20 A 7/2023 – 31

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: M. K. proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2023, č. j. MSK 26210/2023, sp. zn. VŽ/4590/2023/Hav, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2023, č. j. MSK 26210/2023, sp. zn. VŽ/4590/2023/Hav, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce napadl u Krajského soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“) žalobou ze dne 11. 5. 2023 rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2023, č. j. MSK 26210/2023, sp. zn. VŽ/4590/2023/Hav, (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Opavy ze dne 2. 1. 2023, č. j. /13661/2022/PRES (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ nebo „rozhodnutí o přestupku“).

2. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se měl dopustit tím, že dne 26. 2. 2022 v blíže neurčeném čase prostřednictvím sítě Messenger úmyslně hrubě urazil Mgr. T. B., nar. X, trvale bytem X, kterému zaslal zprávu s vulgárním a vyhrožujícím textem ve znění: “Už máš zabaleno do lágru pro kolaboranty, ty hajzle zkurvený, zločinecký? Jak bude vyhlášen válečný stav, bude s tebou udělán krátký proces jak s kolaborantem a podporovatelem teroru. Jsi na seznamu.“ 3. Za spáchání uvedeného přestupku byla žalobci uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

4. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

II. Žaloba

5. Žalobce po shrnutí skutkového stavu v žalobě nejprve namítal, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s námitkou nedostatku místní příslušnosti. Uvedl, že namítal místní nepříslušnost správního orgánu I. stupně opakovaně, správní orgány ji však nevzaly v potaz a nevydaly v její souvislosti žádné rozhodnutí, což považuje žalobce za procesní vadu řízení.

6. Podle žalobce přestupky proti občanskému soužití spáchané prostřednictvím internetu a sociálních sítí je nutno považovat za tzv. distanční delikty, tedy delikty, u kterých místo protiprávního jednání není shodné s místem, kde měl nastat nebo nastal následek takového jednání. Podle žalovaného došlo k protiprávnímu jednání prostřednictvím aplikace Messenger, u které není možné jednoznačně určit místo odeslání. K přesnému určení místa odeslání a přečtení zprávy neshromáždil správní orgán I. stupně žádné důkazy a nebyl přizván soudní znalec z oboru IT. Žalovaný nesprávně a bez důkazů určil místo spáchání přestupku jako místo, které označila osoba přímo postižená spácháním přestupku (dále také „OPPSP“), tedy místo, kde si OPPSP zprávu přečetla. Pro určení místní příslušnosti tak bez jakýchkoli jiných důkazů vycházel žalovaný z ničím nepodloženého tvrzení OPPSP. S tím žalobce nesouhlasí. Pro určení místní příslušnosti měly správní orgány vycházet z § 55 odst. 1 přestupkového zákona (pozn. soudu: žalobce měl zřejmě na mysli zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, který v § 55 odst. 1 upravoval místní příslušnost v přestupkovém řízení. Uvedený zákon byl zrušen zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich) místní příslušnost se proto měla odvíjet od trvalého pobytu žalobce.

7. Z důvodu místní nepříslušnosti správního orgánu I. stupně se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, jelikož by svou účastí na jednání akceptoval nesprávnou místní příslušnost správního orgánu. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2018, č. j. 42 A 38/2015–31.

8. Žalobce dále brojil proti tomu, že žalovaný neprokázal jeho vinu a nevypořádal se s otázkou, kdo nevhodný výrok na sociální síti Facebook úmyslně napsal. Žalobce dále nesouhlasil s tím, že jej žalovaný trestal za nedbalostní přestupek, což není v posuzované věci možné.

9. Žalobce ve správním řízení tvrdil, že nevhodný výrok nenapsal. Žalovaný však shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku, aniž by měl k dispozici jakékoli přímé či nepřímé důkazy, na jejichž základě by mohl jednoznačně o vině rozhodnout; žalovaný tak porušil zásadu in dubio pro reo. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k nesprávnému závěru, že je žalobce vinen z nedbalostního deliktu, jelikož bylo jeho povinností zabezpečit počítač tak, aby jeho prostřednictvím nebylo možné spáchat přestupek. Takovéto zdůvodnění však dle žalobce nemá oporu v zákoně o některých přestupcích, jelikož přestupek dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích nelze spáchat z nedbalosti a neúmyslně. Žalobce nemůže označit osobu, která měla možnost nevhodný výrok napsat, jelikož se může jednat o osobu blízkou.

