20 C 117/2022 - 145

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Miroslavem Neuerem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozený [Anonymizováno] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [jméno FO], narozený [datum] bytem [adresa] zastoupený zástupcem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B], o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: rodinný dům č. p. [Anonymizováno] v [adresa], pozemek parc. č. [Anonymizováno], trvalý travní porost, a pozemek parc. č. [Anonymizováno] zahrada, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota], který je veden u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště [adresa], pro obec a katastrální území [adresa], se zrušuje.

II. Pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: rodinný dům č. p. [Anonymizováno][Anonymizováno]v [adresa], pozemek parc. č. [Anonymizováno] trvalý travní porost, a pozemek parc. č. [Anonymizováno] zahrada, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota], který je veden u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště [adresa], pro obec a katastrální území [adresa], se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) [jméno FO] na jeho vypořádací podíl částku 77 000 Kč a žalovanému 2) [jméno FO] na jeho vypořádací podíl částku 308 000 Kč, to vše do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 116 477 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 12. 2022 domáhala proti žalovaným zrušení podílového spoluvlastnictví k předmětným pozemkům, které se nacházejí v obci a katastrálním území [adresa] a jsou zapsány na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, Katastrálního pracoviště [adresa]. Vedle těchto nemovitostí učinila žalobkyně předmětem vypořádání ještě nemovitosti, které se nacházejí v katastrálním území obce [adresa].

2. V žalobě uvedla, že je vlastníkem podílu o velikosti , což vyplývá ze stavu zapsaného na výše uvedeném listu vlastnictví. Žalovaní byli v době podání žaloby vlastníky každý k ideálnímu podílu o velikosti 1/20 na předmětných nemovitostech. Nabytí spoluvlastnických podílů bylo žalobkyni, žalovaným a dalším dědicům potvrzeno usnesením Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], čj. [Anonymizováno], v řízení o pozůstalosti po panu [jméno FO], bratrovi žalobkyně. Již v tomto řízení byla mezi účastníky pozůstalostního řízení koncipována dohoda, se kterou všichni účastníci nejprve souhlasili, nicméně v okamžiku podpisu žalovaní překvapivě změnili své stanovisko, a proto dohoda uzavřena nebyla. Toto pozůstalostní řízení bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně ukončeno bylo dne [datum]. Bylo tedy vedeno téměř 5 let.

3. Po skončení pozůstalostního řízení byly uzavřeny příslušné smlouvy, na jejichž základě došlo k částečné realizaci návrhu dohody, která byla opakovaně předmětem tohoto řízení. Žalobkyně tak nabyla další podíly na nemovitostech, čímž se stala jednoznačně většinovým vlastníkem. Hodnota nemovitostí byla v pozůstalostním řízení stanovena na základě odborného vyjádření realitní kanceláře (čl. 27 spisu), na které i žalobkyně v žalobě odkazovala a tvrdila, že není třeba oceňovat nemovitosti znaleckým posudkem.

4. Soud nejprve vydal usnesení, dle kterého se část řízení (v rozsahu nemovitostí nacházejících se v obci a katastrálním území [adresa]) vyloučila k samostatnému projednání a následně postoupila místně příslušnému soudu. Předmětem tohoto řízení tak zůstaly pouze nemovitosti nacházející se na LV č. [hodnota] v obci a katastrálním území [adresa].

5. V průběhu tohoto řízení žalobkyně navrhovala procesní nástupnictví při singulární sukcesi dle § 107a o. s. ř., jelikož nejprve žalovaný 1) [jméno FO] převedl svůj spoluvlastnický podíl o velikosti 1/20 na žalovaného 5), soud proto nejprve připustil, aby namísto žalovaného 1) [jméno FO] vstoupil do řízení žalovaný 5) [jméno FO] (viz. usnesení čl. 103 spisu). Následně byla uzavřena darovací smlouva mezi [jméno FO] a [jméno FO] jako darujícími a [jméno FO] jako obdarovaným. Žalobkyně pak opět v písemném podání navrhla, aby do řízení namísto žalovaného 1) a žalovaného 3) vstoupil žalovaný 4) [jméno FO]. Soud vyhověl návrhu žalobkyně a připustil navrhované procesní nástupnictví u jednání dne 16. 10. 2023. Okruh žalovaných se tak zúžil pouze na žalovaného 1) [jméno FO] (s původním podílem 1/20) a žalovaného 2) [jméno FO], který má na předmětných nemovitostech podíl o velikosti ideální 4/20.

