů pervitinu kolem P. D. a spol. Je tedy zcela pochopitelné, že určité osoby lžou a také, proč to dělají. Obžalovaný je přitom přesvědčen, že mu neměl být ukládán trest v sazbě od 8 do 12 let a mělo být navíc uvažováno o spodní hranici trestní sazby. V případě bodu II. napadeného rozsudku obžalovaný setrvává na svých předchozích procesních stanoviscích a opakuje odvolací argumenty svého obhájce. Ve vztahu k bodu III. se opakuje dosavadní procesní stanovisko obžalovaného, konstatuje se, že přímými aktéry trestné činnosti byly D. J. a L. Š., kteří paradoxně byli obžaloby zproštěni. Krajskému soudu se vytýká, že si nenechal vypracovat znalecký posudek k rozeznávání hlasů a dále se tvrdí, že došlo k záměně videozáznamů, neboť nahrávka, ze které krajský soud vychází, pochází z úplně jiného dne. K bodu IV. se namítá, že obhájce obžalovaného nepotvrdil vyrozumění o výslechu F. N. v přípravném řízení emailem, opakuje se obhajoba obžalovaného z předchozích fází řízení s tím, že F. N. u hlavního líčení odmítl vypovídat. Obdobné procesní argumenty se týkají výpovědi svědka R. S. v případě bodů V. a VI. napadeného rozsudku s tím, že výpověď R. S. stojí proti výpovědi obžalovaného, který trestnou činnost rozhodně popírá, přičemž krajský soud se obhajobou odvolatele nezabývá. Také výpověď svědka P. S. v případě bodu VII. byla v přípravném řízení učiněna v nepřítomnosti obhájce, který nebyl vyrozuměn o jeho konání, přičemž nezákonná výpověď byla krajským soudem P. S. předestírána, čímž byl porušen zákon. Následně se porovnávají výpovědi P. S. a obžalovaného s tím, že údaj o 18 kg pervitinu je hodnocen jako neuvěřitelný. Výpověď P. S. je navíc hodnocena jako akt msty a jmenovaný by měl být trestně stíhán pro křivou výpověď. Poukazuje se také na to, že videozáznam, svědčící o výrobě pervitinu svědkem S., vznikl až dne 1.11.2009, tedy 11 měsíců poté, co měl být S. poprvé nucen k výrobě pervitinu odvolatelem. Mstivá je nejen výpověď S., ale také výpověď R. S. Poté se odvolání opět vrací k problematice ohledání vozidla AUDI a k okolnostem nálezu věcí při domovní prohlídce na adrese L., ul. K. 4, u jeho matky. Zdůrazňuje se, že příslušnými argumenty se krajský soud vůbec nezabýval. Celou záležitost obžalovaný hodnotí jako účelově vytvořený monstr proces proti jeho osobě. Je to kvůli tomu, že sám poslal několik trestních oznámení na policisty a jednoho státního zástupce. Těmito souvislostmi se krajský soud nezabýval. Závěrem tohoto odůvodnění odvolání se pak obžalovaný vrací k problematice údajných procesních pochybení krajského soudu, který při výsleších jednotlivých svědků četl jejich výpovědi z přípravného řízení, ačkoliv nebyl řádně obhájce obžalovaného vyrozuměn o jejich konání. Toto se týká svědků D., J., P., P., V., B., F., F., H., J., K., K., K., M., M. S., Z. S., J. S., Š., V. a V. Ze všech těchto důvodů obžalovaný žádá, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu, příp. se domáhá výrazně nižšího trestu. V odůvodnění odvolání obžalovaného P. S., které zpracoval jeho původní ustanovený obhájce, se uvádí, že toto směřuje proti výroku o vině a proti výroku o trestu napadeného rozsudku s tím, že existují důvodné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Skutková verze, kterou vykonstruoval policejní komisař, byla státním zástupcem převzata nekriticky a neobjektivně. I když se krajský soud pokusil doplnit dokazování, zůstal skutkový stav věci nejednoznačný. Primárním důkazem o vině obžalovaného je výpověď svědka P. S., která je však v rozporu s dalšími provedenými důkazy, přičemž obžalovaný připomíná osobní averzi tohoto svědka vůči obžalovanému, vyvolanou skutečností, že obžalovaný mu ukončil pracovní poměr poté, co zjistil, že se v jeho restauraci po zavírací době schází s drogově závislými osobami a že tam zřejmě vyrábí i drogy. Obsáhle se dále odůvodnění odvolání zabývá rozpory ve výpovědích zmíněného svědka stran množství vyrobeného pervitinu, přičemž se dovozuje, že z jeho výpovědi vyplývá také skutečnost, že po určitou dobu měl pervitin vyrábět dobrovolně, v důsledku čehož měl být také pro tuto trestnou činnost stíhán. Jeho výpověď je snahou vyhnout se trestní odpovědnosti, přičemž se připomíná také jeho trestní minulost. Celkově je osobou velmi nedůvěryhodnou, o čemž by mohli vypovědět svědci J., K. a S., kteří byli obhajobou navrženi, ovšem nebyli soudem vyslechnuti. Výpověď svědka S. pak nemá rovnocennou důkazní sílu jako výpověď obžalovaného. V této souvislosti se také konkrétně poukazuje na některé skutečnosti z výpovědi samotného P. S., jakož i z výpovědí svědků S. a S. a z výpovědí spoluobžalovaných S. a H. Z 29 svědků, kteří byli k bodu IX. obžaloby vyslechnuti, odvolatele znají od vidění pouze 2 a 27 z nich o něm vůbec neslyšelo. Celá záležitost se tedy rekapituluje tak, že skutkové závěry k osobě odvolatele jsou zmatečné a založené na důkazech, které nesměřují k označení jeho osoby jako pachatele trestné činnosti. Co se týče právního posouzení jeho jednání, pouhé konstatování o poskytnutí finančních prostředků obžalovanému S. je naprosto nedostačující, přičemž nebyla učiněna bližší a podrobná specifikace k množství těchto prostředků a k jejich použití. Připomíná se, že finanční prostředky podle své výpovědi měl spoluobžalovanému S. poskytnout i svědek P. D., aniž by z toho byla vyvozována jeho trestní odpovědnost. Obžalovaný poukazuje také na svoji majetkovou situaci, kdy si v žádném případě nežil nad poměry, přičemž na investice do podnikání si peníze půjčoval. Do celé záležitosti tak byl zahrnut uměle a jeho vina nebyla jednoznačně prokázána. Za daných okolností bylo navrženo, aby vrchní soud napadený rozsudek ohledně tohoto obžalovaného zrušil a sám rozhodl tak, že se obžaloby podle § 226 písm. c) tr.ř. zprošťuje, event. vrátil věc krajskému soudu podle § 259 odst. 1 tr.ř. Na výzvu vrchního soudu pak obhájce nově zvolený obžalovanému P. S. jeho otcem sdělil, že setrvává na důvodech odvolání, které uvedl předchozí obhájce. V odůvodnění odvolání státního zástupce se uvádí, že toto se podává v neprospěch obžalovaných R. S., P. S., D. J. a L. Š., a to proti výrokům o vině označeným v napadeném rozsudku pod bodem II., III. a VII. a proti výroku, jímž byli obžalovaní D. J. a L. Š. podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěni obžaloby pro skutek pod bodem III. výrokové části obžaloby. Těmto výrokům se vytýká, že spočívají na nesprávných skutkových zjištěních, neboť se krajský soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, jsou dány pochybnosti o správnosti skutkových zjištění nalézacího soudu a k objasnění věci bude třeba provést další důkazy. Podle přesvědčení tohoto odvolatele došlo též k porušení konkrétních ustanovení trestního zákona ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. V případě výroku pod bodem II. odsuzující části napadeného rozsudku došlo v případě obžalovaného R. S. k nesprávné právní kvalifikaci tam uvedeného skutku. Odvolatel souhlasí se závěrem, že útoky pod body II. a V. výrokové části obžaloby je možno považovat za jeden skutek, neboť jejich časová a věcná provázanost je značná. Jeden skutek však nelze současně kvalifikovat jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku i jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť by šlo o tzv. jednočinný stejnorodý souběh, který v takové podobě není možný. Došlo-li jednáním obžalovaného S. v rámci jediného skutku k vydírání více osob, je potřeba jej kvalifikovat toliko jako jeden trestný čin vydírání, přičemž nad rámec použité právní kvalifikace by bylo na místě zjištěný skutek posoudit ještě podle § 175 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku jako nedokonaný ve stadiu pokusu, tedy jako spáchaný se záměrem způsobit posuzovaným činem těžkou újmu na zdraví, přičemž k takovému následku z důvodu mimo vůli pachatele nedošlo. Obžalovaný S. byl totiž srozuměn s tím, že objekt, na který přikázal obžalovanému H. zaútočit vhozením zápalných (a zapálených!) lahví je obydlen více osobami. Musel tak být přinejmenším srozuměn s tím, že v objektu se budou jeho obyvatelé nacházet a budou tak přikázaným útokem zasaženi, přičemž jim mohou být v důsledku výbuchu lahví a následného požáru objektu způsobena přinejmenším závažná zranění. V případě souvisejících výroků o vině pod bodem III. a zprošťujícího výroku ve vztahu k obžalovaným D. J. a L. Š. se konstatuje, že krajský soud sice provedl všechny důkazy nezbytné pro objasnění stíhaného skutku, avšak výsledky dokazování interpretoval chybně a část důkazů nepodrobil hodnocení dílem či zcela, a to ani samostatně, ani ve spojení s dalšími již hodnocenými důkazy. Tento postup je v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. Důkazem, který soud v rámci odůvodnění napadeného rozsudku popsal a vyložil nesprávně, byly výsledky znaleckého zkoumání externího USB disku obžalovaného S., označeného jako stopa 23, který je ve spise začleněn na DVD č. 2 připojeném k č.l. 443 (nikoli 508). Důkazní záznamy k němu se nacházejí v adresáři D:/Zajmove_soubory/stopa_23/MOJE MATERIÁLY/RS materiály/B. M. V tomto adresáři se však nachází více podsložek, včetně více videozáznamů napadání poškozeného M. B. – viz analýza na č.l. 456 spisu. Nalézací soud popsal v rozsudku záznam, který měl být přehrán v rámci hlavního líčení konaného dne 8.11.2012, přičemž je však zřejmé, že si jej v mnohosti záznamů napadení poškozeného B. spletl či spojil s jinými záznamy. Videonahrávka poškozeného B., týraného dalšími osobami, nuceného se vysvléknout a zasunovat si do análního otvoru nějakou tubu, tuto pak vytáhnout a vkládat si ji do úst, totiž nebyla přehrána v rámci hlavního líčení dne 8.11.2012, ale až dne 29.11.2012, a to k doplňujícímu písemnému návrhu státního zástupce ze dne 9.11.2012. Jedná se o soubor na DVD 2, označený D:/Zajmove_soubory/stopa_23/MOJE MATERIÁLY/RS materiály/B. M/MB-psycho. Tento videozáznam však nezobrazuje to, co popisuje nalézací soud na str. 32 rozsudku a je z něj patrné, kromě jednání poškozeného B. popsaného shora, že kromě něj jsou v místnosti ještě nejméně dva muži, kteří mu dávají rozkazy k jeho jednání a natáčí jej, tito však nejsou vidět (i když podle frázování se v případě jednoho zřejmě jedná o R. S.). Většina popisu záznamů nalézacím soudem až na poslední větu však nasvědčuje tomu, že jsou popisovány jiné videozáznamy z napadání M. B., vzniklé také v jiných datech. Shora uvedený záznam bylo namístě, kromě důkazů zmíněných a vyhodnocených na str. 30 až 33 napadeného rozsudku, porovnat ještě s dalšími usvědčujícími důkazy, které krajský soud v rozsudku nepopsal a nevypořádal se s jejich důkazní hodnotou. Tím se má na mysli zejména ve stejném adresáři zařazené digitální fotografie zobrazující poškozeného B. se zraněními v obličeji a čerstvými poraněními na rukou, k nimž se vyjádřil znalec z odvětví soudního lékařství a o jehož závěrech se krajský soud také nezmínil. Nezohledněna zůstala také výpověď svědka R. S., přečtená u hlavního líčení dne 15.11.2012 postupem podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.ř., kde popsal, že viděl video, kde pod pohrůžkou J. a Š. si B. něco strkal do análu, bavil se o tom s B. a ten mu to říkal, říkal mu taky, že mu Š. kladivem zlomil tři prsty, že mu do nich bouchal kladivem na hřebíky. Výpověď svědka S. z přípravného řízení pak zůstala nevyhodnocena, ačkoliv byla v souladu s tvrzeními svědka P. D., o níž je řeč na str. 31 rozsudku. Stejně tak soud nijak nehodnotil výpověď svědkyně M. P., která u hlavního líčení uvedla, že M. B. byl držen v činžáku obžalovaného J., myslí, že jí říkal Š., že je tam přivezl S. Na dotaz, zda slyšela od Š., že se zfetovali a mlátili ho kladivem do prstů a polévali mu ruce kyselinou, uvedla, že něco takového slyšela, matně si vybavuje, že říkal, že jim tam B. krví zacákal celý záchod. K dotazu, zda jí obžalovaný Š. říkal, že poškozeného B. nutil si strkat nějaký předmět do análního otvoru, uvedla, že neví, co to bylo, něco od vitamínů nebo něco takového. V případě přetrvávajících pochybností ohledně osob podílejících se na spáchání tohoto skutku se nabízí ještě možnost znaleckého zpracování videozáznamu jednak tzv. vyčištěním jeho zvukové stopy a jednak porovnáním hlasu osob hovořících na záznamu s hlasy obžalovaných S., Š. a J. zkoumáním z odvětví fonoskopie nebo automatizované rozpoznání řečníka. K výroku o vině pod bodem VII. se zdůrazňuje, že ačkoliv téměř všechny navrhované důkazy krajský soud provedl, část z nich v odůvodnění napadeného rozsudku nepopsal a nevyhodnotil, přičemž informace z nich se podávající pominul. Následně se velmi obsáhle polemizuje s postupem krajského soudu, který u hlavního líčení nevyhověl návrhu na přečtení výpovědi svědkyně P. z přípravného řízení, učiněné postupem podle § 158a tr.ř. Z protokolu o výslechu svědkyně v přípravném řízení jasně vyplývá, že postup podle § 158a tr.ř. je realizován proto, že jmenovaná chtěla odjet do USA za známým, aniž by plánovala návrat do ČR. U hlavního líčení se pak od této výpovědi odchýlila, a proto mělo být postupováno podle § 211 odst. 2 písm. a) tr.ř. Podle přesvědčení odvolatele není pochyb o tom, že soudce byl přítomen celému výslechu a z obsahu spisu lze doložit, že výslech svědkyně v přípravném řízení po zahájení trestního stíhání byl opakovaně plánován, nepodařilo se ji však již zajistit (viz č.l. 1009, 1012, 1016, 1051, 1063, 1203-204). Co se týče hodnocení důkazů, brojí odvolání proti vypuštění té části skutkového popisu, který zahrnuje okolnost, že pro obžalovaného S. vyráběli metamfetamin i T. T. a Z. S. Tento postup krajský soud opírá o výpovědi obou jmenovaných, aniž by se zabýval dalšími důkazy, které toto jednání prokazují. V této souvislosti se poukazuje zejména na písemné vyjádření samotného obžalovaného R. S., které je v písemné podobě zachyceno i s dopisem policisty J. na č.l. 459-467 spisu. Právě tento materiál se nakonec stal základem pro následný postup policejního orgánu v přípravném řízení a pro trestní stíhání obžalovaného pro distribuci drog odběratelům uvedeným v podbodech 1. - 29. bodu VII. odsuzující části napadeného rozsudku. V tomto materiálu sám obžalovaný podrobně popisuje, že mu pervitin vyrábí právě Z. S. a dále J. Š. a K. K. (S. max. 15 g týdně). Informace o tom, že pro obžalovaného S. vyráběl pervitin svědek S., jsou obsaženy i ve výpovědích dalších osob, a to svědkyně P., svědka S., svědkyně P., svědka D. a spoluobžalovaného H., o účasti svědka T. pak hovořil svědek J. S. V této souvislosti se také poukazuje na to, že T. T. je vazebně stíhán v samostatném trestním řízení mj. za to, že vyráběl metamfetamin a distribuoval ho mj. R. S. v celkovém množství nejméně 500 g. Poté se velmi podrobně napadají skutkové závěry nalézacího soudu týkající se podbodů IX./1., 2., 16., 18. a 25. obžaloby, přičemž nejvýznamnější z těchto argumentů se týká výpovědí svědka R. S. z přípravného řízení o době, po kterou odebíral od obžalovaného S. pervitin a o množství této omamné látky. Ze všech těchto důvodů bylo navrženo, aby vrchní soud ve výše uvedeném rozsahu napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr.ř. zrušil a podle § 259 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.ř. věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací soud zjistil, že rozsudek byl napaden odvoláními, která z hlediska obsahových náležitostí vyhovují ustanovení § 249 odst. 1, odst. 2 tr.ř., přičemž byla podána v zákonné lhůtě k tomu oprávněnými osobami (§ 248 odst. 1 tr.ř. a § 246 odst. 1 písm. a/, b/. tr.ř.). Z těchto důvodů také nebyly splněny podmínky k zamítnutí či odmítnutí odvolání dle § 253 odst. 1 či odst. 3 tr.ř. Na základě toho Vrchní soud v Olomouci v neveřejném zasedání, konaném za podmínek uvedených v § 263 odst. 1 písm. b) tr.ř., podle § 254 odst. 1, odst. 4 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, týkajících se obžalovaných P. S., D. J. a L. Š., v případě obžalovaného R. S. pak všech výroků, vyjma výroku, jímž byl zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i řízení této části výše uvedeného rozsudku předcházející, a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž dlužno dodat, že shledal zároveň i takové vady nevytýkané, které mají vliv na správnost některých z přezkoumávaných výroků (v ostatních částech tedy rozsudek již nabyl právní moci). Na základě tohoto postupu dospěl k závěru, že řízení napadenému rozsudku předcházející trpí vadami, zejména proto, že v něm byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci, přičemž tyto mohly mít vliv na správnost a zákonnost výše uvedené části rozsudku (§ 258 odst. 1 písm. a/ tr.ř.), že rozsudek sám trpí vadami, spočívajícími v nejasnosti a neúplnosti jeho skutkových zjištění, přičemž se soud prvního stupně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí (§ 258 odst. 1 písm. b/ tr.ř.), že vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, k objasnění věci je třeba důkazy opakovat nebo provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně (§ 258 odst. 1 písm. c/ tr.ř.) a že v přezkoumávané části rozsudku bylo porušeno ustanovení trestního zákona (§ 258 odst. 1 písm. d/ tr.ř.). Podrobnosti k výše uvedeným vadám budou rozvedeny v příslušných pasážích, týkajících se jednotlivých bodů výroku napadeného rozsudku. Rozsudku samotnému nelze sice vytknout, že by se v něm krajský soud nesnažil vyhovět požadavkům uvedeným v § 125 odst. 1 tr.ř., ale, jak vyplyne z dalšího, tento záměr se nezdařil, a to z toho důvodu, že některými důkazy se nalézací soud vůbec nezabývá, některé důkazy hodnotí nedostatečně a součástí základu pro skutková zjištění činí i důkazy postižené procesními vadami. Oproti osnově odůvodnění napadeného rozsudku se vrchní soud nejdříve bude zabývat bodem VII., jehož popis je nejrozsáhlejší a k němuž také bylo opatřeno nejvíce důkazů s tím také, že proti němu směřuje nejvíce odvolacích námitek. V případě tohoto bodu soudu prvního stupně nelze vytknout, že by se nesnažil podrobně hodnotit důkazy, jejichž obsah zachycuje v odůvodnění rozsudku, ale tato snaha začíná až v rovině hodnocení důkazní situace stran méně významných okolností, vztahujících se k poskytování metamfetaminu jednotlivým osobám uvedeným ve znělce obžaloby, popř. pod podbody VII./1.-22. rozsudku. Základní skutečnosti, která má stěžejní význam pro kvalifikaci projednávaného jednání a spočívající podle soudu prvního stupně ve výrobě přibližně 18.000 g metamfetaminu P. S., je věnována poměrně malá pozornost, neboť skutkové závěry v tomto ohledu jsou postaveny jen na výpovědích několika osob, a to svědků T. T., Z. S. a P. S., které jsou konfrontovány s výpověďmi obžalovaných S. a S. a s videozáznamem s tím, že celá řada důkazů zmiňovaných odvoláním státního zástupce je opomenuta a krajský soud nijak nevysvětluje to, na základě čeho dovodil nutnost změny množství vyrobeného metamfetaminu oproti údaji uvedenému v obžalobě (jakož i dalších méně významných změn skutkového popisu oproti podané obžalobě). Základní závěry, týkající se bodu VII. odsuzující části napadeného rozsudku, tedy nejsou budovány se stejnou podrobností, jaká se týká méně důležitých okolností zobrazených v podbodech VII./1.-22. K tomuto bodu napadeného rozsudku je pak třeba se zabývat i závažnými procesními problémy, které souvisí se způsobem výslechu svědka R. S. u hlavního líčení. Tento svědek byl vyslechnut v rámci hlavního líčení konaného dne 19.9.2012 (viz č.l. 1986-1992) tím způsobem, že sám spontánně uvedl pouze několik vět k tomuto bodu obžaloby i k dalším jejím bodům a ihned poté mu byly kladeny otázky předsedkyní senátu, státním zástupcem a obhájcem obžalovaného S., aniž by odpovědi na tyto otázky vyčerpaly předmět jeho výslechu. V tomto hlavním líčení pak byl jeho výslech ukončen, aniž byl vzat ohled na skutečnost, že byl vyslechnut v předchozích fázích řízení. Teprve v hlavním líčení konaném dne 29.11.2012 v nepřítomnosti svědka krajský soud postupem podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.ř. přečetl jeho výpovědi z přípravného řízení, a to z č.l. 1448 a násl. a z č.l. 1460 a násl. Předpokladem postupu podle tohoto ustanovení je skutečnost, že svědek u hlavního líčení vypovídal a že mezi touto výpovědí a předchozí výpovědí byly zjištěny odchylky v podstatných bodech. Tato podmínka splněna je, neboť spontánní část svědecké výpovědi R. S. u hlavního líčení zůstala velmi kusá a nevyčerpávající předmět výslechu. Správně tedy měl krajský soud již v úvodu výslechu, s ohledem na vazbu výpovědí svědka S. k více bodům podané obžaloby, položit dotaz, zda již není schopen uvést další skutečnosti, následně měl postupovat podle § 211 odst. 3 písm. a) tr.ř. a dotázat se svědka na jeho stanovisko k obsahu předchozích výpovědí a k rozporům mezi těmito výpověďmi a výpovědí u hlavního líčení (konkrétně se to týká množství pervitinu, který od obžalovaného S. obdržel, jakož i období, kdy se tak dělo). Teprve pak mohly být kladeny dotazy ze strany předsedkyně senátu, popř. státního zástupce, obhájců a obžalovaných. Postup, který zvolil krajský soud, je nepřípustný a je zatížen procesní vadou, spočívající v porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci. Vzhledem k obsahu odvolání státního zástupce, který brojí proti některým procesním závěrům nalézacího soudu, je třeba k problematice dosavadních výslechů svědka R. S. poznamenat ještě následující. Zmíněný svědek byl rovněž vyslechnut postupem podle § 158a tr.ř., za použití tehdejšího § 158 odst. 8 tr.ř., dne 10.10.2011 (viz č.l. 1452-1457), a to s odůvodněním, že lze předpokládat, že další prověřování bude trvat delší dobu, hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi, výpověď má rozhodující význam pro zahájení trestního stíhání a zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že by na osobu svědka mohl být pro její výpověď vyvíjen nátlak. Ve vztahu k tomu je třeba upozornit na skutečnost, že v té době již byl obžalovaný R. S. stíhán pro dva ze zažalovaných skutků a že se na základě usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 4.8.2011, sp.zn. 13 Nt 112/2011, nacházel ve vazbě, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. b), c) tr.ř., přičemž úprava vazebního řízení nutí orgány činné v trestním řízení k urychlenému postupu a ze spisového materiálu nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti odůvodňující závěr, že prověřování bude trvat delší dobu a hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi R. S. I s ohledem na režim vazby obžalovaného R. S. je pak zcela nezdůvodněn závěr, že by na jeho osobu mohl být vyvíjen nátlak do doby výslechu svědka po zahájení trestního stíhání. Lze tak uzavřít, že zvolený procesní postup policejního komisaře překročil mantinely uvedené v tehdejším ustanovení § 158 odst. 8 tr.ř. a že okolnosti odůvodňující trestní stíhání obžalovaného R. S. mohly být zjištěny na základě vysvětlení budoucího svědka R. S. Tuto problematiku vrchní soud řeší s ohledem na to, že v této věci bude třeba doplňovat dokazování, takže je třeba předem upozornit krajský soud na stanovisko odvolacího soudu k výslechům svědků provedených v režimu podle § 158a tr.ř., za použití tehdejšího ustanovení § 158 odst. 8 tr.ř., neboť má význam do budoucna i ve vztahu k výpovědím svědků L. P. (viz č.l. 1356-1360), M. P. (viz č.l. 1373-1377) a nakonec i P. S. (viz č.l. 1426-1430). K posledně uvedené výpovědi je třeba navíc upozornit na skutečnost, že tato byla konána dne 13.10.2011, tedy poté, co již bylo pro bod VII. rozsudku a IX. obžaloby zahájeno trestní stíhání obžalovaného R. S., takže zvolený postup je zjevným popřením kontradiktornosti řízení. K námitkám státního zástupce stran naplnění podmínek pro postup podle § 158a tr.ř. ve vztahu ke svědkyni P. je třeba dodat, že protokol o jejím výslechu neobsahuje žádný konkrétní údaj, z něhož by bylo patrné, že odjezd svědkyně do zahraničí je natolik akutní, že její výslech nelze odložit na dobu, kdy bude možno realizovat výslech svědkyně za případné přítomnosti obhájce obžalovaného S., přičemž argument, že spisový materiál svědčí o tom, že se svědkyni v dalších fázích přípravného řízení nepodařilo zajistit, je mylný, neboť z příslušných pasáží spisového materiálu vyplývá pasivita orgánů činných v přípravném řízení, které se spokojily pouze s tím, že svědkyni opakovaně doručily předvolání k výslechu, aniž by reagovaly na skutečnost, že se k nim nedostavila a že je třeba ji případně předvést. Důsledky výše uvedeného v případě svědka S. pak jsou takové, že tento podal jakýsi ucelený popis událostí právě ve výše zmíněné neprocesní výpovědi, zatímco v další výpovědi, zachycené na č.l. 1431-1439, bylo postupováno formou otázek a u hlavního líčení byl stejně, jako u svědka S., podán jen velmi strohý spontánní popis a následně bylo postupováno formou otázek, aniž by odpovědi na ně vyčerpávaly předmět výslechu a objasnily veškeré skutečnosti důležité pro dovození jednotlivých znaků skutkových podstat trestných činů kladených za vinu obžalovaným S. a S. (mj. jde o naprosto nedostatečný popis událostí souvisejících se zavlečením svědka na Slovensko, je třeba si také všimnout nesourodých informací o době výroby pervitinu na našem území a o množství vyrobeného pervitinu). Na rovinu procesních vad pak navíc navazuje rovina vad rozsudku, neboť krajský soud sice přečetl výpověď svědka R. S. z přípravného řízení, ale v odůvodnění rozsudku se přitom nezabývá základními skutečnostmi z ní vyplývajícími ve vztahu k základu trestné činnosti posouzené pod bodem VII. napadeného rozsudku, ani skutečnostmi majícími význam pro podbod VII./1. napadeného rozsudku. Nezabývá se také ani rozpory ve výpovědích svědka S., jakož i dalšími důkazy, kterými argumentuje státní zástupce v odůvodnění odvolání, i když z určitých jiných hledisek se většinou tam uvedených důkazů v napadeném rozsudku zabývá. Zcela pak pomíjí mailovou korespondenci, jejíž obsah je zachycen na č.l. 466 a násl. spisu a která se má týkat komunikace s příslušníkem policie J. a kde má obžalovaný popisovat významné okolnosti své trestné činnosti. Je samozřejmě otázkou, jakou důkazní hodnotu tento materiál má, neboť údaje v tomto materiálu obsažené v některých ohledech se souhrnem ostatních důkazů nekoresponduje, nicméně to nezbavuje krajský soud povinnosti, aby v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř., ve vazbě na požadavky uvedené v § 125 odst. 1 tr.ř., vzal do úvahy všechny provedené důkazy. Vzhledem k významu těchto skutečností pak bylo na místě adresáta sdělení J. vyslechnout jako svědka, popř. vyžádat informace o aktuálním stavu údajného trestního stíhání jeho osoby a obžalovaného R. S. v jiné trestní věci, resp. vyžádat, pokud to bude možné, příslušný spis, a zjistit, zda z něho nevyplývají indicie nasvědčující pro nutnost provedení nějakých dalších důkazů. Lze tedy shrnout, že krajský soud bude muset procesně zopakovat výslechy svědků S. a S., nově vyslechnout svědka J., opatřit informace o jiné trestní věci svědka J. a obžalovaného S. a výsledky takto doplněného dokazování pak zohlednit ve vazbě na všechny doposud provedené důkazy, přičemž při hodnocení důkazní situace je třeba zohlednit námitky státního zástupce v odůvodnění jeho odvolání, a to jak ty, které se týkají trestné činnosti obecně, tak ty, které se týkají jednotlivých podbodů bodu VII. napadeného rozsudku, i když se některé z nich mohou jevit jako úzkoprsé. Každopádně musí krajský soud učinit nějaký skutkový závěr o tom, jaký byl osud zbylé části vyrobeného pervitinu. Teprve pak bude možno přikročit k úvahám o právní kvalifikaci jednání obžalovaných S. a S., pokud krajský soud dospěje k opětovnému závěru o jejich vině, přičemž pozornost bude třeba věnovat i skutečnostem, které doposud zůstaly mimo zorné pole jak procesních stran, včetně státního zástupce, tak soudu. Je třeba si uvědomit, že krajský soud dospěl v napadeném rozsudku k závěru, že P. S. byl donucen k výrobě přibližně 18.000 g pervitinu. Již bylo naznačeno, že této skutečnosti nebyla věnována dostatečná pozornost, nicméně je třeba si zároveň uvědomit, že krajský soud činí závěr o osudu pouze malé části z celkového objemu drogy a ve vztahu ke zbytku napadený rozsudek ani ve skutkovém popise, ani v odůvodnění rozsudku nečiní žádné závěry. Tržní hodnota 18.000 g pervitinu však činí minimálně 18 mil. Kč, v důsledku čehož je ve hře znak skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu ustanovení § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku „spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“, přičemž takový prospěch je ovládán hledisky vymezenými v ustanovení § 138 odst. 1 tr. zákoníku a musí tedy dosahovat nejméně částky 5 mil. Kč. Přitom je však třeba si uvědomit, že na rozdíl od minulé právní úpravy není třeba, aby bylo prospěchu velkého rozsahu skutečně dosaženo, postačí, když pachatel jedná v úmyslu takový prospěch získat. I když se ve vztahu k základním právním skutečnostem daná skutečnost může jevit jako okrajová, je třeba krajský soud upozornit i na znak zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu ustanovení § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku „spáchá-li čin uvedený v odst. 1 jako člen organizované skupiny“. Doposud si totiž orgány činné v trestním řízení neujasnily roli svědka P. S. a jeho případné trestní odpovědnosti, přičemž tuto otázku vzhledem k zásadě obžalovací, ovládající řízení před soudem, bylo třeba řešit jako otázku předběžnou pro dané trestní řízení. Skutečnost, že svědek P. S. nebyl stíhán jako spolupachatel, byla patrně ovlivněna představou, že tento svědek jednal za některé ze skutečností vylučujících protiprávnost. Tato představa zřejmě byla vyvolána okolností, že svědek S. byl k výrobě pervitinu nucen způsobem uvedeným v popise skutku. To by však bylo správné pouze v případě, pokud by jeho jednání splňovalo podmínky institutu krajní nouze podle § 28 tr. zákoníku, který však ve svém odst. 2 stanoví, že nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno nebezpečí uvedené v odst. 1 za daných okolností mj. odvrátit jinak. Doposud shromážděné důkazy pak nasvědčují tomu, že svědek S. nebyl pod neustálou kontrolou obžalovaných a že tedy v průběhu skutkového děje mohl celou záležitost oznámit policii. S těmito okolnostmi je třeba se vypořádat ve vazbě na úvahy o výše uvedeném znaku skutkové podstaty podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Pokud se týká bod II. odsuzující části napadeného rozsudku, zde lze dát za pravdu odvolání státního zástupce o nemožnosti jednočinného souběhu přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, nicméně v dalším obsahu nelze s odvolacími námitkami souhlasit, přičemž již potíže s právní kvalifikací tohoto bodu napadeného rozsudku signalizují zásadní nedostatky v právním přístupu k projednávané trestné činnosti. V první řadě je třeba poukázat na to, že za jeden skutek lze považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou kauzální pro následek, pokud jsou zahrnuty zaviněním, přičemž právě následek závažný z hlediska trestního práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit, je momentem, který dělí jeho jednání na různé skutky. Již ze skutkového popisu vyplývá, že část jednání obžalovaného S. mělo spočívat v zasílání výhrůžných SMS zpráv poškozenému J. K. ve snaze donutit ho, aby za ním přišel, část jednání měla spočívat v omezení osobní svobody a ve fyzickém napadení jmenovaného poškozeného poté, co se dostavil za obžalovaným S. do bytu jeho matky, a část jednání mělo spočívat v nucení spoluobžalovaného (dnes již odsouzeného) H. k tomu, aby zapálil rodinný dům J. Č., aby se tak pomstil J. K., že nevyhověl výzvám ke schůzce. Lze tak dovodit, že jednání obžalovaného S., ač spolu velmi úzce jednotlivé jeho fáze souvisejí, postupně mělo směřovat k různým následkům závažných z hlediska trestního práva, takže nemělo být uvažováno o jednom skutku, o kterém hovoří soud prvního stupně na str. 17 rozsudku, ani o dvou skutcích, se kterými pracuje obžaloba, ale ve skutečnosti minimálně o skutcích třech. Tím se však právní problematika nevyčerpává, neboť je třeba upozornit, že popis skutku v části, týkající se údajného vydírání odsouzeného H., nevystihuje znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání (hovoří se zde, že „…rodinný dům…ukázal jej obviněnému J. H. a tvrdil mu, že se jedná o konkurenční varnu pervitinu a přikázal mu, aby rodinný dům zapálil…“). Teprve v odůvodnění rozsudku se objevují údaje, které by znaky tohoto trestného činu mohly naplnit (viz zejména str. 29 napadeného rozsudku), tyto ovšem nejsou zcela v souladu s výpovědí spoluobžalovaného H. a navíc by musely příslušným způsobem být vyjádřeny v popise samotného skutku ve výrokové části rozsudku. Řešení právního posouzení jednání obžalovaného R. S., které je popsáno pod bodem II. napadeného rozsudku, však navíc svědčí o tom, že již od počátku řízení mu nebyla věnována dostatečná pozornost. Problematičnost situace naznačuje již použití znaku zločinu vydírání podle § 175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku „spáchá-li takový čin se zbraní“, ačkoli to nebyl obžalovaný, který zbraň použil, ale zbraň měla být použita až vydíraným vykonavatelem jeho příkazu. Tuto problematičnost umocňuje navíc požadavek státního zástupce, aby při kvalifikaci jednání obžalovaného R. S. byl použit i znak zločinu vydírání podle § 175 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku „způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví“ (ačkoli i zde státní zástupce má za to, že těžkou újmu na zdraví mělo způsobit jednání vydíraného pachatele trestné činnosti). Tyto okolnosti ve skutečnosti naznačují, že právní kvalifikace je v základu nepřípadná a že mělo být uvažováno o zcela jiné koncepci právního posouzení té části jednání obžalovaného R. S., které směřovalo k donucení J. H. k tomu, aby zapálil předmětný dům. Jedná se totiž o řešení vazby právního posouzení účastníka na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ve formě návodu v případě, pokud ze strany hlavního pachatele došlo k excesu a pachatel spáchal trestný čin méně závažný, než k jakému návod směřoval. V tom případě sice účastník nebude trestný pro účastenství ve smyslu § 24 tr. zákoníku, ale může se jednat v případě zvlášť závažného zločinu o jeho přípravu ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Lze tak konstatovat, že v případě obžalovaného R. S. za daných okolností není vyloučen souběh přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku s přípravou zvlášť závažného zločinu, přičemž v tomto případě do úvahy přichází několik variant průběhu skutkového děje a jeho právního posouzení. Je tomu tak proto, že této problematice v dokazování nebyla věnována dostatečná pozornost, takže ani výpověď odsouzeného J. H. doposud nedává jasné vysvětlení nejen v otázce formy jeho donucení, ale ani v otázce toho, co přesně měl vykonat, což je z hlediska právního posouzení rozhodující. V tomto směru soud prvního stupně dospěl k závěru, že odsouzený J. H. jednal způsobem popsaným na str. 3 napadeného rozsudku, přičemž z jeho strany došlo k excesu z rámce pokynů spoluobžalovaného S. a k napadení rodinného domu nezapálenými skleněnými lahvemi se zápalným obsahem. Spis obsahuje protokol o ohledání místa činu s fotodokumentací, které dávají pouze zúženou představu o konkrétních podmínkách místa činu. Obyvatelé domu byli vyslechnuti a uvedli některé okolnosti významné pro posouzení věci, nicméně jejich výpovědi také nedávají ucelený obraz skutečností důležitých pro právní posouzení. V případě, pokud by spoluobžalovaný a dnes již odsouzený J. H. zápalné lahve zapálil, jednalo by se o situaci, na kterou by mohla dopadnout celá řada ustanovení trestního zákoníku a obdobně jako svědek S. by tento pachatel nejednal v podmínkách vylučujících protiprávnost. Tím, že došlo z jeho strany k excesu, se orgány činné v předchozích fázích trestního řízení zjevně nechaly ukolébat a rezignovaly na potřebu bližšího objasnění jednak toho, k čemu jednání J. H. mohlo vést v případě, že by k excesu nedošlo, a co o takovém jednání věděl obžalovaný S. Je totiž třeba říci, že dosavadní dokazování vůbec neodpovídá na otázku, k jakým procesům hoření stran jeho rychlosti a rozsahu mohlo dojít v případě opakovaného hození zapálených lahví, přičemž, pokud by tyto otázky byly objasněny, muselo by být vzato do úvahy i to, zda by k pokusu o vyvolání požáru došlo v nočních či denních hodinách s možnými odchylnými dopady nejen ve vztahu ke škodě na cizím majetku, ale zejména také na zdraví a životě obyvatel takto napadeného domu. V závislosti na příslušných odborných závěrech by pak bylo nutno řešit i otázku rychlého přenesení požáru i na jiné objekty nacházející se v blízkosti napadeného domu. Tato objektivní zjištění by však nestačila, neboť by bylo třeba řešit i otázku subjektivního zavinění obžalovaného S. jako návodce trestného činu ve vztahu k těmto okolnostem. Jakékoli úvahy na tato témata vrchní soud v odůvodnění napadeného rozsudku postrádá a vedle toho považuje dosavadní dokazování za zjevně nedostatečné. Bude třeba, aby krajský soud sám zvážil postup a rozsah dokazování, nicméně nepochybně bude třeba opatřit znalecký posudek z požární ochrany, který na základě skutečností obsažených v dosavadním spisovém materiálu zodpoví otázku možnosti požáru v napadeném rodinném domku, rychlosti jeho šíření a možnosti vzniku následků na cizím majetku a životě a zdraví případných obyvatel, popř. možnosti jeho rozšíření na jiné objekty. Tento důkaz bude klíčový a jeho závěry budou stěžejní pro rozsah dalšího dokazování, týkajícího se objektivní stránky projednávané trestné činnosti. Tím má odvolací soud na mysli zejména to, že dosavadní dokazování nevyčerpalo problematiku hodnoty rodinného domku, jeho zařízení, popř. hodnoty sousedních objektů, a výslechy všech svědků z řad obyvatel domu nebyly důsledně zaměřeny na otázky toho, jaký byl jejich denní režim a kdo všechno se v domě zdržuje. Jinými slovy řečeno se krajskému soudu ukládá, aby obsah výpovědí těchto osob po objasnění otázek z oboru požární ochrany pečlivě vyhodnotil a položil si otázku, v jakém rozsahu je třeba výslechy těchto osob jako svědků opakovat, popř. v jakém rozsahu je třeba se zabývat kvantifikací možných škod na majetku příslušným znaleckým posudkem. K subjektivní stránce jednání obžalovaného R. S. pak bude třeba vyslechnout znovu odsouzeného J. H. v procesní pozici svědka a blíže objasnit otázku toho, jaké přesné pokyny obdržel od obžalovaného R. S. či jaká přesná dohoda stran způsobu spáchání a době spáchání trestné činnosti mezi nimi byla, popř. jakou přesně formou byl k protiprávnímu jednání nucen. Teprve na základě takto doplněného dokazování bude třeba všechny důkazy komplexně vyhodnotit, přičemž stranou nesmějí zůstat ani obsahy SMS zpráv, které v souvislosti s tímto jednáním měl obdržet poškozený J. K., a přejít k úvahám o právní kvalifikaci jednání obžalovaného R. S., přičemž vzhledem k předběžnosti těchto úvah lze naznačit, že nejpřísnější variantou právního posouzení tohoto jednání obžalovaného R. S. by bylo posouzení jako přípravy zločinu vraždy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), i) tr. zákoníku, přičemž