20 A 13/2023 – 55

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: J. O. zastoupen Mgr. Adélou Jílkovou, advokátkou sídlem V Lukách 825, 538 03 Heřmanův Městec proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2023, č. j. MSK 120228/2023, ve věci dopravního přestupku takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2023, č. j. MSK 120228/2023, se v části, jíž byl potvrzen výrok o uložení trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti (6) měsíců rozhodnutí Městského úřadu Nový Jičín ze dne 11. 8. 2023, č. j. MUNJ–89394/2023/OPA–Koc, zrušuje.

II. Rozhodnutí Městského úřadu Nový Jičín ze dne 11. 8. 2023, č. j. MUNJ–89394/2023/OPA–Koc, se ve výroku o uložení trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti (6) měsíců zrušuje.

III. Ve zbytku se žaloba zamítá.

IV. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 24. 11. 2023 žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2023, č. j. MSK 120228/2023, jímž žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Nový Jičín ze dne 11. 8. 2023, č. j. MUNJ 89394/2023/OPA–Koc (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterých se měl žalobce dopustit tím, že na silnici č. I/48 v 14. km, ve směru jízdy na obec Nový Jičín, při řízení vozidla tov. zn. Bentley Continental, RZ: X: 1) nerespektoval svislou dopravní značku č. B 21a „Zákaz předjíždění“ (přenosná DZ), když v takto označeném úseku pozemní komunikace předjel nezjištěné vozidlo jedoucí za služebním vozidlem Policie ČR, služební vozidlo Policie ČR a před ním jedoucí vozidlo Citroën Berlingo, RZ: X, čímž z nedbalosti porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustil se z nedbalosti přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu; 2) nerespektoval vodorovnou dopravní značku č. V 1a „Podélná čára souvislá“ (ve žlutém provedení – přechodná DZ), když v takto označeném úseku pozemní komunikace při předjíždění nezjištěného vozidla jedoucího za služebním vozidlem Policie ČR, služebního vozidla Policie ČR a před ním jedoucího vozidla Citroën Berlingo, RZ: X, přejel do protisměrného jízdního pruhu, čímž z nedbalosti porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustil se z nedbalosti přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu.

2. Za spáchání uvedených přestupků správní orgán I. stupně uložil žalobci pokutu ve výši 6 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

II. Žaloba

3. Žalobce v žalobě namítal, že mu napadené rozhodnutí nebylo řádně doručeno. Žalovaný doručil napadené rozhodnutí dne 25. 9. 2023 v 16 hodin do datové schránky advokáta JUDr. Vratislava Vlčka. Ten však téhož dne v 15:16 hodin zaslal do datové schránky žalovaného informaci o tom, že mu žalobce dne 21. 9. 2023 vypověděl plnou moc. Napadené rozhodnutí tak nebylo žalobci dosud doručeno, protože v řízení již nebyl JUDr. Vratislavem Vlčkem zastoupen. Žalovaný tak pochybil, protože měl povinnost napadené rozhodnutí zaslat přímo žalobci.

4. Dále žalobce namítal, že ve správním řízení neproběhlo řádné dokazování. Napadené rozhodnutí je nezákonné proto, že správní orgán I. stupně i žalovaný neprovedli žádný z důkazů navržených žalobcem; provedli pouze důkazy svědčící v neprospěch žalobce. Správní orgány bez dalšího zamítly žalobcem navrhované důkazy jako nedůvodné, čímž došlo k narušení rovnosti stran, jelikož byly v řízení provedeny pouze důkazy svědčící v neprospěch žalobce. Další důkazy, které měly vyvrátit zejména tvrzení v řízení slyšených svědků, nebyly připuštěny, což nelze považovat za správný a legitimní úřední postup.

5. Žalobce dále brojil proti tomu, že žalovaný nepřerušil správní řízení do nabytí účinnosti novely zákona o silničním provozu. Zákonem č. 271/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (dále jen „novela“), byl novelizován zákon o silničním provozu včetně ustanovení, které se přímo týkají žalobce. Od 1. 1. 2024 totiž není za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu možné uložit správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Žalovaný měl proto řízení přerušit do doby účinnosti novely, protože tím by zajistil příznivější výsledek přestupkového řízení pro žalobce, jelikož by mu nemohl být uložen trest zákazu činnosti. Žalovaný by jednal v souladu s § 2 odst. 1 a 6 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. K takovému postupu přitom měl podle žalobce vést žalovaného i metodický pokyn k uvedené novele zákona. Žalobce odkázal na jiné skutkově obdobné věci, ve kterých správní orgány řízení přerušily.

