20 C 123/2022 - 333

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/1] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 740 007,60 Kč s příslušenstvím (původně o zaplacení 752 954,60 Kč) takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 604 854,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 23. 1. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 135 153 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 23. 1. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 120 556,75 Kč, a to 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, ve znění částečného zpětvzetí žaloby a rozšíření žaloby, po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 740 007,60 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce, které bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 27. 5. 2014, kdy byl žalobce stíhán pro podezření ze spáchání činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 odst. 2, odst. 3 písm. d) trestního zákoníku. Rozsudkem [právnická osoba] byl žalobce obžaloby zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že trestný čin spáchal. Žalobci v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla škoda v podobě nákladů vynaložených na svou obhajobu za zastupování [tituly před jménem] [jméno FO] a [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] [částka], jednotlivé úkony jsou žalobcem blíže specifikovány v podání ze dne 24. 2. 2023 a účelnost v podání ze dne 16. 11. 2023. V souvislosti s nezákonným trestním stíháním došlo k negativním dopadům do rodinné a profesní sféry bezúhonného žalobce a ke vzniku nemajetkové újmy, kterou žalobce vyčíslil na částku 200 000 Kč. Z důvodu medializace kauzy musel žalobce své postavení ve [Anonymizováno], [Anonymizováno] složitě vysvětlovat rodině i v profesní sféře, ačkoliv trestní stíhání bylo nesmyslné, což bylo patrné již v rané fázi. Žalobce danou situaci i průběh trestního stíhání špatně psychicky snášel, hrozil mu trest odnětí svobody v délce až 8 let. Žalobce řadu let působí ve společnosti [Anonymizováno] na významné obchodní pozici, od 1. 1. 2019 dokonce vykonával pozici člena představenstva. Z této pozice však musel 22. 8. 2019 odstoupit z důvodu, že jeho trestní stíhání bylo možným reputačním rizikem pro akcionáře a ohrožovalo obchodní vztahy s úvěrující bankou [Anonymizováno] která má součástí úvěrových podmínek, že trestní stíhání člena statutárního orgánu klienta je závažnou skutečností, pro kterou je banka oprávněna přijmout opatření v podobě zesplatnění úvěru či odstoupení od smluv. Žalobce pod tlakem těchto okolností byl nucen rezignovat na svou pozici, neboť jeho zaměstnavatel odmítl riskovat některé z možných opatření banky. Žalobce se dále připravoval na získání znaleckého oprávnění v oblasti ohodnocování podniků, tuto přípravu v důsledku trestního stíhání byl nucen ukončit z důvodu, že v případě odsouzení by nemohl být jmenován znalcem. Žalobce dále namítá, že trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, když trvalo bezmála 8 let, proto po žalované požaduje náhradu vzniklé nemajetkové újmy ve výši 135 001 Kč. Žalobce své nároky u žalované uplatnil dne 12. 7. 2022, do doby podání žaloby žalovaná nerozhodla.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce dne 12. 7. 2022 uplatnil své nároky u žalované, k projednávání žádosti žalobce nedošlo z důvodu nezapůjčení trestního spisu. Co se týká nároku na náhradu škody v podobě obhajného, žalovaná rozporovala pouze vykonání úkonů dne 23. 12. 2015 návrh na zastavení trestního stíhání, 25. 2. 2015 výslech svědka [jméno FO], [právnická osoba]. [Anonymizováno] výslech svědka [adresa], [datum] výslech svědkyně [jméno FO], [datum] výslech svědka [jméno FO] a dále sporovala účelnost porad žalobce s právními zástupci. Délu trestního řízení žalovaná shledala za přiměřenou složitosti, velkému počtu obžalovaných, rozsáhlosti spisu a projednání věci na 2 stupních soudní soustavy. K nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání žalovaná uvedla, že je a žalobci, aby prokázal intenzitu dopadů do své sféry. Kauza byla medializována pouze obecně bez uvedení jména žalobce, žalobce ze své pozice člena představenstva odstoupil sám a přípravu na znaleckou činnost mohl např. pouze přerušit a po skončení trestního stíhání se k ní vrátit. Žalovaná zdůraznila, že soud v odškodňovacím řízení není revizním orgánem k řízení trestnímu a nepřísluší mu jej přezkoumávat. Odpovídajícím odškodněním vzniklé nemajetkové újmy je dle žalované konstatování porušení práva žalobce. Žalovaná proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce své nároky u žalované uplatnil dne 12. 7. 2022 a že žalovaná je neprojednala. Vyjma 5 úkonů právních služeb uvedených ve vyjádření žalované bylo vykonání žalobcem účtovaných úkonů právních služeb nesporné.

4. Ze spisu [jméno FO] [jméno FO] [datum].

5. Z faktury ze dne 31. 5. 2022 č. FV20220015 a z výpisu výpis z běžného účtu ze dne 30. 6. 2022 soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] vyúčtoval žalobci odměnu za zastupování v trestním řízení ve výši 113 933,60 Kč a žalobce ji uhradil dne 16. 6. 2022.

6. Z výpisu z účtu u [Anonymizováno] za období 15. 6. až 22. 6. 2022 od [tituly před jménem] [jméno FO] a příjmových pokladních dokladů vystavených dne 30. 11. 2014, 6. 6. 2014, 8. 3. 2015, 22. 7. 2015 a 30. 12. 2015 soud zjistil, že žalobce uhradil své obhájkyni za zastupování v trestním řízení částku 207 020 Kč,[Anonymizováno]20 000 Kč, 20 000 Kč, 16 000 Kč, 16 000 Kč a 25 000 Kč.

7. Ze záznamů o uskutečněných poradách ze dne 9. 3. 2015, 6. 12. 2014, 17. 6. 2014, 6. 6. 2014, 3. 1. 2019, 13. 10. 2018, 17. 8. 2018, 25. 2. 2018, 1. 11. 2017, 4. 9. 2017, 1. 10. 2016, 19. 7. 2016, 11. 2. 2016, 16. 7. 2015, 25. 3. 2021, 7. 6. 2021, 17. 6. 2021, 12. 8. 2021, 8. 9. 2021 a 2. 12. 2021 soud zjistil, že v uvedených dnech proběhly porady v trestní věci mezi žalobcem a [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] v délce každého úkonu do 2 hodin.

