20 A 2/2021– 167

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. ve věci žalobce: L. K., nar. X bytem X zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6, č.ev. ČAK 15 798 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. ledna 2021 č.j. 4959/2020–160–SPR/4 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 4. 2. 2021 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2021 č.j. 4959/2020–160–SPR/4 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností ze dne 9. 7. 2020 č.j. MHMP 1057842/2020/Kor (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) v souladu s ust. § 67 odst. 1 správního řádu a ust. § 80 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) uznal žalobce vinným tím, že v rozporu v rozporu s ust. § 10 zákona č. 361/2000 Sb. nezajistil, aby dne 09.07.2019 v 16:32 hodin v Praze 9, křižovatka ulic Kbelská s Poděbradskou, směr Teplice při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Dosud nezjištěný řidič dne 09.07.2019 v 16:32 hodin v Praze 9, křižovatka ulic Kbelská s Poděbradskou, směr Teplice jednal při řízení vozidla v rozporu s povinnostmi uloženými mu zákonem – nezastavil mot. vozidlo tov. zn. Škoda, registrační značky X na signál, který mu přikazoval zastavit vozidlo před dopravní značkou „Příčná čára souvislá“, když s uvedeným vozidlem vjel do prostoru světelně řízené křižovatky v Praze 9, křižovatka ulic Kbelská s Poděbradskou, směr Teplice, v době, kdy byl na tříbarevné soustavě se směrovými signály světelného signalizačního zařízení pro směr jeho jízdy signál s červeným světlem „Stůj!“ [tj. že dosud nezjištěný řidič spáchal přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona č. 361/2000 Sb., a to porušením ust. § 70 odst. 2 písm. a) téhož zákona], čímž se dopustil přestupku podle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., porušením ust. § 10 odst. 3 uvedeného zákona, za což mu ve smyslu ust. § 125f odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., za použití ust. § 125c odst. 5 písm. f) téhož zákona, byla uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a povinnost uhradit správnímu orgánu I. stupně náhradu nákladů řízení v paušální částce 1 000 Kč.

3. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil. Žalobce v žalobě ve smyslu ust. § 71 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) vymezil rozsah žalobního přezkumu tak, že napadá napadené rozhodnutí v celém rozsahu a dále napadl související prvostupňové rozhodnutí.

II. Žaloba a její podstatný obsah

4. Žalobce namítal, že vůbec nebyly splněny podmínky odpovědnosti provozovatele vozidla za spáchaný přestupek. Vysvětlil, že přestupek provozovatele je subsidiárním vůči přestupku za konkrétní zaviněné jednání řidiče vozidla. Vytkl žalovanému to, že nebyla materiálně splněna zákonná podmínka v podobě učinění nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje, a zastavení řízení o přestupku, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno ve smyslu ust. § 125f odst. 5 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. Tuto podmínku shledal splněnou toliko formálně, neboť nalézací správní orgán disponoval písemným vyjádřením provozovatele vozidla o tom, že vozidlo řídil jím označený řidič. Vzhledem k tomu, že tento řidič nijak nesporoval skutečnost, že vůz řídil, nevznikla důvodná pochybnost o tom, že tomu tak skutečně bylo, a nalézací správní orgán nebyl oprávněn řízení o přestupku označeného řidiče zastavit.

5. Dále žalobce tvrdil, že bylo zasaženo do jeho práv tím, že před vydáním napadeného rozhodnutí nebyl seznámen se jménem úřední osoby, která bude o věci rozhodovat, při podání odvolání o tuto informaci požádal, avšak žalovaným nebylo nijak na tuto žádost reagováno. Žalobce tak nevěděl, že o odvolání bude rozhodovat Mgr. S. D., jinak by vznesl námitku podjatosti, protože Mgr. S. D. se opakovaně negativně vyjadřuje o zmocněnci žalobce P. K. V nejednom správním rozhodnutí na něj osobně útočí a tvrdí o něm, že se dopouští obstrukcí i tam, kde se jich nedopouští. Dopouští se vůči němu pomluv a různých nepravdivých tvrzení. Mgr. S. D. také přistupuje podle informací žalobce k osobním výpadům vůči zmocněnci žalobce ve svých vyjádřeních podávaných v soudních řízeních. Procesní strategie zmocněnce žalobce vidí i v těch případech, kdy účastníci řízení zastoupeni vůbec nejsou. Žalobci tak bylo prakticky upřeno právo vznést námitky podjatosti, měl právo na jejich posouzení představeným a přezkum nadřízeným správním orgánem, případně soudem. Nesdělí–li správní orgán účastníku řízení jméno úřední osoby, která bude o odvolání rozhodovat, jedná se o vadu řízení, což je uvedeno v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 205/2017 a jde o důvod pro zrušení rozhodnutí.

