20 Ad 5/2024– 33

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobkyně: MUDr. M. D., narozená dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2024, č. j. MPSV–2024/11547–911, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2024, č. j. MPSV–2024/11547–911 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 19. 10. 2023, č. j. 41288/2023/AAE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně nepřiznal žalobkyni doplatek na bydlení.

II. Podstatný obsah žaloby

2. Žalobkyně v podané žalobě předně uvedla, že nepochopila, jaký názor zastává správní orgán prvního stupně a žalovaný. Nebylo jí jasné, na základě, jakých podkladů, úvah a názorů žalovaný rozhodl o nepřiznání dávky. Přiměřené náklady na bydlení a průměrný příjem byly podle ní stanoveny v rozporu se zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“). V napadeném rozhodnutí byly uvedeny nepravdivé peněžní částky, které nesouhlasí s částkami uvedenými v jednotlivých potvrzeních a dokumentech.

3. Následně žalobkyně konkrétně namítla, že správnímu orgánu prvního stupně bylo doručeno několik formulářů o jejím dietním stravování, které však nebyly v napadeném rozhodnutí uvedeny. Dále označila za lživé tvrzení, že výše důchodu vyplaceného za jednotlivé měsíce souhlasí s výpisy z bankovních účtů. Je podle ní na žalovaném, aby prokázal, že starobní důchod byl připsán každý měsíc na její bankovní účet. K tomu uvedla, že jí starobní důchod nebyl v květnu a červenci 2023 vyplacen. Oproti tomu v červnu 2023 jej obdržela dvakrát. Průměr za tři měsíce v rozhodném období květen až červenec 2023 podle ní činil 13 824 Kč. Poznamenala, že starobní důchod za období 2. 5. 2023 až 1. 6. 2023 byl na její bankovní účet připsán již dne 28. 4. 2023, tedy mimo rozhodné období, pročež by neměl být započítána do jejího příjmu pro přiznání dávky. Starobní důchod za období 2. 6. 2023 až 1. 7. 2023 byl na její bankovní účet připsán dne 1. 6. 2023 a za období 2. 7. 2023 až 1. 8. 2023 dne 29. 6. 2023.

4. Dále žalobkyně podotkla, že v projednávané věci činil průměrný měsíční příjem společně posuzovaných osob 15 259 Kč a celkové přiměřené náklady na bydlení tedy 5 341 Kč (35 % z 15 259 Kč). Celková částka živobytí posuzovaných osob podle ní byla 9 748 Kč. Příjem všech společně posuzovaných osob snížený o přiměřené náklady na bydlení tedy byl nižší, než 1,3násobek částky živobytí. Proto jí vznikl nárok na doplatek na bydlení a náleží jí výplata této dávky v měsíční výši 4 300 Kč.

5. Taktéž žalobkyně v rámci dodatku k žalobě popsala konkrétní výpočet průměrného měsíčního příjmu společně posuzovaných osob. Podotkla, že za celé rozhodné období (květen až červenec 2023) jí byl starobní důchod poukázán na její bankovní účet v celkové částce 41 472 Kč. Celkový příjem jejího syna v rozhodném období činil 23 923 Kč. Průměrný měsíční příjem pro účely dávky tedy byl 15 259 Kč. Rovněž připojila tabulku s informacemi o tom, kdy jí byl na bankovní účet připsán starobní důchod. Konkrétně uvedla, starobní důchod ve výši 20 736 Kč jí byl na bankovní účet připsán ve dnech 1. 6. 2023, 29. 6. 2023, 1. 8. 2023 a 31. 8. 2023. Dále žalobkyně uvedla přehled zaplacených peněžních částek za spotřebu energií v srpnu 2023 a výpočet odůvodněných nákladů na bydlení, jakož i měsíční výše doplatku na bydlení.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě předně podotkl, že správní orgán prvního stupně posuzoval žádost žalobkyně o doplatek na bydlení ze dne 30. 8. 2023. Při jejím posouzení vycházel z toho, že rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 4. 10. 2023, č. j. 39073/2023/AAE, nebyl žalobkyni přiznán příspěvek na živobytí. Nemohl jí tedy být přiznán ani doplatek na bydlení dle věty první § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Postupoval proto podle věty druhé tohoto ustanovení a posuzoval, zda příjem žalobkyně a společně posuzované osoby přesáhl 1,3násobek částky živobytí.

