20 C 122/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] [anonymizováno] [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] [anonymizováno] [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupenému advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] o zaplacení 406 118,29 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 15 860,66 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 4. 6. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobců částku 390 257,63 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 4. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobci jsou povinni nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 87 313,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobci se svou žalobou podanou soudu dne 9. 8. 2021 původně domáhali, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 448 940 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že usnesením [název soudu] ze dne 21. 6. 2011, č.j. [číslo jednací] byla ve prospěch žalovaného nařízena na majetek žalobců exekuce k vymožení částky 217 950,26 Kč s příslušenstvím na základě exekutorského zápisu č.j. [spisová značka] sepsaného dne 14. 12. 2009 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova], ve spojení s pokračováním exekutorského zápisu č.j. [spisová značka] sepsaného dne 22. 12. 2009 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] (dále jen„ exekuční titul“). Exekuce byla zastavena usnesením exekučního soudu ze dne 2. 1. 2020, č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 18. 3. 2020 z důvodu, že exekuční titul nemá náležitosti a není materiálně vykonatelný, neboť nebyl určitě a jednoznačně identifikován právní důvod plnění. Z průběžného rozúčtování soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno] ze dne 25. 3. 2021, [anonymizováno] [číslo jednací] žalobci zjistili, že žalovanému byla v průběhu exekuce vyplacena vymožená částka 448 940,06 Kč, čímž se žalovaný na úkor žalobců bezdůvodně obohatil. Jelikož právní moc zastavení exekuce nastala dne 3. 6. 2020, žalobci požadují také zaplacení zákonného úroku z prodlení od 4. 6. 2020 do zaplacení. Dne 26. 5. 2021 žalobci zaslali žalovanému předžalobní výzvu k vydání finančních prostředků, žalovaný jej vydat odmítl.

2. Žalovaný k žalobě ve vyjádření ze dne 15. 10. 2021 uvedl, že v daném případě nedošlo k bezdůvodnému obohacení žalobců, proto navrhuje žalobu zamítnout. Žalovaný zrekapituloval průběh exekučního řízení a doplnil, že v rámci exekuce byla soudním exekutorem vymožena celková částka 544 642 Kč, ze které byla žalovanému jako oprávněnému vyplacena částka 406 118,29 Kč, výše žalované částky proto nekoresponduje s výší plnění, které žalovaný obdržel. Žalovaný uvedl, že mezi ním a žalobci existoval a nadále existuje právní důvod, na jehož základě byli žalobci povinni žalovanému zaplatit částku 217 950,26 Kč s příslušenstvím, a to konkrétně smlouva [číslo] uzavřená mezi právním předchůdcem žalovaného, společností [právnická osoba], a žalobci. Žalobci svůj závazek řádně nesplnili, proto došlo k sepsání exekučního titulu, ve kterém žalobci svůj dluh platně uznali co do důvodu a výše, žalovaný se tak na úkor žalobců neobohatil.

3. Při jednání konaném dne 6. 4. 2022 žalobci vzali žalobu v rozsahu částky 42 821,71 Kč s příslušenstvím zpět, neboť zjistili, že tato částka není v držení žalovaného. Soud dále ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzval žalovaného, aby doplnil svá skutková tvrzení a přesně uvedl, z jakého právního důvodu si ponechal vymožené plnění, jaký je právní důvod existence a jaká je výše dluhu žalobců vůči žalovanému z uvedeného právního důvodu, kdy a na základě čeho nabyl tvrzenou pohledávku za žalobci od společnosti [právnická osoba] a kdy mu byla soudním exekutorem vyplacena částka 406 118,29 Kč. Žalovaný byl rovněž vyzván, aby v uvedené lhůtě k doplněným skutkovým tvrzením předložil či navrhl důkazy k jejich prokázání.

4. Usnesením ze dne 14. 4. 2022, č.j. 20 C 122/2021-99 bylo řízení částečně, co do částky 42 821,71 Kč s příslušenstvím, zastaveno.