6. Žalobce rovněž namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné pro překážku věci rozhodnuté, neboť proti žalobci bylo již v minulosti vedeno řízení se stejným předmětem jednáním, ke kterému mělo dojít ve stejný čas a na stejném místě se stejným vozidlem. Toto řízení však bylo pravomocně zastaveno, čímž byla vytvořena překážka věci rozhodnuté. Z hlediska této námitky považuje za rozhodující to, že zde byla podle jeho názoru zachována totožnost skutku. Dále byla zachována i totožnost jednání i následku, kdy jediným rozdílem byla skutková a právní kvalifikace užitá nalézacím správním orgánem. Argumentaci nalézací orgánu k této námitce hodnotí jako irelevantní.

7. Další námitka žalobce spočívá v nedostatečném vymezení přestupku ve výroku rozhodnutí nalézacího správního orgánu, kdy žalobce v něm postrádá zejména elementární informaci o tom, po které ulici měl řidič vozidla přijíždět a zda měl porušit semafor pro jízdu rovně, vpravo či vlevo. K odkazu žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 34/2018–35 uvedl žalobce, že tento rozsudek nijak neneguje obecné pravidlo, podle kterého je nutné, aby vymezení skutku ve výroku rozhodnutí bylo dostatečné natolik, aby bylo zřejmé, za jaké jednání je žalobce postižen a zda dané konkrétní jednání je protiprávní. Podle žalobce v jeho případě nelze přezkoumat, zda vskutku na semaforu svítilo červené světlo a zda se vztahovalo pro směr jízdy žalobce, když toto nalézací správní orgán ve výroku svého rozhodnutí nevymezil.

8. Žalobce také v žalobě tvrdí obecní policie nebyla oprávněna k pořizování záznamu, neboť nijak neuveřejnila zřízení stálého automatického systému v předmětné křižovatce, pročež výstup z automatického systému byl obstarán v rozporu s právními předpisy a je tak jako důkaz nepoužitelný. Odkaz nalézacího správního orgánu na internetové stránky www.mppraha.cz je přitom v tomto směru nedostatečným, když navíc žalobce zde tuto informaci ke dni 9. 7. 2019 nenalezl.

9. Dále v té souvislosti namítl i nezákonné zjišťování přestupků, neboť automatizovaný technický prostředek, který zaznamenal správními orgány postižené jednání, není provozován městskou policií, která toliko přebírá záznamy z tohoto zařízení od správce zařízení, kterým je Technická správa komunikací, a.s.

10. Navrhl naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci a nesouhlasil s tím, aby na webu Nejvyššího správního soudu byly uvedeny osobní údaje žalobce a jeho právního zástupce, což nemínil jako žalobní či kasační námitku, ale jako upozornění výlučně pro Nejvyšší správní soud, že žalobce a jeho advokát trvají na zachování soukromí a nesouhlasí s tím, aby je státní moc pověsila na internet, případně i jinam.

11. Navrhl, aby napadené rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí byla zrušena a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení a aby byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě podrobně popsal předchozí průběh správního řízení a shrnul žalobní námitky, ohledně kterých zejména odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a k některým se dále vyjádřil.

13. K námitce ohledně nepoučení o oprávněné úřední osobě a rozhodování v odvolacím řízení úřední osobou, o jejíž nepodjatosti existují pochybnosti, uvedl žalovaný, že zde nejde o vadu, která by měla vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí, a odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2020 č.j. 3 As 185/2018–39 a na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2019 č.j. 4 A 28/2016–60. Doplnil rovněž, že si žalobce (pozn. soudu patrně myšleno zástupce žalobce) musel být ze své dosavadní činnosti již při podání odvolání vědom toho, že oprávněnou úřední osobou a ředitelem odboru agend řidičů žalovaného je Mgr. S. D., a proto nesplnil podmínku stanovenou v ust. § 14 odst. 3 správního řádu, podle kterého účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil.

14. Uvedl dále též svůj názor na to, z jakého důvodu ve skutečnosti žalobce požaduje nezveřejňování svých osobních údajů a osobních údajů právního zástupce žalobce, pročež nevidí důvod požadavku žalobce vyhovět.

15. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

IV. Obsah správního spisu

16. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení.

17. Dne 24. 7. 2019 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno oznámení o přestupku učiněné příslušným orgánem Městské policie hl. m. Prahy. Správní orgán I. stupně po provedeném šetření dospěl ke zjištění, že žalobce v rozporu s ust. § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. nezajistil, aby dne 9. 7. 2019 v 16:32 hodin v Praze 9, křižovatka ulic Kbelská a Poděbradská ve směru Teplice při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, neboť dosud nezjištěný řidič dne 9. 7. 2019 v 16:30 v Praze 9, křižovatka ulic Kbelská a Poděbradská ve směru Teplice jednal při řízení vozidla v rozporu povinnostmi uloženými mu zákonem, když nezastavil vozidlo tov. zn. Škoda, RZ X provozované žalobcem na signál, který mu přikazoval zastavit vozidlo před dopravní značkou „Příčná čára souvislá,“ když s uvedeným vozidlem vjel do prostoru světelně řízené křižovatky v Praze 9, křižovatka ulic Kbelská a Poděbradská ve směru Teplice, v době, kdy byl na tříbarevné soustavě se směrovými signály světelného signalizačního zařízení pro jeho směr jízdy signál s červeným světlem „Stůj!“. Tím se nezjištěný řidič dopustil přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona č. 361/2000 Sb. porušením § 70 odst. 2 písm. a) téhož zákona, přičemž toto jednání bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

18. Na základě toho zaslal nalézací správní orgán žalobci výzvu k uhrazení určené částky ve výši 1.500,– Kč, kterou žalobce neuhradil a na výzvu podání vysvětlení sdělil údaje umožňující identifikaci osoby podezřelé ze spáchání přestupku. Správnímu orgánu I. stupně se přesto nepodařilo osobu řidiče ztotožnit, a proto zastavil řízení o přestupku, protože obviněnému nebylo spáchání skutku prokázáno.

19. Následně proto vydal správní orgán I. stupně dne 14. 1. 2020 příkaz, kterým byl žalobce shledán vinným z úmyslného spáchání výše popsaného přestupku a podle ust. § 125c odst. 5 písm. f) ve spoj. s ust § 125f odst 4 zákona č. 361/2000 Sb. mu byla uložena pokuta ve výši 2 500 Kč. Příkaz byl žalobci doručen dne 28. 1. 2020, žalobce proti tomuto příkazu podal v otevřené lhůtě prostřednictvím zmocněnce odpor.

20. Správní orgán I. stupně předvolal žalobce na den 8. 7. 2020 (když z předchozího termínu jednání se žalobce omluvil) k ústnímu jednání o přestupku provozovatele vozidla a současně jej v předvolání poučil o právu vyjádřit se k důkazům a k dalším podkladům pro rozhodnutí a s těmito se seznámit po skončení dokazování při ústním jednání. Žalobce se k jednání nařízenému na den 8. 7. 2020 bez omluvy či důležitého důvodu nedostavil, a proto se ústní jednání konalo bez přítomnosti žalobce.

21. V návaznosti na ústní jednání pak bylo dne 9. 7. 2020 vydáno nalézacím správním orgánem prvostupňové rozhodnutí vydáno, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání stejného přestupku, jako v příkazu ze dne 14. 1. 2020, za což mu byla podle ust. § 125c odst. 5 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. ve spoj. s ust § 125f odst 4 zákona č. 361/2000 Sb. uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a povinnost uhradit správnímu orgánu I. stupně náhradu nákladů řízení v paušální částce 1 000 Kč. V odůvodnění správní orgán I. stupně vyšel z oznámení o přestupku a vlastního šetření. Skutková zjištění učinil z pořízené fotodokumentace rozdělené do jednotlivých sekvencí a z lustrace v registru silničních vozidel, ze které bylo zjištěno, že v předmětné době byl provozovatelem vozidla tov. zn. Škoda RZ X žalobce. Proto dovodil, že žalobce jako provozovatel vozidla v rozporu s ust. § 10 zákona č. 361/2000 Sb. nezajistil, aby dne 9. 7. 2019 v 16:30 v Praze 9, křižovatka ulic Kbelská a Poděbradská ve směru Teplice, při užití vozidla tov. zn. Škoda RZ X na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem. Při určení výměry pokuty přihlédl k tomu, že provozovatel spolupracoval se správním orgánem. Na druhou stranu řidič předmětného vozidla, který bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky silničního provozu. Pokuta byla stanovena na samé spodní hranic zákonné sazby od 2.500,– Kč do 5.000,– Kč.

22. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání, jehož součástí byla i žádost o informaci o tom, kdo bude o odvolání rozhodovat. Na tuto žádost nebylo žalovaným reagováno. Odvolání pak ještě doplnil podáním doručeným správnímu orgánu prvého stupně dne 24. 8. 2020.

23. Napadené rozhodnutí ze dne 18. 1. 2021 bylo žalobci doručeno dne 25. 1. 2019. Žalovaný jím zamítl odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul předchozí průběh správního řízení a podklady, z nichž vycházel správní orgán I. stupně, v jeho postupu neshledal vadu, která by odůvodňovala zrušení vydaných rozhodnutí, a uvedl, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem. Souhlasil s postupem správního orgánu I. stupně, který ústní jednání uskutečnil bez přítomnosti žalobce, neboť byl zjištěn stav věci, o kterém nebyly důvodné pochybnosti, a žalobce se mohl k věci vyjádřit při podání odporu či v rámci seznámení se s podklady rozhodnutí, této možnosti nevyužil, když nařízeného jednání se nezúčastnil a nepožádal o jiný termín. Poukázal na to, že správní orgán I. stupně vycházel při rozhodování o vině z oznámení o přestupku, zejména z pořízené fotodokumentace, která spáchání přestupku potvrzuje, totožnost žalobce byla zjištěna lustrací v registru motorových vozidel, tyto důkazy nebyly získány v rozporu se zákonem, byl z nich zjištěn skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, žalovaný shledal, že pokuta byla správním orgánem I. stupně uložena na samé spodní hranici zákonem stanoveného sankčního rozpětí. Konstatoval, že žádost o nařízení ústního jednání byla zamítnuta, správní orgán I. stupně tento postup dostatečně odůvodnil, žalovaný se s jeho argumenty ztotožnil.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

24. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu dotčeném žalobou, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

25. Městský soud v Praze rozhodl opakovaně ve věci poté, co Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 8. září 2021 č.j. 1 As 151/2021–36 zrušil předchozí rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2021 č.j. 20 A 2/2021–33 a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a následně svým rozsudkem ze dne 7. června 2022 č.j. 1 As 6/2022–32 zrušil i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2021 č.j. 20 A 2/2021–67 a věc mu opět vrátil k dalšímu řízení.

26. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 8. září 2021 č.j. 1 As 151/2021–36 spatřoval pochybení soudu zdejšího v tom, že neprovedl dokazování k námitce žalobce, že v jeho případě nebyla uveřejněna vhodným způsobem podle ust. § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, informace o zřízení stálého automatizovaného technického systému v místě spáchání předmětného přestupku. Soud proto nařídil k projednání věci opět jednání a současně vyzval žalovaného, aby označil a předložil důkazy k prokázání uveřejnění informace o zřízení stálého automatizovaného technického systému v místě spáchání předmětného přestupku podle shora citovaného ustanovení zákona o obecní polici, a to v době před spácháním předmětného přestupku žalobcem.

27. Žalovaný pak při jednání označil, předložil a navrhl k prokázání shora uvedené sporné skutečnosti následující důkazy. E–mailovou zprávu ze dne 11. 11. 2021 zaslanou Městskou policií hlavního města Prahy žalovanému, screenshot obrazovky webové stránky www.dopravniinfo.cz (pozn. soudu – označení old.dopravniinfo.cz na výtisku screenshotu uvedeno s ohledem na přechod serveru na novou verzi stránek – srov. mj. možnost „přejít na novou verzi“ na horní liště screenshotu), screenshot obrazovky webové stránky www.mppraha.cz/uvod–czech/doprava–2/ct–menu–item–49, výtisk stran 40 a 41 ročenky dopravy Technické správy komunikací hlavního města Prahy, a.s. Praha 2018 a screenshot obrazovky webové stránky www.autosalon.tv/novinky/ridicuv–chleba/v–praze–jsou–desitky–kamer–mericich–rychlost–mame–pro–vas–jejich–prehled.

28. Uvedené důkazy soud při jednání provedl a učinil z nich tato skutková zjištění. Z e–mailové zprávy ze dne 11. 11. 2021 zaslanou Městskou policií hlavního města Prahy žalovanému (č.l. 60) vyplývá, že Městská policie hlavního města Prahy pro účely zveřejnění informací o stálých automatizovaných technických systémech spolupracuje s Národním dopravním informačním centrem (pozn. soudu – jedná se o operační pracoviště provozované na základě rozhodnutí Vlády ČR č. 590 ze dne 18.5.2005 a v souladu s §124 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů Ředitelstvím silnici a dálnic ČR), kteréžto předmětné informace zveřejňuje na webové stránce www.dopravniinfo.cz. Ze screenshotu obrazovky webové stránky www.dopravniinfo.cz (č.l. 61) se podává, že informace o umístění stálého automatizovaného technického systému pro detekci jízdy na červenou na křižovatce ulic Kbelská a Poděbradská je zde zveřejněna, a to od 10. 12. 2015. Z výtisku (oboustranného) stran 40 a 41 ročenky dopravy Technické správy komunikací hlavního města Prahy, a.s. Praha 2018, konkrétně pak z tabulky na konci strany 41, vyplývá, že informace o umístění stálého automatizovaného technického systému pro detekci jízdy na červenou na křižovatce ulic Kbelská a Poděbradská byla zveřejněna rovněž v této publikaci za rok 2018. Ze screenshotu obrazovky webové stránky www.autosalon.tv/novinky/ridicuv–chleba/v–praze–jsou–desitky–kamer–mericich–rychlost– mame–pro–vas–jejich–prehled (č.l. 64) pak vyplývá, že provozovatel těchto veřejně dostupných webových stránek na nich zveřejnil shora uvedenou tabulku s informacemi o umístění stálého automatizovaného technického systému pro detekci jízdy na červenou mj. i na křižovatce ulic Kbelská a Poděbradská, kdy jako zdroj uvedl TSK (pozn. soudu – jedná se o zkratku společnosti Technicka správa komunikací hlavního města Prahy, a.s.). Ze shora uvedených důkazů hodnocených jednotlivě i v jejich souhrnu má soud za prokázané, že informace o umístění stálého automatizovaného technického systému pro detekci jízdy na červenou na křižovatce ulic Kbelská a Poděbradská byla zveřejněna v době předcházející žalobci vytýkanému přestupkovému jednání, který tak měl poměrně širokou možnost seznámit se s umístěním tohoto technického systému ještě předtím, že došlo k jeho přestupkovému jednání. Zejména pak, co se týče zveřejnění na webové stránce www.dopravniinfo.cz, hodnotí soud toto zveřejnění jako vhodné a široké veřejnosti bez omezení dostupné a přehledné s dostatečně intuitivním ovládáním. Proto má soud za to, že zde byly zcela naplněny požadavky ust. § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, když Městská policie hlavního města Prahy prostřednictvím Národního dopravního informačního centra splnila svoji povinnost vhodným způsobem uveřejnit informaci o předmětném automatizovaném technickém systému, a žalovaný v tomto směru unesl důkazní břemeno, když pravost žalovaným předložených důkazů žalobcem sporována nebyla (byť zřejmě toliko pro jeho nepřítomnost při jednání) a soud sám žádné vlastní pochybnosti o jejich pravosti neměl.