8. Ze záznamu diskuze ze [Anonymizováno] s názvem [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum] [Anonymizováno] [datum].

9. Z přihlášky ke kurzu oceňování podniku [Anonymizováno]. [hodnota] soud zjistil, že žalobce se v září 2017 přihlásil k uvedenému kurzu a zaplatil cenu kurzu.

10. Z čestného prohlášení manželky žalobce [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že manželé spolu vychovávají 2 dcery a syna a že manželka byla žalobcem informována v roce 2014 o jeho trestním stíhání. Manžel se cítil nevinen, krátce po zahájení trestního stíhání se manželů narodila dvojčata, rodina zažívala těžké období a žila v nejistotě ohledně výsledku trestního stíhání, což ji omezovalo v jejích plánech. Žalobce z důvodu rizika medializace případu informoval i své blízké okolí o trestním stíhání.

11. Z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že tento je od 1. 1. 2019 předsedou představenstva společnosti [Anonymizováno] že od 1. 1. 2019 do 22. 8. 2019 byl členem představenstva této společnosti rovněž žalobce, který byl nucen rezignovat na svou funkci z důvodu pokračujícího trestního stíhání vedeného na jeho osobu. Společnost v danou dobu využívala k financování provozních nákladů a investic bankovní úvěr a byla upozorněna, že banka při vyhodnocení rizikovosti úvěru posuzuje i bezúhonnost členů statutárního orgánu a trestní řízení ve stádiu před podáním obžaloby je negativní skutečností.

12. Z podmínek pro úvěrové produkty [právnická osoba]., z výpisů z účtu vedeného u [Anonymizováno] za období června 2019 a prosince 2019, ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 17. 2. 2020, z přehledu o stavech úvěrů v roce 2019, z rozvahy ke dni 31. 12. 2019 a výkazu zisků a ztrát ke dni 31. 12. 2019 [Anonymizováno] smlouvy o investičním úvěru od [Anonymizováno] ze dne 26. 6. 2018, č. [Anonymizováno] ze smlouvy o investičním úvěru ze dne 26. 6. 2018, č. [Anonymizováno], ze smlouvy o investičním úvěru ze dne 26. 6. 2018, č. [Anonymizováno], z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě na úvěrové bankovní produkty ze dne 8. 8. 2019 soud zjistil, že banka považuje za závažnou skutečnost mj. trestní stíhání vedené proti klientovi a statutárnímu orgánu a rovněž zahájení trestního stíhání proti členu statutárního orgánu (čl. XIII.). V případě závažné skutečnosti je banka oprávněna přijmout bez předchozího sdělení klientovi určité opatření, např. odepřít čerpání úvěru, vypovědět produkty, požadovat dodatečné zajištění, prohlásit dluh klienta za splatný, odstoupit od smluv. [Anonymizováno] bylo poskytnuto několik úvěrů ze strany společnosti [Anonymizováno], které tato společnost čerpala a v letech 2019 – 2020 splácela. Zároveň byly poskytnuty bankovní záruky. Společnost je financována z cizích zdrojů a má závazky k úvěrovým institucím.

13. Z výslechu žalobce soud zjistil, že zahájení trestního stíhání bylo pro žalobce šokem. Žalobce již v té době nepracoval u společnosti [Anonymizováno]. Žalobce v té době spolu s manželkou očekával narození dvojčat a váhal, zda jí má o zahájení trestního stíhání vůbec říct, když se cítil nevinen a vše považoval za nesmysl, který měl skončit mnohem dříve. Z důvodu, že se dané řízení začalo objevovat v médií, žalobce o trestním stíhání řekl manželce i blízkému okolí, neboť si nebyl jist, zda nebude zveřejněna i jeho osoba. Trestní stíhání vyvolalo u žalobce stres a nepříjemné pocity, že musí celou situaci vysvětlovat okolí, nespavost a zvýšení tlaku. Rodina žalobce podporovala, věřila v jeho nevinu, ale přestala cestovat, finanční prostředky šetřila na úhradu hypotéky a právních služeb za obhajobu. Obhajoba byla široká, žalobce se s obhájci připravoval na svědecké výpovědi, přál si, aby obhájci chodili na veškeré výslechy. Příjem žalobce byl jediným příjmem rodiny, manželka byla na rodičovské dovolené. V roce 2017 se žalobce rozhodl udělat si kurz znalce, věnoval mu hodně energie i času, ale v průběhu studia zjistil, že v případě odsouzení nebude moct dělat soudního znalce, což nechtěl riskovat, proto studium na konci roku 2018 ukončil a už se k němu nevrátil. V zaměstnání nejprve žalobce o svém trestním stíhání neinformoval, protože působil na pozici finančního ředitele, vybudoval si tým a dobrou pověst. Na konci roku 2018 probíhala ve společnosti restrukturalizace, došlo ke sloučení několika společností a žalobci bylo nabídnuto, aby se podílel na vedení. Od 1. 1. 2019 se žalobce stal členem představenstva. Při review uvěrových smluv [Anonymizováno] v létě žalobce zjistil, že trestně stíhaný člen představenstva může společnost ohrozit a banka může úvěry zesplatnit. Úvěry společnosti se pohybovaly okolo 35 miliónů korun a pro společnost by to znamenalo velké riziko, proto žalobce majitelům oznámil své trestní stíhání a na pozici rezignoval. Neúčastnil se již důležitých rozhodnutí, zůstal na pozici finančního ředitele. Po zproštění obžaloby se žalobce znovu stal členem představenstva společnosti. K narušení důvěry klientů nedošlo.

14. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh trestního řízení a o zásahy do osobnostní sféry žalobce, které soud blíže shrnuje níže v rámci posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí. Ve stručnosti lze shrnout, že stíhání vůči žalobci probíhalo od 6. 6. 2014 do 2. 3. 2022, zhruba 7 let a 9 měsíců. Jednalo se o řízení procesně, skutkově i právně složité. Nekoncentrovaný postup vůči nespolupracujícím svědkům se odrazil v závěru o nepřiměřené délce řízení. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Jednalo se o řízení se zvýšeným významem. Žalobce byl v trestním řízení zastupován [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a vznikl mu vůči nim dluh za účelné úkony obhajoby. Trestní stíhání žalobce zasáhlo zejména v rodinné a profesní sféře.

15. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud nehodnotil důkazy týkající se nesporných skutečností (vztahující se k uplatnění nároku) a duplicitní důkazy k trestnímu spisu a neprovedl zbylé důkazy týkající se úvěrových smluv zaměstnavatele žalobce, neboť v tomto směru učinil dostatečná zjištění a další dokazování by bylo již nadbytečné.

16. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále rovněž jen „OdpŠk), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

19. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Podle § 31 odstavec 1 zákona č. 82/1998 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

21. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

23. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

24. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba v této věci byla v částečném rozsahu podána důvodně.

25. V této souvislosti soud uvádí, že mezi účastníky nebylo ve svém důsledku sporu o tom, že v rámci trestního řízení zahájeného vůči žalobci usnesením Policie České republiky vydaným dne 27. 5. 2014 a následně vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] [právnická osoba]/[Anonymizováno] bylo vydáno ve vztahu k žalobci nezákonné rozhodnutí, za které je v důsledku zproštění obžaloby rozsudkem ze dne 25. 1. 2022 nutno považovat právě shora uvedené usnesení Policie České republiky ze dne 27. 5. 2014, jímž bylo žalobci sděleno obvinění ze spáchání trestného činu porušení pravidel hospodářské soutěže, když nezákonnost tohoto rozhodnutí byla deklarována právě shora uvedeným pravomocným rozsudkem.

26. Výše uvedený závěr soudu pak vyplývá již i z konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, z níž vyplývá, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Proto tedy soud i v tomto případě dospěl k závěru (a ze strany žalované toto nebylo ani sporováno), že zde existuje odpovědnostní titul.

27. Ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody představující vynaložené náklady na právní zastoupení, který byl žalobou uplatněn v celkové výši 405 006,60 Kč a specifikován v podání žalobce ze dne 24. 2. 2023 a ze dne 16. 11. 2023 (po zohlednění částečného zpětvzetí a zastavení řízení usnesením ze dne 12. 2. 2024), soud shledal žalobu za částečně důvodnou.

28. Podle § 10 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále „a.t.“) se za tarifní hodnotu u trestní sazby, která hrozila žalobci, považuje částka 30 000 Kč, čemuž dle § 7 advokátního tarifu odpovídá sazba mimosmluvní odměny v částce 2 300 Kč za jeden úkon právní služby. Podle § 13 a.t. nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby.

29. Pokud jde o jednotlivé úkony právních služeb požadované žalobcem má soud z trestního spisu a z nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že všechny žalobcem požadované úkony byly vykonány, vyjma úkonu ze dne 25. 2. 2015 účast na výslechu svědka [jméno FO]. Žalovaná dále sporovala vykonání pouze 4 úkonů právních služeb, a to ze dne 23. 12. 2015 návrhu na zastavení trestního stíhání, 3. 3. 2015 účast na výslechu svědka [adresa], 20. 3. 2015 účast na výslechu svědkyně [jméno FO] a 23. 3. 2015 účast na výslechu svědka [jméno FO]. Realizace těchto úkonů byla prokázána trestním spisem, doba trvání úkonu ze dne 23. 3. 2015 činí nad 2 hodiny času, u zbylých činí doba trvání do 2 hodin času. Vykonání zbylých účtovaných úkonů (vč. délky úkonu) bylo mezi účastníky nesporné.

30. Žalobce konkrétně požadoval náhradu nákladů za následující úkony právních služeb, které vykonala [tituly před jménem] [jméno FO]: - 10.6.2014 stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání vč. odůvodnění (1 úkon) - 23.12.2015 návrh na zastavení trestního stíhání, účtován (1 úkon) - 2.12.2014 výslech obviněného [Anonymizováno] (1 úkon) - 8.12.2014 výslech obviněného [jméno FO] (1 úkon) - 10.12.2014 výslech obviněného [Anonymizováno] (1 úkon) - 26.1.2015 výslech obviněného [Anonymizováno] (1 úkon) - 24.2.2015 výslech svědka [Anonymizováno] (2 úkony) - 25.2.2015 výslech svědka [jméno FO] (1 úkon) - 2.3.2015 výslech svědka [Anonymizováno] (2 úkony) - 3.3.2015 výslech svědka [adresa] (1 úkon) - 3.3.2015 výslech svědka [Anonymizováno] (1 úkon) - 20.3.2015 výslech svědkyně [jméno FO] (1 úkon) - 23.3.2015 výslech svědka [jméno FO] (2 úkony) - 5.5.2015 výslech svědkyně [Anonymizováno] (1 úkon) - 25.5.2015 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony) - 26.5.2015 výslech svědka [jméno FO] (2 úkony) - 26.5.2015 výslech svědkyně [Anonymizováno] (2 úkony) - 1.6.2015 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony) - 9.6.2015 výslech svědkyně [Anonymizováno] (2 úkony) - 29.6.2015 výslech svědka [jméno FO] (1 úkon) - 9.7.2015 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony) - 15.7.2015 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony) - 20.7.2015 výslech svědkyně [Anonymizováno] (1 úkon) - 22.7.2015 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony) - 20.8.2015 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony) - 2.2.2016 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony) - 12.2.2016 výslech svědka [Anonymizováno] (3 úkony) - 15.2.2016 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony) - 14.4.2016 výslech svědka [jméno FO] (2 úkony) - 19.4.2016 výslech svědka [jméno FO] (2 úkony - 26.4.2016 výslech svědka [jméno FO] (2 úkony) - 2.6.2016 výslech svědkyně [Anonymizováno] (3 úkony) - 11.7.2016 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony) - 20.7.2016 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony) - 9.9.2016 výslech svědka [jméno FO] (2 úkony) - 13.9.2016 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony) - 3.10.2016 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony) - 23.8.2017 výslech svědka [Anonymizováno] (3 úkony) - 16.9.2017 výslech svědka [Anonymizováno] (1 úkon, společná obhajoba více obviněných) - 10.10.2017 výslech svědkyně [Anonymizováno] (1 úkon, společná obhajoba více obviněných) - 12.10.2017 výslech svědka [Anonymizováno] (1 úkon, společná obhajoba více obviněných) - 31.10.2017 výslech svědka [Anonymizováno] (2 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 1.11.2017 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 5.2.2018 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony) - 21.2.2018 výslech svědka [jméno FO] (3 úkony) - 26.2.2018 výslech svědka [Anonymizováno] (2 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 9.3.2018 výslech svědkyně [Anonymizováno] (3 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 15.5.2018 výslech svědka [Anonymizováno] (3 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 16.5.2018 výslech svědka [Anonymizováno] (2 úkony) - 30.5.2018 výslech svědkyně [Anonymizováno] (2 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 12.6.2018 výslech svědka [Anonymizováno] (2 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 18.8.2018 výslech svědka [Anonymizováno] (1 úkon, společná obhajoba více obviněných) - 15.10.2018 výslech svědka [jméno FO] (1 úkon, společná obhajoba více obviněných) - 6.6.2014 příprava a převzetí věci (1 úkon) - 17.6.2014 schůzka s klientem po zahájení trestního stíhání (1 úkon) - 6.12.2014 schůzka s klientem k průběhu trestního stíhání (1 úkon) - 9.3.2015 schůzka s klientem k výslechu [jméno FO] (1 úkon) - 16.7.2015 schůzka s klientem k výslechu [jméno FO] (1 úkon) - 11.2.2016 schůzka s klientem k výslechu [jméno FO] (1 úkon) - 19.7.2016 schůzka s klientem k výslechu [jméno FO] [Anonymizováno] a [jméno FO] (1 úkon) - 1.10.2016 schůzka s klientem k výslechu [jméno FO] (1 úkon) - 4.9.2017 schůzka s klientem k výslechu [jméno FO] (1 úkon) - 1.11.2017 schůzka s klientem k výslechu [jméno FO] (1 úkon) - 25.2.2018 schůzka s klientem k výslechu [jméno FO] a [jméno FO] (1 úkon) - 17.8.2018 schůzka s klientem k výslechu [Anonymizováno] (1 úkon) - 13.10.2018 schůzka s klientem k výslechu [jméno FO] (1 úkon) - 3.1.2019 schůzka s klientem k přípravě návrhu na zastavení trestního stíhání (1 úkon)

31. Soud přiznal žalobci náhradu shora uvedených účelně vynaložených nákladů obhajoby dle žaloby v souladu s § 11 odst. 1 písm. a), c), d), e) a § 12 odst. 4 a.t. s výjimkou úkonu ze dne 10.6.2014 stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání vč. odůvodnění, kdy byla přiznáno odměna pouze ve výši 1/2 úkonu, namísto účtovaného 1 úkonu, neboť se jedná o úkon ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 a. t. (viz. usnesení Ústavního soudu ze dne 22.5.2018, sp. zn. I. ÚS 534/18); 25. 2. 2015 výslech svědka [jméno FO], kterého se obhájkyně žalobce neúčastnila, proto náhrada nebyla přiznána; 17. 6. 2014 schůzka s klientem, kdy se jednalo o první poradu po zahájení trestního stíhání a i v případě, kdy porada neproběhne ve stejný den jako převzetí obhajoby, je součástí úkonu převzetí právního zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a.t., který byl žalobci přiznán. Tento úkon nelze účtovat samostatně, neboť bez něho by právní zástupce nemohl řádně plnit své povinnosti jako obhájce žalobce, tj. nedošlo by k řádnému převzetí obhajoby. Jedná se o součást procesu, v jehož průběhu získává advokát penzum znalostí o případu, vedoucí k následné přípravě zastoupení. Bez toho, aniž by se advokát s věcí seznámil, nelze zastoupení připravovat. Časový interval může být dán pracovním vytížením právního zástupce žalobce, či jinými okolnostmi, což však nic nemění na skutečnosti, že k faktickému seznámení se se sporem pro řádně převzetí obhajoby došlo až po seznámení se s věcí a stanoviskem žalobce. Úkon převzetí a příprava zastoupení může trvat několik hodin, dokonce i dnů, jde-li o velmi složitou věc. Přesto má advokát nárok na odměnu za tento úkon pouze jednou. Dále ze dne 6. 12. 2014 schůzka s klientem, kterou soud zhodnotil za neúčelnou, neboť nenásledoval žádný úkon ve věci, a ze dne 3. 1. 2019 schůzka s klientem k přípravě návrhu na zastavení trestního stíhání, kterou soud hodnotil za neúčelnou, úkon, ke kterému se měla vztahovat porada byl učiněn až v srpnu 2019. Nadto je nutné poukázat na skutečnost, že trestní řízení probíhalo cca 7 let a 9 měsíců, bylo rozsáhlé a v rámci obhajoby žalobce se konalo celkem 19 porad (vč. porad s [tituly před jménem] [jméno FO]), z toho nebyla žalobci přiznána odměna pouze za 3 porady. Ostatní porady soud hodnotí za účelné, každá z nich se vztahovala ke konkrétnímu výslechu svědka, jehož se obhájce žalobce účastnil na základě požadavku žalobce k realizaci jeho obhajoby. Celkem soud přiznal žalobci náhradu za 116,5 úkonů právní služby, každý po 2 300 Kč (z toho 22 bylo účtováno jako společných, čemuž odpovídá 20 % snížení odměny za úkon) a 117 paušálních náhrad hotových výdajů, každá po 300 Kč, v celkové výši 292 930 Kč. [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla plátkyní DPH.