5. Žalovaný v reakci na výzvu soudu v podání ze dne 25. 4. 2022 doplnil, že důvodem ponechání si finančních prostředků je smlouva o úvěru ze dne 15. 10. 2008, [číslo] kterou se žalobci zavázali vrátit právnímu předchůdci žalovaného úvěr v částce 200 000 Kč spolu s úrokem ve výši 13,06 % ročně z aktuální jistiny ode dne 15. 10. 2008, s poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 1 600 Kč, s měsíčním poplatkem za správu ve výši 49 Kč a s měsíčním pojištěním úvěru ve výši 175 Kč. Žalovaný dále podrobně rozvedl platby, které byly ze strany žalobců uhrazeny před zahájením exekuce, a platby, které na dluh obdržel od soudního exekutora v celkové výši 406 118,19 Kč a jejich započtení na dluh a náklady exekuce. Žalovaný nabyl pohledávku od právního předchůdce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2010 a z procesní opatrnosti vznesl námitku promlčení nároku žalobců na vydání bezdůvodného obohacení.

6. Při jednání konaném dne 24. 8. 2022 byl žalovaný soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. upozorněn, že dosud neplní povinnost důkazní a je třeba doplnit důkazní návrhy k prokázání postoupení pohledávky na žalovaného od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2010 a k prokázání tvrzení o výši dluhů žalobců a způsobu zápočtu plateb žalobců na úroky, jistinu, poplatky a pojištění, které měly být plněny po právu podle smlouvy o úvěru ze dne 15. 10. 2008 a které žalovaný tvrdil v podání ze dne 25. 4. 2022.

7. Podáním ze dne 16. 9. 2022 žalovaný doplnil důkazní návrhy a uvedl, že provedl nový výpočet zápočtu přijatého plnění od žalobců, kdy tento založil na anglické metodě výpočtu úroků (metoda act /365) a podrobně jej rozvádí v přiložené tabulce, ze které jednoznačně vyplývá, jaké částky byly započteny na jistinu, úrok, na poplatky a pojištění a náklady žalovaného v exekuci.

8. Žalobci v replice ze dne 18. 10. 2022 uvedli, že vyjádření žalovaného nesouvisí s meritem věci a nemůže nic změnit na skutečnosti, že exekuce byla zastavena z důvodu nedostatku zákonných náležitostí exekučního titulu. S ohledem na důvod zastavení exekuce se žalovaný na úkor žalobců bezdůvodně obohatil.

9. Při jednání konaném dne 19. 10. 2022 žalovaný upřesnil výpočet pojištění v posledním vyjádření ze dne 16. 9. 2022 s tím, že došlo k matematické chybě, kdy byla uvedena částka v celkové výši 14 200 Kč, ale správně měla být uvedena částka 14 700 Kč odpovídající výpočtu pojištění za 84 měsíců.

10. Z předžalobní výzvy k zaplacení ze dne 26. 5. 2021 soud zjistil, že žalobci prostřednictvím svého právního zástupce vyzvali žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 448 940,06 Kč představující vymožené plnění na základě nevykonatelného exekučního titulu.

11. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], spisu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno] sp. zn. [spisová značka] a duplicitně provedených listin soud zjistil, že exekučním návrhem ze dne 9. 3. 2011 se oprávněný [právnická osoba] (žalovaný) domáhal nařízení exekuce a vydání pověření pro soudního exekutora proti povinným [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] (žalobci), a to k uspokojení pohledávky ve výši 217 950,26 Kč s přísl. dle vykonatelného exekutorského zápisu č. j. [spisová značka] sepsaného dne 14. 12. 2009 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [exekutorský úřad] ve spojení s pokračováním exekutorského zápisu č. j. [spisová značka] sepsaný dne 22. 12. 2009 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], soudního exekutora [exekutorský úřad]. Usnesením [název soudu] ze dne 21. 6. 2011 byla podle exekučního návrhu nařízena exekuce. Právní moci rozhodnutí nabylo 11. 4. 2012. Usnesením [název soudu] ze dne 2. 1. 2020, č. j. [číslo jednací], byla exekuce zastavena a byly zrušeny příkazy k úhradě nákladů exekuce. Dále byla oprávněnému uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce a zaplatit povinnému [celé jméno žalobce] náhradu nákladů řízení. K zastavení exekuce došlo z důvodu, že exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti nelze považovat za materiálně vykonatelný, neboť nebyl určitě a jednoznačně identifikován právní důvod, na němž se plnění zakládá. Dále byly shledány i nedostatky na straně formálních náležitostí vykonatelnosti exekutorského zápisu. K odvolání účastníků rozhodoval [název soudu] usnesením ze dne 18. 3. 2020, č.j. [číslo jednací], který usnesení soudu I. stupně potvrdil, dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a dále uložil okresnímu soudu, aby rozhodl o náhradě nákladů ve vztahu mezi oprávněnou a druhou povinnou, což exekuční soud učinil usnesením ze dne 14. 5. 2020, č. j. [číslo jednací]. Rozhodnutí o zastavení exekuce nabylo právní moci 3. 6. 2020.