6. Závěrem žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

7. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na vyrozumění Ministerstva dopravy ze dne 14. 12. 2023, ve kterém ministerstvo k žádosti žalobce neshledalo důvody k zahájení přezkumného řízení. Žalobce uplatnil v přezkumném řízení totožné námitky jako v žalobě. Podle žalovaného neexistuje žádný metodický pokyn, který by byť jen doporučoval přerušit řízení do okamžiku účinnosti pro žalobce příznivější právní úpravy. Důvod, pro který mělo být řízení přerušeno, pak nelze podřadit pod žádný ze zákonných důvodů pro přerušení řízení podle § 64 správního řádu.

8. Žalovaný dále uvedl, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno řádně, neboť napadené rozhodnutí vypravil do datové schránky zástupce žalobce dne 21. 9. 2023 a poté již žádné další úkony v řízení nečinil. Zmocněnec žalobce si písemnost vyzvedl ve stejný den, ve kterém učinil oznámení o ukončení zastupování žalobce. Vzhledem k této časové souvislosti se podle žalovaného jedná o účelové jednání s cílem pokusit se vyhnout doručení rozhodnutí.

9. K namítanému neprovedení žalobcem navržených důkazů žalovaný uvedl, že není jeho povinností provést všechny navrhované důkazy, svou povinnost tento postup řádně odůvodnit pak žalovaný dodržel. V závěru žalovaný uvedl, že je srozuměn s povinností soudu přihlédnout k příznivější právní úpravě v rámci správního trestání s odkazem na stanovisko rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013–46 a navrhl, aby soud, v případě, že neshledá další žalobní body důvodnými, zrušil výrok napadeného rozhodnutí jen v té části, ve které žalovaný žalobci uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.

IV. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu

10. Ze správního spisu vyplynuly následující, pro rozhodnutí významné, skutečnosti.

11. Dne 30. 4. 2023 v 17:59 hodin u obce Starý Jičín žalobce jako řidič osobního automobilu předjel na silnici I. třídy služební vozidlo policie a další dva osobní automobily v úseku stavebních prací, kde bylo přejíždění do protisměrného jízdního pruhu zakázáno vodorovnou dopravní značku V1a "Podélná čára souvislá" (ve žlutém provedení – přechodná DZ) a předjíždění vozidel zakázáno svislou dopravní značku č. B 21a "Zákaz předjíždění“.

12. Dne 9. 6. 2023 byl žalobci doručen příkaz, kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupků popsaných v bodu 1 tohoto rozsudku. Proti příkazu podal žalobce dne 12. 6. 2023 odpor. Po provedeném dokazování, ve kterém správní orgán I. stupně vyšel především z videozáznamu pořízeného na kameru umístěnou za předním skle předjížděného policejního vozu, fotodokumentace a výpovědí dvou svědků – zasahujících příslušníků hlídky Policie ČR, rozhodl správní orgán I. stupně dne 11. 8. 2023 tak, že žalobce uznal vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterých se měl žalobce dopustit tím, že na silnici č. I/48 v 14. km, ve směru jízdy na obec Nový Jičín, při řízení vozidla tov. zn. Bentley Continental, RZ: X: 1. nerespektoval svislou dopravní značku č. B 21a „Zákaz předjíždění“ (přenosná DZ), když v takto označeném úseku pozemní komunikace předjel nezjištěné vozidlo jedoucí za služebním vozidlem Policie ČR, služební vozidlo Policie ČR a před ním jedoucí vozidlo Citroën Berlingo, RZ: X, čímž z nedbalosti porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustil se z nedbalosti přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu. 2. nerespektoval vodorovnou dopravní značku č. V 1a „Podélná čára souvislá“ (ve žlutém provedení – přechodná DZ), když v takto označeném úseku pozemní komunikace při předjíždění nezjištěného vozidla jedoucího za služebním vozidlem Policie ČR, služebního vozidla Policie ČR a před ním jedoucího vozidla Citroën Berlingo, RZ: X, přejel do protisměrného jízdního pruhu, čímž z nedbalosti porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustil se z nedbalosti přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu.

13. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce dne 25. 8. 2023 odvolání, ve kterém namítal, že správní orgán I. stupně neopatřil od zhotovitele stavby podklady, na jejichž základě se v místě přestupků nacházelo dopravní značení, které měl žalobce porušit. Dále měl správní orgán I. stupně opatřit záznam ze zadní kamery policejního vozu s tím, že žalobce měl při předjíždění jednat v krajní nouzi vyvolané způsobem jízdy vozidla jedoucího před ním, celý videozáznam z přední kamery policejního vozu včetně 10 minut následujících po spáchání přestupku do zastavení na místě silniční kontroly. Dále žalobce namítal, že nedošlo ani k abstraktnímu ohrožení dalších účastníků silničního provozu.

14. Žalovaný shledal v napadeném rozhodnutí odvolací námitky nedůvodnými, neboť byla dostatečně prokázána existence svislého i vodorovného dopravního značení v místě přestupku, jakož i skutečnost, že žalobce řídil předjíždějící automobil. Přechodný charakter značení pak na právní kvalifikaci neměl vliv. Jako důvodné neshledal návrhy na doplnění dokazování dalšími videozáznamy s poukazem na to, že tvrzená krajní nouze byla již v rozhodnutí správního orgánu I. stupně dostatečně vyvrácena a navazující záznam z přední kamery postrádá ve vztahu k přestupkovému jednání výpovědní hodnotu. Jako nedůvodnou pak také žalovaný shledal argumentaci žalobce ohledně absence společenské škodlivosti s tím, že k naplnění materiální stránky přestupků došlo již v důsledku vzniklého potenciálního rizika pro účastníky silničního provozu. Žalovaný též poukázal na více verzí obhajoby žalobce, a sice na tvrzení, že jednal v krajní nouzi, a současně na tvrzení, že byl zmaten přechodným dopravním značením. Na základě těchto závěrů žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Napadené rozhodnutí bylo vypraveno dne 21. 9. 2023 a téhož dne bylo dodáno do datové schránky zástupce žalobce JUDr. Vratislava Vlčka. Doručeno bylo do datové schránky zástupce dne 25. 9. 2023 v 16:00 hodin. Téhož dne v 15:16 hodin zaslal zástupce žalobce žalovanému do datové schránky sdělení o tom, že od 22. 9. 2023 žalobce již nezastupuje, jelikož žalobce dne 22. 9. 2023 vypověděl plnou moc.

V. Posouzení věci krajským soudem

15. Krajský soud předně posuzoval, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.).

16. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

17. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání.

18. Žaloba je částečně důvodná. Nesprávné doručení napadeného rozhodnutí 19. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou, že mu nebylo řádně doručeno napadené rozhodnutí. Aby krajský soud mohl shledat napadené rozhodnutí nezákonným z důvodu nesprávného doručení napadeného rozhodnutí, musel by dojít k závěru, že byl žalobce zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. K tomu však v posuzované věci nedošlo.

20. V této souvislosti lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3026/20, podle kterého „při posuzování, zda došlo k řádnému doručení, nutno uplatňovat materiální přístup, pro nějž je podstatné, že se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit, a bylo tak zachováno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“. Z obsahu žaloby je zjevné, že žalobce si je vědom, z jakých přestupků byl uznán vinným, je mu známo, jak je napadené rozhodnutí označeno, když je identifikuje v žalobě a je mu též známo, že jeho odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo zamítnuto. Žalobce brojí proti konkrétnímu obsahu napadeného rozhodnutí, žalobu podal v zákonné lhůtě, nebyla mu tak odepřena možnost soudní ochrany. Krajský soud má tak za to, že žalobce se seznámil s napadeným rozhodnutím v materiálním smyslu a nedošlo k žádnému zásahu do jeho veřejných subjektivních práv.