10. Žalobce doplnil, že spáchání přestupku proti občanskému soužití má vliv na posuzování spolehlivosti žadatele o zbrojní průkaz podle zákona o zbraních a střelivu. Ač dle tvrzení žalovaného žalobce spáchal přestupek z nedbalosti, v intencích zákona o zbraních a střelivu se na žalobce hledí, jako kdyby byl vinným ze spáchání přestupku úmyslného.

11. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

12. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že na většinu žalobních námitek již reagoval v napadeném rozhodnutí. K námitce místní nepříslušnosti správních orgánů plně odkázal na napadené rozhodnutí.

13. K druhé žalobní námitce týkající se nedbalostní či úmyslné povahy přestupku sdělil, že z § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích vyplývá, že přestupky v tomto ustanovení uvedené lze spáchat úmyslně i z nedbalosti. Žalovaný se formou zavinění nezabýval, ale poukazoval na to, že žalobce musí nést následky svého případně lehkomyslného nakládání s osobním profilem. Žádná pochybnost o vině žalobce není, proto žalovaný neporušil zásadu in dubio pro reo. Žalovaný odmítá spekulovat o možnostech krádeže přístupových hesel či jiných kriminálních aktivitách podobného druhu. Shodně spekulace o tom, že nepřítomnosti žalobce využila osoba blízká a účelově poškodila jméno žalobce, nemá vliv na rozhodnutí o přestupku. Tomu, že se přestupek stal jinak, nesvědčí žádné relevantní skutečnosti, kromě žalobcem zmiňované „kriminality na webu“.

IV. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu

14. Ze správního spisu vyplývají tyto, pro rozhodnutí významné, skutečnosti.

15. Dne 26. 2. 2022 oznámila OPPSP policii na e–mail [email protected], že jí neznámá osoba, M. K., vyhrožuje prostřednictvím Facebook Messenger. Sdělila, že M. K. nezná, nikdy se s ním nesetkala a nikdy s ním neměla žádný, byť slovní, konflikt. K e–mailu přiložila print screen facebookové stránky, v jejímž pravém rohu je viditelná profilová fotografie a jméno M. K., pod tímto označením se nachází text “Už máš zabaleno do lágru pro kolaboranty, ty hajzle zkurvený, zločinecký? Jak bude vyhlášen válečný stav, bude s tebou udělán krátký proces jak s kolaborantem a podporovatelem teroru. Jsi na seznamu.“ 16. Součástí správního spisu je úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 4. 4. 2022, č. j. KRPM–38615–3/ČJ–2022–141215. V něm žalobce vypověděl, že mu byla předložena barevná fotografie asi obrazovky monitoru. V pravém dolním rohu byla tabulka s jeho jménem, nějakým textem a profilovou fotografií. Žalobce sdělil, že považuje profil „za svůj“. Více odmítl vypovídat s tím, že by mohl výpovědí způsobit nebezpečí postihu za přestupek osobě blízké.

17. OPPSP dala dne 27. 7. 2022 souhlas se zahájením řízení o přestupku z moci úřední.

18. Ve vyjádření k přípisu Zahájení řízení o přestupku z moci úřední se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku a předvolání obviněného k ústnímu jednání ze dne 19. 9. 2022 žalobce sdělil, že kvůli údajnému spáchání přestupku prostřednictvím sítě internet není možné přesně identifikovat místo spáchání přestupku, není možné exaktním důkazem možné určit místo, kde se přestupek negativně projevil nebo kdo a kde byl přestupkem poškozen. Vyloučil, že by v době spáchání přestupku byl v okrese Opava. Správní orgán tak při určení místní příslušnosti měl vycházet z § 62 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) a místní příslušnost určit podle trvalého bydliště podezřelého, tedy žalobce. Měl za to, že místně příslušným k projednání věci je Magistrát města Prostějova. Žalobce dále sdělil, že se na ústní jednání nedostaví z důvodu místní nepříslušnosti rozhodujícího správního orgánu a dále proto, že se bude nacházet v Itálii.

19. Z protokolu o ústním jednání ze dne 21. 9. 2022 krajský soud zjistil, že proběhlo bez přítomnosti žalobce. OPPSP vypověděla, že žalobce nezná, že si vulgární zprávu přečetla doma, na adrese svého trvalého bydliště, ze svého osobního počítače, bez přítomnosti dalších svědků. Obsah zprávy ji hrubě urazil a vyděsil, zprávu považovala za vyhrožující.

20. Žalobce byl předvolán k dalšímu ústnímu jednání, které se konalo dne 7. 12. 2022. Ve vyjádření ze dne 2. 12. 2022 žalobce znovu namítl místní nepříslušnost správního orgánu I. stupně. Měl za to, že vedení řízení o přestupku u místně nepříslušného orgánu by mělo za následek nicotnost a neplatnost rozhodnutí o přestupku. Druhé ústní jednání se dne 7. 12. 2022 opět uskutečnilo bez přítomnosti žalobce.

21. Poté, co správní orgán I. stupně vyzval žalobce a OPPSP podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích k seznámení se s podklady podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), ve věci rozhodl tak, že žalobce uznal vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 zákona o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 26. 2. 2022, v blíže neurčeném čase, prostřednictvím sítě Messenger, úmyslně hrubě urazil OPPSP, které zaslal zprávu s vulgárním a vyhrožujícím textem ve znění: „Už máš zabaleno do lágru pro kolaboranty, ty hajzle zkurvený, zločinecký? Jak bude vyhlášen válečný stav, bude s tebou udělán krátký proces jak s kolaborantem a podporovatelem teroru. Jsi na seznamu.“ Správní orgán I. stupně žalobci uložil pokutu ve výši 3000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000 Kč.

22. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán I. stupně mimo jiné uvedl, že se žalobce k ústnímu jednání opakovaně nedostavil, nedoložil žádné důkazy, že vulgární zprávu nezaslal on, nedoložil, že by byl jeho facebookový profil zneužit. Urážky na cti se žalobce dopustil úmyslně, jelikož sám napsal zprávu s vulgárním obsahem, sám vyvinul snahu, aby ji napsal, nejednalo se tak o reakci na nevhodnou zprávu OPPSP či o chvilkový zkrat. K místní příslušnosti správní orgán I. stupně sdělil, že sice nejde zjistit, odkud žalobce zprávu odeslal, ale správní orgán I. stupně vycházel z tvrzení OPPSP, že si zprávu přečetla na osobním počítači v místě trvalého bydliště, v tomto místě ji obsah zprávy urazil. Správní orgán I. stupně tak určil místní příslušnost dle § 62 odst. 1 přestupkového zákona, jelikož byl s to učit místo spáchání přestupku podle místa, kde se skutek projevil.

23. Odvoláním ze dne 16. 1. 2023 žalobce brojil proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Namítal, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný orgán. Dle jeho názoru není možné pro určení místní příslušnosti vycházet toliko z tvrzení OPPSP, ale je třeba tuto skutečnost podložit důkazy. Žalobce dále namítal, že se přestupku nedopustil. Měl za to, že si OPPSP mohla text prostřednictvím grafického programu vytvořit nebo upravit. Žalobce dále brojil proti tomu, že správní orgán I. stupně s dostatečnou péčí nezkoumal, zda se skutku skutečně dopustil žalobce. Uvedl, že vulgární zprávu sám nepsal, OPPSP nezná, nezná ani její profil na Facebooku, ve své historii na Facebooku nenašel korespondenci mezi ním a OPPSP. Jediné vysvětlení, které jej napadá, je, že zprávu napsala některá z jeho osob blízkých, která u něj byla dne 26. 2. 2022 na návštěvě. Žalobce se v odvolání zabýval i vlastní vulgární zprávou a měl za to, že pisatel měl na mysli, že se OPPSP dopouští trestného činu veřejného schvalování genocidy, proti čemuž ve dnech po ruské agresi na Ukrajině vydal varování vrchní státní zástupce. Pisatel zprávy zřejmě chtěl OPPSP upozornit, že podobné veřejné schvalování sleduje policie a BIS, které si mohou dělat seznamy osob, jež budou za schvalování ruské agrese stíhány. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil.

24. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zrekapituloval skutkový stav věci a dosavadní průběh řízení. K odvolací námitce týkající se místní nepříslušnosti správního orgánu I. stupně uvedl, že z výpovědi OPPSP vyplývá, že se o skutku, který je předmětem přestupku, dozvěděla doma, v místě bydliště při práci na svém počítači. Místní příslušnost je tak určena podle § 62 odst. 1 přestupkového zákona místem spáchání přestupku, což je Opava. Správní orgán I. stupně neměl důvod nevěřit, že OPPSP přestupek zjistila doma.

25. K námitce žalobce, že skutek nespáchal, žalovaný uvedl, že pokud žalobce ponechal svůj počítač tzv. bez dozoru (byl volně přístupný, kdokoli mohl cokoli na počítači napsat nebo i ad absurdum objednat z e–shopu), jdou následky za ním. Není možné, aby se žalobce mohl vyvinit tvrzením, že skutek nespáchal on, ale někdo jiný, koho chce žalobce chránit. Vulgární text byl napsán zcela jasně z profilu žalobce a je to žalobce, kdo musí nést následky svého lehkomyslného nakládání s osobním profilem.

26. K námitce žalobce, že osoba přímo postižená spácháním přestupku je autorem „více závadných textů, vedle těch, které otevřeně schvalují ruskou agresi, tak i textů s rasistickým obsahem“ žalovaný uvedl, že neví, jak má tato námitka souviset se skutečností, že byl vulgární text napsán z počítače žalobce. Pokud žalobce našel kdekoli nevhodné pobuřující texty, měl se s touto skutečností obrátit na orgán činný v trestním řízení, a nikoli argumentovat těmito skutečnostmi v projednávaném správním řízení.

27. K odvolací námitce týkající se osob blízkých žalovaný sdělil, že vulgární text byl napsán z počítače žalobce. Ten ve správním řízení nejprve tvrdil, že si osoba přímo postižená spácháním přestupku vulgární text mohla sama upravit, následně změnil svá tvrzení s tím, že text mohla napsat osoba blízká. Podle žalovaného žalobce měnil svá tvrzení a snažil se rozhodnutí zvrátit ve svůj prospěch. Žalobce v odvolání uvedl, že text nepsal, proto žalovaný „neví, co tím má obviněný na mysli, a tak nezbylo než tuto námitku vyhodnotit jako nedůvodnou“. Podle žalovaného je absurdní, aby někdo na návštěvě u obviněného využil příhodnou chvíli a ze spuštěného počítače a na něm otevřeném profilu, resp. z něj, urážel OPPSP s úmyslem poškodit žalobce. Shodně podle žalovaného žalobce nikde nezmínil, že by přístupové údaje k jeho profilu někomu sdělil či že by dal svůj profil dalším osobám volně k užití. Podle žalovaného se jako absurdní jeví i to, že by žalobce trávil volný čas s příbuznými ve formě sledování reakcí na ruskou agresi na Ukrajině skrze sociální sítě či v jejich rámci.

28. Žalovaný se dále vyjádřil k odvolací námitce, že je OPPSP IT grafik a pro správní orgán I. stupně vykonává grafické práce, proto mohla prostřednictvím grafického programu text upravit nebo vytvořit. Žalovaný ze spisové dokumentace nezjistil, že by OPPSP pracovala jako IT grafik. Pravost zprávy nebyla zpochybněna „ani ze stránky policie, kdy toto obviněný neuvedl v rámci podání vysvětlení u policie. Žalovaný tak neví, jak má toto tvrzení souviset se skutečností, že z počítače obviněného byl napsán předmětný vulgární a urážlivý text, reakce OPPSP–přečtení a zaslání na policii byla spontánní a bezprostřední, tuto námitku nelze vyhodnotit jako důvodnou“.