29. Jen pro úplnost soud uvádí, že screenshot obrazovky webové stránky www.mppraha.cz/uvod–czech/doprava–2/ct–menu–item–49 (č.l. 62) obsahuje naproti tomu toliko nekompletní výčet míst k měření rychlosti Městskou policií hlavního města Prahy, pročež tento žalovaným předložený důkaz nakonec pro souzenou věc zůstal bez významnější důkazní hodnoty.

30. K námitce žalobce ohledně nesplnění materiální podmínky žalobce coby odpovědnosti provozovatele vozidla za spáchaný přestupek uvádí zdejší soud, že považuje zcela případný odkaz žalovaného v napadeném na rozhodnutí na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2019 č.j. 1 As 406/2018–34, podle kterého nelze uznat pachatele přestupku vinným jen na základě podání vysvětlení, když se žalobce nepodařilo vyslechnout, a naopak je třeba v takových případech řízení zastavit a zahájit řízení o správním deliktu provozovatele vozidla. Žalovaný se zde podle názoru soudu přezkoumatelně vypořádal s touto námitkou žalobce uplatněnou již v odvolacím správním řízení.

31. Pokud jde o námitku nesdělení oprávněné úřední osoby před rozhodnutím o odvolání, lze konstatovat, že otázka nesdělení jména oprávněné úřední osoby a vliv tohoto nesdělení na zákonnost následně vydaného rozhodnutí již byla v judikatuře Nejvyššího správního soudu několikrát řešena, přičemž bylo konstatováno, že se jedná o vadu řízení. Další posouzení toho, zda je tato vada též důvodem nezákonnosti takového rozhodnutí, a tedy důvodem pro jeho zrušení, již záleží na dalších konkrétních okolnostech toho kterého případu.

32. V rozsudku dne 22. 3. 2017, č. j. 2 As 322/2016 – 39, soud konstatoval: „Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nesprávného posouzení skutečnosti, že stěžovatelce nebyla k její výslovné žádosti poskytnuta informace o oprávněných úředních osobách, které měly o jejím odvolání rozhodovat. Podle krajského soudu uvedené představovalo vadu řízení, ovšem takovou, která nemohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci, pro kterou by muselo být dle § 76 odst. 1 s. ř. s. zrušeno. Posouzení krajským soudem je správné. Právo na informaci o oprávněné úřední osobě představuje důležitou součást práva na spravedlivý proces. Neposkytnutí této informace k výslovné žádosti tak nepochybně zatížilo správní řízení před odvolacím orgánem vadou. Nejvyšší správní soud se však ztotožnil s názorem krajského soudu, že tato vada neměla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci, které by bylo třeba zrušit. Nejpozději z předmětného rozhodnutí se stěžovatelka jméno oprávněné úřední osoby dozvěděla, a mohla námitku podjatosti vůči této osobě následně uplatnit v žalobě; pokud by taková námitka byla důvodná, bylo by nepochybně třeba rozhodnutí odvolacího orgánu zrušit. V daném případě však stěžovatelka neuvádí žádné důvody podjatosti úřední osoby, takže není ani prostor k posuzování, zda by takovéto důvody k závěru o podjatosti vedly, anebo ne.“ 33. Dále zde také judikoval, že: „Nicméně pravidlo zakotvené v § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., které stanovuje, že soud zruší žalobou napadené rozhodnutí pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo–li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, předpokládá, že a contrario nebudou rušena taková správní rozhodnutí, při jejichž vydávání sice došlo k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, a nezřídka i podstatnému, ovšem takovéto porušení nemohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Jinak řečeno, zrušit rozhodnutí pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem je třeba tehdy, je–li rozumně představitelné, a to i jen jako jedna z více variant toho, k čemu všemu mohlo uvedené porušení ve spojení s dalším navazujícím vývojem řízení vést, že obsah rozhodnutí o věci samé by byl v důsledku tohoto porušení jiný, a navíc nejen jiný, ale současně i nezákonný, než pokud by k porušení nedošlo.“ 34. Žalobce v žalobě poukázal na konkrétní skutečnosti, které by zamýšlel uplatnit jako důvody podjatosti v případě, že by mu bylo umožněno příslušnou námitku vznést. Soud však ve smyslu shora uvedeného judikátu dospěl k závěru, že ani v takovém případě nemohla mít daná vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci, resp. že není rozumně představitelné, že obsah rozhodnutí o věci samé by byl v důsledku tohoto porušení jiný, než pokud by k porušení nedošlo, a to z následujících důvodů.