7. Dále žalovaný zmínil, že částka živobytí žalobkyně a společně posuzované osoby byla stanovena ve výši 9 748 Kč. Taktéž poznamenal, že dietní stravování bylo v částce živobytí zohledněno ve výši odpovídající nejvyšší částce z nařízených diet ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 389/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 389/2011 Sb.“). Průměrný vypočtený příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení dle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi pak činil 12 946,87 Kč. Náklady na bydlení byly započteny v nejvyšší možné výši 35 % příjmu. Do výše příjmu byly zahrnuty příjmy žalobkyně v rozsahu 70 % výše starobního důchodu za rozhodné období květen až červenec 2023 (tj. 70 % z 19 969 Kč, 20 736 Kč a 20 736 Kč) a příjmy společně posuzované osoby ze závislé činnosti v rozsahu 70 % z částky 23 923 Kč.

8. Žalovaný tedy uzavřel, že žalobkyni nevznikl nárok na doplatek na bydlení ani dle věty druhé § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť příjem společně posuzovaných osob přesáhl 1,3násobek částky živobytí. Na základě výše uvedeného tak navrhl zdejšímu soudu, aby podanou žalobu zamítl.

IV. Replika žalobkyně

9. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně podáním doručeným soudu dne 15. 4. 2024. V něm odkázala na ustanovení § 9 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi s tím, že by měly být započítány pouze dvě výplaty starobního důchodu, které jí byly připsány na bankovní účet v červnu 2023. V květnu ani červenci 2023 jí nebyly žádné jiné částky vyplaceny. Podotkla, že starobní důchod by měl být v rámci rozhodného období započítán pouze v těch měsících, ve kterých jí byl skutečně vyplacen (tj. připsán na bankovní účet). Rozhodné je přitom skutečné datum výplaty, nikoliv období, za které důchod náleží. Zahrnutí všech částek (19 969 Kč a dvakrát 20 736 Kč označila za nezákonné. Rovněž žalovaný podle ní nepředložil žádný důkaz, který by potvrzoval správnost tohoto postupu.

V. Obsah správního spisu

10. Ze správního spisu zjistil zdejší soud následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení.

11. Správnímu orgánu prvního stupně byla dne 30. 8. 2023 doručena žádost žalobkyně o doplatek na bydlení. Ve správním spisu pak byla založena řada podkladů týkající se této žádosti. Mimo jiné se ve správním spisu nacházely potvrzení o nutnosti dietního stravování ohledně X diety, diety X a X diety.

12. Dále správní spis obsahoval oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 12. 2022, ze kterého se podává, že od lednové splátky 2023 náleží žalobkyni starobní důchod ve výši 19 969 Kč měsíčně, a také oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 5. 2023, ze kterého se podává, že od červnové splátky 2023 náleží žalobkyni starobní důchod ve výši 20 736 Kč. Z výpisů z bankovního účtu žalobkyně založených ve správním spisu pak kromě dalšího vyplývá, že žalobkyni byla dne 28. 4. 2023 připsána na bankovní účet částka 19 969 Kč s popisem „Důchod starobní od 2. 5. 2023 do 1. 6. 2023“. Rovněž z těchto výpisů vyplývá, že v květnu 2023 nebyl na bankovní účet starobní důchod připsán. Dne 1. 6. 2023 pak byla připsána částka 20 736 Kč s popisem „Důchod starobní od 2. 6. 2023 do 1. 7. 2023“ a 29. 6. 2023 byla připsána částka 20 736 Kč s popisem „Důchod starobní od 2. 7. 2023 do 1. 8. 2023“. V červenci 2023 jí opět na bankovní účet starobní důchod připsán nebyl. Taktéž byl součástí správního spisu doklad o výši měsíčních příjmů pana P. D. za měsíc červen 2023, ze kterého se podává, že v tomto měsíci činil jeho příjem ze závislé činnosti 23 923 Kč.