6. Oba žalovaní v průběhu řízení několikrát odmítli přistoupit na smírné vyřešení tohoto sporu. Od počátku souhlasili se zrušením spoluvlastnictví, nicméně tvrdili, že soud návrhu žalobkyně nemůže vyhovět, jelikož předmětné pozemky lze dle jejich názoru rozdělit. Kromě tohoto návrhu na rozdělení pak žalovaní navrhovali jako alternativní návrh přikázání všech pozemků do výlučného vlastnictví žalovaného 2) [jméno FO] (původně žalovaný 5).

7. Již v podání (nazvaném odvolání) ze dne 25. 1. 2023 žalovaní shodně uvedli, že by měly být veškeré pozemky v obou katastrálních územích projednány v tomto řízení, jelikož žalobkyni by měly být přikázány pozemky v k. ú. [adresa] a žalovanému 2) pak pozemky v k. ú. [adresa]. Žalovaný by potom vyplatil ostatním spoluvlastníkům jejich hodnotu podílů, jak bude stanovena ve znaleckém posudku. Tomuto návrhu však soud nemohl vyhovět, jelikož pro pozemky v k. ú. [adresa] platí výlučná místní příslušnost jiného okresního soudu a zdejší soud tak musí rozhodovat pouze o pozemcích v k. ú [adresa]. Skutečnost, že v řízení před Okresním soudem ve [adresa] bylo již rozhodnuto a účastníci s tímto rozhodnutím souhlasili, nemůže mít žádný vliv na toto řízení.

8. S návrhem žalovaných na rozdělení pozemků mezi žalobkyni a žalovaného 2) od počátku nesouhlasila žalobkyně. Tvrdila, že takové rozdělení není z mnoha důvodů možné, a proto by soud měl přikázat všechny pozemky do výlučného vlastnictví žalobkyni jako většinovému vlastníkovi ze a zároveň ji zavázat vyplatit žalovaným 1) a 2) hodnoty jejich podílů.

9. Se zrušením podílového spoluvlastnictví žalovaní souhlasili, nicméně od počátku požadovali, aby soud ve věci ustanovil znalce a uložil mu povinnost vypracovat znalecký posudek na ocenění hodnoty pozemků v k. ú. [adresa]. Proto soud ustanovil v této věci znalce [tituly před jménem] [jméno FO] (čl. 108 spisu) a žalovaným uložil povinnost zaplatit zálohu na vypracování znaleckého posudku ve smyslu ustanovení § 141 o.s.ř. s tím, že byli soudem poučeni o tom, že pokud tuto zálohu ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení nezaplatí, nelze takový důkaz provést.

10. Soud v zadání znaleckého posudku rovněž vznesl dotaz na znalce v tom smyslu, zda by v případě rozdělení nemovitostí mezi žalobkyni a žalovaného 4) nedošlo k podstatnému snížení hodnoty těchto pozemků s ohledem na jejich možnost budoucího využití.

11. V usnesení, dle kterého byl ustanoven v této věci jako znalec [tituly před jménem] [jméno FO] a bylo mu uloženo vypracovat znalecký posudek, bylo vyhověno písemnému návrhu žalovaných. Zatímco žalobkyně předložila soudu ocenění pozemků, které vyhotovila realitní kancelář pro účely dědického řízení a od počátku tvrdila, že nelze pozemky rozdělit, tak žalovaní pouze tvrdili opak, soudu však žádné relevantní důkazy pro svá tvrzení nepředložili. Navrhovali, aby soud sám ustanovil znalce k ocenění pozemků s tím, že žádný konkrétní dotaz na znalce neuvedli.

