20 C 113/2021-124

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa svědka, svědkyně, žalobkyně a žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa svědka, svědkyně, žalobkyně a žalobkyně] všichni zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] o 910 000 Kč s příslušenstvím, o 471 402 Kč s příslušenstvím a o 910 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 800 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 800 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně a) domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 110 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 110 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku ve výši 16 402 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 16 402 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobce b) domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 455 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 455 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) částku ve výši 800 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 800 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně c) domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 110 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 110 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

VII. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 049 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně a).

VIII. Žalované a vedlejší účastnici na straně žalované se vůči žalobci b) právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

IX. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni c) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 049 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně c).

X. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Mělníku soudní poplatek za žalobu žalobkyně a) a žalobkyně c) ve výši 16 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou (po částečném zpětvzetí žaloby, o kterém bylo rozhodnuto usnesením zdejšího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) domáhali po žalované zaplacení žalobkyni a) částku ve výši 910 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 910 000 Kč od [datum] do zaplacení, žalobci b) částku ve výši 471 402 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 471 402 Kč od [datum] do zaplacení a žalobkyni c) částku ve výši 910 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 910 000 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnili tím, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které pan [jméno] [příjmení] při výkonu svého zaměstnání při řízení nákladního motorového vozidla, které je provozováno žalovanou, způsobil v důsledku mikrospánku tragickou nehodu, při níž zahynula paní [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Žalobkyně a) byla dcerou zemřelé paní [celé jméno žalobkyně], žalobce b) je partnerem žalobkyně a) a jeho vztah k zemřelé odpovídal vztahu zetě, žalobkyně c) byla matkou zemřelé paní [celé jméno žalobkyně]. Úmrtím paní [celé jméno žalobkyně] bylo přetrženo silné citové pouto mezi žalobci a paní [celé jméno žalobkyně]. Bylo zasaženo do práva na rodinný život a do práva na soukromí. Žalobcům vznikla úmrtím paní [celé jméno žalobkyně] duševní újma. Dle judikaturou nastavených pravidel činila základní částka náhrady pro nejbližší členy rodiny, tj. v daném případě pro žalobkyni a) a žalobkyni c), 682 500 Kč. Je však na místě ji s ohledem na velmi úzké rodinné vztahy a silné citové pouto zvýšit v obou případech na žalovanou částku 910 000 Kč (navýšení o 1/3). V případě žalobce b) byla částka krácena na polovinu ve výši 455 000 Kč s tím, že se jedná o zetě zemřelé paní [celé jméno žalobkyně], kterou však žalobce b) považoval za svou druhou matku. I s ohledem na dostupnou judikaturu je třeba uzavřít, že nároky se nepřiznávají pouze osobám příbuzným, ale i osobám blízkým, u nichž jsou velmi blízké a výjimečné vazby a sami tuto ztrátu vnímají velmi citelně a osobně. Žalobce b) rovněž požadoval nárok na zaplacení částky ve výši 16 402 Kč odpovídající nákladům za pohřeb. Žalovaná, jakož i vedlejší účastnice na straně žalované na žalovaný nárok ničeho neplnila. Žalobci svůj nárok uplatnili u žalované dne [datum]. Dne [datum] vyslovila žalovaná své negativní stanovisko k úhradě jakékoliv částky. Žalobci proto požadují zaplacení úroku z prodlení od [datum], kdy již bylo zřejmé, že žalovaná ničeho plnit nebude. Již v době, kdy žalobci nárok u žalované uplatnili, bylo zřejmé, že jejich nároky jsou po právu (z protokolu o dopravní nehodě). Žalobci nezpochybnili lítost žalované nad tím, co se stalo, ale skutečnost, že nedošlo k výplatě žádné částky, považovali za nepřiměřenou.

2. Žalovaná v rámci vyjádření k žalobě projevila lítost nad tím, co se stalo. Žalovaná nesporovala, že došlo k předmětné dopravní nehodě, že byl jejím viníkem zaměstnanec žalované a že při ní zemřela paní [celé jméno žalobkyně]. Uplatnění nároku považovala žalovaná za předčasné (cca jeden měsíc po dopravní nehodě), a to v době, kdy ještě nebyl zřejmý viník dopravní nehody a kdy ještě mohlo být uvažováno o spoluúčasti, což má vliv na výši nároku. Rovněž i sama žaloba byla podána velmi brzy, kdy ještě nebyl viník z dopravní nehody najisto postaven. V danou chvíli tak ještě pro plnění nebyl žádný zákonný podklad. O možném prodlení by tak bylo možné uvažovat nejdříve od zahájení trestního stíhání. Žalovaná, byť si byla ze zákona vědoma své odpovědnosti, dopravní nehodu sama nezpůsobila. Opakovaně projevovala svou lítost žalobcům. Vzniklá situace je i pro ni psychicky náročná. Protokol o dopravní nehodě neinformuje o tom, kdo je viníkem, pouze se jedná o prvotní náhled na danou nehodu, ale nemůže být podkladem pro samotnou náhradu a žalovaná pouze z něho nemohla přijmout příslušnou odpovědnost. O tom, že je odpovědná se tak bezpečně dozvěděla až po pravomocném skončení řízení. To je cca rok poté, co byl nárok žalobci požadován. Postup, kdy je nárok požadován až po právní moci trestního rozsudku, je zcela standardní. Zvláště je-li i ze samotného protokolu o dopravní nehodě patrný určitý postoj viníka dopravní nehody zpochybňující, že nehodu zavinil pouze on sám. Vše tak bylo bezpečně vyvráceno až v trestním řízení. Pokud jde o nároky žalobkyně a) a c), pak tyto byly k zemřelé v rodinném vztahu, lze tak uvažovat o základu jejich nároku dle konstantní judikatury. V řízení však nebylo prokázáno ničeho, pro co by bylo na místě tento základ zvyšovat, neboť nebyly prokázány žádné nadstandardní vztahy. Vztahy, jak byly v rodině popsány, jsou standardní a bylo by smutné si o naší společnosti myslet něco jiného. Standardním vztahem by mělo být právě to, že se všichni členové mají rádi, že spolu komunikují a je tak i přirozené, že takto tragická událost všechny zasáhne. V řízení tak nebylo prokázáno potřeby dalšího navýšení nároku. Naopak by bylo možné uvažovat i o mírném snížení, když i dle judikatury tento nárok nemá sloužit k nepřiměřenému obohacení pozůstalých. Pokud jde o zdravotní stav žalobkyně c), paka je třeba dodat, že se jedná o zdravotní stav odpovídající jejímu věku, resp. v porovnání s osobami téhož věku je i spíše lepší, neboť je zcela běžné, že v tomto věku již musí vypomáhat pečovatelská služba, zde je však zřejmé, že žalobkyně c) je schopná si ty nezákladnější potřeby sama obstarat. Pokud jde o nárok žalobce b) tak tento v řízení nebyl zcela prokázán, když nelze přehlédnout, že zde není přímý příbuzenský vztah a v řízení nebyl prokázán takový nadstandardní vztah, aby bylo možné tento nárok přiznat. 3. [ulice] účastnice k věci uvedla, že je zákonným pojistitelem, který je povinen hradit v souladu se zákonem uplatněné a prokázané nároky. Ve chvíli, kdy byly nároky u žalované uplatněny, nemohly být zcela jistě prokázány, a proto nemohla přistoupit k plnění. Dostupná judikatura dovozuje základ nároku, který může být snižován i zvyšován s ohledem na prokázané skutečnosti. Ani tyto skutečnosti však nebyly v době uplatnění nároku prokázány, a proto nebylo zřejmé, zda nebyla nezbytná jejich modifikace, nebylo tak možné plnit. V řízení bylo prokázáno, že v rodině panovaly obvyklé rodinné vztahy. Je zcela běžné, že členové rodiny vypomohou staršímu členovi rodiny ve věku žalobkyně c) s nákupy, návštěvou lékaře, na tom nelze spatřovat nic výjimečného. Rovněž je standardní, že se členové rodiny vzájemně setkávají, tráví společné dovolené, jezdí na výlety a z toho pořizují společné fotografie. Je tak zřejmé, že se nejedná o nic nadstandardního. Pokud jde o nárok žalobce b), pak je třeba uzavřít, že tento prokázán nebyl. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce b) nebyl se zemřelou pokrevně příbuzný. Pokud jde o další osoby blízké, je potřeba zvažovat délku vztahů a zde nelze přehlédnout, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce b) žije s dcerou zemřelé teprve v současnosti 9 let. Doba, po kterou se žalobce b) se zemřelou znal, nepřesahovala tak ani 10 let. Pokud jde o nároky žalobkyň, zde je na místě v souladu s judikaturou žalobou uplatněné nároky modifikovat a v této modifikované výši nároky přiznat. Pro úplnost dodává, že ani nebyl v řízení prokázán žádný zvláštní vybočující zdravotní stav žalobkyně c), nýbrž zdravotní stav odpovídající jejímu věku, a to včetně uváděných nemocí, které jsou obvyklými projevy staří. Je samozřejmě pochopitelné, že žalobkyně a) a c) následky dopravní nehody zasáhly, avšak není na místě tyto nároky nikterak navyšovat. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

9. Soud k provedeným důkazům dodává, že při jejich hodnocení, neshledal žádný z nich ani částečně nevěrohodným. Při jejich vzájemném hodnocení totiž nebyly zjištěny žádné natolik významné rozpory, které by zakládaly pochybnosti o pravdivosti z nich získaných skutkových zjištění. [Anonymizovaný odstavec.]

11. Soud zamítl navržené důkazy na doplnění dokazování (výslechem žalobkyně c), Mgr. [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno svědka]), které již považoval za nadbytečné. Veškeré pro věc relevantní skutečnosti byly zjištěny a prokázány důkazy v řízení provedenými.

12. Podle § 2910 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

13. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

14. Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

15. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

16. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

17. Podle § 2961 o. z. škůdce nahradí tomu, kdo je vynaložil, přiměřené náklady spojené s pohřbem v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny veřejnou dávkou podle jiného právního předpisu. Přitom se přihlédne k zvyklostem i k okolnostem jednotlivého případu.

18. Podle § 22 odst. 1 o. z. osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen„ partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

19. Dle § 774 o. z. vznikem manželství vznikne švagrovství mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela; v jaké linii a v jakém stupni je někdo příbuzný s jedním manželem, v takové linii a v takovém stupni je sešvagřen s druhým manželem. Zanikne-li manželství smrtí jednoho z manželů, švagrovství tím nezaniká.

20. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

22. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silničním provozu“) je řidič kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích.

24. Podle § 11 odst. 1 zákona o silničním provozu se na pozemní komunikaci jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak.

25. Nárok žalobců na odčinění duševních útrap se opírá o § 2959 o. z. přiznávající rodiči, dítěti nebo jiné blízké osobě při usmrcení odčinění duševních útrap škůdcem peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení, popřípadě se výše stanoví podle zásad slušnosti. Pokud jde o žalobkyni a) a žalobkyni c), pak tyto mají aktivní věcnou legitimaci k nároku podle § 2959 o. z. Rovněž pasivní věcná legitimace žalované je v řízení dána, neboť dopravní nehoda byla způsobena zaměstnancem žalované, a proto je žalovaná povinna v souladu s § 2914 o. z. nahradit škodu tímto zaměstnancem způsobenou stejně, jako by ji způsobila sama. Samotná otázka viny zaměstnance žalované již byla pravomocně zjištěna v trestním řízení, kde bylo prokázáno, že tento zaměstnanec porušil povinnost uvedenou v § 11 odst. 1 zákona o silničním provozu a z nedbalosti způsobil mj. smrt matky žalobkyně a) a dcery žalobkyně c). Žalovaná je tak v daném případě povinna k náhradě nemajetkové újmy v podobě způsobených duševních útrap žalobkyň podle § 2959 o. z.

26. Pokud jde o samotný nárok žalobkyň a jeho výši, je třeba vyjít z funkce této náhrady, která je primárně satisfakční. Jelikož rozsah nemajetkové újmy nelze exaktně kvantifikovat a lze jen poskytnout zadostiučinění (satisfakci) ve smyslu § 2951 odst. 2 o. z. Je úkolem soudu, aby s ohledem na všechny relevantní okolnosti konkrétního případu určil takovou výši, kterou plně vyváží utrpení takové sekundární oběti a zmírní nepříznivý následek neoprávněného zásahu. Přestože v obecném slova smyslu se nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv ani odškodnit nedá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018). Ustanovení § 2959 o. z. již neobsahuje v souvislosti s konkrétní výší nároku paušální zákonné náhrady, jak tomu bylo za účinnosti občanského zákoníku z roku 1964 (konkrétně v § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013). Takto zákonem paušálně stanovené náhrady totiž nedokázaly reflektovat specifické okolnosti toho daného případu, což bylo překonáváno přiznávanými dalšími nároky podle ustanovení na ochranu osobnosti. Současná právní úprava poskytuje širší prostor pro to, aby bylo pozůstalým přiznáno spravedlivé zadostiučinění vycházející z konkrétních okolností daného případu již formou náhrady nemajetkové újmy za způsobené duševní útrapy. To však neznamená, že je dán soudu neomezený prostor určit výši náhrady v libovolné výši, kterou považuje za spravedlivou a slušnou bez jakéhokoli zohlednění dostupné judikatury v dané problematice. Pokud by nebyly judikaturou stanoveny určité mantinely a způsoby, jakým má být výše náhrady určena, popř. by se soudy těmito judikaturními závěry neřídily, vedlo by to k libovůli soudu a obětem by bylo v obdobných případech přiznáváno odškodnění ve zcela diametrální výši v závislosti na úvaze soudce, který danou věc právě rozhoduje. Prostor pro úvahu soudu o výši odškodnění poskytnutý § 2959 o. z. tak není neomezený, ba právě naopak. O co volněji je toto ustanovení koncipováno, o to pečlivěji je třeba každý konkrétní případ posuzovat s přihlédnutím ke specifickým okolnostem za dodržení principu proporcionality, tj. při porovnání částek náhrady přisouzených v obdobných a dalších případech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018).