13. Správní orgán prvního stupně poté, co vyrozuměl žalobkyni o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, vydal prvostupňové rozhodnutí, jímž nepřiznal žalobkyni doplatek na bydlení. Vyšel z toho, že žalobkyni nebyl přiznán příspěvek na živobytí, neboť příjem společně posuzovaných osob ve výši 12 946,87 Kč přesahoval částku živobytí společně posuzovaných osob ve výši 9 748 Kč. Nebyla tedy splněna podmínka nároku na doplatek na bydlení upravená ve větě první § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Co pak se týče příjmů, uzavřel, že žalobkyně je starobní důchodce a v rozhodném období (květen až červenec 2023) byla příjemcem starobního důchodu (v květnu 2023 ve výši 19 969 Kč a v červnu 2023 a v červenci 2023 ve výši 20 736 Kč). Společně posuzovaná osoba (syn žalobkyně P. D.) měla v rozhodném období příjem 23 923 Kč ze závislé činnosti. Příjem společně posuzovaných osob pro účely příspěvku na živobytí podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi činil 12 946,87 Kč (po odečtení přiměřených nákladů na bydlení v maximální možné výši 35 % příjmů). Částka živobytí žalobkyně podle správního orgánu prvního stupně činila 5 708 Kč (po zvýšení dle ustanovení § 29 zákona o pomoci v hmotné nouzi z důvodu dietního stravování). Částka živobytí společně posuzované osoby činila 4 040 Kč. Správní orgán prvního stupně tedy uzavřel, že příjem společně posuzovaných osob po odpočtu přiměřených nákladů na bydlení převyšuje 1,3násobek jejich částky živobytí. Splněna tak nebyla ani podmínka upravená ve větě druhé § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi a žalobkyni proto nevznikl nárok na doplatek na bydlení.

14. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné vyjádřila pochybnosti o správnosti měsíčních částek svého starobního důchodu, které byly prvostupňovém rozhodnutí uvedeny. Za nepravdivé označila i tvrzení, že jí jsou dávky důchodového pojištění pravidelně vypláceny. Rozporovala i výši přiměřených nákladů na bydlení, které byly podle ní extrémně nízké. Neobjektivně byl posouzen i její zdravotní stav a uvedeny nebyly ani formuláře o dietním stravování.

15. O podaném odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. V něm uvedl, že správní orgán prvního stupně postupoval v souladu s § 33 odst. 2 a § 38 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Vysvětlil, že při hodnocení nároku na doplatek na bydlení dle věty druhé § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi je třeba vycházet z příjmu použitého v řízení o příspěvku na živobytí (dle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi) a rovněž z částky živobytí stanovené v řízení o příspěvku na živobytí. Vysvětlil také výpočet příjmu společně posuzovaných osob dle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi a částky živobytí společně posuzovaných osob. Mimo jiné podotkl, že v částce živobytí žalobkyně byla zohledněna nutnost dietního stravování. Uzavřel tedy, že žalobkyně nesplnila podmínky ustanovení § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, pročež jí nevznikl nárok na doplatek na bydlení.

VI. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

16. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu dotčeném žalobou, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán podle ustanovení § 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právní stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Rozhodoval bez nařízení jednání, neboť žalobkyně (srov. č.l. 21) i žalovaný výslovně s takovým postupem souhlasili. Zdejší soud zároveň za této situace a s ohledem na obsah správního spisu nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel zejména z následujících ustanovení právních předpisů.

17. Podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi se pro účely tohoto zákona za příjem, není–li dále stanoveno jinak, považuje 70 % příjmu z důchodů poskytovaných v rámci důchodového pojištění, příjmu ze závislé činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů, a to po odpočtu daně z příjmů fyzických osob a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, a ze mzdových nároků vyplácených krajskou pobočkou Úřadu práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů.

18. Podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi se příjmem osoby nebo společně posuzovaných osob pro účely příspěvku na živobytí rozumí příjem podle odstavce 1 snížený o přiměřené náklady na bydlení; za přiměřené náklady na bydlení se pro účely tohoto zákona považují odůvodněné náklady na bydlení (§ 34), nejvýše však do výše 30 %, a v hlavním městě Praze do výše 35 % příjmu osoby nebo společně posuzovaných osob. Do odůvodněných nákladů na bydlení se pro účely příspěvku na živobytí započítávají v případech, kdy nelze zjistit přesnou výši těchto nákladů podle § 34, ale dotyčná osoba takové náklady prokazatelně vynakládá, náklady až do výše, která je v místě obvyklá, avšak maximálně do výše 75 % normativních nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře.

19. Podle ustanovení § 10 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi (části před středníkem) je rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem v případě podání žádosti o dávku, u opakujících se dávek období 3 kalendářních měsíců předcházejících aktuálnímu kalendářnímu měsíci.

20. Podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi má nárok na příspěvek na živobytí osoba v hmotné nouzi podle § 2 odst. 2 písm. a), jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob.

21. Podle ustanovení § 29 zákona o pomoci v hmotné nouzi se částka živobytí osoby zvyšuje, pokud zdravotní stav osoby vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, měsíčně o částku, kterou pro jednotlivé typy diet stanoví prováděcí právní předpis. Prováděcí právní předpis dále stanoví odbornost lékaře, který je příslušný k potvrzení potřeby příslušného typu diety.

22. Podle ustanovení § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi je podmínkou nároku na doplatek na bydlení získání nároku na příspěvek na živobytí. Doplatek na bydlení lze přiznat s přihlédnutím k jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům také osobě, které příspěvek na živobytí nebyl přiznán z důvodu, že příjem osoby a společně posuzovaných osob přesáhl částku živobytí osoby a společně posuzovaných osob, ale nepřesáhl 1,3násobek částky živobytí osoby a společně posuzovaných osob.

23. Podle ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 389/2011 Sb., platí, že pokud zdravotní stav osoby vyžaduje více typů dietního stravování, zvyšuje se částka živobytí osoby pouze jednou, a to o částku odpovídající té z diet, která je nejvyšší.

24. Žalobkyně v prvé řadě uvedla, že jí není jasné, na základě, jakých podkladů a úvah žalovaný rozhodoval. Namítala tedy velmi obecně nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. V tomto ohledu zdejší soud podotýká, že otázkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí se již opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud ve své judikatuře. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neuvede–li správní orgán konkrétní důvody, o které své rozhodnutí opírá, a nevypořádá–li se s námitkami a argumentací účastníka řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, č. j. 2 As 37/2006–63). Kupř. v rozsudku ze dne 28. 2. 2017, č. j. 8 As 170/2016–86, Nejvyšší správní soud uvedl: „V obecné rovině lze k otázce nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí podotknout, že nevypořádá–li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, čj. 6 A 48/1992–23, nebo rozsudky NSS ze dne 19. 12. 2008, čj. 8 Afs 66/2008–71, a ze dne 17. 1. 2013, čj. 1 Afs 92/2012–45).“ 25. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí nicméně není projevem nenaplněné představy o tom, jak podrobně by mělo být rozhodnutí odůvodněno. Jedná se o objektivní překážku, která znemožňuje napadené rozhodnutí přezkoumat. Musí být tedy vykládána jako skutečná nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí kvůli nemožnosti zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. např rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2023, č. j. 7 As 113/2022–32, ze dne 8. 11. 2024, č. j. 5 As 200/2023–51, či ze dne 6. 12. 2024, č. j. 10 As 195/2024–33). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost tak je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, u nichž pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2024, č. j. 5 As 341/2022–35, a ze dne 30. 9. 2024, č. j. 6 As 181/2024–29). To se v projednávané věci nestalo. Správní orgány dospěly k závěru, že žalobkyně nesplňuje podmínky upravené ve shora citovaném ustanovení § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, pročež jí nárok na doplatek na bydlení nenáleží. Tento svůj závěr přitom náležitě vysvětlily a odůvodnily. Lze rovněž podotknout, že žalobkyně proti konkrétním závěrům správních orgánů brojila svými námitkami, což také nesvědčí o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Zdejší soud tedy napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným neshledal.

26. V souvislosti s přezkumem závěrů správních orgánů je pak na místě předeslat, že v projednávané věci je rozhodná skutečnost, zda žalobkyni v příslušném období vznikl nárok na příspěvek na živobytí či nikoliv. Nárok na doplatek na bydlení totiž je primárně podmíněn právě získáním nároku na příspěvek na živobytí (viz věta první cit. ustanovení § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi). Správní orgány dospěly k závěru, že žalobkyni nebyl příspěvek na živobytí přiznán z důvodu vysokých příjmů. K tomu odkázaly na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 4. 10. 2023, č. j. 39073/2023/AAE. Tento závěr žalobkyně v podané žalobě nijak nerozporuje. Podmínka pro přiznání doplatku na bydlení upravená ve větě první § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi tedy splněna nebyla. Dle věty druhé § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi je ovšem možné tuto předestřenou podmínku prolomit, jestliže příspěvek na živobytí nebyl přiznán z důvodu, že příjem osoby a společně posuzovaných osob přesáhl jejich částku živobytí, ale nepřesáhl 1,3násobek jejich částky živobytí. Pokud naopak příjem 1,3násobek částky živobytí přesahuje, nelze doplatek na bydlení přiznat za žádných okolností. Správní orgány však v tomto ohledu uzavřely, že příjem společně posuzovaných osob přesáhl i 1,3násobek jejich částky živobytí. Žalobkyně v podané žalobě brojí právě proti tomuto posouzení, když má za to, že tomu tak nebylo a příjem společně posuzovaných osob 1,3násobek jejich částky živobytí nepřesáhl.

27. Na tomto místě považuje zdejší soud za vhodné v obecné rovině ještě připomenout, že předmětem soudního přezkumu v projednávané věci je rozhodnutí o nepřiznání doplatku na bydlení, nikoliv rozhodnutí týkající se příspěvku na živobytí, byť mezi řízeními o těchto dávkách existuje určitá souvislost. Nejvyššího správní soud k tomu v rozsudku ze dne 20. 9. 2018, č. j. 10 Ads 369/2017–34, uvedl: „To, že podmínkou nároku na doplatek na bydlení je získání nároku na příspěvek na živobytí, neznamená, že by stačilo napadnout včasnou žalobou právě jen negativní rozhodnutí o doplatku na bydlení, kdykoli později se zmínit i o rozhodnutí ve věci příspěvku na živobytí, a založit tím soudu povinnost přezkoumat i negativní rozhodnutí o příspěvku na živobytí. Obě tato rozhodnutí, ačkoli spolu souvisejí, totiž jsou samostatnými správními akty, které mohou a mají být napadány u správního soudu samostatně a ve dvouměsíční lhůtě od jejich vydání. Rozhodnutí o příspěvku na živobytí tak není závazným podkladem rozhodnutí o doplatku na bydlení ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s., které by soud mohl přezkoumat v rámci řízení o žalobě proti nepřiznání doplatku na bydlení.“ Zdejší soud se proto v rozsahu žalobních námitek zabýval pouze přezkumem rozhodnutí o nepřiznání doplatku na bydlení, a nikoliv rozhodnutím ve věci příspěvku na živobytí.