32. Žalobce dále požadoval náhradu nákladů za následující úkony právních služeb, které vykonal [tituly před jménem] [jméno FO]: - 29.3.2021 účast na hlavním líčení (1 úkon, společná obhajoba více obviněných) - 9.6.2021 účast na hlavním líčení (3 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 10.6.2021 účast na hlavním líčení (2 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 21.6.2021 účast na hlavním líčení (3 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 22.6.2021 účast na hlavním líčení (3 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 16.8.2021 účast na hlavním líčení (4 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 17.8.2021 účast na hlavním líčení (3 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 13.9.2021 účast na hlavním líčení (4 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 14.9.2021 účast na hlavním líčení (3 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 8.11.2021 účast na hlavním líčení (1 úkon, společná obhajoba více obviněných) - 9.11.2021 účast na hlavním líčení (1 úkon, společná obhajoba více obviněných) - 6.12.2021 účast na hlavním líčení (3 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 7.12.2021 účast na hlavním líčení (2 úkony, společná obhajoba více obviněných) - 25.3.2021 schůzka s klientem k přípravě na hlavní líčení (1 úkon, společná obhajoba více obviněných) - 7.6.2021 schůzka s klientem k přípravě na hlavní líčení (1 úkon, společná obhajoba více obviněných) - 17.6.2021 schůzka s klientem k přípravě na hlavní líčení (1 úkon, společná obhajoba více obviněných) - 12.8.2021 schůzka s klientem k přípravě na hlavní líčení (1 úkon, společná obhajoba více obviněných) - 8.9.2021 schůzka s klientem k přípravě na hlavní líčení (1 úkon, společná obhajoba více obviněných) - 2.12.2021 schůzka s klientem k přípravě na hlavní líčení (1 úkon, společná obhajoba více obviněných)

33. Soud přiznal žalobci náhradu shora uvedených účelně vynaložených nákladů obhajoby dle žaloby v souladu s § 11 odst. 1 písm. g), c) a § 12 odst. 4 a.t. Provedené porady soud hodnotil za účelné s ohledem na délku trestního stíhání, jeho rozsáhlost a skutečnost, že každá z nich se vztahovala ke konkrétnímu hlavnímu líčení, které ve věci následovalo a kterého se obhájce žalobce účastnil. Celkem soud přiznal žalobci náhradu za 39 úkonů právní služby, každý po 2 300 Kč (z toho všechny byly účtovány jako společné, čemuž odpovídá 20 % snížení odměny za úkon), 39 paušálních náhrad hotových výdajů, každá po 300 Kč, a 21 % náhradu DPH ve výši 17 526,60 Kč, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] byl plátcem DPH, tj. celkem ve výši 100 986,60 Kč.

34. Jelikož žalovaná na nárok z titulu obhajného neplnila ničeho, soud jí výrokem I. uložil povinnost zaplatit žalobci částku 393 916,60 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu pro nedůvodnost výrokem II. zamítl (11 090 Kč vč. příslušenství).

35. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové škody způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, který byl žalobou uplatněn v celkové výši 135 001 Kč, soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za částečně důvodnou.

36. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

37. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (NS 28 Cdo 1143/2010).

38. Trestní stíhání trvalo vůči žalobci od 6. 6. 2014 do 2. 3. 2022, zhruba 7 let a 9 měsíců. V řízení se vyskytlo období nekoncentrovaného postupu při zajišťování výslechů svědků, kteří policii neposkytovali součinnost, a teprve k popudu žalobce začaly orgány činné v trestním řízení svědkům udělovat pořádkové pokuty, avšak dělo se tak jen v symbolické výši, což přípravné řízení protahovalo a celkovou délku řízení 7 let a 9 měsíců tak nelze mít za přiměřenou, když se jedná o řízení, ve kterém má být potupováno s nejvyšším urychlením. Soud je z úřední činnosti známo, že ke stejnému závěru dospěl soud i v řízení spoluobviněných žalobce (např. sp. zn. 22 C 163/2022).

39. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, která zpravidla překročí dobu 10 let. I s přihlédnutím k tomu, že trestní věci mají být vyřizovány přednostně, soud nepoužil sazbu vyšší, neboť extrémní délce posuzované řízení nedosahuje. Jednalo se o věc složitou a s ohledem na výše uvedený rekapitulovaný průběh řízení soud nemá za to, že trestní stíhání šlo skončit násobně kratší délce. Výše uvedený nekoncentrovaný postup při zajišťování svědeckých výpovědích není tolerovatelný, avšak jinak bylo řízení prosto průtahů (srov. NS 28 Cdo 1143/2010).

40. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

41. Řízení bylo složité po procesní stránce, byla prováděna dožádání a svědci neposkytovali součinnost (minus 10 %), jednalo se o složitou problematiku i po skutkové stránce, kdy byly vyslýchány desítky osob, k žádostem obhajoby se tak dělo i opakovaně, a bylo zapotřebí vyšetřit roli žalobce, a jaké bylo jeho zapojení a vědomí o strukturách osob zapojených do porušování předpisů hospodářské soutěže (minus 15%), věc byla složitá i po právní stránce, když bylo zapotřebí aplikovat právní předpisy o úpravě spořitelních družstvech, směnečné právo, regulaci finančního trhu a předpisů EU (minus 10 %). Věc se vůči žalobci vedla na prvním stupni. Soud celkem za složitost snížil zadostiučinění o minus 35 %.

42. Postup orgánů veřejné moci se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení. Za postup orgánů soud zadostiučinění proto neupravoval.