12. Z průběžného rozúčtování [exekutorský úřad] [anonymizováno] ze dne 25. 3. 2021, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že na exekuci byly vymoženy následující částky: 6 720 Kč dne 7. 3. 2011, 1 982 Kč dne 12. 4. 2013, 700 Kč dne 11. 10. 2013, 4 910 Kč dne 13. 11. 2013, 3 519 Kč dne 10. 12. 2013, 4 534 Kč dne 13. 1. 2014, 2 937 Kč dne 13. 2. 2014, 460 Kč dne 12. 3. 2014, 3 979 Kč dne 11. 4. 2014, 4 216 Kč dne 13. 5. 2014, 5 344 Kč dne 10. 6. 2014, 5 320 Kč dne 10. 7. 2014, 5 953 Kč dne 13. 8. 2014, 5 866 Kč dne 11. 9. 2014, 4 132 Kč dne 14. 10. 2014, 6 369 Kč dne 13. 11. 2014, 7 478 Kč dne 11. 12. 2014, 9 337 Kč dne 14. 1. 2015, 9 704 Kč dne 11. 2. 2015, 6 799 Kč dne 11. 3. 2015, 8 753 Kč dne 14. 4. 2015, 3 438 Kč dne 13. 5. 2015, 5 738 Kč dne 11. 6. 2015, 6 518 Kč dne 14. 7. 2015, 6 798 Kč dne 12. 8. 2015, 6 248 Kč dne 10. 9. 2015, 8 522 Kč dne 13. 10. 2015, 8 647 Kč dne 11. 11. 2015, 7 815 Kč dne 11. 12. 2015, 8 078 Kč dne 14. 1. 2016, 5 315 Kč dne 11. 2. 2016, 5 614 Kč dne 11. 3. 2016, 9 841 Kč dne 13. 4. 2016, 9 830 Kč dne 12. 5. 2016, 7 023 Kč dne 14. 6. 2016, 6 802 Kč dne 13. 7. 2016, 9 529 Kč dne 10. 8. 2016, 9 362 Kč dne 13. 9. 2016, 5 882 Kč dne 12. 10. 2016, 11 223 Kč dne 10. 11. 2016, 12 218 Kč dne 9. 12. 2016, 10 112 Kč dne 12. 1. 2017, 6 250 Kč dne 14. 2. 2017, 3 195 Kč dne 13. 3. 2017, 6 438 Kč dne 12. 4. 2017, 5 050 Kč dne 11. 5. 2017, 11 032 Kč dne 13. 6. 2017, 9 552 Kč dne 12. 7. 2017, 8 365 Kč dne 10. 8. 2017, 7 799 Kč dne 12. 9. 2017, 10 522 Kč dne 12. 10. 2017, 2 537 Kč dne 9. 11. 2017, 6 820 Kč dne 12. 12. 2017, 9 818 Kč dne 12. 1. 2018, 7 090 Kč dne 13. 2. 2018, 6 181 Kč dne 13. 3. 2018, 9 408 Kč dne 12. 4. 2018, 6 360 Kč dne 11. 5. 2018, 8 881 Kč dne 13. 6. 2018, 6 464 Kč dne 11. 7. 2018, 8 840 Kč dne 14. 8. 2018, 9 055 Kč dne 14. 9. 2018, 6 771 Kč dne 11. 10. 2018, 10 143 Kč dne 13. 11. 2018, 11 075 Kč dne 11. 12. 2018, 6 633 Kč dne 10. 1. 2019, 6 286 Kč dne 13. 2. 2019, 4 033 Kč dne 11. 3. 2019, 7 716 Kč dne 11. 4. 2019, 8 049 Kč dne 13. 5. 2019, 10 132 Kč dne 13. 6. 2019, 3 927 Kč dne 10. 7. 2019, 4 670 Kč dne 13. 8. 2019, 4 613 Kč dne 11. 9. 2019, 4 955 Kč dne 11. 10. 2019, 4 809 Kč dne 13. 11. 2019, 4 062 Kč dne 11. 12. 2019, 4 071 Kč dne 10. 1. 2020, 3 675 Kč dne 11. 2. 2020, 3 328 Kč dne 11. 3. 2020, 5 410 Kč dne 9. 4. 2020, 4 853 Kč dne 12. 5. 2020 a 2 209 Kč dne 10. 6. 2020 Celkem bylo uhrazeno 544 642 Kč, z toho byla vyplacena oprávněnému (žalovanému) částka 406 118,29 Kč, a to v následujících platbách: 6 720 Kč dne 7. 3. 2011, 7 780 Kč dne 19. 2. 2014, 3 069,49 Kč dne 27. 3. 2014, 11 459,15 Kč dne 3. 7. 2014, 8 246,56 Kč dne 26. 8. 2014, 4 868,08 Kč dne 29. 9. 2014, 14 629,04 Kč dne 9. 1. 2015, 7 820,39 Kč dne 6. 2. 2015, 8 174,56 Kč dne 26. 2. 2015, 5 592,41 Kč dne 27. 3. 2015, 6 900,19 Kč dne 21. 5. 2015, 2 762,24 Kč dne 28. 5. 2015, 4 753,69 Kč dne 22. 7. 2015, 16 037,09 Kč dne 23. 9. 2015, 7 110,01 Kč dne 29. 10. 2015, 6 734,24 Kč dne 17. 12. 2015, 6 101,43 Kč dne 15. 1. 2016, 6 746,32 Kč dne 17. 2. 2016, 9 127,90 Kč dne 31. 3. 2016, 8 309,88 Kč dne 24. 5. 2016, 8 310,25 Kč dne 9. 6. 2016, 5 728,76 Kč dne 24. 6. 2016, 13 650,10 Kč dne 8. 9. 2016, 12 599,07 Kč dne 10. 11. 2016, 18 881,37 Kč dne 30. 12. 2016, 15 421,88 Kč dne 13. 4. 2017, 5 303,47 Kč dne 15. 5. 2017, 4 254,86 Kč dne 30. 5. 2017, 8 359,27 Kč dne 4. 8. 2017, 8 074,95 Kč dne 24. 8. 2017, 6 886,06 Kč dne 22. 9. 2017, 6 027,39 Kč dne 16. 10. 2017, 8 629,74 Kč dne 24. 11. 2017, 2 517,64 Kč dne 15. 12. 2017, 5 851,66 Kč dne 23. 1. 2018, 14 490,92 Kč dne 16. 3. 2018, 20 098,53 Kč dne 5. 6. 2018, 7 516,72 Kč dne 13. 7. 2018, 12 953,01 Kč dne 21. 8. 2018, 7 663,98 Kč dne 27. 9. 2018, 5 730,86 Kč dne 16. 10. 2018, 17 958,52 Kč dne 3. 1. 2019, 5 614,05 Kč dne 5. 2. 2019, 8 733,81 Kč dne 17. 4. 2019, 6 530,68 Kč dne 10. 5. 2019 a 15 388,07 Kč dne 23. 7. 2019.