29. Následně žalovaný odkázal na rozhodnutí správního orgánu I. stupně a ztotožnil se s jeho závěry. Z uvedených důvodů odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

V. Posouzení věci krajským soudem

30. Krajský soud předně posuzoval, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.).

31. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

32. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. bez nařízení ústního jednání.

33. Žaloba je důvodná. A) Námitka místní nepříslušnosti správního orgánu I. stupně 34. Žalobce ve správním řízení, stejně jako před soudem, konstantně namítal, že správní orgán I. stupně nebyl místně příslušným k projednání přestupku. Měl za to, že správní orgány nesprávně vycházely při určení místní příslušnosti z § 62 odst. 1 přestupkového zákona, přestože měly využít pravidla uvedeného v druhém odstavci tohoto ustanovení. S těmito závěry se krajský soud neztotožňuje.

35. Podle § 62 odst. 1 přestupkového zákona „k řízení je místně příslušný správní orgán, v jehož správním obvodu byl přestupek spáchán“. Podle druhého odstavce téhož ustanovení „Nelze–li místní příslušnost správního orgánu určit podle odstavce 1 nebo byl–li přestupek spáchán v cizině a podezřelý z přestupku je státním občanem České republiky nebo osobou bez státní příslušnosti, která má na území České republiky povolen trvalý pobyt, je k řízení místně příslušný správní orgán, v jehož správním obvodu podezřelý z přestupku má nebo naposledy měl trvalý pobyt. Ten v prvním odstavci stanoví, že k řízení je místně příslušný správní orgán, v jehož obvodu byl přestupek spáchán. V projednávané věci je tak třeba zjistit, zda je místo spáchání přestupku možné určit.“ 36. Správní orgány v posuzované věci dospěly k závěru, že bylo možné stanovit místo spáchání přestupku. Posouzení této otázky bylo komplikované kvůli tomu, že bylo nutné zohlednit spáchání přestupku prostřednictvím aplikace pro zasílání zpráv Messenger, kde se místo spáchání přestupku a místo, kde nastal následek jednání, z povahy věci neshodují. Jedná se proto o tak zvaný distanční delikt, tedy delikt spáchaný na dálku. U tohoto typu deliktů se právní nauka i praxe obecně shodují na tom, že místem jejich spáchání je jak místo, kde se pachatel dopustil jednání naplňujícího objektivní stránku deliktu, tak místo, kde nastal nebo měl nastat následek tohoto jednání. Distančními delikty se již bohatě zabývaly soudy rozhodující v trestním řízení a lze tedy analogicky aplikovat judikaturu trestních soudů k obdobně koncipovanému § 18 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád [srov. Bohadlo, D. – Brož, J. – Kadečka, S. et al. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Komentář. Wolters Kluwer (ČR), Praha 2018, komentář k § 62]. Jako jedno z mnoha lze zmínit již přes třicet let staré rozhodnutí týkající se spáchání trestného činu prostřednictvím telefonu. Soudy vyslovily, že bylo–li k pohrůžkám ve smyslu trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku použito telefonu, je místem spáchání činu jak místo, kde se vyskytoval pachatel, tak místo, kde byla osoba, která měla být k něčemu přinucena (srov. R 31/1988). Takovým následkem trestného činu mohou být i místa, kde se nachází bydliště poškozeného, přičemž je nerozhodné, zda se jedná o bydliště trvalého či přechodného rázu. Vyslovené závěry lze z povahy věci užít i na řízení o přestupku. Správní orgány tak mohou volit podle konkrétních skutkových okolností jedno z těchto míst pro určení místní příslušnosti, svou úvahu však musí v rozhodnutí uvést.

37. V posuzované věci, pokud správní orgány vycházely z § 62 odst. 1 přestupkového zákona, a musely místo spáchání přestupku určit buď na základě místa, kde se žalobce dopustil jednání naplňujícího objektivní stránku přestupku (což by bylo s ohledem na povahu věci a spáchání přestupku prostřednictvím zprávy aplikace Messenger obtížné určit), nebo podle místa, kde došlo nebo mělo dojít ke škodlivému následku. Správní orgány o této věci uvážily a za toto místo považovaly bydliště OPPSP, kde si OPPSP přečetla obsah vulgární zprávy. Vycházely při tom z výpovědi OPPSP, na čemž nelze správním orgánům ničeho vytknout. OPPSP v průběhu správního řízení konstantně vypovídala, kde se nacházela v okamžiku seznámení se s jí zaslanou zprávou, a z ničeho ve správním spise se nepodává, že by tato skutečnost měla být nepravdivá. Úvaha správních orgánů je přezkoumatelná a s ohledem na povahu distančního deliktu jí nelze nic vytknout. Je třeba zdůraznit, že v posuzované věci žalobce namítá místní, a nikoli věcnou nepříslušnost správního orgánu, na kterou je kladen větší důraz a rozhodování věcně nepříslušného orgánu by mělo skutečně vliv na zákonnost rozhodnutí.

38. V posuzované věci žalobce krom právní polemiky neuvádí konkrétní důvody (např. zdravotní omezení zapříčiňující nemožnost dostavit se ke správnímu orgánu apod.), proč by mělo projednání před dle jeho názoru místně nepříslušným správním orgánem mít vliv na výsledek řízení. Lze odkázat na konstantní judikaturu správních soudů, že ani případné uložení pokuty místně nepříslušným správním orgánem nemá bez dalšího za následek nezákonnost rozhodnutí. Nejvyšší správní soud to ve vztahu ke správnímu trestání konstatoval již v rozsudku ze dne 24. 6. 2008, č. j. 2 Afs 159/2006–138, s odůvodněním, že v takovém případě „je rozhodováno orgánem věcně příslušným, a tedy odborně i jinak vybaveným k posouzení určité otázky. Jak správně uvádí ve svém rozsudku městský soud, takové pochybení nijak nezasáhne do veřejných subjektivních práv adresáta tohoto aktu, neboť pro jeho právní sféru není vůbec podstatné, zda bylo rozhodnutí vydáno místně příslušným orgánem či nikoli. Rozdělení věcně příslušných správních orgánů k rozhodování podle místní příslušnosti má totiž za cíl jediné, a to přiměřeně rozložit určitou agendu mezi více správních orgánů podle určitého územního klíče a zejména ‚zpřístupnit‘ správní orgán účastníkům příslušných správních řízení, tedy zajistit rychlost a hospodárnost řízení.“ (Z novějších rozhodnutí na příklad rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2017, č. j. 6 Afs 36/2017–25). Žalobce ostatně neuvedl žádnou konkrétní okolnost, z níž by bylo možno dovodit zkrácení jeho práv v důsledku rozhodnutí místně nepříslušným správním orgánem, a proto by ani takové případné pochybení (k němuž dle názoru krajského soudu nedošlo) nepředstavovalo důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.

39. Žalobce na podporu svých tvrzení ohledně místní nepříslušnosti odkazoval na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2018, č. j. 42 A 38/2015–31. Závěry v něm uvedené však dle krajského soudu nelze nyní aplikovat, jelikož krajský soud v Ústí nad Labem posuzoval věc se zcela odlišnými skutkovými okolnostmi. Musel se vypořádat s tím, že jím posuzovaný přestupek se skládal z mnoha jednání, byl páchán prostřednictvím velkého množství hovorů a SMS zpráv v průběhu půl roku; nešlo o jedno přestupkové jednání, jak je tomu u nyní řešeného přestupku. Jak uvedl Krajský soud v Ústí nad Labem, „k přesnému určení místa odeslání jednotlivých zpráv by správní orgán I. stupně musel přistoupit s ohledem na množství zaslaných zpráv k enormně rozsáhlému zjišťování míst odeslání jednotlivých zpráv“. Vzhledem k tomu, že v nyní rozhodované věci nebyly přestupky páchány na mnoha rozličných místech v průběhu delšího časového rozmezí, ale jednalo se o jedno jednání, měly správní orgány možnost učinit o místu spáchání přestupku racionální a přezkoumatelnou úvahu, což také učinily. Jejich postup krajský soud neshledal nezákonným.

