20 C 13/2017-288

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [země] - [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa žalované] 2. [země] - [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa žalované] o nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 300 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z uvedené částky od [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen uhradit na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náklady státu ve výši 893 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen uhradit žalovaným náhradu nákladů řízení 9000 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku zadržení řidičského průkazu, následného řízení o zadržení řidičského průkazu a řízení o přestupku podle ustanovení § 125 c odst. 1, písmeno b a d) zákona číslo 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Žalobce měl porušit povinnosti stanovené ustanovením § 5 odst. 2, písmeno b) a § 5 odst. 1, písmeno f) zákona o silničním provozu. Přestupku podle § 125 c) odst. 1, písmeno 1b) zákona o silničním provozu se měl žalobce dopustit tím, že dne [datum] v době od [číslo] do [údaj o čase] hodin v [obec a číslo] na nájezdu z ostrova [anonymizováno] na [ulice] řídil motorové vozidlo [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [registrační značka] pod vlivem alkoholu. Na předmětném místě byl žalobce kontrolován hlídkou Policie ČR a podrobil se odborné zkoušce na ovlivnění alkoholem. První dechovou zkouškou byla naměřena hladina 1,24 promile alkoholu v dechu, druhou dechovou zkouškou 1,10 promile alkoholu v dechu. Následně byl žalobce vyzván Policií ČR podle § 5 odst. 1, písm. f), aby se podrobil odběru krve a moči ke zjištění, zda není pod vlivem alkoholu. Žalobce se odmítl tomuto vyšetření podrobit, neboť od počátku tvrdil, že vozidlo dne [datum] neřídil a v době příjezdu hlídky Policie ČR stál na chodníku u nenastartovaného zaparkovaného vozidla a hovořil s osobou sedící na sedadle spolujezdce. Uvedeným jednáním se měl žalobce dopustit přestupku podle § 125 c odst. 1, písmeno d) zákona o silničním provozu. Žalobci byl dne [datum] během výše uvedené kontroly hlídkou [obec] České republiky zadržen řidičský průkaz evidenční číslo [anonymizováno] [číslo] pro podezření, že ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, vykonával činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na základě oznámení o zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu ze dne [datum], které vydal [stát. instituce] odbor dopravně právních činností, oddělení správního řízení, bylo zahájeno řízení o zadržení řidičského průkazu, jehož předmětem bylo posoudit, zda zadržení řidičského průkazu bylo provedeno v souladu s právními předpisy. Rozhodnutím správního orgánu ze dne [datum] bylo rozhodnuto o zadržení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu podle § 8 c odst. 1 zákona o silničním provozu. Řízení o zadržení řidičského průkazu bylo u správních orgánů vedeno pod spisovou značkou [anonymizováno] [číslo] [rok]. Řízení o přestupcích uvedených v bodě 2 a 3 bylo se žalobcem zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení o přestupcích, které správní orgán vydal dne [datum]. Ústní jednání se konalo [datum]. Rozhodnutím správního orgánu dne [datum] bylo řízení o přestupku zastaveno z důvodu, že se nepodařilo spolehlivě prokázat spáchání přestupku žalobcem. Řízení o přestupcích bylo u správního orgánu vedeno pod spisovou značkou [anonymizováno] [číslo] [rok]. Dne [datum] podal žalobce podle ustanovení § 14 zákona o odpovědnosti za škodu 82/98 Sb. u [stát. instituce] návrh na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou výše uvedeným rozhodnutím o zahájení řízení o přestupcích a nesprávným úředním postupem při zadržování řidičského průkazu. V době podání žaloby byl uplatněný nárok projednáván. A projednávání nebylo ukončeno. Uvedené zadostiučinění požadoval žalobce z důvodu nezákonného rozhodnutí správního orgánu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jehož doručením žalobci bylo zahájeno řízení o přestupcích podle § 125 c odst. 1, písmeno b) a d) zákona o silničním provozu. Žalobce shrnul, že uplatňuje svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč, svůj nárok uplatnil u [stát. instituce] podle § 14 zákona 82/98 Sb. dne [datum]. Nemajetková újma měla žalobci vzniknout v souvislosti se zadržením jeho řidičského průkazu a dále v souvislosti s následným řízením o zadržení ŘP a řízením o přestupcích před [anonymizováno], odborem dopravně právních činností. Nemajetkovou újmu spatřoval žalobce v tom, že zadržení ŘP a následná řízení před správním orgánem prohloubila jeho dosavadní špatný psychický stav a způsobila další zdravotní problémy, jako například nespavost. Dle vyjádření žalobce mu nemajetková újma vznikla vydáním nezákonného rozhodnutí, konkrétně nezákonného rozhodnutí o zahájení přestupkového řízení [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a dále nesprávným úředním postupem správního orgánu v řízení o zadržení řidičského průkazu vedeném pod spisovou značkou [anonymizováno] [bankovní účet].

3. Mezi účastníky nebyl sporný průběh správního řízení, jak byl popsán účastníky v žalobě i ve vyjádření žalované ze dne [číslo] [rok]. Dle spisové dokumentace poskytnuté správním orgánem vede tento správní orgán po spisovou značkou [anonymizováno] [číslo] [rok] spis o zadržení řidičského průkazu žalobce a dále pod spisovou značkou [anonymizováno] [číslo] [rok] spis o přestupcích žalobce. Přestupku dle § 125 c odst. 1, písmeno b) a d) zákona číslo 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (zákon číslo 361/2000 Sb.) se měl žalobce dopustit dne [datum] v ranních hodinách v [obec a číslo] na nájezdu z ostrova [anonymizováno] na [ulice] tím, že bezprostředně po požití alkoholických nápojů či jiné návykové látky řídil své motorové vozidlo [anonymizováno] [registrační značka]. Na místě samém byl žalobci v důsledku provedené dechové zkoušky hlídkou policie ČR zadržen jeho [číslo řidič. oprávnění]. Toto bylo oznámeno správnímu orgánu dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací]. Správní orgán následně písemností ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] doručenou žalobci do vlastních rukou dne [datum] oznámil zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu. Dne [datum] správní orgán vydal pod [číslo jednací] rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu. Správní řízení o přestupcích bylo následně zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení o přestupcích [číslo jednací], které správní orgán vydal dne [datum]. Rozhodnutím správního orgánu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo následně řízení o přestupcích zastaveno, neboť zavinění žalobce nebylo spolehlivě prokázáno. Výše uvedené žalovaná nesporovala.

4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě sdělila, že v dané věci neshledává existenci nesprávného úředního postupu ani nezákonného rozhodnutí. Shodné stanovisko uvedla žalovaná ve vyjádření č.j. [anonymizováno] [rok] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. K tvrzení žalobce, že rozhodnutí o zahájení přestupkového řízení bylo nezákonné, uvedla žalovaná, že oznámení o zahájení přestupkového řízení, respektive sdělení obvinění ve správním řízení nemá formu rozhodnutí a nemůže v žádném případě splňovat základní podmínku pro stanovení odpovědnosti státu dle zákona číslo 82/1998 Sb. Žalovaná se neztotožnila s analogickým použitím trestně právních pravidel pro potřeby přestupkového řízení. Zatímco trestní řízení je zahajováno usnesením, které následně může být vyhodnoceno jako nezákonné a za něž může být případnému žadateli být přiznáno odškodnění, zahájení přestupkového řízení má odlišný charakter a nelze na něj bez dalšího aplikovat ustanovení zákona vztahující se výhradně k řízení trestnímu. V případě zastavení přestupkového řízení nelze automaticky dovozovat odpovědnost státu dle zákona číslo 82/1998 Sb. tak, jak tomu bývá v případě škody vzniklé zahájením trestního řízení, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 7.10.2010 spisová značka III. ÚS 1845/08 v případech zastavení řízení o přestupku je třeba vycházet z obecné úpravy dle § 5-8 zákona číslo 82/1998 Sb. vztahující se ke správnímu řízení. Obviněný v trestním řízení není povinen snášet jednotlivé procesní úkony či úkony k uplatňování omezovacích institutů dle trestního řádu, přičemž sám fakt trestního stíhání má pro obviněného navzdory zásady presumpce neviny nezřídka difamační dopad. Uvedené důsledky nejsou v řízení o přestupcích dány. Postup správního orgánu, jehož výstupem je vydání rozhodnutí, zde rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu [číslo jednací], není samostatně posuzován z hlediska odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, ale z hlediska odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí. Teprve samotné rozhodnutí je způsobilé přivodit újmu, nikoliv postup správního orgánu vedoucí k jeho vydání, (viz rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 29.6.1999 spisová značka II Cdon 129/97 a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 17.7.2009 spisová značka II. ÚS 1332/09) Z tohoto důvodu žalovaná namítala, že nebylo možné v postupu správních orgánů shledávat nesprávný úřední postup. Jediné rozhodnutí, které by teoreticky mohlo být způsobilé přivodit žalobci újmu, bylo rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu vydané správním orgánem dne [datum]. Řízení o zadržení řidičského průkazu je řízení zvláštního druhu, jehož předmětem není vydání meritorního rozhodnutí o spáchaném přestupku, nýbrž pouze posouzení, zda bylo při zadržení řidičského průkazu ze strany policie postupováno v souladu s právní úpravou zákona číslo 361/2000 Sb. Podle ustanovení § 118 b odst. 1 zákona číslo 361/2000 Sb. je policista oprávněn z důvodů uvedených v § 118 a odst. 1, písm. d), téhož zákona, tedy v případě, že řidič vozidla je podezřelý, že řídil motorové vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy ještě byl pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, zadržen řidičský průkaz. Následně Policie ČR dle ustanovení § 118 b odst. 4 zákona číslo 361/2000 Sb. povinna písemně oznámit zadržení řidičského průkazu příslušnému správnímu orgánu, v jehož územním obvodu k zadržení došlo, přičemž oznámení odešle spolu se zadrženým řidičským průkazem bez zbytečného odkladu. Správní orgán následně v souladu s ustanovením § 118 c odst. 1 zákona číslo 361/2000 Sb. do pěti pracovních dnů ode dne doručení oznámení o zadržení řidičského průkazu podle § 118 b zahájí řízení, na základě něhož lze rozhodnout o zadržení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku. Žalovaná je názoru, že rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu, v němž tuto skutečnost správní orgán potvrdil, bylo dle názoru žalované vydáno v souladu s platnými právními předpisy a vzhledem ke skutečnosti, že toto nebylo jako pravomocné zrušeno ani změněno příslušným orgánem, není možné jej tedy označit za nezákonné ve smyslu zákona číslo 82/1998 Sb.

5. Při jednání soudu dne [datum] byl žalobce poučen podle ustanovení § 118 a odst. 1,3 o.s.ř., aby upřesnil a doplnil tvrzení, zda žaluje zaplacení nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu nebo z nezákonného rozhodnutí a aby konkretizoval, v čem spatřuje nesprávný úřední postup a jaké pravomocné nebo vykonatelné rozhodnutí bylo zrušeno pro nezákonnost. Žalobce k tomu uvedl, že přestupek, který byl šetřen, neskončil rozhodnutím o vině, jedná se tedy o tzv. objektivní neopodstatněnost vedení řízení a veškerá opatření, která byla činěna, jsou nesprávným úředním postupem. V daném případě se nepodařilo prokázat, že žalobce spáchal přestupek, a proto požaduje náhradu nemajetkové újmy za veškeré postupy, které byly činěny za celou délku řízení.

6. Právní zástupkyně žalované v reakci na to odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 1099/2019, kde se stanoví, že má být postupováno individuálně, případ od případu a pozornost soudu má být zaměřena na to, zda nešlo o exces ze správního řízení a je nutno zkoumat každé správní řízení zvlášť. Žalovaná má za to, že v tomto případě k žádnému excesu nedošlo, že policií byly činěny kroky k ochraně veřejnosti a bylo postupováno přiměřeně. V nálezu Ústavního soudu II. ÚS 199/2019 se uvádí, jaké okolnosti je potřeba zvažovat v případě, že má být náhrada újmy posuzována individuálně. Ve výše uvedeném rozhodnutí se hovoří o tom, že uplynula prekluzivní lhůta pro projednání přestupku a v tomto případě nejvyšší soud zkoumal individuální okolnosti a to, zda nedošlo k excesu ve správním řízení.

7. Právní zástupce žalobce namítal, že v tomto případě na rozdíl od nálezu Ústavního soudu bylo řešeno řízení, které neskončilo prekluzí, ale skončilo meritorním rozhodnutím, které bylo příznivé pro žalobce.

8. Právnímu zástupci žalobce bylo dáno další poučení podle ustanovení § 118 odst. 1,3, aby specifikoval výši požadované újmy a aby doplnil tvrzení a specifikaci této újmy a odkázal na judikaturu, která se zabývá obdobným odškodněním, obdobnou výší v obdobných případech.

9. Žalobce k výzvě doplnil, že nesprávný úřední postup spatřuje ve dvou okolnostech, první je zadržení řidičského průkazu dne [datum], druhou je zadržení žalobce policií, nesprávnost těchto postupů vyplývá rovněž ze skutečností, že se obvinění žalobce z přestupku ukázalo být objektivně neopodstatněné. Co se týká jednotlivých újem, žalobce odkázal na písemné doplnění žaloby ze dne [datum] a spojil tuto újmu se všemi příčinami spočívajícími v nezákonném rozhodnutí, respektive nesprávném úředním postupu, které souvisejí s postupem vůči němu ve spojitosti s jeho obviněním z přestupku, které se později ukázalo jako objektivně neopodstatněné. Všechny tyto příčiny působily v souběhu a nelze je prakticky oddělit ani jejich dopad. Žalobce prožíval po celou dobu přestupkového řízení stres, stavy úzkosti a napětí včetně depresí. Intenzitu těchto stavů umocnila skutečnost, že měl žalobce od září 2015 nastoupit do zaměstnání, u něhož bylo řidičské oprávnění nezbytnou podmínkou. V důsledku zadržení řidičského oprávnění z tohoto zaměstnání nakonec sešlo. Neklidné psychické stavy nebyly zvládnutelné bez pomocné medikace a doprovázely je poruchy spánku včetně děsivých snů a úzkostného probouzení a následnou únavou. Žalobce má za to, že na všech nemajetkových újmách, které mu byly způsobeny, se spolupodílely veškeré příčiny přibližně stejnou měrou, jejich konkrétní vliv nelze přesně oddělit. Dle žalobce pokud jde o nezákonná rozhodnutí, mají největší podíl na vzniku újmy, s ohledem na dobu jejich trvání lze odhadnout, že se na způsobených újmách podílely zhruba z 90%, což odpovídá částce uplatňované náhrady ve výši 270 000 Kč, z toho na každého žalovaného připadá částka 135 000 Kč. Co se týká nesprávného úředního postupu, tyto byly co do doby trvání kratší, z hlediska své intenzity, ve druhém případě intenzivnější. Nesprávný úřední postup se na újmách způsobených žalobci podílel 10%, což odpovídá částce 30 000 Kč, tedy 15 000 Kč každý žalovaný, celkem požaduje částku odškodnění 300 000 Kč s příslušenstvím. Úrok z prodlení od [datum] do zaplacení.

10. Žalovaná namítala ve svém doplňujícím vyjádření z [datum], že ze samotné žaloby i jejího doplnění je zřejmé, že žalobce spojuje řízení o zadržení řidičského průkazu a řízení přestupkové v jeden celek. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu 30Cdo 2195/2018, kde se uvádí, že samo zastavení řízení o přestupku nečiní rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu nezákonným a to ani v případě, kdy bylo dokazováním zjištěno, že přestupek nebyl spáchán I ÚS 2047/09, 30Cdo 2865/2015). Přestupkové řízení není zákonem stanoveným pokračováním v řízení o zadržení řidičského průkazu a rozhodnutí řidičského průkazu není ani vůči rozhodnutí o přestupku předběžné povahy. Rozhodnutí vydané v přestupkovém řízení nemůže mít vliv na posouzení zákonnosti rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu. Jedná se tedy o dva odpovědností tituly, každý nezákonný úřední postup a nezákonné rozhodnutí je samostatným odpovědnostním titulem, které je nutné spojit s konkrétním nárokem. Je na žalobci, aby škodu případně újmu, jež mu měli v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, případně nezákonným úředním rozhodnutím vzniknout, vymezil, aby bylo z podané žádosti zřejmé, s jakou skutečností se pojí, jaká částka se k jednotlivým nárokům vztahuje (rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30.1.2013 sp. zn. 30 Cdo 4283/2011). Sdělení obvinění ve správním řízení nemá formu rozhodnutí a nemůže tedy v žádném případě splňovat základní podmínku pro stanovení odpovědnosti státu podle zákona 82/98 Sb. Postup správního orgánu, jehož výstupem je vydání rozhodnutí, zde rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu, [číslo jednací] (není samostatně posuzován z hlediska odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, ale z hlediska odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí). Teprve samotné rozhodnutí může být způsobilé přivodit újmu, nikoliv postup správního orgánu vedoucí k jeho vydání. Rozsudek Nejvyššího soudu 2 Cdo 129/97 a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 7.2009, sp. zn. II. ÚS 1332/2009. Jediné rozhodnutí, které by mohlo být způsobilé přivodit žalobci újmu, je rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu vydané [datum] rozhodnutí nebylo zrušeno pro nezákonnost. Řízení o zadržení řidičského průkazu je řízením zvláštního druhu, jehož předmětem není vydání meritorního rozhodnutí o spáchaném přestupku, nýbrž pouze posouzení, zda bylo při zadržení řidičského průkazu ze strany PČR postupováno v souladu s právní úpravou zákona č. 361/2000 Sb.

11. Z provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Ze spisu spisová značka [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno] spis o zadržení řidičského průkazu a ze spisu [anonymizováno] [číslo] [rok] spis o přestupcích žadatele soud zjistil, že žalobce se měl dopustit dne [datum] v ranních hodinách v [obec a číslo] na nájezdu s ostrova [anonymizováno] na [ulice] tím, že měl bezprostředně po požití alkoholických nápojů či jiné návykové látky řídit vé motorové vozidlo [anonymizováno] [registrační značka]. Na místě samém byl žadateli v důsledku provedené dechové zkoušky hlídkou Policie ČR zadržen jeho [číslo řidič. oprávnění]. Toto bylo oznámeno [anonymizováno] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] [anonymizováno] následně písemností [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] doručenou žadateli do vlastních rukou dne [datum] oznámil zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu. Dne [datum] [anonymizováno] vydal rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu [číslo jednací]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Správní řízení o přestupcích bylo následně zahájeno doručení oznámení o zahájení řízení o přestupcích [číslo jednací], které [anonymizováno] vydal dne [datum rozhodnutí]. Rozhodnutí [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo následně řízení o přestupcích zastaveno, neboť zavinění žadatele nebylo spolehlivě prokázáno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Ze správního spisu [anonymizováno] – [anonymizováno] [číslo] [rok] soud zjistil, že nejdříve rozhodla PČR oznámením o zadržení řidičského průkazu a adresovala toto oznámení [stát. instituce], následně [stát. instituce] vydal oznámení o zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu a dále následovalo rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu evidenční číslo [anonymizováno] [číslo], proti kterému bylo odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí nebyl podán opravný prostředek. Ze správního spisu [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno] soud zjistil, že rozhodnutím ze dne [datum] bylo řízení o přestupku podle ustanovení § 125c, odst. 1, písm. b), d/zákona č. 361/2000 Sb. zastaveno s tím, že obvinění nebylo žalobci dostatečně prokázáno Účastníci učinili nesporným, že došlo k zadržení průkazu a že došlo k zahájení přestupkového řízení tak, jak vyplývá ze správního spisu. Ze záznamu o prohlídce předvedeného v rámci zadržení policií, jedná se o potvrzení nemocnice [anonymizováno] [obec] ze dne [datum], že již v dob zdržení byl v pracovní neschopnosti měsíc pro deprese a užíval farmaka. Z odstoupení od pracovní smlouvy vyplývá, že zaměstnavatele [datum] odstoupil od pracovní smlouvy, kterou uzavřel se žalobcem [datum], jako důvod je zde uvedeno, že zaměstnavatel odstupuje proto, že žalobce dosud nenastoupil a nedoložil základního předpokladu a to platný řidičský průkaz skupiny B. Žalobce převzal toto odstoupení od smlouvy [datum]. Z pracovní smlouvy mezi zaměstnavatelem [právnická osoba] jako zaměstnavatelem, zaměstnanec [celé jméno žalobce] na pozici vedoucí instalačního týmu [obec], podepsána byla [datum] oběma stranami a den nástupu byl sjednán [datum] na dobu neurčitou. Z lékařské zprávy [anonymizována tři slova] soud zjistil, že žalobce se zde léčí na pracovišti psychologicko- psychiatrickém od [anonymizováno] [rok]. Žalobce trpěl depresemi a úzkostmi, tato zpráva je z [datum]. Z této zprávy vyplývá, že koncem [anonymizováno] [rok] se dostavil žalobce mimo objednaný termín kontroly s tím, že má za sebou nepříjemný a stresující zážitek. Podle jeho slov byl perzekvovaný policií, bezdůvodně ho zadrželi, spoutaného drželi několik hodin, zadrželi mu řidičský průkaz, což mu zkomplikovalo život, neboť měl nastoupit do zaměstnání, kde řidičský průkaz byl nutností. Dostavily se poruchy spánku, probouzel se z úzkostí, vracely se mu myšlenky na nepříjemné zážitky a dlouhou dobu nedokázal spát. Soud dále provedl dokazování protokolem o zadržení osoby podezřelé ze dne [datum], dále záznamem o zahájení úkonů trestního řízení ze dne [datum], odevzdáním věci k projednání přestupku ze dne [datum] s razítkem [anonymizováno], dále listinou předvolání k řízení o přestupcích ze dne [datum], rozhodnutím o zadržení řidičského průkazu ze dne [datum], proti kterému nebyl podán opravný prostředek. Z protokolu o zadržení osoby podezřelé vyplývá, že zde bylo dopsáno žalobcem, vyjadřuji se, že jsem nebyl řidičem, jak je uvedeno výše, při příjezdu policejní hlídky jsem stál na chodníku u zaparkovaného vozidla s vypnutým motorem a hovořil jsem na straně spolujezdce se svědkem. Dále soud provedl dokazování oznámením o zahájení řízení o přestupcích, omluvou žalobce dle § 59 zákona o správním řízení, protokol o ústním jednání o přestupcích ze dne [datum], předvolání - pokračování v řízení o přestupku ze dne [datum], vznesení obvinění ze dne [datum], předvolání dne [datum], protokol o ústní jednání o přestupcích, pokračování s výpovědí svědkyně [příjmení] [příjmení], protokoly o ústním jednání o přestupcích, rozhodnutí o zastavení řízení o přestupku ze dne [datum] s odůvodněním, že nebylo spolehlivě prokázáno spáchání přestupku. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], příslušníka policie, vyplývá, že vypověděl to, že muž na místě tvrdil, že není řidič vozidla, že se bavil jenom se svojí přítelkyní, na místě tvrdil, že neřídil a odmítl se podrobit dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu, poté ho kolega pučil, že bude převezen na lékařskou prohlídku ke zjištění alkoholu, tak se podrobil dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu a to v 8.17 hodin s výsledkem 1,24 promile alkoholu v dechu a v 8:25 s výsledkem 1,10 promile alkoholu v dechu. Průběh šetření události si nahrával na mobilní telefon. Z úředního záznamu o výpovědi [příjmení] [příjmení], která podávala vysvětlení dne [datum], samotný obsah výslechu byl čten k důkazu a vyplývá z něj, že dne [datum] kolem 20.00 hodin přišel pěšky na akci na ostrov [anonymizováno] u [anonymizováno] parku, kde se potkala s panem [celé jméno žalobce]. Jak probíhal průběh večera, již si přesně nevzpomíná, nepamatuje si to, celý večer vypila 4 piva a 4 panáky. Co pil pan [celé jméno žalobce], jí není známo. V ranních hodinách se ocitla ve vozidle [anonymizováno], barvu si již nepamatuje, když se usadila vedle řidiče, na místě spolujezdce, pan [celé jméno žalobce] se posadil na zadní sedadlo asi doprostřed sedačky, za volantem seděl asi stejně starý muž jako svědkyně, který řídil, jméno nezná. K popisu muže uvedla, že věk byl kolem 40 let, štíhlý, holohlavý, ale bližší informace k jeho osobě si nedokáže vybavit, neboť měla oči jenom pro [celé jméno žalobce]. Kdo řídil vozidlo, jí není známo, byla ospalá a lehce opilá a není schopna poskytnout přesné informace. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že nebyl přítomen odebrání řidičského průkazu žalobci. Žalobce je jeho přítel, z této události byl žalobce ve špatném psychickém stavu, v dobrém psychickém stavu nebyl už předtím. V létě jezdili na výlety, ale vzhledem k jeho psychickému stavu po události to nešlo. Přes léto vždy někam jezdili, na různé sportovní akce nebo chodili na koupaliště, al žalobce v tuto dobu odmítal komunikovat, zavíral se v bytě, nákupy mu musel nosit. Začal navštěvovat lékaře, vše se začalo zlepšovat někdy v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok]. Žalobce neměl náladu na zábavu, odmítal chodit ven. Svědek si nevzpomněl, u jakého zaměstnavatele měl pracovat, ale bylo mu známo, že vzhledem k tomu, že žalobce neměl řidičský průkaz, znamenalo to pro něj ztrátu práce. K dotazu žalované, zda věděl, že přišel žalobce o práci, k tomu svědek uvedl, že to věděl a řešil s ním i nové možné zaměstnání. Svědek uvedl, že žalobce byl ve vazbě, léčil se ohledně svých psychických stavů. Jeho psychický stav se po odebrání, po příhodě s policisty zhoršil. Nemohl se soustředit, nekomunikoval, potil se. Když byli na nějaké sportovní akci, tak zničehožnic odcházel. Komunikace s ním byla mnohem horší, klepaly se mu ruce, svědkovi bylo známo, že žalobce se léčil od roku 2011 u psychiatra, vazbu nenesl dobře, nicméně poté, co došlo k incidentu s policií a odebrání řidičského průkazu, byl na tom psychicky velmi špatně. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že svědek uvedl, že pan [celé jméno žalobce] měl nastoupit do firmy [anonymizováno] jako reklamní technik. V této firmě svědek působil jako statutární ředitel a měl na starosti příjem zaměstnanců. Došlo k podpisu pracovní smlouvy a následně došlo ke zrušení této pracovní smlouvy, neboť pan [celé jméno žalobce] volal, že nemá řidičský průkaz. Jediným důvodem zrušení pracovní smlouvy byla ztráta řidičského průkazu na straně žalobce. K dotazu, jakou práci měl žalobce zastávat ve firmě, k tomu svědek uvedl, že tato firma se zabývá digitálním tiskem, v popisu práce žalobce bylo instalovat reklamy, to znamená naložit reklamní materiál do auta a odvézt na místo, kde byl instalován, například samolepky. K tomu potřeboval řidičské oprávnění. K dotazu, zda se někdy žalobce svěřoval svědkovi se svým psychickým stavem, k tomu svědek uvedl, že si pamatuje, že byl žalobce smutný a zkroušený, ale více se o tom nebavili. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že pana [celé jméno žalobce] zná a jsou kamarádi, se žalobcem kamarádí půlku života asi od roku [rok], sportují spolu, jezdí na společné dovolené, chodí s dětmi na koupaliště, byl na svatbě žalobce. Žalobci byl v roce [rok] zadržen řidičský průkaz, svědek o tom ví, byli spolu ten večer, v průběhu večera odjel a následující den pana [celé jméno žalobce] nemohl sehnat a následně zjistil, co se stalo. Potom, co se stalo, se pan [celé jméno žalobce] odmlčel, musel ho opakovaně kontaktovat na emaily, na SMS neodpovídal až dva dny. Byl z té události špatným, uvedl žalobce svědkovi, že policisté ho spoutali, zavřeli, nedali mu napít, přišel o řidičský průkaz, jeho špatný psychický stav trval asi půl roku. [příjmení] nechodil, byl sám zavřený doma, nemluvil, byl nesoustředěný, nevnímal. Když se žalobce vrátil z [země], kde pracoval jako bezpečnostní pracovník, tak přišel v pořádku, měl sice nějaké psychické trable, vyhledal psychickou pomoc, průběžně se léčil s posttraumatickou psychickou poruchou a ta se zhoršila událostí s odebráním řidičského průkazu. Svědkovi se dálo, že se všechno vrátilo zpátky, stále mluvil o tom, jak se toto může stát, že mu sebrali řidičský průkaz. Žalobce bral nějaké léky, léčil se na psychiatrii a snažil se zlepšit svůj stav tím, že navštěvoval psychiatra. Z výpovědi žalobce [celé jméno žalobce] soud zjistil, že okolnosti zadržení řidičského průkazu byly takové, že policie v létě v [anonymizováno] [rok] měla za to, že řídil opilý vozidlo, dali mu test na alkohol a vycházeli z mylné domněnky, že řidičem vozidla byl žalobce. Byli vůči jeho osobě agresivní, mysleli si, že vozidlo řídil, k dotazu, kde byl v tu dobu řidič vozidla, k tomu žalobce uvádí, že v tu dobu už tam nebyl. Jak došlo k tomu, že už tam nebyl, k tomu žalobce uvedl, že osoba, která řídila vozidlo, s tou se žalobce pohádal a v tu dobu už tam nebyla. Pohádali se, řidič odešel a policie se k žalobci chovala agresivně. Z jakého důvodu, neuvedl žalobce, obzvlášť když se pohádali, kdo byla ta osoba, která řídila, k tomu žalobce uvedl, já jsem uvedl, že vozidlo řídil někdo jiný, je to nezajímalo, a byli agresivní. K dotazu, zda se policie ptala, kdo vozidlo řídil, k tomu žalobce uvedl, že se neptali. K dotazu, zda se jim žalobce snažil naznačit, kam řidič šel, k tomu žalobce uvedl, že na něj křičeli, vyhrožovali mu, neposlouchali ho a nebyl schopen jim nic vysvětlit, kdo je řidič a kam odešel. Policisté mu nasadili pouta, nechtěli nic slyšet, poté převezli žalobce na služebnu na [část Prahy] v cele předběžného zadržení, po celou dobu měl pouta, když policistu požádal o vodu, tak mu řekli, že si ji nezaslouží. Po celou dobu na něj křičeli až z toho psychicky zkolaboval, nechal se odvézt na [anonymizováno], tam jej nehospitalizovali, vrátili jej zpátky policistům a ti jej odvezli na služebnu, tam se snažili přesvědčit dalším psychickým nátlakem, ale už jemnějším, abych se přiznal, že jsem vozidlo řídil. Tato situace vyvolala v žalobci psychické problémy, měl následkem toho noční můry, nebyl schopen fungovat. Řidičský průkaz mu byl zadržen. Jaký to mělo dopad, mělo to dopad, že nemohl nastoupit do nového zaměstnání. Po této traumatizující události byl jeho zdravotní stav velmi špatný. Před událostí psychofarmaka nebral, bral je až po události, trvalo asi roku, než se z této traumatizující situace sebral. Právní zástupce žalované poukázal na to, že z prohlídky předvedeného, že žalobce uvedl, že byl v pracovní neschopnosti, předložil záznam o prohlídce z [anonymizována tři slova]. A z tohoto protokolu vyplývá, že žalobce uvedl, že je v pracovní neschopnosti pro deprese. K dotazu, zda pil nějaký alkohol, k tomu žalobce uvedl, že ano, už si nevzpomíná, od kdy do kdy byl v pracovní neschopnosti, ze zprávy [anonymizována tři slova] vyplynulo, že je ze dne [datum] a vyplývá z ní, že„ přistoupili jsme k úpravě medikace, ponechali dočasné pracovní neschopnosti“. Z toho vyplývá, že žalobce byl v pracovní neschopnosti v době incidentu. K dotazu, zda si nahrával průběh zadržení na mobilní telefon, k tomu žalobce uvedl, že ano, že si záznam natáčel. Policisté na něj byli agresivní, k dotazu, co s tuto nahrávkou udělal, k tomu žalobce uvedl, nic. K dotazu, zda tuto nahrávku má ještě k dispozici, k tomu žalobce uvedl, že má asi třetí telefon a pokusí se to dohledat, nijak ji nepoužil. K dotazu, zda je pravda, že byl půl roku před zadržením ve vazbě, k tomu žalobce uvedl, že ano, že to bylo asi půl roku. K dotazu žalované, zda za vazbu žádal odškodnění, k tomu žalobce uvedl, že na tuto otázku nebude odpovídat, protože ji považuje za irelevantní. K dotazu, zda žádal o odškodnění poškození zdraví v [země], k tomu žalobce namítal, že rovněž považuje otázku za irelevantní. K dotazu, zda podal stížnost na policisty, když se k němu agresivně chovali, k tomu žalobce uvedl, že stížnost nepodal, čekal, jak se to vyvine. K dotazu, zda někomu ukazoval nahrávku z mobilního telefonu, k tomu žalobce uvedl, že neukazoval, že to byla jeho chyba.

12. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu. Podle § 8 zákona o OdpŠk: (1) Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle § 14 odst. 3 OdpŠk: Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 31 OdpŠk: Náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle § 32 odst. 3 OdpŠk: Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

II. ÚS 3005/14:

1. Pokud se správní orgány v přestupkovém řízení dopustily procesních pochybení v intenzitě, která„ mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé“ (§ 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/1992 Sb., soudního řádu správního) a proto bylo odvolací správní rozhodnutí zrušeno krajským soudem, nicméně pro uplynutí zákonné prekluzivní lhůty pro projednání přestupku (§ 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) již nemohlo být pokračováno v dalším řízení, v němž by byla napravena zjištěná procesní pochybení, nelze tuto okolnost klást k tíži stěžovatele v tom směru, že mu nenáleží nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

2. To nicméně neznamená, že by každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, bylo možné paušálně považovat za„ nesprávný úřední postup“, resp.„ nezákonné rozhodnutí“, zakládající bez dalšího odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. Ústavně zaručená ochrana na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod se totiž neuplatní např. tehdy, je-li uplynutí zákonné prekluzivní lhůty k projednání přestupku spíše přímým důsledkem procesní taktiky obviněného, příp. jeho právního zástupce, založené na„ obstrukčním“ jednání, než - li liknavosti či jiného pochybení správního orgánu. Dle odborného názoru uvedeného v publikaci C. H. Beck, Právní praxe, JUDr. Pavla Simona, v knize Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, (2019, 1. vydání) str. 169:„ Není možné založit odpovědnost státu za újmu způsobenou vedením přestupkového řízení, které neskončilo uznáním viny přestupce na stejném principu, na jakém je založena odpovědnost státu za újmu způsobenou trestním stíháním.“ Tedy autor se neztotožňuje s názorem, že zahájení přestupkového řízení se považuje za nezákonné rozhodnutí, bylo - li přestupkové řízení zastaveno. (…)„ Podstatné je vždy zvažovat, zda úkony správního orgánu měly své zákonné opodstatnění, a pokud tomu tak nebylo, zda jsou naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za vznik újmy.“ V rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1845/08 tento názor rovněž zazněl:„ Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že se ztotožňuje s právním názorem obecných soudů, že v případech zastavení řízení o přestupku je třeba vycházet z obecné úpravy dle § 5 až 8 zák. č. 82/1998 Sb., vztahující se ke správnímu řízení. Úprava, týkající se trestního řízení dle § 9 až 12 citovaného zákona, resp. příslušných ustanovení trestního řádu, je úpravou speciální, podle níž ve věci přestupků nelze postupovat. Východiskem nároku obviněného na náhradu škody ve vymezených případech skončení trestního řízení je samotný charakter trestního procesu, jehož prostředky nezřídka vedou k omezení základních práv obviněného. Obviněný v trestním řízení je povinen snášet jednotlivé procesní úkony či uplatňování omezovacích institutů dle trestního řádu, přičemž sám fakt trestního stíhání má pro obviněného, navzdory zásadě presumpce neviny, nezřídka difamační dopad (srov. závěry Ústavního soudu, vyjádřené v nálezech sp. zn. IV. ÚS 642/05, II. ÚS 590/08). Uvedené důsledky nejsou v řízení o přestupcích dány; analogie, jíž stěžovatel argumentuje, tento zcela zásadní rozdíl mezi oběma typy řízení přehlíží.“ 13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť zde není dán základní předpoklad pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb. a sice nezákonné rozhodnutí tak jak žalobce tvrdil ani nesprávný úřední postup. V přestupkovém řízení ani v řízení o zadržení řidičského průkazu nebylo vydáno rozhodnutí, jež by splňovalo definiční znaky stanovené v § 8 zák. č. 82/1998 Sb. a dalo se tak označit za nezákonné. Oznámení o zahájení přestupkového řízení resp. sdělení obvinění ve správním řízení, nemá formu rozhodnutí nemůže tedy v žádném případě splňovat podmínku pro stanovení odpovědnosti státu dle §8 zák. [číslo]. Přestupkové řízení není zákonem stanoveným pokračováním v řízení o zadržení řidičského průkazu a rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu není ani vůči rozhodnutí o přestupku předběžné povahy. Rozhodnutí vydané v přestupkovém řízení nemůže mít vliv na posouzení zákonnosti rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu. Jedná se tedy o dva odpovědností tituly, každý nezákonný úřední postup a nezákonné rozhodnutí je samostatným odpovědnostním titulem, které je nutné spojit s konkrétním nárokem. Jak již soud uvedl výše, sdělení obvinění ve správním řízení nemá formu rozhodnutí a nemůže tedy splňovat základní podmínku pro stanovení odpovědnosti státu podle zákona 82/98 Sb. Postup správního orgánu, jehož výstupem je vydání rozhodnutí, zde rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu, [číslo jednací] (není samostatně posuzován z hlediska odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, ale z hlediska odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí). Teprve samotné rozhodnutí může být způsobilé přivodit újmu, nikoliv postup správního orgánu vedoucí k jeho vydání. Rozsudek Nejvyššího soudu 2 Cdo 129/97 a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 7.2009, sp. zn. II. ÚS 1332/2009. Jediné rozhodnutí, které by mohlo být způsobilé přivodit žalobci újmu, je rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu vydané [datum]. Toto rozhodnutí ale nebylo zrušeno pro nezákonnost. Na přestupkové řízení nelze aplikovat již ustálenou judikaturu vztahující se k zahájení trestního řízení. Přestupkové řízení není s ohledem na jeho dopady do poměrů stíhané osoby takové povahy, aby bylo možno klást jeho dopady na úroveň dopadů řízení trestního, a proto judikatorní závěr, že osoba, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozhodnutím, má nárok na náhradu škody z titulu odpovědnosti státu, se upíná právě jen k řízení trestnímu a nikoliv k řízení přestupkovému (až na níže uvedenou výjimku). V případě nároku stěžovatele na náhradu újmy vzniklé v souvislosti s vedením přestupkového řízení tedy schází odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí, které by bylo následně pro nezákonnost příslušným orgánem zrušeno nebo změněno. To, že sám správní orgán, jenž přestupkové řízení zahájil, je také zastavil, když stěžovatelův skutek nebyl přestupkem, není dostatečný důvod pro založení odpovědnosti podle zákona č. 82/1998 Sb. Řízení o zadržení řidičského průkazu je řízením zvláštního druhu, jehož předmětem není vydání meritorního rozhodnutí o spáchaném přestupku, nýbrž pouze posouzení, zda bylo při zadržení řidičského průkazu ze strany PČR postupováno v souladu s právní úpravou zákona č. 361/2000 Sb. Podle ustanovení § 118 b odst. 1 zákona číslo 361/2000 Sb. je policista oprávněn z důvodů uvedených v § 118 a odst. 1, písm. d), téhož zákona, tedy v případě, že řidič vozidla je podezřelý, že řídil motorové vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy ještě byl pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, zadržen řidičský průkaz. Následně Policie ČR dle ustanovení § 118 b odst. 4 zákona číslo 361/2000 Sb. povinna písemně oznámit zadržení řidičského průkazu příslušnému správnímu orgánu, v jehož územním obvodu k zadržení došlo, přičemž oznámení odešle spolu se zadrženým řidičským průkazem bez zbytečného odkladu. Správní orgán následně v souladu s ustanovením § 118 c odst. 1 zákona číslo 361/2000 Sb. do pěti pracovních dnů ode dne doručení oznámení o zadržení řidičského průkazu podle § 118 b zahájí řízení, na základě něhož lze rozhodnout o zadržení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku. Rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu, v němž tuto skutečnost správní orgán potvrdil, bylo dle vydáno v souladu s platnými právními předpisy a vzhledem ke skutečnosti, že toto nebylo jako pravomocné zrušeno ani změněno příslušným orgánem, není možné jej označit za nezákonné ve smyslu zákona číslo 82/1998 Sb. V projednávané věci bylo dále klíčové, že se správní orgán nedopustil žádného excesu (flagrantního pochybení), kdy v době šetření přestupku v té době důvodně odebral žalobci řidičský průkaz, neboť z na místě provedeného orientačního testu – dechové zkoušky vyplynulo, že je pod vlivem alkoholu. Za dané situace nebylo na místě postupovat jinak, než průkaz odebrat a zahájit přestupkové řízení a to z důvodu ochrany veřejnosti před osobou, u které v té době bylo důvodné podezření z řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Kroky správního orgánu měly své zákonné opodstatnění. Vzhledem k tomu, že žalobci nebylo prokázáno, že vozidlo řídil, bylo přestupkové řízení zastaveno a žalobci vrácen řidičský průkaz. Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp.zn. II. ÚS 1099/2019 uvedl:“ … že v každém jednotlivém řízení je zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí a tedy spojovat s případným uplatněním nároku na náhradu škody. Je vždy zapotřebí zkoumat jak daný postup příslušných orgánů veřejné moci v rámci konkrétního řízení, tak i účelnost a přiměřenost vynaložených nákladů.“ V této zmíněné věci totiž bylo zjištěno, že správní orgán byl povinen řízení o přestupku zastavit kvůli flagrantním pochybením policejního orgánu při dokumentaci nehody osobních automobilů stěžovatele a poškozené. Ústavní soud zde dále uvedl, že„ V důsledku tohoto postupu je nutno v této konkrétní věci hledět na "Oznámení o zahájení řízení o přestupku" spojené se sdělením obvinění z přestupku ze dne [datum] a na něj navazující řízení o přestupku jako na nezákonné.“ O takovou situaci se však v případě žalobce nejedná, postupy správního orgánu měly v celém řízení své zákonné opodstatnění, včetně zadržení řidičského průkazu a zahájení přestupkového řízení. Jelikož soud shledal základ nároku nedůvodným z důvodu neexistence nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu z tohoto důvodu žalobu zamítl. Co se týče samotné nemajetkové újmy, soud má za to, že nebyla prokázána, naopak důkazy, které předložil žalobce svědčí pro to, že psychický stav žalobce nebyl dobrý ani před přestupkovým řízením, žalobce se v důsledku jiných událostí léčil na psychiatrii. Dále se soud podrobněji nemajetkovou újmou nezabýval ani důvodností či výší požadovaných částek.

14. O povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení placených státem na svědečném ve výši 893 Kč přiznané svědku [celé jméno svědka] bylo rozhodnuto výrokem II podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř.

15. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto výrokem III podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř. a vyhlášky číslo 254/2015 Sb., když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Soud přiznal žalované I. [stát. instituce] náhradu nákladů řízení v celkové výši 6 600 Kč, přičemž částka se skládá podle vyhlášky 254/2015 Sb. z paušální náhrady podle § 151 odst. 3 o.s.ř., celkem 22 režijních paušálů po 300 Kč (9 x příprava na jednání, 9x účast na ústním jednání, 4x podání ve věci, celkem 6 600 Kč). Žalované II. [stát. instituce] v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. v celkové výši 2.400 Kč, kdy se jedná o 8 úkonů po 300 Kč (2 úkony – písemná vyjádření k žalobě ze dne [číslo] 2022 a [číslo] 2022, 3 úkony – příprava účasti na jednání a 3 úkony- účast na jednání s protistranou ve dnech [číslo] [rok], [číslo] [rok] a [číslo] [rok]) celkem 2.400 Kč Celkem soud přiznal státu náhradu nákladů řízení ve výši 9.000 Kč.

Poučení