13. Z exekutorského zápisu sp. zn. [spisová značka] sepsaného dne 14. 12. 2009 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] sepsaného dne 22. 12. 2009 Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], soud zjistil, že [právnická osoba] jako oprávněná a žalobci jako povinní uzavřeli dohodu o splnění závazku, v níž povinní prohlásili, že uzavřeli s oprávněnou smlouvu [číslo] na základě které jsou povinni oprávněné vrátit peněžní prostředky a zaplatit úrok, závazek povinní nesplnili řádně a včas a ke dni 31. 10. 2009 dluží 205 131 Kč (jistina 198 891 Kč + úroky 6 240 Kč). Dále se účastníci dohodli na úročení jistiny a úhradě poplatku za sepsání exekutorského zápisu. Povinní uznali svůj závazek co do důvodu a výše, prodloužili promlčecí dobu na 10 let a zavázali se jej splatit v 93 měsíčních splátkách splatných od 25. 1. 2010. Pro případ nesplnění závazku povinní svolili k přímé vykonatelnosti exekutorského zápisu. Oprávněná prohlásila, že uvedené odpovídá dohodě účastníků a k exekutorskému zápisu v jeho pokračování přistoupila.

14. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 10. 2008 uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobci, z pokladního dokladu o čerpání úvěru ze dne 15. 10. 2008, ze sazebníku [právnická osoba] pro bankovní obchody, z průvodního listu k úvěrovým produktům, žádostí žalobců o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 13. 10. 2008, vyhodnocení jejich žádostí ze dne 15. 10. 2008, z potvrzení [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 24. 6. 2008, z potvrzení [stát. instituce] ze dne 2. 7. 2008, z potvrzení o výši příjmu zaměstnance ze dne 3. 10. 2008, z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 24. 6. 2008, z výplatních pásek k osobě [celé jméno žalobce] za období červenec až září 2008, z výpočtu čistého měsíčního příjmu z daňového přiznání, z přiznání daně z příjmu fyzických osob k osobě [celé jméno žalobkyně] za rok 2007, soud zjistil, že žalobci požádali [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč, doložili své majetkové poměry, byla prověřena jejich úvěruschopnost a následně účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobci obdrželi hotovostní úvěr ve výši 200 000 Kč, který se zavázali splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 3 666 Kč spolu s úrokem ve výši 13,06 % p.a., s poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 1 600 Kč, s měsíčním poplatkem za správu ve výši 49 Kč. První splátka byla sjednána do 18. 11. 2008, RPSN ve výši 14,39 %, žalobce a) přistoupil k pojistné rámcové smlouvě a zavázal se hradit měsíční pojištění úvěru ve výši 175 Kč. Úvěr čerpal v hotovosti žalobce a) dne 15. 10. 2008.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2010 vč. příloh uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem, z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2010 a z podacího archu ze dne 15. 12. 2010 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek uvedených v připojeném seznamu ke dni 1. 12. 2010 s tím, že pohledávky přešly na postupníka uhrazením kupní ceny ve výši 20,15 % z výše celkových pohledávek z úvěrů. Pohledávka za žalobci ze smlouvy [číslo] je v seznamu uvedena pod [anonymizována dvě slova], kupní cena byla uhrazena ve smluveném termínu, žalobci byli o postoupení pohledávky informováni dopisem ze dne 10. 12. 2010, odeslaným dne 15. 12. 2010.