40. Námitka místní nepříslušnosti správních orgánů tak není důvodná. B) Přestupek podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích 41. Podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích platí, že „fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jinému ublíží na cti tím, že ho zesměšní nebo ho jiným způsobem hrubě urazí.“ V nyní posuzované věci se měl žalobce přestupku dopustit tím, že dne 26. 2. 2022 v blíže neurčeném čase prostřednictvím sítě Messenger úmyslně hrubě urazil OPPSP, které zaslal zprávu s vulgárním a vyhrožujícím textem.

42. Správní orgány vycházely z fotografie obrazovky, kterou předložila OPPSP policii, dále z její výpovědi. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že text zprávy obsahuje slova, která jsou hrubá a urážlivá, která se v běžné mluvě ani psané formě nepoužívají, intenzitou vulgárnosti překračující pouhou nevhodnost. Měl dále za to, že žalobce jednal úmyslně, nejednalo se o zkrat a žalobce si chtěl vulgárním obsahem zprávy „vybít“ zlost, tedy napsal zprávu úmyslně s cílem ublížit OPPSP, jelikož nesouhlasil s jeho postoji. Správní orgán tak měl za to, že byly naplněny materiální a formální znaky přestupku podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích. Žalobce v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně (kvůli tvrzené místní nepříslušnosti) nepředkládal žádné důkazy, nezúčastnil se ústního jednání, neuvedl žádná tvrzení podporující jeho nevinu či vyvracející závěry správních orgánů. Ty uvedl poprvé v odvolání, v němž vyslovil konkrétní námitky. Rozporoval zjištěný skutkový stav, měl za neprokázané, že by přestupek spáchal on. Je třeba uvést, že přestupkový zákon takovýto postup odvolatele nevylučuje, protože podle § 97 odst. 1 přestupkového zákona obviněný může v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení uvádět nové skutečnosti nebo důkazy. Obviněný z přestupku tak má právo uvádět nové skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu po celou dobu řízení, na řízení o odvolání v přestupkových věcech nedopadá koncentrace řízení. Z uvedeného vyplývá, že pokud byl žalobce v řízení před správním orgánem I. stupně nečinný a neuvedl žádné rozhodné skutečnosti, neporušil svou právní povinnost tím, že tyto skutečnosti poprvé tvrdil až v odvolání. Žalovaný měl proto povinnost se optikou nových tvrzení věcí zabývat, řádně zjistit skutkový stav a své závěry vysvětlit tak, aby jeho úvaha byla přezkoumatelná, reagovala na námitky žalobce a z napadeného rozhodnutí vyplývaly jeho závěry podložené skutkovými zjištěními. To se v posuzované věci nestalo. Žalovaný odkazoval v napadeném rozhodnutí na rozhodnutí správního orgánu I. stupně, aniž by zohlednil, že žalobce v odvolání uvedl velké množství nových konkrétních tvrzení popírajících jeho vinu. Dále se žalovaný omezil na neprávní argumentaci („je absurdní, že…“) a jeho skutková zjištění jsou kusá a nedostatečná. Nedostatečně reagoval na odvolací námitky, nezabýval se řádně formálními a materiálními znaky přestupku.

43. Je nutné zdůraznit, že v řízení o přestupku musí správní orgán vždy postupovat tak, aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku (§ 3 správního řádu). Povinnost zjišťovat skutkový stav ohledně skutečností odpovídajících skutkové podstatě přestupku tak leží vždy na správním orgánu, bez zřetele na to, zda jde o objasňování skutkových okolností svědčících ve prospěch, či v neprospěch obviněného. Pokud existuje rozumná pochybnost, tzn. ne zcela nepravděpodobná možnost, že deliktního jednání se dopustil někdo jiný než obviněný z přestupku, resp. že se skutek vůbec nestal, nelze obviněného za přestupek postihnout (in dubio pro reo; srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č. j. 2 As 46/2005–55, či usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011–68, č. 3014/2014 Sb. NSS). V rámci přestupkového řízení je tak nezbytné, aby byly odstraněny zásadní pochybnosti, jelikož v tomto řízení se analogicky uplatňují trestněprávní zásady presumpce neviny a in dubio pro reo neboli v pochybnostech ve prospěch (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2006, č. j. 4 As 2/2005–62; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

