20 C 113/2022-110

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] o zaplacení 412 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 11. 8. 2022 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 396 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 8. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady v částce 32 746,10 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 11. 8. 2022 domáhal částky ve výši 412 000 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [anonymizována dvě slova]) [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). Předmětem posuzovaného řízení bylo zrušení účasti žalobce ve společnosti [právnická osoba] Žalobce uvedl, že posuzované řízení trvalo 6 let a 8 měsíců, bylo zatíženo průtahy, soud prvního stupně se v řízení dopustil zásadních procesních pochybení, když posoudil řízení jako nesporné a rozhodl usnesením namísto rozsudkem. Dále žalobce uvedl, že v posuzovaném řízení bylo první rozhodnutí zrušeno odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a pro vnitřní rozpornost. Žalobce byl v průběhu celého řízení procesně aktivní a pravidelně se zajímal o průběh sporu. Vlivem nepřiměřené délky řízení vznikaly žalobci nemalé procesní náklady spojené s vedením sporu, který skončil až v důsledku zpětvzetí žaloby žalobcem, neboť mezi stranami posuzovaného řízení došlo k uzavření pro žalobce nevýhodné dohody o ukončení účasti společníka ve společnosti. Řízení mělo s ohledem na předmět sporu pro žalobce vysoký význam. Od doby, kdy byla podána žaloba o zrušení jeho účasti ve společnosti, navštěvoval žalobce ordinaci lékaře pro úzkostné stavy, deprese a nespavost, které žalobce pociťoval v souvislosti s ukončením svého působení ve společnosti. Žalobce byl ze strany dané společnosti vystaven šikanóznímu jednání, kdy mu nebylo reálně umožněno se podílet na chodu společnosti, ačkoliv v ní měl podíl. Pro toto jednání dané společnosti byla situace pro žalobce velmi náročná i po psychické stránce, v období do ledna 2015 byly vyvolány další spory, v nichž se žalobce snažil hájit svá práva, např. o platnost valných hromad o poskytování informací společnosti žalobce. Nic jiného, než vedení sporů žalobci nezbývalo, neboť společnost každý rok generovala desítky až stovky miliónů korun zisku a v rozporu s judikaturou nic nerozdělovala. Žalobce žil po dobu soudních jednání v neustálém stresu, který byl spojen s nejistým postavením ve společnosti. Žalobce uplatnil dne 10. 2. 2022 u žalované nárok na zaplacení částky 480 000 Kč, žalovaná stanoviskem ze dne 29. 7. 2022 přiznala žalobci částku 68 000 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce dne 10. 2. 2022 předběžně uplatnil svůj nárok. Žalovaná nárok projednala a dospěla k závěru, že posuzované řízení trvalo 6 let a 8 měsíců, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, z toho meritorně bylo rozhodováno dvakrát soudem nalézacím a dvakrát soudem odvolacím a že v řízení došlo opakovaně k průtahům. Po skutkové stránce byla složitost řízení dána specifickým charakterem jeho předmětu, soud vycházel ze znaleckého posudku, znalcových písemných odpovědí na otázky účastníků a z rozsáhlého výslechu znalce. Dále žalovaná poukázala na skutečnost, že vlivem běhu let a délky posuzovaného řízení došlo k nárustu hodnoty vypořádacího podílu žalobce, který náležel žalobci, tuto„ bonifikaci“ je dle jejího názoru nutné také zohlednit. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku vyhodnotila délku řízení jako nepřiměřenou, a přiznala žalobci částku 68 000 Kč. Žalovaná vycházela z částky 15 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky náleží částky v poloviční výši. Poskytnuté odškodnění žalovaná považuje za dostatečné, proto navrhuje zamítnutí žaloby. Účastníci učinili při jednání konaném dne 29. 3. 2023 nesporným, že žalobce žalobou uplatněné nároky u žalované předběžně uplatnil dne 10. 2. 2022.

3. Při jednání konaném dne 31. 5. 2023 žalobce výslovně uvedl, že v souvislosti s délkou posuzovaného řízení neuplatňuje samostatný nárok na náhradu škody na zdraví. Veškeré okolnosti uvádí ve vztahu ke zvýšenému významu řízení a prokázání nejistoty, ve které se nacházel.

4. Ze stanoviska žalované ze dne 29. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaná přiznala a vyplatila žalobci před podáním žaloby částku 68 000 Kč.

5. Ze spisu vedeného [název soudu], sp. zn. [anonymizována dvě slova]) [spisová značka] soud zjistil následující: Dne 7. 1. 2015 byla [název soudu] doručena žaloba od žalobce [celé jméno žalobce] proti žalované [právnická osoba] o zrušení účasti společníka ve společnosti. Dne 7. 1. 2015 žalobce doručil návrh na vydání předběžného opatření s tím, že téhož dne byla zaplacená jistota a soudní poplatek za tento návrh. Návrhem na vydání předběžného opatření se žalobce domáhal, aby žalované bylo zakázáno přijmout na valné hromadě společnosti konané dne 14. 1. 2015 usnesení o zvýšení základního kapitálu společnosti. Dne 8. 1. 2015 žalobce doplnil listiny k návrhu na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 9. 1. 2015 soud vydal předběžné opatření ve znění dle návrhu žalobce. Dne 26. 1. 2015 podal žalovaný odvolání proti usnesení. Dne 17. 2. 2015 žalovaný odůvodnil své odvolání. Dne 20. 2. 2015 bylo odvolání zasláno na vědomí žalobci. Dne 6. 3. 2015 bylo soudu doručeno zpětvzetí žalobce, tento vzal návrh na vydání předběžného opatření zpět. Dne 9. 3. 2015 bylo zpětvzetí návrhu na vydání předběžného opatření zasláno žalovanému. Dne 16. 3. 2015 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného, který žádal, aby dané zpětvzetí bylo neúčinné. Toto vyjádření bylo zasláno žalobci dne 16. 3. 2015. Dne 1. 4. 2015 se žalobce k danému podání žalovaného vyjádřil. Dne 15. 4. 2015 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí. Usnesením [název soudu] ze dne 12. 5. 2015 bylo Usnesení o nařízení předběžného opatření zrušeno, a řízení o tomto návrhu bylo zastaveno. Spis byl vrácen [název soudu] dne 27. 5. 2015. Dne 28. 5. 2015 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Usnesením ze dne 10. 6. 2015 soud rozhodl o vrácení jistoty žalobci. Dne 10. 6. 2015 soud na den 27. 8. 2015 nařídil jednání. Dne 21. 8. 2015 právní zástupce žalovaného požádal o odročení nařízeného jednání ze zdravotních důvodů. Jednání proto bylo odročeno na 12. 11. 2015. Dne 10. 11. 2015 soud vyžádal zapůjčení spisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo]. Dne 12. 11. 2015 se konalo jednání. Účastníci uvedli, že v minulosti došlo k pokusům o smírné řešení věci, avšak bez úspěchu. Právní zástupce žalovaného uvedl, že je připraven se vyjádřit k žalobě a jednání bylo odročeno na 21. 1. 2016 za účelem doplnění vyjádření žalovaného. Dne 30. 11. 2015 žalobce požádal o zaslání vyjádření žalované. Usnesením ze dne 2. 12. 2015 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil k žalobě. Usnesením ze dne 3. 12. 2015 soud vyzval žalobce, aby zaplatil soudní poplatek za podaný návrh. Tento byl zaplacen dne 10. 12. 2015. Dne 11. 12. 2015 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě. Toto bylo dne 21. 12. 2015 zasláno žalobci. Dne 15. 1. 2016 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Toto bylo dne 15. 1. 2016 zasláno na vědomí žalovanému. Dne 21. 1. 2016 se konalo jednání. Soud zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Žalobce k dotazu soudu uvedl, že pokusy o smírné řešení v minulosti byly, jeho požadavek však byl ze strany žalovaného o polovinu snížen. Od té doby nebyl dán žádný návrh na kompromisní řešení věci. Žalovaný uvedl, že se nebrání lhůtě 1 měsíce na vyjednání smíru. Jednání bylo odročeno na 22. 2. 2016 za účelem případného smírného vyřešení věci. Dne 10. 2. 2016 žalobce sdělil soudu, že žalovaný jej nekontaktoval, ke smírnému řešení věci nedošlo. Zároveň žalobce požádal, aby na dalším nařízeném jednání bylo již zahájeno projednávání věci. Toto vyjádření bylo zasláno žalovanému dne 19. 2. 2016. Dne 22. 2. 2016 se konalo jednání. Byla přednesena žaloba, vyjádření žalovaného a bylo přistoupeno k dokazování listinnými důkazy. Jednání bylo odročeno na 16. 5. 2016 za účelem doplnění dokazování. Dne 30. 3. 2016 žalobce požádal o zaslání případného vyjádření žalovaného a dále sdělil, že žalovaný se snaží prodlužovat řízení, kdy v rozporu se svými přísliby opakovaně nezasílá žalobci žádná vyjádření, ani návrhy na smírné řešení sporu. Žalobce proto požádal, aby v jednání bylo pokračováno a věc byla rozhodnuta. Dne 20. 1. 2016 podal vyjádření žalovaný. Dne 16. 5. 2016 se konalo jednání. Účastníci požádali, aby celá věc byla meritorně projednána a rozhodnuta. Soud sdělil podstatný obsah doplňujících vyjádření. Dále bylo přistoupeno k provedení listinných důkazů a jednání bylo odročeno na 26. 5. 2016 za účelem seznámení se s vyjádřením žalovaného. Dne 23. 5. 2016 žalovaný doplnil své vyjádření. Toto bylo téhož dne zasláno na vědomí žalobci. Dne 25. 5. 2016 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 26. 5. 2016 se konalo jednání. Byl shrnut dosavadní průběh řízení. Bylo pokračováno v dokazování listinnými důkazy. Žalovaný trval na provedení svědeckých výpovědí a jednání bylo odročeno na 1. 8. 2016 za účelem doplnění dokazování. Dne 17. 6. 2016 byl soudu doručen návrh žalovaného na doplnění dokazování výslechem svědků. Toto vyjádření bylo zasláno na vědomí žalobci dne 17. 6. 2016. Usnesením ze dne 12. 7. 2016 soud vyzval žalovaného, aby zaplatil náklady důkazu svědeckými výpověďmi. Tento soudní poplatek byl uhrazen, následně soud předvolal navržené svědky k jednání. Dne 29. 7. 2016 byla soudu doručena omluva svědka [příjmení]. Dne 29. 7. 2016 byla soudu doručena omluva svědkyně [příjmení]. Dne 1. 8. 2016 byla soudu doručena omluva svědka [příjmení]. Dne 1. 8. 2016 se konalo jednání. Bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a jednání bylo za účelem provedení výslechu svědků odročeno na 26. 9. 2016. Dne 15. 8. 2016 žalovaný požádal o nařízení až na měsíc říjen z důvodu zajištění účasti svého jednatele. Soud proto nařídil jednání až na den [datum]. Zároveň vyžádal zapůjčení soudu [název soudu], sp. zn. [spisová značka]. Dne 7. 11 2016 se konalo jednání. Byl proveden účastenský výslech jednatele žalované společnosti. Dále byly provedeny výslechy svědků. Oba účastníci podali návrhy na doplnění dokazování. Jednání bylo odročeno na 8. 12. 2016 za účelem doplnění dokazování. Dne 23. 11. 2016 byla soudu doručena omluva svědka [příjmení]. Dne 25. 11. 2016 bylo jednání nařízeno na 8. 12. 2016 zrušeno z důvodu omluvy předvolaného svědka. Dne 25. 11. 2016 soud požádal svědka, aby sdělil, v jakých termínech bude schopen se účastnit jednání tak, aby podal svědeckou výpověď. Dne 6. 1. 2017 svědek sdělil soudu, že v období ledna až března 2017 není schopen se k soudu dostavit pro pracovní vytížení. V úvahu připadá termín až dne 18. 5. 2017. Zároveň byl soudu doručen návrh žalovaného na provedení písemného výslechu svědka. Dne 13. 1. 2017 soud na den 18. 5. 2017 nařídil jednání. Dne 16. 5. 2017 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce. Dne 18. 5. 2017 se konalo jednání. Byl vyslechnut předvolaný svědek. Dále bylo přistoupeno ke čtení listinných důkazů. Účastníci dále uvedli, že nenavrhují doplnění dokazování, a že závěrečné návrhy předloží do konce června. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem předložení závěrečných návrhů. Dne 25. 6. 2017 žalobce doručil soudu závěrečný návrh. Dne 30. 6. 2017 žalovaný doručil soudu závěrečný návrh. Dne 11. 7. 2017 soud rozeslal závěrečné návrhy a na den 4. 9. 2017 nařídil jednání. Dne 4. 9. 2017 se konalo jednání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, kdy výrokem I. bylo rozhodnuto, že účast žalobce v obchodní korporaci žalovaného se zrušuje, výrokem II. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení. Písemné vyhotovení usnesení bylo rozesláno 2. 10. 2017. Dne 6. 10. 2017 žalovaný podal odvolání. Usnesením ze dne 20. 11. 2017 soud vyzval žalovaného k odstranění vad odvolání. Dne 4. 12. 2017 žalovaný doplnil své odvolání. Dne 10. 5. 2018 žalobce požádal o zaslání odvolání žalovaného. Dne 10. 5. 2018 bylo odvolání žalovaného zasláno žalobci. Usnesením ze dne 10. 5. 2018 soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Tento byl uhrazen 28. 5. 2018. Dne [datum] byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 6. 2018 bylo usnesení [anonymizována dvě slova] ze dne 4. 9. 2017 zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud poukázal na to, že řízení je řízením sporným a nikoliv nesporným, proto bylo nutné ve věci rozhodnout rozsudkem a nikoliv usnesením. Soud se tak dopustil závažného procesního pochybení, proto bylo nutné rozhodnutí [anonymizována dvě slova] zrušit. Dále soud přisvědčil žalovanému v tom, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a pro vnitřní rozpornost. Spis byl vrácen [název soudu] dne 25. 7. 2018. Dne 31. 7. 2018 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Dne 15. 8. 2018 soud na den 8. 10. 2018 nařídil jednání. Dne 8. 10. 2018 se konalo jednání. Soud zrekapituloval průběh řízení. Účastníci uvedli, že nenavrhují zopakování provedeného dokazování. Žalobce předložil další důkazy k provedení a další důkazy k provedení rovněž založil žalovaný. Dále bylo přistoupeno k dokazování listinnými důkazy. Jednání bylo odročeno na 22. 10. 2018 za účelem přípravy závěrečných návrhů. Dne 3. 10. 2018 žalovaný podal vyjádření. Dne 17. 10. 2018 žalobce podal vyjádření. Vyjádření žalobce bylo přeposláno dne 19. 10. 2018. Dne 22. 10. 2018 se konalo jednání. Byl zrekapitulován průběh minulého jednání, bylo pokračováno v dokazování listinnými důkazy. Byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 29. 10. 2018. Dne 29. 10. 2018 byl vyhlášen rozsudek, kdy výrokem I. soud rozhodl, že účast žalobce v obchodní korporaci žalovaného se zrušuje, výrokem II. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Dne 28. 11. 2018 bylo rozesláno písemné vyhotovení rozsudku. Dne 12. 12. 2018 žalovaný podal odvolání proti rozsudku. Dne 4. 3. 2019 žalobce požádal o zaslání odvolání žalovaného. Usnesením ze dne 11. 3. 2019 soud vyzval žalovaného k odstranění vad odvolání. Usnesením ze dne 11. 3. 2019 soud vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Tento byl zaplacen 14. 3. 2019. Dne [anonymizováno] [datum] žalovaný odůvodnil své odvolání. Toto bylo zasláno na vědomí žalobci dne 24. 5. 2019. Dne 20. 8. 2019 žalobce podal vyjádření k odvolání žalovaného. Dne 5. 9. 2019 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Usnesením ze dne 15. 10. 2019 odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení s tím, že nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný soudce. Rozsudek byl zrušen z důvodu nepřezkoumatelnosti. V odůvodnění napadeného rozhodnutí absentuje jakýkoliv skutkový závěr, který by měl oporu v jednotlivých dílčích skutkových zjištěních soudu, kdy podstatný obsah rozhodnutí představuje toliko rekapitulace stanovisek účastníků. Rovněž absentuje právní hodnocení věci, které by korespondovalo se skutkovým závěrem soudu. Z důvodu, že soud nerespektoval závazné pokyny obsažené v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 27. 6. 2018, odvolací soud nařídil, aby věc dál projednal a rozhodl jiný samosoudce. Spis byl vrácen [název soudu] dne 23. 10. 2019. Dne 5. 11. 2019 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Dále je ve spise záznam ze dne 11. 2. 2020 o tom, že spis čeká na přidělení novému soudci po zániku funkce [anonymizováno] [příjmení]. Spis byl proto v mezidobí zapůjčen ke sp. zn. [anonymizována dvě slova]) [spisová značka]. Opatřením předsedy [název soudu] ze dne 15. 4. 2020 bylo rozhodnuto o přidělení věci novému soudci. Dne 30. 6. 2020 soud na den 22. 10. 2020 nařídil jednání. Dne 16. 10. 2020 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce, které bylo dne 19. 10. 2020 zasláno žalovanému. Dne 20. 10. 2020 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. Dne 22. 10. 2020 se konalo jednání. Soud konstatoval doplnění vyjádření. Nadále soud sdělil účastníkům svůj právní názor a to, jak bude nyní v daném řízení postupováno. Jednání bylo odročeno na 11. 2. 2021 za účelem provedení dokazování. Dne 2. 11. 2020 žalovaný požádal o opravu protokolu z minulého jednání. Dne 2. 11. 2020 soud vyzval žalobce, aby se k návrhu na opravu protokolu vyjádřil. Dne 11. 11. 2020 žalovaný sdělil soudu, že probíhá vypracování znaleckého posudku, a že tento by měl být vyhotoven do konce listopadu 2020. Dne 11. 11. 2020 žalobce podal vyjádření k námitkám žalovaného vůči protokolaci. Dne 24. 11. 2020 soud sdělil účastníkům, že s ohledem na jejich žádost byl protokol z jednání opraven. Dne 13. 1. 2021 žalobce požádal o zaslání znaleckého posudku, který si měl nechat vypracovat žalovaný. Usnesením ze dne 14. 1. 2021 soud vyzval žalovaného, aby doložil soudu znalecký posudek, jehož předmětem bylo posouzení vlivu případného rozhodnutí soudu o zrušení účasti společníka na žalovanou společnost. Dne 2. 2. 2021 žalovaný sdělil soudu, že vypracování znaleckého posudku je opožděno z důvodu epidemie COVID-19 s tím, že znalecký posudek bude vypracován do 5. 2. 2021 tak, aby byl předložen nejpozději k nařízenému jednání. Toto vyjádření bylo zasláno žalobci dne 3. 2. 2021. Dne 3. 2. 2021 žalovaný podal návrh na doplnění dokazování. Dne 5. 2. 2021 žalobce podal vyjádření. Dne 5. 2. 2021 žalovaný předložil soudu znalecký posudek. Dne 8. 2. 2021 soud odročil jednání ze dne 11. 2. 2021 na 8. 4. 2021, zároveň rozeslal podaný znalecký posudek a vyzval účastníky, aby se k němu vyjádřili. Dne 24. 2. 2021 se žalobce vyjádřil k navrhovanému výslechu znalce. Dne 18. 3. 2021 se žalobce vyjádřil k podanému znaleckému posudku. Vyjádření žalobce byla zaslána žalovanému dne 19. 3. 2021. Dne 31. 3. 2021 žalobce podal vyjádření. Dne 31. 3. 2021 žalovaný podal návrh na doplnění dokazování. Dne 1. 4. 2021 byla podání účastníků rozeslána. Dne 31. 3. 2021 žalovaný podal závěrečný návrh. Dne 6. 4. 2021 žalovaný podal repliku k vyjádření žalobce. Dne 6. 4. 2021 žalovaný podal vyjádření znalce k námitkám vůči znaleckému posudku. Dne 8. 4. 2021 se konalo jednání. Soud uvedl, že tak, jak avizoval na minulém jednání, provede zcela nové dokazování v této věci. Soudce je však toho názoru, že nebude zapotřebí, i s ohledem na vypracovaný znalecký posudek a naplánovaný výslech znalce, provádět rozsáhlé dokazování, jako tomu bylo dosud. Bylo přistoupeno ke čtení listinných důkazů a jednání bylo odročeno na 24. 6. 2021 za účelem výslechu znalce. Dne 19. 5. 2021 bylo soudu doručeno sdělení žalobce. Dne 25. 5. 2021 žalovaný doručil dotazy na znalce. Toto bylo zasláno znalci a žalobci dne 26. 5. 2021. Dne 31. 5. 2021 žalobce podal dotazy na znalce a zároveň vyjádření ve věci. Toto bylo rozesláno žalovanému a znalci dne 2. 6. 2021. Dne 18. 6. 2021 žalobce podal vyjádření ve věci. Toto bylo zasláno žalovanému dne 21. 6. 2021. Dne 22. 6. 2021 bylo soudu doručeno doplnění závěrečného návrhu žalovaného, které bylo zasláno žalobci 22. 6. 2021. Dne 23. 6. 2021 bylo soudu doručeno vyjádření znalce k otázkám účastníků. Dne 24. 6. 2021 se konalo jednání. Byl proveden výslech znalce, který trval téměř 3 hodiny, následně bylo z časových důvodů jednání odročeno na 16. 8. 2021. Dne 12. 8. 2021 bylo soudu doručeno zpětvzetí žaloby od žalobce a žádost o vrácení soudních poplatků, a to z důvodu, že v mezidobí došlo k dohodě o převodu celého podílu žalobce ve společnosti žalovaného na jiného společníka. Došlo tak k ukončení žalobce v žalované společnosti. Dne 12. 8. 2021 bylo nařízení jednání na 16. 8. 2021 odvoláno. Usnesením ze dne 17. 8. 2021 bylo řízení zastaveno. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a o tom, že žalobci se soudní poplatek nevrací. Rozhodnutí nabylo právní moci 3. 9. 2021. Průběh řízení učinili účastníci nesporným při jednání dne 29. 3. 2023.

6. Ze zdravotního záznamu ze dne 2. 9. 2022 vystaveného praktickým lékařem žalobce a ze záznamu o výjezdu záchranné služby ze dne 2. 9. 2022 soud zjistil, že žalobce od roku 2015 navštěvuje ordinaci pro úzkostné stavy, deprese a nespavost. Tyto stavy žalobce spojuje s ukončením své činnosti ve společnosti [právnická osoba], kde je společníkem. Žalobci byla doporučena psychiatrická léčba, kterou odmítl. Psychické problémy žalobce vyústili v problémy v osobním životě, které se projevily až výjezdem [anonymizováno] dne 2. 9. 2022 pro podezření na [anonymizována dvě slova], kdy manželka žalobce zavolala [anonymizováno] poté, co žalobce v noci odešel z domu, neřekl, kam jde, měl rodinné problémy a naznačoval, že ho nebaví život. Žalobce byl nalezen bez zranění s tím, že je myslivec a šel na čekanou, negoval [anonymizována dvě slova], uvedl, že se cítí bez zdravotních obtíží.

7. Z potvrzení ze dne 27. 4. 2023 vystaveného praktickým lékařem žalobce soud zjistil, že žalobce je v péči lékaře od 1999, jeho zdravotní stav byl uspokojivý, koncem roku 2016 lékař na pacientovi pozoroval změny chování, v průběhu roku 2017 došlo ke zhoršení psychického i fyzického zdraví žalobce, psychické problémy se začaly postupně promítat také do osobního života žalobce. Dle vyjádření žalobce došlo ke zhoršení stavu v důsledku kroků společnosti, kde byl společníkem, vůči jeho osobě. Žalobce začal trpět nespavostí a depresemi. K dotazu lékaře, co je příčinou, žalobce uvedl, že to jsou problémy spojené s průběhem soudního jednání ve věci ukončení jeho účasti ve společnosti. Nejistota výsledku ukončení účasti žalobce ve společnosti, zdlouhavost soudního jednání a odloučení od rodiny z pracovních důvodů vedlo k častým návštěvám lékaře v letech 2018 – 2019. Úzkost a obavy o budoucnost a zajištění rodiny se začaly projevovat také v soužití s manželkou, kdy došlo k rozpadu manželství. Z výše uvedeného lékař učinil závěr, že zdravotní problémy byly způsobeny průběhem a délkou soudního řízení.

8. Z účastnického výslechu žalobce k významu posuzovaného řízení soud zjistil, že délku řízení vnímal negativně, neboť protistrana zvolila taktiku únavové války, dělala vše k porušování práv žalobce jako společníka ve společnosti a prodlužovala řízení. Společnost několik let za sebou nesvolávala valné hromady, porušovala právo žalobce na informace, nerozdělovala zisk, aby žalobce finančně vyčerpala, což soud připustil, když vedl dokazování několik let ke skutečnostem, které neměli význam. Společnost nedovolila žalobci pracovat v oboru z důvodu nekalé soutěže, žalobce si musel hledat práci mimo obor i bydliště, což vedlo postupně i k odcizení od manželky. Průběh posuzovaného řízení v žalobci vyvolával psychické problémy, kdy vše začalo již navýšením příspěvku na kapitál společnosti, kdy se společnost snažila snížit podíl žalobce a tím jej připravit o finanční prostředky, které ve společnosti vytvářel a ze kterých neměl ani žádné rozdělené zisky. Projevovalo se to depresemi, úzkostí a nespavostí. Žalobce situaci vnímal úkorně, společníkem ve společnosti byl od roku 1999, vykonával vedoucího, podílel se na chodu, společnost bral jako své dítě, kterému věnoval veškerý čas na úkor rodiny a sebe. Když společnost začala prosperovat a vydělávat vyšší obnosy, bylo na druhém společníkovi a jeho manželce, kteří měli majoritní podíl, vidět, že žalobce se jim již nehodí. Začali na žalobce vyvíjet nátlak, propustili jej pro nadbytečnost, zastrašovali jej, aby přistoupil na jejich podmínky ohledně vyplacení podílu. Žalobce na to nepřistoupil a začalo posuzované řízení, které bylo zdlouhavé, a žalobce nakonec cítil, že se musí se společností dohodnout na vypořádání jeho účasti. Žalobce se již před zahájením posuzovaného řízení snažil se společností dohodnut, protože neměl majoritní podíl a bylo mu to doporučeno právními zástupci s ohledem na možnou délku sporu. Postupem času žalobce začal ztrácet víru v to, že řízení pro něj skončí pozitivním výsledkem. Vedle posuzovaného řízení vedl žalobce se společností i cca 8 řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru, spory týkající se valných hromad a porušování dalších práv žalobce ze strany společnosti. Nic jiného žalobci nezbývalo. Jedno řízení o vydání bezdůvodného obohacení proti němu zahájila daná společnost.

9. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl důkazy týkající se nesporných skutečností, důkazy duplicitní k provedenému spisu a důkazy nerelevantní ve vztahu k předmětu sporu týkající se změny hodnoty vypořádacího podílu žalobce ve společnosti v závislosti na délce řízení.

10. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

15. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 7. 1. 2015, kdy došlo z jeho strany k podání žaloby, do 3. 9. 2021, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení, tj. 6 let a 7 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobci částečné plnění.

16. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby základní částka ročního odškodnění u posuzovaného řízení činila 15 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění činí pro žalobce 83 750 Kč.

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

19. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

20. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po stránce právní i procesní, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění ponížil o 15 %. Právní složitost spočívala v samotném charakteru sporu, kdy předmětem bylo ukončení účasti žalobce jako společníka ve společnosti. Tyto spory si zpravidla vyžádají širší dokazování, kdy je nutné zkoumat důvod ukončení účasti ve společnosti a vliv na společnost. Ve věci bylo k návrhu žalobce vydáno předběžné opatření, k posouzení oborných otázek byl účastníky předložen znalecký posudek, k němuž soud následně provedl rozsáhlý výslech znalce. V řízení proběhlo celkem 13 ústních jednání. Ve věci došlo ke změně v obsazení soudu prvního stupně, z tohoto důvodu muselo být přistoupeno k rekapitulaci dosavadních přednesů a provedených důkazů. Ve věci samé byla vydána 2 rozhodnutí soudu prvního stupně, která byla zrušena odvolacím soudem pro závažná procesní pochybení, nepřezkoumatelnost a nerespektování závazného pokynu odvolacího soudu, a řízení skončilo zpětvzetím žaloby z důvodu mimosoudní dohody účastníků. Pro počet soudních instancí soud základní částku nemodifikoval.

21. Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel, naopak byl procesně aktivní a pravidelně se zajímal o průběh sporu. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

22. Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku zvýšil o 15 % z toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně byla 2x zrušena pro závažná procesní pochybení, nepřezkoumatelnost a nerespektování závazného pokynu odvolacího soudu a dále z důvodu, že řízení bylo zatíženo průtahy v období od 4. 12. 2017, kdy žalovaný doplnil své odvolání, do 10. 5. 2017, kdy byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání, a v období od 5. 11. 2019, kdy bylo rozesláno rozhodnutí soudu ze dne 15. 10. 2019, do 30. 6. 2020, kdy soud na den 22. 10. 2020 nařídil jednání. Uvedené mělo významný podíl na délce řízení a nepostačuje pouze zohlednění těchto skutečností v závěru o celkové nepřiměřené délce řízení.

23. Význam řízení pro poškozeného nebyl zanedbatelný, avšak z hlediska z hlediska kritéria dle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk jej lze hodnotit jako běžný. Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci ukončení účasti ve společnosti mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Jak již bylo výše uvedeno, žalobce se se svou žalobou na zrušení účasti ve společnosti obrátil na soud dne 7. 1. 2015. V roce 2016, tedy v době, kdy žalobce začal dle zdravotního záznamu ze dne 2. 9. 2022 navštěvovat ordinaci praktického lékaře pro změny chování a úzkostné stavy, deprese a nespavost, trvalo posuzované řízení zatím jen jeden rok, což nelze považovat za nepřiměřenou dobu. Ohledně příčiny problémů žalobce lékař vycházel pouze z toho, co mu bylo žalobcem sděleno s tím, že příčin bylo několik, a to nejistota výsledku ukončení účasti žalobce ve společnosti, zdlouhavost soudního jednání a odloučení od rodiny z pracovních důvodů. Výjezd RZP pro podezření na sebevraždené sklony žalobce proběhl až rok poté, co posuzované řízení skončilo. Soud nemá za prokázané, že délka posuzovaného řízení byla podstatnou příčinou psychických problémů žalobce, zdravotní stav žalobce ovlivňovaly další faktory. Psychické problémy žalobce mají souvislost s nátlakem ze strany společnosti [právnická osoba], ve které byl minoritním vlastníkem, ale i s psychickým vyčerpáním ze sporů plynoucích z dlouhodobých neshod mezi ním a společností [právnická osoba], které vedly k ukončení pracovního poměru žalobce se společností a k tomu, že žalobce napadal rozhodnutí valných hromad a trpěl tím, že mu ze strany společnosti nebyl vyplácen jeho podíl na zisku. Vše bylo umocněno dlouhodobou účastí žalobce ve společnosti a jeho postojem k ní, kdy ji sám žalobce označil jako své dítě, na úkor kterého zanedbával svůj osobní a rodinný život. Dále žalobce trpěl tím, že nemohl vykonávat zaměstnání ve svém oboru a musel za prací dojíždět. Soud má za to, že problémy žalobce byly vyvolány zejména spory se společností, a nikoliv samotnou délkou posuzovaného řízení, která však stav žalobce mohla zhoršovat, kdy žalobce s ohledem na celou situaci kolem jeho působení ve společnosti vnímal průběh a délku posuzovaného řízení citlivěji. Jelikož soud v posuzovaném řízení nevěděl, že žalobce byl osobou s nepříznivým zdravotním stavem, nemohl k němu takto přistupovat a k řízení přistupovat přednostně (NS 30 Cdo 802/2011). Výsledek posuzovaného řízení není z pohledu odškodnění nepřiměřené délky relevantní, poskytnuté zadostiučinění nepředstavuje náhradní plnění, které se žalobci nedostalo např. v důsledku tvrzené nevýhodné mimosoudní dohody o ukončení jeho účasti ve psolečnosti. Soud proto uzavírá, že význam řízení byl prokázán jako běžný a základní odškodnění nebylo pro toto kritérium modifikováno.

24. Pokud by došlo k poškození zdraví žalobce v důsledku nepřiměřené délky řízení, šlo by v souladu s konstantní judikaturou (např. rozsudek NS ČR 30 Cdo 5490/2017) o nárok se samostatným skutkovým základem, který by se neodškodňoval v režimu náhrady nemajetkové újmy dle ust. § 31a OdpŠk. Žalobce v řízení neuplatnil samostatný nárok na náhradu škody na zdraví způsobené nesprávným úředním postupem.

25. Pro úplnost soud uvádí, že nesdílí ani názor žalované, že délka posuzovaného řízení mohla být z určité části kompenzována růstem vypořádacího podílu žalobce v průběhu délky posuzovaného řízení, ani názor žalobce prezentovaný v závěrečném návrhu o tom, že soud zapříčinil další prodloužení řízení tím, že nereagoval na situaci pružněji a přidělil věc novému soudci, který v dohledné době odešel do starobního důchodu, neboť postup při určení zákonného soudce je dán rozvrhem práce.

26. Základní odškodnění tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací činí 83 750 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla žalobci finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení v částce 68 000 Kč před podáním žaloby, soud žalobci ve výroku I. přiznal nárok v rozdílu (15 750 Kč) a ve zbývající části (369 250 Kč) žalobu výrokem II. zamítl.

27. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (10. 2. 2022). Úroky z prodlení pak soud přiznal v žalobcem požadované výši z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal za přiměřenou, za dobu prodlení od 11. 8. 2022 do zaplacení.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatek ve výši 2 000 Kč, odměnou za právní zastoupení žalobce za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na dvou jednáních a vyjádření ze dne 1. 11. 2023) v sazbě mimosmluvní odměny dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 7, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. v částce 3 100 Kč, dále náklady za pět paušálních náhrad hotových výdajů, každá po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále právnímu zástupci žalobce náleží náhrada za promeškaný čas na cestě k soudu z [obec] do [obec] dne 29. 3. 2023 a 31. 5. 2023 (dle [webová adresa] trasa činí 210 km a délka cesty 2:10 h) a zpět ve výši 2x 10x 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT) a náhrada cestovných výdajů ve výši 6 410 Kč za jízdu k jednání soudu [značka automobilu], [registrační značka] při průměrné spotřebě pohonných hmot (BA 95) 5,9 l /100 km, na trase [obec] – [obec] a zpět dne 29. 3. 2023 a 31. 5. 2023 v délce 4x 210 km, při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 41,20 Kč litr (§ 13 odst. 1, 4 AT, § 158 zák. č. 262/2006 Sb. a § 4 písm. a) vyhl. č. 467/2022 Sb.) a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,2 Kč km. Ve smyslu § 137 občanského soudního řádu byla žalobci přiznána taktéž 21 % náhrada DPH ve výši 5 336,10 Kč, neboť právní zástupce je plátcem této daně. Náhrada nákladů řízení tak celkem činí 32 746,10 Kč, její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

29. Soud nepřiznal náhradu za doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ze dne 21. 9. 2022, jelikož se jednalo o doložení důkazu, který mohl být podán již spolu s žalobou, a tento náklad proto není možné považovat za účelně vynaložený náklad.

30. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.