12. Podle ustanovení § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

13. Dle ustanovení § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

14. Jelikož právní úprava taxativně stanoví, jak má soud při hledání způsobu vypořádání postupovat, přistoupil soudce ke vznesení dotazu č. [hodnota]) na znalce, aby tak byla odborně zodpovězena otázka, zda by v případě rozdělení pozemků, jak požadují žalovaní, došlo k podstatnému snížení její hodnoty ve smyslu ustanovení § 1144 odst.1 o. z., což tvrdila žalobkyně.

15. Tím, že žalovaní zálohu na znalecký posudek nesložili, nemohl soud provést klíčový důkaz, kterým v tomto případě měl být znalecký posudek, jehož provedení se domáhali žalovaní. Soud proto spis v této věci znalci nezasílal a znalci tak neběžela lhůta k vypracování znaleckého posudku. Následně pak soud písemně vyrozuměl znalci o tom, že znalecký posudek pro nezaplacení zálohy vyhotoven nebude.

16. Z odborného vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], které předložila u posledního jednání žalobkyně, vyplývá, že se jedná o soubor pozemků v obci [adresa]. Stavební pozemek p. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům (zchátralá dřevěnice), hospodářský objekt a chlév, se nachází u hlavní cesty a ze zadní strany vede úzká obecní cesta. Při pohledu od domu přes cestu pak za cestou navazují další dva pozemky, které tvoří zahradu. Všechny objekty na stavebním pozemku jsou ve velmi špatném technickém stavu, a proto znalec jejich hodnotu považoval za zápornou (vlastník bude muset vynaložit prostředky na jejich demolici, případně podstatně větší prostředky na jejich opravu, což však nebude ekonomicky výhodné). Z těchto všech důvodů tak hodnotu všech pozemků stanovil znalec na částku 1 540 000 Kč. Hodnota podílu žalovaného 1) tak představuje skutečně pouze částku 77 000 Kč (1 540 000/20), hodnota podílu žalovaného 4) je potom částka 308 000 Kč (1 540 000/5) za podíl o velikosti 4/20 neboli 1/5.

17. Z výpisu z katastru nemovitostí a ze smluv předložených žalobkyní soud zjistil, že nemovitosti, které jsou předmětem tohoto řízení (dále také jen „předmětné nemovitosti“), nabyli účastníci řízení do podílového spoluvlastnictví na základě rozhodnutí v pozůstalostním řízení po zemřelém bratrovi žalobkyně. Pozůstalost tvořilo celkem [hodnota] pozemků, které – z důvodu na straně žalovaných, kteří bezdůvodně zmařili uzavření dohody dědiců, podle níž měla žalobkyně mimo jiné nabýt do výlučného vlastnictví předmětné nemovitosti – nabylo podle zákonné dědické posloupnosti 12 dědiců.

18. Vzhledem k tomu, že mezi 7 dědici (tj. všichni kromě sourozenců [jméno FO]) byla i po skončení pozůstalostního řízení shoda na tom, že předmětné nemovitosti má nabýt do výlučného vlastnictví žalobkyně, došlo mezi nimi k uzavření příslušných smluv, na jejichž základě se žalobkyně stala vlastníkem předmětných nemovitostí. Se žalovanými k žádné dohodě nedošlo, neboť odmítali s žalobkyní ohledně mimosoudního vypořádání komunikovat, opakované pokusy žalobkyně o mimosoudní vypořádání žalovaní ignorovali.

19. Pokud žalovaní tvrdili, že žalobkyně hodlá předmětné nemovitosti prodat a k tomuto tvrzení navrhovali výslech dvou svědků, pak tento úmysl žalobkyně jednoznačně odmítla a soud neměl důvod přistoupit k výslechu svědků, jelikož žalovaní netvrdili, co konkrétně jiného by mělo být svědeckými výpověďmi prokázáno. Žalovaní tak neuvedli žádná konkrétní tvrzení, která by mohli svědci prokazovat, a která by jednoznačně svědčila pro jejich tvrzení. Samotný úmysl žalobkyně není v tuto chvíli podstatný, jelikož tento se může kdykoliv změnit i v budoucnu a rozhodnutí o vypořádání nemůže budoucího vlastníka v nakládání s nemovitostí omezovat.