jako další z možných variant přichází do úvahy příprava zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 20 odst. 1 k § 145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, v obou případech v souběhu s přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Teoreticky se nabízí i právní posouzení podle § 272 tr. zákoníku (obecné ohrožení), nicméně jeho použití se bude lišit v závislosti na tom, jaký trestný čin směřující k poškození zdraví bude případně ve formě přípravy dovozen, popř. jaké budou závěry znaleckého posudku z požární ochrany (event. i dalších důkazů) stran rozsahu možných následků na cizím majetku. Podrobný výčet všech variant, které přicházejí do úvahy, jde nad rámec tohoto rozhodnutí, nicméně již v této chvíli je nutno upozornit na skutečnost, že trestnost přípravy zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku je vyloučena a že ustanovení § 272 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v případě znaku těžké újmy na zdraví nejméně dvou osob je ustanovením speciálním k ustanovení § 145 tr. zákoníku (významné úvahy do značné míry použitelné i v právní situaci nyní projednávané trestní věci pak ohledně vztahu mezi zločinem vraždy a zločinem obecného ohrožení obsahuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2011, sp.zn. 8 Tdo 972/2011). Ve vztahu k bodu III. odsuzující části napadeného rozsudku a ke zprošťujícímu výroku, týkajícímu se obžalovaných J. a Š., je třeba dát za pravdu odvolacím námitkám státního zástupce v tom směru, že napadený rozsudek je do určité míry nepřezkoumatelný, není z něj zjevné, který přesně videozáznam je odůvodněním napadeného rozsudku hodnocen a je třeba upozornit na to, že podle přehledu na č.l. 452-458 je k dispozici řada videozáznamů, majících význam pro ustálení tohoto žalovaného skutku, přičemž si krajský soud musí položit otázku, zda dosavadní realizace této části dokazování bylo dostatečné a není třeba jej opakovat či doplnit, aby tak bylo možno se komplexně zabývat všemi videozáznamy tvořícími součást spisového materiálu. Správně pak státní zástupce konstatuje, že jsou k dispozici i fotografie a výpovědi dalších osob, kterými se soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku doposud nezabýval. Pokud státní zástupce nabízí možnost doplnění dokazování formou zkoumání zvukové roviny videozáznamů, je otázkou, proč takové dokazování nezajistil již v přípravném řízení, nicméně bude na krajském soudu, aby se možností doplnění tohoto dokazování zabýval i s přihlédnutím k dosavadním zkušenostem s efektivitou tohoto druhu důkazu a k aktuální důkazní situaci. V každém případě však bude třeba důsledně vyhodnotit všechny k danému skutku se vztahující důkazy. Kromě toho je třeba říci, že doposud nebyl procesně proveden výslech svědka S., což bude třeba napravit, jak je shora uvedeno, přičemž tato okolnost má význam i pro body IV., V. a VI. odsuzující části napadeného rozsudku. V případě bodu VI. napadeného rozsudku se teoreticky nabízí do úvahy i přísnější právní kvalifikace jednání obžalovaného R. S. jako pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, a to s ohledem na samotný popis skutkového děje ve výrokové části napadeného rozsudku, kde se hovoří o bodnutí nůžkami o velikosti asi 20 cm do hlavy za pravé ucho, ovšem v tomto směru je třeba říci, že odůvodnění napadeného rozsudku ani nehovoří o tom, jak krajský soud k použití nůžek o velikosti asi 20 cm dospěl. Tuto záležitost bude třeba vyjasnit a otázkami právní kvalifikace se pečlivě zabývat. S ohledem na mezitímní charakter tohoto rozhodnutí se pak stručně dodává, že se odvolací soud neztotožnil s procesními námitkami obsaženými v odvolání obžalovaného S. Vzhledem k tomu, že shora uvedené sporné otázky by bylo možno odvolacím soudem vyjasnit pouze na základě doplnění dokazování, které bylo vymezeno shora, a to při souběžném vyhodnocení celkového objemu důkazů, které již provedl nalézací soud, což trestní řád nepřipouští, je na místě závěr, že jsou splněny podmínky uvedené v § 259 odst. 1 tr.ř., proto byl napadený rozsudek v odvoláními napadených výrocích zrušen podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr.ř. a věc byla vrácena krajskému soudu, který se upozorňuje na skutečnost, že ve smyslu ustanovení § 264 odst. 1 tr.ř. je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil. Vzhledem k tomu, že se obžalovaný P. S. nachází ve vazbě, zabýval se odvolací soud ve smyslu § 71 odst. 1 tr.ř., věta první, okolností, zda důvody vazby ještě trvají nebo se nezměnily a zda nelze vazbu nahradit některým z opatření uvedených v § 73 a § 73a tr.ř., přičemž dospěl k závěru, že se nezměnilo nic oproti okamžiku, kdy bylo o dalším ponechání tohoto obžalovaného rozhodnuto dosud nepravomocným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.5.2013, sp.zn. 2 To 46/2013. Zároveň je toto rozhodnutí upozorněním pro obžalované R. S. a P. S., že jejich jednání pod bodem VII. odsuzující části napadeného rozsudku by mohlo být kvalifikováno jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a upozorněním pro obžalovaného R. S., že jeho jednání pod bodem II. odsuzující části napadeného rozsudku by mohlo být posouzeno nejpřísněji až jako zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), i) tr. zákoníku, ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, a jeho jednání pod bodem VI. odsuzující části napadeného rozsudku by mohlo být posouzeno jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku.

Rubrum

U s n e s e n í VI. P o u č e n í:

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.