20 C 128/2022 - 134

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/1] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 217 328 Kč s příslušenstvím a o omluvu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18 560 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 27. 7. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 670 Kč od 27. 7. 2022 do 10. 2. 2023 do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 198 768 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 7. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zveřejnit omluvu na webových stránkách justice.cz v následujícím znění: „[Jméno zainteresované osoby 0/0]“ se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení v rozsahu 46,4 % ve výši 17 460 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 30. 8. 2020 po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 249 998 Kč s příslušenstvím a uveřejnění omluvy na internetových stránkách žalované jako náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným [podezřelý výraz] stíháním žalobce, které bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne [datum], kdy byl žalobce stíhán pro podezření ze spáchání přečinu poškození cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum] byla věc žalobce postoupena [právnická osoba] s tím, že skutek není trestným činem, ale mohl by být posouzen jako přestupek. [právnická osoba] následně věc odložil, jelikož odpovědnost za přestupek zanikla. Žalobci v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikly náklady na obhajobu v celkové částce 39 204 Kč s tím, že žalobce byl zastoupen [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále žalobce požaduje náhradu ušlého výdělku ve výši 28 544 Kč za 8 pracovních dní, kdy se účastnil úkonů orgánů činných v trestním řízení a nemohl vykonávat své povolání. Dále žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy v částce 182 250 Kč a zveřejnění omluvy na webových stránkách. V této souvislosti žalobce uvedl, že vedené trestní stíhání vnímal jako mimořádné příkoří ze strany státu, cítil bezmoc. Byl studentem právnické fakulty [Anonymizováno] a sám se setrvale hájil tím, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty jakéhokoliv trestného činu. Žalobce v důsledku mimořádného stresu vyvolaného nezákonným trestním stíháním neuspěl dne 28. 4. 2021 u státní závěrečné zkoušky z trestního práva, během které jej postihla panická ataka a nebyl schopen relevantně reagovat na otázky zkušební komise. V důsledku toho žalobce musel absolvovat opravnou státní závěrečnou zkoušku. Žalobce v důsledku nezákonného trestního stíhání a jednání okresní státní zástupkyně pochyboval o sobě samém a svých znalostech v oblasti trestního práva, nechápal, že okresní státní zástupkyně nebyla schopna rozpoznat, zda předmětné jednání je trestným činem či nikoliv. Žalobce byl nucen žít až do novely trestního zákoníku realizované zákonem č. 333/2020 Sb., kdy byl novelizován § 69 odst. 3 trestního zákoníku, v obavách, že i nejbenevolentnější peněžitý trest povede k nemožnosti být zaměstnán jako advokátní koncipient z důvodu záznamu v rejstříku trestů. [podezřelý výraz] stíhání mělo zásadní vliv na rodinný život žalobce, k soudnímu jednání byla předvolávána i jeho manželka, žalobce se před ní cítil být ponížen. Žalobce spolu s manželkou vychovává 5 dětí. Došlo k narušení rodinných vazeb, pověsti a dobrého jména před vlastními rodiči v důsledku nezákonného trestního stíhání. Žalobce je osobou s klinicky diagnostikovaným [Anonymizováno] [podezřelý výraz], proto pociťoval nespravedlnost vůči své osobě mimořádně závažným způsobem. V průběhu celého trestního řízení o trestním stíhání opakovaně hovořil na každé návštěvě se svojí psychiatričkou, byla nasazena antidepresiva a docházelo k navyšování dávek léků, neboť docházelo ke zhoršení psychického stavu žalobce, který byl do té doby stabilizovaný. Žalobce rovněž úkorně vnímal to, že na televizní obrazovce ve vstupní hale u [Anonymizováno] bylo po celý jednací den zveřejněno jeho jméno a příjmení vedle spisovné značky trestní věci. Obdobně tomu tak bylo u vstupu do jednací síně. Toto žalobce vnímá jako zásah do své dobré pověsti. Dále žalobce vnímal jako zásah do svých práv skutečnost, že v podané obžalobě okresní státní zástupkyně uvedla dehonestující tvrzení k žalobci, kdy uvedla, že k tíži tak lze obviněnému přičíst snad jen četná přestupková jednání z poslední doby, a že se opakovaně dopouštěl přestupkového jednání, a to zejména v úseku dopravy. Proti tomuto tvrzení se žalobce důrazně ohrazuje. Nikdy se nedopustil žádného přestupku na jiném úseku než dopravy a poslední přestupkového jednání se dopustil téměř 4 roky před podáním obžaloby. Žalobce své nároky u žalované uplatnil dne 26. 1. 2022, do doby podání žaloby žalovaná nerozhodla.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce dne 25. 1. 2022 uplatnil své nároky užalované, k projednávání žádosti žalobce došlo dne 10. 2. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětem řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. Co se týká nároku na náhradu obhajného, zde žalobci byla přiznána částka 32 670 Kč s tím, že oproti uplatněnému nároku nedošlo k přiznání náhrady za úkon 4. 9. 2020 - další porada s klientem, pro nadbytečnost, a za úkon 1. 9. 2021 a 6. 9. 2021- písemná závěrečná řeč a její doplnění, neboť se nejedná o úkon právní služby. Co se týká nároku na náhradu ušlého výdělku, v této souvislosti žalovaná sporuje výši vyčíslenou žalobcem. Co se týká nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, zde žalovaná konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za toto vydání se žalobci omluvila, finanční odškodnění nebylo přiznáno. Žalovaná sporuje příčinnou souvislost mezi zdravotními problémy žalobce a nezákonným trestním stíháním. Dále sporuje příčinnou souvislost mezi neúspěchem u státní závěrečné zkoušky a nezákonným trestním stíháním. Žalovaná poukázala na obecně nepříznivý zdravotní stav žalobce způsobený [podezřelý výraz] a dále na to, že žalobce se sám byl vědom novely trestního řádu, která nabyla účinnosti dne 1. 10. 2020, tzn. v době před podáním obžaloby a vydáním trestního příkazu, kdy pravomocné uložení peněžitého trestu již neovlivňoval záznam v rejstříku trestů a případné hledání zaměstnání v advokacii. Ohledně rodinných zásahů žalovaná uvedla, že tyto prokázány nebyly a k požadavku na zveřejnění omluvy na webových stránkách uvedla, že žalobce není osobou veřejně známou, informace o jeho trestním stíháním nebyly veřejnosti známy, proto není dán důvod, proč by měla být omluva činěna veřejně. V podání ze dne 1. 3. 2023 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 32 670 Kč z důvodu plnění žalované. Dále, co se týká nároku na náhradu ušlého výdělku doplnil, že v předmětné době byl činný jako IT specialista, kdy neměl žádné daňově uplatnitelné náklady na svoji činnost. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy, zde žalobce doplnil, že poskytnuté odškodnění nepovažuje za dostačující, neboť na jeho straně došlo ke znatelným zásahům do jeho sféry. Žalobce uvedl, že [Anonymizováno] [podezřelý výraz] je vrozenou poruchou, žalobce je průběžně v psychiatrické péči zhruba od roku 2009. Užívá potřebnou medikaci. Psychiatrička žalobce v souvislosti s pandemií covid-19 omezila prezenční péči, se žalobcem však byla v pravidelném kontaktu a předepisovala mu medikaci. Žalobce zdůraznil, že jeho diagnóza se sice promítá do všech sfér jeho každodenního života, jeho stav byl ale dlouhodobě stabilní. Ke zhoršení stavu došlo v přímé souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Žalobce je schopen se zapojovat do pracovního života a jeho měsíční příjmy v roce 2020 například dosahovaly více než dvojnásobku průměrné mzdy v České republice. Žalobce nezákonné trestní stíhání skutečně vnímal tak, že bude-li uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu, bude ovlivněno jeho další působení jako právníka. Dále žalobce uvedl, že dne 4. 2. 2022 absolvoval chybějící státní závěrečnou zkoušku z trestního práva a od 22. 2. 2022 je zaměstnán jako advokátní koncipient u advokáta [tituly před jménem] [jméno FO]. Co se týká vztahu s rodiči žalobce, došlo k omezení vzájemného styku z důvodu, že v rodičích trestní stíhání vzbudilo pocity selhání vlastní výchovy. Co se týká vztahu s manželkou, žalobce se s ní často hádal. Žalovaná proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Usnesením ze dne 21. 3. 2023, č. j. 20 C 128/2022-79 bylo řízení částečně co do zaplacení částky 32 670 Kč zastaveno.