20. K otázce, zda nemovitosti tvoří jeden funkční celek, žalovaní rovněž neuvedli žádná relevantní tvrzení, ze kterých by bylo možné toto dovodit. Naopak žalobkyně logicky argumentovala tím, že předmětné nemovitosti byly odjakživa společně užívány jako jeden funkční celek a odkázala přitom na zcela přiléhavé usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1438/2014: „pozemky přiléhající k obytným domům vytvářejí zpravidla s domem jediný funkční celek, slouží k lepšímu využití domu, a proto není v rozporu se zákonem postup, při kterém soud, jenž rozhoduje o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, přikáže pozemek-zahradu přilehlou k domu-tomu, komu připadá dům, aniž by provedl jeho dělení“ a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4063/2015: „…o takový soubor může jít např. i tam, kde sice nemovitosti bezprostředně nesousedí, ale jsou spolu funkčně spojeny.“ 21. Lze tak pouze doplnit, že pokud je na pozemku p. č. st. [Anonymizováno] stará dřevěnice spolu s další hospodářskou budovou, chlévem a mezi tímto pozemkem a pozemkem [Číslo parcely 3] je úzká obecní cesta, pak je zřejmé, že tyto pozemky budou mít logicky mnohem lepší využití, pokud budou mít jednoho vlastníka. Naopak pokud by soud přikázal žalovanému 2) pozemek [Číslo parcely 3], pak k tomuto pozemku by žalovaný 2) neměl zajištěn přístup po obecní cestě, když tento pozemek byl využíván jako celek s navazujícím pozemkem [Číslo parcely 3]. Tyto dva pozemky tvoří jednu zahradu a z obou strany jsou pozemky sousedů. Pokud by měl být pozemek [Číslo parcely 3] přikázán do výlučného vlastnictví žalovaného 2), musel by být zajištěn přístup na tento pozemek právě přes pozemek [Číslo parcely 3], čímž by zcela jistě došlo k výraznému snížení jeho hodnoty. [adresa] v terénu mezi oběma pozemky navíc není dosud nijak vyznačena (oba pozemky nejsou odděleny plotem). Již z tohoto závěru pak jednoznačně vyplývá, že tyto dva pozemky byly vždy užívány vlastníky jako společná zahrada a jejich rozdělení by znamenalo zcela jistě snížení hodnoty pro oba dva.

22. Žalovaní navíc v průběhu řízení mohli předložit nějaký důkaz, ze kterého vyplývá opak. V průběhu tohoto řízení však zůstali zcela pasivní, když nenavrhovali v tomto směru ani žádné otázky na znalce a rovněž nepředložili žádné další důkazy. Pokud žalovaný 2) argumentoval přístupem k pozemku [Číslo parcely 3] ze zadní strany přes pozemek 3. osoby, pak s tímto soud nemůže počítat jako se zajištěním přístupu pro jakéhokoliv budoucího vlastníka.

23. Z kopie katastrální mapy vyplývá, že pozemky [Číslo parcely 1] a [Číslo parcely 1] tvoří zahradu (zemědělské pozemky) k rodinnému domu, který je součástí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno].

24. K tomuto zjištění lze odkázat na Občanský zákoník - Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 1227: „V praxi nelze rozdělit funkční celek nemovitostí, např. dům s přilehlou zahradou (NS 22 Cdo 959/2014); nemusí přitom jít nutně o nemovitosti na sebe bezprostředně navazující, je-li zachována funkční souvislost“. Rozdělení předmětných nemovitostí tak není možné podle ustanovení § 1142 občanského zákoníku nejen proto, že slouží společně určitému účelu (využívání zahrady společně s rodinným domem), ale také proto, že by rozdělením nevznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak k možnosti stálého přístupu (§ 1142 odst. 2 občanského zákoníku), když bylo prokázáno, že k pozemku [Číslo parcely 1] není zajištěn samostatný přístup. [jméno FO] u posledního jednání žalovaní tvrdili, že mají k pozemku [Číslo parcely 3] zajištěn přístup přes pozemek ve vlastnictví třetí osoby (na základě jeho příslibu), pak takový přístup nelze považovat za dostatečný a do budoucna by nemusel svědčit každému vlastníkovi. Vznikla by tak situace, která by naopak v budoucnu vedla k dalším pozemkovým sporům, stejně tak by nově zřízená hranice mezi dvěma pozemky ([Číslo parcely 3] a [Číslo parcely 3]) znamenala pokračování rodinného sporu mezi účastníky a jejich příbuznými.