43. Žalobce se na délce řízení pozitivně podílel tím, že dal podnět k ukládání pořádkových pokut nespolupracujícím svědkům, což řízení urychlilo. Pro chování žalobce tak soud zadostiučinění neupravoval.

44. S ohledem na skutečnost, že se jedná o řízení s typově zvýšeným významem pro poškozené, soud navýšil zadostiučinění o plus 10 % za význam řízení pro žalobce. Žalobce byl bezúhonnou osobou, hrozil mu trest odnětí svobody s vyšší sazbou a z projednávané věci se ho týkaly 3 skutky z celkových 12. Otázka viny a trestu žalobce a rozhodování o ní byla pro žalobce velmi významná, a proto soud zadostiučinění navýšil.

45. Základní orientační částku 101 250 Kč soud snížil o 35 % za složitost a zvýšil o 10 % za význam, po celkovém snížení o 25 % soud dospěl k zadostiučinění ve výši 75 938 Kč za nepřiměřenou délku řízení. Jelikož žalovaná na tomto nároku žalobci ničeho neplnila, soud jí výrokem I. uložil povinnost zaplatit žalobci tuto částku a ve zbylém rozsahu žalobu pro nedůvodnost výrokem II. zamítl (59 063 Kč vč. příslušenství).

46. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové škody způsobené nezákonným trestním stíháním, který byl žalobou uplatněn v celkové výši 200 000 Kč, soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za částečně důvodnou. Mezi účastníky řízení byla sporná pouze forma odškodnění, tedy zda žalobci náleží finanční zadostiučinění či nikoliv.

47. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i nemateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

48. Soud se tak dále zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

49. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

50. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

51. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán za trestný čin porušení pravidel hospodářské soutěže, kterého se měl dopustit tím, že spolu s dalšími spoluobviněnými měl zjednat pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] neoprávněné výhody zakázanými investicemi s obchody se směnkami v řádech desítek až stovek miliónů korun, čímž měla být způsobena škoda ve výši cca 40 miliónů korun. Za tento trestný čin žalobci hrozila trestní sazba trestu odnětí svobody v trvání 2 léta až 8 let. Žalobce byl obžalován ze 3 skutků, byl osobou bezúhonnou. Žalobce nebyl trestně stíhán pro závažnější trestný čin jako by tomu bylo např. u trestných činů sexuálních nebo proti životu a zdraví, které jsou spojeny s vyšším morálním odsouzením a dehonestací obviněného ze strany společnosti, s ohledem na hrozící trest a případnou náhradu škody však lze hodnotit trestní stíhání žalobce za závažné. Pokud jde o délku trestního řízení, toto trvalo po dobu 7 let a 9 měsíců, což lze považovat za délku nepřiměřenou, která však byla odškodněna již přiznaným zadostiučiněním za nepřiměřenou délku řízení. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tyto byly následně zjišťovány z účastnické výpovědi samotného žalobce a z listinných důkazů. Soud dále tato kritéria zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou, délkou a dopady.

52. Soud uvěřil žalobci, že zahájení trestního stíhání souvisejícího se společností [Anonymizováno] v době, kdy už u této společnosti nepracoval, bylo pro žalobce šokem. Žalobce jej nechápal, byl přesvědčen o své nevině a o tom, že trestní věc bude brzy ukončena. Rodina v té době očekávala narození potomků, žalobce prožíval dilema, zda má v takový citlivý okamžik manželku o zahájení trestního stíhání informovat či nikoliv. Žalobce nakonec pod tíhou medializace sám informoval svou rodinu a blízké o probíhajícím trestním stíhání, obával se, že bude zveřejněna i jeho podoba. Trestní věc týkající se společností [Anonymizováno] byla obecně medializovaná, jméno ani podoba žalobce zveřejněny nebyly. V průběhu trestního stíhání žalobce trpěl stresem, nespavostí a zvýšením tlaku a bylo mu nepříjemné, že ačkoliv se ničeho nedopustil, musí celou věc vysvětlovat okolí. Obecně je známo, že dlouhodobý stres působí negativně na zdraví a psychiku i zdravého člověka. Rodina žalobce podporovala, věřila v jeho nevinu, ale přestala cestovat, finanční prostředky šetřila na úhradu hypotéky a právních služeb za obhajobu, neboť příjem žalobce byl jediným příjmem rodiny, manželka byla na rodičovské dovolené. V zaměstnání u společnosti [Anonymizováno] žalobce působil na pozici finančního ředitele, budoval svou pověst a o svém trestním stíhání informoval až v okamžiku, kdy jako člen představenstva jmenovaný ode dne 1. 1. 2019 zjistil, že jeho trestní stíhání může společnost ohrozit a [Anonymizováno] může veškeré úvěry společnosti zesplatnit, což pro společnost znamenalo velké riziko. Společnost v danou dobu využívala k financování provozních nákladů a investic bankovní úvěry, u nichž banka při vyhodnocení rizikovosti úvěru posuzuje i bezúhonnost členů statutárního orgánu a trestní stíhání členů. Žalobce proto majitelům oznámil své trestní stíhání, na pozici rezignoval a přestal se účastnit důležitých rozhodnutí. Po zproštění obžaloby se žalobce znovu stal členem představenstva společnosti. K narušení důvěry klientů společnosti nedošlo. Výpověď žalobce koresponduje se zjištěními učiněnými z listinných důkazů (zejména čestné prohlášení manželky, p. [jméno FO] ze společnosti [Anonymizováno] smlouvy vč. podmínek, výpisů z účtů a zprávy [Anonymizováno], články z médií).

53. Soud nedospěl k závěru o tom, že by orgány činné v trestním řízení ve věci žalobce postupovaly účelově, důkazy opatřené v přípravném řízení odůvodňovaly postavení žalobce před soud, neboť těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem a teprve po jeho provedení mohl soud dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce.

54. Co se týká ukončení přípravy na znaleckou zkoušku, soud má za prokázané, že žalobce se v průběhu trestního stíhání přihlásil k přípravnému kurzu, kterému věnoval hodně energie i času, ale poté, co v průběhu studia zjistil, že v případné odsouzení je překážkou výkonu znalecké činnosti, se rozhodl neriskovat marné vynakládání úsilí a studium na konci roku 2018 ukončil a už se k němu nevrátil. Ačkoliv lze postoj žalobce chápat, nelze toho jeho rozhodnutí dávat žalované k tíži, znaleckou činnost žalobce nemohl vykonávat, protože nezískal potřebné oprávnění (trestní stíhání není překážkou složení zkoušky).

55. Soud tak uzavírá, že trestní stíhání žalobce mělo negativní dopady do jeho rodinné sféry, zasáhlo rodinu v důležitém období očekávání narození potomků a způsobilo nejistotu ohledně plánování budoucnosti a finančního zajištění s ohledem na vynakládané prostředky na obhajobu a na případné odsouzení žalobce. Došlo rovněž ke změně trávení volného času a omezení dovolených. Rodina stála za žalobcem, podporovala jej. Dále trestní stíhání mělo negativní dopad do profesní sféry žalobce, kdy pod přímým tlakem trestního stíhání, které bylo z pohledu úvěrující banky rizikem pro poskytnuté úvěry společnosti, žalobce rezignoval na funkci člena představenstva společnosti [Anonymizováno] a do této funkce se vrátil až po skončení trestního stíhání. Žalobce úspěšně budoval svou profesní kariéru z pozice finančního ředitele a pouze v důsledku trestního stíhání došlo k omezení profesního uplatnění ve vysoké řídící funkci.

56. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že adekvátní formou odškodnění je rovněž s ohledem na úctu státu k životu a soukromí žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18) odškodnění finanční, neboť trestní stíhání mělo vliv na kvalitu života žalobce a nefinanční odškodnění náleží dle názoru soudu každé nezákonně trestně stíhané osobě, tj. i osobě, která žádné zásahy do osobnostní sféry (na rozdíl od žalobce) neprokázala.

57. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 58. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel z následujících rozhodnutí.

59. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 64/2015 trvalo trestní stíhání cca 2 roky, poškozený byl stíhán pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku a hrozil mu totožný trest jako žalobci. V průběhu trestní stíhání byl poškozený 1x odsouzen nepravomocně. Trestní stíhání souviselo s výkonem povolání poškozeného. O trestním stíhání poškozeného se vědělo ve společnosti, kde pracoval, i u partnerů, došlo z tohoto důvodu k odvolání prokury. Byly prokázány dopady do osobní sféry poškozeného v podobě dehonestace dcery, která byla označována za dceru kriminálníka, zdravotní dopady i obecná medializace. Poškozenému bylo přiznáno finanční odškodnění ve výši 170 000 Kč. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu, hrozbou trestu, medializací a prokázanými rodinnými a profesními dopady, nikoliv délkou trestního stíhání, která však v případě žalobce byla odškodněna samostatně. Soud dopady žalobce hodnotí jako méně závažnější pro absenci zdravotních dopadů a porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění ve výši cca 3/4.

60. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 428/2013 trvalo trestní stíhání cca 4 roky, poškozený byl stíhán pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku a hrozil mu trest odnětí svobody v délce až 5 let. Byly prokázány dopady do osobní sféry poškozeného spočívající ve změně povahy poškozeného pod vlivem stresu z trestního stíhání a profesní dopady, kdy poškozený byl vystaven nedůvěře v zaměstnání, ale k vyloučení z pracovní činnosti z důvodu trestního stíhání nedošlo, poškozený nadále vykonával svou funkci. Rodinné dopady prokázány nebyly, věc byla medializovaná s uvedením jména poškozeného. Poškozenému bylo přiznáno finanční odškodnění v částce 100 000 Kč. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu a částečně profesními dopady, nikoliv délkou trestního stíhání, která však v případě žalobce byla odškodněna samostatně. Soud u žalobce shledal závažnější profesní dopady, kdy došlo k omezení výkonu profese, a rodinné dopady, zároveň byl žalobce vystaven hrozbě vyššího trestu odnětí svobody. Medializace případu žalobce však byla pouze obecná. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění cca o 1/3 vyšší.

61. Soud dále provedl srovnání s případy označenými žalobcem, a to věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 89/2021, která trvala více než 7 let. Poškozený byl stíhán pro zločin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže a porušení povinnosti při správě cizího majetku a hrozil mu totožný trest jako žalobci. V průběhu trestní stíhání byl poškozený 2x odsouzen nepravomocně. Trestní stíhání souviselo s výkonem veřejné funkce v hlavním městě Praze a představovalo podstatný zásah do práv poškozeného, který byl aktivním odpůrcem totalitního režimu a dlouhodobě se vymezoval vůči korupci. Byly prokázány zásahy zdravotní, profesní, do politického i společenského života, poškození dobré cti a pověsti. Poškozenému po zahájení trestního stíhání v krátké časové souvislosti zemřel otec, což rodina dávala subjektivně do spojitosti s trestním stíháním poškozeného, kterého tato skutečnost více tížila. V důsledku rozsáhlé medializace se trestní stíhání dostalo do širokého vědomí veřejnosti povolání poškozeného. Ve věci došlo i k nestandardním postupům policejního orgánu při doručování usnesení o zahájení trestního stíhání na zasedání [Anonymizováno] a k manipulaci s protokoly z hlavním líčení. Délka trestního stíhání byla odškodněna samostatně. Poškozenému bylo přiznáno finanční odškodnění ve výši 500 000 Kč. Případ tzv. kauzy [Anonymizováno] není dle názoru soudu srovnatelný s případem žalobce s ohledem na specifické postavení poškozeného dané politickou funkcí, s níž trestní stíhání souviselo. Není srovnatelný ani průběhem trestního stíhání, kdy došlo 2x k vyslovení viny a k nesprávným úředním postupům, cílenou medializací a prokázanými dopady, které soud hodnotí za výrazně závažnější.