4. Při jednání konaném dne 12. 4. 2023 žalobce výslovně uvedl, že neuplatňuje samostatný nárok na náhradu škody na zdraví, jež by mu byla způsobena nezákonným trestním stíháním.

5. V podání ze dne 12. 5. 2023 žalobce k výzvě soudu, která mu byla dána při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů k účelnosti sporných úkonů právní služby uvedl, že porada ze dne 4. 9. 2020 se konala za účelem prvotního stanovení strategie vedení případu, kdy jediným úkonem před tímto úkonem bylo převzetí zastoupení ze strany obhájce. Jednalo se o první poradu ve věci trestního řízení žalobce. Co se týká úkonů ze dne 1. 9. 2021 a 6. 9. 2021 označených jako písemná závěrečná řeč a její doplnění, zde žalobce uvádí, že účelu spatřuje v tom, že si písemné vyhotovení závěrečné řeči vyžádal sám soud v trestním řízení. Obhájce byl tedy povinen výzvě soudu vyhovět. Ohledně nároku na náhradu ušlého výdělku žalobce specifikoval jednotlivé úkony, v souvislosti s nimiž žádá o úhradu ušlého výdělku. Jedná se o úkon ze dne 11. 9. 2020 - výslech žalobce, prostudování spisu při skončení 22. 10. 2020, účast žalobce na hlavním líčení dne 23. 2. 2021, 20. 4. 2021, 8. 6. 2021, 20. 7. 2021, 31. 8. 2021 a 10. 9. 2021. Žalobce zopakoval, že je osobou samostatně výdělečně činnou. Ohledně výše ušlého výdělku odkazuje na daňová přiznání, neboť v uvedené dny nemohl vykonávat svou práci, kdy je nutná fyzická přítomnost u počítače. Ohledně zásahů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, doplnil, že psychická zátěž trestního stíhání se projevila na jeho chování, kdy vztah s manželkou postupem času v důsledku stresu a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu žalobce došel do bodu konstantních hádek, kdy sama manželka byla nucena vyhledat psychologickou pomoc, aby se manželství nerozpadlo. Stejně tak se o trestním stíhání žalobce dozvěděli jeho děti. Žalobce čelil dotazům nezletilých dětí na možné odsouzení. Co se týká vztahu žalobce a jeho rodičů, docházelo ke stále menšímu kontaktu, rodiče pochybovali o trestní bezúhonnosti žalobce. V době trestního stíhání byl žalobce v psychickém stavu, ve kterém nebyl schopen styk udržovat. Od skončení trestního stíhání se se svými rodiči osobně neviděl. Rodiče udržují pouze občasný vztah s dětmi žalobce. Žalobce výslovně uvedl, že nechce svou rodinu dále zatěžovat, proto nenavrhuje výslech manželky, ani rodičů k prokázání svých tvrzení. Co se týká zhoršení zdravotního stavu, žalobce uvedl, že došlo k psychickému zhroucení, trpěl extrémními projevy nespavosti, nebyl schopen realizovat do té doby bez problémů zvládané pravidelné činnosti, projevovaly se u něho paranoidní stavy.

6. Z uplatnění nároku ze dne 25. 1. 2022, ze stanoviska žalované ze dne 9. 2. 2023 a z nesporných tvrzení soud zjistil, že žalobce dne 25. 1. 2022 své nároky uplatnil u žalované, tato je projednala dne 9. 2. 2023 s tím, že částečně plnila na nároku na náklady obhajoby částku 32 670 Kč dne 10. 2. 2023 a dále konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání a za vydání tohoto usnesení se žalobci omluvila. Zbylé nároky žalobce žalovaná odmítla.

7. Ze spisu [adresa].

8. Z usnesení [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že postoupená věc žalobce byla odložena z důvodu, že odpovědnost za přestupek zanikla.

9. Z daňových dokladů číslo [Anonymizováno] a příjmových pokladních dokladů a potvrzení o provedení plateb ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobce za poskytnuté právní služby uhradil částku [částka], [částka], [částka] a [částka]. [právnická osoba] byly vyfakturované [jméno FO] a [jméno FO].

10. Z údajů o subjektech DPH soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] jsou plátci DPH.

11. Z potvrzení žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce se účastnil porad se svými obhájci dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dále dne [datum], [datum], [datum], [datum].

12. Z potvrzení o studiu vystaveného [Anonymizováno] a ze zápisu o průběhu studia žalobce soud zjistil, že žalobce byl studentem právnické fakulty, od [datum] navštěvoval pátý ročník. Dne [datum] žalobce obhájil svou diplomovou práci, složil státní zkoušku z obchodního práva, občanského práva a hmotného občanského práva procesního. Dne [datum] žalobce složil státní závěrečnou zkoušku ze správního práva a nesložil státní zkoušku z trestního práva.

13. Z čestného prohlášení [jméno FO], manželky žalobce, soud zjistil, že v den, kdy se žalobce dozvěděl o svém trestním stíháním byl velmi rozrušený, v té době byl žalobce ve velmi nepříznivém psychickém zdravotním stavu, se kterým je v psychiatrické péči po dobu mnoho let, zhruba od konce roku 2019, kdy kvůli covidu jeho lékařka špatně fungovala, žalobce přestal brát léky, avšak nezákonné trestní stíhání bylo pro žalobce pomyslným hřebíčkem do rakve. Žalobce jako osoba trpící [Anonymizováno] [podezřelý výraz] má až extrémních smysl pro spravedlnost, poctivost a dokonalost. Není schopen u sebe ani ostatních připouštět žádné chyby. Celou trestní věc konzultoval s několika známými advokáty, byl rozrušen z pocitu bezmoci a nespravedlnosti. Žalobce nedovedl hovořit o žádné jiné věci, vnímat cokoliv dalšího. Manželé se proto často hádali. V průběhu trestního stíhání žalobce začal chodit častěji ke své psychiatričce a začal brát více léků. Manželé se snažíme nezatěžovat jejich děti, ale ty to však vnímaly nervozitu ve vztahu. V důsledku sporu manželů i manželka vyhledala psychologickou pomoc.

14. Z lékařské zprávy vystavené dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že žalobce je osobou s diagnostikovanou poruchou [Anonymizováno] [podezřelý výraz]. Byla diagnostikována také těžká obsedantně kompulzivní porucha, středně těžká depresivní fáze, projevy poruchy pozornosti, poruchy spánku. Od roku 2018 se [podezřelý výraz] stav [podezřelý výraz] kontinuálně zhoršuje, a to depresivitou, trávením času doma, absencí kontaktů s jinými lidmi. Prognóza pracovního zařazení je nepříznivá. Porucha žalobce je celoživotní, vrozená a zasahuje do mnoha oblastí fungování v běžném životě.

15. Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce pořád trpí nespavostí, je zpomalený, nedaří se mu dobře, mluví o útocích na svou osobu z právního hlediska, chodí na policii, je mu to nepříjemné, celou situací se trápí, jeho zdravotní stav se zhoršuje.

16. Z přiznání daně z příjmů fyzických osob za rok 2020 pro osobu žalobce soud zjistil, že dílčí základ daně z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti činil [částka] a tento výpočet byl získán jako výsledek hospodaření, kdy příjmy ze samostatné činnosti žalobce činily [částka] a výdaje [částka].

17. Z výpisu ze seznamu advokátních koncipientů vedeného ČAK soud zjistil, že žalobce je zapsán jako advokátní koncipient ode dne [datum] u [tituly před jménem] [jméno FO].

18. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že tento vnímal své trestní stíhání velmi úkorně, nedovedl si vůbec představit, že se něco takového může stát, vše bylo umocněno ještě tím, že byl studentem právnické fakulty, kdy měl odborné znalosti problematiky trestního práva. Od samého počátku žalobce vnímal věc tak, že dané jednání nemůže být nikdy trestným činem. Žalobce uváděl, že vše bylo dále umocněno tím, že tehdejší čekatel státního zástupce [tituly před jménem] bral věc osobně, chodil osobně na výslechy na policii a činil tlak na žalobce, aby vypovídal. V důsledku nezákonného trestního stíhání se zhoršil do té doby stabilizovaný zdravotní stav žalobce. Žalobce začal brát více léků, zhruba trojnásobně. Uvažoval o přerušení studia, nedokázal se věnovat každodenním činnostem, o děti se musela starat pouze manželka. Žalobce prvních 6 měsíců trestního stíhání, kdy ještě nebyla novela trestního řádu žil v nejistotě, zda bude moci být koncipientem po dokončení studia či nikoliv. Žalobce při svém studiu neměl problém zvládnout závěrečné zkoušky, vyjma státnice z trestního práva, při které se zhroutil. Vztah žalobce s rodiči utrpěl tím, že jeho rodiče jsou sice vysokoškolsky vzdělaní lidé, nicméně nedokáží odlišit co znamená být stíhaný a odsouzený. Rodiče žalobce pouze komunikují s jeho dětmi, které je navštěvují. Žalobce vnímal trestní stíhání tak, že celý rok života musel být v nejistotě, jeho újmu nelze žádným způsobem odčinit. Vše bylo umocněno ještě tím, že žalovaná nestihla ani předběžně projednat nároky žalobce a poskytnout mu satisfakci. Žalobce s manželkou vychovává 5 nezletilých dětí. Co se týká zdravotního stavu, žalobce užíval medikaci dlouhodobě, více než 10 let. Spolu s psychiatričkou se jim podařilo najít léky, které nejlépe na žalobce fungovaly. Po zahájení trestního stíhání se u žalobce začaly projevovat úzkostné záchvaty, panické ataky, byla zvýšena medikace antidepresivy, žalobce nebyl schopen spát, ve dne pak nefungoval tak jako dříve. Musel omezit i svou práci, neboť nebyl schopen podat výkon. Po skončení trestního stíhání trvalo dlouhou dobu, než se stavy opět stabilizovaly. Co se týká zaměstnání, žalobce uvedl, že pracoval jako IT specialista po celou dobu trestního stíhání, po dokončení právnické fakulty je zaměstnán jako advokátní koncipient a praxi IT specialisty postupně utlumuje. Před trestním stíháním žalobce vykonával své povolání v průměru osm nebo i více hodin denně, v podstatě na plný úvazek, pracovní dobu si upravoval sám dle svých potřeb, některé dny nepracoval a věnoval se studiu, jiné dny pracoval více hodin. Po celou dobu trestního stíhání žalobce žil v [Anonymizováno],[Anonymizováno]odtud dojížděl na úkony u policejních orgánů, na studia i za prací. Žalobce informoval své rodiče o výsledku trestního stíhání, jejich vztahy se však nenarovnaly. Žalobce se osobně podílel na přípravě své obhajoby, vyhledával judikaturu a studoval danou problematiku, na poradách s obhájci řešil strategii a průběh trestního stíhání. V průběhu trestního stíhání došlo ke zhoršení vztahu s manželkou, neboť žalobce nebyl schopen fungovat tak jako dřív a podílet se na výchově dětí a vedení domácnosti, o vše se musela starat manželka, napětí mezi manžely eskalovalo. Manželka věřila v nevinu žalobce, podporovala jej, ale celá situace pro ni byla těžká. Po skončení trestního stíhání došlo k uklidnění vztahů a následnému zlepšení. O trestním stíhání žalobce věděla jeho manželka a rodina a pár blízkých přátel, které o tom informoval sám žalobce. Manželka žalobce žalobci řekla, že v roce 2021 vyhledala psychologa, žalobce však detaily problému nezná. Žalobce trpí [Anonymizováno] [podezřelý výraz], což je vrozená vada, pak má [Anonymizováno] a deprese, které nejvíce zvýraznila dopady [podezřelý výraz] stíhání. [Anonymizováno] [podezřelý výraz] je neléčitelný, jeho projevy se nemění, ale projevy depresí se mění naprosto zásadně. Manželka žalobce vnímala negativně zejména to, že se musel dostavovat k úkonům soudu, neboť nemá za sebou jednoduchý rozvod a má averzi k těmto institucím. Žalobce se v roce 2020 neviděl se svými rodiči kvůli [podezřelý výraz] [Anonymizováno] a od roku 2021 je viděl pouze jednou. Manželka žalobce se s nimi vídá nepravidelně [právnická osoba] k nim jezdí na prázdniny do Brna. Před zahájením [podezřelý výraz] stíhání se děti s rodiči žalobce vídaly stejně, zhruba 2× ročně se vídala celá rodina.

19. Z čestného prohlášení a z výslechu svědkyně [jméno FO], přítelkyně ze studií, soud zjistil, že svědkyně zná žalobce zhruba 5 let, seznámili se na právnické fakultě v [Anonymizováno], vídali se u zkoušek, neboť si je plánovali společně. Jsou v každodenním kontaktu prostřednictvím telefonu. Žalobce průběh svého trestního stíhání se svědkyní podrobně rozebíral, snažili ve najít řešení. Svědkyni od počátku znám zdravotní stav žalobce, rozumí se také proto, že sama svědkyně má obdobné zdravotní problémy a mohou spolu hovořit zcela otevřeně. Před zahájením trestního stíhání byl žalobce stabilizovaný a léčil se, trpěl občasnými výkyvy nálad, chodil na terapie a hledal způsoby, jak má v životě fungovat. Po začátku trestního stíhání nejprve žalobce nevěřil tomu, co se děje, měl snahu policejnímu orgánu vysvětlit, že se jedná o hloupost, že nemůže jednat o trestný čin. V průběhu trestního stíhání začal mít žalobce problémy se spánkem, svěřoval se svědkyni, že situaci nezvládá. Žalobce byl vzorným studentem, snažil se být velmi pečlivě na zkoušky připravený, nikdy dříve neměl se zkouškami na fakultě problém. Tlak zkouškového a trestního stíhání dohromady však již nezvládal. Uvažoval o přerušení studia. Žalobce neudělal státní závěrečnou zkoušku z trestního práva, ačkoliv všechny ostatní udělal a při přípravě na zkoušku svědkyni doučoval a vše věděl. U zkoušky se mu však zatmělo. Zkoušku ze správního práva vykonal v ten samý den úspěšně, zbylé státní zkoušky o měsíc později rovněž. U žalobce v důsledku trestního stíhání byly posíleny myšlenky sebevražedného typu a téma eutanázie, neschopnost spánku a vliv na pracovní režim žalobce. Svědkyně nezná nikoho z rodiny žalobce. Primární činností v době trestního stíhání žalobce bylo poskytování IT služeb, z tohoto měl hlavní příjem. Skončení trestního stíhání žalobce vnímal jako obrovskou úlevu a pocit zadostiučinění, že měl pravdu. Na druhou stranou se u něj projevila velká nedůvěra v systém z důvodu této negativní zkušenosti. Po dobu trestního stíhání žalobce trpěl obavou, že po ukončení právnické fakulty bude mít zápis v rejstříku, kdy bude odsouzen neúmyslný trestný, a měl obavy o to, zda jej někdo zaměstná a zda se stane advokátním koncipientem. Svědkyně má za to, že žalobci nebylo poskytnuto žádné odškodnění ze strany státu. Vztah žalobce s jeho rodiči byl lehce komplikovaný od odchodu žalobce z [Anonymizováno], zároveň tím, že prarodiče žalobce neměli vždy stoprocentní pochopení pro diagnózy žalobce a pro jeho odlišné chování. Trestní stíhání rodiče žalobci vyčítali. V průběhu trestního řízení žalobce nebyl schopen pracovat tak jako dřív, nebyl produktivní, nechtěl chodit mezi lidi, ani s nimi telefonovat. Trestní stíhání tak mělo vliv na jeho výkonnost. V průběhu trestního stíhání se zvyšovaly medikace léků u žalobce, svědkyně žalobci pomáhala sehnat terapii a léky s ohledem na to, že se jednalo o období covidu. Zároveň lékařka žalobce byla krátkodobě nedostupná. O trestním stíhání žalobce vědělo naprosté minimum lidí.

20. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh trestního řízení a o zásahy do osobnostní sféry žalobce, které soud blíže shrnuje níže v rámci posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud neprovedl důkazy týkající se nesporných skutečností.

21. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále rovněž jen „OdpŠk), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

23. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

24. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

25. Podle § 31 odstavec 1 zákona č. 82/1998 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

26. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

27. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

28. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

29. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba v této věci byla v částečném rozsahu podána důvodně.

30. V této souvislosti soud uvádí, že mezi účastníky nebylo ve svém důsledku sporu o tom, že v rámci trestního řízení zahájeného vůči žalobci usnesením [Anonymizováno] vydaným dne 28. 7. 2020 a následně vedeného u [spisová značka] bylo vydáno ve vztahu k žalobci nezákonné rozhodnutí, za které je v důsledku postoupení věci [právnická osoba] v [Anonymizováno] k posouzení možného přestupku usnesením ze dne [datum] nutno považovat právě shora uvedené usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum], jímž bylo žalobci sděleno obvinění ze spáchání trestného činu poškození cizích práv, když nezákonnost tohoto rozhodnutí byla deklarována právě shora uvedeným pravomocným usnesením.

31. Výše uvedený závěr soudu pak vyplývá již i z konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, z níž vyplývá, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Proto tedy soud i v tomto případě dospěl k závěru (a ze strany žalované toto nebylo ani sporováno), že zde existuje odpovědnostní titul.

32. Ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody představující vynaložené náklady na právní zastoupení, který byl žalobou původně uplatněn v celkové výši 39 204 Kč, avšak po zohlednění částečného plnění žalované a zpětvzetí žaloby v rozsahu 32 670 Kč se předmětem řízení stal požadavek na doplacení částky 6 534 Kč za úkon 4. 9. 2020 - další porada s klientem a za úkon 1. 9. 2021 a 6. 9. 2021- písemná závěrečná řeč a její doplnění, soud uvádí, že v tomto rozsahu neshledal žalobu za důvodnou. Co se týká porady, žalobce ve svých tvrzení uvádí, že se jednalo o první poradu ve věci, kdy bylo nutné stanovit strategii pro jeho obhajobu. Taková porada však i v případě, kdy neproběhne ve stejný den jako převzetí obhajoby, je součástí úkonu převzetí právního zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., který již byl žalobci proplacen. Tento úkon nelze účtovat samostatně, neboť bez něho by právní zástupce nemohl řádně plnit své povinnosti jako obhájce žalobce, tj. nedošlo by k řádnému převzetí obhajoby. Jedná se o součást procesu, v jehož průběhu získává advokát penzum znalostí o případu, vedoucí k následné přípravě zastoupení. Bez toho, aniž by se advokát s věcí seznámil, nelze zastoupení připravovat. Časový interval může být dán pracovním vytížením právního zástupce žalobce, či jinými okolnostmi, což však nic nemění na skutečnosti, že k faktickému seznámení se se sporem pro řádně převzetí obhajoby došlo až po seznámení se s věcí a stanoviskem žalobce. Úkon převzetí a příprava zastoupení může trvat několik hodin, dokonce i dnů, jde-li o velmi složitou věc. Přesto má advokát nárok na odměnu za tento úkon pouze jednou. Nadto je nutné poukázat na skutečnost, že trestní řízení probíhalo cca 13 měsíců a v rámci obhajoby žalobce s konalo celkem 6 porad, z toho 5 porad bylo žalobci žalovanou uhrazeno. Co se týká úkonu písemná závěrečná řeč a její doplnění, z trestního spisu bylo zjištěno, že závěrečná řeč byla přednesena osobně již při hlavním líčení konaném dne 31. 8. 2021 a že ze strany soudu nebyl žalobce vyzván k následnému písemnému vyhotovení a doložení, úkony ze dne 1. 9. 2021 a 6. 9. 2021 tak nemohou být považovány za účelné, jednalo se o úkony nadbytečné. Žalovaná tak postupovala správně, když žalobci náhradu škody za tyto úkony právní služby nepřiznala a soud žalobu v tomto rozsahu spolu se souvisejícím příslušenstvím výrokem II. zamítl.

33. Nárok z titulu obhajného ve výši 32 670 Kč žalovaná dobrovolně odškodnila, avšak po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku. Důvodnost nároku v tomto rozsahu má soud za prokázanou s ohledem na dobrovolné plnění žalované, která v daném rozsahu nárok žalobce uznala, proto žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 32 670 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., uhrazené žalovanou v průběhu řízení dne 10. 2. 2023, a to od 27. 7. 2022, neboť od tohoto dne se stát s ohledem na § 15 OdpŠk ocitl v prodlení (výrok I.).

34. Ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody představující ušlý výdělek žalobce, který byl žalobou uplatněn v celkové výši 28 544 Kč, soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za částečně důvodnou.

35. Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, jinak řečeno, o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický, prospěch poškozený přišel. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům vynaloženým na dosažení tohoto zisku, popř. k nákladům na dosažení tohoto zisku potřebným (NS sp. zn. 30 Cdo 2385/2014, 25 Cdo 4313/2008, 25 Cdo 3586/2006, 25 Cdo 2857/2005). Podstatnou je především ta skutečnost, že v souvislosti s úkony trestního stíhání nemohl poškozený vykonávat svou podnikatelskou činnost (Ústavní soud sp. zn. I.ÚS 922/18 ze dne 30. 11. 2020).

36. Z trestního spisu bylo zjištěno, že se žalobce osobně účastnil následujících úkonů - svého výslechu dne 11. 9. 2020 v čase 13:26 až 14:15 hodin, hlavního líčení dne 23. 2. 2021 v čase 12:30 až 13:28 hodin, hlavního líčení dne 20. 4. 2021 v čase 13:15 až 14:10 hodin, hlavního líčení dne 8. 6. 2021 v čase 12:30 až 13:01 hodin, hlavního líčení dne 20. 7. 2021 v čase 12:30 až 12:55 hodin, hlavního líčení dne 31. 8. 2021 v čase 12:43 až 14:15 hodin a vyhlášení rozhodnutí dne 10. 9. 2021 v čase 09:00 až 09:12 hodin. V souvislosti s těmito úkony mu proto náleží náhrada ušlého výdělku. K tvrzenému úkonu - prostudování spisu při skončení vyšetřování dne[Anonymizováno]22. 10. 2020 se žalobce nedostavil, proto mu nebyla přiznána náhrada v souvislosti s tímto úkonem. Soud při stanovení výše ušlého výdělku vycházel z doloženého daňového přiznání, neboť žalobce byl osobou samostatně výdělečně činnou působící v odvětví IT, a ze skutečnosti, že žalobce k úkonům do [Anonymizováno] dojížděl z [Anonymizováno] a ani po tuto dobu nemohl vykonávat své povolání. Cesta z [Anonymizováno] trvá cca 1 hodinu dle www.mapy.cz. Z výslechu žalobce dále bylo zjištěno, že si práci organizuje sám a pracovní dobu přizpůsobuje svým možnostem a potřebám, proto mu soud s ohledem na charakter výdělečné činnosti žalobce (správa IT serverů) nepřiznal náhradu za 8 hodin práce denně, jak žalobce požadoval, ale pouze za čas nutný na cestu a za čas úkonu samotného.

37. S ohledem na uvedené soud vyšel z částky 178 Kč za 1 hodinu práce (rok 2020 měl 251 pracovních dnů, což představuje 2008 h, a příjem, který žalobce skutečně obdržel činil 358 246 Kč. Soud nevycházel z celkových příjmů, jak navrhoval žalobce, neboť v těchto se neodráží náklady potřebné na jejich dosažení a žalobce ani k výzvě soudu netvrdil, že by mu vznikly jiné náklady na dosažení zisku). Celkem tak žalobci náleží ušlý výdělek za 6 hodin účasti na úkonech u orgánů činných v trestním řízení (po 1 hodině za úkony ve dnech 11. 9. 2020, 23. 2. 2021 a 20. 4. 2021, po hodině za úkony ve dnech 8. 6. 2021, 20. 7. 2021 a 10. 9. 2021, po 1,5 hodině za úkon dne 31. 8. 2021) a za čas strávený na 7 cestách do místa úkonu z místa bydliště žalobce a zpět, každá po 2 hodinách. Celkem tak žalobci náleží náhrada za ušlý výdělek ve výši 3 560 Kč (20 h x 178 Kč) spolu se zákonným příslušenstvím ode dne 27. 7. 2022, kdy se žalovaná dostala do prodlení, do zaplacení, proto mu soud tuto částku výrokem I. přiznal a ve zbylém rozsahu (24 984 Kč s příslušenstvím) žalobu na tomto nároku výrokem II. zamítl.

38. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové škody způsobené nezákonným trestním stíháním, který byl žalobou uplatněn v celkové výši 182 250 Kč a v požadavku na zveřejnění omluvy na webových stránkách, soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za částečně důvodnou. Mezi účastníky řízení byla sporná pouze forma odškodnění, tedy zda žalobci náleží finanční zadostiučinění a právo na veřejnou omluvu či nikoliv.

39. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i nemateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

40. Soud se tak dále zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

41. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

42. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

43. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán za trestný čin poškození cizích práv, kterého se měl dopustit tím, že při projednání dopravního přestupku uvedl při sdělení osoby řídící vozidlo správní orgán v omyl a dané osobě tak způsobil újmu. Za tento trestný čin žalobci hrozila trestní sazba v trvání až dvě léta nebo zákaz činnosti. Žalobce byl osobou bezúhonnou, lze tak uvažovat o uložení spíše trestu peněžitého. Žalobce nebyl trestně stíhán pro závažnější trestný čin jako by tomu bylo např. u trestných činů sexuálních nebo proti životu a zdraví. Pokud jde o délku trestního řízení, toto trvalo po dobu 13 měsíců, což nelze považovat za délku nepřiměřenou. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tyto byly následně zjišťovány z účastnické výpovědi samotného žalobce, výslechu svědkyně a listinných důkazů. Soud dále tato kritéria zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou, délkou a dopady.

44. Žalobce tvrdil negativní dopady trestního stíhání konkrétně spočívající v tom, že jako student právnické fakulty vnímal trestní stíhání jako příkoří a nechápal, proč je stíhán pro čin, který nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Žalobce dále citlivě vnímal, že okresní soud informoval o konaném hlavním líčení na obrazovce ve vstupní hale a u jednací síně, kdy uváděl jméno žalobce a spisovou značku, čímž došlo k zásahu do dobré pověsti žalobce. Vlivem stresu z trestního stíhání neuspěl dne 28. 4. 2021 u státní závěrečné zkoušky z trestního práva a musel jít na opravný termín a měl obavu z toho, že v případě, kdy mu bude uložen peněžitý trest, nebude moci vykonávat povolání advokátního koncipienta pro zápis v rejstříku trestů. Dále tvrdil rodinné dopady, kdy jeho manželka byla na něho u hlavního líčení musela pohlížet jako na obviněného a jeho rodiče s ním přerušili kontakt. Stres z trestního stíhání měl negativní vliv také na zdravotní[Anonymizováno]stav žalobce a jeho schopnost dostát každodenním povinnostem, celá péče o rodinu byla na manželce, což vedlo mezi manželi k hádkám.

45. Soud uvěřil, že žalobce jako osoba s [Anonymizováno] [podezřelý výraz] úkorně vnímal, že je vůči jeho osobě vedeno trestní stíhání, že trestní stíhání mělo negativní vliv na psychický stav žalobce, který si tak vyžádal další posílení léčby, a jeho schopnost každodenního fungování a že v důsledku trestního stíhání žalobce trpěl obavami o svou budoucnost v [Anonymizováno]. Žalobce své obvinění a průběh vyšetřování vnímal citlivě, nechápal, jak může být stíhán za něco, co není trestným činem, vnímal to jako projev nespravedlnosti a selhání systému. Soud nedospěl k závěru o tom, že by orgány činné v trestním řízení ve věci žalobce postupovaly účelově, důkazy opatřené v přípravném řízení odůvodňovaly postavení žalobce před soud, neboť těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem a teprve po jeho provedení mohl soud dospět k závěru, že skutek není trestným činem. Soud souhlasí s žalobcem v tom, že je podstatný důvod skončení trestního stíhání žalobce. Věc žalobce byla postoupena k přestupkovému řízení z důvodu, že skutek není trestným činem, ale mohl by být přestupkem. Nikoliv tedy z nejsilnějšího zprošťovacího důvodu, a to že se skutek, který byl žalobci kladen za vinu, vůbec nestal. Žalobce se jednání dopustil, odpovědnost za přestupek zanikla v důsledku plynutí zákonných lhůt.

46. Soud rovněž uvěřil tomu, že informace o trestním stíhání se v okolí žalobce vyjma jeho blízké rodiny a kamarádky nerozšířila. V rodině žalobce však způsobila jistý tlak a hádky, a to zejména s ohledem na zajištění chodu rodiny a péče o děti, vliv trestního stíhání na psychický stav žalobce a jeho fungování v pracovní i osobní oblasti a povinnost dostavovat se úkonům orgánů činným v trestním řízení. Obecně je známo, že dlouhodobý stres působí negativně na zdraví a psychiku i zdravého člověka. Zásadní dopady do rodinné či osobní sféry žalobce soud neshledal, rodina stála za žalobcem, podporovala jej. Soud má za prokázané, že k narušení vztahu žalobce s rodiči došlo již v době před zahájením trestního stíhání, kdy žalobce vídal své rodiče maximálně 2x ročně, vztah trpěl jeho odchodem od rodičů z [Anonymizováno] a nedorozuměním a nepochopením žalobce pro jeho zdravotní stav a potřeby. Lze tak uzavřít, že vztah žalobce s jeho rodiči byl komplikovaný z více příčin a že nebylo prokázáno, že hlavní příčinou přerušení kontaktů bylo trestní stíhání žalobce. Provedení výslechu manželky či rodičů žalobce k prokázání jednotlivých dopadů žalobce výslovně odmítl.

47. Co se týká studia žalobce, soud uvěřil, že se žalobce vlivem trestního stíhání hůře soustředil, že dostavování k úkonům orgánů činných v trestním řízení mělo vliv na jeho psychiku a do té doby stabilizovaný stav, ale veškeré zkoušky v rozhodném zkouškovém období vyjma státní zkoušky z trestního práva složil úspěšně, a to i v totožný den konání. K nesložení zkoušky mohou vést různé faktory, soud nemá za prokázané, že hlavní příčinou bylo trestní stíhání žalobce. Vyslechnutá svědkyně nebyla osobně přítomna ústní zkoušce.

48. Co se týká námitky žalobce o zveřejnění jeho jména a spisové značky řízení v den konání hlavního líčení v soudní budově, toto je důsledkem projevu zásady veřejnosti trestního řízení a zájmu společnosti na potrestání pachatelů trestných činů a je to v souladu se zákonem. Jedná se o pouhé zveřejnění informace o probíhajícím řízení.

49. Pokud by došlo k poškození zdraví žalobce v důsledku trestního stíhání žalobce, šlo by v souladu s konstantní judikaturou o nárok se samostatným skutkovým základem, který by se neodškodňoval v režimu náhrady nemajetkové újmy dle § 31a OdpŠk. Žalobce v řízení takový samostatný nárok na náhradu škody na zdraví neuplatnil.

50. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že adekvátní formou odškodnění je rovněž s ohledem na úctu státu k životu a soukromí žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18) odškodnění finanční, neboť trestní stíhání mělo vliv na kvalitu života žalobce a nefinanční odškodnění náleží dle názoru soudu každé nezákonně trestně stíhané osobě, tj. i osobě, která žádné zásahy do osobnostní sféry (na rozdíl od žalobce) neprokázala.

51. Důvody pro poskytnutí veřejné omluvy za nezákonné trestní stíhání žalobce a za stání zástupkyní uvedenou pasáž o přestupkové minulosti žalobce v obžalobě na webových stránkách žalované soud ve věci neshledal. Ve věci došlo k nezákonnému trestnímu stíhání i k uvedení žalobcem namítané pasáže v textu obžaloby, ačkoliv z trestního spisu vyplývá, že žalobce se četných přestupkových jednání nedopustil, požadovaná forma odškodnění je však nepřiměřená co do rozsahu vzniklé újmy s ohledem na skutečnost, že věc žalobce nebyla medializovaná a ani znění obžaloby nebylo zveřejněno, a s ohledem na povahu trestného činu, která byla žalobci kladena za vinu a která není spojena s vyšším morálním odsouzením a dehonestací obviněného ze strany společnosti.

52. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 53. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel z následujících rozhodnutí.

54. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 16/2020 trvalo trestní stíhání 2 měsíce, poškozený byl stíhán pro přečin poškození cizích práv a hrozil mu totožný trest jako žalobci. Trestní stíhání skončilo zrušením usnesení ze strany státního zástupce a rozhodnutím o odložení věci. Jednalo se již o třetí trestní stíhání poškozeného a žádné konkrétní dopady do osobní sféry poškozeného prokázány nebyly. Poškozenému bylo přiznáno nefinanční odškodnění v podobě konstatování porušení práva. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu a hrozbou trestu, nikoliv délkou trestního stíhání a prokázanými dopady, které soud shledal u žalobce závažnější. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění finanční.

55. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 406/20140 trvalo trestní stíhání 2 roky a 3 měsíce, poškozený byl stíhán pro přečin poškození cizích práv a porušení autorského práva a hrozil mu totožný trest jako žalobci. V řízení nejprve došlo k vyslovení viny trestním příkazem i 2 odsuzujícími rozsudky, k odvolání poškozeného následně odvolací soud rozhodl o zproštění obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Žádné konkrétní dopady do osobní sféry poškozeného prokázány nebyly, došlo k medializaci případu. Poškozenému bylo přiznáno finanční odškodnění v částce 15 000 Kč. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu a hrozbou trestu, nikoliv délkou trestního stíhání a jeho průběhem, které soud shledal u žalobce jako méně závažné. Na druhou stranu soud u žalobce shledal závažnější dopady do osobní sféry. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění totožné.

56. S ohledem na výše citovanou judikaturu tak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok na finanční zadostiučinění, a to ve výši 15 000 Kč. Žalovaná žalobci neposkytla žádné finanční zadostiučinění, proto jí soud uložil zaplatit žalobci tuto částku spolu se zákonným příslušenstvím od 27. 7. 2022 do zaplacení, kdy se žalovaná dostala do prodlení, a ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I., II., III.).

57. Výrok IV. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Žalobce původně požadoval po žalované zaplacení 3 nároků. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonnou nezákonným trestním stíháním (tarifní hodnota 50 000) byl žalobce plně úspěšný, žalovaná nárok odškodnila poté, co co uplynula 6 měsíční lhůta k předběžnému projednání nároku podle § 15 odst. 1 OdpŠk, příp. žalobci bylo odškodnění přiznáno soudem. Ohledně nároků na náhradu majetkové škody byl žalobce úspěšný v rozsahu částky 32 670 Kč na nákladech právního zastoupení a v rozsahu částky 3 560 Kč na ušlém výdělku, žalovaná nároky odškodnila poté, co co uplynula 6 měsíční lhůta k předběžnému projednání nároku podle § 15 odst. 1 OdpŠk, příp. žalobci bylo odškodnění přiznáno soudem. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 6 534 Kč (náklady právního zastoupení) a v částce 24 984 Kč (ušlý výdělek) byl žalobce neúspěšný a zavinil tak vedení řízení v tomto rozsahu. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku (nároků) na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace) je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobce měl procesní úspěch co do tarifní hodnoty 86 230, a tedy ze 73,2 %, a žalovaná co do tarifní hodnoty 31 518, a tedy z 26,8 %. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v rozsahu 46,4 % (odečtení zavinění žalované od zavinění žalobce).

58. Náhrada nákladů řízení je představována náklady za soudní poplatek ve výši 6 000 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokáta podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) AT za 3 úkony právní služby, každý po 5 820 Kč (z tarifní hodnoty 117 748; převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby vč. doplnění ze dne 13. 12. 2022, částečné zpětvzetí žaloby 1. 3. 2023), za 4 úkony právní služby, každý po 4 540 Kč (z tarifní hodnoty 85 078; vyjádření k výzvě soudu ze dne 12. 5. 2023, účast na jednání soudu dne 12. 4. 2023, 17. 7. 2023 a 9. 10. 2023), paušální náhrada hotových výdajů ve výši[Anonymizováno]2 100 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu za 7 úkonů právní služby, každý po 300 Kč. Celkem činí náklady částku 17 460 Kč, z toho 46,4 % činí 8 101 Kč, zaplacení uložil soud neúspěšné žalované.

59. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení