20 C 115/2022 - 85

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0], se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupen advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], se sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1], [Anonymizováno] [Anonymizováno], žalovaný: [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČ [Anonymizováno] se sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] o náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 84 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 25 850 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 32 236 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky celkem ve výši [částka] jako nemajetkové újmy, která mu vznikla tím, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] město [Anonymizováno] jakožto žalobcův správce daně vydal dne [datum] k zajištění ještě nestanovené úhrady daně z přidané hodnoty žalobce za zdaňovací období [Anonymizováno] [Anonymizováno] složením jistoty v celkové částce [částka] na depozitní účet správce daně zajišťovaací příkaz čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[tel. číslo]. Uvedené rozhodnutí žalobce napadl odvoláním a Odvolací finanční ředitelství o něm rozhodlo dne [datum] tak, že ho zamítlo a vydaný zajišťovací příkaz potvrdilo. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce k [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalobu, kterou tento soud rozhodnutím ze dne [datum], čj. [spisová značka] zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum] rozsudek [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zrušil, dále zrušil i rozhodnutí Odvolacího [Anonymizováno] [Anonymizováno] a rovněž i zmíněný zajišťovací příkaz [Anonymizováno] a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Uvedené rozhodnutí NSS bylo žalobci doručeno a je pravomocné od [datum]. Od vydání zajišťovacích příkazů měl žalobce za to, že jejich vydání není po právu a domáhal se tedy ochrany všemi dostupnými právními prostředky. Po celou dobu řízení, tj. od [datum], byl žalobce vystaven nejistotě o výsledku správního a soudního řízení. Aktuálně je věc zřejmě vrácena zpět k [Anonymizováno] a žalobce je v očekávání, jak se řízení bude dále vyvíjet. Doba nejistoty žalobce tak trvala [Anonymizováno] měsíců a tato doba je neakceptovatelná a nepřiměřená. Došlo tak k porušení práva žalobce na projednání věci a rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž došlo k porušení zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikla mu tak nemajetková újma. Je na místě odškodnit ji zadostiučiněním a s ohledem na její charatkter nepřichází v úvahu jiná forma zadostiučinění, než v penězích. Za přiměřenou částku žalobce považuje [částka], když základní částku ve výši [částka] je třeba navýšit o 40% (15% z důvodu průtahů v řízení před soudy, 25% z důvodu významu řízení pro žalobce, pro kterého vydání výše zmíněných zajišťovacích příkazů vedlo de facto k celkové paralýze jeho fungování do budoucna) a následně je částka zaokrouhlena na celé tisíce dolů. Žalobce svůj nárok před podáním žaloby uplatnil u žalované a to žádostí ze dne [datum], žalovaná potvrdila přijetí žádosti přípisem ze dne [datum]. Žalovaná tuto žádost odmítla přípisem ze dne [datum], který byl žalobci doručen dne [datum] s odůvodněním, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. Z těchto důvodů žalobce podal tuto žalobu. Má za to, že řízení před správními orgány i soudy je třeba posuzovat jako jeden celek.

2. Žalovaná nesouhlasila s žalobou a navrhla její zamítnutí. Potvrdila, že žalovanou nebyl nárok žalobce přiznán. Poukázala na to, že žalobcem není odůvodněno, jak k uplatněné částka ve výši 110 000 Kč dospěl, tuto částku nijak nedokládá a neuvádí, jak k ní dospěl. Upozornila dále na to, že ode dne [datum], od kterého žalobce délku řízení začala počítat, do dne podání žádosti, tj. do dne [datum] uplynulo toliko [Anonymizováno] měsíců a nikoliv [Anonymizováno], jak uvádí žalobce. Žalovaná se neztotožnila s názorem žalobce na to, kdy řízení bylo ukončeno. Dne [datum] došlo k pravomocnému stanovení daně z přidané hodnoty za zdaňovací období [Anonymizováno] [Anonymizováno] a dle ust. § 168 odst. 4 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že „dojde-li k pravomocnému stanovení daně, která nebyla v době vydání zajišťovacího příkazu stanovena, je tato daň splatná ke dni jejího pravomocného stanovení. Tímto dnem zaiká účinnost zajišťovacího příkazu a zajištěná částka se převede na úhradu této daně“. Z uvedeného vyplývá, že dnem [datum] došlo k zániku zajišťovacího příkazu a žalobci tak žádná újma ve spojitosti s jeho účinky vznikat nemohla. Z materiálního hlediska tak bylo řízení ukončeno dne [datum], a proto trvalo [Anonymizováno] roky a [Anonymizováno] měsíců. Zánikem zajišťovacího příkazu tak de facto pozbývá na významu i pokračující soudní řízení, neboť imateriální újma spojená s určitou psychickou újmou v pokračujícím řízení žalobci již nevznikala, konečný verdikt soudu pak již pouze potvrdil již existující stav a v této souvislosti se odkázal i na závěry vyjádřené v rozsudku [Anonymizováno] [Anonymizováno], sp.zn. [spisová značka]. Co se týká řízení před prvostupňovým správcem daně, předal [Anonymizováno] odvolání proti zajišťovacím příkazům se svým stanoviskem Odvolacímu [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne [datum], tj. [Anonymizováno] dní ode dne jeho podání a nelze tedy konstatovat nepřiměřenost délky řízení před prvostupňovým správcem daně. Odvolací řízení pak trvalo od [datum], kdy žalobce podal odvolání. Následně bylo nutno odstranit vadu odvolání spočívající v tom, že plná moc s ním předložená, nebyla ve formě konvertovaného dokumentu. K tomu byl žalobce vyzván dne [datum] a učinil tak dne [datum]. S ohledem na právní závěry [Anonymizováno] [Anonymizováno] odvolací ředitelství překročilo lhůtu k rozhodnutí o [Anonymizováno] dní, jedná se ale o porušení zcela marginální a mělo nezanedbatelné následky na řízení. Právě z důvodu porušení této lhůty pak [Anonymizováno] zajišťovací příkaz, jakožto i rozhodnutí o odvolání, zrušil. Řízení před [Anonymizováno] trvalo od [datum], kdy byla podána kasační stížnost, do [datum], kdy byl vydán rozsudek NSS a tedy [Anonymizováno] měsíců, tedy méně než třetinu žalobcem namítané délky řízení a nelze tedy dojít k závěru, že by postup odvolacího ředitelství zasáhl do práva žalobce na projednání věci a vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Řízení před orgány finanční správy trvalo celkem [hodnota] měsíce a [Anonymizováno] dne, nelze tedy tvrdit, že by délka správního řízení přesáhla obvyklou mez. Jiné vady, než právě nepřiměřenou délku řízení, žalobce ve své žalobě netvrdí. Žalovaná tedy neshledala žádné průtahy způsobující porušení práva na přiměřenou délku řízení, a proto by žalobci neměla být náhrada dle jejího názoru přiznána. K namítanému stavu nejistoty dále uvedla, že rozsudkem NSS, resp. zrušením zajišťovacího příkazu, došlo pouze k ukončení řízení z procesního hlediska, neboť materiálně zajišťovací příkaz již zanikl ex lege. V době vydání zmíněného rozsudku nicméně žalobci již bylo známoi, že došlo k pravomocnému stanovení daně, jají nejistota tak byla nulové hodnoty. Žalobci tak musela být známa existence pravomocného rozhodnutí, kterým mu byla stanovena daňová povinnost ve výši [částka]. Ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se má přiměřenost délky řízení posuzovat podle okolností případu, zejména s ohledem na složitost věci, chování stěžovatele, jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele. Podle ustálené judikatury NS neexistuje žádná abstraktně stavená lhůta, kteoru by bylo možno v obecné rovině považovat za přiměřenou. Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Doba, po kterou řízení trvá, je smaa o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Při hodnocení je třeba posoudit kritéria uvedená v § 31a odst. 3 ZOŠ a je třeba vycházet z celkové doby řízení, která mohla mít vliv na nejistotu žalobce. Je třeba vycházet z toho, že ode dne [datum] již žalobci žádná újma nevznikla, a proto je činnost nebo nečinnost soudů nepodstatná. Celková délka řízení před soudy trvala [Anonymizováno] roky a [Anonymizováno] měsíce a dle žalované se jedná o dobu zcela přiměřenou. Celková dobu řízení tedy trvala [Anonymizováno] roky a [Anonymizováno] měsíců, čímž nebyla splněna podmínka stanovená ZOŠ spočívající v nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Nelze-li dovodit existenci nesprávného úředního postupu, je bezpředmětné se zabývat otázkou existence výše imateriální újmy a následující příčinné souvislosti. K jednotlivým kritériím žalovaná uvedla, že řízení lze považovat za složité, neboť probíhalo celkem před čtyřmi institucemi. Z § 31a ZOŠ a ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a čl. 6 Úmluvy vyplývá, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele, jednání příslušných orgánů a význam sporu sor stěžovatele. Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená. V tomto případě se jednalo o zajištění daně z přidané hodnoty a obecně lze konstatovat, že Evropský soud pro lidská práva daňové otázky do odškodňování dle čl. 6 Úmluvy nezahrnuje. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích zpravidla představuje nejvyšší míru satisfakce, neboť se poskytne pouze v případě, že nemajetkovou újmu nebolo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva, které je ovšem samostatnou a plnohodnotnou formou zadostiučinění, by se nejevilo jako dostačující. Jak již bylo shora uvedeno, žalovaná považuje délku řízení v trvání [Anonymizováno] roky a [Anonymizováno] měsíců za zcela přiměřenou. Pokud řízení trvalo déle před soudy, pak ale z materiálního hlediska došlo k jeho ukončení dne [datum]. Pokud navrhuje žalobce zvýšení odškodnění o [Anonymizováno]% z důvodu významu pro jeho podnikání, kdy údajně došlo k jeho celkové paralýze, pak toto nijak nedokládá. Jelikož žalobce nezakládá do veřejného rejstříku listiny svědčící o stavu jeho hodpodaření, nebylo možno stav jeho hospodaření ověřit ani z tohoto zdroje. Podle rozsudku [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] se za typověš zvýšeně významná řízení považují zejména trestní řízení, dále ta, kde jejich předmětem je právo na soudní ochranu osobnosti, rodinně-právní vztahy, řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu. Posuzovaná věc do nich nepatří. Navíc se jedná o řízení týkající se zákonem stanovené daňové povinnosti, na které se vztahuje ústavním soudem konstatovaná akceptovatelná výjimka zásahu do základních práv. Přiznání finančního odškodnění pro tento typ řízení by zakládal „finanční diskriminaci“ osob, které se domohly de facto stejného zacházení v řízeních diametrálně zasahujících do jejich osobního žitota, a připomněla zákonné povinnosti každého daňového subjektu dle daňového řádu. Každý daňový subjekt je povinen strpět legitimní zásah do svých práv za účelem splnění těchto povinností a nemělo by docházet k omezování této činnosti prostřednictvím neúměrně vysokých přiznaných částek za údajnou psychickou újmu, která ale spočívá pouze v obavě, zda daňový subjekt správně vypočetl a odvedl daň (anebo v obdobných řízeních). Žalobce se tedy mohl obávat pouze toho, že bude nucen vrátit finanční prostředky, které náleží České republice, proto jí žádná nemajetková újma nevznikla a v této souvislosti se odkázala na rozsudek [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], když i v případě žalobce se jednalo o finanční prostředky, které měly již za zdaňovací období leden 2015 již odvedeny do státního rozpočtu, což potvrdilo i odvolací finanční ředitelství pravomocným stanovením této povinnosti. Ostatní demokratické státy Evropy již ve smyslu principů ESLP daňové záležitosti oproti ČR zásadně odškodňovat odmítají. Dále doplnila své vyjádření k žalobě a zdůraznila, že z hlediska posouzení přiměřenosti délky řízení je nutno považovat za konec řízení okamžik, kdy účastníkovi je již zřejmé, že mu v daném řízení bude či nebude vyhověno a to přes to, že řízení dosud ještě formálně ukončeno v souladu s procesními předpisy nebylo a tedy ač je ještě formálně trvající, nemohl být již nikdo v nejistotě ohledně výsledku a odkázala se např. na rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]. Smyslem odškodnění není sankcionování státu za vedení řízení, nýbrž odškodnění újmy, která vznikla nejistotou účastníka (sp. zn. [spisová značka]). V tomto případě okamžikem pravomocného stanovení daně zanikla ze zákona účinnost zajišťovacího příkazu, přičemž splývá okamžik stanovení a splatnosti daně a tímto dnem byl den [datum], kdy také došlo k ukončení řízení o zajišťovacím příkazu a od tohoto data již žalobci žádná újma vznikat nemohla.

3. Žalobce se vyjádřil k argumentaci žalované s tím, že doba mezi [datum] a [datum] skutečně činí [Anonymizováno] měsíců. Nelze se však ztotožnit s tvrzením žalované, že řízení trvalo pouze [Anonymizováno] roky a [Anonymizováno] měsíců. Odkázal se na judikaturu uvedenou žalovanou s tím, že z ní vyplývá, že relevantními skutečnostmi pro posuzení celkové délky řízení je okamžik zahájení tohoto řízení (zde [datum]) a okamžik konce řízení, což zpravidla představuje okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno a do té doby je třeba započítat i případné řízení o kasační stížnosti a není ani vyloučeno, aby požadavek na přiměřené zadostiučinění byl požadován úspěšně i ohledně dosud neskončeného řízení. Nesouhlasil ani s tím, že by snad žalobci nevznikla žádná újma proto, že od [datum] už bylo jasné, jak řízení dopadne a rozhodnutím NSS byl pouze potvrzen existující stav. NSS svým rozhodnutím zrušil jak rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], tak i Odvolacího [Anonymizováno] [Anonymizováno] s tím, že došlo k porušení zákona ve vztahu k žalobci a nikoliv proto, že by vedení řízení bylo již neúčelným. Dále je pro věc důležité to, že v tomto případě byla projednávána otázka zákonnosti vydaných zajišťovacích příkazů a fakt, že posléze byla pravomocně stavenovena daň z předané hodnoty za [Anonymizováno] [Anonymizováno] další vývoj v posuzovaném řízení nijak neovlivnilo. NSS v rozsudku také jednoznačně určil, že po vydání rozhodnutí bude dále v řízení u Odvolacího finančního ředitelství pokračováno, nejednalo se tedy pouze o „potvrzení stávajícího stavu“, jak argumentuje žalovaná. Dále poukázal na to, že v rámci řízení byla rozhodnutí [Anonymizováno] a poté [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] shledána jako vadná, tj. ve smyslu ZOŠ nezákonná, přičemž nebýt žalobce, která se určení těchto vad domáhal, stala by se i přes svou vadnost pravomocnými a zavazujícími. Žalobce neměl jinou možnost na tuto nezákonnost upozornit, než že bude v řízení podanými zákonnými prostředky jejího určení domáhat. Odkázal se na aktuální stanovisko [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyjádřené v rozsudku ze dne [datum], čj. [spisová značka], kterým bylo rozhodováno o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu čj. [spisová značka] z něhož výplývá, že daňové řízení je svým charakterem řízením správním, na něž navazovalo řízení soudní. Podle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 2404/21 je třeba správní řízení a navazující soudní řízení považovat z ústavněprávního hlediska za řízení jediné. Rozhoduje-li se podle čl. 38 odst. 3 Listiny o zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky řízení, je nutno přihlédnout při stanovení celkové délky řízení, taktéž k délce správního řízení, které soudnímu řízení předcházelo. Je dále rozhodné, zda toto řízení spadá do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, tj. zda jde o správní řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, neboť u nich vyplývá právo na přiměřenou délku řízení z čl. 38 odst. 2 Listiny. Ústavní soud pak dospěl k jednoznačnému závěru, že daňové řízení včetrně daňové kontroly se dotýká ústavním pořádkem zaručeného práva na ochranu vlastnického práva a práva na informační autonomii jednotlivce. V řízení posuzovaném shora se jednalo o řízení identické s tímto a proto i zde platí, že bylo rozhodováno o základním právu, kvůli čemuž je třeba zohlednit celkovou délku řízeníá včetně součního a posoudit ji jako jeden celek, přičemž v rámci tohoto má být zaručeno, že ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny takové proběhne bez průtahů i bude mít přiměřenou délku jako takovou. Dojde-li pak k porušení této záruky, platí presumpce nemajetkové újmy. Dále žalobce poukázal i na znění obecné úpravy v § 13 obč. zák. garantující právo každého domoci se právní ochrany obdobně, jako v jiném právním případě. Dále poukázal na to, že názory žalované jsou v příkrém rozporu s názory poblikovanými ve stanovisku NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, když není důvodu, aby v tomto případě se soud o nich odchýlil. Dále upozornil na to, že důvodem zániku účinků zajišťovacího příkazu byla skutečnost, že [Anonymizováno] o podaném odvolání nerozhodlo včas a nezohlednilo při svém rozhodování pozbytí jeho účinků, čímž se dopustilo nezákonnosti. Až teprve před soudem vyšlo najevo, že rozhodnutí OFŘ bylo nezákonné. Tento stav je s ohledem na příslušná ustanovení ZOŠ jedním z předpokladů, aby se žalobce mohl případně domáhat vůči státu náhrady škody. Dopadem zajišťovacího příkazu byla skutečnost, že žalobce byl paralyzován ve své podnikatelské činnosti a tento stav již nedokázal jakkoliv napravit. Pokud by OFŘ nepostupovalo nezákonné, došlo by k pozbytí účinků zajišťovacího příkazu a žalobce by nadále mohl podnikatelskou činnost vyvíjet. Žalobce se svým postupem ve správním a soudním řízení snažil zamezit účinnkům nezákonného postupu správního orgánu a pokusit se vrátit se k plnohodnodnému výkonu podnikatelské činnosti, ale z důvodu délky řízení se mu to již nepodařilo. Nebylo by spravedlivé, aby žalované z tohoto postupu plynul nějaký benefit.

4. Z obsahu správního spisu a to ze zajišťovacího příkazu [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] Prahu, čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[tel. číslo] ze dne [datum], z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum], z exekučního příkazu čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[tel. číslo] ze dne [datum], z dodatečného platebního výměru na daň z přidané hodnoty čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[tel. číslo] ze dne [datum], z rozhodnutí [Anonymizováno] o odvolání čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[tel. číslo] ze dne [datum], soud zjistil, že [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] vydal dne [datum] zajišťovací příkaz specifikovaný shora za účelem zajištění daně z přidané hodnoty žalobce za zdaňovací období [Anonymizováno] [Anonymizováno] složením jistoty v celkové částce [částka] na depozitní účet správce daně, který byl žalobci doručen dne [datum]. Uvedené rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, o kterém bylo odvolacím orgánem ([Anonymizováno]) rozhodnuto dne [datum] tak, že bylo zamítnuto a zajišťovací příkaz potvrzen. Dne [datum] byl vydán exekuční příkaz na prodej movitých věcí za účelem vymožený nedoplatku daně ve výši [částka] s tím, že exekutor je oprávněn sepsat movité věci dlužníka, zpeněžit je a z výtěžku prodeje uspokojit pohledávku k zajištění dosud nestanovené DPH ve prospěch [Anonymizováno] pro [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [Anonymizováno], doručen byl žalobci dne [datum]. Dne [datum] [Anonymizováno] odvolání žalobce bylo zamítnuto a potrvzeno rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]-zajišťovací příkaz.

5. Ze spisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce dne [datum] podal žalobu proti rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], dne [datum] byla žalobce vyzváz k zaplacení soudního poplatku a příslušný orgán vyzván dne [datum] k vyjádření k žalobě a předložení spisového materiálu, což učinil dne [datum]. Dne [datum] byl vydán pokyn asistentem k předložení spisu soudci. Dne [datum] byl soud [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. m. [Anonymizováno] požádán o sdělení aktuálního stavu řízení, soud odpověděl na tuto žádost dne [datum]. Dne [datum] byl spis k vyřízení předán jiné soudkyni z důvodu změny rozvrhu práce [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dne [datum] bylo [Anonymizováno] vyzváno k doplnění spisového materiálu a jednání nařízeno na [datum], když na něm byl vyhlášen rozsudek čj. [spisová značka], kterým byla žaloba zamítnuta. Dne [datum] byla žalobcem podána k [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] kasační stížnost a spis byl tomuto soudu předložen dne [datum]. Dne [datum] tento soud vydal rozhodnutí, kterým byl rozsudek [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zrušen, dále bylo zrušeno rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum] a zajišťovací přízak [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] ze dne [datum] a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že žalovaný ([Anonymizováno]) bydal rozhodnutí o odvolání žalobce až po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty pro jeho vydání. Ve věci tak nebyla dodržena lhůta pro vydání rozhodnutí o zajišťovacích příkazech stanovená v § 168 odst. 1 daňového řádu a zajišťovací příkazy se staly neúčinnými. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

6. Z žádosti žalobce ze dne [datum], dokladu z doručení do DS, potvrzení o přijetí žádosti o náhradu nemajetkové újmy ze dne [datum] a ze sdělení [Anonymizováno] [Anonymizováno] k žádosti o náhradu nemajetkové újmy dle zák. č. 82/1998 Sb. ze dne [datum] vyplynulo, že dne [datum] podal žalobce žádost o náhradu nemajetkové újmy, která mu vznikla nepřiměřenou délkou předmětného správního řízení, když byl po celou dobu trvání řízení vystaven nejistotě, která trvala více, jak [Anonymizováno] měsíců. Došlo tak k porušení práva žadatele na projednání věci a vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Požádal o zadostiučinění v penězích ve výši [částka], k jejímuž vyčíslení dospěl způsobem popsaným i této žalobě. Žalovanou nebylo této žádosti vyhověnu z důvodu, popsaných i ve vyjádření v této věci.

7. Z dodatečného platebního výměru na daň z přidané hodnoty čj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] žalobci uvedeného dne doměřil daň z přidané hodnoty za [Anonymizováno] [Anonymizováno] na částku [částka] a dále penále ve výši [částka]. Uvedené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. Dne [datum] rozhodlo [Anonymizováno] o odvolání žalobce tak, že dodatečný platební výměr v zásadě potvrdil, když odvolací námitky žalobce shledal jako nedůvodné, pouze upravil lhůty pro splnění uvedených povinností.

8. Soud nejprve zkoumal, zda žalobcem označený orgán, je příslušnou organizační složkou k jednání za stát v tomto případě příslušnou ve smyslu § 6 zák. č. 82/1998 Sb. Podle odst. 1 uvedeného ustanovení ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle odst. 3 došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení. Podle uvedeného ustanovení je tedy příslušným orgánem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], do jehož působnosti patří činnost [Anonymizováno] úřadů.

9. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav, který ani nebyl účastníky zpochybněn, jednalo se především o právní posouzení nároku žalobce.

10. Zjištěný skutkový stav po té soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 3 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona. Podle § 5 uvedeného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. je uplatnění nároku na náhradu škody podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 zák.č. 82/1998 Sb. se může poškozený domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Z provedených důkazů uvedených v odst. 6 odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že podmínky pro uplatnění nároku u soudu žalobce splnil.

17. Datem nabytí právní moci rozhodnutí NSS ČR, tj. [datum], pak žalobce omezil období, které z hlediska v žalobě uplatněného důvodu (průtahy řízení podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.) mohl soud v tomto řízení přezkoumávat, když za počátek přezkoumávaného období soud považuje začátek nejdříve zahájeného řízení před správním orgánem a to vydání zajišťovacího příkazu, tj. dne [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno].

18. Soud pro posouzení nároku žalobce musel s ohledem na uvedená zákonná ustanovení vyřešit několik rozhodných otázek: 1) zda došlo v přezkoumávaných řízeních k neodůvodněným průtahům představující nesprávný úřední postupu, tj. zda byla překročena zákonem stanovená lhůta pro rozhodnutí a to bez zavinění žalobce jako oprávněné osoby a zda tedy vznikla z důvodu nepřiměřené délky řízení nemajetková škoda na straně žalobce 2) jaká lhůta byla pro rozhodnutí v této věci přiměřená 3) pokud tato nemajetková škoda vznikla, zda existuje příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem uvedeným v bodě 1) a touto nemajetkovou škodou 4) zda byly splněny zákonné podmínky pro odškodnění této škody v penězích Pokud byly splněny shora uvedené podmínky, tak za účelem zjištění výše odškodnění soud musel dále posoudit: a) zda řízení před správními a soudními orgány považovat z hlediska event. odškodnění za jeden celek b) stanovit konečnou výši odškodnění za použití hledisek uvedených v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. ve spojení se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR, sp. zn. Cpjn 206/201 19. V souvislosti s posouzením otázky pod bodem 18. soud musel vyřešit, zda tento případ je možno podřadit pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a tudíž je nezbytné posuzovat přiměřenost jeho délky jako celek ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zák. č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů, či nikoliv a po té posuzovat jednotlivé průtahy v řízení zvlášť. Závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníkům řízení nemajetkovou újmu, je dán, jestliže v posuzovaném správním řízení jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, toto právo nebo závazek má svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, soukromoprávní povahy (viz např. rozhodnutí NS ČR ze dne 29.9.2015, 30 Cdo 344/2014). Soud dospěl k závěru, že shora uvedené podmínky byly splněny a věc spadá pod úpravu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Soud má za to, že ve smyslu platné judikatury (rozhodnutí NS i ÚS ČR, např. sp. zn. II.ÚS 570/20, 30 Cdo 3118/2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, IV. ÚS 2404/2021) se základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů týká i správního řízení daňového bez ohledu na to, zda na ně navazuje soudní přezkum či nikoliv a posuzuje se tedy jako řízení jediné. Daňové řízení včetně daňové kontroly se dotýká ústavním pořádkem zaručeného práva na ochranu vlastnictví a práva na informační autonomii jednotlivce a dle čl. 38 odst. 2 Listiny o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem musí být vykládán v tom smyslu, že zaručuje řízení bez průtahů i přiměřenou délku jako takovou, a že zaručuje projednání věci v přiměřené době ve všech správních řízeních, v nichž jde o základní právo nebo svobodu bez ohledu na to, zda na ně navazuje soudní přezkum či nikoliv. Soud tedy dospěl k závěru, že z hlediska přiměřenosti doby trvání je třeba na řízení pohlížet jako na celek a platí presumpce nemajetkové újmy. Řízení v této věci tedy trvalo celkem [hodnota] let, [Anonymizováno] měsíců a [Anonymizováno] dny. I pokud by měl soud za to, že by se jednalo o řízení složité, pak za přiměřenou lhůtu k projednání považuje lhůtu [Anonymizováno] roku a tudíž správní řízení mělo být skončeno k datu [datum]. Lhůta tedy byla překročena o [Anonymizováno] roky, [Anonymizováno] měsíců a [Anonymizováno] dny a trvání řízení je možno pověžovat za nepřiměřené, došlo k průtahům a nesprávnému úřednímu postupu. Při stanovení přiměřené lhůty k projednání soud vychází z premisy, že již za průtahy v délce přesahující jeden rok vzniká nárok na odškodnění, byť ve snížené (poloviční) výši. Pokud jde však o posouzení složitostí řízení, pak má soud za to, že tato spočívala pouze v tom, že řízení probíhalo celkem před čtyřmi orgány různých instancí, ale co se týká jeho obsahu, jednalo se o řízení jednodušší, standardní (zde řízení o vydání zajišťovacích příkazů), které tvoří běžnou náplň činnosti správce daně. Ani řízení před správními soudy nebylo nikterak právně či skutkově komplikované, soudy rozhodovaly bez odročování jednání a činění složitého dokazování a nijak mimořádných úkonů po té, co jim byla předložena správní materie. Přesto i zde došlo k průtahu, který v konečném důsledku vedl k zrušení a vyslovení neúčinnosti zajišťovacího příkazu soudem. V řízení soudním však došlo k období déletrvající, ničím neodůvodněné nečinnosti, a to před soudem městským především v období od [datum] až [datum], kdy nebyly činěny žádné úkony směřující k rozhodnutí věci vůbec, anebo pouze formálně. Před NSS následně došlo k rozhodnutí věci téměř rok od předání spisu ([datum]-[datum]), aniž by vyplynul ze spisu k tomuto oprávněný důvod. Tyto průtahy byly hlavními příčinami celkového trvání správního řízení. Z toho vyplývá závěr soudu, že na straně žalobce vznikla nemajetková škoda a mezi tímto nesprávným úředním postupem a nemajetkovou škodou na straně žalobce existuje příčinná souvislost. Zajišťovacím příkazem, na základě kterého byla ihned nařízena exekuce prodejem movitých věcí žalobce, došlo k zásahu do majetku a podnikatelské činnosti žalobce. Ten proti němu brojil všemi dostupnými řádnými i mimořádnými opravnými prostředky. Vzhledem k tomu, že tuto nemajetkovou újmu žalobce nelze nahradit jinak a pouhé konstatování práva by se soudu nejevilo jako postačující kompenzací k celkové délce řízení, která výrazně překračuje dobu přiměřenou i vzhledem k jednotlivých nedůvodným prodlením, uložil žalované povinnost náhradu poskytnout žalobci v penězích. Takovou kompenzaci požadoval sám žalobce, který sám ji považuje za přiměřenou satisfakci jemu způsobené újmy, což soud respektoval a nebylo důvodu tomuto požadavku nevyhovět. Újma žalobce je spatřována ve stavu nejistoty o oprávněnosti (i důvodech případné neoprávněnosti) vydaného zajišťovacího příkazu a vedení následné exekuce, trvání exekučního řízení, kdy se má obecně za to, že každé exekuční řízení se promítá do různých sfér fungování povinného (např. vedení v evidenci dlužníků, nemožnosti nakládat se zajištěnými movitými věcmi a podnikat s nimi ze účelem dosažení příjmů, komplikacemi při čerpání úvěrů), a pro žalobce nesporně představovalo nutnost vynakládat čas a prostředky, stejně tak jako u jiných povinných osob. V tomto směru neposkytl žalobce žádná konkrétní tvrzní, proto soud vycházel z obecně známých následků exekučního řízení pro jakoukoliv jinou osobu povinného subjektu. Nejistota žalobce dle názoru soudu byla odstraněna až rozhodnutím NSS, který napadený zajišťovací příkaz zrušil a označil za neúčinný a teprve tímto rozhodnutím byla jeho neúčinnost a její důvody pravomocně deklarována. Pokud žalovaná argumentuje vydáním dodatečného platebního výměru, který měl odstranit stav nejistoty žalobce tím, že se původní zajišťovací příkaz stal ze zákona neúčinným, pak opomíjí, že v době jeho vydání ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) stále bylo vedeno neskončené řízení před soudy, které následně věc vrátily správním orgánům k dalšímu řízení po té, co zajišťovací příkaz, který měl být již od roku [Anonymizováno] neúčinným, zrušil a určil jeho neúčinnost, avšak z jiných důvodů, než proto, že byl vydán dodatečný platební výměr. Shledal, že tento zajišťovací příkaz měl být pro nezákonnost, resp. neúčinnost zrušen již [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], neboť v řízení o zajišťovacím příkazu nebylo rozhodnuto v zákonné lhůtě. Dá se tedy říci, že v předmětném správním řízení bylo vydáno i nezákonné rozhodnutí, které bylo jako pravomocné pro nezákonnost zrušeno, což by samo o sobě rovněž zakládalo nárok žalobce na náhradu nemateriální újmy. Soud tedy v tomto směru se neztotožnil s obranou žalované, že trvání řízení bylo již od určitého data pouze formální, a proto v něm nemohla žalobci vznikat žádná újma.

20. Po vyřešení uvedených otázek soud tedy přistoupil ke stanovení samotné výše nároku žalobce. Vycházel přitom z ustálené judikatury, podle které je možné za každý rok trvání nepřiměřené délky trvání řízení uvažovat o obecné výši imateriální újmy v částce [částka] za každý rok trvání posuzovaného řízení, ale protože každé řízení nějakou dobu trvá, tak za první dva roky lze přiznat částku pouze v poloviční výši. Soud tedy za první dva roky trvání řízení přiznal částku 2x [částka], tedy [částka]. Za další tři roky částku 3x [částka], tj. [částka], za [Anonymizováno] měsíců poměrnou část ve výši [částka] a za [Anonymizováno] dny poměrnou částku [částka], základní částka pro finanční odškodnění činila celkem [částka].

21. Použil-li soud moderační hlediska, pak uvedenou částku zvýšil o [Anonymizováno]%, neboť shledal, že průtahy v řízení (především před soudy) byly poměrně značné a způsobené neodůvodněnou nečinností, když žalobce se na nich nijak nepodílel (zvýšení o 10%-[částka]). Vzhledem k tomu, že byl žalobce bezdůvodně omezen v nakládání se svými movitými věcmi z důvodu neoprávněně nařízené exekuce a tím bylo omezeno jeho vlastnické právo k nim po dobu cca [Anonymizováno] let (od vydání zajišťovacího příkazu do vydání dodatečného platebního výměru) a po tuto dobu byl žalobce postižen i dalšími následky vedené exekuce, soud z tohoto důvodu spočívajícího ve významu pro žalobce přistoupil k dalšímu zvýšení o 10%-[částka], tj. celkem o částku [částka]. Soud přiznal jako odškodnění žalobci částku [částka] a ve zbytku žalované částky, tj. [částka] byla žaloba zamítnuta (viz výrok II.). Pokud jde o další hlediska, pak řízení sice probíhalo před více orgány, nicméně, jak už bylo uvedeno shora, nebylo nijak složité po skutkové stránce a přesto trvalo dlouho, a proto soud nepřistoupil ke snížení shora uvedené částky.

22. Soud také přiznal žalobci právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil zákonným postupem v souladu se Stanoviskem Cpjn 206/2010 bod 10 v zákonné výši. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst 1 o.s.ř.., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Přestože žalobce byl úspěšný jen ohledně části žalované částky, soud mu přiznal právo na plnou náhradu nákladů, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a dále náklady na právní zastoupení za 8 úkonů právní pomoci po [částka], dáel 8x režijní paušál po [částka] a dále cestovným ve výši [částka] na jednání [datum] a [částka] jako náhradu za ztrátu času cestou k uvedenému jednání, a tytéž náklady spojené s jednáním dne [datum]. Každá cesta byla uskutečněna z a do sídla právního zástupce žalobce, tj. celkem [hodnota] km absolvovaná [Anonymizováno] zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], PHM diesel, s automatickou převodovkou, s kombinovanou spotřebou 6,4 l/100 km, bez doložení ceny pohonných hmot a v TP vozidla není uveden údaj o spotřebě PHM, proto je třeba použít use. § 24 odst. 2 písm. k) zák. č. 586/1992 Sb. a postupovat podle bodu 22 a tedy z přílohy k Pokynu D-190 ministerstva financí, což v případě uvedeného vozidla činí spotřebu uvedenou shora. Cesta k jednání soudu a zpět zabrala [Anonymizováno] minut a náhrada tedy činí částku [částka] za 4 započaté půlhodiny. Právní zástupce žalobce byl v období od [datum] do [datum] osobou registrovanou k dani z přidané hodnoty, která činí za toto období z příslušných položek částku [částka]. Celkem tedy náklady žalobce činí [částka].

Poučení