28. Stěžejní námitku žalobkyně představovalo tvrzení, že byly chybně vypočítány příjmy společně posuzovaných osob v rozhodném období (květen až červenec 2023). Do výpočtu příjmu společně posuzovaných osob totiž podle ní neměla být zahrnuta částka 19 969 Kč (starobní důchod za období 2. 5. 2023 až 1. 6. 2023), která byla na její bankovní účet připsána již 28. 4. 2023 (tedy mimo rozhodné období pro zjišťování příjmu). Tomuto názoru nelze přisvědčit. Již v rozsudku ze dne 25. 1. 2024, č. j. 13 Ad 18/2023–50, dospěl zdejší soud v souvislosti s obdobnou námitkou stejné žalobkyně k závěru, že „sama žalobkyně v žalobě popřela, že by jí důchod za měsíc říjen nebyl vyplacen, neboť konstatovala, že výplata starobního důchodu za období říjen 2022 proběhla dne 30. 9. 2022. Pro účely dávky je rozhodné, že byl starobní důchod přiznán na období říjen 2022 a vyplacen v období časově blízkém tomuto termínu. Započtení starobního důchodu žalobkyně ve výši 18 580 Kč byl tedy správný postup.“ (Tento názor pak zopakoval i v rozsudcích ze dne 30. 10. 2024, č. j. 13 Ad 19/2024–35, ze dne 30. 10. 2024, č. j. 13 Ad 20/2024–38, a ze dne 30. 10. 2024, č. j. 13 Ad 23/2024–29). Zdejší soud přitom nevidí důvod se od těchto závěrů v nyní projednávané věci odchylovat. Přestože tedy žalobkyni byl starobní důchod za období 2. 5. 2023 až 1. 6. 2023 vyplacen již dne 28. 4. 2023, bylo jeho započtení správným postupem, když byl přiznán právě na období května 2023 a vyplacen v období časově blízkém tomuto termínu.

29. Na tomto závěru nic v projednávané věci nemění ani žalobkyní odkazované ustanovení § 9 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi, podle kterého se příjmy započítávají v tom rozhodném období, v němž byly vyplaceny, pokud zákon nestanoví jinak. Tato úprava byla do zákona o pomoci v hmotné nouzi vložena v rámci novely provedené zákonem č. 407/2023 Sb. Účinnost takto novelizovaného ustanovení § 9 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi nastala 1. 1. 2024, přičemž přechodné ustanovení čl. VI. zákona č. 407/2023 Sb. stanoví, že řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 111/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Toto ustanovení tedy působí retroaktivně a vztahovalo by se i na projednávanou věc, neboť napadené rozhodnutí nabylo právní moci až 16. 1. 2024.

30. Již z výše podaného výkladu nicméně vyplývá, že posouzení splnění podmínek pro nárok na doplatek na bydlení podle ustanovení § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi blízce souvisí s řízením o příspěvku na živobytí. Je totiž spojeno zejména s otázkou příjmů a majetkových poměrů žadatele, která je primárně předmětem řízení o příspěvku na živobytí (srov. např. bod 15 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2023, č. j. 10 Ads 346/2022–27). I kdyby tedy v mezidobí (mezi rozhodnutím o příspěvku na živobytí a rozhodnutím o doplatku na bydlení) došlo ke změně podmínek pro započítání příjmů do rozhodného období, bylo by při aplikaci ustanovení § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi třeba vycházet z podmínek pro započítání příjmů v řízení o příspěvku na živobytí. Jinak řečeno nebylo by vzhledem k provázanosti podmínek pro přiznání doplatku na bydlení s příspěvkem na živobytí na místě zjišťovat příjmy znovu odlišným způsobem (přiměřeně srov. kupř. bod 21 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2023, č. j. 10 Ads 346/2022–27). Lze tedy uzavřít, že i kdyby v důsledku novely zákona o pomoci v hmotné nouzi (nového znění § 9 odst. 3 tohoto zákona) došlo od 1. 1. 2024 ke změně podmínek pro započítávání příjmů do rozhodného období, nebyla by tato okolnost v projednávané věci nijak relevantní. V tomto ohledu lze poukázat i na znění komentářové literatury, která dospívá k závěru, že „jedině v případě, že příspěvek na živobytí nebyl osobě přiznán z důvodu, že měla vysoký příjem, resp. její příjem (příjem společně posuzovaných osob) přesáhl částku živobytí, může této osobě nárok na doplatek na bydlení vzniknout i bez nároku na příspěvek na živobytí. A to pouze za předpokladu, pokud tento příjem sice přesáhne částku živobytí, avšak nepřesáhne 1,3násobek částky živobytí osoby (společně posuzovaných osob). Použití tohoto pravidla je vázáno na poměrně široké správní uvážení. Pro zjištění 1,3násobku částky živobytí osoby (společně posuzovaných osob) se počítá s částkou živobytí, která byla určena pro nárok na příspěvek na živobytí podle § 24. Taktéž příjem se pro tento případ započítává z příspěvku na živobytí, tzn. snížený o přiměřené náklady na bydlení (srov. § 9 odst. 2 a 3).“ (PAVELKOVÁ, M., GRUNEROVÁ, I. a BECK, P. § 33 Podmínky nároku na doplatek na bydlení. In: BECK, P., GRUNEROVÁ, I. a PAVELKOVÁ, M. Zákon o pomoci v hmotné nouzi: Praktický komentář. 2016. Wolters Kluwer. Dostupné v systému ASPI. Pozn. zvýraznění provedl zdejší soud).