35. V prvním okruhu výtek uvedených v žalobě směřujících k podjatosti Mgr. S. D. žalobce tuto podjatost dovozuje z rozhodovací činnosti jmenovaného jako oprávněné osoby správního orgánu, když zmiňuje jeho vztah ke způsobu výkonu zastupování účastníků řízení ze strany zmocněnce žalobce P. K. Z ust. § 14 odst. 1 správního řádu však vyplývá, že důvodem podjatosti může být pouze poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, nikoli tedy postup oprávněné osoby v řízení či výkon její rozhodovací činnosti. Je zřejmé, že s takovou argumentací by žalobce v případě podání námitky nemohl být úspěšný. Žalobcem tvrzené osobní útoky Mgr. S. D. na zmocněnce žalobce P. K. jsou navíc uvedeny žalobcem jen velmi obecně. Ze správního spisu navíc nelze považovat za prokázané to, že Mgr. S. D. o odvolání žalobce rozhodoval, byť napadené rozhodnutí z titulu své funkce ředitele odboru agend řidičů podepsal.

36. Soud shledal, že žalobce tyto údajné důvody podjatosti vznesl pouze účelově s cílem formálně naplnit požadavky vytyčené judikaturou Nejvyššího správního soudu zejména v rozsudcích ze dne 27. 4. 2020 č.j. 1 As 473/2019–39 a ze dne 16. 3. 2020 č.j. 1 As 412/2019–32 a též ve shora citovaném rozsudku č. j. 2 As 322/2016 – 39, dle kterých uplatní–li žalobce v žalobě následující po nesdělení jména oprávněné úřední osoby pouze zcela obecnou a nijak nekonkretizovanou námitku podjatosti, nelze dovodit, že uvedená vada řízení měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Zároveň Městský soud v Praze na uplatnění takové námitky podjatosti nahlíží optikou, kterou Nejvyšší správní soud zaujal v rozsudku ze dne 15. 9. 2019 č.j. 10 As 36/2019–33. Na základě toho soud dospěl k závěru, že uvedená vada řízení spočívající v neposkytnutí jmen oprávněných osob žalobci před vydáním napadeného rozhodnutí nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí a není důvodem pro jeho zrušení, žalobní námitka je nedůvodná.

37. Žalobcem tvrzená překážka věci rozhodnuté zdejším soudem rozhodně nebyla zdejším soudem shledána. Správní orgán prvního stupně totiž učinil kroky ke zjištění skutečného pachatele přestupku a i přes svou řádnou procesní aktivitu osobu pachatele nezjistil. Správní orgán prvního stupně proto věc usnesením ze dne 11. 12. 2019, č. j. MHMP 2497621/2019/Kor, důvodně zastavil. Nalézací správní orgán učinil nezbytné kroky ve smyslu § 125f odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. a věc následně zastavil, neboť se mu nepodařilo zjistit pachatele přestupku. Podle citovaného ustanovení platí, že po tom, co správní orgán tyto nezbytné kroky učiní a věc odloží nebo řízení zastaví, projedná přestupek provozovatele vozidla (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 20017, č. j. 8 As 146/2016 – 29, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 14. 6. 2019, č. j. 2 As 158/2018 – 40). V posuzovaném případě se tedy nejedná o překážku věci rozhodnuté či věci zahájené, neboť takovýto postup správních orgánů přímo předpokládá zákon č. 361/2000 Sb. v ust. § 125f odst.

5. Při přijetí argumentace žalobce by bylo nutno dospět k absurdnímu závěru o vyloučení zákonem výslovně upravené subsidiární odpovědnosti provozovatele vozidla. Nelze ani přisvědčit žalobci v tom, že skutek, pro který byl žalobce postižen, je totožný se skutkem řidiče předmětného vozidla, jehož se nepodařilo nalézacímu správnímu orgánu zjistit.