27. Postupným vývojem se judikatura ustálila na způsobu určení základní částky náhrady nemajetkové újmy dle § 2959 o. z. odpovídající v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti paní [celé jméno žalobkyně], tj. za rok 2019. Základní částka tak v projednávané věci v případě žalobkyň dosahuje 682 500 Kč (20 x 34 125 Kč). Tato základní částka je pak východiskem k další úvaze soudu o výši náhrady. Soud je povinen vyjít z celkové povahy, jakož i z jednotlivých okolností konkrétního případu. Musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i vlivu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti apod. Základní částka by měla být modifikována zpravidla již jen v řádu desítek procent, nikoli více násobků. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita a kvalita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případné poskytnutí jiné satisfakce. Vzájemný vztah je významný proto, že ztráta milované osoby zasáhne pozůstalého nesrovnatelně citelněji než ztráta příbuzného, k němuž má vztah neutrální, či dokonce negativní. Zákon zde jednoznačně preferuje peněžitou náhradu, takže jiná forma satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení) obvykle není sama o sobě dostačující. Její poskytnutí a následné posouzení jejího významu však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li poškozený očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především postoj škůdce ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce. Právě postoj škůdce může ovlivnit vnímání újmy pozůstalým; vstřícné chování, omluva či projevená lítost škůdce může zmírnit dopady nemajetkové újmy, naopak jeho lhostejnost, arogance či projevená bezcitnost ji může ještě prohloubit. Průměrný člověk obdařený svědomím bude způsobením smrti jinému bezpochyby sám otřesen, jestliže se to projeví například dokonce psychickými problémy, je možné je zohlednit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018).

28. Soud se, pokud jde o nárok žalobkyně a) a žalobkyně c) zabýval všemi shora nastíněními relevantními okolnostmi a dospěl k závěru, že zejména s ohledem na velmi intenzivní vztahy žalobkyň se zemřelou je na místě přiznat nejen základní částku, ze které judikatura vychází, ale že jsou zde i dány důvody pro její přiměřené navýšení. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

31. Žalobkyni a) a žalobkyni c) se již dostalo určité satisfakce v podobě proběhlého trestního řízení a uloženého trestu pachateli, který v průběhu trestního řízení vinu doznal, následků dopravní nehody litoval a žalobkyním se omluvil. Odsouzeným byl řidič z povolání, na kterého musí být kladeny zvýšené nároky. Při výkonu této profese musí řidič pozorněji dbát všech příznaků nepozornosti a na tyto příznaky zavčasu adekvátně reagovat. Smrtelný následek tak byl způsoben řidičem z povolání při porušení těch nejzákladnějších zásad bezpečného provozu na pozemních komunikacích, tj. povinnosti věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích, jakož i jet v pravé části vozovky, nebrání-li tomu objektivní překážka (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1389/2016). Soud rovněž nepomíjí, že i sama žalovaná projevila lítost. V průběhu soudního řízení bylo zřejmé, že i pro žalovanou je situace psychicky náročná. Zároveň však nelze přehlédnout, že do dne vyhlášení soudního rozhodnutí, nebylo ze strany žalované, zejména pak ze strany vedlejší účastnice na straně žalované ničeho hrazeno. V době dopravní nehody již byla judikatura ustálena na způsobu určení základní částky náhrady nemajetkové újmy dle § 2959 v případě nejbližších osob. Soud by tak očekával, že zejména vedlejší účastnice nebude reagovat pouze slovním soucitem, ale že na to bude navazovat i vyplacení příslušné náhrady. Vedlejší účastnici pak ničeho nebránilo, aby žalobkyním a) a c) vyplácela náhradu i např. postupně s ohledem na nové skutečnosti postupně zjištěné, mj. např. s ohledem na probíhající vývoj trestního řízení. Pachatel se ke skutku doznal již v dubnu roku 2021 v rámci jeho výslechu v postavení obviněného. Žalobkyně a) a c) jsou rovněž nejbližší osoby zemřelé paní [celé jméno žalobkyně] (matka a dcera) a nic nesignalizovalo skutečnosti o zhoršeném vztahu mezi žalobkyněmi a zemřelou paní [celé jméno žalobkyně], jakož ani spoluúčast další osoby na dopravní nehodě. [ulice] účastnice tak mohla postupně vyplácet částky až minimálně do základní částky náhrady v souladu s dostupnou judikaturou. Svůj postoj vedlejší účastnice nezměnila ani v průběhu tohoto soudního řízení. Je jen těžko odůvodnitelné, že žalobkyně (coby nejbližší pozůstalé) ani téměř dva roky po dopravní nehodě neobdržely na svůj nárok jakoukoliv částku. Přijatelný by byl pouze postoj žalované, resp. vedlejší účastnice, vyčkávající na rozhodnutí soudu, zda jsou naplněny důvody i pro navýšení této základní částky. V řízení se však neobjevily jakékoliv skutečnosti, pro které by bylo možné uvažovat o snížení této základní částky. V této věci extrémně pasivní postoj dokresluje i skutečnost, že nebyly do dne rozhodnutí soudu nahrazeny ani náklady pohřbu. Liknavý postoj žalované, jakož i vedlejší účastnice nelze připisovat rovněž liknavému přístupu žalobkyň, neboť ty naopak od počátku svůj nárok uplatňovaly a svůj jednoznačný postoj daly najevo i podáním této žaloby v květnu roku 2021. Součástí žaloby pak byl rovněž popis vzájemných vztahů mezi žalobkyněmi a paní [celé jméno žalobkyně]. Nepovažovala-li to vedlejší účastnice za dostatečné, ničeho jí nebránilo, aby se i u žalobkyň sama aktivně zajímala o jejich vzájemné vztahy a případně si k tomu pro dokreslení vyžádala další podklady (např. fotografie, čestné prohlášení apod.).

32. Veškerým ostatním relevantním okolnostem již soud přikládal neutrální váhu, tj. zejména skutečnosti, že nehoda byla způsobena odsouzeným z nedbalosti, žalobkyně a) nebyla na své matce ekonomicky závislá, úmrtí paní [celé jméno žalobkyně] nastalo na místě bezprostředně po nehodě, žalobkyně a) a c) nebyly nehody osobně účastny, žalobkyně a) se o nehodě dozvěděla od policie a žalobkyně c) od své vnučky, žalobkyně a). Veškeré tyto skutečnosti totiž nedosahovaly intenzity schopné nárok žalobkyně a) a c) ještě zvýšit, popř. snížit.

33. S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti shledal soud za spravedlivé základní uvažovanou částku ve výši 682 500 Kč navýšit žalobkyni a) a žalobkyni c) shodně o cca 15 až 20 %, tj. na částku 800 000 Kč (navýšení cca o 17 %). V obou případech totiž byly prokázány nadstandardně kvalitní a intenzivní vzájemné vztahy se zemřelou. V případě žalobkyně a) vzal soud rovněž do úvahy, že s ohledem na její věk se bude s touto ztrátou vyrovnávat celý život a bude jí připomínána nejen při každé významné životní události, ale bohužel i v běžných maličkostech, do kterých se promítne vzpomínka na blízkou osobu. Na žalobkyni a) rovněž přešla péče o žalobkyni c), kterou do té doby zajišťovala převážně její matka. Naopak do výše náhrady žalobkyně c) byla vedle velmi kvalitních vztahů promítnuta i skutečnost, že tím žalobkyně c) přišla o jediné dítě. Smrtí své dcery žalobkyně c) obtížněji hledá i s ohledem na svůj věk smysl života, což se významněji projevilo na její psychice. V domě, ve kterém společně se svou dcerou žalobkyně c) žila, zůstala sama. Žalobkyně c) byla na péči své dcery částečně závislá. S ohledem na tyto skutečnosti tak soud uzavřel, že byť částečně z jiných důvodů, je namístě u žalobkyně a) i c) částku navýšit shodně, jak je uvedeno shora. Nelze souhlasit, že kvalita a intenzita vztahů, jak byla ve věci zjištěna, odpovídá běžné kvalitě vztahů v rodinách, čímž není myšleno, že by se v ostatních rodinách nejbližší členové neměli rádi, ale tak úzký a častý kontakt (každodenní, i když spolu členové rodiny již nebydlí) běžný není. Pro úplnost soud dodává, že jelikož nemajetková újma bude ve svém důsledku plněna vedlejší účastnicí coby pojišťovnou, nemůže přiznaná výše ani představovat žádný reálný zásah do majetkových poměrů žalované, pro které by bylo třeba zvažovat, zda taková výše není pro žalovanou likvidační (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1389/2016).

34. Pokud jde o nárok žalobce b) pak soud shledal ve smyslu § 2961 o. z. za důvodný jeho nárok na náhradu nákladů spojených s pohřbem ve výši 16 402 Kč. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalobce b) tyto náklady v žalované výši skutečně vynaložil a dosud nebyly žalovanou, popř. vedlejší účastnicí nahrazeny. Soud však neshledal u žalobce b) aktivní věcnou legitimaci i k nároku podle § 2959 o. z. Tento nárok je přiznáván osobě blízké. Žalobce b) nebyl se zemřelou paní [celé jméno žalobkyně] v žádném příbuzenském vztahu. Jelikož žalobce b) s paní [celé jméno žalobkyně] v době její smrti trvale nežil, jakož se ani nejednalo ve smyslu § 774 o. z. o osoby sešvagřené, neboť žalobkyně a) a žalobce b) nejsou dosud manželé, není ve věci dána vyvratitelná právní domněnka o tom, že by byli žalobce b) a paní [celé jméno žalobkyně] osobami blízkými. K tomu pouze pro úplnost soud dodává, že i kdyby taková právní domněnka ve věci dána byla, jedná se stále o vyvratitelnou domněnku, dle které lze takovou skutečnost považovat za prokázanou, nevyjde-li v řízení najevo opak (dle § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“). Soud se proto zabýval tím, zda byl v řízení prokázán poměr mezi žalobcem b) a paní [celé jméno žalobkyně], který lze kvalifikovat jako rodinný, popř. obdobný, u něhož by újmu, kterou utrpěla jedna z těchto osob, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Při posuzování poměru žalobce b) a zemřelé paní [celé jméno žalobkyně] je soud povinen vycházet z objektivních skutečností, ze kterých lze na kvalitu a intenzitu jejich vztahu usuzovat. Je pravdou, že žalobce b) byl v době dopravní nehody s žalobkyní a) v partnerském vztahu cca šest let. Po většinu tohoto vztahu spolu žalobkyně a) a žalobce b) společně žili a v roce 2019 se přestěhovali do domu, který žalobce b) koupil. V době dopravní nehody se tak již jednalo o trvalý a vážný partnerský vztah žalobkyně a) a žalobce b). Zemřelá paní [celé jméno žalobkyně] tak žalobce b) vnímala jako svého„ zetě“ a žalobce b) paní [celé jméno žalobkyně] jako svou„ tchýni“, byť nebyli žalobce b) a žalobkyně a) sezdáni, ani spolu neměli žádné děti. Lze tak uzavřít, že se mezi nimi jednalo o poměr obdobný poměru rodinnému. Soud se proto dále zabýval kvalitou takového vztahu. V řízení bylo prokázáno, že žalobce b) s paní [celé jméno žalobkyně] dobře vycházel. Během jeho vztahu s žalobkyní a) žili společně několik let (cca čtyři nebo pět let) u paní [celé jméno žalobkyně]. Společné soužití bylo bezproblémové, vzájemně si pomáhali. Žalobce b) má rovněž dobré vztahy ve své rodině, se svými rodiči a sourozencem, s nimiž je v pravidelném kontaktu. Ustanovení § [číslo] míří na odčinění nemajetkové újmy nejbližším osobám, které pociťují ztrátu osoby blízké výrazně silně. Takový zásah lze mnohdy stavět na roveň fyzické újmy. Dané ustanovení tak cílí na rodinné či obdobné vazby, které jsou zcela unikátním společenským poutem vyznačujícím se dlouhodobým, silným a úzkým sepjetím daných jedinců (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, č. j. 6 Tdo 1421/2015). Zeť je považován za osobu blízkou, pokud měl se zemřelou tchyní kvalitní a intenzivní rodinné vztahy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3180/2020). Z uvedeného je tak zřejmé, že je na místě odškodnit újmu vzniklou zeti, odpovídá-li tomu kvalita a intenzita takových vztahů. Vztahy, na které pamatuje § 2959 o. z., se zakládají rodinnými a příbuzenskými vazbami, popř. osobním mnohaletým přátelstvím. Takové vztahy jsou prohlubovány délkou jejich trvání, společnými zážitky, vzájemným sdílením životních osudů, budováním vzájemné důvěry a mnohaletým vytvářením vzájemných citových vazeb. Soud v daném případě nezpochybňuje, že žalobce b) měl s paní [celé jméno žalobkyně] dobrý vztah a že ho její smrt ranila. Aniž by soud chtěl zpochybnit důležitost poklidných a přátelských vazeb v rámci rodiny, pro aplikaci § 2959 o. z. není postačující, jednalo-li se o nekonfliktní vztah dvou osob, které spolu dokáží hovořit o svých problémech a trávit společně volný čas. Ostatně je takový přístup více než žádoucí, pokud spolu chtěli žalobkyně a) a žalobce b) dlouhodobě zůstat v partnerském, popř. později manželském vztahu, zvláště měla-li žalobkyně a) ke své matce tak blízký a úzký vztah, jak bylo v řízení prokázáno. Ostatně lze předpokládat, že smrt paní [celé jméno žalobkyně] zasáhla velmi výrazně celou řadu i dalších osob. V případě mnohaletých, mnohdy až celoživotních přátelských vztahů, se velmi pravděpodobně mohlo jednat o zásah i daleko silnější a bolestnější, než v případě žalobce b). Skrze § 2959 o. z. však nelze odškodnit neúměrně široké množství osob, které se s danou ztrátou musely vyrovnat. Naopak je třeba náhradu přiznat těm osobám, u nichž je takový zásah natolik intenzivní, že již došlo k výraznému zásahu do jejich soukromého a rodinného života. Újma tak musí dosáhnout již určité kvalifikované intenzity – míry utrpení. Smyslem není odčinit jakoukoliv nemajetkovou újmu. Jelikož se jedná o odškodnění tzv. sekundárních obětí, je na místě k okruhu, na které toto ustanovení dopadá, přistupovat spíše restriktivně, než jej nepřiměřeně rozšiřovat. Soud tak uzavřel, že vztah žalobce b) s paní [celé jméno žalobkyně] nedosáhl takové kvality a intenzity, aby bylo možné jakýkoliv nárok dle § 2959 o. z. žalobci přiznat. Na předpokládanou kvalitu daného vztahu nelze usuzovat zejména z celkové doby, po kterou se žalobce b) s paní [celé jméno žalobkyně] znal. V řízení pak nevyplynulo ničeho, z čeho by bylo možné uzavřít, že i přes kratší dobu mezi nimi z nějakého důvodu vzniklo významnější citové pouto, pro které je na místě i přesto nárok odškodnit (např. společná vášeň pro nějaký koníček, díky kterému by spolu trávili větší množství volného času, problematické vztahy ve vlastní rodině žalobce b), pro které by se více přimkl k zemřelé apod.).

35. S ohledem na vše shora uvedené, proto soud žalobkyni a) a žalobkyni c) přiznal každé částku ve výši 800 000 Kč a žalobci b) částku ve výši 16 402 Kč. Soud rovněž přiznal všem žalobcům v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. úrok z prodlení z přiznaných částek ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, od [datum] do zaplacení. Jelikož se jedná o nároky žalobců na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, odvíjí se splatnost takových nároků dle § 1958 odst. 2 o. z. od výzvy žalobců, po které je dlužník, tj. žalovaná povinna plnit (již před výzvou je však dlužník oprávněn plnit). V řízení bylo prokázáno, že výzva byla žalované doručena dne [datum]. Žalovaná je pak povinna plnit bez zbytečného odkladu, tj. ve velmi krátké lhůtě, v řádu dní. Lhůta„ bez zbytečného odkladu“ totiž znamená, že je třeba plnit bezodkladně, neprodleně, bezprostředně. Požadovali-li tak žalobci úrok z prodlení od [datum], byla již žalovaná v té době rovněž v prodlení. Zvláště pokud zároveň dne [datum] sdělila, že plnit prozatím nebude. Žalovaná v této souvislosti namítala, že výzva byla učiněna předčasně a že bylo třeba ze strany žalobců vyčkat alespoň na zahájení trestního stíhání, kdy teprve bylo možné usuzovat na viníka dopravní nehody. S tímto názorem však nelze souhlasit. Nárok žalobkyň vznikl již samotnou dopravní nehodou, kterou bylo do jejich práv zasaženo, a v případě žalobce b) vynaloženými náklady na pohřeb. Proběhlé trestní řízení může mít vliv pouze částečně na právní posouzení daného nároku a na důkazní břemeno v řízení, aby nemusely být některé skutečnosti prokazovány opětovně, nikoliv však na samotný nárok žalobců, který je již dán. Je pouze na žalobcích, kdy své nároky uplatní. Uplatní-li je příliš brzy, vystavují se pouze riziku, že své nároky uplatní v nepřiměřeně vysoké výši s ohledem na následně zjištěné skutečnosti. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I., III. a V. tohoto rozsudku). Ve zbylém soud nárok žalobců jako nedůvodný zamítl (výrok II., IV. a VI. tohoto rozsudku).

36. Pokud jde o náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou a vedlejší účastnicí a žalobkyní c) a žalovanou a vedlejší účastnicí, pak soud oběma žalobkyním přiznal ve smyslu § 142 odst. 2 a 3 ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení, byť byly v řízení částečně neúspěšné. Pokud jde o jejich zpětvzetí ve vztahu k úroku z prodlení, pak byť v této části zavinily zastavení řízení, jednalo se o natolik nepatrný neúspěch ve věci, že nebylo důvodu nepřiznat plnou náhradu. Pokud jde o samotný žalovaný nárok na náhradu nemajetkové újmy, pak přiznaná výše tohoto nároku závisela na úvaze soudu (žalobkyně neučinily předmětem řízení zjevně nepřiměřené nároky), a proto ani toto nebylo důvodem pro nepřiznání plné náhrady nákladů. Každé ze žalobkyň byla přiznána shodná částka ve výši 22 049 Kč tvořená odměnou za zastupování advokátem v celkové výši 16 120 Kč za 6 společných úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, účast na jednání konaném dne [datum] a dne [datum], každé odpovídající délkou dvěma úkonům) po 2 480 Kč/společ úkon při zastupování tří žalobců (odměna ve výši 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč snížená o 20 %, tj. ve výši 2 480 Kč) a za 1 společný úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění ze dne [datum] bez skutkového a právního rozboru) po 1 240 Kč, z náhrady hotových výdajů ve výši 700 Kč za 7 společných úkonů právní služby po 300 Kč/společ úkon právní služby s tím, že každé ze žalobkyň náleží 1/3 z této částky, neboť se jednalo o společné úkony při zastupování tří osob (7 x 300: 3) a náhrady za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět ve výši 400 Kč za 12 i započatých půlhodin po 100 Kč (dvě zpáteční cesty k jednání soudu, jedna cesta přesahuje 1 hodinu) s tím, že každé ze žalobkyň náleží 1/3 z této částky (12 x 100: 3), to vše podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) (k tarifní hodnotě srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2060/2020), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a odst. 2 písm. h), § 12 odst. 4, § l3 odst. 1 a 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“). Paušální náhrada hotových výdajů byla přiznána za každý společný úkon právní služby, který společný zástupce žalobců ve věci učinil, pouze jednou. Celková výše tohoto nároku proto byla mezi žalobce rozdělena rovným dílem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014). Soud nepřiznal náhradu za uplatnění nároku u žalované ze dne [datum], neboť se jednalo o hmotněprávní úkon ve věci, nikoliv procesní, který lze zahrnout do náhrady nákladů řízení (takto již byla přiznána náhrada za předžalobní výzvu), a rovněž nebyla přiznána náhrada za vyjádření ze dne [datum], v němž soud vyzval žalobce k dotvrzení skutečností, které již mohly být součástí žaloby, čímž by nedocházelo k dalšímu navyšování nákladů. Soud dále přiznal náhradu cestovného ve výši 1 002 Kč za dvě zpáteční cesty v celkové výši 3 006 Kč rozpočítané mezi tři žalobce (1 503 Kč x 2: 3) k jednání soudu na trase [obec] – Mělník v celkové délce 191 km/1 zpáteční cesta vozem [registrační značka] se spotřebou 6,7 l /100 km při vyhláškové ceně nafty 47,10 Kč/1l a paušální sazbě základních náhrad 4,7 Kč km dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. Dále z toho 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 3 827 Kč, která patří k nákladům podle § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití § 14a a. t., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobců registrován jako plátce daně. Zaplacení nákladů uložil soud žalované a vedlejší účastnici na její straně společně a nerozdílně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1859/2004) ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobců jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok VII. a IX. tohoto rozsudku).

37. Soud nepřiznal žalované, jakož i vedlejší účastnici, za použití § 150 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobci b), který byl se svým nárokem převážně neúspěšný, a proto měla žalovaná a vedlejší účastnice právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s . Soud tento postup považoval za spravedlivý s ohledem na skutečnost, že žalobce b) se mohl s ohledem na velmi blízké vztahy s žalobkyní a) domnívat, že je jeho nárok důvodný. Soud rovněž přes zamítnutí jeho nároku nezpochybňuje, že i pro žalobce b) se jednalo o těžkou událost v jeho životě, se kterou se musí vyrovnat. Rovněž je pochopitelné, že je významnou oporou pro obě žalobkyně, a proto uložit mu uhradit náhradu nákladů řízení by soud považoval za nepřiměřeně tvrdý postup. Žalovaná, ani vedlejší účastnice na straně žalované případnou aplikaci § 150 o. s. ř. v řízení nesporovaly, s daným postupem obě souhlasily (výrok VIII. tohoto rozsudku).

38. Postupem dle § 166 odst. 1 a 2 o. s. ř. soud následně po vyhlášení rozsudku doplnil do jeho písemného vyhotovení výrok X., jímž bylo rozhodnuto o uložení povinnosti žalované, společně a nerozdílně s vedlejší účastnicí na straně žalované, zaplatit soudní poplatek za žalobu v rozsahu přiznaného plnění, tj. dvakrát z částky 800 000 Kč. Tato povinnost vyplývá z § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), neboť žalobkyně a) a žalobkyně c) byly ze zákona od poplatku osvobozeny a soud jejich návrhu v podstatné části vyhověl. Na žalovanou a vedlejší účastnici proto přechází podle výsledku řízení povinnost zaplatit odpovídající část soudního poplatku, tj. v daném případě 2 x 8 000 Kč dle Položky 3 Sazebníku poplatků, neboť žalované a vedlejší účastnici na straně žalované byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení a nejsou od poplatku osvobozeny. Tato povinnost nepřešla i ve vztahu k přiznanému nároku žalobce b), neboť vůči němu by měly právo na náhradu nákladů řízení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výrok X. tohoto rozsudku).