20 C 109/2018-216

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Svobodové a přísedících Marcely Černé a Ladislava Váni ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená Prof. JUDr. [jméno] [jméno], CSc. sídlem [adresa] pro: žaloba o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalovanou dopisem z 2.2.2018 a doručeným žalobci 20.2.2018, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 40 806 Kč k rukám právního zástupce žalované, ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů řízení ve výši 913 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru u žalované, které mu bylo doručeno 20.2.2018. Žalobce pracoval u žalované jako IT systémový analytik na základě pracovní smlouvy ze dne 15.11.2000. Písemným podáním ze dne 2.2.2018 žalovaná okamžitě zrušila žalobci pracovní poměr dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (dále jen„ ZP“) pro opakovanou neomluvenou absenci žalobce ve dnech zde vyjmenovaných. Žalobce měl se žalovanou sjednán výkon tzv. mobilní práce, naposledy s účinností od 10.7.2017. To vzhledem k charakteru žalobcem vykonávané práci počítačového odborníka a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu rodinných příslušníků žalobce, které doprovázel k lékaři. Mobilní práce byla žalobci dopisem ze dne 10.11.2017„ přerušena“, to v rozporu s předchozí dohodou. Od 13.11.2017 byl žalobce dle žalované povinen dostavit se na pracoviště v [obec]. Souběžně mu žalovaná udělila„ výpověď“ dohody o výkonu mobilní práce, tu shledal žalobce neurčitou a tedy neplatnou. V následující době pak žalovaná začala vykazovat opakované absence žalobce, které označila za neomluvené a pro které žalobci pracovní poměr zrušila. Popsané jednání označil žalobce za evidentní šikanu ze strany žalované. Pokud totiž žalobce nevykonával v určité dny svou práci dle pracovní smlouvy, pak výlučně pro osobní překážku v práci ve znění § 199 odst. 2 ZP ve spojení s bodem 8 nařízení vlády č. 590/2006 Sb., resp. doprovázel vážně nemocné rodinné příslušníky - manželku, popř. syna na lékařská vyšetření. O doprovodu vždy informoval žalovanou prostřednictvím sms zpráv nebo telefonátů nadřízenému a 1 x týdně odeslal žalované potvrzení od lékaře o jeho nepřítomnosti na pracovišti. Jelikož žalobce bydlí s rodinou ve [anonymizováno], okr. [obec], není zcela reálné, aby se vždy po vyšetření vydal na zbytek pracovní směny zpět do práce. Manželka žalobce nevlastní řidičský průkaz a tudíž jedině žalobce může manželku k lékaři odvézt, jeho doprovod je tak nezbytný. Pokud žalovaná se domáhala na žalobci, aby doložil, v jakém časovém rozpětí byl jako doprovod u lékaře a dále, že bylo nutné osoby blízké k lékaři doprovázet, pak na uvedené není dle žalobce v tiskopisu žalované„ o nepřítomnosti na pracovišti“ žádná kolonka. Žalobce neví, jak měl nezbytnost doprovodu prokázat – vyjma předložení celé lékařské anamnézy, když k tomu neexistuje žádné objektivní hledisko. Obtížné, resp. nemožné je vyplnění údaje o době, po níž byl žalobce u lékaře, když takový údaj lékař zpravidla nevyplní, neb nemá povědomí, po jakou dobu pacient pobyl v čekárně apod. V případě, že by takový údaj vyplnil sám žalobce, mohla by žalovaná napadnou věrohodnost takové informace. Navíc žádný předpis nestanoví povinnost lékaře vyplňovat i přesný čas vyšetření a ordinační hodiny na potvrzení zaměstnanec o jeho nepřítomnosti na pracovišti. Povinnost lékařského zařízení poskytnout k prokázání překážky v práci potřebnou součinnost je v daném případě naplněna orazítkováním a podpisem předmětného potvrzení. Žalobce považoval za hranicí slušnosti, když žalovaná se na některé jeho návštěvy u lékaře sama u příslušného zdravotnického zařízení informovala, jak se později dozvěděl – přeci jenom se jedná o důvěrné informace. Žalobce je tak přesvědčen, že z jeho strany k žádnému porušení povinností vztahujících se k jím vykonávané práci nedošlo, rozhodně ne s takovou intenzitou, pro kterou mu byl pracovní poměr okamžitě zrušen.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Potvrdila, že žalobce byl jejím zaměstnancem na základě pracovní smlouvy, jak uvedl. Pracoval v jednosměnném režimu s trvalou ranní směnou a byla u něho uplatňována pružná pracovní doba dle kapitoly C, bodu 2.3 Kolektivní smlouvy žalované účinné od 1.4.2015 do 31.3.2018. Okamžité zrušení pracovního poměru, které žalobci doručila 20.2.2018, považovala žalovaná za podané po právu. To s odůvodněním, že žalobce zejména neprokázal, že by doprovod označených rodinných příslušníků byl nezbytný, že by úkon vyšetření, ošetření nebo léčení nebylo možno provést mimo pracovní dobu, ani že by nezbytně nutnou dobou pro účely doprovodu k vyšetření, ošetření nebo léčení byl vždy celý den a nikoliv např. pouze jeho část. Konkrétně ve dnech [číslo], [číslo], 29.11. 2017 mohl být žalobce po část směny přítomen na pracovišti, jak vyplývá z obsahu formulářů o nepřítomnosti žalobce pro uvedené dny absence, a to i po započtení cesty. Obdobně i ve dnech [číslo], [číslo], [číslo], 21.11.2017, jak bylo potvrzeno dotazem žalované vzneseným na jednotlivá zdravotnická zařízení. Resp. z emailových potvrzení lékařů současně vyplynulo, že osloveným zdravotnickým zařízením evidentně nečiní problém potvrdit dobu, po kterou trval úkon vyšetření, ošetření nebo léčení včetně odhadu času stráveného v čekárně lékaře. V kompetenci lékaře je rovněž podat s ohledem na jemu známý zdravotní stav pacienta stanovisko, zda doprovod ošetřované osoby je nezbytný či nikoliv. Takový závěr na některých formulářích o nepřítomnosti žalobce lékaři přímo vyjádřili. A to aniž by musel sdělovat citlivé údaje jako jsou informace ze zdravotní dokumentace pacienta. Tvrdil-li žalobce opak, pak patrně na doložení doby trvání jednotlivých lékařských úkonů v den jeho absence na pracovišti nemá zájem. Povinností zaměstnavatele není tyto chybějící údaje dohledávat. Žalovaná předpokládá, že řada vyšetření, ošetření nebo léčení probíhá standardně na základě předchozího objednání, u něhož je zpravidla možné konkrétní časy návštěvy s lékařem sjednat. Opačně pro případ náhlé hospitalizace apod. žalovaná nevidí důvod, proč by příslušný lékař toto pacientovi nepotvrdil. Žalovaná opakovaně vyzývala žalobce rovněž i písemnými výzvami ze dne 29.11.2017, 11.12.2017 a 2.1.2018 k řádnému prokázání a doložení jeho nepřítomnosti na pracovišti. Žalobci byly zásilky prokazatelně doručeny dne 15.12.2017, 22.12.2017 a 11.1.2018, i přesto žalobce požadované údaje nedoplnil a tedy odůvodněnost osobních překážek na jeho straně v rozhodném období neprokázal. I přesto žalovaná uznala ve dnech [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], 6.12.2017, 3.1., 4.1., 5.1., [číslo], [číslo], 22.1.2018 jako omluvené alespoň části směn, tj. v uvedené dny evidovala jako neomluvené 3 hodiny denně. Takto rozsáhlá absence žalobce výrazně zasáhla do práv a povinností žalované jakožto zaměstnavatele, který musel v rámci nečekaných absencí žalobce na pracovišti zajistit výkon jeho práce jinými zaměstnanci, popř. ještě poskytovat žalobci po tuto dobu náhradu mzdy. Proto žalovaná považovala za zcela oprávněné v případě tak rozsáhlé absence žalobce, aby ten tvrzené překážky v práci náležitě prokázal. Žalovaná zásadně odmítla tvrzení žalobce, že by se ona měla vůči němu dopouštět šikanózního jednání, pokud evidovala jeho absence jako neomluvené. Pan [anonymizováno] jako nadřízený žalobce nabídl ihned po svém nástupu do funkce žalobci pro účely řešení jeho rodinné situace výkon mobilní práce v souladu s Metodickým pokynem žalované [příjmení] [číslo] platným ode dne 1.1.2017 a uzavřel s ním dne 16.2.2017 Dohodu o výkonu mobilní práce včetně Přílohy [číslo] na dobu určitou do 10.3.2017. Poté byla uzavřena dne 7.7.2017 nová Dohoda o výkonu mobilní práce včetně Přílohy [číslo] na dobu neurčitou. Z objektivních důvodů však byla ode dne 13.11.2017 mobilní práce žalobci přerušena a žalobce byl povinen plnit pracovní úkoly výlučně na pracovišti žalované.