38. Námitce založené na nedostatečném vymezení přestupku rovněž nelze přitakat, neboť podle názoru Městského soudu v Praze dostál nalézací správní orgán požadavku na konkretizaci údajů obsahujících popis skutku uvedením místa, času a způsobu jednání, uspokojivě, a žalovaný nijak nepochybil, pokud vymezení skutku provedené nalézacím správním orgánem aproboval. Pokud se jedná o popis skutku, ten je natolik konkrétní, aby vylučoval jeho zaměnitelnost s jiným skutkem (především uvedení konkrétního jednání, času a místa spáchání přestupku a označení vozidla, kterým byl přestupek spáchán). Soud se také nemohl ztotožnit s namítaným nedostatečně přesně určeným místem spáchání přestupku. Vzhledem k tomu, že pořízené obrazové záznamy, které jsou součástí správního spisu, obsahují hned několik obrazových záznamů, na nichž je zachyceno vozidlo provozované žalobcem při jízdě v jednom ze dvou jízdních pruhů určených pro směr jízdy rovně, tj. z ulice Průmyslová do ulice Kbelská přes křižovatku Kbelská–Poděbradská, tak je místo přestupku vymezeno dostatečně přesně a určitě. Obrazové záznamy současně zcela vylučují, že by řidič vozidla provozovaného žalobcem přijížděl do křižovatky Kbelská–Poděbradská z ulice Poděbradská (ať již z její východní či západní větve), neboť v takovém případě by nemohl ve směru Teplice jet v jízdním pruhu určeném pro směr jízdy rovně, ale musel by užít jízdní pruh určený pro směr jízdy vpravo, resp. vlevo.

39. Co se týče námitky žalobce v tom směru, že soukromoprávní subjekt, kterým je zde obchodní společnost Technická správa komunikací hl. m. Prahy a.s. (dále též jen „TSK“), není oprávněn provozovat automatický technický systém sloužící k automatickému zjišťování přestupků, ani tuto neshledal zdejší soud důvodnou. Je třeba jistě souhlasit s tím, že za současné platné právní úpravy není soukromoprávní subjekt oprávněn provozovat automatický technický systém sloužící k automatickému zjišťování přestupků a zjišťovat tak přestupky, nicméně v tomto případě (a na území hlavního města Prahy obecně) TSK automatický technický systém sloužící k automatickému zjišťování přestupků neprovozuje ani jinak nezjišťuje přestupky. TSK toliko na základě smlouvy uzavřené s hlavním městem Praha coby vlastníkem předmětného technického systému vykonává jeho technickou správu, tj. potřebný servis v podobě oprav, seřizování, čištění, výměny či údržby. TSK naproti tomu nemá žádný přístup k datům zaznamenaným automatickým technickým systémem a s těmito ani žádným způsobem nenakládá. Tato data jsou automatickým technickým systémem automaticky odesílaná ve formě datových balíčků přímo do informačního systému Městské policie hlavního města Prahy, kdy následně veškeré úkony spojené se zpracováním informací, vyhodnocením datových balíčků a oznamováním příslušnému správnímu orgánu vykonávají strážníci městské policie s platným osvědčením Ministerstva vnitra. Tato skutková zjištění vyplynula z písemného vyjádření TSK ze dne 4. 8. 2022 č.j. 04082022, z vyjádření Městské policie hl. m. Prahy ze dne 11. 7. 2018, z vyjádření Městské policie hl. m. Prahy formou e–mailové zprávy ze dne 15. srpna 2022, ze Smlouvy o zajištění správy majetku a o výkonu dalších činností uzavřené mezi TSK a Hlavním městem Praha v úplném znění ke dni 21. 12. 2018 a z přílohy č. 2 k této smlouvě obsahující způsob plnění správcovských činností TSK. Všechny tyto listinné důkazy byly k návrhu žalovaného provedeny při jednání, které soud nařídil k projednání věci samé poté, co byl jeho rozsudek ze dne 24. 11. 2021 č.j. 20 A 2/2021–67 kasačním soudem zrušen, když žalovaný nesouhlasil s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Co se týče Smlouvy o zajištění správy majetku a o výkonu dalších činností uzavřené mezi TSK a Hlavním městem Praha, z jejího čl. III vyplývá, že účelem smlouvy je řádná a odborná správa, ochrana a rozvoj spravovaného majetku a předmětem smlouvy ze strany TSK je (mimo jiné) poskytovat v souladu s § 9 odst. 3 a 4 zákona č 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, řádnou a odbornou správu spravovaného majetku vymezeného v příloze č. 1 smlouvy, a to tak, jak je blíže uvedeno v odst. 3 a 8 tohoto článku, podle plánu realizace a způsobem vymezených v příloze č. 2 smlouvy. Rozsah smluvené činnosti TSK konkrétně v oblasti měření rychlosti (okamžitého i úsekového) vyplývá z bodu 19. 1 (str. 65) přílohy č. 2 ke Smlouvě o zajištění správy majetku a o výkonu dalších činností uzavřené mezi TSK a Hlavním městem Praha, podle kterého vykonává TSK technickou správu majetku (mimo jiné) sloužícího k okamžitému a úsekovému měření rychlostí, kterážto je podle bodu 19. 1. 2 předmětné přílohy č. 2 realizována zajišťováním funkčnosti tohoto majetku jeho opravami, seřizováním, čištěním, výměnou a údržbou. Naproti tomu z žádného ze shora označeného listinného důkazu se nepodává, že by TSK měla automatický technický systém sloužící k automatickému zjišťování přestupků provozovat či snad jeho prostřednictvím získanými daty jakkoli disponovat, natož na základě těchto zjišťovat a odhalovat přestupky.

40. Při shora uvedeném aranžmá na území Hlavního města Prahy je možná poněkud obtížnější určit subjekt provozovatele automatických technických systémů sloužících k automatickému zjišťování přestupků, byť z pohledu zjišťování a odhalování přestupků v dopravě lze dospět k závěru, že provozovatelem za účelem zjišťování přestupků je právě Městská policie hlavního města Prahy, nicméně pro posouzení důvodnosti tohoto žalobního bodu je podstatné to, zda v daném případě měřila rychlost Městská policie hl. m. Prahy, a to v souladu s ust. § 79a zákona č. 361/2000 Sb. S ohledem na shora uvedené a s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018 č.j. 10 As 107/2018–36, podle kterého instalaci a nastavení stacionárních měřících zařízení, jakož i údržbu software a hardware těchto zařízení, které jinak užívá obecní policie, mohou provádět třetí osoby, pokud takováto třetí osoba nemá jakýkoliv hmotný zájem na výsledcích měření stacionárního zařízení, pak lze učinit závěr, že v daném případě měřila rychlost Městská policie hl. m. Prahy, a to v souladu se zákonem. Jakkoli se totiž TSK podílí na údržbě, seřizování či opravách automatických technických systémů sloužících k automatickému zjišťování přestupků, lze s ohledem na ust. čl. V. odst. 1 Smlouvy o zajištění správy majetku a o výkonu dalších činností uzavřené mezi TSK a Hlavním městem Praha vyloučit jakoukoli zainteresovanost TSK na výsledcích měření rychlosti, když odměna TSK za zajištění odborné správy vymezeného majetku sestává z fixní částky splatné ve dvanácti měsíčních splátkách a z částky odpovídající vynaloženým nákladům na realizaci odborné správy.

VI. Závěr

41. Městský soud v Praze tedy uzavírá, že žalobce se svými námitkami neuspěl, v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, Městský soud v Praze proto dle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl jako nedůvodnou.

42. Pokud jde o návrh na naprostou anonymizaci rozhodnutí, nejedná se stricto sensu o žalobní námitku, neboť se netýká přímo napadených rozhodnutí. Tento návrh vznáší právní zástupce žalobce opakovaně a Nejvyšší správní soud se k němu již několikrát vyjádřil ve svých rozhodnutích, z posledních např. v rozsudku z 15. 9. 2019 č.j. 10 As 36/2019–33, kde uvedl: „Lze jen uvést, že způsob, jakým NSS standardně zveřejňuje anonymizované verze rozhodnutí na svých webových stránkách, neporušuje právo na ochranu osobních údajů či soukromí stěžovatele ani advokáta Mgr. Václava Voříška. Jak již NSS mnohokráte uvedl, pokud „se Mgr. Václav Voříšek cítí být poškozen, je–li spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny takových jeho domněnek spojovat se skutečností, že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují ve svých rozhodnutích jeho údaje, vystupuje–li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení“ (viz usnesení NSS ze dne 25. 5. 2017, čj. Nao 175/2017–161, obdobně srov. rozsudky ze dne 27. 3. 2019, čj. 2 As 383/2017 – 46, ze dne 17. 1. 2019, čj. 10 As 321/2017–38, a mnohé další).“ S ohledem na to nepovažuje ani Městský soud v Praze daný návrh žalobce za důvodný.

43. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. ve spoj. s ust. § 110 odst. 3 s.ř.s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly. Soud tímto výrokem rozhodoval o nákladech vzniklých v řízení před zdejším soudem, tak i o nákladech, které vznikly v řízení o kasační stížnosti, jež tvoří jediný celek s tím, že pro výrok o náhradě nákladů řízení je rozhodující konečný výsledek ve věci. K tomu lze odkázat kupř. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. listopadu 2008 č.j. 1 As 61/2008–98, podle kterého „do nákladů, o jejichž náhradě krajský soud rozhoduje v novém meritorním rozhodnutí poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo Nejvyšším správním soudem zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, patří jak náklady vzniklé v novém řízení před krajským soudem, tak i náklady, které vznikly v původním řízení před krajským soudem, a též náklady, které vznikly v řízení o kasační stížnosti. Tyto náklady přitom tvoří jediný celek a krajský soud o jejich náhradě rozhodne jediným výrokem vycházejícím z § 60 s. ř. s.“

Poučení

I. Vymezení věci II. Žaloba a její podstatný obsah III. Vyjádření žalovaného IV. Obsah správního spisu V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze VI. Závěr