31. V jiném ohledu žalobkyně výpočet příjmů společně posuzovaných osob nerozporovala a ani zdejší soud jej neshledal nesprávným. Správní orgány dospěly k tomu, že příjem společně posuzovaných osob pro účely posouzení splnění podmínek ustanovení § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi činí 12 946,87 Kč. Správně do nich přitom započetly i starobní důchod žalobkyně za období od 2. 5. 2023 do 1. 6. 2023, jak již bylo vysvětleno výše. Rovněž správný byl postup, když při výpočtu vycházely z ustanovení § 9 odst. 2 téhož zákona a zahrnuly do něj i přiměřené náklady na bydlení v maximální výši 35 % příjmů (viz např. bod 20 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2023, č. j. 5 Ads 132/2022–33, a bod 10 usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2024, č. j. 2 Ads 126/2024–59). Žalobkyně pak nerozporovala ani údaj o částce živobytí společně posuzovaných osob, ze kterého správní orgány vycházely. Naopak v podané vycházela ze stejné částky jako správní orgány (9 748 Kč). Pokud jde o námitku, že nebylo zohledněno její dietní stravování, postačí toliko uvést, že správní orgány potvrzení o dietním stravování řádně zohlednily v rámci stanovení částky živobytí žalobkyně (v souladu s § 29 zákona o pomoci v hmotné nouzi a § 1 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 389/2011 Sb.). Tento postup i náležitě vysvětlily, a to na straně 3 prvostupňového rozhodnutí, resp. straně 6 napadeného rozhodnutí. Na tyto pasáže lze v podrobnostech odkázat. Je tedy možné uzavřít, že správní orgány dospěly v projednávané věci ke správnému závěru, že příjem společně posuzovaných osob (12 946,87 Kč) přesáhl 1,3násobek jejich částky živobytí (12 672,40 Kč).

32. S ohledem na vše výše uvedené tak lze za správný označit i závěr správních orgánů, že žalobkyně nesplnila podmínky ustanovení § 33 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, pročež jí nebylo možné doplatek na bydlení přiznat. Zabývat se tvrzeními týkajícími se výpočtu odůvodněných nákladů na bydlení a samotné případné výše dávky by již bylo zcela nadbytečné, protože tato tvrzení nemohou na uvedeném závěru ničeho změnit. Za nadbytečné považoval zdejší soud i provádění dokazování žalobkyní doloženými dokumenty, když její skutková tvrzení nijak nerozporoval a vycházel z nich. Pro přezkum napadeného rozhodnutí přitom postačovalo vycházet právě z těchto tvrzení a dokumentů založených ve správním spisu.

VII. Závěr a náklady řízení

33. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl zdejší soud k závěru o nedůvodnosti žalobních námitek v podobě, v jaké byly žalobkyní uplatněny. Zároveň v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž by bylo nutno přihlížet z úřední povinnosti. Podanou žalobu proto zdejší soud zamítl podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl zdejší soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ve věci neměla úspěch, a proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaná sice úspěšná byla, ale správní orgán nemá ve věcech pomoci v hmotné nouzi právo na náhradu nákladů řízení, která by mu jinak podle § 60 odst. 1 s. ř. s. náležela (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Podstatný obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Replika žalobkyně V. Obsah správního spisu VI. Hodnocení věci Městským soudem v Praze VII. Závěr a náklady řízení