3. Existenci pracovního poměru žalobce u žalované vzal soud za prokázanou na základě pracovní smlouvy ze dne 15.11.2000, stejně jako shodným prohlášením účastníků. Žalobce nastoupil do pracovního poměru u žalované na dobu neurčitou jako„ systémový organizátor“ s účinností od 15.11.2000 [město] výkonu práce jsou smlouvou označeny: [obec], [obec] Dohodou o změně pracovní smlouvy z 25.1.2016 došlo ke změně sjednaného druhu práce žalobce na„ IT systémový analytik“. Dohodou o změně pracovní smlouvy z 13.12.2016, jíž se s účinností od 1.1.2017 mění čl. VII. pracovní smlouvy vzal žalobce na vědomí možnost sjednání mobilní práce formou Dohody o výkonu mobilní práce – práce mimo pracoviště. Dále v období od 1.4.2008 mohla být žalobci v rámci pružné pracovní doby určena odpolední směna se základním pracovním úsekem 14:00 – 19:00 hodin a volitelnými časovými úseky 12:00 14:00 a 19:00 – 21:00 hod.).

4. Dopisem ze dne 2.2.2018, doručeným žalobci 20.2.2018 (viz dodejka) a označeným jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce“ má soud za zjištěné, že tento byl adresován žalobci jako zaměstnanci žalované a žalovaná jako zaměstnavatel po projednání s [anonymizována tři slova] tímto okamžitě rozvázala pracovní poměr žalobce u žalované z důvodu porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Závadné jednání žalobce definovala v čl. II.1 následovně:„ Zaměstnanec se opakovaně od 13. listopadu 2017 nedostavuje do zaměstnání. Dle pracovního řádu Zaměstnavatele bodu 6.1. je Zaměstnanec povinen překážky v práci oznámit neprodleně nejdéle však do dvou pracovních dnů, buď osobně, nebo jiným způsobem Zaměstnavateli. Zaměstnavateli bylo Zaměstnancem prostřednictvím SMS zpráv opakovaně sdělováno, že od 13. listopadu 2017, a to opakovaně až do 30. listopadu 2017 a následně 1. prosince, 3. až 8. prosince a 11. prosince 2017 čerpá zaměstnanec pracovní volno za účelem doprovodu rodinných příslušníků do zdravotnického zařízení. Tuto skutečnost je však Zaměstnanec v souladu s ustanovením § 206 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce povinen Zaměstnavateli prokázat. Musí však tak učinit bez zbytečného průtahu po jejím vzniku a uvědomit Zaměstnavatele o předpokládané době jejího trvání.“ Dále podle čl. II.8:„ Zaměstnanec neprokázal, že doprovod rodinných příslušníků do zdravotnického zařízení byl vždy nezbytně nutný, a to v pracovní době Zaměstnance, zároveň nesdělil a neprokázal Zaměstnavateli ani jedenkráte rozsah trvání důležité osobní překážky v práci Zaměstnance při doprovodech Zaměstnance rodinných příslušníků do zdravotnického zařízení v období měsíce listopad, prosinec 2017 a leden 2018, a rovněž tak skutečnost, že nebylo možné vyšetření či ošetření rodinných příslušníků Zaměstnance uskutečnit mimo pracovní dobu Zaměstnance.“ Tj. pro uvedené, stejně tak i z důvodu nenapracování části směn ve dnech: [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], 11.12.2017 a dále 2.1., 3.1., 4.1., 5.1., 8.1., [číslo], [číslo], 22.1.2018 posoudila žalovaná absenci žalobce na pracovišti jako neomluvenou jak za části směn, tak za celé směny v celkovém počtu neomluvených hodin 144, tj. 19 neomluvených směn.

5. V reakci na to odeslal žalobce žalované dne 23.2.2018 dopis, jímž oznamoval, že na dalším zaměstnávání nadále trvá, neb okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné – k tomu viz dopis z 23.2.2018 spolu s podací stvrzenkou téhož data.

6. Tedy skutečnost, že žalobce obdržel od žalované dne 20.2.2018„ Okamžité zrušení pracovního poměru dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce“, stejně jako skutečnost, že žalobce nebyl ve dnech vyjmenovaných v onom dopise v práci, byla mezi účastníky nespornou. Účastníci se však zásadně rozcházeli v tvrzení o tom, zda se jednalo o nepřítomnost řádně omluvenou či nikoliv a tedy zda absence žalobce na pracovišti mohla být legitimním důvodem k okamžitému rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované. Z emailové korespondence účastníků v měsících září – říjen 2018 byla patrná jejich snaha o mimosoudní narovnání vztahů, k němuž pro diametrálně odlišné požadavky strany sporu v závěru nedospěly. Žalobce podmiňoval vzájemnou dohodu jednáním o odstupném, na kterém by se žalovaná zavázala vyplatit mu 8-10násobek průměrné měsíční mzdy, proti tomu žalovaná souhlasila maximálně s 3násobkem, přičemž by upustila od vymáhání dlužné částky na žalobci za ubytování ve výši 12 000 Kč (viz Smlouva o ubytování z 1.9.2013 – žalobci poskytnuto žalovanou přechodné ubytování/pokoj na dobu od1 [číslo] do [datum], bude-li pracovní poměr trvat) a za neoprávněně vyplacenou mzdu ve výši 16 000 Kč.

7. Pokud žalobce trval na tom, že svou nepřítomnost na pracovišti u žalované řádně omlouval a oznamoval zaměstnavateli - žalované, předložil za tím účelem vyplněné tiskopisy, tzv.„ nepřítomnost na pracovišti/žádost o pracovní volno“, které zaměstnancům poskytuje právě žalovaná, ze dne [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], 2 x z [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], 18.12.2017, 2.1., 3.1., 4.1., 2 x 5.1., 8.1., [číslo], [číslo], 22.1.2018. Z jejich obsahu soud zjistil, že na všech vyjmenovaných listinách je příslušným lékařem žalobci potvrzen jeho doprovod synů (v 1 případě), syna (ve 12 případech) a manželky (v 19 případech) k lékaři. Z toho v osmi případech napříč různými zdravotnickými zařízeními je na formulářích dopsán i dovětek„ doprovod nutný“, v jednom případě„ doprovod z rod. důvodu“, byť kolonka pro tento případ na formuláři není, v jednom případě MUDr. [jméno] [příjmení] a v jednom případě [anonymizována dvě slova] v [část obce] vyznačili do předtištěné kolonky„ příchod“ a„ odchod“ časový údaj, třikrát je vyznačen pouze čas odchodu od lékaře. V ostatních případech je potvrzení o doprovodu k lékaři pouze datováno a stvrzeno razítkem ošetřujícího lékaře, resp. zdravotnického zařízení. K potvrzení o nepřítomnosti na pracovišti ze dne 30.11.2017 je připojena krátká lékařská zpráva manželky žalobce s informací„ sono přinese za týden“. K uvedenému připojil žalobce k důkazu podací lístky v počtu 7 ks ze dne 13.12.2017, 22.12.2017, 11.1.2018, 24.1.2018, 13.2.2018, 20.2.2018 a 1.3.2018.

8. Omluvu své nepřítomnosti na pracovišti žalobce dále dokladoval seznamem odchozích sms zpráv za období od 17.8.2017 do 1.3.2018 a příchozích sms zpráv za období od 26.10.2017 do 14.3.2018, stejně tak výpisem přijatých, volaných a zmeškaných hovorů na telefonní čísla související s výkonem jeho práce. Jak soud z uvedeného zjistil, adresáty a příjemci sms zpráv jsou vyjma žalobce opakovaně paní [příjmení] a pánové [příjmení] (nejčastěji), [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [jméno]. Převážná část odchozích zpráv je adresována přímému nadřízenému žalobce, panu [příjmení], vždy ve stejném znění„ Dnes doprovázím rodinného příslušníka k lékaři“, popř.„ Dnes a zítra doprovázím rodinného příslušníka/ky k lékaři“ – tj. 35 zpráv z celkového počtu 69 za uvedené období. Uvedený text zprávy odeslal žalobce dle předloženého seznamu i v několika dnech po sobě, vždy v čase cca 8:40 – 10:30 hodin. Popř. omluva zněla:„ Manželka je hospitalizována v nemocnici, takže dnes ani zítra nepřijdu“, dne 23.11.2017 žalobce např. napsal:„ Minimálně do 28.11.2017 doprovázím každý den rodinné příslušníky k lékařům“, dne 27.12.2017 adresoval k rukám nadřízeného tuto sms:„ 14. a [číslo] jsem doprovázel rodinného příslušníka k lékaři, potvrzené formuláře byly odeslány poštou“ – k tomu soud podotýká, že dle seznamu sms zpráv omlouval svou nepřítomnost dne 14.12.2017 v 8:58 hodin po telefonu, omluva na den 18.12.2017 seznamem sms zpráv zjištěna nebyla. Žádnou sms (vyjma výše citované z 23.11.2017) však žalovaný neomluvil svou absenci dříve než přímo v den nepřítomnosti, popř. den předem. Z komunikace s panem [příjmení] vyplynulo, že tento žádal odpověď, kdy se žalobce dostaví na pracoviště, načež odezva žalobce byla následující:„ Už jsem Vám 2 x odpovídal, že na pracoviště přijedu hned, jak to umožní rodinně- zdravotní stav. Vzhledem k tomu, že po mně požadujete příjezd i přestože mám OCR, předávám celou věc….. (23.1.2018)“,„ Bohužel to neumožňuje má současná rodinně- zdravotní situace. Jakmile to dovolí, budu Vás informovat (5.1.2018)“. S panem [příjmení] komunikoval důvěrněji, a to:„ Ještě o jednu laskavost bych tě poprosil – na internetu je kompletní znění kolektivní smlouvy. Stáhni jej prosím na flashku a pak pošli…. (Chystám se za právníkem, tak dávám dohromady podklady).“,„ Zdravím. Až budeš mít volnou chvilku, mrkni prosím na moji e-nepřítomnost…. Nevím, co [jméno] s [příjmení] chystají za další podraz, tak chci mít jistotu….“,„ Mám kompa v kanclu na stole a když se mnou chce vyjebávat, tak nápodobně….“,„ Jsem teď po doktorech jako doprovod, tak do mailu koukat nechci/nemusím a home office mi….“,„ Zdravím. Nevíš, jak se se služebním mobilem Nokie připojím k mailu resp. k počítači v kanceláři? Zřejmě to po mně„ chce“ Emil….“.

9. Na výše uvedené reagují příchozí sms zprávy, jimiž pan [příjmení] v době od 26.10.2017 do 13.2.2018 vyjádřil žalobci podporu a zároveň opakovaně vyzýval k řádnému doložení jeho absence na pracovišti – konkrétně žádal o včasnější informaci o nepřítomnosti, nikoliv až v den samotné absence, žádal o doručení potvrzení od lékaře zaměstnavateli, informoval o tom, že potvrzení od lékaře dosud zaměstnavatel neobdržel a tedy vyzýval ke sdělení podacího čísla doporučené zásilky, podle něhož by zásilku zaměstnavatel dohledal. Dále informoval, že potvrzení o nepřítomnosti nemusí být zaměstnavatelem uznáno, nebude-li řádně vyplněno vč. času návštěvy u lékaře. [příjmení] [příjmení] a pan [příjmení] pak sms zprávami žádali, aby se žalobce dostavil na pracoviště k projednání pracovních úkolů a projednání jeho opakovaných absencí, paní [příjmení] rovněž informovovala o tom, že k některým absencím žalobce na pracovišti neobdržel zaměstnavatel patřičné podklady.

10. E-maily datované z listopadu a prosince 2017 informují o tom, že žalovaná prostřednictvím pověřených zaměstnanců oslovila některé lékaře s žádostí o potvrzení informace, zda žalobce doprovázel v konkrétně uvedený den rodinné příslušníky k lékaři, a doplnění času příchodu a odchodu. Lékaři, MUDr. [anonymizováno], MUDr. [příjmení], MUDr. [příjmení], MUDr. [příjmení] potvrdili přítomnost žalobce v jejich zdravotnickém zařízení v dotazované dny, rovněž označili dobu trvání lékařského ošetření, popř. předpokládanou„ čekací dobu“ na ošetření.

11. Spornou zůstala mezi účastníky též otázka, zda a k jakému datu byl žalobce povinen vykonávat práci přímo na pracovišti žalované nebo mimo něj v režimu tzv. home office. K tomu předložili následující důkazní prostředky.

12. Z obsahu dvou„ Dohod o výkonu mobilní práce - práce mimo pracoviště zaměstnavatele“ (dále také„ dohoda o mobilní práci“) ze dne 17.2.2017 (soud vyšel z pozdějšího data podpisu, k němuž dohodu podepsaly všechny smluvní strany) a 7.7.2017 včetně příloh [číslo] je zřejmé, že žalobci byl nejprve na dobu určitou do 10.3.2017 (viz dohoda o mobilní práci ze 17.2.2017) a posléze na dobu neurčitou (viz dohoda o mobilní práci ze 7.7.2017) umožněn výkon práce mimo pracoviště žalované, to v souladu s kolektivní smlouvou (k důkazu předložena ve znění účinném od 1.4.2015 do 31.3.2018). Dohoda o mobilní práci vzešla z personálního pohovoru se žalobcem uskutečněného 30.6.2017, když žalobce dle zápisu z pohovoru dlouhodobě nekomunikuje s přímým nadřízeným, včas nedokládá doklady o nepřítomnosti, k napracování má cca 88 hodin. To vzhledem k rodinné situaci, resp. zdravotní indispozici některých rodinných příslušníků žalobce – z vyúčtování mzdy žalobce z 2.12.2015 např. zjistitelné daňové zvýhodnění na jedno ze tří jeho dětí s průkazem ZTP/P. Týmž zápisem byly vedle dohody o výkonu mobilní práce navrženy další varianty řešení aktuální situace, a to zvážit sociální výpomoc na pomoc s rodinou a zvážit možnost zaměstnání v místě bydliště. Uvedený důkaz považoval žalobce za doklad o tom, že žalovaná již tehdy pojala úmysl se žalobce tzv. zbavit, přímá sociální výpomoc od žalované poskytnuta nebyla, jak žalobce v řízení opakovaně zdůrazňoval. V podrobnostech se soud zaměřil na obsah později uzavřené dohody o mobilní práci ze 7.7.2017, která se týká časového období, v němž mělo docházet k neomluvené nepřítomnosti žalobce na pracovišti a pro což byl žalobci okamžitě zrušen pracovní poměr u žalované. Dohoda byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že kterákoliv smluvní strana může dohodu bez udání důvodu písemně vypovědět s 1měsíční výpovědní dobou, která počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Dohoda v bodě 2 odkazuje mimo jiné na podmínky stanovené vnitřním předpisem MP [číslo]. Přílohou [číslo] dohody se stanoví rozsah mobilní práce 22,5 hodin týdně ve dnech pondělí – středa vykonávané v nepravidelně stanovených časových úsecích. Sjednanou„ dosažitelností“ se rozumí povinnost zaměstnance být v době výkonu mobilní práce v časovém úseku od 8:00 do 16:00 hodin dosažitelný formou telefonického spojení a emailu, tj. být schopen reagovat na případný kontakt ze strany přímého nadřízeného či jiných osob v přiměřené době (zpravidla do 30 minut). Dále je zaměstnanec podle této dohody povinen pracovat na stanovených úkolech a účastnit se on-line meetingů s týmem, kde budou diskutovány a definovány jednotlivé úkoly – k tomu též předloženy emaily nadřízeného žalobce, [anonymizováno]. [příjmení] z 9.11.2017, 12. a 24.10.2017 se zadáním pracovních úkolů žalobci. 13. „ Metodický pokyn MP [číslo]“ jakožto vnitřní předpis žalované a nedílná součást„ Dohody o výkonu mobilní práce“ podle ujednání na straně 5. textu neumožňoval souběh mobilní práce a překážek v práci, resp. doprovodu k lékaři, přičemž rozsah pracovní doby zaměstnance se v případě využití mobilní práce nemění, mobilní práce neslouží k tomu, aby se zvýšila nebo snížila stanovená délka týdenní pracovní doby.

14. Jiným vnitřním předpisem žalované – tzv.„ Docházkou – THZ“ bylo zjištěno, že na nezbytnou dobu v případě celodenní návštěvy lékaře mimo [jméno] [jméno] je kompenzovaná pevná část pracovní doby (9:00 – 14:00 hodin), zbytek dne musí být kompenzován náhradním volnem. Pro čerpání celého dne náhradního volna nutno mít 7,5 hodin napracovaných. Žalovaná však oponovala, že uvedené nedopadá na osoby doprovázející jiného k lékaři.

15. Jak soud dále z„ Oznámení o přerušení výkonu mobilní práce“ z 10.11.2017 zjistil, počínaje 13.11.2017 byl žalobce žalovanou vyzván k výkonu práce výlučně na pracovištích zaměstnavatele s tím, že mobilní práce byla ke dni 10.11.2017 ukončena. Žalobce měl plnit tyto pracovní úkoly: technická dokumentace systému CKD, zaškolení stanoveného pracovníka FIB do administrace a podpory systému CKD, spolupráce na sepsání technické specifikace pro inventury SAIPL a CKD, administrace a support systému [příjmení] [jméno], incident management, change management. Podepsáni na dokumentu jsou: nadřízený žalobce [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Podpis žalobce chybí s tím, že informace byla žalobci předána, jak je v dopise poznamenáno.

16. Dne 10.11.2017 byla žalobci předána písemná„ výpověď Dohody o výkonu mobilní práce“, kterou žalobce odmítl podepsat – k tomu viz písemné znění této výpovědi. Tj. výkon mobilní práce byl výpovědí ukončen k 31.12.2017. Výpověď podepsali [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení].

17. Téhož den 10.11.2017 obdržel žalobce„ upozornění na porušení povinnosti“ datované 25.10.2017. I tuto listinu podepsaly tytéž osoby jako naposledy zmiňovanou výpověď, neb žalobce odmítl i tuto listinu převzít. V daném případě podpis připojil též zástupce odborové organizace působící u žalované [jméno] [příjmení]. Co do obsahu vytýkacího dopisu bylo žalobci tímto kladeno za vinu, že ve dnech 9.8., [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], 25.10.2017 porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, resp. neplnil pokyny svého nadřízeného, neplnil kvalitně a včas pracovní úkoly, neomluvil se z týmových schůzek i v případě, kdy byly organizovány přes Skype, nepřijímal návrhy termínů jednání od svého nadřízeného, nereagoval na maily od svého nadřízeného, nespolupracoval řádně s ostatními zaměstnanci, nereagoval na emaily od ostatních oddělení a nezasílal pravidelné týdenní reporty.

18. Převzetí citovaných písemných upozornění ze dne 25.10.2017 a 10.11.2017 včetně výpovědi Dohody o výkonu mobilní práce s účinností k 1.1.2018 a seznámení žalobce s obsahem těchto listin bylo stvrzeno zápisem o„ personálním pohovoru s p. [celé jméno žalobce] 10.11.2017“.

19. Dopisem z 29.11.2017 vedoucí P.Rešl a přímý nadřízený žalobce [příjmení]. [příjmení] a HR Business Partner [příjmení]. [příjmení] vyzvali žalobce k doložení překážky v práci ve dnech 22., 23., 24., 27., 28., 29.11.2017, kdy se žalobce nedostavil do zaměstnání. To s odkazem na pracovní řád zaměstnavatele v bodě 6.1., kdy zaměstnanec je povinen překážky v práci oznámit zaměstnavateli neprodleně, nejdéle však do dvou pracovních dnů osobně nebo jiným způsobem. Žalobce byl současně vyzván, aby se neprodleně dostavil do zaměstnání k přidělování práce jeho přímým nadřízeným. Dopis žalobce převzal 15.12.2017 (viz dodejka).

20. Dopisem z 11.12.2017 vyzvali [anonymizováno], J. [příjmení] a J. [příjmení] žalobce k prokázání a doložení, že žalobce od 13.11.2017 až k datu sepisu této výzvy doprovázel rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení, že doprovod byl nezbytný a nebylo možné ho provést mimo pracovní dobu. Tj. požadavek zněl mimo jiné označit v příslušném formuláři o nepřítomnosti na pracovišti dobu samotného vyšetření/ošetření, ordinační hodiny lékaře. Dopisem byl žalobce upozorněn, že po lékařském ošetření/vyšetření doprovázející osoby je povinen se na zbytek pracovní směny dostavit do práce, v opačném případě bude jeho nepřítomnost na pracovišti vykázána jako neomluvená. Zásilku žalobce převzal 22.12.2018 (viz dodejka).

21. Dopisem z 2.1.2018 vyzvali vedoucí [anonymizováno] a přímý nadřízený žalobce [příjmení]. [příjmení] žalobce opětovně k prokázání a doložení, že žalobce od 22.11.2017 až k datu sepisu této výzvy dosud doprovázel rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení, že doprovod byl nezbytný a nebylo možné ho provést mimo pracovní dobu, popř. další. Zásilku žalobce převzal 11.1.2018 (viz dodejka a sledování zásilky na portálu České pošty, s.p.).

22. Jak žalovaná již dříve s odkazem na listinné důkazy po žalobci požadovala, předložil žalobce až v průběhu soudního řízení přehled o ordinační době jednotlivých zdravotnických zařízení/lékařů, k nimž rodinné příslušníky doprovázel, včetně soupisu všech těchto návštěv v době od 13.11.2017 do 22.1.2018. Obecně lze shrnout, že takto doložené ordinační hodiny končí zpravidla v brzkých odpoledních hodinách, v některých ambulancích jsou posunuty až do 17:00 - 18:00 hodin. Rovněž v reakci na probíhající soudní řízení oslovil žalobce některá z navštěvovaných zdravotnických zařízení s žádostí o vyjádření se k nezbytnosti doprovodu jeho rodinných příslušníků (např. email z 8. 11.2018 adresovaný MUDr. [jméno] [příjmení]). Odpověď mu byla obratem poskytnuta, jak se z emailové korespondence MUDr. [příjmení] z 9.11.2018, MUDr. [příjmení] ze 7.11.2018, MUDr. [příjmení] ze 17.10.2018 a 7.11.2018 podává. Všechny uvedené lékařky nezbytnost doprovodu manželky a dětí žalobce potvrdily – nikoliv však zpětně k jednotlivým potvrzením o nepřítomnosti žalobce na pracovišti, nýbrž plošně k určitému déle trvajícímu období v řádu několika měsíců. Nad rámec uvedeného MUDr. [příjmení] poznamenala, že manželka žalobce [jméno] [příjmení] byla od ledna 2018 do května 2018 ve stavu nemoci, který vyžadoval ošetřování druhé osoby. Podle vyjádření žalované v soudním řízení neměl žalobce tedy uplatňovat za zmiňované období překážku práci s náhradou mzdy, nýbrž ošetřovné. V opačném případě se tak supluje funkce státu.

23. Svědeckou výpovědí zástupce odborové organizace působící u žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] má soud za zjištěné, předmětná záležitost se se žalobcem začala řešit v červnu 2017. Předtím nebyl žalobce u žalované nikdy projednáván, resp. svědek žádný takový podnět k projednání za dobu svého cca 25letého působení u žalované a v odborové organizaci nedostal. V červnu 2017 proběhla první, a to skypová schůzka žalované se žalobcem. Diskutovány byly neodpracované hodiny žalobce a jeho rodinná situace. Cílem bylo najít řešení, které by žalobci umožnilo nadále pracovat u žalované. Následovaly další dvě schůzky. Na druhé byla žalobci předložena dvě upozornění – jedno na neplnění pracovních povinností a jedno na jeho nepřítomnost na pracovišti. Termín schůzky si svědek nevybavil. Na třetí schůzce v únoru 2018 nebyl žalobce přítomen, zde se již řešilo okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalované. Všech těchto schůzek se svědek účastnil. [jméno], kde byl žalobce přítomen, jej svědek z titulu své pracovní pozice upozornil na možnou obranu ve věci uvnitř podniku i co do podání žaloby. Pokud se žalobce na schůzce na svědka obrátil s dotazem, zda může předávané dokumenty odmítnout podepsat, pak svědek přisvědčil s tím, že tyto okolnosti stvrdí svými podpisy dva svědci. K okamžitému zrušení pracovního poměru obdržel svědek podklady od žalované, za odborovou organizaci byly vyhodnoceny jako odpovídající. Dle jeho vyjádření bylo důvodem ukončení pracovního poměru žalobce velké množství neodpracovaných hodin, resp. žalobce žalované své absence řádně nedoložil. Podle svědka nebylo k uvedenému možné vyslechnout přímo žalobce, neboť ten se na jednání o ukončení jeho pracovního poměru nedostavil, přestože dle svědka musel být jistě o schůzce personalistkou žalované informován. Žalobce sám odborovou organizaci, resp. slyšeného svědka v dané záležitosti nekontaktoval. K dalšímu postupu ve věci se svědek vyjádřil ve shodě s obsahem jednotlivých vytýkacích dopisů a zápisy z personálního pohovoru se žalobcem. Svědek se dále vyjádřil k tomu, že on sám nikdy nebyl přítomen jakémukoliv zastrašování žalobce ze strany žalované, byl-li na toto žalovanou tázán, postup řešení nastalé situace považuje v daném případě ve srovnání s jinými za zcela standardní. A byl-li právním zástupcem žalobce dotazován, v jaké podobě on sám„ potvrzení o nepřítomnosti na pracovišti“ zaměstnavateli předkládá, s odkazem na interní předpisy žalované uvedl, že nevyplní-li čas příchodu a odchodu sám ošetřující lékař, je na místě požádat ostatní personál. Každopádně odmítne-li zdravotnické zařízení potvrdit čas příchodu jen proto, že nezná dobu strávenou doprovázející osobou nebo pacientem v čekárně, musí minimálně vyznačit čas samotného lékařského zákroku/ošetření. S takovou informací je pak potvrzení předáno zaměstnavateli.

24. Ve věci byl dále vyslechnut přímý nadřízený žalobce [jméno] [příjmení] – na této pracovní pozici od února 2017, který podal následující svědectví. Dříve než byl se žalobcem okamžitě zrušen pracovní poměr u žalované, byly mu uděleny dvě výtky s odkazem na porušení docházky. Žalovaná žádala po žalobci doložit nezbytnost doprovodu jeho rodinných příslušníků k lékaři, neb měla informace např. o tom, že doprovázena byla osoba zletilá apod. Stejně je postupováno i u ostatních zaměstnanců žalované. O rodinné situaci žalobce a zdravotním stavu jejích členů žalovaná věděla, byť tyto skutečnosti žalobce oficiálně nijak nedoložil. Proto poskytovala žalobci jistou součinnost ve spojení s vedoucími pracovníky, odbory a personálním oddělením. A i proto byla se žalobcem uzavřena dohoda o výkonu mobilní práce (míněna dohoda z února 2017) při zachování stávajícího vesměs nadstandardního příjmu. Avšak postupně nebyly pracovní úkoly odváděny v takové kvalitě, jakou žalovaná očekávala. Tzv. reportem bylo zjištěno, že žalobce jako IT pracovník je připojený k síti cca 4 hodiny týdně. Situace se začala řešit v květnu 2017 a o další měsíc již aktivněji. [příjmení] byla dohoda o výkonu mobilní práce ve dnech pondělí – středa v rozsahu 22,5 hodin za uvedené dny s tím, že návštěvy lékaře bude žalobce situovat právě do dnů mobilní práce. V červenci a srpnu 2017 bylo vše v pořádku. Problém nastal v okamžiku, kdy žalobce si rozplánoval dovolenou na čtvrtky a pátky, a to až do konce kalendářního roku. Tedy nastala situace, kdy žalobce by první část pracovního týdne pracoval z domova a zbývající čerpal dovolenou a na pracovišti žalované by vůbec nebyl. Žalovaná uvedené žalobci neschválila a navrhla, aby si dovolenou naplánoval v jednom větším časovém úseku, což respektoval. Postupně se začali absence žalobce zvyšovat a výkon jeho mobilní práce byl slabší, přičemž ráno od něj svědek obdržel sms zprávu:„ Dnes nepřijdu, doprovázím rodinného příslušníka k lékaři“. Doklady k absenci pak byly předávány se značným zpožděním, přičemž zaměstnanci žalované jsou povinni odevzdávat potvrzení o nepřítomnosti v práci do konce měsíce za účelem zpracování mezd. Žalobce doklady i přes opakované urgence žalované zasílal v nepravidelných intervalech jednou za měsíc popř. 14 dnů a opožděně. Stávalo se, že účtárna tak neměla podklady, označila nepřítomnost žalobce za nedoloženou a tudíž nebyla proplacena. Jak svědek dále uvedl, jeho nadřízenému panu [příjmení] žalobce např. sdělil, že jeho situace je tak nepříznivá, že neví, kdy do práce přijde. Pokud od žalované vzešla snaha řešit se žalobcem otázku objednávání návštěv u lékaře, pak odpovědí žalobce bylo, že zdravotní stav rodinných příslušníků je tak složitý, že nelze říci, kdy bude mít lékař čas. Se žalobcem byla řešena tzv. sociální výpomoc, tj. na osobních schůzkách se žalobcem byly vyjmenovány instituce poskytující sociální výpomoc, zmíněna byla možnost obrátit se s pomocí na [stát. instituce] či [obec] i možnosti využití zdravotnických služeb uvnitř závodu žalované. Upozornění na porušení povinností bylo žalobci předáno v 10. a 11. měsíci. Přestože veškerá pracovní činnost žalobce nespočívala nutně v on-line připojení, byl povinen být dle dohody o výkonu mobilní práce k dispozici na emailu a na ten reagovat. Avšak stávalo se, že na emaily od něho odezva nepřišla a bylo třeba jej na email upozornit telefonicky. Mnohdy využila žalovaná, potažmo i sám svědek v komunikaci se žalobcem sms zprávy a očekávali odezvu toutéž formou, ta přišla od žalobce někdy až s prodlevou několika dnů. Některé pracovní úkoly žalobce bez on-line připojení plnit nemohl jako např. při přístupu do informačního systému [příjmení]. Ve chvíli, kdy situace se stala pro žalovanou neudržitelnou, byla mobilní práce žalobci v listopadu 2017 přerušena – mobilní práce je nenárokový bendit. Mobilní práce byla poskytnuta i dalším zaměstnancům v pracovní skupině svědka. Těm, kteří dohodu o mobilní práci nedodržovali, byla zrušena – jako např. panu [příjmení]. Přerušení mobilní práce žalobci bylo odůvodněno mimo jiné potřebou zaškolit zástupce žalobce, tím byli stávající zaměstnanci žalované [jméno] a [jméno]. Potřeba zaškolení nevznikla náhle, byla tématem několika porad, žalobce měl tento úkol ve své pracovní náplni. Úkoly stanovené v oznámení o přerušení mobilní práce pod body 2-5 bylo nutné vykonat osobně na pracovišti, ostatní též z domova při připojení on-line (úkoly: 1. [ulice] dokumentace systému, 2. Zaškolení stanoveného pracovníka FIB do administrace a podpory systému CKD, 3. [ulice] na sepsání technické specifikace pro inventury SAIPL a CKD, 4. [právnická osoba] CKD, 5. Incident management, 6. Change management). Všechny pracovní úkoly popsané v citovaném„ přerušení mobilní práce“ plnila v době, kdy žalobce vykonával od pondělí do středy mobilní práci, externí firma. Ve dnech čtvrtek – pátek tytéž úkoly měl konat žalobce v součinnosti s pracovníky externí firmy. Žalobci byla poskytnuta možnost napracování pracovního volna dle kolektivní smlouvy, jak je uvedeno v zápise z 30.6.2017, žalobce všechny zde uvedené zameškané hodiny napracoval. Avšak problém nastával v okamžiku, kdy žalobce přijel na pracoviště odpoledne a setrval zde do pozdních večerních hodin nad rámec stanovené pracovní doby. Přitom dle kolektivní smlouvy je pevná pracovní doba od 9 do 14 hodin a v rámci pohyblivé složky pracovní doby může být zaměstnanec na pracovišti ne dříve než od 6 hodin a ne později než do 17 hodin, to s poukazem na bezpečnost na pracovišti. Od listopadu 2017 svědek žalobce neviděl, neboť ten čerpal dovolenou, ošetřování člena rodiny, popř. využil doprovod k lékaři. Důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce u žalované byl počet zameškaných hodin hodnocených jako neomluvené.

25. Výňatkem některých spojů veřejné hromadné dopravy z portálu www.jizdnirady.idnes.cz žalobce deklaroval dostupnost z místa bydliště na pracoviště žalované v [obec] – cesta trvá 3,5 – 5 hodin.

26. Návrh na doplnění dokazování účastnickou výpovědí žalobce soud pro nadbytečnost zamítl. Účastníci jsou povinni tvrdit rozhodné skutečnosti ve věci v rámci svého břemene tvrzení. Účastnická výpověď je účelným důkazním prostředkem pouze za situace, kdy rozhodné okolnosti nelze prokázat jinými důkazními prostředky.

27. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav věci. Žalobce pracoval u žalované od 15.11.2000, aktuálně jako IT systémový analytik. Dne 20.2.2018 obdržel od žalované okamžité zrušení pracovní kázně pro opakované neomluvené absence v počtu 27 dní.

28. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ ZP.“) zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jim vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

29. Dle § 61 odst. 1 ZP. výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací. Podle odst. 2 téhož ustanovení jde-li o člena orgánu odborové organizace, který působí u zaměstnavatele, v době jeho funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení, je k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatel povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas. Za předchozí souhlas se považuje též, jestliže odborová organizace písemně neodmítla udělit zaměstnavateli souhlas v době do 15 dnů ode dne, kdy byla o něj zaměstnavatelem požádána. Zaměstnavatel může použít souhlasu podle odst. 2 jen ve lhůtě 2 měsíců od jeho udělení (§ 61 odst. 3 z.p.).

30. Ve znění ust. § 69 odst. 1 věty prvé ZP dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu.

31. Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním - § 72 ZP.

32. Podle § 206 ZP odst. 1- 4 je-li překážka v práci zaměstnanci předem známa, musí včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Jinak je zaměstnanec povinen uvědomit zaměstnavatele o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu. Překážku v práci je zaměstnanec povinen prokázat zaměstnavateli. Ke splnění povinnosti podle věty první jsou právnické a fyzické osoby povinny poskytnout zaměstnanci potřebnou součinnost. Jestliže je podle zvláštního právního předpisu zaměstnanec uvolněn pro překážku v práci z důvodu obecného zájmu, je právnická nebo fyzická osoba, pro kterou byl zaměstnanec činný, popřípadě z jejíhož podnětu byl uvolněn, povinna uhradit zaměstnavateli, u něhož byl zaměstnanec v době uvolnění v pracovním poměru, náhradu mzdy nebo platu, která byla zaměstnanci poskytnuta, pokud se s touto právnickou nebo fyzickou osobou nedohodl na upuštění od úhrady. Podle odstavce 3 se hradí náhrada mzdy nebo platu, kterou uvolňující zaměstnavatel poskytl podle tohoto zákona (§ 351 až 362); neuhrazuje se náhrada mzdy nebo platu nad rozsah stanovený tímto zákonem.

33. Dle § 301 písm. d) ZP. jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

34. Podle bodu 8. nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, má zaměstnanec právo na: a) Pracovní volno k doprovodu rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření při náhlém onemocnění nebo úrazu a k předem stanovenému vyšetření, ošetření nebo léčení se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníků na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na 1 den, byl-li doprovod nezbytný a uvedené úkony nebylo možno provést mimo pracovní dobu b) s náhradou mzdy nebo platu, jde-li o doprovod manžela, druha nebo dítěte, jakož i rodiče a prarodiče zaměstnance nebo jeho manžela; má-li zaměstnanec nárok na ošetřovné z nemocenského pojištění, nepřísluší mu náhrada mzdy nebo platu, c) bez náhrady mzdy nebo platu, jde-li o ostatní rodinné příslušníky.

35. S ohledem na výše uvedené neshledal soud nárok žalobce na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru důvodným, proto žalobu zamítl. V řízení nebylo sporu o tom, že pracovní poměr žalobce u žalované ke dni doručení okamžitého zrušení pracovního poměru 20.2.2018 trval, žalobce vykonával práci IT systémového analytika. Dvouměsíční lhůta k podání žaloby dle ust. § 72 ZP byla zachována - žaloba byla podána dne 17.4.2018. Žalobci byla vytýkána opakovaná neomluvená absence v práci po dobu 27 pracovních dní (pro celou popř. část směny) v době od 13.11.2017 do 22.1.2018. Podle pracovní smlouvy ve spojení se smlouvou kolektivní pracoval žalobce u žalované v režimu pružné pracovní doby s pevnou částí od 9 do 14 hodin a pohyblivou částí příchodu do zaměstnání od 6 hodin a odchodu ze zaměstnání do 17:00 hodin při stanovené délce týdenní pracovní doby 37,5 hodin (tj. 40 hodin týdně vč. přestávek v práci). V době od 10.7.2017 vykonával žalobce na základě dohody uzavřené 7.7.2017 tzv. mobilní práci - tj. práci z domova. K uvedenému žalovaná přistoupila s ohledem na zdravotní stav rodinných příslušníků žalobce, kdy žalobce těmto zajišťoval doprovod k lékaři. Vzhledem k četnosti lékařských ošetření bylo žalobci dohodou o výkonu mobilní práce ve dnech pondělí – středa o celkovém rozsahu 22,5 hodin umožněno poskytnout svým rodinným příslušníkům potřebnou péči a zároveň plnit pro žalovanou sjednané pracovní úkoly. To vše při zachování stávajícího příjmu žalobce a bez nutnosti dojíždět denně na pracoviště žalované v [obec] z místa jeho bydliště ve [anonymizováno]. Uvedený benefit však od žalobce vyžadoval určitou disciplínu v tom, aby vedle obstarání si rodinných záležitostí - v čemž nebyl žalovanou nijak limitován, dostál svým pracovním povinnostem včetně zajištění tzv. dosažitelnosti. V ostatní pracovní dny, tj. čtvrtek a pátek byl žalobce povinen dostavit se k výkonu práce na pracoviště žalované. V okamžiku, kdy žalovaná považovala žalobcem odvedenou práci za nedostačující, přistoupila dne 10.11.2017 k přerušení mobilní práce žalobce s účinností od 13.11.2017, načež se žalobce na pracoviště opakovaně nedostavoval vždy s odkazem na osobní překážku v práci – doprovod rodinných příslušníků k lékaři. Přestože z pohledu soudu může být takové právní jednání spočívající v přerušení mobilní práce minimálně sporné – ne-li nicotné/neplatné, neb dohoda o výkonu mobilní práce připouští možnost jednostranného jejího ukončení výlučně dohodou s 1měsíční výpovědní dobou, další chování žalobce v pracovněprávním vztahu s uvedeným závěrem o vyslovené neplatnosti ukončení mobilní práce 10.11.2017 však nekorespondovalo. Vyžadovala-li žalovaná v době po 10.11.2017 od žalobce řádné doložení jeho nepřítomnosti na pracovišti, žalobce tuto omlouval – avšak se zpožděním a nedostatečným způsobem – osobní překážkou. Dle provedeného dokazování tak nepostupoval v souladu s Metodickým pokynem žalované [příjmení] [číslo], tvrdil-li žalobce, že mobilní práci za ukončenou nepovažoval. Posledně citovaným vnitřním předpisem žalované totiž souběh mobilní práce (ve dnech pondělí – středa) a překážek v práci není přípustný. V daném případě k přerušení mobilní práce došlo současně s podáním„ výpovědi Dohody o výkonu mobilní práce“, což jasně vystihuje záměr žalované„ trvale“ ukončit mobilní práci plynoucí z dohody uzavřené 7.7.2017. Tedy dle soudu nelze na daný případ aplikovat smluvní ujednání bodu II. přílohy [číslo] k Dohodě o výkonu mobilní práce, které by mohlo být vykládáno jako možné„ krátkodobé přerušení“ mobilní práce jako operativní řešení nastalé situace a které zní:„ Pokud to bude situace u zaměstnavatele vyžadovat je zaměstnanec povinen na základě písemního oznámení zaměstnavatele (prostřednictvím elektronické pošty nejpozději předchozí pracovní den do 12:00 hodin) se dostavit k výkonu práce na pracoviště u zaměstnavatele.“ S odkazem na provedené dokazování byla mobilní práce žalobci s určitostí ukončena nejpozději výpovědí z 10.11.2017, a to uplynutím výpovědní doby k 31.12.2017. Po uvedeném datu byl žalobce povinen dostavit se po celý pracovní týden k výkonu práce na pracoviště žalované a v opačném případě svou absenci řádně odůvodnit. Uvedenou výpověď neshledal soud k námitce žalobce neurčitou a neplatnou. Jak bylo v řízení zjištěno, žalobce všechny pracovní směny uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru, v nichž nekonal práci pro osobní překážku, omluvil na formuláři žalované označeném jako„ nepřítomnost na pracovišti/žádost o pracovní volno“. Omluvu však žalovaná po dohodě s příslušným odborovým orgánem dle § 348 odst. 3 ZP nepovažovala za řádnou a stejně tak uvedené hodnotí soud s odkazem na ust. § 206 odst. 1, 2 ZP ve spojení s nařízením vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci. Jak se Nejvyšší soud ČR v jednom ze svých rozhodnutí vyslovil, o neomluvené zameškání práce zaměstnancem se jedná tehdy, jestliže zaměstnanec ve sjednané pracovní době neplní svoje pracovní povinnosti z pracovního poměru z důvodu nepřítomnosti na určeném pracovišti a jestliže nepřítomnost není způsobena jeho prokázanou pracovní neschopností, čerpáním dovolené v souladu se zákoníkem práce nebo jinou zákonnou překážkou v práci. Překážku v práci (pracovní volno s náhradou mzdy) je zaměstnanec povinen prokázat zaměstnavateli. Poskytuje-li se podle citovaného vládního nařízení pracovní volno s náhradou mzdy jen na nezbytně nutnou dobu, pokud doprovod je nezbytný a vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu, je zaměstnanec povinen prokázat zaměstnavateli i tyto rozhodné skutečnosti. Požadavek žalované na vyznačení času příchodu a odchodu do zdravotnického zařízení a doložení nezbytnosti doprovodu včetně informace o ordinačních hodinách navštívených lékařů byl tedy zcela legitimní. To bez ohledu na obranu žalobce o tom, že žalovaná v době před nástupem pana [příjmení] do funkce vůči žalobci takto nepostupovala. Uvedené oprávnění žalované je dáno přímo zákonem a rozhodně jej nelze považovat za šikonózní jednání zaměstnavatele. V uvedeném počtu 27 dní, v nichž byla absence žalobce v práci hodnocena jako neomluvená, rozhodně nelze přijmout stanovisko, že by žalobce nemohl dostát své zákonné povinnosti zaměstnance a omluvit svou nepřítomnost včas, nikoli až v průběhu pracovní směny, potažmo na tištěném formuláři až s mnohadenní prodlevou. Dle jednotlivých sdělení lékařů, resp. i sms korespondencí žalobce je nesporné, že minimálně některé z vykazovaných lékařských ošetření/vyšetření byly bezesporu plánované a předem objednané. Pokud se žalobce již v samotné žalobě hájil tím, že lékaři nejsou schopni vyjádřit se k době, po kterou ošetření/vyšetření probíhalo, stejně jako není důvod seznamovat žalovanou s osobními a citlivými údaji o zdravotním stavu rodinných jeho příslušníků k vyvození závěrů o nezbytnosti doprovodu, pak taková obrana nemohla v řízení uspět. To s odvoláním na provedené dokazování i důkazní břemeno žalobce ve sporu. Předloženými tiskopisy„ nepřítomnost na pracovišti/žádost o pracovní volno“ bylo bezpečně vyvráceno tvrzení o tom, že zdravotnická zařízení informaci o době lékařského ošetření a nezbytnosti doprovodu pacienta neposkytují. Resp. některé tyto formuláře předložené samotným žalobcem tuto informaci obsahují, přestože předtištěná kolonka pro takový údaj na formuláři chybí –„ chybějící kolonka“ evidentně tedy není a nemůže být překážkou takový údaj do formuláře vepsat. To při zachování lékařského tajemství ve vztahu ke zdravotnímu stavu ošetřovaného pacienta. Nepřiměřená se v té souvislosti zdá být obrana žalobce o tom, že jakékoliv vpisování do formuláře o nepřítomnosti na pracovišti by žalovaná mohla považovat za nevěrohodné. Na druhé straně však zůstala spousta těchto formulářů k předmětným dnům žalobcovy nepřítomnosti v práci, na nichž takový údaj stále absentuje a žalobce se jej snažil doplnit až v průběhu samotného tohoto soudního řízení. Tím bylo postaveno na jisto, že v běžné lékařské praxi není problém vyjádřit se pro potřeby zaměstnavatele k časovému rozpětí lékařského ošetření/vyšetření ani nezbytnosti doprovodu, pokud o to zaměstnanec projeví zájem a takový údaj u lékaře poptá. O to se však žalobce prokazatelně k opakovaným výzvám žalované jakožto svého zaměstnavatele ani nepokusil. Pokud by tak žalobce učinil, a to i za předpokladu, že stanovisko lékaře by bylo negativní a požadovaný údaj by neposkytl, bylo by možné přistupovat v dané věci mírněji než okamžitě zrušit se žalobcem pracovní poměr. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobce o tom, že nelze na něm spravedlivě požadovat, aby se s ohledem na ztíženou dostupnost do zaměstnání z místa jeho bydliště dostavil po odpadnutí osobní překážky na pracoviště, byť pro část pracovní směny. V dané situaci není dán žádný zákonný a dle soudu ani mravní důvod k „ odpuštění“ zaměstnanci odpracovat zbývající část pracovní směny s náhradou mzdy. Pracovní smlouvu s podstatnými náležitostmi včetně místa výkonu práce uzavírá zaměstnanec zcela dobrovolně a s vědomím si svých pracovních povinností. Není-li schopen svému pracovněprávnímu závazku dostát, je na něm samotném hledat odpovídající řešení. I proto žalovaná se vedle možné sociální pomoci snažila žalobci navrhnout k řešení předmětné situace změnu zaměstnání. Ani v tom soud oproti žalobci nespatřuje žádné porušení jeho práv jakožto zaměstnance. Soud si není vědom, z čeho snad žalobce dovozuje odpovědnost žalované poskytnout mu konkrétní sociální výpomoc, která by řešila jeho rodinnou situaci, jak v řízení opakovaně zdůrazňoval. Resp. žalovaná v mezích svých možností jako zaměstnavatel poskytla žalobci benefit v podobě tzv. mobilní práce po dobu 3 pracovních dnů v týdnu, nicméně je zcela evidentní - doprovázel-li žalobce opakovaně svou manželku, popř. syny k lékaři každý den od pondělí do pátku, a to několik týdnů po sobě (např. od [číslo], [číslo], [číslo] 8.12.2017, 2.1.- 8.1.2018) - že nemohl svým pracovním úkolům dostát. [jméno] [příjmení] [příjmení] uvedla, že manželka žalobce byla od ledna do května 2018 ve stavu nemoci, který vyžadoval dokonce ošetřování druhé osoby. Byť se žalobce bezesporu ocitl ve složité životní situaci dané nepříznivým zdravotním stavem jeho rodinných příslušníků, kterou v soudním řízení žalovaná rozhodně nijak nesnižovala, nelze tím omlouvat jeho povinnosti plynoucí z pracovněprávního vztah se žalovanou. Okamžité zrušení pracovního poměru, které neshledal soud k námitce žalobce neurčitým, doručené žalobci 20.2.2018 s ohledem na výše uvedené hodnotil soud jako odpovídající závažnosti daného případu, resp. odpovídající míře intenzity porušení pracovní kázně. Dle vlastní úvahy soudu s přihlédnutím k míře zavinění žalobce, intenzitě porušení pracovních povinností, důsledkům pro žalovanou i aktuální rozhodovací soudní praxi nelze četné neomluvené absence žalobce v práci hodnotit jinak než jako porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žalobce byl prokazatelně na uvedené opakovaně žalovanou upozorněn a vyzván k nápravě, resp. byla mu dána možnost se k uvedenému vyjádřit.

36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaná, která ve věci uspěla, má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávající z odměny právního zastoupení dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („ AK“) ve výši 11 x 2 500 Kč za tyto úkony právní služby: převzetí věci, vyjádření k žalobě z 8.6.2018, jednání soudu 13.9.2018, jednání u soudu 18.10.2018 delší než 2 hodiny (2 úkony), vyjádření k výzvě soudu z 19.11.2018, jednání soudu 11.12.2018 delší než 2 hodiny (2 úkony), jednání soudu 24.1.2019 delší než 4 hodiny (3 úkony), dále z cestovného ke 4 jednáním soudu na trase [obec] – [obec] a zpět osobním vozem Hyundai, [registrační značka] při celkové vzdálenosti 124 km k jednomu jednání soudu, průměrné spotřebě vozidla 6l [číslo] km a vyhláškové ceně pohonných hmot – benzin 95 oktanů 30,50 Kč pro rok 2018 a 33,10 Kč pro rok 2019 – 3 x 723 Kč (dle vyhl. [číslo] 2017 – cestovné pro rok 2018) a 1 x 755 Kč (dle vyhl. [číslo] 2018 – cestovné pro rok 2019), z režijního paušálu 11 x 300 Kč a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 7 082 Kč Lhůta k plnění je dána ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k částce přisouzené na náhradě nákladů řízení.

37. Výrokem III. tohoto rozsudku uložil soud žalobci dle § 148 odst. 1 o.s.ř. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů řízení, které platil – v daném případě náhradu svědečného vyplaceného svědkovi [jméno] [příjmení].

Poučení