25. Kromě výše uvedeného k rozdělení předmětných nemovitostí nemohl soud přistoupit také z důvodu stanoveného v ustanovení § 1144 odst. 1 občanského zákoníku, neboť rozdělením předmětných nemovitostí by se podstatně snížila jejich hodnota, a to u každé z případně rozdělených částí; k tomu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, dle kterého nemovité věci nemůže soud rozdělit, pokud by se tím podstatně snížila jejich hodnota“ (§ 1144 odst. 1 o. z.). Ani rozdělením souboru nemovitostí by neměla být podstatně snížena hodnota nemovitostí, které jsou v něm zahrnuty. Tak např. je-li předmětem zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dům (resp. stavební pozemek, jehož je součástí) a přilehlá zahrada, je nepochybné, že vlastnické (i fyzické) rozdělení domu (resp. stavebního pozemku, na kterém se nachází) a zahrady je vždy možné. Takovým dělením by však zpravidla poklesla hodnota každé z těchto nemovitostí.“ 26. Jedním z hlavních důvodů, pro které žalobkyně byla nucena podat žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví předmětných nemovitostí, jsou konfliktní a špatné vztahy s žalovanými. Navzdory snahám žalobkyně v posledních 8 letech dosáhnout rozumné dohody o vypořádání majetku tvořícího pozůstalost (tj. také předmětných nemovitostí) či alespoň o správě tohoto majetku, žalovaní s žalobkyní nekomunikují, anebo komunikují způsobem výhrůžek a zastrašování. V tomto kontextu je zjevné, že v případě rozdělení předmětných nemovitostí by byl založen stav, který bude do budoucna vyvolávat další konflikty (spor o hranice pozemků a jiné sousedské spory); k tomu srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 837/2018: „Přes uvedené výhrady však dovolací soud souhlasí se závěrem odvolacího soudu v tom, že reálné dělení budovy na K. není dobře možné (§ 1147 o. z.), a to kvůli vysoce konfliktním vztahům mezi účastníky. Odvolací soud upozornil na staletou zkušenost ze sporů o společné zdi s tím, že takový stav není dobré vytvářet do budoucna; i když tento závěr nelze generalizovat, pro tuto konkrétní věc platí. I po vertikálním rozdělení by zůstalo mnoho věcí, předpokládajících součinnost účastníků, jako je péče o společnou dělicí zeď a při jejím užívání respekt k právům druhého, ev. součinnost při údržbě či opravě, kterou je třeba provést ze sousedního pozemku apod. […] Vzhledem k vysoce konfliktním vztahům mezi účastníky pak lze důvodně předpokládat vznik dalších sporů; i proto není rozdělení domu na dvě budovy dobře možné.“.

27. Pokud jde o tvrzení žalovaných, že by žalobkyně chtěla předmětné pozemky rozdělit na stavební a tyto prodat, toto tvrzení není pravdivé. Naopak žalobkyně již od roku 2015 tvrdí, že chce tyto pozemky a nemovitosti zanechat v rodině, stejně tak nechce zbourat ani dům, maximálně chce na pozemku do budoucna postavit nějakou dřevěnici (pokud to stavební úřad povolí) pro rodinné příslušníky.

28. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že pozemek [Číslo parcely 3] tvoří funkční celek s ostatními pozemky, takto byl vždy užíván, jedná se o travnatou zahradu, která je širší než navazující pozemek [Číslo parcely 3], a proto pokud by v budoucnu někdo chtěl postavit nějakou dřevěnici, spíše se nabízí tato část pozemku, která je na slunném místě (jak tvrdí žalobkyně). Pokud by byl pozemek [Číslo parcely 3] přikázán žalovanému 2) [jméno FO], pak by se hodnota zbývajících pozemků výrazně změnila, určitě by se snížila hodnota obou pozemků (musela by být zřízena služebnost práva chůze a jízdy přes pozemek [Číslo parcely 3]). Pozemek, který by připadl žalovanému, by neměl přístup, a pozemek, který by připadl žalobkyni, by zcela jistě ztratil na hodnotě díky rozměrům, menší využitelnosti, mimo jiné i v důsledku zřizované služebnosti. Proto nelze pozemek [Číslo parcely 3] oddělit od ostatních pozemků, jak navrhují žalovaní. Žalovaní navíc žádné takové řešení s přístupem přes pozemek [Číslo parcely 3] nenavrhovali a soudu žádný geometrický plán nepředložili.

29. Dalším důvodem, proč soud nevyhověl návrhu žalovaných na přikázání pozemku [Číslo parcely 3] do výlučného vlastnictví žalovaného 2), je jejich dlouhodobý postoj, kdy nejsou ochotni respektovat vůli ostatních většinových spoluvlastníků. Již v pozůstalostním řízení se prokázalo, že nejsou schopni uzavřít žádnou dohodu a svým postojem pouze způsobují prodlužování řízení (když nejprve jednají o uzavření dohody a potom bez jakéhokoliv zdůvodnění k podpisu dohody nepřistoupí). Stejně tak v tomto řízení žalovaní zpochybňovali zákonný postup soudu ohledně vyloučení části předmětu řízení. Následně svojí pasivitou způsobili, že soud nemohl znalci zaslat spis k vyhotovení znaleckého posudku. Naopak žalobkyně (přes svůj pokročilý věk) k již nařízenému jednání zajistila odborné stanovisko znalce [tituly před jménem] [jméno FO], čímž bylo možné prokázat aktuální hodnotu nemovitostí. Znalec v tomto vyjádření navíc neocenil samostatně pozemky dle parcel, nýbrž považoval tyto pozemky za celek, který ocenil dle způsobu možného využití. Na základě znaleckého vyjádření by tak soud nemohl rozhodnout o rozdělení a vypořádání dle návrhů žalovaných. Musel by být zadán nový znalecký posudek s jiným úkolem, než jak byl zadán v usnesení soudu (znalec by musel ocenit hodnotu každého pozemku zvlášť, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že bude mít každý pozemek jiného vlastníka, a navíc by k těmto pozemkům musel být zajištěn přístup). Takový posudek však žalovaní nenavrhovali. Samotné ohledání na místě samém by v této věci nemohlo přinést výše uvedené informace, když se jedná o otázky na znalce z oboru ekonomika – odhady cen nemovitostí. Proto soud má za to, že návrh žalobkyně byl v souladu s ustanovením § 1144 o. z., nemovitosti tvoří jeden funkční celek a v zájmu budoucího klidného uspořádání je jednoznačně jediným možným řešením přikázat tyto pozemky do výlučného vlastnictví většinového vlastníka.

30. Pokud žalovaní tvrdili, že předmětné nemovitosti v k. ú. [adresa] netvoří jeden funkční celek, pak pro toto tvrzení nenavrhli žádné důkazy. Tvrzení žalovaných, že mezi pozemkem p. č. st. [Anonymizováno] se stavbami a pozemky [Číslo parcely 3] a [Anonymizováno] se nachází veřejně přístupná cesta, je pravdivé, nicméně dle výše uvedeného to neznamená, že pozemky netvoří jeden funkční celek. Žalobkyně v žádném případě netvrdila, že pozemek [Číslo parcely 3] je přístupný po veřejné účelové komunikaci. Pokud je pozemek [Číslo parcely 3] přístupný po účelové komunikaci, pak to samozřejmě neznamená, že je přístupný i navazující pozemek [Číslo parcely 3]. Pokud tedy oba pozemky nebudou přikázány stejnému vlastníkovi, nebude přístup na pozemek [Číslo parcely 3] zachován.

31. K tvrzení o tom, že žalobkyně svoje nemovitosti neužívá a neudržuje, soud pouze konstatuje, že toto tvrzení nemůže považovat za relevantní. Bylo by naprosto v rozporu s ustanovením § 2 odst. 3 o. z., pokud by soud požadoval k prokázání vztahu k nemovitosti po žalobkyni, aby se i přes svůj pokročilý věk osobně o tyto nemovitosti starala a intenzivně je užívala. Rovněž žalobkyně nemůže nést odpovědnost za chování svých rodinných příslušníků a tvrzení ohledně chovu ovcí soud nepovažuje za důležité. Pokud je fakticky dřevěnice ve značně zchátralém stavu, pak je to právě v důsledku nevyřešených majetkových vztahů, kdy žádný ze spoluvlastníků není ochoten do takové nemovitosti investovat.

32. Navrhované ohledání na místě samém a dotaz na stavební úřad v [Anonymizováno] soud nepovažoval za zásadní pro rozhodnutí o vypořádání podílového spoluvlastnictví, když vše podstatné bylo zjištěno z katastru nemovitostí a odborného vyjádření. Navíc na výše uvedených závěrech by provedení těchto důkazů nic změnit nemohlo. Proto soud rozhodl tak, že těmto návrhům na dokazování nevyhověl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. i v souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR. V tomto případě lze odkázat na rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 262/20, bod 43, dle kterého v odůvodněných případech lze i v řízení o vypořádání spoluvlastnictví náhradu nákladů řízení přiznat. Zvláštními okolnostmi konkrétního případu může být např. obstrukční chování spoluvlastníka, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva.

34. V tomto případě tak soud výše uvedené okolnosti shledal v dlouhodobém chování žalovaných, kteří již osm let odmítají jakékoliv dohody se žalobkyní jako většinovým vlastníkem. Tento jejich přístup se naplno projevil v pozůstalostním řízení, jehož výsledkem mohlo být již odstranění spoluvlastnictví a výlučné vlastnictví jednoho vlastníka, stejně tak v tomto řízení, kdy žalovaní nejsou ochotni uznat relevantní argumenty týkající se rozumného nakládání s předmětnými nemovitostmi. Pokud totiž žalovaní tvrdí, že se jedná o rodové dědictví, pak stejný vztah jako oni má k nemovitostem i žalobkyně, když se jedná o její rodný dům. Žalovaní navíc disponují jinými nemovitostmi ve stejné lokalitě, když dle tvrzení žalobkyně jsou spoluvlastníky dalších 23 pozemků. Žalobkyně naopak žádné jiné nemovitosti v tomto katastrálním území nevlastní, a to ani jako spoluvlastník. Pokud tedy soud měl přikázat z výše uvedených objektivních důvodů tyto pozemky jenom jednomu ze spoluvlastníků, pak je zcela logické, že vyhovět by měl většinovému vlastníkovi oproti dvěma menšinovým. Žalovaní tak mohli přistoupit na dohodu již v dědickém řízení a žalobkyni by tak náklady spojené s tímto řízením vůbec nevznikly.

35. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 7 000 Kč, výdaje za odborné vyjádření ve výši 4 800 Kč, odměnu právního zástupce za 8 úkonů právní služby (9 860 Kč za jeden úkon) v celkové výši 78 880 Kč (když tarifní hodnota 385 000 Kč byla vypočtena v souladu s ustanovením § 8 odstavce 5 advokátního tarifu z ceny předmětných nemovitostí po odečtení ceny podílu žalobkyně). Poloviční úkon právní služby tak představuje částku 4 930 Kč a soud přiznal žalobkyni 8 a úkonu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, dvě písemná podání, dvakrát účast u jednání, závěrečný návrh a poloviční odměna za účast při vyhlášení rozhodnutí). Hotové výdaje dle § 13 odstavce 4 advokátního tarifu za 9 úkonů právní služby představují částku 2 700 Kč, DPH pak soud přiznal ve výši 18 167 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobkyně tak představuje částku 116 477 Kč.

36. Nad rámec výše uvedeného soud pouze doplňuje, že dodatečně složenou zálohu ze strany žalovaných soud po právní moci tohoto rozhodnutí vrátí na účet složiteli (právnímu zástupci žalovaných).

Poučení