16. Ze vzorových příloh smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2010 soud nezjistil ničeho relevantního.

17. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše, na které plně odkazuje. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud nezamítal žádný z důkazních návrhů.

18. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 558 věty první zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Podle § 559 odst. 1, 2 obč. zák., splněním dluh zanikne. Dluh musí být splněn řádně a včas. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2992 o.z., byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 2997 odst. 1, 2 o.z., dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná.

19. Po právní stránce posoudil soud věc podle shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobci se domáhají vrácení částky 406 118,29 Kč vymožené z jejich majetku v rámci exekuce vedené na základě materiálně i formálně nevykonatelného exekučního titulu, což následně vedlo k zastavení exekuce. K bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného mělo dojít ke dni 3. 6. 2020, kdy nastala právní moc rozhodnutí o zastavení exekuce. O průběhu exekuce nebylo mezi účastníky sporu. Žalovaný nesporoval ani to, že od soudního exekutora vymožené plnění v dané částce obdržel.

20. Předpokladem pro vydání bezdůvodného obohacení je objektivně vzniklý stav obohacení na straně žalovaného. Bezdůvodným obohacením se může stát též plnění přijaté na základě vykonatelného titulu, který byl následně zrušen (např. Nejvyšší soud sp. zn. 30 Cdo 3810/2007). V tomto případě byla exekuce vedena na základě exekutorského zápisu, který byl následně shledán jako nevykonatelný, a proto byla exekuce zastavena. V exekuci byla vymožena částka 406 118,29 Kč, která byla vyplacena žalovanému jako oprávněnému. Důvodnost požadavku žalobců na vydání bezdůvodného obohacení závisí na tom, zda podle hmotného práva (tedy i bez rozhodnutí) plnili povinnost, kterou skutečně měli či nikoliv. Tuto otázku soud proto řešil jako otázku předběžnou. K bezdůvodnému obohacení totiž dochází jen v případě, kdy právní důvod plnění nespočíval v hmotném právu, tzn., že podle hmotného práva zde povinnost žalobců neexistovala. Spočíval-li právní důvod plnění v hmotném právu, pak trvá i v případě nevykonatelného titulu, poskytnuté plnění bylo od počátku podloženo právním důvodem. Exekutorský zápis není samostatným zavazovacím důvodem, nepředstavuje právní důvod vzniku určitého závazku, jedná se o formální charakter exekučního titulu.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobci uzavřeli s právním předchůdcem žalovaného smlouvu o úvěru dne 15. 10. 2008, na základě které žalobci čerpali úvěr ve výši 200 000 Kč a zavázali se jej splatit pravidelnými měsíčními splátkami splatnými od 18. 11. 2008 spolu s úrokem ve výši 13,06 % p.a., poplatky ve výši 1 600 Kč a 49 Kč měsíčně a pojištěním ve výši 175 Kč měsíčně. Tato pohledávka za žalobci byla platně postoupena na žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2010 a z důvodu jejího neuhrazení ze strany žalobců bylo přistoupeno k jejímu vymáhání prostřednictvím exekuce. Z uvedeného je již zřejmé, že povinnost žalobců plnit žalovanému v hmotném právu existovala a že žalovaný je oprávněn si ponechat plnění v celkové částce 390 257,63 Kč, které započetl v tabulce uvedeným způsobem. Proti uvedenému způsobu žalobci ničeho nenamítali a soud jej považuje za správný a v souladu s prokázanými daty plateb od soudního exekutora (zvýrazněno tučným písmem, např. Nejvyšší soud 33 Cdo 1598/2009). Nejprve byly platby použity k úhradě sjednaného úroku z úvěru, následně jistiny a sjednaných poplatků za přijetí žádosti a za správu (84 měsíců) a pojištění (84 měsíců), čímž došlo k úplné úhradě závazku žalobců. Žalobci ostatně nezpochybňovali uzavření smlouvy o úvěru, ani postoupení pohledávky na žalovaného a netvrdili ani ničeho o tom, že by došlo k zániku závazku např. dřívějším uhrazením. Žaloba proto byla v uvedeném rozsahu výrokem II. zamítnuta.

22. Ve zbylé části 15 860,66 Kč však žalovanému plnění nenáleží, neboť nárok na náklady exekuce nemá oporu v hmotném právu, o náhradě nákladů exekuce bylo rozhodnuto s konečnou platností v rámci usnesení o zastavení exekuce, kdy žalovanému jako oprávněnému nebylo toto právo vůči žalobcům jako povinným přiznáno. V tomto rozsahu došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, proto mu soud výrokem I. uložil povinnost tuto částku žalobcům zaplatit spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení od 4. 6. 2020 do zaplacení v souladu s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Co se týká namítaného uznání dluhu ze strany žalobců, jež bylo obsažené v exekučním titulu, soud uvádí, že aby mohlo dojít k platnému uznání dluhu ve smyslu § 558 obč. zák., musí být takový úkon dostatečně určitý a srozumitelný a exekuční titul těmto náležitostem nedostál, když z něj není jednoznačně patrné, o jaký závazek se skutkově jedná. Právní důvod byl vymezen zcela neurčitě, pouhý odkaz na číslo blíže nespecifikované smlouvy nepostačuje, neboť právní důvod i výše závazku musí být seznatelné z listiny i pro třetí osobu (např. Nejvyšší soud sp. zn. 23 Cdo 4603/2009, 33 Cdo 475/2012, 30 Cdo 1878/2021), proto k platnému uznání ze strany žalobců nedošlo. K uvedené otázce se ostatně shodně vyjádřily již soudy rozhodující v exekučním řízení.

24. Co se týká námitky žalovaného o promlčení práva žalobců na vydání bezdůvodného obohacení, soud uvádí, že tuto neshledal za důvodnou s ohledem na skutečnost, že k bezdůvodnému obohacení došlo dne 11. 4. 2019, kdy žalovaný přijal od soudního exekutora první část plnění na náklady exekuce (následně 13. 5. 2019, 13. 6. 2019) a pro počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí doby je pak rozhodný den, kdy se žalobci skutečně dozvěděli o tom, že došlo na jejich úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal, tento okamžik lze určit dnem 3. 6. 2020, kdy byla pravomocně zastavena exekuce z důvodu nevykonatelnosti exekučního titulu a bylo rozhodnuto o povinnostech k náhradě nákladů řízení, v tento okamžik žalobcům začala plynout subjektivní promlčecí lhůta (§ 621 o.z.). Žaloba na jeho vydání byla podána dne 9. 8. 2021, proto k promlčení práva nedošlo (zároveň neuplynula ani desetiletá objektivní promlčecí lhůta podle § 638 o.z.).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. V souzeném případě byl žalovaný neúspěšný pouze v nepatrném rozsahu 3,9 % (15 860,66 Kč), když žaloba byla v uvedeném rozsahu zamítnuta, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v plné výši, a to v částce 87 313,60 Kč, což představuje odměnu advokáta pode § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměňování advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby po 10 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu (převzetí zastoupení, odpor a vyjádření ze dne 15. 10. 2021, účast na jednání dne 6. 4. 2022), za 4 úkony právní služby po 9 940 Kč dle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu (vyjádření ze dne 25. 4. 2022 a 16. 9. 2022, účast na jednání dne 24. 8. 2022 a 19. 10. 2022), náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 7x 300 Kč a náhradu 21 % DPH ve výši 15 153,60 Kč. Jejich zaplacení soud uložil neúspěšným žalobcům k rukám právní zástupkyně žalovaného podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve výroku III.

26. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř..

Poučení