62. Soud dále provedl srovnání s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 196/2016, která trvala více než 17 let. Poškozený byl stíhán pro hospodářské trestné činy, právní kvalifikace skutku se měnila a třetí obžaloba byla podána pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku a porušování závazných pravidel hospodářského styku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody s maximální sazbou 5 let. V průběhu trestní stíhání byl poškozený 2x odsouzen nepravomocně, část řízení byla vedena jako proti uprchlému. Poškozený byl bezúhonný vrcholný manažer na prahu své kariéry a měl se podílet na tom, že z fondů [Anonymizováno]. Kauza byla hojně medializovaná, poškodila obraz poškozeného ve společnosti, pověst obchodního a finančního poradce, měla negativní vliv na vztah s rodiči poškozeného a na vztah s bývalou přítelkyní, na fakt odložení založení rodiny s novou přítelkyní. Poškozený byl 2 roky registrován na úřadu práce, ve svém oboru byl z důvodu trestního stíhání nezaměstnatelný. Došlo ke změně osobnosti a chování poškozeného pod vlivem stresu z trestního stíhání. Délka trestního stíhání a výkon vazby byly odškodněny samostatně. Poškozenému bylo přiznáno finanční odškodnění ve výši 424 750 Kč. Případ není dle názoru soudu srovnatelný s případem žalobce s ohledem na průběh trestního stíhání, kdy došlo 2x k vyslovení viny, cílenou medializací a prokázanými dopady, které soud hodnotí za výrazně závažnější.

63. S ohledem na výše citovanou judikaturu tak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok na finanční zadostiučinění ve výši 135 000 Kč, které odpovídá srovnatelným případům. Žalovaná žalobci neposkytla žádné finanční zadostiučinění, proto jí soud uložil zaplatit žalobci tuto částku výrokem I. a ve zbylém rozsahu (65 000 Kč s příslušenstvím) soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.

64. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu škody uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal výrokem I. v žalobcem požadované výši za žalobcem požadované období od 23. 1. 2023 do zaplacení z částek odškodnění, které soud shledal za důvodné, neboť žalovaná se ocitla v prodlení až po uplynutí 6měsíční lhůty k předběžnému projednání nároku (uplatněno dne 12. 7. 2022).

65. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Měl-li účastník ve věci neúspěch jen v poměrně nepatrné části, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Žalobce požadoval po žalované zaplacení 3 nároků. Ohledně nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání a nepřiměřenou délkou (tarifní hodnota 2x 50 000) byl žalobce plně úspěšný, žalovaná nároky neodškodnila poté, co uplynula 6měsíční lhůta k předběžnému projednání nároku podle § 15 odst. 1 OdpŠk, žalobci bylo odškodnění přiznáno soudem. Ohledně nároků na náhradu majetkové škody byl žalobce úspěšný v rozsahu částky 393 916,60 Kč na nákladech právního zastoupení, žalovaná nároky neodškodnila poté, co uplynula 6měsíční lhůta k předběžnému projednání nároku podle § 15 odst. 1 OdpŠk, žalobci bylo odškodnění přiznáno soudem. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 24 037 Kč (náklady právního zastoupení) byl žalobce neúspěšný a zavinil tak vedení řízení v tomto rozsahu. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku (nároků) na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace) je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobce měl procesní úspěch co do tarifní hodnoty 493 916,60, a tedy z 95,4 %, a žalovaná co do tarifní hodnoty 24 037, a tedy z 4,6 %. Neúspěch žalobce byl proto nepatrný a soud mu přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

66. Náhrada nákladů řízení je představována náklady za soudní poplatek ve výši 6 000 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokáta podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT za 7 úkonů právní služby, každý po 10 380 Kč (z tarifní hodnoty 517 953,60; převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření k výzvě soudu ze dne 25. 1. 2024 a 16. 11. 2023, účast na jednání dne 19. 10. 2023, 15. 1. 2024 a 28. 2. 2024) paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 100 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu za 7 úkonů právní služby, každý po 300 Kč. Celkem činí náklady právního zastoupení částku 80 760 Kč. Dále právnímu zástupci žalobce náleží náhrada za promeškaný čas na cestě k soudu z [jméno FO] do [Anonymizováno] dne 19. 10. 2023, 15. 1. 2024 a 28. 2. 2024 (dle www.mapy.cz trasa činí 292 km a délka cesty 3:21h) a zpět ve výši 3x 14x 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT) a náhrada cestovných výdajů ve výši 15 715 Kč (4 925,20 + 2x 5 394,90) za jízdu k jednání soudu osobním automobilem zn. [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ] při průměrné spotřebě pohonných hmot (NM) 9,4 l /100 km, na trase [jméno FO] – [adresa] a zpět dne 19. 10. 2023, 15. 1. 2024 a 28. 2. 2024 v délce 3x 584 km, při vyhláškové ceně nafty ve výši 34,40 Kč a 38,70 Kč/1 litr (§ 13 odst. 1, 4 AT, § 158 zák. č. 262/2006 Sb. a § 4 písm. a) vyhl. č. 191/2023 Sb. a 398/2023 Sb.) a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,2 Kč a 5,6 Kč/1 km (§ 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb.). Ve smyslu § 137 občanského soudního řádu byla žalobci přiznána taktéž 21 % náhrada DPH ve výši 19 881,75 Kč, neboť právní zástupce je plátcem této daně. Celkem činí náhrada 120 556,75 Kč, její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

67. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby ze dne 27. 2. 2023 (odstranění vad žaloby), 22. 11. 2023 (rozšíření žaloby o příslušenství) a 16. 1. 2024 (doplnění srovnatelné judikatury a částečné zpětvzetí žaloby, neboť se jedná o neúčelné úkony, které byly podány v bezprostředně v souvislosti s podáním ze[Anonymizováno]dne 16. 11. 2023 a 25. 1. 2024 a žalobci nic nebránilo, aby jejich obsahem učinil i tyto úkony a aby podal bezvadnou žalobu.

68. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení