20 C 11/2021- 227

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupeného JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o majetkovou a nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 89 842,50 Kč od 2. 12. 2020 do 23. 8. 2021 do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 89 842,50 Kč od 2. 6. 2020 do 1. 12. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 89 842,50 Kč od 2. 12. 2020 do 23. 8. 2021 se zamítá.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 51 760 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 2. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.

V. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 400 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 2. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 33 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 2. 12. 2020 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 000 Kč od 2. 12. 2020 do 16. 4. 2021, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 167 014 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 2. 6. 2020 do zaplacení, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 000 Kč od 2. 6. 2020 do 1. 12. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

VIII. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 966 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 17. 1. 2021 podle zákona č. 82/1998 Sb. po žalované původně domáhal částky ve výši 1 778 937 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 6. 2020 do zaplacení, která v částce 97 163 Kč představovala vynaložené náklady na obhajobu, v částce 51 760 Kč představovala náklady za neuskutečněný pobyt [anonymizováno] [země], v částce 30 000 Kč představovala náklady za odejmutí zbrojního průkazu, v částce 400 000 Kč představovala ušlý výdělek jednatele společnosti [příjmení] [právnická osoba] za období od 12. 12. 2017 do 5. 9. 2018 (hodinová sazba 327 Kč) a v částce 1 200 014 Kč představovala v souhrnu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Trestní řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] nejprve pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku, žalobce byl po dobu 12. 12. 2017 až 25. 7. 2018 pravomocně shledán vinným, následně bylo rozhodnutí dovolacím soudem zrušeno, trestný čin byl překvalifikován na trestný čin vydírání či útisku, žalobce byl uznán vinným ze spáchání přečinu útisku a následně byl rozhodnutím odvolacího soudu zproštěn obžaloby s právní mocí ke dni 17. 1. 2020. Výmaz z rejstříku trestů byl proveden až na výzvu obhájce dne 5. 9. 2018, žalobce po dobu zápisu nemohl zastávat funkci jednatele v obchodní korporaci a přišel o odměnu za výkon této funkce, musel odevzdat zbrojní průkaz a zbraně dát do úschovy a nemohl odcestovat na zaplacený pobyt [anonymizováno] [země], neboť ambasáda mu zamítla víza z důvodu jeho odsouzení a trestního stíhání. K nemajetkové újmě v celkové výši 1 200 014 Kč žalobce uvedl, že byl bezúhonnou osobou, která byla vystavena trestnímu stíhání v délce 3,5 let a 2x byl žalobce odsouzen. Uvedené mělo dále dopad na rodinné vztahy žalobce, výkon jeho povolání, zdraví i pověst v obci a žalobci tak vznikla újma, kterou žádal odškodnit částkou 70 014 Kč. Dále žalobce požadoval odškodnění nemajetkové újmy vzniklé zápisem v rejstříku trestů v částce 630 000 Kč, čímž došlo k zásahu do osobnostní integrity žalobce (zejména do profesních a rodinných vztahů a do zdraví) a vytýkal soudu, že i po vydání zrušujícího rozhodnutí dovolacího soudu byl po dobu dalších 42 dnů veden jako odsouzený. Dále žalobce požadoval odškodnění nemajetkové újmy na cti a dobrém jméně v částce 500 000 Kč, neboť z důvodu obvinění ze spáchání krádeže čelil atakům v bydlišti a anonymním SMS zprávám, protože poškozené osoby měli vazby na obyvatele obce, v níž žalobce žije, a dále profilům s poškozujícím textem na [celé jméno žalobce] - podvodníka. Texty se dostaly mezi obchodní partnery žalobce, kteří odstoupili od dohodnutých zakázek. Žalobce nároky u žalované předběžně uplatnil dne 1. 6. 2020.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobci po podání žaloby odškodnění ve formě omluvy a v částce 27 000 Kč na zadostiučinění za nemajetkovou újmu s tím, že nároky na odškodnění nemajetkové újmy byly posouzeny komplexně, zbylé nároky žalobce žalovaná neuznala. K nároku na obhajné a na náklady za neuskutečněný pobyt [anonymizováno] [země] žalovaná uvedla, že žalobce při uplatnění nároku a ani k výzvě žalované ze dne 6. 1. 2021 nedoložil žádný doklad prokazující vznik škody a skutečnost, že se nemohl cesty zúčastnit výlučně z důvodu trestního stíhání. K nároku na náklady za odejmutí zbrojního průkazu žalovaná uvedla, že tento nárok byl u ní uplatněn jako nemajetková újma a ne jako majetková škoda, kterou žalobce požaduje v žalobě, a ani k výzvě žalované ze dne 6. 1. 2021 žalobce nedoplnil skutková tvrzení, jaká konkrétní újma mu měla vzniknout, ani doklady prokazující vznik a závažnost újmy. K nároku na ušlý výdělek žalovaná uvedla, že tento nárok u ní nebyl předběžně uplatněn. U žalované byl uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy v totožné výši za znemožnění výkonu funkce jednatele a ani k výzvě žalované ze dne 6. 1. 2021 žalobce nedoplnil skutková tvrzení, jaká konkrétní újma mu měla vzniknout, ani doklady prokazující vznik a závažnost újmy. Žalovaná dále zdůraznila, že je na žalobci, aby prokázal vznik a závažnost nemajetkové újmy, zásahy do osobnostní sféry žalobce, které by odůvodňovaly přiznání vyššího finančního odškodnění, dosud nebyly prokázány a to ani k výzvě žalované ze dne 6. 1. 2021. Žalovaná též upozornila, že do případného prodlení se nemohla dostat dne 2. 6. 2020, když k uplatnění většiny nároků došlo dne 1. 6. 2020.

3. Ve vyjádření ze dne 30. 8. 2021 žalovaná doplnila, že žalobce podáním ze dne 13. 7. 2021 doplnil svou žádost o předběžné projednání nároku o doklady týkající se obhajného. Žalovaná proto tento nárok projednala a poskytla žalobci odškodnění v částce 89 843 Kč. Podáním ze dne 2. 8. 2021 žalobce doplnil svou žádost o předběžné projednání nároku o doklady týkající se nákladů za odejmutí zbrojního průkazu. Žalovaná proto tento nárok projednala a poskytla žalobci plné odškodnění v požadované částce 30 000 Kč.

4. V reakci na plnění žalované ze dne 23. 8. 2021 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 89 843 Kč a částky 7 320 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 2. 6. 2020 do zaplacení představující celý nárok na náhradu škody v podobě obhajného, a v reakci na plnění žalované ze dne 7. 9. 2021 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 30 000 Kč na nároku na nákladech za odejmutí zbrojního průkazu. V uvedeném rozsahu bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 17. 2. 2022, č.j. 20 C 11/2021-198. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 89 842,50 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, částky 51 760 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 6. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, částky 400 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 6. 2020 do zaplacení a částky 1 200 014 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 6. 2020 do zaplacení.

