20 C 13/2008-1220

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů, takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění žalobce a žalované se žalobci přikazuje do výlučného vlastnictví pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., vše zapsáno na [list vlastnictví] pro Katastrální území [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce].

II. Ze zaniklého společného jmění žalobce a žalované se žalované přikazuje do výlučného vlastnictví pozemek parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro Katastrální území [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce].

III. Ze zaniklého společného jmění žalobce a žalované, se žalobci i žalované přikazuje jedna polovina pohledávky za [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] se sídlem [adresa], ve výši 9 159 500 Kč.

IV. Vzájemná žaloba žalované na vypořádání společného jmění manželů se co do peněžních prostředků na účtu žalobce č. [rok] [číslo] vedeného bankou [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [anonymizováno] [příjmení], peněžních prostředků žalobce na účtu [číslo] [rok] u [anonymizováno], [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo], [ulice] [anonymizováno] [země], peněžních prostředků žalobce u [právnická osoba] se sídlem [adresa] a peněžních prostředků žalobce u [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno], zamítá.

V. Vzájemná žaloba žalované na vypořádání společného závazku účastníků ve výši 5 500 000 Kč vůči [titul] [celé jméno svědka], narozenému [datum], z titulu smluv o půjčkách, se zamítá.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vyrovnání vypořádacího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 3 547 263 Kč, a to do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. Žalobce je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu Plzeň-město, náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 %, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení, kterým bude stanovena jejich konkrétní výše.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město úhradu nákladů řízení v rozsahu 50 %, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení, kterým bude stanovena jejich konkrétní výše.

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 16. 1. 2008, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo vypořádáno zaniklé společné jmění manželů (dále také jen„ SJM“). Manželství účastníků bylo rozvedeno Obvodním soudem v [anonymizováno] rozsudkem ze dne [datum], který nabyl právní moci ke dni [datum]. Předmětem vypořádání žalobce učinil pozemky p. [číslo] jehož součástí je stavba, [číslo], jehož součástí je stavba, [číslo], [číslo], jehož součástí je stavba a [číslo], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro Katastrální území [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále také jen„ nemovitosti v [anonymizováno] ulici“ nebo„ položka č. 1“). Dále učinil předmětem vypořádání spoluvlastnický podíl ve výši ideálních [číslo] na pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je obytný dům [adresa] a pozemku p. [číslo] vše vedené na [list vlastnictví] (dříve [list vlastnictví]) pro obec a katastrální území [obec], u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále též jen„ nemovitosti v [anonymizováno] ulici“ nebo„ položka č. 2“). Dále učinil předmětem vypořádání pozemky [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], p. [číslo] [parcelní číslo], [parcelní číslo] a p. [číslo] vše vedené na [list vlastnictví] pro [územní celek] a [katastrální uzemí] [anonymizováno], u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále též jen„ nemovitosti ve [obec]“ nebo„ položka č. 3“).

2. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 1. 2008 se žalovaná domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo vypořádáno zaniklé společné jmění manželů, jejichž manželství bylo rozvedeno Obvodním soudem v [anonymizováno] rozsudkem ze dne [datum], který nabyl právní moci ke dni [datum]. Předmětem vypořádání žalovaná učinila spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na nemovitostech v [anonymizováno] ulici, a dále nemovitosti v [anonymizováno] ulici a také nemovitosti ve [obec] (obojí viz položky 1 a 3 shora). Dále předmětem vypořádání žalovaná učinila peněžní prostředky na účtu žalobce č. [rok] [číslo] vedeného bankou [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [anonymizováno] [příjmení] ([země]) (dále též jen položka č. 4), peněžních prostředků žalobce na účtu [číslo] u [anonymizována dvě slova], (dále též jen položka č. 5), obchodní podíl o velikosti 33 % ve [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO] (dále též jen položka č. 6), obchodní podíl ve [právnická osoba] – [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobce] (dále též jen položka č. 7), pohledávku za [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 18 319 000 Kč představující nedoplatek kupní ceny za prodej pohledávek, které tato společnost koupila smlouvou ze dne 5. 9. 1996 (dále též jen položka č. 8), peněžní prostředky žalobce u [právnická osoba] se sídlem [adresa] (dále též jen položka č. 9) a peněžní prostředky žalobce u [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] (dále též jen položka č. 10). Jako poslední položku k vypořádání SJM uplatnila společný závazek bývalých manželů vůči jejímu otci ve výši 5 500 000 Kč z titulu půjček (dále též jen položka č. 11). K upřesnění jednotlivých položek viz doplnění žaloby ze dne 29. 10. 2012 ve spise na č.l. 146, a to zejména ve vztahu k přesnému označení zůstatků na účtech u bankovních ústavů.

3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud připustil změnu žaloby, navrženou žalovanou v podání ze dne 22. 10. 2019 (ve spise na č.l. 505), kterou se domáhala namísto vypořádání peněžních prostředků na účtu žalobce u [anonymizováno 5 slov], [PSČ] [anonymizováno] [země], [číslo] vypořádání peněžních prostředků na účtu žalobce u [anonymizováno], [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], [číslo] [rok] (dále též jen nová položka č. 5).

4. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zastavil řízení o vypořádání položek č. 2 a 3 z důvodů zpětvzetí žalob oběma stranami. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

5. Pro úplnost soud uvádí, že v připojené věci sp. zn. [spisová značka] bylo zdejšímu soudu dne 7. 9. 1999 doručeno podání žalované ze dne 1. 9. 1999, v němž uvedla, že si je vědoma toho, že žalobce si v rámci své podnikatelské činnosti otevřel v [země] účet u banky [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] se sídlem v [anonymizováno] účet č. [rok] [číslo], na který přijímal platby od svých obchodních partnerů. Dle jejího názoru současný zůstatek na tomto účtu také patří do společného jmění manželů. Žalovaná navrhla, aby soud uložil žalobci předložit všechny výpisy z předmětného účtu od jeho otevření a uplatnila svá práva ve formě vzájemného návrhu. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto, že řízení o vzájemném návrhu žalované, který k Okresnímu soudu Plzeň-město podala dne 7. 9. 1999 a kterým požaduje, aby soud určil, že finanční prostředky na bankovním účtu žalobce č. [rok] [číslo], vedeného u banky [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] se sídlem v [anonymizováno], [ulice] republika, byly a zůstatek na tomto účtu je ve společném jmění žalobce a žalované, se vylučuje k samostatnému řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Vyloučená věc byla zapsána pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud rozhodl, že spojuje ke společnému řízení věc vedenou u zdejšího soudu pod spisovou značkou [spisová značka] s věcí vedenou taktéž u zdejšího soudu pod spisovou značkou [spisová značka]. Věc bude nadále vedena pod spisovou značkou [spisová značka]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud řízení o tomto návrhu zastavil, když žalovaná vzala žalobu na určení, že zůstatky na výše uvedeném účtu v [země] jsou součástí SJM, zpět.

6. Žalobce uvedl, že žalovaná již dne 18. 1. 2004 návrhem podaným k Obvodnímu soudu v [anonymizováno] zahájila soudní řízení o vzájemné majetkové vypořádání, když řízení je u tohoto soudu vedeno pod sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno]. V řízení vedeném ve [příjmení] [anonymizováno] [země] (dále též jen„ [země]“), které bylo zahájeno jako první, se projednávají v podstatě veškeré hodnoty s výjimkou nemovitostí nacházejících se na území České republiky. Až následně, a to o 4 roky později dne 16. 1. 2008, podali oba účastníci k Okresnímu soudu Plzeň-město ve stejný den žalobu o vypořádání SJM. Žalobce se svojí žalobou domáhá vypořádání pouze nemovitostí, které se nacházejí na území ČR, kde je k projednání podle § 5 zákona č. 97/1963 Sb. dána výlučná pravomoc českých soudů (tedy ani nejsou předmětem řízení vedeného v [země]). Žalovaná se však svojí žalobou domáhá vypořádání jiných majetkových hodnot, které však již jsou řešeny na základě jí dříve podané žaloby [anonymizováno] soudy. Dle názoru žalobce pravomoc a příslušnost Okresního soudu Plzeň-město k projednání jiných položek nad rámec nemovitostí není dána, popř. zde existuje překážka litispendence.

7. Žalobce akcentoval, že tomuto řízení o vypořádání SJM předcházela ještě i další řízení vedená na základě jím podaných žalob. Bylo třeba nejprve s ohledem na úkony žalované (či jí spřátelených subjektů), která se snažila minimalizovat masu SJM, postavit najisto, že předmětem vypořádání SJM jsou zejména ta nejhodnotnější aktiva (nemovitosti), která byla účastníky za doby jejich manželství pořízena. Bylo vedeno řízení u Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. [spisová značka] (k němuž bylo připojeno řízení vedené též u OS Plzeň-město pod sp. zn. [spisová značka]), ve kterém se řešila po různých jeho změnách především otázka určení, že nemovitosti v [anonymizováno] ulici, se kterými žalovaná nakládala jako se svým výlučným vlastnictvím, spadají do SJM účastníků. V řízení u Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. [spisová značka] se řešila otázka určení, že nemovitosti ve [obec] spadají do SJM účastníků. V řízení u [název soudu] sp. zn. [spisová značka] se z důvodu toho, že žalovaná vložila nemovitosti ve [obec] do základního kapitálu [právnická osoba], [anonymizováno] bez vědomí žalobce, který uplatnil námitku relativní neplatnosti, řešila otázka mající vliv na to, zda nemovitosti ve [obec] spadají do SJM účastníků. Teprve poté, co se tyto soudní spory podařilo žalobci po značném a mnohaletém úsilí úspěšně dořešit (řízení byla vedena 16 a 15 let) a žalobci se podařila zvrátit jednání žalované, jejího otce a jeho družky [titul]. [příjmení], kteří v minulosti ve vzájemné kooperaci z důvodu nadcházejícího rozvodu různými kroky zmenšovali masu SJM účastníků tak, aby tato nejhodnotnější aktiva následně nemusela být vypořádávána, mohlo být v řízení o vypořádání SJM účastníků fakticky jednáno. Poté, co se podařilo postavit soudními rozhodnutími najisto, že oddisponované nemovitosti tvoří předmět SJM, byli schopni účastníci se alespoň o některých nemovitostech dohodnout, a to zvlášť pro značné ústupky žalobce. V průběhu vedení řízení o vypořádání SJM účastníků toto muselo být přerušeno i z důvodu, že žalobce činil kroky k tomu, aby nemovitosti v [anonymizováno] ulici byly zbaveny právní závady, která na nemovitostech vázla a která podstatným způsobem snižovala jejich skutečnou hodnotu. Žalobce podal žalobu o určení, že na nemovitostech v [anonymizováno] ulici nevázne zástavní právo k zajištění pohledávky otce žalované jakožto žalovaného v tomto řízení ve výši 6 000 000 Kč s příslušenstvím, zřízené na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 19. 3. 2009, u níž byl vklad práva do katastru nemovitostí proveden na základě rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu zástavního práva [anonymizováno] [číslo] s právními účinky vkladu ke dni 20. 3. 2009. Toto řízení bylo vedeno u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. [spisová značka]. Poté, co žalobce byl v řízení po cca 4 letech plně úspěšný a jeho žalobě tak bylo vyhověno a rozsudky nabyly právní moci, mohlo být v řízení o vypořádání SJM pokračováno.

8. Navrhoval, aby nemovitosti v [anonymizováno] ulici byly jako jeden celek přikázány do jeho výlučného vlastnictví, a to za cenu stanovenou znaleckým posudkem znalce [titul]. [celé jméno znalce] 27 000 000 Kč. Zdůraznil, že to byl on sám (kromě otce žalované [titul]. [celé jméno svědka]), kdo se o pořízení těchto nemovitostí zasloužil a kdo mimo jiné zajistil i finanční prostředky na zaplacení kupní ceny. Dále také o areál pečoval i po celou dobu vedení soudního řízení, a to minimálně ve stejném rozsahu jako žalovaná. Pro daný areál má jasnou koncepci budoucího využití včetně zamýšlené výstavby. Nelze nechat bez povšimnutí ani to, že jen jeho výrazným dlouhodobým úsilím se podařilo zvrátit jednání žalované, která nemovitosti v [anonymizováno] ulici a tedy nejhodnotnější a nejzásadnější aktivum, oddisponovala ze SJM účastníků. Byl to pouze žalobce, kdo se zasloužil o to, že nemovitosti v [anonymizováno] ulici byly zbaveny právní závady zástavního práva sloužícího k zajištění údajné pohledávky ve výši 6 000 000 Kč s příslušenstvím, kterými byly opět společným záměrným jednáním žalované a jejího otce a [titul]. [příjmení] tyto nemovitosti zatíženy. Musel i ohledně zástavního práva vést soudní spor, aby došlo k výmazu tohoto zástavního práva, přičemž i v rámci tohoto řízení žalovaná vystupovala nikoliv na podporu jeho argumentů a tedy na podporu jejich SJM, ale vždy jen tak, že se maximálně snažila podpořit argumenty, které by vedly k tomu, že by hodnota nemovitostí poklesla min. o 6 000 000 Kč, fakticky s příslušenstvím až o desítku milionů. Apeloval, aby soud také hodnotil, že předmětem vypořádání zaniklého SJM účastníků byly původně kromě areálu v [anonymizováno] ulici též majoritní spoluvlastnický podíl na činžovním domě v [anonymizováno] ulici a nemovitosti ve [obec]. Ohledně těchto nemovitostí nakonec žalobce v rámci snahy o mimosoudní vyřešení ustoupil požadavkům žalované a souhlasil s tím, že tyto nemovitosti získala do svého výlučného vlastnictví žalovaná s tím, že mu byl vyplacen vypořádací podíl. Nemovitosti v [anonymizováno] ulici jsou tak jedinými nemovitostmi, které zůstaly předmětem tohoto řízení a žalobce považoval i s ohledem na ostatní okolnosti celé věci za správné a spravedlivé, aby nemovitosti v [anonymizováno] ulici, a to jako jeden funkční celek, byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. K otázce možného či vhodného dělení nemovitostí tvořící areál v [anonymizováno] ulici uvedl, že je přesvědčen, že jakékoliv dělení tohoto areálu, který historicky vždy tvořil jeden celek, je naprosto nevhodné a nereálné, a to nikoliv jen z ekonomického pohledu. Soudní rozhodnutí by mělo vyřešit problémy a pokud možno minimalizovat vznik problémů do budoucna, nikoliv aby soud svým rozhodnutím vytvářel problémy nové. Jakýmkoliv jiným rozhodnutím, než přikázáním nemovitostí v [anonymizováno] ulici jako celku do výlučného vlastnictví jen jednomu z účastníků, však budou do budoucna vznikat další problémy, které s ohledem na mnoho let naprosto vyostřených vztahů mezi účastníky vyústí v celou řadu dalších soudních sporů. Jakákoliv dispozice s některou z nemovitostí (nebo její částí) by v praxi vyžadovala blízkou součinnost a kooperaci obou účastníků, které spíše nikdy dosaženo nebude. Nemovitosti, které jsou uzavřeným areálem s vlastní dopravní obslužností, vždy tvořily jeden funkční celek, ten je mimo jiné i jako jeden celek kolaudován, je propojen společnou infrastrukturou, přípojkami apod., měl jako celek vždy jasnou koncepci, využitelnost, obslužnost apod. Tento celek by proto měl být zachován i do budoucna. Jakékoliv dělení funkčního celku a tedy vzájemně provázaných nemovitostí bude znamenat nejenom zásadní omezení jak z hlediska budoucí výstavby, ale nepochybně s sebou ponese zásadní investice nutné k tomu, aby jednotlivé části nemovitostí mohly být vůbec využity a do budoucna jakkoliv provozovány (zejména bude nutné vybudování vjezdů, příjezdů, obslužných cest, přípojek, apod. k jednotlivým vymezeným částem, protihlukových stěn apod.). Jakékoliv dělení by výrazně komplikovalo i případné stavební či jiné práce na oddělených částech. Pokud by soud i přes výše uvedené námitky žalobce chtěl nemovitosti rozdělit mezi účastníky (a to např. jednomu z nich přikázat nezastavěný pozemek p. [číslo] druhému ostatní pozemky, na kterých se nachází i budovy), tak pro tento případ žalobce měl zájem nabýt do svého vlastnictví raději všechny pozemky s budovami a pozemek p. [číslo] měl být přikázán žalované.

9. K položkám č. 4, 5, 9 a 10 (peněžním prostředkům na účtech) žalobce od počátku řízení tvrdil, že jejich projednání v řízení je nedůvodné. V bance v [země] žádné finanční prostředky, které by měly být v rámci vypořádání SJM projednány, neměl. Akcentoval, že původně se žalovaná domáhala, aby byly vypořádány finanční prostředky žalobce na účtu u [anonymizováno], ale následně poté, co bylo prokázáno, že zde žádné prostředky nemá, žalovaná svoji žalobu podáním ze dne 22. 10. 2019 změnila. Vypořádání finančních prostředků na účtech u [anonymizováno] žalovaná navrhla až dlouho po uplynutí lhůty 3 let určené k vypořádání SJM a dle názoru žalobce by tak vypořádání této položky již jen z tohoto důvodu nemělo být přípustné. Doplnil, že ke dni zániku SJM, tedy ke dni 17. 1. 2005, neměl veden žádný účet u [anonymizováno] v ČR. Ohledně jeho obchodního konta na jméno [příjmení] [jméno] u [anonymizována dvě slova] uvedl, že tato položka by v rámci vypořádání SJM neměla být samostatně projednávána, zvláště pokud je žalovanou k vypořádání navržen obchodní podíl v této společnosti. Navíc tato položka je na základě žaloby žalované ze dne 18. 1. 2004 předmětem vypořádání v řízení, která je vedeno soudem v [země]. Návrh na vypořádání těchto položek považoval za nedůvodný.

10. K položkám č. 6 (obchodní podíl ve [právnická osoba] [anonymizováno]) a č. 7 (obchodní podíl ve [právnická osoba] – [právnická osoba]) uvedl, že položka č. 6 je ve vztahu k celkové mase SJM naprosto zanedbatelná. Již mnoho let není společníkem této obchodní společnosti. Smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 3. 3. 2009 tento obchodní podíl převedl za částku 2 191 EUR na nové nabyvatele a jeho účast v obchodní společnosti tak ke dni 25. 3. 2009 zanikla. Předmětem vypořádání SJM tak nemůže být obchodní podíl sám o sobě, ale dle ustálené judikatury pouze částka získaná za převod obchodního podílu. Tu však žalovaná předmětem vypořádání neučinila. Navíc tato položka je na základě žaloby žalované ze dne 18. 1. 2004 předmětem vypořádání v řízení, která je vedena soudem v [země]. Obdobně se vyjadřoval i k položce č.

7. Doplnil, že ke dni zániku SJM (ke dni 17. 5. 2005) byl vlastníkem nikoliv 100 % obchodního podílu, ale pouze obchodního podílu v rozsahu 80 % Smlouvou o převodu části obchodního podílu ze dne 29. 9. 2004 totiž byla část obchodního podílu v rozsahu 20 % převedena na nového nabyvatele, a to za zcela odpovídající hodnotu. Dále dne 4. 2. 2009 byla uzavřena další smlouva o převodu části obchodního podílu, na základě které převedl za částku 80 000 Kč i zbývající obchodní podíl a jeho účast i v této v obchodní společnosti zanikla. Žalovaná sice svým přípisem ze dne 16. 10. 2019 uplatnila námitku relativní neplatnosti těchto úkonů (obou převodů obchodního podílu), ale žalobce uvedl, že dle jeho názoru byla tato námitka zcela nedůvodná a nepodložená. Navíc i s ohledem na datum učinění tohoto úkonu vznesl námitku jeho promlčení (viz jednání konané u Okresního soudu Plzeň-město dne 30. 6. 2020), ke které by soudem mělo být přihlédnuto. Žalobce má za to, že obě smlouvy o převodu obchodního podílu jsou platné, že obchodní podíly byly platně převedeny a že ke dni rozhodování soudu není žalobce společníkem těchto společností. Předmětem vypořádání SJM tak v daném případě rozhodně nemůže být obchodní podíl sám o sobě (a to ani podíl, v rozsahu 80 %, který měl žalobce ve společnosti ke dni zániku SJM), tak jak jej žalovaná žádá vypořádat, ale jen částka získaná za převod obchodního podílu. Tu však žalovaná předmětem vypořádání neučinila. I tato položka je na základě žaloby žalované ze dne 18. 1. 2004 předmětem vypořádání v řízení, která je vedeno soudem v [země].

11. K položce č. 8 (pohledávka za [právnická osoba] – [právnická osoba] v tvrzené výši 18 319 000 Kč) žalobce uvedl, že zahrnutím této položky do vypořádání SJM žalovaná účelově sleduje jen své neoprávněné zvýhodnění, a to mimo jiné i v soudním řízení o vypořádání majetku účastníků projednávaného v [země]. Zde je tato pohledávka zahrnuta do vypořádací masy„ tzv. [anonymizováno]“, a to do aktiv žalované. Upozornil, že na této skutečnosti je postaven zatím nepravomocný rozsudek německého soudu, který o této pohledávce rozhodl. O této pohledávce původně nevěděl, neznal příčiny jejího vzniku ani její splatnost. Nevěděl ani, zda byla či nebyla uplatněna a zda se promlčuje. Žalobce neměl přístup k žádným dokladům, když tehdejší jednatelka [právnická osoba]. [příjmení] (družka otce žalované) o pohledávce žalobci záměrně a účelově nic neřekla, řádně mu nepředala doklady (kdy žalobce musel dokonce podat trestní oznámení) a nikdy nevysvětlila a nedoložila, na základě čeho byla pohledávka vedena v účetnictví. Žalobce tak mimo jiné, na rozdíl od žalované, která s ohledem na to, že vždy jednala ve shodě se svým otcem a i [titul]. [příjmení], nikdy nezavinil, že pohledávka nebyla vymáhána a že je dnes již nepochybně promlčená. Žalobce nesouhlasil, aby tato pohledávka, pokud soud bude její vypořádání považovat za oprávněné, byla přikázána jemu. Má být přikázána žalované, jak to ostatně učinil již soud v řízení v [země]. Žalobce uvedl, že v tomto řízení by uvedená položka neměla být projednána, upozornil na to, že tato pohledávka je promlčena a označil tuto položku za účelovou a nedůvodnou.

12. K položce č. 11 (závazek vůči otci žalované ve výši 5 500 000 Kč) žalobce uvedl, že tento závazek neexistuje a neexistoval. Jedná se jen o další snahu žalované (potažmo jejího zesnulého otce) o to, aby byla jakýmkoliv způsobem snížena masa SJM účastníků a zlepšena pozice žalované v rámci vypořádání SJM účastníků. Žalobce existenci tohoto domnělého závazku zcela popřel. Dle jeho názoru žalovaná, ač nese důkazní břemeno, jeho existenci ani neprokázala. Upozornil, že tento tvrzený závazek nebyl údajným věřitelem p. [celé jméno svědka] nikdy vymáhán, a to přesto, že v jiných případech se [celé jméno svědka] vymáhání značných částek po žalobci nezdráhal. Otec žalované [celé jméno svědka] tak například jako jediný společník a jednatel společnosti [právnická osoba] nejprve zcela účelově podíl v této společnosti a jednatelství převedl na svého vnuka (syna účastníků – pozn. soudu), přičemž i nadále však vše aktivně řešil, když se [právnická osoba] [anonymizováno] žalobou z roku 2019 domáhala po žalobci (byť zavázána i dle tvrzení v žalobě byla rovněž [celé jméno žalované]) zaplacení částky 6 000 000 Kč z titulu údajného bezdůvodného obohacení. Řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Tento smyšlený závazek ve výši 5 500 000 Kč, byť se jedná o obdobně vysokou částku a byť na straně možného žalovaného by byl stejný subjekt, však na rozdíl od závazku ve výši 6 000 000 Kč, nikdy vymáhán nebyl. I z tohoto postoje [celé jméno svědka] je zřejmé, jak se on sám k existenci tohoto tvrzeného závazku stavěl. Upozornil též, že tento závazek žalovaná na rozdíl od ostatních hodnot neoznačila ani v jí zahájeném řízení o vypořádání v [země]. Tento závazek nebyl řádně projednán ani v dědickém řízení po p. [celé jméno svědka]. Že žalovanou tvrzený závazek v dědickém řízení po jejím otci nebyl projednán, ačkoliv žalovaná byla jedinou účastnicí dědického řízení a tuto skutečnost rozhodně nemohla pominout, se nestalo omylem, ale zcela záměrně na základě dispozic žalované. Tuto položku považoval za nedůvodnou.

13. Žalobce navrhl, aby soudem bylo rozhodnuto o disparitě podílů, a to v poměru 60:40 v jeho prospěch. S ohledem na všechny okolnosti věci je přesvědčen, že rozhodnutí o disparitě podílů je v tomto případě odůvodněno, byť se jedná o výjimku z pravidla. Žádal, aby bylo zohledněno, že žalovaná činila různé kroky, aby ze SJM účastníků oddisponovala největší aktiva, a to všechny nemovitosti. Pouze aktivitou žalobce, který musel zahájit a mnoho let vést celou řadu soudních sporů, se nakonec podařilo, že v rámci SJM mohly být projednány položky č. 1, 2 a 3, tedy všechny nemovitosti (nejhodnotnější aktiva spadající do SJM), které účastníci za trvání manželství nabyli. Žalovaná (sama, nebo ve spolupráci se svým otcem a jeho družkou [titul]. [příjmení]) kromě toho, že majetek ze SJM oddisponovala, činila i další kroky k tomu (nebo to umožnila a podporovala), aby SJM účastníků bylo zatíženo různými závadami či závazky tak, aby si pokud možno žalovaná zajistila co nejvýhodnější postavení v rámci vypořádání SJM. V daném případě by nemělo být přehlédnuto, že nemovitosti v [anonymizováno] ulici byly vzájemně dohodnutým a připraveným jednáním žalované, jejího otce a jeho družky [titul]. [příjmení] pro případ, že by snad byl žalobce v řízení o určení, že nemovitosti jsou předmětem SJM úspěšný, účelově zatíženy zástavním právem. Zástavní právo bylo sjednáno pro údajnou půjčku ve výši 6 000 000 Kč (sjednanou prý na základě smlouvy o půjčce ze dne 26. 10. 1999), u které dle jejího tvrzení byly sjednány i úroky ve výši 5 % p.a. a splatnost dodatkem [číslo] ze dne 15. 10. 2004 prodloužena do 31. 12. 2010, přičemž otec žalované dluh písemně dne 18. 7. 2011 s těmito podmínkami potvrdil a uznal. Tato půjčka dle tvrzení údajného dlužníka„ [anonymizována tři slova] (jehož jediným společníkem a jednatelem byla nejprve ke dni vzniku této půjčky [titul]. [příjmení] a později, když [titul]. [příjmení] těžce onemocněla a následně zemřela, otec žalované) byla poskytnuta a nebyla zaplacena, byť byla splatná. I dle tvrzení žalované (která v rámci řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. [spisová značka] vystupovala jako svědek plně na podporu společnosti„ [anonymizována tři slova] a svého otce jakožto údajného zástavního věřitele - tedy zcela proti zájmům SJM), tato půjčka byla poskytnuta a nebyla zaplacena, byť byla splatná. Žalovaná tak v tomto řízení nejenže jako svědkyně nepravdivě svědčila ohledně okolností půjčky, ale dokonce tvrdila, že jako vlastnice nemovitostí dala souhlas se zřízením zástavního práva zajišťujícího tuto údajnou půjčku tak, aby se i tímto mohla pokusit společnosti„ [anonymizována dvě slova]“ s.r.o. zvrátit pro ni nepříznivou situaci. Kdyby žalobce nečinil účinné kroky, hodnota nemovitostí v [anonymizováno] ulici (položky č. 3) by byla výrazně nižší. Jen ke dni právní moci konečného rozhodnutí ve sporu o určení neplatnosti zástavního práva vedeného u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. [spisová značka] (právní moc dnem 16. 5. 2019) by dle tvrzení žalované a otce žalované totiž tvrzený závazek z údajné půjčky činil minimálně 15 755 547,95 Kč (jistina ve výši 6 000 000 Kč, úrok z půjčky ve výši 5% p.a. od 26. 10. 1999 do 16. 5. 2019 ve výši 5 863 561,64 Kč, úrok z prodlení od 1. 1. 2011 do 16. 5. 2019 ve výši 3 891 986,30 Kč) a ke dni 31.1.2023 dokonce 18 595 479,45 Kč. Navíc to byla právě žalovaná, která svými kroky (popř. ve spolupráci se svým otcem a dalšími spřízněnými subjekty) zapříčinila i celkovou dobu tohoto řízení, která výrazně překračuje obvyklé lhůty. V daném případě bylo totiž třeba vyčkávat nejen na vyřešení soudních sporů, kterými byla zvrácena jednání žalované, jimiž oddisponovala převážnou část aktiv účastníků ze SJM, ale i soudních sporů, kterými se rušily zásadní právní závady majetku spadajícího do SJM. Na celkové délce tohoto řízení se kromě toho nepochybně podílela žalovaná i tím, že trvala na vypořádání položek, které k vypořádání sama navrhla, byť se dle názoru žalobce jedná o neexistující, popř. neoprávněné položky. Byl to pouze žalobce, který se svými aktivními kroky zasloužil o vymezení správného rozsahu SJM, ale i o zachování hodnoty aktiv účastníků v SJM, naproti tomu žalovaná veškeré nemovitosti ze SJM oddisponovala, SJM uměle zatížila závazky a závadami, a navíc i ve sporu o určení neplatnosti zástavního práva aktivně podporovala namísto [celé jméno žalobce] svého otce tak, aby aktiva v SJM byla znehodnocena. Tím vším zapříčinila délku tohoto řízení.

14. Žalovaná zejména uváděla, že účastníci byli emigranti z Československa a manželi podle [anonymizováno] práva. Z České republiky odešli, protože nesouhlasili s politickým a právním uspořádáním Československa, tj. aby nepodléhali českému právnímu řádu. Proto účastníci také podali 29. 3. 2000 (8 let před touto žalobou) návrh [anonymizováno] soudu jednak na rozvod jejich manželství a jednak na vyrovnání majetkových zisků manželů, tj. v pojetí českého práva vypořádání SJM. Účastníci byli rozvedeni rozsudkem ze dne [datum], když návrh na rozvod byl odpůrci doručen dne 30. 3. 2000. Jak vyplývá z rozhodnutí [příjmení] soudu v [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] [anonymizováno], rozhodným dnem pro vyrovnání majetkových zisků manželů je v [země] posuzováno datum 29. 2. 2000. Účastníci zároveň měli i české občanství. Zabývala se otázkou existence manželského majetkového práva podle českého nebo [anonymizováno] práva a dále otázkou, zda má být majetek vypořádán dle českých nebo [anonymizováno] právních předpisů. Odkázala na možnou aplikaci § 24 odst. 1 zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“). Uvedla, že v projednávané věci je evidentní, že účastníci měli zájem se podřídit výlučně [anonymizováno] právnímu řádu. Stejně tak je zjevné, že v [země] byla podána žaloba o vypořádání manželského majetkového práva podstatně dříve, než ji oba účastníci podali v České republice. Není sporu o tom, že je logičtější v rámci harmonie v rozhodování celou kauzu posuzovat podle jednoho právního řádu. Nyní je totiž v situaci, že zatímco soud v [země] posoudil manželské majetkové vztahy podle práva [anonymizováno], český soud je nyní posuzuje podle práva českého, přičemž celá masa společného majetku manželů se řeší v [země] a pouze žaloba ohledné úzké části této masy byla podána z opatrnosti, vzhledem k rozsudku soudu o určení majetku v SJM – nemovitostí, v České republice. Současný postup soudů je vzhledem k tomu, že jinak se celá věc řeší v [země] podle [anonymizováno] práva, zjevně nekonzistentní. Za zásadní považovala, že oba účastníci tím, že emigrovali z Československa, uzavřeli v [země] manželství a přijali [anonymizováno] občanství, dali najevo svoji jednoznačnou vůli podřídit se [anonymizováno] právnímu řádu, na čemž se dohodli. S ohledem na důvodné očekávání účastníků a s ohledem na princip rozumného a spravedlivého uspořádání vztahů účastníků by bylo na místě, aby celé majetkové právo manželů bylo posuzováno dle práva [anonymizováno]. Z tohoto důvodu byla soudu nastíněna problematika litispendence, s kterou je nutné se vypořádat. I když připustila, že vypořádání nemovitostí podléhá výlučně české právní úpravě, je zjevné, že ostatní nároky nikoliv, a ty by tedy měly být posuzovány pouze v [země] podle [anonymizováno] práva.

15. Uvedla, že všechny rozsudky soudů o tom, zda nemovitosti jsou nebo nejsou součástí SJM (BSM) (srov. rozsudek Okresního soudu [okres] sp. zn.: [spisová značka], [název soudu] sp. zn.: [spisová značka] a Nejvyššího soudu ČR č.j.: 22 Cdo 1053/2012-1803), vycházejí z premisy, že projednávané nemovitosti v [anonymizováno] ulici nelze projednávat izolovaně, neboť jsou součástí podniku jako celku. Nejvyšší soud ČR ve dříve zmíněném rozhodnutí dospěl k závěru, že„ Soudy obou stupňů se sice výslovně zabývaly jen režimem předmětných pozemků, u nichž dovodily, že měly sloužit k podnikání obou manželů, nicméně z odůvodnění jejich rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že předmětem BSM žalobce a žalované 1) byly nejen předmětné nemovitosti, nýbrž podnik jako celek.“ Předmětem vypřádání uplatněného v [země] i v České republice je mimo jiné totiž i pohledávka za [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 18 319 000 Kč. Tato pohledávka je však aktivem vydraženého podniku, jehož součástí jsou i projednávané nemovitosti v [anonymizováno] ulici. Žalovaná proto namítala, že nelze řešit samostatně nemovitosti a samostatně zmiňovanou pohledávku, nýbrž je třeba uvedené posoudit společně, jako věc hromadnou. Tato otázka je zásadní zejména proto, že žalobce uplatňuje v [země] pohledávku za [právnická osoba] [anonymizováno] (tehdy jeho společností) ve výši 18 319 000 Kč jakožto pohledávku ve výlučném vlastnictví [anonymizováno] [celé jméno žalované], kdežto [anonymizováno] [celé jméno žalované] tuto pohledávku uplatňuje v ČR jako součást podniku s tím, že je součástí SJM (dříve [příjmení]) účastníků. V této souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 5783/2016, podle kterého je podnik, ve kterém podniká jen jeden z manželů, součástí SJM, a to i za dřívější právní úpravy, a pokud je podnik jako věc hromadná předmětem vypořádání SJM, je nezbytné jej pro účely stanovení výše vypořádacího podílu ocenit. Proto žalovaná navrhovala, aby nebyl činěn znalecký posudek pouze na nemovitosti, nýbrž na ohodnocení celého podniku, který byl dle dříve uvedených pravomocných rozhodnutí soudů součástí společného jmění účastníků. Takový znalecký posudek však ze strany soudu zpracován nebyl.

16. Žalovaná dále uvedla, že podle závěrů znaleckého posudku oproti stavu k 17. 1. 2005 došlo k podstatnému zhoršení stavu nemovitostí, když obvyklá cena nemovitostí je nyní 27 000 000 Kč, avšak při demolici stávajících budov by byla ve výši 54 000 000 Kč. Dle závěru znalce nelze většinu stavebních objektů užívat. Zároveň dospěl k tomu, že nemovitosti jsou reálně rozdělitelné. Protože reálné rozdělení věci je nejen možné, ale zejména i žádoucí v rámci vypořádání společného jmění manželů (stejně tak jako bylo i v rámci právní úpravy bezpodílového spoluvlastnictví manželů), navrhovala vypracování znaleckého posudku z oboru stavebnictví a geodezie a zpracování konkrétního rozdělení nemovitostí. Poukázala na to, že rozdělení nemovitostí navrhoval i [titul] [celé jméno žalobce] ve svém přípise ze dne 8. 12. 2012. Navrhovala vypořádání těchto nemovitostí pro případ, že nebude zohledněno, že jsou dle jejího názoru součástí podniku, tak, že dojde k jejich rozdělení. Takové vypořádání se jí jevilo nejspravedlivější a zároveň by byla zachována i zásada, že soud má při vypořádání společného jmění manželů masu SJM rozdělit tak, aby finanční vyrovnání bylo co možná nejmenší. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky je mimo jiné sporné i to, kdo zavinil devastaci nemovitostí a jejich znehodnocení (a soud k tomuto žádné další dokazování neprováděl), byli by při reálném rozdělení těchto nemovitostí oba účastníci postiženi stejně. Žalovaná se o projednávané nemovitosti starala a snažila se, aby byl jejich stav zajištěn. Bohužel se však nebyla s [titul] [celé jméno žalobce] schopná dohodnout, a tak její kroky mohly být pouze omezené. Zaplatila například částečnou opravu vyhořelé střechy v roce 2018 částkou 315 732 Kč. Při této příležitosti nechala střechu přikrýt plachtou, aby nedocházelo k dalšímu zatékání a devastování budovy. [titul] [celé jméno žalobce] přesto plachtu nechal strhnout a odstranil i měděnou věžičku na domě. Do této budovy proto dramaticky zatéká a zcela zbytečně rychle chátrá. Již předtím [titul] [celé jméno žalobce] nechal z nemovitostí odstranit veškeré hliníkové střechy a další měděné části, které ničím nenahradil. Žalovaná se snažila zajistit užívání těchto nemovitostí a zabránit tak jejich další devastaci a zejména pak užívání bezdomovci. Toto jí stálo nemalé finanční prostředky, a to v minimální výši 628 080,58 Kč. Žalovaná tvrdila, že se o nemovitosti starala, platila veškeré výdaje s nimi spojené a plnila veškeré zákonné povinnosti. To po dlouhou dobu proto, že se domnívala, že nemovitosti jsou, stejně jako vydražený podnik, v jejím výlučném vlastnictví. Tudíž pokud by soud uvažoval o tom, že nemovitosti v [anonymizováno] ul. přiřkne pouze jednomu z účastníků, pak by to měla být právě ona, která se zásadním způsobem přičinila o nabytí těchto nemovitostí a jejich údržbu. Podotkla, že žalobce v době, kdy byly projednávané nemovitosti v dobrém stavu, prohlásil, že o ně zájem nemá (srov. jeho vyjádření ze dne 9. 7. 2014) a až když zchátraly a ztratily na ceně, tak o ně najednou velmi stojí. Měla za to, že žalobce nemá v úmyslu projednávané nemovitosti využít, nýbrž je jen zpeněžit. Oproti tomu ona má dostatek vlastních finančních prostředků na úhradu vypořádacího podílu, stejně jako dostatek vlastního kapitálu a plán, jak nemovitosti využít.

17. Součástí vydraženého podniku byly podle stanoviska žalované nejen nemovitosti v [anonymizováno] ulici, ale i pohledávky, které byly následně prodány [právnická osoba] [anonymizováno], na základě smlouvy o prodeji movitého majetku a pohledávek ze dne 5. 9. 1996. V tu dobu byl jediným společníkem [právnická osoba] [anonymizováno] žalobce. Na základě této smlouvy se žalovaná a [právnická osoba] [anonymizováno] dohodly, že se prodávají pohledávky za kupní cenu 42 372 289,59 Kč s tím, že tyto budou průběžně vyhodnocovány a pokud se prokáže, že s převzatým majetkem nesouvisí, budou vráceny do 31. 12. 1998 ve stejné ceně a o tuto cenu bude kupní cena ponížena. Tímto způsobem zůstaly v majetku [právnická osoba] [anonymizováno] pohledávky související s vydraženým podnikem, který byl součástí SJM (BSM) ve výši 18 319 000 Kč. Původně chtěl žalovaný nabýt i předmětné nemovitosti v [anonymizováno] ulici do majetku [právnická osoba] [anonymizováno], což se však z důvodu neuhrazení kupní ceny nestalo. Žalobce musel o této pohledávce vědět, neboť jak sám opakovaně zdůrazňoval, podílel se na chodu vydraženého podniku a o všem věděl, a zároveň byl jediným společníkem [právnická osoba] [anonymizováno], která tyto pohledávky používala, odepisovala a snižovala si tak dlouhodobě svůj daňový základ. Byl to [titul] [celé jméno žalobce], který za [právnická osoba] [anonymizováno] pohledávky využil, přestože za ně nezaplatil a ani je do SJM nevrátil. Přesto žalobce před [anonymizováno] soudy uvedl, že tato pohledávka je výlučnou pohledávkou [anonymizováno] [celé jméno žalované] (viz jeho podání ze dne 11. 3. 2013). Považovala za vyloučené a absurdní, aby [titul] [celé jméno žalobce] o sporné pohledávce ve výši 18 319000 Kč nevěděl, resp. nevěděl, že se mu o tak zásadní částky snižuje daňový základ postupným odepisováním pohledávek, které nabyl z vydraženého podniku. Namítala, že žalovaný v této souvislosti uvádí v řízení rozporuplné informace. Když šlo o to, že nemovitosti jsou součástí vydraženého podniku stejně jako tato pohledávka, tvrdil, že o všem věděl, o všechno se staral, všechno zajišťoval a platil. Ale když se jedná o konkrétní pohledávku, tak tvrdí, že o ničem nevěděl, všechno se dělo za jeho zády, neměl žádné doklady, a že on jen podepisoval, co mu kdo dal a podobně. Jedná se o pohledávku náležející do SJM (BSM). Pohledávky jsou stále v dispozici [právnická osoba] [anonymizováno], tj. původně v dispozici [titul] [celé jméno žalobce] (nyní v dispozici jeho současné manželky), a to přesto, že tato společnost za pohledávky nikdy nezaplatila. Tím dochází k situaci, že [právnická osoba] [anonymizováno], kde byl jediným společníkem [titul] [celé jméno žalobce], si snížila daňový základ, čímž si [titul] [celé jméno žalobce] uvolnil finanční prostředky společnosti a zároveň tím ale snížil i hodnotu SJM (BSM), neboť za tyto pohledávky nikdy nezaplatil. Žalobce z toho, že pohledávky zůstaly ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizováno] bez řádné úhrady, čímž by se zvýšila masa SJM, výrazně těžil a těží výlučně ve svůj prospěch. Proto navrhovala, aby tato pohledávka byla přidělena do výlučného vlastnictví žalobce. V řízení se rovněž řešilo, že pohledávky jsou již nevymahatelné, neboť je velice pravděpodobné, že jsou již promlčeny. Pokud by soud nevyhověl jejímu návrhu uvedenému shora, v takovém případě je na místě, aby pohledávka stižená námitkou promlčení byla považována za společnou a následně vypřádána podle běžných pravidel pro vypořádání SJM, tj. že je namístě ji přikázat oběma manželům společně. Uvedené řešení je spravedlivé i z toho důvodu, že pokud se pohledávek promlčení skutečně dotkne, budou zasaženi oba účastníci stejnou měrou. Navíc pohledávka je vzhledem k majetku společnosti nedobytná a byla řešena výlučně mezi manželi. Popírala, že by měla na promlčení větší podíl, neboť úplně stejně mohl spornou pohledávku uplatnit [titul] [celé jméno žalobce], když je to pohledávka v SJM. Ale to jistě nechtěl, neboť by tím vystavil svoji [právnická osoba] [anonymizováno] nutnosti za tuto pohledávku zaplatit.

18. K položkám č. 6 a 7 žalovaná uvedla, že žalobce založil dne 5. 9. 1996 [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], a to jakožto jediný společník, s vkladem 100 000 Kč. Dne 29. 9. 2004, tj. po rozchodu, ale před rozvodem manželství účastníků, převedl na [anonymizováno] [jméno] [příjmení], nyní [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalované] (svoji současnou manželku), část svého obchodního podílu ve [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 20 % vkladu společníka za částku 20 000 Kč s tím, že tato částka měla být uhrazena v hotovosti. Dále na svoji současnou manželku převedl zbývající obchodní podíl v rozsahu 80 % za částku 80 000 Kč dne 4. 2. 2009. V této společnosti je [titul] [celé jméno žalobce] po celou dobu, až do dnešního dne jednatelem. Hodnota převáděného obchodního podílu žalobce na jeho současnou manželku neodpovídala ceně sjednané. Zásadní je rovněž to, že z účetních závěrek jednoznačně vyplývá, že v době, kdy žalobce část obchodního podílu převáděl na svoji současnou manželku, docházelo k výraznému poklesu hodnoty společnosti, tj. znehodnocení hodnoty tohoto podílu, ačkoliv v roce předtím i v roce poté, společnost vykazovala naprosto odlišné obchodní výsledky, a to výrazně pozitivnější. Lze předpokládat, že obdobně se snažil [titul] [celé jméno žalobce] ovlivnit i cenu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], [IČO] se sídlem ve [země], když zde svůj obchodní podíl převedl dne 3. 3. 2009 na ostatní společníky. Výše jeho vkladu činila 2 191,00 EUR a prodal jej za částku 2 191 EUR, tj. bez jakéhokoliv zhodnocení, vycházející pouze z částky základního kapitálu. Z těchto částek nelze vycházet, neboť se nejedná o skutečnou hodnotu obchodního podílu [titul] [celé jméno žalobce] ve společnostech. Vhledem k tomu, že k rozhodnému dni pro zrušení a vypořádání společného jmění manželů, ať už podle českého či [anonymizováno] práva, byl [titul] [celé jméno žalobce] vždy vlastníkem obchodního podílu, jehož hodnota spadá do SJM, je třeba vycházet z hodnoty společností jako celku, a nikoliv z částky uvedené jako ceny za obchodní podíl. Zvláště, když kupní cena za jeho podíl vždy odpovídá přesně výši obchodního podílu vzhledem k základnímu kapitálu a žádným způsobem neodráží reálnou cenu společností. Žalovaná navrhla soudu, aby pro účely tohoto řízení a vypořádání obchodních podílů ve [právnická osoba] [anonymizováno] a společnosti [právnická osoba], byl zpracován znalecký posudek na skutečnou a obvyklou cenu. Za zásadní považovala též, že žalobce si k převodu obchodních podílů nevyžádal její souhlas, ačkoliv k tomu byl povinen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn.: 22 Cdo 3450/2009) a žalovaná vznesla v tomto řízení námitku relativní neplatnosti. Nelze pominout, že i [příjmení] soud v [anonymizováno] řešící majetkové právo účastníků v [země] ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] [anonymizováno] dospěl k závěru, že hodnota [právnická osoba] [anonymizováno] je dle jeho odhadu 84 381,72 EUR a hodnota společnosti [právnická osoba] 831,67 EUR [ulice] podíly [titul] [celé jméno žalobce] v obou společnostech jsou řešeny na základě dřívější žaloby soudy v [země]. Pokud by soud překážku litispendence v tomto předmětu neshledal, tak je nezbytné hodnotu obchodních podílů vypořádat rovným dílem dle ceny obvyklé, neboť byly nabyty za trvání manželství účastníků z prostředků patřících do SJM.

19. K položkám č 4, 5, 9 a 10 (zůstatky na účtech) uvedla, že se zatím zůstatky zjistit nepodařilo. Proto navrhla, aby se vycházelo ze zůstatků, které byly zjištěny v rámci vypořádání majetkového práva v [země], byť je zde jiné rozhodné datum. Pokud žalobce tvrdí, že v době rozhodného data v České republice byl zůstatek na účtech jiný, leží důkazní břemeno na něm. Neboť účty byly v jeho výlučně dispozici. Je zjevné, že i po rozhodném dni žalobce finanční prostředky na účtech měl. Z rozsudku [příjmení] soud v [anonymizováno] ze dne [datum] jednoznačně vyplynulo, že žalobce měl u [anonymizováno] v [anonymizováno] zůstatek v únoru 2000 ve výši 121 687,47 EUR a 455,05 EUR, když tyto položky jsou uvedeny jako nesporné, neboť sám [titul]. [celé jméno žalobce] uvedené prohlásil v rámci [anonymizováno] soudu ve svém podání ze dne 20. 2. 2007. Žalobce musel v rozporu se svými vyjádření disponovat k rozhodnému dni značnými finančními prostředky, neboť dne 8. 3. 2005 (tedy necelé 2 měsíce po rozvodu) zakoupil nemovitosti (vilu) zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] za kupní cenu placenou z vlastních zdrojů ve výši 7 150 000 Kč a pak je dne 5. 7. 2008 prodal [právnická osoba], [anonymizováno] s [anonymizováno] za částku jen 7 000 000 Kč. Zároveň nelze uvěřit jeho tvrzení, že by finanční prostředky na účtech vedených na jeho jméno patřily jeho příbuzným. U [anonymizováno] soudu dne 7. 8. 2007 sám uvedl, že disponuje finančními prostředky u [anonymizována dvě slova] ve výši 238 000 DM, u [anonymizována dvě slova] 890,70 DM a u [anonymizováno] [obec] ve výši 1 620,00 DM (viz. zápis ze [příjmení] soudu v [anonymizováno] ze dne 7. 8. 2007). Prohlášení [titul]. [jméno] [celé jméno žalobce] ve formě notářského osvědčení ze dne 26. 11. 2008 bylo evidentně činěno až dodatečně a pouze pro účely českého soudu. Doplnila, že zůstatky na účtech žalobce jsou řešeny na základě dřívější žaloby soudy v [země]. Pokud by soud překážku litispendence v tomto předmětu neshledal, tak je nezbytné finanční zůstatky na shora specifikovaných účtech vypořádat rovným dílem, neboť jsou součástí společného jmění manželů.

20. K položce č. 11 (závazek SJM vůči [titul] [celé jméno svědka] ve výši 5 500 000 Kč) uvedla, že se jedná o částku 2 348 500 Kč poskytnutou dne 20. 9. 1996, částku 1 050 000 Kč poskytnutou dne 15. 12. 1997, částku 1 726 000 Kč poskytnutou dne 27. 10. 1997 a částku 339 500 Kč, kterou její otec půjčil manželům na splacení úvěru u [anonymizováno] [obec], u [anonymizována dvě slova] a hrazení nákladů spojených s provozem a podnikáním s vydraženým podnikem. Z usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn.: [spisová značka] vyplývá, že součástí pozůstalosti je pohledávka zůstavitele [titul] [celé jméno svědka] za účastníky tohoto řízení ve výši 5 500 000 Kč. Je evidentní, že se jedná o společný závazek účastníků a je nezbytné jej vypořádat rovným dílem.

21. Také žalovaná navrhla uplatnění disparity vypořádacích podílů ve svůj prospěch. Měla se zásadně zasloužit o masu společného jmění manželů a její zhodnocování, kdežto žalobce se naopak značně přičinil o pozbytí společného majetku a jeho hodnoty. Vydražila podnik, který byl následně posouzen jako podnik společného jmění manželů a rovněž její zásluhou byly takto získány i nemovitosti v [anonymizováno] ulici na její jméno, účet a výlučnou zodpovědnost, které jsou nyní předmětem vypořádání. Zajistila finanční prostředky na koupi podniku půjčkami od svého otce ze dne 7. 1. 1997 ve výši 3 500 000 Kč, dne 27. 1. 1997 ve výši 2 000 000 Kč, dne 15. 12. 1997 ve výši 1 050 000 Kč, dne 27. 1. 1997 ve výši 1 700 000 Kč a 26 000 Kč a dne 20. 9. 1996 ve výši 2 384 500 Kč. Snažila se ze všech sil o to, aby projednávané nemovitosti byly užívány a byl zachován jejich nejlepší stav. Žalobce naopak nemovitosti znehodnocoval. Žalovaná i po zániku manželství do společných nemovitostí investovala značné finanční prostředky ve výši 628 080,58 Kč na zajištění nemovitostí a 315 732 Kč na opravu střechy. Zároveň se přičinila o to, že hodnota nemovitostí zůstala zachována v situaci, kdy v roce 2015 bylo k jejím námitkám nevyhověno návrhu změny územního plánu [obec] a jen díky ní se podařilo zachovat původní účel všech projednávaných nemovitostí. Soudní znalec dospěl ve svém znaleckém posudku k závěru, že při změně územního plánu (tj. bez podání námitek žalované) by byla hodnota nemovitostí nižší o 3 859 000 Kč. Výlučně žalovaná platí daň z nemovitostí, která od rozvodu manželství do září 2021 činí 310 868 Kč. Za zásadní považovala též jednání žalobce ve vztahu k převodům jeho obchodních podílů ve společnostech [právnická osoba] a [právnická osoba], neboť tyto podíly žalobce převedl za cenu, která neodpovídá obvyklé ceně. K tíži žalobce má být přičteno, že ani přes opakované výzvy nedoložil nikdy soudu stavy na svých účtech vedených u [anonymizováno] v [obec], [anonymizováno] a dále na účtu v [anonymizováno] v [země], ačkoliv zjevně těmito informacemi disponuje a využil pouze její důkazní nouze. Žalobce v řízení tvrdil, že se snažila vyvést ze SJM majetek a odklonit ho. Jenže v době, kdy [anonymizováno] [celé jméno žalované] s nemovitostmi nakládala, si myslela, že je jejich výlučným vlastníkem. Navíc její snahy se žádným způsobem negativně v SJM neprojevily. Na rozdíl od jednání žalobce, jehož cílem bylo zhoršení jejího postavení v řízen a tedy jednání v rozporu s ust. § 8 OZ. Vznesla otázku, co žalobce vlastně do SJM dal, čím se přičinil, aby masa SJM obsahovala tak zásadní majetek, ať už při jeho získávání nebo udržování. Dále v rámci návrhu o disparitě podílů poukázala na to, že až do roku 2012 a opět od roku 2015 byly nemovitosti v [anonymizováno] ulici pojištěny výlučně jí. Pouze v období 2012 2015 byly nemovitosti pojištěny oběma účastníky. Vzhledem k tomu, že docházelo k řadě škod na nemovitostech, byly vypláceny pojistné platby. Bohužel v letech 2012 2015 pouze na účet žalobce, který ani přes výzvy žalované jí ničeho nezaplatil. Celkově se jednalo o částku 1 171 057 Kč. V tomto směru se žalovaná domáhala v rámci vypořádání společného jmění manželů této částky, tj. částky 585 528,50 Kč a podala dva návrhy na změnu žaloby. Za situace, kdy soud nevyhověl změně žaloby, uplatnila tuto skutečnost v rámci disparity tak, aby byl, pokud možno, naplněn účel zákona, tj. spravedlivé uspořádání právních poměrů účastníků.

22. K návrhům žalované na připuštění změn žaloby, které byly zamítnuty usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a usnesením vyhlášeným při jednání dne 28. 2. 2023 (č.l. 1217), soud konstatuje, že žalovanou uplatněná otázka vypořádání částky na 1 171 057 Kč z titulu plnění z pojistných smluv týkajících se nemovitostí v [anonymizováno] ulici na účet žalobce již nijak nesouvisí s řízením o vypořádání společného jmění manželů. Není totiž podstatné, že předmětem pojištění byly nemovitosti, které v době uzavření pojistných smluv, i v době vzniku pojistné události či pojistného plnění, byly v režimu zaniklého, ale nevypořádaného společného jmění manželů. Podstatné je, že se jednalo o pojistné smlouvy, které byly uzavřeny jako dvě souběžná vícenásobná soukromá pojištění ve smyslu § 29 a 31 zákona č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a vzájemné vypořádání podléhá úpravě podle § 31 odst. 3 zákona č. 37/2004 Sb. a nejedná se o vypořádání společného jmění. Podstatné totiž je, že pojistné smlouvy byly uzavřeny samostatně každým z účastníků po rozvodu jejich manželství a pojistné bylo hrazeno z jejich výlučných prostředků. Se společným jměním manželů tudíž jakákoliv práva či povinnosti z pojistných smluv nijak nesouvisí. K otázce rozsahu vypořádání pojistného plnění by nadto muselo být vedeno další podrobnější dokazování, protože k posouzení této otázky nejsou výsledky dosavadního dokazování dostatečným podkladem. Mimo to je soud toho názoru, že v uvedeném řízení již nutně převažuje zájem na urychleném skončení letitého sporu mezi účastníky a nastolení právní jistoty a jakákoliv změna vzájemné žaloby, respektive její rozšiřování, již není na místě i z časových důvodů. Žalované nic nebrání, aby své další, v tomto řízení neuplatněné či soudem nepřipuštěné vzájemné návrhy, ať už vyplývající z poměrů nevypořádaného SJM či na SJM nezávisející, uplatnila v samostatném řízení, které ku prospěchu obou stran již nebude poznamenáno absencí koncentrace řízení. Rychlost řízení, resp. upřednostnění vyřízení již uplatněných položek co možná nejdříve, byla též důvodem k nepřipuštění návrhu na rozšíření žaloby o vypořádání částky 310 868 Kč z titulu úhrady daně z nemovitosti, částky 628 080,58 Kč z důvodu správy nemovitosti v [anonymizováno] ulici a částky 315 732 Kč na opravu střechy v [anonymizováno] ulici. I k těmto položkám by muselo být vedeno další rozsáhlejší dokazování, protože k posouzení této otázky nejsou výsledky dosavadního dokazování dostatečným podkladem. Ohledně uvedených nároků sice byly provedeny některé listinné důkazy (viz dále), nicméně ty byly navrženy na podporu tvrzení žalované směřujícího k přidělení nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví. Posouzení těchto nároků co do jejich důvodnosti a zejména pokud se jedná o investice do správy či opravy nemovitostí, co do jejich účelnosti, by zcela přesahovalo rámec dosavadního dokazování a řízení by značně prodloužilo. V této souvislosti soud konstatuje, že zejména posouzení účelnosti oprav a správy nemovitosti za situace, kdy účastníci svojí neschopností dospět k jakémukoliv konsenzu ohledně účelné správy nemovitostí významnou měrou přispěli k faktickému znehodnocení a destrukci budov stojících na nemovitostech, by bylo neúměrně složité a časově by zatížilo dosavadní řízení. Dalším důvodem nepřipuštění rozšíření vzájemné žaloby byl fakt, že žalovaná tento návrh uplatnila ve chvíli, kdy soud sdělil stranám, že považuje dosavadní dokazování za úplné a chystal se přistoupit k zadání znaleckého posudku na ocenění nemovitostí. Soud přisvědčuje žalované v tom směru, že investice do věci, která je v zaniklém, ale doposud nevypořádaném společném jmění manželů, podléhá i nadále úpravě investice do společného jmění manželů a bylo by možné jí považovat za vnos z výlučného jmění žalované na společnou věc. S ohledem na složitost sporů mezi účastníky však soud rozšíření žaloby nepřipustil z toho důvodu, aby se uvedená situace (uplatnění vnosů do doby vypořádání SJM) neopakovala znovu po projednání tohoto rozšířeného nároku. Takovéto nároky by totiž bylo teoreticky možné uplatňovat opakovaně a tzv. do nekonečna. Jelikož o těchto nárocích je možné vést samostatné řízení (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1447/2019 nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 6018/2017) považoval soud za procesně nejvhodnější ukončit v probíhajícím řízení možnost rozšiřovat předmět řízení a v co nejkratším čase rozhodnout o položkách SJM navržených k vypořádání v roce 2008.

23. Soud se primárně zabýval otázkou pravomoci českých soudů k projednání věci a použití rozhodného práva. Řídil se přitom zákonem č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, účinném ke dni zahájení řízení, (dále též jen„ ZMPS“) tedy ke dni 16. 1. 2008. Je tomu tak proto, že mezi ČR a [země] není k tomuto datu uzavřena smlouva o řešení takového sporu, která by jinak měla před uvedeným zákonem přednost.

24. Podle § 21 odst. 1 ZMPS se osobní a majetkové vztahy manželů řídí právem státu, jehož jsou příslušníky. Jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se vztahy právem československým (českým – pozn. soudu).

25. Podle § 37 odst. 1 ZMPS pravomoc československých soudů v majetkových sporech je dána, je-li dána podle československých (českých – pozn. soudu) předpisů jejich příslušnost.

26. Pravomoc českého soudu je v daném případě dána podle výše citovaného § 37 odst. 1 ZMPS, neboť v projednávané věci byly ke dni zahájení řízení oba účastníci českými státními občany a příslušnost soudu k projednání věci vyplývala z ust. § 9 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinné do 30. 9. 2008. Řízení bylo zahájeno návrhem žalobce proti žalované, která sice neměla v době zahájení řízení své stálé bydliště v České republice, ale jelikož byla občankou České republiky, řídila se místní příslušnost soudu posledním známým bydlištěm v České republice, kterým bylo [územní celek]. Uplatnění § 24 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. nepřichází v úvahu, jelikož podle § 123 tohoto zákona by se jeho úprava vztahovala pouze na jednání a skutečnosti nastalé po 1. 1. 2014. Nadto soud považuje za rozumné (ve shodě s Vrchním zemským soudu v [obec] – viz níže) vypořádat podle českých právních předpisů právní poměry českých občanů, a to podle stavu jejich majetku ke dni 17. 1. 2005, tedy právní moci rozvodu manželství účastníků. Pokud jde o účastníky nastíněnou otázku litispendence, tak k té soud konstatuje, že v projednávané věci zjevně nemohla vzniknout překážka věci zahájené. Jak setrvale uváděly obě strany, tak ačkoliv je ve [příjmení] [anonymizováno] [země] vedeno řízení o tzv. vyrovnání majetkových zisků manželů podle [anonymizováno] práva, tak [anonymizováno] právní úprava nezná institut společného jmění manželů. Jelikož oba účastníci byli a jsou českými občany, tak podle § 21 odst. 1 ZMPS jim za trvání manželství vznikalo bezpodílové jmění manželů, následně společné jmění manželů. O tom však [anonymizováno] soud nerozhoduje. V dané věci nadto nemůže vzniknout ani obava o dvojí rozhodnutí soudů (českého a [anonymizováno]) o stejném majetku, neboť jak vyplývá z rozhodnutí Vrchního zemského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] (ve spise na č.l. 702) tak tento soud řízení zastavil (zjevně s účinky přerušení řízení podle českého práva) a uvedl, že:“ spravedlivé rozhodnutí o majetkovém vyrovnání je možné až poté, co budou vydána veškerá definitivní rozhodnutí na základě společného jmění manželů. Teprve poté bude zřejmé, jaké výhody a nevýhody konkrétní strana vypořádáním společného jmění manželů získala a jak se jeví otázka ve věci dosaženého přírůstku majetku během manželství ve světle těchto výhod či nevýhod. Oddělené souběžné majetkoprávní vyrovnání na základě společného jmění manželů a vyrovnání přírůstku majetku během manželství, jak si to nejspíš strany představují, považuje senát za neobhajitelné. Vyrovnání přírůstku majetku během manželství se týká veškerého majetku manželů podle příslušných rozhodných dnů nezávisle na tom, kde se jednotlivé majetkové hodnoty nacházejí. Dojde-li pro jednotlivé předměty částečně k vyrovnání v rámci cizozemského (českého – pozn. soudu) právního řádu, nutně to hraje roli v otázce, do jaké míry je ještě třeba provést vyrovnání ohledně přírůstku majetku během manželství“. Z uvedeného stanoviska [anonymizováno] odvolacího soudu je patrné, že jednak se v tomto státě jedná o řízení co do své právní povahy odlišné a zejména, že [anonymizováno] soudy budou ve svém rozhodnutí zohledňovat rozhodnutí českých soudů o jednotlivých majetkových položkách, které byly uplatněny před oběma soudy a tyto položky ze svého rozhodování vyjmou. K tomu soud dodává, že stejně jako [anonymizováno] soud považuje za správné a spravedlivé, pokud to právní předpisy [příjmení] republiky [země] umožňují, aby [anonymizováno] soud majetek, o kterém bude rozhodnuto Okresním soudem Plzeň město dle jeho stavu k 17. 1. 2005 vyjmul ze svého rozhodování. Pokud se jedná zejména o zůstatky na bankovních účtech, o kterých soud nezjistil ke dni 17. 1. 2005 (rozhodné datum pro vypořádání v České republice) žádné informace, není podle soudu na překážku, aby [anonymizováno] soud vypořádal případné zůstatky na účtech ke dni dřívějšímu, než 17. 1. 2005. Jelikož obě strany shodně tvrdily, že v [země] je rozhodným datem k vyrovnání přírůstku jmění den 29. 2. 2000, pak případné zůstatky na účtech k tomuto dni mohou být předmětem vypořádání u německého soudu bez ohledu na to, že ke dni 17. 1. 2005 nebyly českým soudem zjištěny zůstatky žádné. Není proto ani důvod, aby český soud o těchto položkách rozhodl podle jejich zjištěného stavu ke dni 29. 2. 2000, jak navrhovala žalovaná ve svém závěrečném návrhu, jelikož o zůstatcích na účtech k tomuto datu rozhoduje soud [anonymizováno].

27. Nad rámec rozhodnutí se musí soud pozastavit nad procesním postupem žalované, která ačkoliv sama také podala k soudu návrh na vypořádání společného jmění manželů stran všech položek vyjma nemovitostí, tak následně argumentovala nedostatkem pravomoci soudu k rozhodnutí o těchto položkách. Je to přitom žalovaná, která v pozici žalobkyně ohledně těchto položek podala návrh na vypořádání společného jmění manželů a disponuje tímto předmětem řízení. Je tedy s podivem, že v průběhu řízení, konkrétně již při jednání soudu dne 16. 12. 2008, přišla s otázkou pravomoci soudu, resp. následně s otázkou překážky věci zahájené, když je to žalovaná, která svojí žalobou vyvolala řízení o vypořádání těchto položek (vyjma nemovitostí). Z logiky věci vyplývá, že pokud žalovaná neměla zájem na věcném rozhodnutí soudu ohledně těchto položek, mohla žalobu v uvedeném rozsahu vzít zpět. To však v rozporu se svou argumentací neučinila.

28. Při posledním jednání žalovaná uvedla, že tento požadavek vznesla proto, že soud v průběhu jednání přistupoval ke všem položkám samostatně, jako by nebyly součástí podniku účastníků, ačkoliv podle ní jsou nemovitosti v [anonymizováno] ulici, stejně jako pohledávka za [právnická osoba] [anonymizováno], součástí společného podniku účastníků. Podle žalované by nenastala překážka listispendence u těch položek, které jsou součástí podniku. Soud považuje za vhodné se s touto argumentací vypořádat komplexně na tomto místě a v dalších částech odůvodnění se již k otázce společného podniku účastníků nevracet. Podle § 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, se podnikem pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit. Pokud by účastníci měli do 31. 12. 2013 podnik, jednalo by se od 1. 1. 2014 o závod ve smyslu § 502 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle něj je obchodní závod (dále jen„ závod“) organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Podle obou právních úprav by k tomu, aby účastníci měli společný závod (dříve podnik) musela být splněna podmínka, že uplatněné položky k vypořádání společného jmění manželů by musely i ke dni rozhodnutí soudu sloužit k provozování podnikatelské činnosti účastníků. Soud si je plně vědom, že Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1053/2012, které se týkalo účastníků řízení, sice vyslovil, že soudy obou stupňů zcela správně dospěly k závěru, že předmětné nemovitosti, resp. podnik, byly v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů žalobce a žalované. Tento závěr, který soud v žádném případě nezpochybňuje, se však vztahoval ke dni nabytí vlastnictví k podniku, resp. jeho jednotlivých částí, tedy k roku 1996. Z provedeného dokazování však bezpečně vyplývá, že jak nemovitosti, tak ostatní části vydraženého podniku, hned záhy po dražbě přestaly sloužit k provozování společné podnikatelské činnosti účastníků. Lze tak usuzovat z mnoha důvodů. Od roku 1999 se datují mnohé soudní spory mezi účastníky a taktéž nepřekonatelné rozpory týkající se správy nemovitostí v [anonymizováno] ulici. Účastníci již mnoho let neprovozují žádnou společnou podnikatelskou činnost a vzhledem k jejich rozporům nejsou této společné činnosti ani schopni. Žalovaná se opakovaně (nejdříve [právnická osoba] a následně [právnická osoba]), leč neúspěšně pokusila převést vlastnické právo k nemovitostem. Již z toho lze samostatně uzavřít, že nemovitosti již přestaly složit společnému podnikání účastníků. Skutečnost, že v současné době nemovitosti v [anonymizováno] ulici neslouží a objektivně nemohou sloužit k provozování jakékoliv společné výdělečné činnosti účastníků, a to vzhledem k jejich faktickému stavu, je jistě nesporná. Že pohledávka za [právnická osoba] [anonymizováno] také nemůže sloužit společnému podnikání je zjevné již jen z toho, že žalobce setrvale tvrdí, že o její existenci neměl nejdříve žádné povědomí. Navíc žalovaná je jedinou osobou, která mohla podáním žaloby zamezit promlčení této pohledávky (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 5138/2007, uveřejněné v Souboru pod č. [anonymizováno] [číslo], popř. ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 218/2010, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1285/2011). Žalovaná však žádnou žalobu nepodala a tedy zjevně upustila od jakýchkoliv podnikatelských ambicí s ní spojených. Z logiky věci vyplývá, že vyjma žalovanou uvedených nemovitostí a pohledávky za [právnická osoba] [anonymizováno] by musel být součástí podniku také původní závazek vůči jejímu otci, který podle tvrzení žalované vznikl v přímé souvislosti s privatizací a privatizovanou jednotkou. Jelikož z výše uvedených důvodů žádná z položek SJM, uplatněných v tomto řízení, neslouží obchodní činnosti účastníků a už vůbec ne jejich činnosti společné, nemají již účastníci v současnosti žádný společný podnik, protože jejich vůle ke společnému podnikání bezpochyby zanikla přinejmenším před rokem 2000 a do současnosti se neobnovila. Z tohoto důvodu nebylo na místě zadat znalecký posudek na ocenění podniku, jak navrhovala žalovaná, jelikož na všechny položky vypořádání SJM je nutno pohlížet samostatně a nikoliv jako na součást podniku.

29. Po skutkové stránce vycházel soud z následujících zjištění.

30. Mezi účastníky bylo nesporné, že jsou jak státními občany ČR, tak i státními občany [země]. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [anonymizováno], [ulice] republika [země] (též jen„ [země]“). Manželství účastníků bylo rozvedeno Obvodním soudem v [anonymizováno], a to rozsudkem tamního soudu ze dne [datum], když toto řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětný rozsudek nabyl právní moci ke dni [datum].

31. Účastníci učinili dále nesporným, že v době zániku společného jmění manželů, tedy v lednu roku 2005, byly nemovitosti v [anonymizováno] ulici plně funkční v nepoškozeném stavu a svým stavem odpovídaly jejich stáří ke dni 17. 1. 2005 s tím, že předchozími nájemci byly na nemovitostech provedeny určité blíže nespecifikované úpravy a investice. Dále bylo nesporné, že v současnosti jsou nemovitosti v podstatě horším stavu, než ke dni zániku manželství a jedná se o nadměrné a mimořádné poškození. Dále bylo nesporné, že při požáru v noci z 16. na 17. 6. 2018 kompletně shořela střecha historické budovy ředitelství, která je postavena na pozemku parc. [číslo] že vyhořelá střecha nebyla doposud opravena, žalovaná nechala odřezat ohořelé zbytky krovů a zakrýt nemovitost plachtou. Dále, že žalobce nechal odstranit plachtu zakrývající vyhořelou střechu a také nechal odstranit věžičku. Obě strany shodně uvedly a označily za nesporné, že ke dni 30. 6. 2020 žádný z účastníků neměl náklady spojené s odběrem plynu, elektřiny a vody v objektu v [anonymizováno] ulici, když odběr všech uvedených komodit byl odhlášen. Žalobce dále výslovně označil za nesporné, že žalovaná od roku 2012 do současnosti hradí daň z nemovitých věcí týkající se pozemku v [anonymizováno] ulici.

32. Soud vycházel z výroku II. rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Podle něho nemovitosti, o kterých tento soud rozhodoval jako o položce č. 1 SJM, patří do společného jmění účastníků. Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] soud dále zjistil, že nemovitosti v [anonymizováno] ulici byly nabyty za tím účelem, že budou sloužit oběma manželům. Oba manželé vykonávali výdělečnou činnost, byť žalobce prostřednictvím právnické osoby, kterou za účelem správy vlastního majetku těsně po vydražení předmětných nemovitostí založil a byl jejím jediným společníkem. Nemovitosti v [anonymizováno] ulici byly žalovanou vydraženy jako součást privatizované jednotky s označením velkoobchodní sklad potravin s diskontním skladem a dvěma samoobsluhami, který byl původně ve vlastnictví fondu Národního majetku České republiky (dále též jen„ privatizovaná jednotka“). Součástí byl velkoobchodní sklad potravin v [anonymizováno] ulici skládající se z nemovitostí označených jako položka č. 1, diskontní sklad potravin v [anonymizováno] ulici v [adresa], přičemž se jednalo pouze o vlastnické právo ke stavbě, nikoliv k pozemkům. Dále budova v [anonymizováno] ulici [číslo] [adresa] (prodejna [ulice]), nájemní právo k prodejně na [ulice a číslo] v [obec] (prodejna [obec]) a konečně zařízení prodejny [ulice] na adrese [adresa] (protokol o průběhu veřejné dražby z 29.8.1996 a příloha [číslo] karta provozní jednotky ve spise sp. zn. [spisová značka] na č.l. 824 a násl.). Z protokolu o průběhu veřejné dražby soud zjistil, že privatizovaná jednotka byla vydražena za vyvolávací cenu 41 000 0000 Kč. Již před konáním dražby byla složena dražební jistota ve výši 20 000 000 Kč a doplatek ceny ve výši 21 000 000 Kč byl splatný do 90 dnů od konání dražby, tedy do 27. 11. 1996. Z protokolu o průběhu veřejné dražby soud dále zjistil, že zástupcem původního vlastníka - Fondu národního majetku České republiky byla [titul]. [jméno] [příjmení]. Jako vydražitelka figurovala pouze žalovaná. Soud zjistil, že finanční prostředky na úhradu kupní ceny vydražené privatizované jednotky zajištoval z převážné části žalobce a částečně také otec žalované. Z úvěrové smlouvy ze dne 23. 8. 1996 (ve spise založené na č.l. 634) soud zjistil, že žalovaná uzavřela tohoto dne smlouvu, kterou se společnost [anonymizována tři slova], pobočka [obec], [IČO], zavázala žalované, za účelem zaplacení dražební jistiny pro aukci státního podniku [anonymizováno], poskytnou částku 20 000 000 Kč se splatností do 25. 9. 1996 s tím, že v čl. 16 smlouvy byla stanovena odkládací podmínka účinnosti smlouvy do předložení dokladů prokazujících zabezpečení úvěru, tedy za a) otevření běžného účtu u banky a dále abstraktní bankovní záruky ve výši 20 000 000 Kč od [anonymizována dvě slova] ve prospěch úvěrující banky. Tento úvěr byl na základě dodatku [číslo] ze dne 19. 11. 1996 navýšen o 14 000 000 Kč a doba splatnosti byla prodloužena do 20. 3. 1997. Bankovní záruka poskytnutá [anonymizována dvě slova] byla rozšířena o uvedených 14 000 000 Kč včetně úroků s dobou splatnosti do 31. 3. 1997 (dodatek [číslo] založený v připojeném spise sp. zn. [spisová značka] na č.l. 181). Žalovaná v průběhu řízení tvrdila, že o zajištění této částky se zasloužila výhradně sama. Dále tvrdila, že celá privatizace byla pouze jejím podnikatelským záměrem, se kterým jí měl vypomáhat otec [celé jméno svědka]. Toto tvrzení má však soud za vyvrácené, když z provedeného dokazování vyplývá, že převážnou část finančních prostředků zajistil žalovaný. Soud, jako z nejdůvěrnějších vypovědí účastníků, vycházel zejména z jejich výpovědí učiněných v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], a to zejména z výpovědí původních (nejstarších). Tyto výpovědi byly především provedeny s nejmenším časovým odstupem od doby nabytí privatizované jednotky. U výpovědí žalované a jejího otce, kterých bylo od roku 1999 několik, docházelo navíc k rozporům a paradoxně k zpřesňování výpovědí co se týče jednotlivých okolností týkajících se zejména úhrady kupní ceny za vydraženou jednotku. To bylo podle soudu způsobeno nikoli tím, že by si žalovaná uvedené skutečnosti pamatovala lépe s delším časovým odstupem, ale z toho důvodu, že od podání první výpovědi bylo jednak zahájeno řízení o vypořádání společného jmění manželů a žalovaná tudíž upravila svoji argumentaci a předkládanou skutkovou verzi tak, aby pro ní byla příznivější ve sporu o vypořádání SJM. Dále také proto, že si žalovaná studiem spisu a přípravou byla schopna obstarat znalost nových, jí do té doby neznámých, skutečností. Ve své výpovědi ze dne 11. 10. 2001 (v řízení sp. zn. [spisová značka]) žalovaná mj. uvedla, že za úvěr ve výši 20 000 000 Kč měla ručit podnikem, i když jí v té době nepatřil. Na dotaz uvedla, že si nepamatuje, že by úvěr byl zajištěn bankovní zárukou. V následujících výpovědích žalovaná však již uváděla, že si pamatuje, že úvěr byl zajištěn bankovní zárukou banky v [anonymizováno], která měla být poskytnuta výlučně jí díky tomu, že měla účty u této banky v [země]. I toto tvrzení je však nepravdivé. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] (ve věci sp. zn. [spisová značka] na č.l. 342) soud totiž zjistil, že v roce 1996 byl jedním v velkých úvěrových zákazníků banky [anonymizováno] v [obec] žalobce a nikoliv žalovaná. [příjmení] tehdy dostala od [příjmení] banky [anonymizována dvě slova] pověření k úvěru zhruba 1 000 000 DM, který měl být poskytnut na nákup nemovitosti, které měly být vydraženy. Úvěry měla banka poskytnout žalobci. Úvěr dojednával převážně žalobce a byl zajištěn 100 % bankovní zárukou [anonymizována dvě slova] v [země]. Svědek si vzpomínal, že ačkoliv měl být úvěr poskytnut žalobci, tak smlouva byla psaná na žalovanou z toho důvodu, že žalobce neměl v té době odpovídající doklady a nemohl se z toho důvodu účastnit dražby. Jelikož banka potřebovala mít souvislost mezi účelem, na který má být úvěr použit a příjemcem úvěru, tak po dohodě s oběma manželi zněla úvěrová smlouva pouze na žalovanou. Svědek doplnil, že bez abstraktní bankovní záruky by nemohlo dojít k poskytnutí úvěru. K otázce zajištění finančních prostředků k úhradě kupní ceny vydraženého podniku byl v řízení sp. zn. [spisová značka] slyšen taktéž svědek [jméno] [jméno], který mimo jiné uvedl, že jako jednatel společnosti [jméno] měl zájem o privatizaci části státního podniku [anonymizováno], konkrétně provozovny [ulice]. Následně byl s žalovanou, jejím otcem a [titul]. [příjmení] dohodnut na tom, že od nich tuto část vydraženého podniku odkoupí za 21 000 000 Kč [titul]. [celé jméno svědka] se pokoušel o to, aby tato částka byla svědkem [jméno] zaslána na účet Fondu národního majetku jako doplatek kupní ceny podniku dříve, než bude provozovna na [právnická osoba] skutečně převedena, tedy, aby byla uhrazena předem (zálohově) Nicméně úvěr na takovou transakci nebyl [anonymizována dvě slova] ve prospěch [právnická osoba] akceptován. Když bylo na schůzce v září 1996 jasné, že částka 21 000 000 Kč od [právnická osoba] nebude moci být použita na úhradu části kupní ceny vyraženého podniku, svědek se omluvil [titul]. [celé jméno svědka] s tím, že tuto částku na úhradu kupní ceny vydraženého podniku bude muset zajistit žalovaná. Na to otec žalované odpověděl, že ta nesežene nic, to musí sehnat mladý (žalovaný-pozn. soudu). Svědek dále mimo jiné uváděl, že sám měl dojem, že vydražitelem měl být otec žalované, nicméně vždy mluvil v množném čísle. Dále doplňoval, že s ním byla vedena jednání ohledně dražeb, kterých se účastnila taktéž [titul]. [příjmení]. Doplnil, že mu [titul]. [příjmení] při jedné příležitosti sdělila, že vše kolem dražby dělají pro mladé (žalobce a žalovaná-pozn. soudu). Svědek dále potvrdil, že otec žalované se pokoušel dojednat v uvedené době taktéž půjčku od svědka [příjmení] ve výši 4 000 000 Kč. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (ve spise sp. zn. [spisová značka] na č.l. 1047) soud zjistil, že od tohoto svědka se snažil zajisti otec žalované [titul]. [celé jméno svědka] půjčku 4 000 000 Kč, bylo to v době po dražbě areálu [anonymizováno]. Otec žalované sdělil svědkovi, že dcera a zeť jsou nyní vydražiteli nemovitosti v [anonymizováno] ulici a dalších a sdělil mu, že zeť (žalobce-pozn. soudu) nesehnal všechny peníze, ale pouze část a že potřebuje ještě 4 000 000 Kč. Jelikož svědek požadoval záruku v podobě zástavy, tak k poskytnutí půjčky z jeho strany nedošlo. Otec žalované se svědkovi chlubil, že zařídí s [titul]. [příjmení], která byla ředitelkou [anonymizováno], aby jeho dcera (žalovaná) a její manžel (žalobce) vydražili všechny nemovitosti podniku [anonymizováno]. Při té příležitosti uvedl, že žalobce dělá v zahraničí a že ve [obec] sežene peníze. Skutečnost, že významnou roli v privatizaci státního podniku [anonymizováno] hrála jeho tehdejší ředitelka [titul]. [příjmení], potvrzoval taktéž otec žalované, který ve svém výslechu uvedl, že mu s tím pomáhala. Sám žalobce ve své výpovědi (ve spise na č.l. 872) potvrdil, že veškeré informace byly získávány prostřednictvím [titul]. [příjmení], která byla družkou otce žalované a ředitelkou závodu [anonymizováno] v [obec]. Byla zároveň Fondem národního majetku pověřena jako likvidátorka tohoto podniku pro případ dražby. Tato skutečnost je potvrzována protokolem o průběhu dražby. Žalobce dále uvedl, že [titul]. [příjmení] měla za úkol odrazovat další potenciální zájemce a byla v rámci dražby zdrojem informací účastníků. Skutečnost, že dražby se zúčastnila jako jediný dražitel pouze žalovaná, byla shodně tvrzena oběma účastníky a vyplývá též z protokolu o průběhu dražby. Oba účastníci i svědek [celé jméno svědka] potvrdili, že jednáním s Fondem národního majetku po provedení dražby se podařilo snížit kupní cenu podniku na 37,5 milionu korun, tuto skutečnost potvrzuje zpráva Fondu národního majetku České republiky ze dne 2.4.2004 (ve spise sp. zn. [spisová značka] na č.l. 823). Z tohoto potvrzení vyplývá, že kupní cena za vydražený podnik ve výši 41 000 000 Kč byla rozhodnutím výkonného výboru Fondu národního majetku České republiky [číslo] ze dne 2. 12. 1996 snížena o 3 644 605 Kč na 37 355 395 Kč, která byla v termínu, tedy do 25. 11. 1996 zaplacena na účet Fondu národního majetku.

33. Z účastnických výslechů obou účastníků a výslechu svědka [celé jméno svědka] se shodně podává, že poté, co byla uhrazena kupní cena podniku, začal být realizován společný záměr všech zainteresovaných osob (podle zjištění soudu obou účastníků, [titul]. [příjmení] a svědka [celé jméno svědka]). Postupným rozprodáváním jednotlivých částí původní privatizované jednotky, movitého majetku (prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno].) a vymáháním pohledávek (prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno].) byl hrazen úvěr u banky [anonymizováno] v [obec] a taktéž závazek vyplývající z úvěru na trvale obracející se zásoby (úvěr na [anonymizováno]) vedený [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno] na úvěrovém účtu [číslo] který přešel na vydražitele spolu s ostatním majetkem bývalého státního podniku [anonymizováno] [obec] (k tomu blíže smlouva uzavřená žalovanou a [anonymizována dvě slova] [obec] dne 18.12.1996, ve spise na č.l. 477 p.v., potvrzení [anonymizována dvě slova] na č.l. 480 a potvrzení o ukončení úvěru na [anonymizováno] na č.l. 480 p.v.). Z uvedených listin se také podává, že úvěr na [anonymizováno] činil cca 11,5 milionu korun. Jedna ze součástí vydraženého podniku - budova [adresa] v ulici [ulice a číslo] (samoobsluha [ulice]) byla prodána [právnická osoba] [anonymizováno]. za částku 21 000 000 Kč (viz stejnopis notářského zápisu ve spise na č.l. 839), velkoobchodní sklad [adresa] na adrese [adresa], byl prodán [titul]. [jméno] [příjmení] za částku 750 000 Kč (stejnopis notářského zápisu v připojeném spise sp. zn. [spisová značka] na č.l. 193). Jak účastníci, tak svědek [celé jméno svědka] se ve svých výpovědích shodovali taktéž v tom, že část finančních prostředků na úhradu dluhu souvisejících s nabytým majetkem privatizované jednotky, mezi něž patřil úvěr na [anonymizováno] u [anonymizována dvě slova], pocházel z prodeje movitého majetku, dále z inkasa pohledávek, které byly získány v souvislosti s privatizací. Žalobce dne 5. 9. 1996 založil [právnická osoba] [anonymizováno]., a to jako jediný společník. Od založení do 9. 7. 1999 byla jedinou jednatelkou této [právnická osoba]. [jméno] [příjmení] (výpis z obchodního rejstříku). Na tuto společnost byly smlouvami uzavřenými dne 5. 9. 1996 převedeny zásoby zboží, dopravní prostředky a pohledávky vážící se ke zboží. Veškerý tento majetek pocházel z privatizované jednotky. Movité věci se skládaly z palet, přepravek, vozíků, kancelářského zařízení a dalších věcí umístěných v [anonymizováno] ulici [číslo] dále ze zboží umístěného rovněž v [anonymizováno] ulici [číslo]. Kupní cena za movité věci a pohledávky byla stanovena na částku 55 708 180, 15 Kč, přičemž cena movitých věcí byla stanovena na částku 3 200 000 Kč, kupní cena pohledávek činila 42 372 289,59 Kč Smlouvou z téhož dne byly na [právnická osoba] [anonymizováno]. převedeny nemovitosti řešené v tomto řízení jako položka č. 1 za kupní cenu 20 809 851,63 Kč, a to s výhradou vlastnického práva prodávající (formálně žalované) do úplného zaplacení kupní ceny. Ze smlouvy označené jako smlouva o prodeji části bývalého státního podniku [anonymizováno] [obec] vydraženého veřejnou dražbou ze dne 5. 9. 1996 soud zjistil, že vůlí obou účastníků bylo již dále samostatně nepodnikat v areálu na adrese [adresa]. K tomu blíže viz smlouvy datované dne 5.9.1996 ve spise na č.l. 165, 799 a v přílohách žalované- č.l. 951 (modrý šanon) v části II. – [číslo] [číslo]. Z výpisů z účtů označených jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (ve spise na č.l. 606-608) soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet], tedy na účet vedený pro úvěrový případ u [anonymizováno] v [obec], byla dne 31. 12. 1996 uhrazena z neznámého zdroje částka 1 099 889,23 Kč, dne 1. 9. 1997 z účtu žalované částka 3 000 000 Kč, dne 28. 1. 1997 z účtu žalované částka 1 700 000 Kč, dne 13. 2. 1997 ze zahraničního účtu částka 4 999 500 Kč, dne 18. 2. 1997 z účtu v cizině částka 4 999 500 Kč, dne 24. 2. 1997 od [právnická osoba] [anonymizováno]. částka 500 000 Kč, dne 6. 3. 1997 od [právnická osoba] [anonymizováno]. částka 500 000 Kč, ve dnech 2. 4. 1997 a 16. 4. 1997 celkem částka 693 366 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno]., dne 5. 4. 1997 částka ze zahraničního účtu ve výši 4 294 499,99 Kč, dne 8. 4. 1997 od [právnická osoba] [anonymizováno]. 440 000 Kč, z účtu žalované dne 2. 5. 1997 částka 200 000 Kč, dne 6. 5. 1997 od [právnická osoba] [anonymizováno]. částka 145 088 Kč, dne 20. 5. 1997 od [právnická osoba] [anonymizováno]. částka 100 000 Kč, dne 2. 6. 1997 z účtu v zahraničí částka 27 800 Kč a dne 5. 6. 1997 z neznámých zdrojů částka 68 299 Kč. Pravost tohoto výpisu dovozuje soud jednak z dopisu [právnická osoba] ze dne 18. 6. 2001 založeném ve spise na č.l. 1092 a dále nepřímo jeho pravost potvrzuje taktéž skutečnost, že v tomto výpise je zaznamenána příchozí platba ze dne 28. 1. 1997 z účtu žalované, když ta sama dokládala, že částku 1 700 000 Kč obdržela od svého otce. Tato skutečnost, která nastala dne 27. 1. 1997, je doložena žalovanou předloženým výpisem [právnická osoba] ze stejného dne. Z výše uvedených zjištění soud uzavřel, že je bezpečně prokázáno tvrzení žalobce, o kterém konzistentně vypovídal jak v průběhu tohoto řízení, tak v řízení sp. zn. [spisová značka], že privatizace bývalého státního podniku [anonymizováno] byla společnou akcí plánovanou oběma účastníky a dále otcem žalované a jeho tehdejší přítelkyní [titul]. [příjmení]. Žalobce se na nabytí položky č. 1 do společného jmění manželů přičinil přinejmenším tím, že zajistil poskytnutí úvěru u [anonymizováno] v [obec] na úhradu kupní ceny podniku v rozsahu 34 000 000 Kč. Zajistil abstraktní bankovní záruku [příjmení] banky [anonymizována dvě slova] a dále tím, že převedl na úhradu úvěru u banky [anonymizováno] z účtu v zahraničí v období od února 1997 do června 1997 celkem částku 14 321 300 Kč. Skutečnost, že se muselo jednat o finanční prostředky fakticky zajištěné žalobcem jeho obchodními aktivitami v zahraničí se bezpečně podává i z výpovědi žalované v připojeném spise sp. zn. [spisová značka] na č.l. 172-177. Tehdy uvedla, že v době dražby příjem jejich rodiny zajišťoval žalobce, když její příjem byl mínusový. Žalobcovy obchodní aktivity potvrzoval jak svědek [celé jméno svědka] (nepřímo), tak zejména jeho obchodní partner [jméno] [příjmení] (výslech pod sp. zn. [spisová značka] na č.l. 320) i jeho manželka svědkyně [jméno] [příjmení]. Potvrzovali, že žalobce v době před privatizací zajišťoval zprostředkování prodeje plnící linky nealkoholických nápojů pro svědky, když žalobce byl zástupcem italské firmy. Žalovaná se v té době starala o domácnost. Dále žalobce zajišťoval prodej náhradních dílů k této plnící lince. Tito svědci dále potvrzovali, že z rodinných návštěv a setkání věděli, že účastníci společně privatizovali státní podnik [anonymizováno] a oba svědci potvrdili, že žalobci půjčili v hotovosti částku 1 000 000 Kč za účelem úhrady části závazků spojených s privatizací. Významné obchodní aktivity a kontakty žalobce potvrzovala taktéž žalovaná ve své výpovědi ve spise sp. zn. [spisová značka] na č.l. 908, když uvedla, mimo jiné, že žalobce zajistil po vydražení možnost pronájmu areálu v [anonymizováno] ulici [právnická osoba] [ulice] aktivity a zapojení žalobce do dění okolo vydražené dražební jednotky potvrzoval i svědek [celé jméno svědka]. Zejména potvrzoval výpověď žalobce v tom smyslu, že žalobce se snažil dojednat prodej areálu v [anonymizováno] ulici [právnická osoba] za 80 000 000 Kč, ale z tohoto prodeje z objektivních důvodu sešlo. Úloha žalované v privatizaci se z výše uvedených zjištění jeví jako spíše formální. Žalovaná se účastnila dražby a jako jediná osoba, z tohoto titulu jako formální vlastník vydraženého podniku figurovala také jako prodávající ve všech smlouvách, kterými docházelo k rozprodávání privatizovaného podniku. Účastnila se stejně jako žalobce některých jednání s obchodními partnery, jako byli svědkové [jméno] či [anonymizováno], ale jak uvedl její otec při výslechu ve sp. zn. [spisová značka] na č.l. 202 v listopadu 2001, tak žalovaná končila s faktickým podnikáním prostřednictvím vydraženého podniku druhý či třetí den po dražbě. Svědek [celé jméno svědka] měl od dcery udělenou plnou moc ke všem jednáním. Při dalším výslechu (ve spise [spisová značka] na č.l. 1021) také svědek [příjmení], že sám vymáhal peníze z pohledávek vydražených v dražbě a tyto finanční prostředky dával na účet své dcery.

34. Co se týče následné správy a nakládání s položkou č. 1 poté, co došlo k odprodání zbývajících částí podniku, tak pro vypořádání společného jmění manželů považoval soud za podstatná následující zjištění. Ze smlouvy o prodeji nemovitého majetku ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno]. (ve spise na č.l. 799) vyplývá, že žalovaná již v září roku 1996 projevila vůli nadále nevlastnit (ať už samostatně či společně s žalobcem) nemovitosti v [anonymizováno] ulici, když tyto se pokusila, byť neúspěšně, z důvodu nesplnění odkládací podmínky, převést na [právnická osoba] [anonymizováno]. Stejnou vůli následně žalovaná projevila v roce 1998, když 5. 9. 1998 uzavřela se [právnická osoba], jejíž jednatelkou byla [titul]. [jméno] [příjmení], smlouvu o budoucí kupní smlouvě položky [číslo] za částku 6 000 000 Kč a dne 14. 12. 1998 uzavřela kupní smlouvu na prodej nemovitostí (položky č. 1) [právnická osoba] za částku 6 000 000 Kč. Z uvedené kupní smlouvy, konkrétní článku 3, se také podává, že k tíži nemovitostí bylo ve prospěch svědka [titul]. [celé jméno svědka] zřízeno věcné břemeno užívání nemovitostí. Nikoliv nepodstatnou skutečností se také soudu jeví, že žalovaná v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] vystupovala na podporu tvrzení v této věci žalovaného [titul]. [celé jméno svědka] o tom, že ve prospěch [celé jméno svědka] bylo zřízeno zástavní právo na nemovitostech (položce č. 1). V tomto řízení uvedla, že dala souhlas se zřízením zástavního práva na těchto nemovitostech. Pouze díky aktivitě žalobce, který byl úspěšný v žalobě o určení, že na položce č. 1 nevázne zástavní právo [anonymizováno] zajištění pohledávky svědka [celé jméno svědka] ve výši 6 000 000 Kč s příslušenstvím, se nedošlo ke snížení hodnoty položky č.

1. K otázce řízení o neplatnosti zástavního práva blíže viz spis [spisová značka] a zejména rozsudek Okresního soudu Plzeň-město na č.l. 218, který nabyl právní moci dne 16. 5. 2019. Žalovaná kladně přispěla k udržení hodnoty nemovitostí (položka č. 1) tím, že podala dne 23. 10. 2015 námitky a připomínky k návrhu územního plánu [stát. instituce], kterým mělo být změněno využití pozemku [parcelní číslo] v katastrální území [obec]. Pozemek byl v návrhu územního plánu zařazen do ploch občanského vybavení a žalovaná navrhovala jeho zařazení do ploch obytných smíšených. Žalovaná uvedla, že je vlastníkem nemovitostí přilehlých a má zájem toto území zcelit a zastavit v souladu s regulativem pro plochy obytné smíšení. Podle znaleckého posudku [titul]. [celé jméno znalce] ze dne 23. 9. 2022 by zařazení tohoto pozemku do ploch občanského vybavení znamenalo nemožnost využití pozemku pro bytovou výstavbu, bylo by možné provést výstavbu pouze provozního objektu (prodejny či objektu služeb). Hodnota tohoto pozemku by tedy bez zásahu žalované byla cca o 3 858 000 Kč nižší. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalovaná od roku 2012 výlučně hradila daň z nemovitých věci týkajících se pozemků v [anonymizováno] ulici (k tomu blíže též přiznání k dani z nemovitých věcí za rok 1997 a 2012 ve spise na č.l. 51 -515). Na úhradu daně z nemovitosti zaplatila žalovaná v období od roku 2013 do roku 2022 částku 331 241 Kč (listiny týkající se daně z nemovitých věcí založené ve spise na č.l. 511-520, listiny týkající se daně z nemovitých věcí v přílohách žalované na č.l. 951 (modrý šanon důkazů) pod I, č. 3-8 a potvrzení o provedení úhrady daně z nemovitosti na č.l. 1175, 1177 a 1179). Pokud jde o další faktickou správu nemovitostí v [anonymizováno] ulici, soud zjistil, že žalobce v srpnu 2012 uzavřel smlouvu na dodávku vody a odpadních vod a za tyto služby zaplatil za období od dubna 2012 do prosince 2015 částku 122 623 Kč a následně nechal k 12. 12. 2015 ukončit odběr těchto služeb (litiny založené v přílohách žalobce k č.l. 593 označené jako bod 1, vodné, stočné [ulice]). Žalobce dne 27. 7. 2012 uzavřel smlouvu na dodávku plynu do areálu v [anonymizováno] ulici a za tyto služby uhradil od července 2012 do dubna 2014 částku 54 255 Kč a následně ke dni 16. 5. 2014 nechal dodávku těchto služeb ukončit (listiny založené v přílohách žalobce k č.l. 593 pod č. 2 - plyn [ulice]). Z listin založených v přílohách žalobce k č.l. 593 pod č. 3 - požár střechy, soud zjistil, že oba účastníci byli upozorněni policií ČR na havarijní stav budovy v areálu v [anonymizováno] ulici a Úřadem městského obvodu [obec a číslo] byli dne 18. 7. 2018 vyzváni ke zjednání nápravy (výzva [příjmení] [obec a číslo]). Z dalších přiložených listin jako je zálohová faktura společnosti [právnická osoba] a vzájemné emailové komunikace účastníků soud zjistil, že žalobce byl připraven zajistit bourání a demontáž narušené a ohořelé střešní krytiny, krovu a poškozených dřevěných konstrukcí v půdním prostoru, zajistit narušené a poškozené římsy, upravit venkovní prostor včetně vykácení stromů a náletových dřevin, upravit venkovní prostor včetně úklidu dle jednotlivých požadavků, když za tyto služby mu byla vystavena dne 15. 8. 2018 zálohová faktura, nicméně k realizaci těchto prací nedošlo, protože se účastnici nebyli schopni na těchto pracích společně dohodnout. Žalobce sdělil žalované emailem ze dne 18. 8. 2018, že tyto práce z důvodu zamítavého stanoviska žalované odvolal. Z protokolu ÚMO [obec a číslo] odbor stavebně správní a investic ze dne 11. 4. 2019 soud zjistil, že žalobce se tohoto dne účastnil kontrolní prohlídky areálu v [anonymizováno] ulici a bylo dohodnuto, že provede nezbytné opravy uliční fasády tak, aby bylo zajištěno, že části objektu nebudou odpadávat na veřejné prostranství. K tomu byl stanoven termín do 30. 6. 2019. V souvislosti s touto zprávou žalobce doložil fakturu za pronájem auto plošiny na částku 3 694 Kč vystavenou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Žalobce sdělil úřednici ÚMO [obec a číslo] emailem z 27. 6. 2019 že provedl nezbytnou sanaci omítky (listiny uložené v přílohách žalobce k č.l. 593 pod č. 4). Žalobce dále předložil soudu faktury za svářečské práce, zajištění vrat v areálu proti vniknutí, zabezpečení vjezdových vrat a opravy vrat v období od prosince 2017 do října 2019 v celkové výši 14 959 Kč (litiny v přílohách žalobce k č.l. 593 pod č. 5). Z faktur vystavených dne 20. 7. 2013 a 7. 11. 2016 soud zjistil, že žalobce nechal zajistit stavební a zámečnické práce na zabezpečení objektu po vykradení v ulici [ulice] [číslo] v roce 2013 v hodnotě 114 000 Kč a v roce 2016 zajistil prohlídku a provizorní opravu střechy po krádeži měděné krytiny na kancelářské budově v [anonymizováno] budově [číslo] v hodnotě 34 800 Kč. Žalobce dále dne 2. 3. 2020 uzavřel s [jméno] [příjmení] smlouvu, kterou se poskytovatel služby [jméno] [příjmení] zavázal provádět pravidelné fyzické kontroly areálu v [anonymizováno] ulici a hlásit žalobci a místním obvodním oddělením policie ČR přítomnost cizích osob v uzavřeném a zabezpečeném areálu (smlouvu o ochraně a pravidelné kontrole nemovité věci na č.l. 694). Z protokolu o předání díla – provedení stavebních prací na opravě střechy, krovů včetně doplnění odcizené střešní krytiny na domě v [anonymizováno] ulici [číslo] [obec] mezi odběratelem [titul]. [celé jméno žalobce] a dodavatelem [právnická osoba], připojených faktur a příjmových pokladních dokladů soud zjistil, že žalobce zabezpečil výše uvedené práce, které byly provedeny v období od října 2014 do června 2015. Žalobce za tyto práce zaplatil celkem 242 932 Kč. Z úředního záznamu PČR ze dne 10. 7. 2015 soud také zjistil, že v období dubna až června 2015 žalobce z objektu odmontoval a odvezl 2 x (35 m x 6 m) plechové střešní krytiny a prodal ji ve sběrnách surovin. Toto měl učinit jako prevenci případného odcizení.

35. Pokud jde o faktickou správu nemovitostí zajišťovanou po rozvodu manželství žalovanou, soud zjistil, že ta uzavřela dne 25. 7. 2012 se společností [právnická osoba] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do nemovitostí v [anonymizováno] ulici. Dále smlouvou z téhož dne uzavřenou se společností [právnická osoba] nechala připojit toto odběrné místo k distribuční soustavě. Za období od 26. 7. 2012 do 5. 4. 2013 byla žalované vystavena faktura za odběr elektřiny na částku 9 661 Kč (faktura na č.l. 559). Z emailu ze dne 27. 6. 2012 a faktury vystavené společností [právnická osoba] ze dne 25. 7. 2012 soud zjistil, že žalovaná přinejmenším v měsících červnu a červenci roku 2012 zajistila bezpečnostní službu objektu v [anonymizováno] ulici v hodnotě 7 746 Kč. Z faktur [číslo] vystavených [jméno] [příjmení] (v modrém šanonu příloh žalované pod I [číslo]) soud zjistil, že žalovaná v měsících únoru a březnu 2020 vynaložila za vyklízení a zabezpečení areálu v [anonymizováno] ulici a také zednické práce celkem 493 896 Kč. Z faktury [číslo] vystavené [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaná za vyklizení odpadu z areálu v [anonymizováno] ulici v únoru roku 2020 zaplatila částku 34 530,90 Kč (viz potvrzení o provedení platby). V únoru roku 2020 dále žalovaná za odstranění odpadu z areálu v [anonymizováno] ulici zaplatila společnosti [právnická osoba] částku 29 768,18 Kč (viz faktura, [variabilní symbol] a potvrzení a provedení platby). Z faktury č [anonymizováno] [rok] a potvrzení o provedení platby se sice podává, že žalovaná dále uhradila společnosti [právnická osoba] částku 24 139,50 Kč, nicméně z vystavené faktury není patrný účel platby. S ohledem na další faktury vystavené společností [právnická osoba] však soud dovodil, že i tato částka se vztahovala ke správě nemovitostí, konktrétně k jejímu vyklízení v únoru 2020. Z potvrzení o provedení platby ze dne 12. 3. 2021 se podává, že žalovaná uhradila zálohu na opravu areálu v [anonymizováno] ulici ve výši 38 000 Kč na účet [bankovní účet]. Zda tato platba má přímou souvislost se správou areálu v [anonymizováno] ulici, se z obsahu spisu nepodává. Stejně tak není zřejmý účel platby ze dne 18. 10. 2019, představující částku 305 732 Kč, když do zprávy žalovaná uvedla, že se jedná o platbu za opravu vyhořelé střechy v [anonymizováno] ulici. Částka byla zaslána na [anonymizováno] účet č. [anonymizováno] [číslo].

36. Současný stav areálu nemovitostí v [anonymizováno] ulici je soudu znám a mimo jiné se podává taktéž z četné fotodokumentace nacházející se v soudním spisu a ze zpráv policie ČR a HZS ČR. Vyplývá z nich, že areál byl opakovaně a dlouhodobě obýván bezdomovci, došlo k požárům na nemovitostech a to konkrétně dne 8., resp. 10 srpna 2014, kdy hořel volně přístupný prostor bývalých kanceláří ve druhém nadzemním podlaží dlouhodobě opuštěné administrativní budovy (zpráva [příjmení] [příjmení] kraje ze dne 15. 10. 2014) a dne 16. 6. 2018 došlo opět k požáru kancelářské budovy v ploše cca 1 000 m a to v třetím podlaží včetně podkroví, kdy shořel dřevěný krov a požárem byla zasažena také hliníková střecha a zdivo (hlášení požáru HZS ve spise na č.l. 565). Soudu je též známo, že areál v [anonymizováno] ulici další rozsáhlý požár zachvátil v roce 2020. Jelikož mezi účastníky bylo nesporné, že od zániku společného jmění manželů dne 17. 1. 2005 do současnosti došlo k nadměrnému a mimořádnému poškození nemovitostí, které má podle soudu za následek faktickou nepoužitelnost jakýchkoliv budov stojících na pozemcích v [anonymizováno] ulici, nezabýval se soud jakýmkoliv způsobem účelností a efektivitou jednání (uvedených shora v odstavcích 34 a 35 odůvodnění) týkajících se správy nemovitostí obou účastníků, když i přes vynaložení statisícových částek ze strany obou účastníků došlo v důsledku jejich dlouhotrvající neschopnosti dosáhnout jakéhokoliv kompromisu ohledně správy nemovitých věcí k devastaci a znehodnocení jak těchto investic, tak nemovitostí jako celku. Ze znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] se mimo jiné podává, že současný technický a stavební stav nemovitostí je takový, že v zásadě jedinou ekonomicky přijatelnou variantou další správy nemovitostí je toliko zbourání všech budov stojících na pozemcích ve společném jmění manželů.

37. Z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 17. 1. 2012 a pojistné smlouvy [číslo] ze dne 15. 10. 2012 soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [pojišťovna] [anonymizováno] smlouvu o pojištění majetku týkající se nemovitostí na adrese [ulice a číslo] v [obec]. Z výpovědi pojistné smlouvy [číslo] má soud za prokázané, že pojistnou smlouvu na areál v [anonymizováno] ulici měl uzavřenu také žalobce, když toto pojištění zaniklo výpovědí učiněnou pojišťovnou dne 14. 11. 2014. Pojišťovna vypověděla smlouvu ve lhůtě 3 měsíců od vzniku pojistné události (příloha [číslo] z příloh žalobce k č.l. 593). Z emailové korespondence žalované a [právnická osoba] se podává, že se žalovaná po pojišťovně [právnická osoba] domáhala vyplacení 50% podílu z pojistného plnění týkajícího se areálu v [anonymizováno] ulici. Podle emailu [jméno] [příjmení], vedoucího skupiny centra likvidace pojistných událostí, ze dne 7. 11. 2019, bylo celkem z pojistné smlouvy [číslo] (pojistná smlouva žalobce) vyplaceno 1 171 057 Kč. Z emailu, který adresovala žalovaná žalobci dne 18. 1. 2012, se podává, že vědomě a úmyslně oba dva účastníci uzavírali pojistné smlouvy svým vlastním jménem a to oba v době, kdy jejich společné jmění zaniklo. Jelikož se nejednalo o soukromé pojištění a pojistné plnění vyplacené z pojistné události soukromého pojištění nemá souvislost s vypořádáním SJM, soud (jak uvedeno výše v odstavci 22) nepřipustil změnu žaloby v uvedeném rozsahu. Ačkoliv prováděl důkazy vztahující se k úhradě pojistného uhrazeného žalovanou, nebyla tato skutečnost pro posouzení věci relevantní.

38. Z dohody o narovnání ze dne 6. 4. 2018 (ve spise na č.l. 390), soud zjistil, že účastníci touto dohodou narovnali své sporné vztahy ohledně položky č. 3 (nemovitost ve [obec]). Žalobce se zřetelem na zcela rozdílná stanoviska ohledně vlastnického práva týkajícího se položky [číslo] podal dříve žalobu na určení, že tyto nemovitosti jsou v SJM. Také se domáhal určení neplatnosti zakladatelské smlouvy a neplatnosti prohlášení o vložení nepeněžitého vkladu do společnosti [právnická osoba] V zájmu vyřešení těchto problémů uzavřeli účastníci dohodu o narovnání, kterou narovnali své sporné vztahy tak, že žalobce uznal a nadále nezpochybňoval vlastnické právo společnosti [právnická osoba] k položce č. 3 a žalovaná a společnost [právnická osoba] se zavázaly uhradit žalobci odstupné ve výši 1 650 000 Kč. Z dohody o vypořádání části SJM ze dne 23. 6. 2015 soud zjistil, že se účastníci ve snaze dosáhnout vypořádání alespoň ohledně některých majetkových hodnot patřících do jejich SJM dohodli na tom, že mimosoudní dohodou vypořádají spoluvlastnický podíl na nemovitostech v [anonymizováno] ulici [adresa] v [obec]. Účastníci prohlásili, že předmětem jejich SJM je jejich spoluvlastnický podíl v rozsahu [číslo] ve vztahu k položce č.

2. Výlučným vlastníkem tohoto spoluvlastnického podílu se stala žalovaná, která se zavázala vyplatit žalobci částku 2 700 000 Kč.

39. K položkám č. 4, 5, 9 a 10, tedy k žalovanou uplatněným zůstatkům na účtech žalobce soud zjistil ze zpráv doručených mu [právnická osoba] (č.l. 61, 109, 112 a 174), že žalobce měl u této banky zřízen účet č. [bankovní účet], který byl otevřen dne 12. 7. 2005 a ukončen dne 15.10.2010. Dále měl u této banky zřízen účet č. [bankovní účet], který byl otevřen dne 17. 10. 2005 a ukončen dne 15. 10. 2010. Ke dni zániku SJM, tedy v lednu 2005 neměl žalobce u této banky žádný účet. Ze zprávy soudu v [anonymizováno] (ve spise na č.l. 461) soud zjistil, že žádost soudu o zjištění, zda měl žalobce ke dni 17. 1. 2005 veden účet u [anonymizováno] v [anonymizováno] byla odmítnuta, protože podle právních předpisu [země] odpověď na dožádání podlého bankovnímu tajemství. Ze zprávy [příjmení] soudu v [anonymizováno] ze dne 8. 11. 2019 a připojené zprávy [anonymizována dvě slova]. [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] ze dne 23. 8. 2019 soud zjistil, že účet [číslo] znějící na žalovaného ke dni 17. 1. 2005 byl u této pobočky veden a existoval. Banka nemohla sdělit informace ke stavu účtu k tomuto datu, protože tyto údaje překračují lhůtu úschovy a proto se již nearchivují. Z faktury ze dne 16. 9. 1996 (č.l. 168) soud zjistil, že přinejmenším k tomuto datu žalobce fakturoval za své podnikatelské aktivity, v tomto případě částku 480 000 DM na účet č. [rok] [číslo] u banky [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Ze zpráv [anonymizováno] soudu v [anonymizováno], který byl dožádán ke zjištění existence a stavu výše zmíněného účtu ke dni 17. 1. 2015 (č.l. 898a – 904a, 907 – 909 a [číslo] – [číslo]) soud zjistil, že běžný účet č. [rok] [číslo] otevřený při pobočce [anonymizováno] v [anonymizováno] vedený na jméno žalobce byl ukončen ke dni 31. 12. 2001. Ohledně finanční situace žalobce v době právní moci rozvodu manželství soud dále mj. zjistil, že žalobce nabyl s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 1. 6. 2005 na základě kupní smlouvy ze dne 8. 3. 2005, nemovitosti v [katastrální uzemí], [územní celek], za kupní cenu ve výši 7 150 000 Kč (kupní smlouva na č.l. 1166 a výpis z KN na č.l. 1169). Z tohoto důkazu však nelze s jistotou bez dalšího uzavřít, že se jednalo o volně disponibilní prostředky žalobce, jak tvrdila žalovaná. Nicméně i soud považuje za spíše pravděpodobné, že žalobce přinejmenším částí uvedených prostředků, které měly svůj původ z doby trvání manželství, disponoval. Skutečnost, že žalobce neposkytl soudu žádnou součinnost ani informace o stavu jeho finančních prostředků na bankovních účtech vnímal soud negativně a zohlednil ji při úvahách o rozdělení nemovitostí v [anonymizováno] ulici.

40. Žalobce dále v řízení před [název soudu], podáním ze dne 7. 8. 2007, prohlásil, že ke dni 30. 3. 2000 činily jeho úspory u [anonymizována dvě slova] 238 000 DM (zápis ve věci dobrovolného čestného prohlášení na č.l. 1186-1191). Z notářského zápisu ze dne 26. 11. 2008 ve spise na č.l. 1022 soud zjistil, že k vlastnictví částky 108 000 DM se hlásil příbuzný žalobce [titul]. [jméno] [celé jméno žalobce] s tím, že se má jednat o jeho finanční prostředky. Z výpisů z účtů na č.l. 1024-1026 se podávají pravidelné výdaje žalobce na úhradu jedné hypotéky ve výši 252 Euro a na úhradu druhé hypotéky ve výši 502 Euro a dále platba výživného ve výši 1 050 Euro měsíčně a pojištění ve výši cca 950 Euro měsíčně.

41. Ohledně položek č. 6 a 7, tedy obchodních podílů žalobce ve společnostech [právnická osoba] a [právnická osoba] soud z internetového výpisu obchodního registru Ministerstva spravedlnosti [země] zjistil, že žalobce byl od 26. 8. 1999 do 25. 3. 2009 společníkem společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem na [anonymizováno], základní kapitál společnosti činil nejdříve 200 000 Sk a následně 100 000 Sk a obchodní podíl žalobce v této společnosti byl 66 000 Sk a po snížení základního kapitálu od 9. 4. 1996 činil 40 000 Sk. Žalobce nikdy nebyl statutárním orgánem této společnosti. Z výpisu z OR ČR na č.l. 151-152 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] byla založena dne 5. 9. 1996, kdy jediným jejím společníkem až do 8. 12. 2004 byl žalobce. Základní kapitál společnosti činil 100 000 Kč. Od 8. 12. 2004 se společnicí s obchodním podílem ve výši 20 % odpovídajícím vkladu 20 000 Kč stala [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození]. Tato se stala ke dni 2. 3. 2009 jedinou společnicí se 100 % obchodním podílem. Jedná se o tutéž obchodní společnost, ve které dělala po jejím založení jedinou jednatelku [titul]. [příjmení]. Ze smlouvy o převodu části obchodního podílu ze dne 3. 3. 2009 na č.l. 222-225 soud zjistil, že žalobce touto smlouvou převedl svůj obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] na ostatní společníky za částku 2 191 Euro. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené dne 4. 2. 2009 (č.l.219-221) soud zjistil, že žalobce touto smlouvou převedl na [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vlastnické právo k obchodnímu podílu ve [právnická osoba] [anonymizováno] v rozsahu 80% za částku 80 000 Kč. Z dopisu ze dne 16. 10. 2019 (č.l. 652 a 653, včetně dokladu o doručení) soud zjistil, že žalovaná uplatnila u žalovaného i [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalované] (dříve [příjmení]) námitku relativní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 29. 9. 2004, kterou žalobce převedl [anonymizováno] [jméno] [příjmení] 20 % svého obchodního podílu u [právnická osoba] [anonymizováno] za částku 20 000 Kč a také namítla relativní neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 4. 9. 2009, kterou žalobce na [jméno] [příjmení] převedl zbytek obchodního podílu ve [právnická osoba] [anonymizováno] v rozsahu 80% za částku 80 000 Kč. Namítla, že nešlo o běžnou, obvyklou záležitost, a proto bylo zapotřebí ke shora uvedeným úkonům souhlasu obou manželů. Jelikož s těmito jednáními nesouhlasila, označila je za neplatná. Žalobci byla námitka relativní neplatnosti doručena dne 30. 10. 2019 a [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalované] byla doručena dne 31. 10. 2019.

42. K položce č. 8, tedy k pohledávce účastníků za [právnická osoba] [anonymizováno]. ve výši 18 319 000 Kč, představující nedoplatek kupní ceny ze smlouvy ze dne 5. 9. 1996, soud zjistil, že součástí privatizované jednotky označené jako velkoobchodní sklad potravin s diskontním skladem a dvěma samoobsluhami byly též pohledávky této jednotky v hodnotě 49 723 000 Kč (karta provozní jednotky založena ve spise sp.zn. [spisová značka] na č.l. 825). Na základě smlouvy o prodeji části bývalého státního podniku [anonymizováno] [obec] vydraženého veřejnou dražbou ze dne 5. 9. 1996 a smlouvy o prodeji movitého majetku a pohledávek z téhož dne uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno]. došlo k převodu vydražených pohledávek na [právnická osoba] [anonymizováno]. Bylo ujednáno, že převedené pohledávky budou průběžně prověřovány, zda souvisejí s převzatým majetkem. Ty, jež budou vyhodnoceny, že s ním nesouvisí, budou prodávající vráceny do 31. 12. 1998 ve stejné ceně a o tuto cenu bude snížena kupní cena. Kupní cena pohledávek byla stanovena po dohodě stran na částku 42 372 289,52 Kč. Z příloh k ročním účetním závěrkám včetně rozvah ve zkráceném rozsahu a výkazu zisku a ztrát [právnická osoba] [anonymizováno]. za období od roku 2000 do 31. 12. 2006 (listiny založené v modrém šanonu příloh žalované pod II [číslo]) soud zjistil, že tato společnost k 31. 12. 2000 evidovala dlouhodobé závazky ve výši 18 340 000 Kč. K 31. 12. 2001 evidovala dlouhodobé závazky ve výši 18 340 000 Kč. Z přílohy k této roční účetní uzávěrce se podává, že společnost eviduje nakoupené pohledávky se splatností do konce roku 1994 ve výši 18 319 000 Kč. Podle soudu se bezesporu jedná o pohledávky nakoupené smlouvou ze dne 5. 9. 1996, představující položku [číslo] v podobě pohledávky vůči [právnická osoba] [anonymizováno]. na úhradu kupní ceny. Ze stejné účetní uzávěrky se podává, že ztráta roku 2001 vznikla odpisem 20% stavu pohledávek splatných do konce roku 1994 ve výši 3 664 000 Kč. K 31. 12. 2002 evidovala společnost dlouhodobé závazky ve výši 18 340 000 Kč, stejně tak k 31. 12. 2003. Společnost evidovala nakoupené pohledávky splatné do konce roku 1994 ve výši 18 319 000 Kč, k nimž zúčtovala v tomto roce odpis ve výši 20 %. K 31. 12. 2004 evidovala společnost dlouhodobé závazky ve výši 18 340 000 Kč a dále společnost evidovala nakoupené pohledávky splatné do konce roku 1994 ve výši 18 319 000 Kč, k nimž v tomto roce zúčtovala odpis ve výši 20 %. Stejný odpis provedla u pohledávek ve stejném rozsahu taktéž v roce 2005. K 31. 12. 2006 již tato společnost neevidovala žádné dlouhodobé závazky. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná nepodala k vymožení pohledávky za [právnická osoba] [anonymizováno]. ve výši 18 390 000 Kč žádnou žalobu, tudíž soud dovozuje, že s ohledem na plynutí času je faktická hodnota výše uvedené pohledávky nulová.

43. K tvrzenému závazku účastníků v SJM ve výši 5,5 milionu korun z titulu půjček poskytnutých otcem žalované (položka č. 11) soud zejména zjistil, že otec žalované [titul] [celé jméno svědka], [datum narození], zemřel dne [datum] bez zanechání pořízení pro případ smrti. V rámci dodatečného projednání dědictví byla do pozůstalosti zahrnuta pohledávka [celé jméno svědka] za pozůstalou dcerou [celé jméno žalované] a zetěm [titul] [celé jméno žalobce], vzniklá na základě ústní smlouvy o půjčce, která byla hrazena na účet pozůstalé dcery, a to dne 20. 10. 1996 částkou 2 384 500 Kč, dne 15. 12. 1997 částkou 1 000 050 Kč, dne 27. 10. 1997 částkou 1 000 726 Kč a hotovostní čistkou 339 500 Kč, tedy celkem ve výši 5,5 milionu Kč. Tuto pohledávku nabyla pozůstalá dcera [celé jméno žalované] (žalovaná). Rozsah a obvyklá cena této položky pozůstalosti byla zjištěna z prohlášení žalované, která byla jediným účastníkem dědického řízení a z jí předložených listinných důkazů (usnesení [příjmení] [okres] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] spolu s ostatním obsahem tohoto spisu). Z výpisu z účtu vedeného na [celé jméno svědka] (v modrém šanonu příloh žalované pod IV [číslo]) soud zjistil, že otec žalované měl ke dni 5. 9. 1991 na účtu uloženo 6 330 866,89 Kč. Z toho důkazu však izolovaně nelze dovozovat, že by svědek [příjmení] částkou disponoval taktéž v letech 1996 a 1997. Z výpisu z účtu vedeného na žalovanou [číslo] u [anonymizována čtyři slova] soud zjistil, že na její účet byla dne 20. 9. 1996 vložena hotovost ve výši 2 384 500 Kč. Z výpisu se nepodává ani osoba, ani účel či důvod vkladu této hotovosti (listina založena v modrém šanonu příloh žalované [příjmení] [číslo]). Z výpisu z téhož účtu (v modrém šanonu příloh žalované [příjmení] [číslo]) soud zjistil, že dne 27. 1. 1997 byla na účet žalované vložena v hotovosti částka 1 700 000 Kč a téhož dne v hotovosti částka 26 000 Kč. Z dokladu [anonymizována čtyři slova] (v přílohách žalované na č.l. 951 – modrý šanon pod č. I [číslo]) soud zjistil, že otec žalované stejný den vložil na shora citovaný účet žalované částku 1 700 000 Kč. Dále soud z výpisu z účtu č. [bankovní účet] u [anonymizována čtyři slova] (v modrém šanonu příloh žalované [příjmení] [číslo]) zjistil, že otec žalované vybral ze svého termínovaného vkladu dne 15. 12. 1997 částku 1 000 050 Kč, z výpisu běžného účtu žalované (v přílohách žalované v modrém šanonu I [číslo]) se dále podává, že téhož dne, tedy 15. 12. 1997, byla v hotovosti na tento účet vložena částka 1 000 050 Kč. Při srovnání výpovědí svědka [celé jméno svědka] učiněných ve spise [spisová značka] a v tomto řízení soud dospěl ke zjištění, že jsou značně rozporné. V řízení [spisová značka] hovořil toliko o daru pro dceru ve výši 3,5 milionu Kč za účelem úhrady zbytku kupní ceny Fondu národního majetku. Pokud dceři něco půjčoval, hovořil maximálně o částce 100 000 Kč O zápůjčkách v celkové výši 5,5 milionu Kč se nijak nezmiňoval. Naopak při výpovědi v projednávané věci hovořil svědek o zápůjčkách, které měly sloužit na provoz areálu, případně k úhradě závazku z úvěru na trvale obracející se zboží u [anonymizována dvě slova]. Výpověď svědka [celé jméno svědka], pokud uváděl, že v té době disponoval finančními prostředky cca 5-6 milionů Kč byla pro soud nevěrohodná, když ta je rozporná s výpovědí svědka [příjmení] a svědka [jméno], kteří oba hovořili o tom, že svědek [celé jméno svědka] požadoval od svědka [příjmení] půjčku částky 4 000 000 Kč. Požadavek této půjčky se soudu jeví jako zcela nelogický za situace, pokud by sám disponoval těmito finančními prostředky. Ohledně původu finančních prostředků není nepodstatné, že z výpovědi svědka [celé jméno svědka] v řízení [spisová značka] vyplynulo, že disponoval zmocněním žalované k prodeji movitého majetku a vymáhání pohledávek původně vydražených jako součást privatizované jednotky. Uvedl také, že pohledávky aktivně vymáhal a vymožené peníze skládal na účet žalované. Svědek disponoval také přístupovými právy k účtu žalované. Pokud tedy svědek [celé jméno svědka] vkládal na účet žalované finanční prostředky, mohlo se jednat o peníze, které získal jako zmocněnec žalované zmocněný plnou mocí k prodeji majetku a vymáhání pohledávek.

44. Ze znaleckého posudku [titul]. [celé jméno znalce] ze dne 23. 9. 2022 doplněného jeho výpovědí při jednání dne 10. 1. 2023 soud zjistil, že obvyklá cena pozemků – položky č. 1 tohoto řízení v současném stavu ke dni výslechu znalce činila 27 000 000 Kč. Tato cena byla stanovena s přihlédnutím k tomu, pokud by byly všechny pozemky prodávány a tedy oceňovány společně jako jeden celek. Oproti tomu v případě, pokud by došlo k demolici stávajících budov stojících na oceňovaných pozemcích, byla by obvyklá cena těchto pozemků 54 00 000 Kč. Celkové náklady za demolici budov, odvoz suti a jejího uložení na skládku znalec odhadl částkou 31 200 000 Kč. Rozdíl součtu hodnoty pozemků a odhadované ceny demolice a ceny stávajících pozemků v případě, že by na nich nestály žádné budovy, znalec při výslechu srozumitelným a logickým způsobem zdůvodnil. Znalec dále uvedl, že u skladiště 1, skladiště 2 a administrativní budovy 2 (budovy stojící na pozemku p. [číslo]) došlo k významnému zhoršení jejich technického stavu oproti dni 17. 1. 2005, u administrativní budovy, garáží a provozní budovy došlo k jejich mimořádnému poškození, kdy tyto objekty již nelze užívat. Účastníci v této souvislosti učinili nesporným, že pokud jde o pozemek p. [číslo] tak při hranici budovy s pozemkem [číslo] leží skladiště 1, na něj navazuje na severní straně skladiště [číslo] zástavba pozemku končí administrativní budovou 2, jejíž severní štít tvoří severní hranici pozemku (označení vyplývá ze znaleckého posudku [titul]. [celé jméno znalce]). Znalec dále uvedl, že dřevěný sklad a přístřešek, které existovaly k 17. 1. 2005, již neexistují a u volných pozemků došlo ke zhoršení stavu, když jsou zčásti zaplněny stavebním materiálnem, zčásti vegetací a náletovými dřevinami. Dále znalec uvedl, že vliv blízkosti železniční tratě a poloha oceňovaných pozemků v ochranném pásmu dráhy nemá negativní vliv na obvyklou cenu pozemků. Naopak uvedl, že blízkost ulice [ulice] má vliv pozitivní. Jako ekonomicky nejvhodnější způsob naložení se stavbami znalec navrhl jejich odstranění. Doplnil, že v případě rozsáhlých stavebních úprav by bylo možné uvést stavby do provozuschopného stavu, kromě provozního objektu a budovy garáží, které je nutné odstranit. Rekonstrukci budov však označil za ekonomicky nesmyslnou. Znalec dále doplnil, že pozemky je možné reálně rozdělit dle návrhu žalované na č.l. 245, když při výslechu uvedl, že je reálné taktéž rozdělení pozemku na dvě hodnotově stejné části. Na doplňující dotaz soudu znalec dále uvedl, že při izolovaném posuzování hodnoty jednotlivých pozemků by hodnota pozemku parcelní [číslo] byla vyšší, jelikož tento pozemek není,,zatížen” nevyhovujícími stavbami a jeho hodnota by byla 6 450 Kč za m, zatímco zbývající pozemky„ zatížené“ stavbami ve špatném stavu mají hodnotu 3 225 Kč za m. Takové ocenění zohledňuje rozdílnou kvalitu pozemků. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 21. 9. 2022 soud zjistil, že výměra pozemku parcelní číslo: [číslo] činí 2 071 m a výměra ostatních pozemků, které jsou předmětem vypořádání SJM činí 6 301 m. Hodnota pozemku parcelní číslo: [číslo] tudíž činí 13 357 950 Kč, zatímco hodnota zbývajících pozemků položky 1 činí 20 320 725 Kč. K porovnání soud doplňuje, že v řízení nechal žalobce vypracovat též znalecký posudek znalcem [titul]. [příjmení] (č.l. 735 a násl.), který nebyl využit z důvodu jeho neaktuálnosti. Nicméně zde stanovená obvyklá cena se nachází mezi cenou stanovenou znalcem [celé jméno znalce] souhrnně pro všechny nemovitosti (27 mil. Kč) a cenou pozemků se zohledněním jejich odlišné kvality (33 678 675 Kč). I z tohoto srovnání se soudu jeví obvyklá cena nemovitostí stanovená znalcem [celé jméno znalce] jako relevantní, když se zásadním způsobem neliší ani od ceny zjištěné znalcem [příjmení].

45. Na základě shora učiněných dílčích skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Účastníci jsou jak státními občany ČR, tak občany [země]. Jejich manželství bylo uzavřeno dne [datum] v [anonymizováno] v [země]. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu v [anonymizováno] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum]. Nemovitosti v [anonymizováno] ulici byly nabyty v privatizační dražbě za trvání manželství za tím účelem, že budou sloužit oběma manželům. Součástí privatizované jednotky byly také pohledávky v hodnotě 42 372 289,59 Kč Tyto pohledávky žalovaná převedla na [právnická osoba] [anonymizováno], která doposud neuhradila celou kupní cenu v rozsahu 18 319 000 Kč. Pohledávka však nebyla nikdy vymáhána a její hodnota je tak vzhledem k promlčení nároku reálně nulová. Žalovaná neprokázala, že by žalobce měl v době rozvodu manželství peněžní prostředky na označených účtech. Z tohoto jejího tvrzení proto soud při rozhodování nemohl vycházet. Žalobce za trvání manželství nabyl vlastnictví obchodních podílů ve společnostech [právnická osoba] a [právnická osoba] Žalobce převedl dne 3. 3. 2009 obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] na ostatní společníky za částku 2 191 Euro. Dále dne 29. 9. 2004 převedl na [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vlastnické právo k obchodnímu podílu ve [právnická osoba] [anonymizováno] v rozsahu 20% za částku 20 000 Kč a dne 4. 2. 2009 převedl na [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vlastnické právo k obchodnímu podílu ve [právnická osoba] [anonymizováno] v rozsahu 80% za částku 80 000 Kč. Žalobkyně namítla neplatnost převodu obchodních podílů ve [právnická osoba] [anonymizováno] dopisy z 16. října 2019. Ačkoliv se žalobkyni nepodařilo v tomto řízení prokázat, že jí její otec [titul] [celé jméno svědka] skutečně poskytl jako půjčku dne 20. 10. 1996 částku 2 384 500 Kč, dne 15. 12. 1997 částku 1 000 050 Kč, dne 27. 10. 1997 částku 1 000 726 Kč a dále v hotovosti částku 339 500 Kč, tak do dědického řízení po zemřelém [titul] [celé jméno svědka] (otci žalované) byla na základě údajů žalované zahrnuta pohledávka [celé jméno svědka] za pozůstalou dcerou [celé jméno žalované] a zetěm [titul] [celé jméno žalobce], která měla vzniknout na základě ústní smlouvy o půjčce a měla být hrazena vnosy na účet pozůstalé dcery a částečně v hotovosti v celkové výši 5 500 000 Kč. Tuto pohledávku nabyla pozůstalá dcera [celé jméno žalované] (žalovaná).

46. V řízení byla provedena řada dalších důkazů, které nebyly doposud výslovně zmíněny. Jednalo se zejména o překlady zbylých listin ze soudního řízení o vypořádání přírůstku jmění v [země] (č.l. 81 a násl.), další listiny týkající se schopnosti obou účastníků k úhradě vypořádacího podílu např. na č.l. 507, rozsáhlá emailová korespondence účastníků, spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], komunikace s policií ČR a jiné. Z těchto provedených důkazů soud buďto neučinil žádná skutková zjištění, nebo se z nich podávaly stejné skutečnosti, které již měl soud za prokázané z jiných důkazů.

47. Soud zamítl návrhy na provedení důkazů znaleckým posudkem z oboru stavebnictví a geodézie, výslechem svědků [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], pana [příjmení], paní [příjmení], [jméno] [příjmení] a paní [příjmení], zápisy z valných hromad [právnická osoba] [anonymizováno], znaleckým posudkem týkajícím se otázky nakládání [právnická osoba] s pohledávkami pocházejícími od státního podniku [anonymizováno], znaleckým posudkem na ocenění hodnoty podniku stejně jako případných jiných návrhů na provedení důkazů včetně výpočtů úroků z prodlení ve spise založeném na čl. 1120. Jejich provedení považoval soud za nadbytečné s ohledem na to, že již provedenými důkazy byl podle soudu pro posouzení věci zcela dostatečně zjištěn skutkový stav, případně pokud jde o znalecké posudky, nebylo provedení těchto důkazů třeba s ohledem na právní posouzení věci.

48. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).

49. Podle § 143 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platí, že společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého (odst. 1). Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev (odst. 2).

50. Podle § 144 občanského zákoníku pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

51. Podle § 149 občanského zákoníku společné jmění manželů zaniká zánikem manželství (odst. 1). Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem (odst. 2). Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti (odst. 3).

52. Z přechodného ustanovení (§ 3028 odst. 2) zákona č. 89/2012 Sb. vyplývá, že vypořádání společného jmění manželů, zaniklého (resp. zrušeného či zúženého) před 1. lednem 2014, se řídí občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (k tomu blíže viz rozsudek NSČR ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014). K vyřešení otázky, zda se věci nabyté před 1. 8. 1998 staly součástí tehdejšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů, aplikoval soud příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném před novelou č. 91/ 1998 Sb. (dřívější úprava bezpodílového spoluvlastnictví manželů).

53. Ohledně položky č. 1 vycházel soud v souladu s § 135 odst. 2 věta druhá o.s.ř. z výroku II. rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 24. 11. 2011, podle kterého nemovitosti, o kterých tento soud rozhodoval jako o položce č. 1, patří do společného jmění účastníků. Ohledně vypořádání těchto nemovitostí vycházel soud z hodnoty pozemků stanovené znalcem [titul] [celé jméno znalce], a to ve výši 33 678 675 Kč. Soud dospěl k závěru, že hodnotu každého z pozemků je nutno posuzovat samostatně, když každý pozemek je samostatnou věcí v právním smyslu. Mezi jednotlivými pozemky jsou totiž rozdíly odůvodňující jejich rozdílnou hodnotu, byť se jedná o jeden funkční celek. Zdůvodnění tohoto stavu je již obsaženo shora v odstavci 46. Cena všech pozemků tudíž není 27 000 000 Kč, jak znalec [celé jméno znalce] uvedl v písemném vyhotovení rozhodnutí, ale činí součet hodnot všech pozemků, tedy 33 678 675 Kč, jak vyplynulo z doplnění posudku při výslechu znalce [celé jméno znalce]. Soud v řízení zjistil a mezi účastníky bylo nesporné, že od zániku společného jmění manželů dne 17. 1. 2005 do současnosti došlo k nadměrnému a mimořádnému poškození nemovitostí, což potvrdil též znalec [celé jméno znalce]. Soud proto postupoval v souladu se závěry uvedenými v rozhodnutí NSČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 538/2015, podle kterého zásada, že při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, se vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání, platí v případě, že jde o věc, kterou užíval na základě dohody ten účastník, kterému je přikazována, nebo ji užívali oba a nedošlo k jejímu nadměrnému, mimořádnému opotřebení či poškození. Nadměrné poškození představuje výrazný kvantitativní či kvalitativní zásah do podstaty věci, v jehož důsledku dojde k podstatnému snížení její hodnoty; o to zpravidla nepůjde, jestliže snížení ceny je nižší než 10 % (ve srovnání s cenou, která by byla dosažena nebýt poškození či opotřebení); vždy je nutno přihlédnout k okolnostem konkrétního případu. Jelikož nemovitosti neužíval žádný z účastníků, protože nebyli schopni se domluvit ani na jejich běžné správě a zároveň došlo oproti stavu ke dni 17. 1. 2005 zcela bezpochyby ke snížení hodnoty nemovitostí o více než 10 %, byla hodnota nemovitostí stanovena podle jejich současného stavu v souladu se shora citovaným rozhodnutím. Žalobci tak byly výrokem I. rozsudku přiděleny do výlučného vlastnictví pozemky v celkové hodnotě 20 320 725 Kč (6 301 m2 x 3 225 Kč), zatímco žalované výrokem II. rozsudku pozemek p. [číslo] v hodnotě 13 357 950 Kč (2 071 m2 x 6 301 Kč).

54. Toto rozdělení považoval soud s ohledem na všechna specifika případu za nejspravedlivější uspořádání vztahů mezi účastníky tak, aby oba měli možnost uplatnit své investiční záměry. Žalobce sice obdržel pozemky hodnotnější, nicméně objektivně komplikovanější pro jejich další využití, když v budoucnu připadá do úvahy pravděpodobně pouze nákladná demolice všech objektů, případně velmi nákladná a složitá rekonstrukce. Tímto vypořádáním soud docílil též co možná nejnižšího vypořádacího podílu mezi bývalými manželi, což i s ohledem na předpokládanou výši nutných investic do nemovitostí považoval za zásadní kritérium. Žalobce při posledním jednání prokázal, že k úhradě vypořádacího podílu má k dispozici„ pouze“ částku 13 500 000 Kč (viz potvrzení [právnická osoba] na č.l. 1121), která by nebyla dostatečná k vypořádání poloviny hodnoty všech nemovitostí, bez ohledu na ostatní položky. Soud také při rozdělení nemovitostí tak, jak vyplývá z výroků I. a II. rozsudku, vycházel z následujících úvah. Bylo prokázáno, že žalovaná v minulosti projevila opakovaně vůli směřující k tomu, aby pozbyla vlastnické právo ke všem nemovitostem. Poprvé se pokusila převést nemovitosti na [právnická osoba] [anonymizováno]. S ohledem na zjištění soudu, že celá privatizace bývalého podniku [anonymizováno] v [obec] byla realizována společným jednáním vedeným společným úmyslem obou účastníků za významného přispění otce žalované [titul]. [celé jméno svědka] a také [titul]. [příjmení], soud neakceptoval stanovisko žalobce, že nevěděl o tomto převodu, stejně jako o převodu ostatního majetku na [právnická osoba] [anonymizováno]. a že uvedené transakce činila za jeho zády [titul]. [příjmení]. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce byl přinejmenším v období devadesátých let minulého století schopným a úspěšným obchodníkem. Proto považuje soud jeho tvrzení o nevědomosti převodů za absurdní, nelogické a neakceptovatelné. Žalobce setrvale uváděl, že o veškerých podstatných okolnostech privatizace byl informován, že byl společně projednán a následně též realizován plán úhrady kupní ceny podniku včetně umořování dluhu s tím souvisejícího. Žalobce též uvedl, že [právnická osoba] [anonymizováno]. zakládal s úmyslem podnikat v ČR a že se jejím jednatelem nestal pouze s „ administrativních“ důvodů, když neměl občanský průkaz. Soud proto považuje za krajně nepravděpodobné, že by se žalobce nezajímal o podrobný chod jeho společnosti a její obchodní aktivity. Jako pravděpodobnější se soudu jeví, že uvedený převod, včetně převodu ostatního majetku a pohledávek, měl být součástí promyšlené série transakcí, jejíž součástí měl být nezdařený prodej nemovitostí [právnická osoba], který byl žalobcem dojednáván za kupní cenu 80 000 000 Kč, eventuálně nezdařený pronájem areálu [právnická osoba]. I pokud by snad žalobce skutečně o smlouvách, které [právnická osoba] [anonymizováno]. uzavírala 5. 9. 1996 s žalovanou, nevěděl a i pokud by bylo pravdivé jeho tvrzení, že jej v tomto smyslu„ podvedla“ jednatelka [právnická osoba]. [příjmení], jedná se podle soudu o skutečnost, která musí jít k jeho tíži jakožto součást podnikatelského rizika, které nesl v souvislosti s vlastnictvím [právnická osoba] [anonymizováno]. Tento převod nemovitostí tak ve svém důsledku měl vést k prospěchu obou účastníků a nelze jej přičítat k tíži výlučně žalované. Naopak druhý realizovaný prodej nemovitostí žalovanou dne 14. 12. 1998 [právnická osoba] soud posoudil k tíži žalované. Jednalo se o prodej bez vědomí žalobce, za nestandardní cenu 6 000 000 Kč oproti ceně, za kterou prodávala stejné nemovitosti dne 5. 9. 1996 [právnická osoba] [anonymizováno]. (20 809 851,63 Kč). Ohledně této transakce soud sdílí názor žalobce, že se jednalo o pouhý pokus žalované oddisponovat nemovitosti ze sféry SJM v době, kdy vzájemné vztahy účastníků již ochladly. K tíži žalované soud přičetl to, že v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] vystupovala na podporu tvrzení [titul]. [celé jméno svědka] o tom, že v jeho prospěch bylo zřízeno zástavní právo na nemovitostech (položka č. 1) V tomto řízení uvedla, že dala souhlas se zřízením zástavního práva na těchto nemovitostech. Pouze díky aktivitě žalobce, který byl úspěšný v žalobě o určení, že na položce č. 1 nevázne zástavní právo k zajištění pohledávky svědka [celé jméno svědka] ve výši 6 000 000 Kč s příslušenstvím, došlo ke zvýšení hodnoty nemovitostí. Ve prospěch žalobce k přikázání větší rozlohy nemovitostí svědčí též jeho ústupek týkající se položky č. 2 (spoluvlastnického podílu na nemovitosti v [anonymizováno] ulici). Oproti tomu ke smírnému vypořádání položky č. 3 (nemovitost ve [obec]) soud nepřihlížel, když zde zůstalo i při uzavření dohody o narovnání mezi účastníky sporné, zda tato položka je či není součástí SJM (byť z ústupku žalované a vyplacení částky 1 650 000 Kč si lze názor na tuto otázku učinit). Významně ve prospěch žalobce též soud přihlédl k tomu, že se větším způsobem zasadil o financování privatizace a následné splácení úvěru u [anonymizováno] v [obec], když zajistil úvěr ve výši 34 000 000 Kč, bez kterého by se žalovaná nemohla účastnit dražby podniku. Následně z prostředků, které pocházely z jeho podnikatelské činnosti a byly v souladu s ust. § 144 občanského zákoníku součástí SJM, poskytl částku 14 321 299 Kč za účelem úhrady dluhu z úvěru u [anonymizováno] v [obec]. Ve prospěch žalované pak soud uznal její aktivitu a zejména aktivitu jejího otce spočívající v přípravě a plánování privatizace, byť z morálního hlediska se podle soudu jednalo o velmi sporné jednání (viz dále část týkající se disparity podílů) a aktivitu spočívající v realizaci prodeje některých částí vydraženého podniku, jako byly prodejny v ulicích [ulice] a [ulice] v [obec] a prodejna [obec] v [obec] a velkoobchodního skladu v [anonymizováno] ulici. Ve prospěch žalované pak svědčí, že platila daň z nemovitostí, která od rozvodu do září 2021 činila 310 868 Kč. Další okolností, pro kterou soud do výlučného vlastnictví žalované přidělil pozemek p. [číslo] bylo, že námitkou do územního plánu se zasloužila o to, že tento pozemek neztratil cca 25 % svojí hodnoty. Z výše uvedených důvodů soud rozdělil vlastnictví pozemků tak, jak vyplývá z výroků č. I a II rozsudku, když takové rozdělení přibližně zrcadlí poměr zásluh na nabytí nemovitostí a také na udržení jejich hodnoty i při zohlednění ostatních specifik konkrétního sporu účastníků. Oba účastníci disponují nebo v minulosti disponovali značným množstvím nemovitostí, proto aktuální vlastnictví jiných nemovitostí nehrálo v úvahách soudu žádnou roli, a to tím spíše, že oba účastníci plánují nemovitosti využít ke svým investičním záměrům. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům soud neuvažoval o zadání posudku za účelem rozdělení nemovitostí tak, aby byly mezi účastníky rozděleny rovným dílem. Přidělení pozemku p. [číslo] žalované bylo maximem, o kterém soud uvažoval v rámci spravedlivého vypořádání mezi manželi. I s ohledem na značnou výši vypořádacího podílu v případě, že by soud do výlučného vlastnictví žalobce určil všechny nemovitosti, převážil zájem na rozdělení vlastnictví pozemků uvedeným způsobem. Soud tak učinil, přestože lze dát za pravdu žalobci, že zde mohou existovat obavy, že další využití sousedících pozemků může být komplikováno poškozenými osobními vztahy účastníků. V tuto chvíli se však jedná pouze o teoretickou obavu, která nemůže převážit nad zájmem o relativně rovné a hlavně spravedlivé vypořádání společného jmění manželů. Soud navíc v průběhu řízení nabyl přesvědčení, že je spíše pravděpodobné, že účastníci v budoucnu upustí od dalšího prohlubování společných sporů a přinejmenším co se týče správy a hospodaření s jim přidělenými nemovitostmi se budou chovat racionálně a ekonomicky efektivně.

55. Výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku soud přikázal každému z účastníků jednu polovinu pohledávky za [právnická osoba] [anonymizováno]. Z odstavce 42 odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že pohledávka účastníků za [právnická osoba] [anonymizováno]. ve výši 18 319 000 Kč představující nedoplatek kupní ceny ze smlouvy ze dne 5. 9. 1996, je součástí SJM účastníků. Závěry rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] dopadají z logiky věci též na pohledávky, které žalovaná vydražila v privatizaci jako součást podniku a které následně smlouvou ze dne 5. 9. 1996 převedla za částku 42 372 289,59 Kč na [právnická osoba] [anonymizováno]. Jak vyplývá z účetních závěrek [právnická osoba] [anonymizováno]., tato evidovala v účetnictví dlouhodobé závazky ve výši 18 340 000 Kč. Soud je s jistotou přesvědčen, že jejich součástí je závazek z titulu nedoplatku kupní ceny za koupi pohledávek v celkové hodnotě 18 319 000 Kč, ke kterým tato společnost činila 20 % roční odpisy. K tomu blíže odstavec 42 odůvodnění tohoto rozsudku. Smlouvu se [právnická osoba] [anonymizováno]. přitom jako prodávající uzavírala pouze žalovaná. K případnému vymáhání pohledávky ze smlouvy, kterou za trvání manželství uzavřel s třetí osobou pouze jeden z manželů, je oprávněn pouze tento manžel, a to bez zřetele na to, zda pohledávka patří do společného jmění manželů (k tomu blíže viz usnesení NSČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 318/2010). Jelikož mezi účastníky bylo nesporné, že uvedená pohledávka vůči [právnická osoba] [anonymizováno]. je již promlčená, soud po určitou část řízení uvažoval o přidělení této položky výlučně žalované, která tím, že nepodala žalobu na zaplacení částky 18 319 000 Kč vůči [právnická osoba] [anonymizováno]., zavinila její promlčení a faktickou ztrátu její hodnoty. Soud se však dále zabýval tím, zda konkrétní okolnosti jsou natolik zásadní, aby odůvodňovaly přikázání pohledávky v nominální hodnotě přes 18 milionů Kč žalované, ačkoli faktická hodnota pohledávky je nulová. K možnosti tohoto postupu viz též rozsudek NSČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1054/2004. Soud dospěl k závěru, že uvedené řešení by bylo vůči žalované nespravedlivé. Zásadní je přitom skutečnost, že v době prodeje a tedy vzniku pohledávky a také v době uběhnutí promlčecí lhůty byl jediným společníkem [právnická osoba] [anonymizováno]. žalobce, který prostřednictvím jeho společnosti z promlčení pohledávky také profitoval. Sluší se poznamenat, že v současnosti je jediným společníkem této společnosti žalobcova současná manželka a žalobce je spolu s ní jednatelem společnosti. Navíc má soud za to, že v době prodeje pohledávek [právnická osoba] [anonymizováno]. se jednalo o společný záměr obou účastníků, o kterém žalobce věděl nebo přinejmenším vědět měl a mohl, jak soud uvedl již v odstavci 52 odůvodnění a pro stručnost na tuto pasáž odkazuje. Nikoliv nevýznamná je v této souvislosti také skutečnost, že [právnická osoba] [anonymizováno]. zúčtovala mezi lety 2001 až 2005 odpis celé hodnoty nakoupených pohledávek splatných do konce roku 1994 v celkové výši 18 319 000 Kč. V uvedeném rozsahu si mezi lety 2001 a 2005 snížila svůj zisk a tudíž i základ daně z příjmu. Jako jediné spravedlivé řešení na podkladě shora uvedených skutečností proto považoval soud rozdělení pohledávky mezi účastníky rovným dílem, jak učinil výrokem III. tohoto rozsudku.

56. Soud návrh na vypořádání zůstatků finančních prostředků na účtech žalobce zamítl výrokem pod bodem IV. tohoto rozsudku. Zůstatek na účtu [číslo] [rok] u [anonymizováno], [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo], [ulice] [anonymizováno] [země], soud nezjišťoval, neboť ve vztahu k eventuálním finančním prostředkům na tomto účtu došlo dne 7. 1. 2008 k vypořádání fikcí podle § 150 odst. 3 občanského zákoníku. Ke změně žaloby uplatněním požadavku na vypořádání zůstatku na tomto účtu došlo až po fikci vypořádání. Účet v [země] byl ukončen již v roce 2001, tudíž se na něm ke dni rozvodu manželství nemohly a nenacházely žádné finanční prostředky. Oba zjištěné účty u [právnická osoba], se sídlem [adresa], byly založeny až po rozvodu manželství, tudíž se na nich ke dni rozvodu manželství nemohly nacházet žádné finanční prostředky. Zůstatek peněžních prostředků žalobce u [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno], se nepodařilo žalované prokázat. Protože žalovaná neunesla břemeno důkazní ohledně prokázání existence tvrzených finančních prostředků ke dni 17. 1. 2005, byla její žaloba v uvedeném rozsahu výrokem IV. rozsudku zamítnuta. Jelikož obě strany shodně tvrdily, že v [země] je rozhodným datem pro vypořádání jejich přírůstku jmění den 29. 2. 2000, pak případné zůstatky na účtech k tomuto dni mohou být předmětem vypořádání u německého soudu bez ohledu na to, že ke dni 17. 1. 2005 nebyly českým soudem zjištěny zůstatky žádné. Není proto ani důvod, aby český soud o těchto položkách rozhodl podle jejich zjištěného stavu ke dni 29. 2. 2000, jak navrhovala žalovaná ve svém závěrečném návrhu, jelikož o zůstatcích na účtech k tomuto datu rozhodne soud [anonymizováno]. Pro zdejší soud je z hlediska vypořádání společného jmění manželů rozhodné, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků, tedy 17. 1. 2005.

57. Výrokem pod bodem V. tohoto rozsudku soud zamítl návrh žalované na vypořádání společného závazku účastníků ve výši 5 500 000 Kč vůči [titul] [celé jméno svědka], narozenému [datum] z titulu smluv o půjčkách. Primárním důvodem k zamítnutí žaloby je skutečnost, že pokud by žalovanou tvrzený dluh účastníků existoval, tak z důvodu dědění by došlo k jeho zániku splynutím podle § 584 zákona č. 40/1964 Sb.. Došlo totiž ke splynutí práva s povinností (závazkem) v jedné osobě (žalované). Uvedený závazek se mohl toliko transformovat v regresní nárok žalované vůči žalobci v rozsahu jeho původní výše. Původní závazek účastníků však již nelze z uvedeného důvodu vypořádat, jelikož ten zanikl splynutím. Již nejde o právní vztah vyplývající vypořádání společného jmění manželů. Žalované přitom zůstává zachována možnost podání žaloby proti žalobci, který má však zachovány všechny námitky, které mohl uplatnit vůči původnímu věřiteli. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že žalované se nepodařilo přesvědčit soud a tudíž prokázat samotnou existenci uvedeného dluhu tížícího SJM. Bezpečně prokázané předání peněžních prostředků je pouze ohledně částky 2, 75 milionu Kč - 1,7 mil. Kč dne 27. 1. 1997 (č.l. 481 p.v.) + 1 050 000 Kč dne 15. 12. 1997 (bankovní doklad o výběru v hotovosti z účtu [titul] [celé jméno svědka] z 15. 12. 1997 ve spojení s důkazem v modrém šanonu I.18). Z důvodu rozpornosti ve výpovědi svědka [celé jméno svědka] má soud za neprokázané, že by došlo k uzavření jakýchkoliv smluv o zápůjčkách, když při své výpovědi ve věci [spisová značka] hovořil o daru pro dceru ve výši 3,5 milionu Kč za účelem úhrady zbytku kupní ceny Fondu národního majetku, ale o zápůjčkách v celkové výši 5,5 mil Kč se nijak nezmínil. Naopak při výpovědi v projednávané věci hovořil o zápůjčkách, které měly sloužit na provoz areálu, případně k úhradě závazku z úvěru na trvale obracející se zboží u [anonymizována dvě slova]. Platba 1,7 mil. Kč dne 27. 1. 1997 (č.l. 181 p.v.) má přitom zjevnou časovou souvislost s úhradou kupní ceny vydraženého podniku Fondu národního majetku, jelikož tato platba proběhla poslední den lhůty splatnosti kupní ceny podniku. Vzhledem k množství kauz a tvrzených peněžník transakcí se nabízí, že i prokázaná platba 1,7 mil Kč ze dne 27. 1. 1997 byla zcela jinou platbou, než z titulu tvrzené zápůjčky. Jiný důvod (vnos) však žalovaná netvrdila. V souvislosti s tvrzenou zápůjčkou pak nelze ani odhlédnou od toho, že po provedeném dokazování zůstaly zásadní pochybnosti o tom, zda svědek [celé jméno svědka] vůbec finančními prostředky v takové výši disponoval. Ve spise je sice založen výpis z jeho účtu ze září roku 1991, tedy více, než pět let před projednávanými událostmi, to však neprokazuje, že v době tvrzených zápůjček [titul] [celé jméno svědka] těmito prostředky disponoval a že se jednalo o jeho peníze. Je otázkou, proč sháněl v roce 1996 půjčku od svědka [příjmení] ve výši 4 miliony Kč, když by sám disponoval těmito finančními prostředky. Jako vysvětlení se potom nabízí buď to, že se jedná o tzv.„ černé“ peníze žalobce, o kterých hovořila při svém výslechu svědkyně [příjmení], případně mohlo jít také o finanční prostředky získané prodejem movitého majetku vydraženého v dražbě (zásoby, automobily atd.) nebo peníze získané z vymáhání pohledávek, když z provedeného dokazování bezpečně vyplynulo, že svědek [celé jméno svědka] disponoval zmocněním žalované k těmto transakcím a také disponoval přístupovými právy k účtu žalované. Svědek [celé jméno svědka] také při výslechu v řízení sp. zn. [spisová značka] uvedl, že vymožené peníze dával na účet žalované. Obě v úvahu připadající varianty jsou samozřejmě pouze spekulací soudu, nicméně dokládají přetrvávající nejistotu ohledně původu finančních prostředků a ve svém důsledku i o samotné realizaci a existenci půjček.

58. Ohledně položek č. 6 a 7, tedy obchodních podílů žalobce ve společnostech [právnická osoba] a [příjmení] – [právnická osoba] byla žaloba podána důvodně. Žalobce se stal za trvání manželství společníkem těchto společností. Žalovaná sice namítla neplatnost převodů obchodního podílu ve [právnická osoba] – [právnická osoba], ale právo žalované vznést námitku relativní neplatnosti, které má majetkovou povahu a tedy podléhá promlčení, mohlo být uplatněno již dne 2. 3. 2009 a tedy se podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb. promlčelo dne 3. 3. 2012 resp. u smlouvy o prodeji podílu o velikosti 20 % mohlo být uplatněno 8. 12. 2004 a promlčelo se 3 roky od rozvodu manželství, protože v době trvání manželství neběžela mezi manželi promlčecí lhůta (§ 114 občanského zákoníku) Počátek běhu promlčecí lhůty soud stanovil podle data zápisu převodu obchodního podílu do obchodního rejstříku. Ohledně hodnoty těchto podílů proto vycházel soud z kupní ceny při jejich prodeji. K tomu blíže viz též rozhodnutí NSČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 3450/2009, podle kterého k převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, který je ve společném jmění manželů, na třetí osobu i po zániku společného jmění manželů před jeho vypořádáním se pod sankcí relativní neplatnosti vyžaduje souhlas druhého z bývalých manželů. Dojde-li k převodu obchodního podílu, který tvoří součást společného jmění manželů, po zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání, je předmětem vypořádání částka získaná za jeho převod, nikoliv hodnota tohoto podílu. K tomu soud doplňuje, že to samé musí platit i v případě, kdy sice jeden z manželů namítne relativní neplatnost převodu obchodního podílu, ale druhý z manželů úspěšně namítne promlčení této námitky, jako v tomto sporu. Předmětem vypořádání tudíž soud učinil částku 80 000 Kč, za kterou žalobce prodal dne 4. 2. 2009 svůj podíl ve [právnická osoba] [anonymizováno] a dále částku 51 751 Kč za kterou žalobce prodal dne 8. 12. 2004 svůj podíl ve společnosti [právnická osoba] Žalobce svůj obchodní podíl prodal za částku 2 191 Euro. Směnný kurz ke dni vyhlášení rozhodnutí činil 23,62 Kč za 1 EURO.

59. Výrok VI. tohoto rozsudku o povinnosti žalobce vyplatit žalované vypořádací podíl na vyrovnání vypořádaného zaniklého společného jmění manželů částkou 3 547 263 Kč vychází z rozdělení jednotlivých položek SJM a jejich hodnot. Žalobci byly tímto rozsudkem do výlučného vlastnictví přiděleny nemovitosti v celkové hodnotě 20 320 725 Kč a dále žalobce disponuje částkou, kterou získal za prodej obchodních podílů ve společnostech [právnická osoba] a [právnická osoba] Žalobcova aktiva vyplývající z rozhodnutí soudu tudíž činí 20 452 476 Kč, zatímco aktiva žalované činí toliko nemovitost uvedenou ve výroku II. rozsudku v hodnotě 13 357 950 Kč. Soud při tomto výpočtu pro zjednodušení odhlédl od položky č. 18, kterou mezi účastníky rozdělil rovným dílem. Žalobce tudíž na základě tohoto rozhodnutí disponuje aktivy, které jsou o 7 094 526 Kč vyšší než aktiva žalované a je povinen žalované uhradil polovinu této částky, tedy 3 547 263 Kč. Vzhledem k výši této částky soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., část věty za středníkem, určil lhůtu k jejímu plnění na 30 dní od právní moci tohoto rozsudku.

60. Oba účastníci navrhovali disparitu podílů, a to žalobce výslovně v rozsahu 60:40 v jeho prospěch a žalovaná bez výslovného určení. Soud žádný z návrhů na disparitu podílů neshledal oprávněným. Soud nabyl z provedeného dokazování pevné přesvědčení, že k vydražení podniku [anonymizováno] [obec] v roce 1996 a tedy hodnotově nejvýznamnějších položek vypořádávaného společného jmění manželů (nemovitostí a pohledávek, kterých byly původním věřitelem [anonymizováno] [obec]) došlo na základě společného záměru obou účastníků, otce žalované a [titul]. [příjmení], přičemž otec žalované i [titul]. [příjmení] zde hráli zásadní roli při přípravě a realizaci privatizačního záměru. Ten byl realizován velmi diskutabilním a podle soudu přinejmenším nemravným způsobem. Jedná se o roli [titul]. [celé jméno svědka] a [titul]. [příjmení] v privatizaci. Ze spisu soud zjistil, že [titul]. [příjmení] měla za úkol odrazovat další potenciální zájemce o dražbu podniku. Byla v rámci dražby zdrojem informací, protože zároveň byla ředitelkou státního podniku [anonymizováno] v [obec] a působila ve funkci likvidátorky podniku (výslech žalobce a též svědka [jméno] ve spisu [spisová značka]). Její jednání tudíž neslo nesporné znaky zneužití postavení a informací v obchodním styku. Za odměnu se následně stala jednatelkou žalobcovy [právnická osoba] [anonymizováno] [titul]. [celé jméno svědka] se dále chlubil tím, že zajistil, aby se podnik nedražil na části, ale vcelku, ačkoliv o součást podniku – prodejnu [ulice] v [anonymizováno] ulici, měl zájem svědek [jméno] [jméno], resp. jeho [právnická osoba]. Jako projev zásady ex iniuria ius non oritur (z bezpráví nemůže vzejít právo) soud považuje za jediné možné a„ spravedlivé“ řešení rozdělit zjištěný majetek mezi manžele rovným dílem. Žádný z manželů si nezasluhuje, aby byl jeho vypořádací podíl navýšen nad podíl toho druhého. Dalším důvodem je skutečnost, že z obou manželů se o nabytí nemovitostí sice více zasloužil žalobce, když zajistil úvěr u [anonymizováno] [obec], zatímco úloha žalované byla spíše formálního charakteru (z formálních důvodů byla dražící osobou a z toho titulu jediná osoba, která mohla podepisovat smlouvy), ale na druhou stranu zcela zásadní roli při získání tohoto majetku sehráli [titul]. [celé jméno svědka] [titul]. [příjmení]. Jejich jednání soud přičítá žalované, když vůlí přinejmenším [titul]. [celé jméno svědka] bylo pomáhat primárně své dceři. Z tohoto pohledu se„ zásluhy“ o získání nemovitostí v [anonymizováno] ulici vyrovnají. Pokud jde o správu a udržení nemovitostí, tak hodnotí soud aktivity obou účastníků jako rovnocenné, nehledě k tomu, že správa nemovitostí účastníků vedla díky jejich naprosté neschopnosti dosáhnout jakéhokoliv kompromisu k jejich devastaci a věcnému znehodnocení. Pokud žalobce jako další důvod uplatnění disparity podílů uváděl skutečnost, že se žalovaná pokoušela oddisponovat nemovitosti v [anonymizováno] ulici a také zatížit nemovitosti zástavním právem a pouze on se zasloužil o to, že jsou nemovitosti předmětem vypořádání SJM a nezatížené zástavním právem, tak soud po skutkové stránce s žalobcem sice souhlasí, ale jako důvod disparity podílů jej v konkrétním případě použít nelze. Žalovaná za toto své jednání již nesla následky v podobě povinnosti k úhradě nákladů řízení sp. zn. [spisová značka] a dále k těmto okolnostem již bylo přihlédnuto v rámci úvah soudu o vypořádání položky č. 1, resp. rozdělení nemovitostí ve prospěch žalobce tak, že ten obdržel svojí rozlohou větší část pozemků. Pokud by soud tuto skutečnost kladl k tíži žalované taktéž v úvahách o disparitě podílů, nesla by následky svého jednání fakticky třikrát, což soud nepovažuje v žádném případě za spravedlivé. Ohledně délky řízení, kterou žalobce taktéž argumentoval pro disparitu podílů v jeho prospěch, soud souhlasí s tím, že v důsledku jednání žalované (mimo jiné převedení položky [číslo] na [právnická osoba]) bylo řízení prodlouženo na naprosto nestandardní dobu. Nelze však odhlédnout ani od skutečnosti, že řízení bylo prodlouženo taktéž dožádáním do zahraničí za účelem zjištění zůstatků na účtech žalobce, ačkoliv bylo v jeho silách a možnostech poskytnout soudu součinnost při zjišťování zůstatků na jeho účtech, a to zejména v [země], [země] a [země]. Tato skutečnost pak v úvahách soudu vyrovnala nestandardní délku řízení z větší části zaviněnou žalovanou. Pokud jde o důvody disparity uplatněné žalovanou, soud jak výše uvedeno souhlasí s tím, že platila daň z nemovitostí a taktéž, že díky její námitce nebyl pozemek p. [číslo] zařazen do ploch občanského vybavení a došlo tím k zachování jeho hodnoty a využitelnosti. Stejně jako u žalobce však platí, že soud tyto skutečnosti zohlednil při svých úvahách o vypořádání pozemků. Samy o sobě tyto skutečnosti nedostačují k uplatnění disparity podílů v její prospěch, a to tím spíše, když jí nesvědčí zásadní zásluhy o nabytí nemovitostí a zejména též s ohledem na jí prováděné převody nemovitostí v letech 1996 a 1998.

61. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem VII. tak, že žádnému z nich nepřiznal náhradu nákladů řízení. Soud přitom vycházel mimo jiné z názoru NSČR prezentovaného v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 5395/2017, podle kterého při rozhodování o nákladech řízení o vypořádání SJM by měla být jedním z hledisek při posuzování úspěchu účastníka rovnost podílů, a to zejména za situace, kdy mezi účastníky je spor o uplatnění tzv. disparity podílů. Dále je třeba přihlížet i k požadované a skutečně přiznané výši vypořádacího podílu a zohlednit výsledek sporu mezi účastníky o to, které věci (majetkové položky) náležejí do SJM, a které nikoliv. Takto však nelze přihlížet ke každé položce navržené k vypořádání; nelze připustit, aby rozhodování o náhradě nákladů řízení se svou náročností blížilo sporu ve věci samé. Je-li však mezi účastníky spor o větší hodnoty, příp. spor o konkrétní položku vyžadující složité dokazování, je třeba tuto skutečnost vzít při rozhodování o nákladech řízení v úvahu. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení o vypořádání SJM je třeba zohlednit míru úspěchu každé ze stran a zvážit, co požadovala každá ze stran a čeho se jí dostalo. Nelze přihlížet jen k míře úspěchu jedné strany, aniž by byl stejným způsobem vyčíslen úspěch strany druhé a oba byly porovnány. V projednávané věci soud nevyhověl návrhu na přiznání disparity podílů, kterou uplatnily obě strany. Pokud jde o vypořádání nemovitostí v [anonymizováno] ulici, soud také zcela nevyhověl žádnému z účastníků, když žalobce požadoval přidělení všech nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví, zatímco žalovaná navrhovala jejich rovné rozdělení. Uvážíme-li navíc, že žalobkyně sice byla úspěšná co do návrhu na vypořádání pohledávky vůči [právnická osoba] [anonymizováno], která je však svojí faktickou hodnotou bezcenná a na druhou stranu soud zamítl návrh žalované na vypořádání zůstatků na účtech a společného závazku původně vůči jejímu otci, tak tímto prizmatem považuje soud úspěch obou stran sporu v zásadě za rovnocenný. Další významnou okolností bylo zpětvzetí návrhů obou účastníků ohledně vypořádání položek č. 2 a 3. Nutno též konstatovat, že jakékoliv bližší zkoumání a poměřování vzájemného úspěchu a neúspěchu stran by se svou náročností blížilo sporu ve věci samé, což soud považuje za okolnost hodnou zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř. pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.

62. S ohledem na závěr soudu o stejném úspěchu obou stran rozhodl soud výroky VIII. a IX. tohoto rozsudku podle § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že každý z účastníků je povinen zaplatit státu 50 % nákladů řízení. Jelikož v době vyhlášení rozsudku nevyúčtovala tlumočnice svůj překlad zprávy soudu z [země] ohledně zůstatku na účtu, nemohl soud náklady státu stanovit. Proto podle § 155 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozhodl pouze o základu náhrady nákladů řízení a její přesnou výši určí soud v samostatném usnesení.