21. Pro úplnost krajský soud uvádí, že žádné pochybení žalovaného ohledně doručování neshledal. Ze spisu plyne, že žalovaný odeslal napadené rozhodnutí do datové schránky zástupce žalobce dne 21. 9. 2023. Téhož dne bylo napadené rozhodnutí do datové schránky i dodáno. Teprve den poté, tedy 22. 9. 2023, byla zástupci žalobce doručena výpověď plné moci a zástupce žalobce o této skutečnosti informoval žalovaného až 25. 9. 2023. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný odeslal napadené rozhodnutí řádně, jelikož v okamžiku odeslání napadeného rozhodnutí plná moc zástupci žalobce vypovězena nebyla. To, že si zástupce žalobce vyzvedl datovou zprávu až 25. 9. 2023, nelze přičítat k tíži žalovaného. S ohledem na to, že žalobce se s napadeným rozhodnutím seznámil, jeho žalobní argumentace směřuje do obsahu napadeného rozhodnutí, nemá soud žádnou pochybnost o tom, že by žalobce měl být na svých procesních právech jakkoliv krácen. Žalobní námitka je nedůvodná. Vady dokazování 22. Krajský soud se dále zabýval námitkami, že nebylo ve správním řízení řádně provedeno dokazování. Žalobce obecně namítal, že mu nebylo umožněno se v řízení efektivně hájit, protože správní orgány neprovedly žalobcem navrhované důkazy, které měly svědčit v jeho prospěch. Tato žalobní námitka je formulována obecně, není z ní zřejmé, které důkazy správní orgány opomenuly či neprovedly a jakým způsobem měly zvrátit důkazní situaci ve prospěch žalobce, zejména žalobce nijak nepolemizuje a nevyvrací závěry, na jejichž základě správní orgány důkazy neprovedly. Zde je podle soudu zcela namístě odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu k otázce formulace žalobního bodu. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78, uvedl: „Smyslem uvedení žalobních bodů (§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.) je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a stručným – nicméně srozumitelným a jednoznačným – vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat. … Jestliže žalobní bod těmto požadavkům vyhovuje, je projednání způsobilý v té míře obecnosti, v níž je formulován, a případně – v mezích této formulace – v průběhu řízení dále doplněn. K tomu je ale třeba dodat, že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.” 23. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce žádal, aby byly provedeny následující důkazy: podklady pro zhotovitele dočasného dopravního značení, videozáznam zadní kamery z policejního vozidla, celý záznam z přední kamery policejního vozidla. Je třeba v této souvislosti zdůraznit, že správní orgány nemají povinnost provádět každý žalobcem navrhovaný důkaz. Podle § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, není správní orgán důkazními návrhy účastníků vázán. V případě, že však správní orgán důkaz neprovede, je jeho povinností tento postup odůvodnit, což správní orgány v posuzované věci učinily. Žalovaný (a potažmo i správní orgán I. stupně) dostatečně srozumitelně vysvětlil, proč tyto důkazy neprovedl, a jeho úvahám nemá soud co vytknout. Nepotřebnost projektové dokumentace pro posouzení přestupku vysvětlil žalovaný v části Ad 1 a 5 napadeného rozhodnutí [správní orgán I. stupně tak učinil na str. 9 v části k bodu 9) a 10)], nemožnost zajištění záznamu zadní kamery (protože se v policejním voze nenacházela) v části Ad 2 (správní orgán I. stupně tak učinil na str. 9 a 10) a nadbytečnost celého kamerového záznamu z přední kamery v části Ad 3 (správní orgán I. stupně tak učinil na str. 9 dole). Stejně tak se správní orgán I. stupně v relevanci k těmto navrhovaným důkazům zabýval žalobcovou argumentací na str. 10, kde ji srozumitelně vyvrátil. Žalobce v žalobě správními uvedenou argumentaci jakkoli nezpochybnil. Pouze obecně namítal, že správní orgány bez dalšího zamítly žalobcem navrhované důkazy jako nedůvodné, což je zcela v rozporu se shora uvedenými zjištěními, tedy že správní orgány se všemi důkazními návrhy zabýval. Dále žalobce obecně tvrdil, že „další důkazy, které měly vyvrátit zejména tvrzení v řízení slyšených svědků nebyly připuštěny, což rozhodně nelze považovat za správný a legitimní úřední postup“. Krajský soud není povinen domýšlet argumentaci žalobce či důvody, v čem měl žalovaný pochybit.

24. Krajský soud uzavírá, že správní orgány neopomenuly vypořádat důkazní návrhy, jejich úvahy jsou přezkoumatelné. Za této situace neshledal krajský soud pochybení správních orgánů a zhodnotil námitku týkající se vad dokazování nedůvodnou. Novelizace zákona o silničním provozu 25. Krajský soud se dále zabýval námitkami ohledně novely zákona o silničním provozu. Jak již bylo několikrát v tomto rozsudku uvedeno, správní orgány shledaly, že je žalobce vinný ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Správní orgán I. stupně podle § 41 odst. 1 přestupkového zákona za dva přestupky projednávané ve společném řízení uložil žalobci trest podle ustanovení vztahujících se na přestupek nejpřísněji trestný, tedy na přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu.

26. Trest za spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu byl v době rozhodovaní žalovaného upraven v § 125c odst. 5 a 6 zákona o silničním provozu. Ve znění zákona o silničním provozu účinném do 31. 12. 2023 bylo možné za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu uložit: – podle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu pokuta od 5 000 Kč do 10 000 Kč; – podle § 125c odst. 6 zákona o silničním provozu zákaz činnosti na dobu od šesti měsíců.

27. Od 1. 1. 2024 ovšem již platí, že za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu lze uložit toliko pokuta od 7 000 Kč do 25 000 Kč [§ 125c odst. 5) písm. b)]. Zákaz činnosti již u přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu uložit nelze. Novela zákona o silničním provozu byla provedena zákonem č. 271/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Zákon č. 271/2023 Sb. byl platný od 14. 9. 2023, účinný od 1. 1. 2024. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí dne 21. 9. 2023.

28. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou žalobce, že měl žalovaný povinnost přerušit správní řízení do doby účinnosti novelizovaného zákona, jelikož rozhodoval v okamžiku, kdy byla novela zákona o silničním provozu platná (nikoli účinná) a nová právní úprava byla pro žalobce výhodnější. Krajský soud shledal, že žalovaný takovou povinnost neměl a nepochybil, pokud z moci úřední řízení nepřerušil. Je třeba zdůraznit, že platný zákon je sice součástí právního řádu, ale nezakládá, nemění ani neruší právní vztahy. Tyto účinky nastávají až v okamžiku, kdy se zákon stane účinným, což v posuzované věci nastalo až 1. 1. 2024. Teprve od tohoto okamžiku byla novelizovaná ustanovení vynutitelná. V posuzované věci není sporné, že žalovaný měl vydat napadené rozhodnutí podle ustanovení silničního zákona ve znění do 31. 12. 2024. Žalobce má však za to, že s ohledem na příznivější úpravu měl žalovaný řízení přerušit. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce nepožádal o přerušení řízení podle § 64 odst. 3 správního řádu. Správní řád současně neobsahuje žádné ustanovení, ze kterého by vyplývala obligatorní povinnost žalovaného z moci úřední přerušit řízení z důvodu platného, nikoli účinného zákona, který upravuje přestupek ve prospěch přestupce. Je třeba si uvědomit, že zvláště přestupkové řízení musí být provedeno rychle, jelikož jsou v tomto typu řízení stanoveny lhůty vedoucí k zániku odpovědnosti. Úkolem správního orgánu je tak postupovat co nejúčelněji a nejrychleji, nelze proto po něm požadovat – a nebylo by to ani žádoucí – aby z moci úřední přerušoval řízení z důvodu jakéhokoli platného zákona, o kterém by usoudil, že by mohl být ve prospěch přestupce. Takový postup by představoval citelný zásah do řádné činnosti správních orgánů. Žalobce tvrdil, že existuje blíže neurčená metodika, podle které měl žalovaný postupovat, tedy přerušit řízení. K tomu krajský soud uvádí, že žalovaný existenci takové metodiky vyloučil, shodný závěr vyplývá i ze sdělení Ministerstva dopravy ze dne 14. 12. 2023, které žalobce předložil k žalobě. Pro úplnost je třeba uvést, že na shora uvedených závěrech soudu by nic nezměnilo ani tvrzení žalobce, že jiné správní orgány přestupková řízení přerušovaly. Odlišný postup jiných správních orgánů nemá na shora uvedenou argumentaci vliv. Z uvedeného důvodu neprovedl krajský soud k důkazu blíže nespecifikovanou metodiku Ministerstva dopravy, usnesení Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 24. 10. 2023 a městského úřadu Beroun ze dne 20. 9. 2023 pro nadbytečnost. Krajský soud uzavřel, že žalovaný neměl z moci úřední povinnost přerušit řízení do 31. 12. 2023, neshledal proto tuto námitku důvodnou.

29. Krajský soud se dále zabýval tím, zda má změna právní úpravy, tedy novela zákona o silničním provozu, účinná od 1. 1. 2024, vliv na tento rozsudek. Otázkou změny právní úpravy ve prospěch přestupce se již zabýval Nejvyšší správní soud. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013–46, vyslovil, že „rozhoduje–li krajský soud ve správním soudnictví o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o vině a trestu za správní delikt v situaci, kdy zákon, kterého bylo použito, byl po právní moci správního rozhodnutí změněn nebo zrušen, je povinen přihlédnout k zásadě vyjádřené ve větě druhé čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, podle níž se trestnost činu posoudí a trest ukládá podle právní úpravy, která nabyla účinnosti až poté, kdy byl trestný čin spáchán, je–li to pro pachatele příznivější.“ S přihlédnutím k výše popsaným závěrům rozšířeného senátu krajský soud shledal, že je potřeba přihlédnout ke změně zákona o silničním provozu, který ve znění účinném ke dni vydání tohoto rozsudku již neumožňuje za přestupek spáchány žalobcem uložit trest zákazu činnosti, jak učinily správní orgány. Nová právní úprava je pro žalobce příznivější, je proto namístě tuto skutečnost zohlednit v tomto rozsudku. Krajský soud má tak za to, že námitka žalobce týkající se novelizace zákona o silničním provozu byla důvodná.

30. Krajský soud shledal, že je třeba část napadeného rozhodnutí o uložení trestu zákazu činnosti odstranit. Dále proto zkoumal, zda je třeba zrušit napadené rozhodnutí jako celek či zda je možné zrušit napadené rozhodnutí toliko v části týkající se trestu zákazu činnosti, jak navrhoval ve vyjádření žalovaný. Dospěl k závěru, že zrušení toliko části napadeného rozhodnutí je v posuzované věci možné. Vycházel při tom ze závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2008, č. j. 7 As 4/2008–85, podle něhož „z dikce § 77 zákona o přestupcích vyplývá, že výroky o vině přestupkem, o druhu a výměře sankce, popřípadě rozhodnutí o upuštění od uložení sankce, o uložení ochranného opatření, o nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení jsou vzájemně oddělitelné z hlediska skutkových nebo právních vad, pro které mohou být podle výsledku přezkoumání zrušeny, i když všechny mají základ ve výroku o vině či nevině přestupkem, a možnost jejich uložení se odvíjí právě od vyslovení tohoto výroku. Vyslovení výroku o vině či nevině přestupkem je však zásadní ve vztahu k volbě druhu a výměry sankce, popřípadě dalších uvedených výroků, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Z logiky věci proto vyplývá, že jestliže je vadná jen část žalobou napadeného správního rozhodnutí o přestupku a lze ji oddělit od ostatních, lze zrušit rozhodnutí jen v této části; je–li však zrušen, byť i jen zčásti, výrok o vině přestupkem, je třeba zrušit vždy zároveň celý výrok o druhu a výměry sankce, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.“ Tyto závěry rozvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 3. 2020, č. j. 2 As 175/2018–36, ve kterém vyslovil, že bude–li důvodnou žaloba do výroku o vině, bude nutné zrušit i výrok o uloženém trestu. Dále však uvedl, že výrok o vině a uloženém trestu byly koncipovány způsobem umožňujícím o každém z nich rozhodnout samostatně. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2006, č. j. 4 Azs 11/2005–90, podle kterého „v případě, že ve formálně jednotném rozhodnutí správního orgánu je obsaženo více materiálních rozhodnutí, je třeba provést test jejich oddělitelnosti a rozhodnout, zda tato rozhodnutí jsou vůči sobě v závislém vztahu, nebo zda jsou (mohou být) na sobě zcela nezávislá. Jinak řečeno, zda oddělením jedné části rozhodnutí od zbytku rozhodnutí (oddělení jednoho materiálního rozhodnutí od druhého, popř. ostatních materiálních rozhodnutí) se nestane rozhodnutí jako celek (rozhodnutí ve formálním smyslu) nebo zbylá část tohoto rozhodnutí nezákonnou nebo nelogickou. Takový stav může mít s ohledem na různorodost řízení vedených před správními orgány nejrůznější podobu. Např. jeden výrok podmiňuje výrok druhý (výrok o porušení právní povinnosti a výrok o sankci); zrušením jednoho výroku by došlo k faktické změně rozhodnutí správního orgánu, což by ve svém důsledku znamenalo zavedení nového způsobu rozhodování soudu (zrušením omezujících podmínek při povolení nějaké činnosti by došlo k povolení činnosti bez omezení), apod.“. Druhý senát uzavřel, že je evidentní, že výrok o uloženém trestu je vždy závislý na výroku o vině správním deliktem, nikoli však naopak. V zásadě není vyloučeno, aby i při napadení obou výroků byla žaloba shledána důvodnou pouze zčásti, a to jen do výše uloženého trestu při současné absenci možnosti soudu využít moderační právo zakotvené v § 78 odst. 2 s. ř. s.

31. Krajský soud shora uvedené závěry Nejvyššího správního soudu použil při zohlednění individuálních okolností v posuzované věci a dospěl k závěru, že po zrušení toliko jednoho z výroků o trestu kvůli změně právní úpravy výrok o vině a o druhém uloženém trestu plně obstojí. Závislost výroku o vině na jednom z výroků o trestu krajský soud neshledal, napadené rozhodnutí i po zrušení části týkající se uložení trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti (6) měsíců ve zbývající části může samostatně existovat. Z výše uvedených důvodů, s ohledem na změnu právní úpravy, dospěl krajský soud k závěru, že je třeba žalobní námitce ohledně novelizace zákona o silničním provozu vyhovět, ačkoli v okamžiku vydání napadeného rozhodnutí nedošlo k jakémukoli pochybení žalovaného. Krajský soud proto zrušil napadené rozhodnutí v části, jíž byl potvrzen výrok o uložení trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti (6) měsíců, jenž byl obsažen v rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

32. Krajský soud se dále zabýval tím, zda je třeba za částečného zrušení napadeného rozhodnutí věc vracet žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s. ř. s. V posuzované věci se jedná o zcela specifickou situaci, kdy jak žalovaný, tak správní orgán I. stupně, kvůli změně právní úpravy, tedy z důvodu novely zákona o silničním provozu, již nemohou trest zákazu činnosti uložit. Krajský soud proto hodnotil, zda by nebylo na místě věc vrátit žalovanému proto, aby nemožnost uložení druhého trestu promítl do výše uložené pokuty, a shledal, že tomu tak není. S ohledem na zásadu zákazu změny k horšímu (reformatio in peius), jež se promítá i do přestupkového řízení, by nebyl žalovaný oprávněn již dříve uloženou pokutu zvýšit. Za dané situace krajský soud napadené rozhodnutí ve zrušené části žalovanému nevracel k dalšímu řízení.

33. S ohledem na to, že trest zákazu činnosti již není možné uložit, zrušil krajský soud v souladu s § 78 odst. 3 s. ř. s. také rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve výroku o uložení trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti (6) měsíců.

VI. Závěr a náklady řízení

34. Krajský soud dospěl ze shora uvedených důvodů k závěru, že napadené rozhodnutí je v části, jíž byl potvrzen výrok o uložení trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti (6) měsíců, jenž byl obsažen v rozhodnutí Městského úřadu Nový Jičín ze dne 11. 8. 2023, č. j. MUNJ–89394/2023/OPA–Koc, nezákonné, a proto napadené rozhodnutí v této části výrokem I. zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). Současně výrokem II. zrušil i rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve výroku o uložení trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti (6) měsíců podle § 78 odst. 3 s. ř. s. Jak již bylo vysvětleno shora, věc žalovanému nevrací k dalšímu řízení.

35. Ohledně zbývající části napadeného rozhodnutí dospěl krajský soud k závěru, že netrpí nedostatky, pro které by bylo na místě žalobě vyhovět. Ve zbytku proto krajský soud žalobu zamítl (výrok III.).

36. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věta druhá s. ř. s. S ohledem na výše popsané závěry o možnosti zrušit napadené rozhodnutí pouze v části týkající se trestu zákazu činnosti nahlížel soud na napadené rozhodnutí jako na souhrn dvou výroků o vině a na ně navazujících dvou výroků o trestu. Protože soud zrušil napadené rozhodnutí pouze co do jednoho výroku o trestu a ve vztahu ke třem zbylým výrokům napadené rozhodnutí potvrdil, dospěl k závěru, že žalobce byl ve věci převážně neúspěšný. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky proto krajský soud rozhodl tak, že žalobce byl v řízení převážně procesně neúspěšný, náhrada nákladů řízení mu tedy nenáleží, přičemž převážně úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady, které by přesahovaly jeho běžnou úřední činnost.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žaloba III. Vyjádření žalovaného IV. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu V. Posouzení věci krajským soudem Nesprávné doručení napadeného rozhodnutí Vady dokazování Novelizace zákona o silničním provozu VI. Závěr a náklady řízení