44. V posuzované věci uznal správní orgán I. stupně žalobce vinným z úmyslného spáchání přestupku, vysvětlil, že žalobce úmyslně chtěl OPPSP hrubě urazit. Tuto argumentaci žalovaný v napadeném rozhodnutí relativizoval a uvedl, že by žalobce byl odpovědný i za případné lehkovážné jednání. Vyslovil, že pokud byla zpráva zaslána z jeho počítače, pak je za tento skutek žalobce odpovědný. Takovéto relativizování ve správním trestání není možné. Žalovaný má povinnost postavit najisto, jakým způsobem lze přestupek spáchat, jestli jednáním či i opomenutím, má povinnost zabývat se formou zavinění. Taktéž musí žalovaný zhodnotit, kdo může být subjektem přestupku. Je zcela zásadní, aby učinil úvahu o tom, zda se jedná o přestupek, který mohl žalobce spáchat toliko osobně, nebo k jehož spáchání mohlo dojít prostřednictví třetí osoby. Aby správní orgány mohly potrestat přestupek sankcí, musí být vždy naplněny všechny formální i materiální znaky přestupku. Pokud některý z těchto znaků naplněn není, není možné jednání za přestupek považovat.

45. Předpokladem pro řádné posouzení věci je totiž správné a úplné zjištění skutkového stavu. Úplné zjištění skutkového stavu vyžaduje, aby žalovaný provedl důkazy (shromáždil podklady rozhodnutí), jimiž osvětlí všechny pro posouzení věci rozhodné skutečnosti. Teprve pokud z těchto důkazů po jejich zhodnocení vyvodí odpovídající závěry, jde o správně zjištěný skutkový stav. V této věci žalovaný vycházel z jediného důkazu, a to z fotky (print screen) obrazovky počítače, který žalobce v odvolání konkrétními tvrzeními zpochybnil. Na argumentaci žalobce žalovaný nijak nereagoval, zpochybnění až na subjektivní úvahy racionálně nevyvrátil. Taktéž odvolací námitky ohledně osoby OPPSP či možného jednání osob blízkých žalovaný vypořádal ničím nepodloženými úvahami. Posouzení věci je tak založeno pouze na obecných úvahách a subjektivních názorech, není podloženo důkazy a racionálními úvahami.

46. Krajský soud si je vědom, že spáchání přestupku dálkovým způsobem je pro řádné zjištění skutkového stavu velmi obtížné a vymyká se běžné přestupkové činnosti, což ale nemůže vést k tomu, aby byl žalobce uznán vinným na základě neúplně zjištěného skutkového stavu.

VI. Závěr a náklady řízení

47. Po důkladném přezkoumání napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, tedy shledal krajský soud napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro vady řízení, jelikož skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje rozsáhlé a zásadní doplnění. V této souvislosti krajský soud žalovanému ukládá, aby v navazujícím řízení ve vztahu k přestupku žalobce za účelem zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností provedl další dokazování, popř. již provedené důkazy řádně hodnotil, nebo postupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo, neboť žalobci nebylo spáchání přestupku spolehlivě prokázáno. Žalovaný má povinnost posoudit formální i materiální znaky přestupku, řádně se zabývat zaviněním a subjektem přestupku, aby nebyly pochybnosti o jeho spáchání. Taktéž má povinnost vypořádat všechny odvolací námitky žalobce. Tímto právním názorem krajského soudu je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

48. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch ve věci žalobce, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Ze soudního spisu vyplývá, že žalobci vznikly náklady řízení pouze za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Celkem je tedy žalovaný povinen žalobci na nákladech řízení nahradit částku 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žaloba III. Vyjádření žalovaného IV. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu V. Posouzení věci krajským soudem VI. Závěr a náklady řízení