5. Účastníci učinili nesporným, že k plnění částky 89 843 Kč došlo dne 23. 8. 2021, k plnění částky 27 000 Kč došlo dne 16. 4. 2021 a k plnění částky 30 000 Kč došlo dne 7. 9. 2021. Dále je mezi účastníky nesporný průběh trestního řízení.

6. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží další peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, žalobcem tvrzené dopady do jeho osobnostní sféry a vznik, příčinná souvislost a výše majetkové škody u nároků představující náklady za neuskutečněný pobyt [anonymizováno] [země] a ušlý zisk. Žalovaná rovněž sporovala uplatnění nároků na náhradu majetkové škody za náklady za odejmutí zbrojního průkazu a za ušlý zisk.

7. Při jednání konaném dne 1. 9. 2021 byl žalobce podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. upozorněn, že rozhodné skutečnosti uvedl neúplně a nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, proto byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů doplnil svá skutková tvrzení ke konkrétním zásahům trestního stíhání do jeho osobnostní sféry; jakým způsobem dospěl k částce 630 000 Kč, jaká konkrétní újma mu vznikla tím, že byl zapsán v rejstříku trestů a jakým konkrétním způsobem se toto projevilo v jeho osobnostní sféře; jakým způsobem dospěl k částce 500 000 Kč, jaká konkrétní újma mu vznikla a jakým způsobem se toto projevilo v jeho osobnostní sféře. Dále aby doplnil skutková tvrzení k důvodům a okolnostem, pro které bylo žalobci zamítnuto vízum [anonymizováno] [země] a pro které nemohl vykonat cestu [anonymizováno] [země] a kdy byla zaplacena částka 3 360 Kč a jakým způsobem dospěl k částce 23 400 Kč a 25 000 Kč a čím jsou tyto částky tvořeny. Dále byl žalobce vyzván, aby doplnil, jakým způsobem dospěl k částce 400 000 Kč, čím je tato částka tvořena a z jakého důvodu nemohl vykonávat funkci jednatele ve [právnická osoba] – [právnická osoba] Rovněž byl žalobce vyzván, aby v uvedené lhůtě předložil či navrhl důkazy k prokázání konkrétních skutkových tvrzení, jakož i k prokázání existence příčinné souvislosti mezi tvrzenou majetkovou a nemajetkovou škodou a existence výše škody. Současně soud poučil žalobce o následcích nesplnění výzvy, jímž je neúspěch ve sporu.

8. Žalobce v reakci na výzvu soudu v podání ze dne 14. 9. 2021 k zásahům do osobnostní sféry zopakoval svá tvrzení z žaloby a doplnil, že v průběhu trestního řízení osoby poškozené šířili vytržené části z textu o zahájení trestního stíhání žalobce mezi jeho sousedy. Žena žalobce se několikrát vrátila z obchodu s tím, že žalobce je zločinec, který patří do vězení. Své manželce to žalobce dokázal vysvětlit, ale jejich soukromý život to narušilo. Horší to bylo s nezletilými dětmi žalobce, pro které bylo těžké pochopit, že by se jejich otec dopustil něčeho nezákonného. Dcera žalobce v té době zahájila bezpečnostní studia a o to více to pro ni bylo bolestné. Žalobce uvedl, že nemá konkrétní důkazy, kterými by doložil zásahy do rodinného, soukromého a profesního života. Žalobce je rád, že celá situace je již za ním a kdyby navrhoval výslech manželky, dětí a sousedů, věc by se jenom znovu otevřela. Vyšetřovatel se v průběhu trestního stíhání dotazoval u předchozích zaměstnavatelů žalobce na jeho osobu, což se žalobce dozvěděl z trestního spisu a od bývalých spolupracovníků, kteří se od té doby na něho dívají skrz prsty, ale předvolávat je jako svědky je zbytečné. Žalobce rezignoval na funkci jednatele společnosti z důvodu zápisu do rejstříku trestů, kde byl zapsán 9 měsíců, z toho 42 protiprávně a nikdy se již do ní nevrátil. Žalobce nemohl být zaměstnán někde jinde. Žalobce musel jít na evidenci zbraní odevzdat zbrojní průkaz a i tam na něho hleděli jako na zločince. Žalobce musel poškozeným nahradit škodu, jejich právník mu jinak hrozil exekucí. Když došlo ke zrušení odsouzení, nechtěli poškození bezdůvodné obohacení žalobci vydat a žalobce byl nucen se ho domáhat soudně. Žalobce byl vystaven nejistotě ohledně výsledku řízení, právní kvalifikace i profesního života a jeho pověst byla nedůvodným trestním stíháním zničena a již nikdy nebude obnovena.

9. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání žalobce bylo vydáno dne 3. 6. 2016 pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Následně byla podána obžaloba a rozsudkem ze dne 7. 9. 2017 byl žalobce uznán vinným ze spáchání shora uvedeného přečinu a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 18 měsíců s podmíněným odkladem výkonu a peněžitý trest ve výměře 50 000 Kč. Odvolání žalobce proti rozsudku bylo zamítnuto usnesením [název soudu] ze dne 12. 12. 2017. Právní moc nastala ke dni 12. 12. 2017. Dne 9. 1. 2018 žalobce vykonal peněžitý trest. K dovolání žalobce Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 7. 2018 obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil okresnímu soudu z důvodu, že jednání nelze právní kvalifikovat jako přečin krádeže. Právní moc nastala ke dni 25. 7. 2018, dne 22. 8. 2018 byl spis vrácen okresnímu soudu, dne 24. 8. 2018 bylo rozhodnutí dovolacího soudu rozesláno a dne 3. 9. 2018 žalobce požádal o výmaz záznamu z rejstříku trestů, pokyn k výmazu záznamu z rejstříku trestů byl soudem vydán dne 4. 9. 2018. Rozsudkem ze dne 11. 4. 2019 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu útisku podle § 177 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 10 měsíců s podmíněným odkladem výkonu. K odvolání žalobce byl rozsudek zrušen usnesením [název soudu] ze dne 28. 6. 2019 a věc byla vrácena okresnímu soudu. Rozsudkem ze dne 7. 10. 2019 byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu z důvodu, že označený skutek není trestným činem, obžaloby zproštěn. Odvolání státního zástupce proti rozsudku bylo zamítnuto usnesením [název soudu] ze dne 17. 1. 2020. Právní moc nastala ke dni 17. 1. 2020.

10. Z žádosti o náhradu způsobené škody ze dne 31. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu škody, jež mu měla být způsobena nesprávným postupem a nezákonným rozhodnutím v trestním řízení, v celkové výši 1 778 937 Kč. Konkrétně se jedná o majetkovou újmu ve výši 97 163 Kč (náklady obhajoby), 23 400 Kč (letenka), 25 000 Kč (ubytování [země]) a 3 360 Kč (vízum) a o nemajetkovou újmu ve výši 70 014 Kč (trestní stíhání), 400 000 Kč (znemožnění výkonu jednatele), 30 000 Kč (odejmutí zbrojního průkazu a zbraní), 630 000 Kč (42 dnů zápisu do rejstříku trestů) a 500 000 Kč (újma na cti a dobrém jménu). K žádosti byl doložen mj. rozpis nákladů vynaložených za obhajobu a dokumenty k nároku na náhradu nákladů za neuskutečněný pobyt v [anonymizováno].

11. Z dopisu žalované ze dne 2. 6. 2020 soud zjistil, že žalobce dne 1. 6. 2020 uplatnil u žalované nárok podle zákona č. 82/1998 Sb.

12. Z žádosti o informace o stavu řízení ze dne 19. 11. 2020 vč. dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobce požádal žalovanou o sdělení informací o stavu mimosoudního projednávání jeho nároku.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 12. 2020 vč. dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k náhradě uplatněné škody v částce 1 778 937 Kč.

14. Z výzvy k odstranění vad žádosti ze dne 6. 1. 2021 vč. dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaná vyzvala žalobce k doplnění skutkových tvrzení a dokladů ve lhůtě 20 dnů, které by vznik tvrzené škody a nemajetkové újmy prokazovaly.

15. Ze stanoviska žalované ze dne 8. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci odškodnění pouze na nároku za nemajetkovou újmu v částce 27 000 Kč a vydáním omluvy.

16. Ze stanoviska žalované ze dne 11. 8. 2021 vč. dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci odškodnění na nákladech vynaložených za obhajobu v částce 89 842,50 Kč.

17. Ze stanoviska žalované ze dne 27. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci odškodnění na nákladech za odejmutí zbrojního průkazu a úschově zbraní v částce 30 000 Kč.

18. Z elektronické letenky od [anonymizována dvě slova] vytištěné dne 29. 12. 2017 soud zjistil, že žalobce zakoupil letenku na den 27. 3. 2018 na trasu [obec] – [příjmení] - [anonymizováno] a na den 31. 3. 2018 na trasu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – [obec].

19. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za leden 2018 soud zjistil, že z účtu žalobce odešla dne 18. 1. 2018 platba označená jako úhrada za ubytování [země] v částce 23 400 Kč a dne 9. 1. 2018 platba označená jako úhrada za letenky [země] v částce 25 000 Kč.

20. Z žádosti [anonymizována tři slova] vytištěné dne 5. 2. 2018 soud zjistil, že nebylo žalobci vydáno vízové povolení k cestě do [země] v rámci [anonymizována tři slova] s tím, že žalobce má ještě možnost získat vízum pro cestu od [anonymizována tři slova]. V žádosti žalobce označil, že místem jeho pobytu bude [anonymizována tři slova], že pracuje jako ředitel [anonymizováno] [právnická osoba] a že byl někdy zatčen či usvědčen z trestného činu, který měl za následek závažné škody na majetku nebo vážnou újmu jiné osobě nebo státnímu orgánu.

21. Z potvrzení schůzky soud zjistil, že žalobce si na den 9. 2. 2018 od 9:30 hodin za účelem získání víza domluvil schůzku a byl mu vyměřen poplatek v českých korunách v částce 3 360 Kč.

22. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že trestní stíhání zasáhlo žalobce na jeho pověsti v tom směru, že již od počátku trestního prověřování věci byl vystaven šíření informací ze strany podatele trestního oznámení o tom, že krade a že spáchal trestný čin. SMS zprávy i pomluvy se šířily v malé obci [obec], v níž žalobce žije, i v obcích okolních. Žalobce byl činný jako člen hasičského sboru dobrovolných hasičů, účastnil se zastupitelstev v obci, rád pomáhal obci, ale od té doby občané na něho koukali jako na nějakého zločince. Orgány se doptávaly na jeho pověst a činnost v obci i u bývalých zaměstnavatelů a žalobce musel vysvětlovat, co se stalo. Přátelé žalobce v obci věřili v jeho nevinu. Žalobce byl zasažen v rodinné sféře, neboť v jeho rodině docházelo k rozporům, manželka žalobce byla po celou dobu soudního řízení naštvaná, docházelo k hádkám, protože pracovala ve školce a přicházela do styku s tím, co se o žalobci povídá. Žalobce musel opakovaně vysvětlovat, že je nevinen, a uklidňovat napětí. Manželka žalobce měla strach z budoucnosti a odsouzení, protože měli hypotéku a děti. Párkrát stalo i to, že to vypadalo mezi manželi na rozvod, ale nakonec situaci ustáli a manželka žalobce věřila v jeho nevinu. Děti chodily ze školy s tím, že je otec trestně stíhaný, a žalobce jim musel opakovaně vysvětlovat, že je nevinen, čemuž děti věřily. Dále z rodiny o trestním stíhání věděla pouze matka žalobce, která věřila v jeho nevinu. Pak byl žalobce odsouzen, odevzdal zbrojní průkaz i zbraně, ke kterým měl vztah, zaplatil náhradu škody, dostal pokutu od soudu. Trestní stíhání zasáhlo žalobce v profesní sféře, musel skončit ve funkci jednatele a na jeho místo nastoupila manželka, tak aby nedošlo k poškození dlouhodobých obchodů a aby byla firma stabilizována a nezkrachovala. Dříve žalobce působil na pozici ředitele i jednatele firmy, firma měla 2 zaměstnance, ale nakonec v ní žalobce zůstal sám. Žalobce na obchodní partnery nepůsobil jako důvěryhodná osoba, obchody tak klesaly, od některých domluvených obchodů partneři odstoupili. Žalobce se se ve věci odvolal, podal i dovolání a pak se to věc vrátila zpět na okresní soud, změnila se kvalifikace z krádeže na vydírání a znova probíhalo řízení a nakonec byl žalobce zproštěn. Žalobce se po dobu trestního stíhání nemohl soustředit na práci, nevěděl, zda bude znovu odsouzen, přestal být aktivní a sportovat. Zdravotní stav žalobce byl ovlivněn pouze do té míry, že si žalobce musel brát léky na spaní a na uklidnění, aby na věc večer nemyslel, a že obecně dlouhodobý stres má negativní vliv na zdraví a psychiku člověka Lékaře žalobce v souvislosti s trestním stíháním nenavštívil.

23. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Soud blíže nehodnotil důkazy týkající se nesporných skutečností, důkazy duplicitní k provedenému dokazování trestním spisem a týkající se nároku na náhradu škody za náklady na obhajobu a náklady na odebrání zbrojního průkazu, neboť v této části bylo řízení zastaveno.

24. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 10 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok – vyjma části, v níž se domáhá náhrady majetkové škody za náklady za odejmutí zbrojního průkazu a za ušlý zisk (která byla uplatněna u žalované až doručením žaloby, ale byla již projednána a stanovisko žalované je zřejmé) - u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

26. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

27. Soud se nejprve zabýval nárokem žalobce na přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 1 200 014 Kč s příslušenstvím. Jednotlivé nároky žalobce soud posoudil jako různé dopady nezákonného trestního stíhání, kterými mohla žalobci vzniknout nemajetková újma. Žalovaná žalobci na tento nárok již poskytla finanční zadostiučinění v částce 27 000 Kč a vydala omluvu (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku).

28. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

29. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 3. 6. 2016 pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem [název soudu] ze dne 7. 10. 2019, jež žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu z důvodu, že označený skutek není trestným činem, obžaloby zprostil. Odvolání státního zástupce proti rozsudku bylo zamítnuto usnesením [název soudu] ze dne 17. 1. 2020. Právní moc nastala ke dni 17. 1. 2020.

30. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i nemateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

31. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

32. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

33. Žalobce byl stíhán pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku, který byl následně právně překvalifikován na přečin útisku podle § 177 odst. 1 trestního zákoníku. Tato trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů násilných nebo sexuálních. Žalobci hrozila sazba trestu odnětí svobody v rozmezí 1 až 5 let, po překvalifikování až 1 rok. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

34. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

35. Trestní stíhání se ve vztahu k žalobci vedlo dobu 3 let a 7 měsíců (od 3. 6. 2016, kdy došlo k doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci, do 17. 1. 2020, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek), což je doba nepřiměřená, účinky trestního stíhání působily na žalobce po dlouhou dobu a zasahovaly do jeho osobnostní sféry. Soud toto kritérium rovněž zohlednil tím, že jej posoudil v rámci posuzovaných případů, konkrétně vycházel z judikatury, v níž došlo k trestním stíháním obdobně dlouhým.

36. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

37. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

38. Žalobce tvrdil, že bylo zasaženo do jeho práva na dobré jméno, na profesní a na rodinný život. V rámci rodinného života se jednalo o zhoršení vzájemných vztahů s manželkou, kdy mezi manžely panovala nepohoda v důsledku dlouhého trestního stíhání žalobce, nejistoty s tím spojené a šíření informací o jeho stíhání v obci. Toto se projevovalo v rodinném životě napětím a hádkami. Žalobce rovněž musel opakovaně čelit dotazům svých dětí, kterým musel celou situaci a svou nevinu složitě vysvětlovat, a trpěl nespavostí.

39. Z účastnické výpovědi žalobce má soud za zjištěné, že bezúhonný žalobce byl v důsledku trestního stíhání zasažen na svém rodinném životě a soukromí v tom směru, že docházelo častěji ke konfliktům s manželkou a nervozitě v soužití, což bylo důsledkem stresu žalobce, šířením informací o jeho trestním stíhání v obci a jeho nejistotou ohledně budoucnosti. Šířením informací o trestním stíhání žalobce v okolí malé obce, v níž žije, a povinností odevzdat zbrojní průkaz a zbraně z důvodu prvního odsouzení žalobce došlo rovněž k zásahu do jeho dobrého jména. Dále došlo k zásahu žalobce do jeho profesní sféry, žalobce se nemohl soustředit na práci a pro ztrátu bezúhonnosti a zápis v rejstříku trestů byl nucen skončit ve funkci jednatele firmy a předat tuto funkci manželce k zachování chodu firmy, který byl však rovněž ovlivněn šířením informací o jeho trestním stíhání. Uvedené chování žalobce bylo vyvoláno trestním řízením. Problémy žalobce s manželkou nakonec zvládli, rodina i přátelé po celou dobu věřili v nevinu žalobce. Trestní stíhání zdravotní stav žalobce ovlivnilo pouze do té míry, že žalobce špatně spal, bral uklidňující léky a že obecně dlouhodobý stres má negativní vliv na zdraví a psychiku člověka, včetně obecného vlivu na jeho výkonnost. Trestní řízení nebylo medializováno. V řízení tak nebyly prokázány žádné zásahy trestního řízení ve sféře zdravotní, ani ekonomické. Žalobce sice tvrdil, že v souvislosti s trestním stíháním došlo na jeho straně ke vzniku ušlého zisku, tento nárok však soud nemá za prokázaný, k čemuž se podrobně vyjádří níže v rámci posouzení tohoto samostatného nároku žalobce. Soud zohlednil i skutečnost, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou.

40. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

41. Pro dlouhodobé zásahy do osobnostní sféry žalobce v oblasti rodinného života a soukromí, dobrého jména a v pracovní sféře soud uzavírá, že adekvátní formou odškodnění je rovněž s ohledem na úctu státu k životu a soukromí žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18) odškodnění finanční.

42. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 43. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel zejména z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 19 C 97/2018. V uvedeném případě se jednalo o trestný čin zpronevěry, za který hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 1 až 5 let, a trestní stíhání trvalo 3 roky a 5 měsíců. U tamního poškozeného byly shledány osobnostní zásahy vážnějšího rázu, poškozený trestní stíhání špatně psychicky snášel, bylo zasaženo do jeho pověsti jednáním policistů a v průběhu trestního stíhání došlo k vydání 3 zprošťujících a 1 nepravomocného odsuzujícího rozhodnutí. Shodně byly shledány profesní dopady z důvodu možné ztráty bezúhonnosti, kdy poškozený odstoupil ze své manažerské pozice a již se do ní nevrátil. Z totožného důvodu došlo k prokázanému poklesu příjmů, poškozený byl rovněž nucen vzít si úvěr na pokrytí výdajů vynaložených na svou obhajobu. Zásah v rodinné sféře nebyl u tamního poškozeného na rozdíl od žalobce shledán. Tamní poškozený byl odškodněn finanční částkou 60 000 Kč. Ve vztahu k žalobci tak lze konstatovat, že je plně porovnatelnou jak délka trestního stíhání, tak povaha trestné činnosti. Hrozící trestní sazba trestu odnětí svobody je shodná do doby právního překvalifikování na přečin útisku, ke kterému došlo cca 1,5 roku před pravomocným skončením věci a za který žalobci hrozila trestní sazba výrazně nižší, a to v délce až 1 roku. Zásahy do osobnostní sféry tamního poškozeného jsou vyšší v profesní sféře a dobrém jméně, ale u žalobce byl shledán také zásah do rodinného života. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka 50 000 Kč.

44. Dále soud vyšel z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 27/2018, v němž byl poškozený odškodněn částkou 30 000 Kč. Poškozený byl stíhán pro pojistný podvod s ohrožením trestní sazby 1 až 5 let po dobu 1 roku a bylo silně zasaženo do rodinného života poškozeného, který měl v době trestního stíhání dvě malé děti, do osobní sféry poškozeného i profesní sféry, neboť poškozený trpěl nespavostí, stresem a beznadějí, když trestní stíhání bylo zahájeno až 5 let po tvrzeném spáchání trestného činu a v první fázi trestního řízení byl shledán nepravomocně vinným. Poškozený nebyl schopen se soustředit na práci, musel odmítat zakázky, podstoupil i bio rezonanci a nebyl schopen se věnovat dětem a rodině. Trestní stíhání bylo shledáno za naprosto nedůvodné pro nedostatky znaleckého posudku, který byl podkladem obžaloby a které byly zjištěny revizním znaleckým posudkem zadaným soudem. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, hrozící trestní sazbou do doby překvalifikování trestného činu žalobce, ne však rozšířením negativní informace o trestním stíhání v okolí žalobce. Případ žalobce je více závažný délkou trestního stíhání (více než 3,5x) a zásahy do dobrého jména a pověsti a méně závažný zásahy do rodinného života a osobní sféry žalobce. Porovnáním s tímto případem (zejména z důvodu délky a poškození pověsti žalobce) dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je částka cca 1,5 x vyšší, tedy částka 45 000 Kč.

45. Soud při hodnocení vzniklé nemajetkové újmy dále přihlédl ke skutečnosti, že žalobce byl v období od 12. 12. 2017 do 25. 7. 2018 pravomocně odsouzen a po vydání zrušujícího usnesení dovolacího soudu dne 25. 7. 2018 došlo k výmazu zápisu z rejstříku trestů až na základě pokynu soudu ze dne 4. 9. 2018, který byl vydán v návaznosti na žádost žalobce ze dne 3. 9. 2018. Tato skutečnost případ žalobce odlišuje od shora uvedených srovnatelných případů a lze ji hodnotit jako zásah do práv žalobce, který nemohl v uvedeném období vykonávat funkci jednatele. Dle názoru soudu mělo dojít k vydání pokynu po vrácení spisu dovolacím soudem dne 22. 8. 2018 spolu s rozesláním zrušujícího rozhodnutí dne 24. 8. 2018 (nikoliv však dříve, jak tvrdil žalobce, neboť soud prvního stupně může k vydání pokynu přistoupit až po vrácení spisu a rozeslání zrušujícího rozhodnutí dovolacího soudu). Jelikož byl žalobce v době od vrácení spisu Okresnímu soudu v Náchodě do výmazu záznamu veden v rejstříku trestů jako odsouzený, došlo k prohloubení zásahu trestního stíhání do jeho osobnostní sféry, proto soud přistoupil ke zvýšení odškodnění o částku 10 000 Kč (samostatný nárok na náhradu ušlého zisku z důvodu nemožnosti vykonávat funkci jednatele pro ztrátu bezúhonnosti a zápis v rejstříku trestů bude soudem posouzen níže). Konkrétní způsob a intenzitu zásahu, jež by odůvodňovala vznik závažnější nemajetkové újmy, žalobce netvrdil, ani neprokazoval.

46. Soud nemá za to, že srovnatelným případem k věci žalobce je jím předestřený případ poškozeného v řízení vedeném v prvním stupni u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 94/2016, jež byl řešen také u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 4293/18. V uvedeném případě se jednalo o přečin zneužití pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku a o zločin zneužití pravomoci úřední osoby, za které hrozil trest odnětí svobody 3 roky až 10 let a trestní stíhání trvalo 38 měsíců. Tamní poškozený byl ve funkci [anonymizována dvě slova] [územní celek] a ve funkci [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo], na které po sdělení obvinění na nátlak rezignoval. U tamního poškozeného byly prokázány konkrétní dopady do rodinného a pracovního, resp. politického života a medializace případu. Poškozený byl do doby trestního stíhání aktivní ve veřejném životě, vlivem trestního stíhání se uzavřel do sebe a nekomunikoval, trestní stíhání mělo vliv na zhoršení jeho zdravotního stavu i na zdravotní stav jeho manželky. Negativně byly zasaženy také děti poškozeného. S ohledem na hrozbu uložení vysokého trestu odnětí svobody a zvýšený dopad na pracovní sféru žalobce, kdy žalobce opakovaně působil ve volených funkcích a kdy došlo k poškození jeho pověsti, na které značně závisí jeho pracovní úspěchy v politické oblasti a která bude obtížně obnovitelná, soud přiznal poškozenému částku 380 000 Kč. U tamního poškozeného tak byly shledány vyšší dopady do osobnostní sféry, zejména s ohledem na skutečnost, že pro poškozeného bude velice obtížné se znovu plnohodnotně zapojit do veřejného života, a to i přes to, že má více než 20 letou politickou zkušenost a sám dobrovolně z důvodu zahájení trestního stíhání rezignoval na výkon politických funkcí, aby dostál požadavkům politické kultury a důvěryhodnosti politika. Negativně ovlivněná pověst poškozeného motivuje jiné osoby (voliče) k tomu, že mění svůj postoj vůči němu, a odpovědnost za takové zásahy do pověsti, neskončilo-li trestní stíhání odsuzujícím rozsudkem, na sebe musí převzít stát.

47. Pokud jde o další argumentaci žalobce, lze žalobci přisvědčit, že každý člověk má jen jednu pověst, která je obecně v důsledku každého trestního stíhání zasažena a jejíž obnovení není snadné. Rovněž lze přisvědčit tomu, že čím včasnější je poskytnutá satisfakce, tím je účinnější, avšak prodlení žalované je dostatečně zohledněno v otázce nákladů řízení a ve formě úroku z prodlení.

48. Soud tak uzavírá, že žádné závažnější a hlubší zásahy do osobnostní sféry žalobce a vznik s tím spojené konkrétní nemajetkové újmy v souvislosti s trestním stíháním ve věci neshledal, když žalobce ani po poučení a výzvě soudu učiněné podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. při jednání dne 1. 9. 2021 k tomuto nedoplnil žádná konkrétní skutková tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, jimž by prokázal existenci závažnějších skutečností a vznik konkrétní nemajetkové újmy (tj. jak bylo konkrétně zasaženo do sféry žalobce, jakým konkrétním způsobem a intenzitou). Soud si je vědom důvodů postoje žalobce, který je rád, že trestní stíhání je již za ním, a proto se rozhodl nenavrhovat na podporu svých tvrzení k výslechu svou manželku, děti a sousedy, předchozí zaměstnavatele a spolupracovníky a neotvírat znovu trestní věc, čímž by došlo k tomu, že by se o věci znovu mluvilo, ale opakovaně zdůrazňuje, že existenci konkrétních skutečností, které lze kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, vznik konkrétní nemajetkové újmy i příčinnou souvislost s trestním stíháním, je třeba tvrdit a dokazovat. Žalovaná pak neodpovídá za chování blíže neurčených osob jako svobodně uvažujících, které se k žalobci měli chovat s despektem, řídit se předsudky a šířit pomluvy. Žalovaná odpovídá„ jen“ za poškození pověsti žalobce, tedy narušení jeho morální sféry. Soud si je vědom, že stres je nepříznivým faktorem a člověk nezatížený dalšími problémy snáší jakékoli příkoří včetně trestního stíhání lépe, avšak zdravotní obtíže u žalobce samotné trestní stíhání nevyvolalo - žádné dopady na zdraví žalobce nebyly prokázány, to vše při zdůraznění, že diagnostikované poškození zdraví se u nemajetkové újmy nezohledňuje, neboť je samostatným nárokem (srov. NS 30 Cdo 4280/2011, NS 30 Cdo 2888/2019).

49. S ohledem na výše citovanou judikaturu tak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok na finanční zadostiučinění, a to ve výši 60 000 Kč. Žalovaná žalobci poskytla pouze částku 27 000 Kč (o toto částečné plnění nebyla žaloba vzata zpět), proto žalobci náleží další částka 33 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z této částky od 2. 12. 2020 do zaplacení a z částky 27 000 Kč za dobu od 2. 12. 2020 do 16. 4. 2021, neboť žalovaná se dostala do prodlení až po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku (výrok VI.). Ve zbývajícím rozsahu soud nárok na zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání jako nedůvodný zamítl včetně nedůvodného zákonného úroku, který předcházel prodlení žalované a byl požadován v nesprávné výši (výrok VII.).

50. Žalobce se dále domáhal náhrady majetkové škody v podobě úroku z prodlení z částky 89 482,50 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení. Jedná se o příslušenství vzniklé z nároku na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu žalobce v trestním řízení.

51. Co se týká existence odpovědnostního titulu, soud shledal splnění tohoto předpokladu a odkazuje na odůvodnění uvedené v odst. 28 a 29. Žalovaná ostatně tento nárok ve svém stanovisku po podání žaloby v uvedeném rozsahu uznala a žalobci plnila dne 23. 8. 2021, soud má proto nárok za důvodný právě z důvodu dobrovolného plnění žalovanou, jímž tento nárok uznala. Den plnění žalobce učinil nesporným.

52. Příčinná souvislost nároku žalobce s odpovědnostním titulem je zřejmá a nebyla zpochybňována, když žalovaná rovněž výslovně ve svém vyjádření uvedla, že plní právě v souvislosti s předmětným trestním řízením a náklady v něm vynaloženými na odstranění nezákonného rozhodnutí citovaného výše.

53. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968 a § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu škody uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Žalobce svůj nárok na náhradu škody uplatnil u žalované dne 1. 6. 2020, šestiměsíční lhůta uplynula dne 1. 12. 2020 (§ 605 odst. 2 o.z.), a ode dne následujícího (2. 12. 2020) je žalovaná proto až do data úhrady, k čemuž došlo dne 23. 8. 2021, v prodlení.

54. Žalobci proto žalobci náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uhrazené částky od 2. 12. 2020 do zaplacení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud nedůvodný zákonný úrok z prodlení, který předcházel prodlení žalované a byl požadován v nesprávné výši, zamítl (výrok II.).

55. O lhůtě k plnění bylo ve výrocích I. a VI. rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

56. Žalobce se dále domáhal náhrady majetkové škody v částce 400 000 Kč s příslušenstvím, která má představovat ušlý zisk za období od 12. 12. 2017 do 5. 9. 2018, kdy nemohl vykonávat funkci jednatele ve [právnická osoba] [právnická osoba] z důvodu zápisu v rejstříku trestů, nemohl být zaměstnán ani jinde a přišel tak o odměnu za výkon této funkce.

57. Co se týká existence odpovědnostního titulu, soud shledal splnění tohoto předpokladu podle § 10 odst. 1 OdpŠk. Trestní stíhání žalobce skončilo pravomocným odsouzením rozsudkem [název soudu] ze dne 7. 9. 2017 (právní moc ke dni 12. 12. 2017), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 18 měsíců s podmíněným odkladem výkonu a peněžitý trest ve výměře 50 000 Kč. Žalobce uložený peněžitý trest vykonal dne 9. 1. 2018. Následně došlo ke zproštění obžaloby rozsudkem [název soudu] ze dne 7. 10. 2019 (právní moc ke dni 17. 1. 2020). Žalovaná existenci odpovědnostního titulu nesporovala, výslovně sporovala vznik škody a výši škody. Soud se proto dále zabýval otázkou existence škody a příčinné souvislosti.

58. Pokud jde o podmínku vzniku škody na straně žalobce, pak soud zdůrazňuje judikované závěry, dle nichž i u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou vznik škody na straně poškozeného. O takový případ nejde tam, kde v souvislosti s výkonem veřejné moci sice došlo k odčerpání peněžních prostředků poškozeného, avšak poškozenému současně jako věřiteli vzniklo právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit. Nastala-li v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi poškozeným a jinou osobou existují práva a povinnosti, která nejsou plněna, vzniká újma odškodnitelná podle zákona až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného (oprávněného) nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma (škoda) spočívající ve ztrátě majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30Cdo 1635/2013).

59. Protože zákon blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce vycházet z § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4734/2008).

60. Soud přisvědčil argumentaci žalované o tom, že žalobce neprokázal vznik ani výši majetkové škody. U nároku na ušlý zisk musí poškozený nejprve prokázat, že mu požadovaný zisk v příčinné souvislosti s výkonem trestu skutečně ušel, resp. že u něho nedošlo k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo s ohledem na pravidelný běh událostí očekávat, následně musí prokázat skutečnou výši. Žádnou fikci ani domněnku existence ušlého zisku zákon č. 82/1998 Sb. nestanoví.

61. Žalobce tvrdil, že na jeho straně došlo ke ztrátě na odměně za výkon funkce jednatele, ve vztahu k tomuto nároku svoji povinnost tvrzení a důkazní povinnost nesplnil, a to i přes to, že byl ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzván, aby popsaným způsobem doplnil svá tvrzení a důkazní návrhy. Žalobce se omezil jen na velice stručné vyjádření, ve kterém opakovaně uvedl, že požaduje ušlý zisk za období od 12. 12. 2017 do 5. 9. 2018, kdy nemohl vykonávat funkci jednatele ve [právnická osoba] [právnická osoba] z důvodu ztráty bezúhonnosti a zápisu v rejstříku trestů a kdy nemohl být zaměstnán ani jinde. Dále žalobce uvedl způsob výpočtu žalované částky jako 327 Kč x 8 h za 1 pracovní den. Žalobce přitom rezignoval na uvedení konkrétních měsíčních či ročních příjmů, ze kterých dospěl k částce 327 Kč za hodinu, a na navržení či předložení jakýchkoliv důkazů k prokázání tohoto nároku.

62. Takové doplnění soud považuje za zcela nedostatečné, neboť nepřípustně přesouvá aktivitu ve věci zjištění žalobcem tvrzené ztráty na výdělku na soud. Pokud by soud aktivně za žalobce činil konkrétní zjištění a formuloval by tvrzení, neoprávněně by tímto postupem narušil rovnost účastníků, neboť by jednal ve prospěch žalobce, který je zatížen břemenem tvrzení a důkazním břemenem.

63. V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a jsou též povinni plnit důkazní povinnost, tedy označit důkazy k prokázání svých tvrzení (viz § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil. Jak dovodila judikatura např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat. Zásada projednací nemůže být ve sporném řízení nahrazena zásadou vyšetřovací a soud zde není oprávněn vyhledávat za účastníka řízení důkazy svědčící v jeho prospěch a upřednostňovat tak jednu ze sporných stran (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 2895/14, ze dne 30. 10. 2015, sp. zn. II. ÚS 1639/14, nebo ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 3474/13). Obdobně Vrchní soud v Praze dovodil ve svém rozsudku ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 12 Cmo 106/2014, že ve sporném řízení soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit; a dále v rozsudku ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 6 Cmo 280/2012, že účastník je nejprve povinen uvést skutečnosti, které mají být listinným důkazem prokázány; nepřichází v úvahu, aby předložené listiny nahradily jeho skutková tvrzení, procesní aktivita a odpovědnost účastníků řízení by tím byla popřena a přenášena na soud, což by bylo v rozporu se základními principy občanského sporného řízení.

64. Z tvrzení žalobce se dále podává, že na místo jednatele společnosti měla být jmenována jeho manželka, že žalobce působil ve funkci ředitele společnosti a současně že nemohl být nikde zaměstnán z důvodu zápisu v rejstříku trestů. Pokud se žalobce po ztrátě funkce jednatele naplno věnoval svému zaměstnání na pozici ředitele, lze důvodně předpokládat, že by se tato skutečnost měla odrazit i v jeho příjmech, čímž by mohl být z materiálního hlediska snížen dopad do sféry žalobce, což by mělo vliv na výši tvrzené škody. Každý má totiž povinnost předcházet hrozící škodě, v případě tvrzené škody na ušlém příjmu je výrazem takové prevenční povinnosti snaha zacelit tvrzený výpadek příjmů.

65. Žalobce tak přes poučení soudem nedostatečně uvedl rozhodné skutečnosti o svých příjmech za výkon funkce jednatele, ani k nim nepředložil relevantní důkazy. Výše příjmů žalobce přitom je otázkou, která má podstatný vliv na výši tvrzené škody, soud se jí proto musel zabývat. Žalobce svou povinnost tvrzení a důkazní povinnost nesplnil, neunesl jim odpovídající břemena a nedal soudu možnost posoudit vznik a výši tvrzené škody. Za této situace soudu nezbylo, než žalobu zamítnout (výrok V.).

66. Žalobce se dále domáhal náhrady majetkové škody v podobě úroku z prodlení z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení. Jedná se o příslušenství vzniklé z nároku na náhradu nákladů vynaložených na odevzdání a úschovu zbraní po vydání odsuzujícího rozsudku.

67. Co se týká existence odpovědnostního titulu, soud shledal splnění tohoto předpokladu a odkazuje na odůvodnění uvedené v odst.

57. Žalovaná ostatně tento nárok ve svém stanovisku po podání žaloby v uvedeném rozsahu uznala a žalobci plnila dne 7. 9. 2021, soud má proto nárok za důvodný právě z důvodu dobrovolného plnění žalovanou, jímž tento nárok uznala. Den plnění žalobce učinil nesporným.

68. Příčinná souvislost nároku žalobce s odpovědnostním titulem je zřejmá a nebyla zpochybňována, když žalovaná rovněž výslovně ve svém vyjádření uvedla, že plní právě v souvislosti s předmětným trestním řízením a náklady v něm vynaloženými na úschovu zbraní.

69. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968 a § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu škody uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Žalobce svůj nárok na náhradu škody řádně předběžně neuplatnil u žalované. V uplatnění ze dne 1. 6. 2020 byl sice uveden nárok ve shodné výši, ale opíral se o to, že se jedná o vzniklou nemajetkovou újmu, na což žalovaná reagovala výzvou k doplnění tvrzení o vzniku újmy a jejím vyčíslení, na kterou žalobce reagoval až doplňujícím podáním po podání žaloby. Jelikož žalobce žalované neposkytl potřebnou součinnost k tomu, aby mohl být nárok předběžně posouzen (viz rozhodnutí NS 30 Cdo 2678/2020), došlo k jeho uplatnění až dne 10. 3. 2021, kdy byla žalované doručena žaloba, šestiměsíční lhůta by žalované uplynula dne 10. 10. 2021 (§ 605 odst. 2 o.z.) a teprve ode dne následujícího by se žalovaná mohla ocitnout v prodlení. Plnila-li žalovaná dne 7. 9. 2021, plnila včas a žalobci nenáleží zákonný úrok z prodlení, který předcházel prodlení žalované a byl požadován v nesprávné výši, zamítl (výrok IV.).

70. Žalobce se dále domáhal náhrady majetkové škody v částce 51 760 Kč s příslušenstvím, která má představovat náklady vynaložené za pobyt [anonymizováno] [země], který se neuskutečnil z důvodu, že žalobci nebylo pro trestní stíhání a odsouzení vydáno vízum ke vstupu do země.

71. Co se týká existence odpovědnostního titulu, soud shledal splnění tohoto předpokladu a odkazuje na odůvodnění uvedené v odst.

57. Žalovaná ostatně existenci odpovědnostního titulu ani nesporovala.

72. Soud se dále zabýval tím, zda na straně žalobce došlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním, v rámci něhož byl žalobce pravomocně uznán vinným a byl mu uložen výkon trestu, ke vzniku majetkové škody.

73. Pokud jde o podmínku vzniku škody na straně žalobce, pak soud opakovaně zdůrazňuje judikované závěry, dle nichž i u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou vznik škody na straně poškozeného.

74. Protože zákon blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, je třeba v této otázce opět vycházet z § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4734/2008).

75. Jde-li o vztah příčinné souvislosti, v konkrétní věci nemusí být vždy postaveno najisto, že škodu mohla způsobit pouze jediná příčina, nýbrž v daném případě mohlo jít i jen o jednu z příčin, která se podílela na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde - musí se však jednat o příčinu podstatnou (obecně k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 25 Cdo 267/2005, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/2008). Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (tzv. řetězec), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku.

76. Soud přisvědčil argumentaci žalované o tom, že žalobce neprokázal, že nemohl uskutečnit cestu [anonymizováno] [země] výlučně z důvodu jeho odsouzení v trestním řízení a že mu tak v souvislosti s uvedeným vznikla škoda ve výši 51 760 Kč.

77. Žalobce tvrdil, že na jeho straně došlo ke vzniku majetkové škody v podobě vynaložených nákladů za ubytování, letenku a poplatek za vízum [anonymizováno] [země], ve vztahu k tomuto nároku svoji povinnost tvrzení a důkazní povinnost nesplnil, a to i přes to, že byl ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzván, aby popsaným způsobem doplnil svá tvrzení a důkazní návrhy. Žalobce se omezil jen na velice stručné vyjádření, ve kterém uvedl, že požaduje částku 25 000 Kč za letenku, částku 23 400 Kč za blíže nespecifikované ubytování a částku 3 360 Kč za poplatek za vízum a že pobyt nemohl uskutečnit pro trestní stíhání a odsouzení, což bylo důvodem pro neudělení víz ze strany [země]. Žalobce přitom rezignoval na uvedení konkrétních tvrzení ohledně výše škody, způsobu jejího určení a vzniku a na navržení či předložení důkazů k prokázání vzniku škody v tvrzené výši (zejména v části týkající se nákladů za ubytování). K prokázání příčinné souvislosti žalobce důkazy navrhl, důkazní břemeno však neunesl.

78. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobce po právní moci odsuzujícího rozsudku (12. 12. 2017) nejpozději dne 29. 12. 2017 zakoupil u [právnická osoba] [anonymizováno] letenku na den 27. 3. 2018 na trasu [obec] – [příjmení] - [anonymizováno] a na den 31. 3. 2018 na trasu [anonymizována tři slova] – [obec]. V lednu 2018 byla z účtu žalobce realizována platba označená jako úhrada za ubytování [země] v částce 23 400 Kč a platba označená jako úhrada za letenky [země] v částce 25 000 Kč. Dne 5. 2. 2018 bylo rozhodnuto o žádosti žalobce [anonymizována tři slova] tak, že mu nebylo vydáno vízové povolení k cestě do [země]. Žalobce si proto za účelem získání víza pro cestu sjednal na den 9. 2. 2018 schůzku u [anonymizována tři slova], za kterou mu byl vyměřen poplatek v částce 3 360 Kč. V žádosti [anonymizována tři slova] žalobce sice označil, že byl někdy zatčen či usvědčen z trestného činu, který měl za následek závažné škody na majetku nebo vážnou újmu jiné osobě nebo státnímu orgánu, z rozhodnutí o nevydání vízového povolení však nevyplývá žádný důvod, který k tomuto rozhodnutí příslušný orgán vedl. Uvedené označení v žádosti nemuselo automaticky znamenat, že právě a pouze toto označení vedlo k neudělení víza žalobci a ke vzniku tvrzené škody a že důvodem neudělení nemohly být i jiné skutečnosti. Záznam o zaplacení poplatku za konání schůzky, samotné konání sjednané schůzky ani její případný výsledek nebyl žalobcem prokázán vůbec.

79. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud u tohoto nároku neshledal existenci příčinné souvislosti, která je základním předpokladem pro vznik odpovědnosti za škodu na straně žalované, proto žalobu zamítl (výrok III.). Ohledně vzniku a výše tvrzené škody žalobce rovněž nedostatečně uvedl všechny rozhodné skutečnosti a ani k nim nepředložil relevantní důkazy.

80. Výrok VIII. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí.

81. V posuzovaném případě žalobce požadoval po žalované zaplacení 5 nároků. Ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním a nároku na odškodnění nákladů vynaložených na úschovu zbraní byl žalobce plně úspěšný, když žalovaná po podání žaloby jako kompenzaci za vzniklou újmu uhradila žalobci částku 27 000 Kč a jako odškodnění majetkové škody uhradila částku 30 000 Kč (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), čímž procesně zavinila vedení řízení v tomto rozsahu. Ohledně nároku na náhradu nákladů vynaložených za obhajobu byl žalobce úspěšný pouze částečně, když žalovaná nárok žalobce v částce 89 842,50 Kč uspokojila až po podání žaloby a poté, co uplynula 6 měsíční lhůta k předběžnému projednání nároku podle § 15 odst. 1 OdpŠk, žalobce měl neúspěch co do zbylé částky 7 320 Kč, kterou mu žalovaná neuhradila a o kterou vzal žalobce žalobu zpět z důvodu přehodnocení svého stanoviska. Ohledně nároku na náhradu ušlého zisku v částce 400 000 Kč a nároku na náhradu nákladů vynaložených za neuskutečněný pobyt v [anonymizováno], byla plně úspěšná žalovaná, když oba nároky žalobce byly zamítnuty.

82. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na peněžité plnění (objektivní kumulace), je pak třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „advokátní tarif“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobce procesně zavinil vedení řízení co do tarifní hodnoty 459 080 Kč (tarifní hodnota odpovídající nepřiznanému odškodnění majetkové škody 400 000 Kč + 51 760 Kč + 7 320 Kč), a tedy ze 73 %, a žalovaná co do tarifní hodnoty 169 482,50 Kč (tarifní hodnota určená podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu 50 000 Kč odpovídající odškodnění nemajetkové újmy + tarifní hodnota 30 000 Kč a 89 842,50 Kč odpovídající náhradě majetkové škody), a tedy z 27 %. Proto soud rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 46 % (odečtení zavinění žalobce od zavinění žalované). Náhradu nákladů řízení představuje ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. částka 2 100 Kč za sedm úkonů, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě ze dne 8. 4. 2021 a 30. 8. 2021; účast na jednání dne 23. 6. 2021, 1. 9. 2021, 3. 11. 2021, 20. 12. 2021 a 14. 3. 2022), z toho 46 % činí 966 Kč. Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů.

Poučení