20 C 13/2025 - 104

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Brachovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] pro 524 530,25 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 440 663,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 440 663,49 Kč ve výši 15 % ročně od 8.7.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 23 237,27 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 524 530,25 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 24.09.2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno]. Podle úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 600 000 Kč na účet žalovaného sjednaný ve Smlouvě o úvěru, a to dne 24.09.2021. Žalovaný převzal závazek tento úvěr splatit v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 9 058 Kč splatných vždy 18. dne v měsíci. Nedílnou součástí této smlouvy jsou Obchodní podmínky pro [Anonymizováno] Spotřebitelské úvěry, které žalovaný obdržel před uzavřením Smlouvy a souhlasil s jejich zněním, což prohlásil v rámci textu úvěrové smlouvy. Dle obchodních podmínek resp. Smlouvy o úvěru je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému za své služby poplatky dle Sazebníku poplatků [Anonymizováno]. Žalované dlužné poplatky ve výši 1 500 Kč jsou tvořeny účtovaným poplatkem výzvu k úhradě dlužných částek ve výši 500 Kč dne 03.04.2023, 24.04.2023, 25.05.2023. Žalovaný porušil svůj závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy ke shora uvedenému dni splatnosti. Žalovaný se naposledy ocitl v prodlení s úhradou splátky splatné ke dni 18.03.2023, nicméně žalobkyně přistoupila k níže uvedenému zesplatnění úvěru po opakovaném prodlení s úhradou měsíčních splátek resp. dlužných poplatků až po odeslání "Poslední výzvy k zaplacení dlužné částky" žalovanému dne 25.05.2023.Dle 8.2 obchodní podmínek je žalobkyně oprávněna písemným oznámením odeslaným žalovanému prohlásit, že všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v předmětném oznámení, pokud žalovaný bude v prodlení se splácením jakékoliv částky vůči žalobkyni. Veškeré závazky žalovaného se staly splatnými dne 18.08.2023. Žalovaný k datu zesplatnění dlužil žalobkyni částku 549 401,7 Kč, která se skládala z: dlužná jistina: 523 030,25 Kč, kapitalizovaný běžný úrok: 24 283,78 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení: 587,67 Kč, poplatky: 1 500 Kč. Žalobkyně je oprávněna obchodní podmínky aktualizovat. Vyčerpaný a nesplacený úvěr nebo jeho část byl úročen pevnou úrokovou sazbou dohodnutou ve Smlouvě o úvěru ve výši 9,90 %. Po 90. dni od počátku prodlení žalovaného dále byl v souladu s § 122 odst. (4) zák. č. 257/2016 Sb., úročen sazbou ve výši 8,05 % ročně. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě svého dluhu vůči žalobkyni. V tomto dopise, zaslaném žalovanému dne 28.06.2024 na poslední známou adresu, žalobkyně informovala žalovaného o výši jeho dluhu a současně jej vyzvala k neprodlené úhradě celé dlužné částky. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni dále ničeho. Podáním ze dne 24.5.2025 žalobkyně doplnila svá tvrzení, že před uzavřením smlouvy, kterou sjednala spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované strany na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalované straně, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, když úvěr byl schválen ve standardním procesu s doložením příjmu a vnitřním systémem žalobkyně bylo vyhodnoceno, že u žalované strany byla dána dostatečná platební kapacita pro splátku úvěru ve výši 9 058 Kč měsíčně. Příjem žalované strany byl zjišťován čestným prohlášením žalované strany o výši příjmů v žádosti o spotřebitelský úvěr a rovněž doložením příjmů žalovaného – důchodový výměr a útržky složenek od starobního důchodu. Příjem zjištěný na základě důchodového výměru a útržků složenek od starobního důchodu činil za dva měsíce po 20 073 Kč.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti.

3. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24.9.2021 soud ověřil, že žalobkyně předložila listinu, na jejím základě žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 600 000 Kč, a žalovaný se zavázal částku včetně navýšení uhradit dle podmínek ve smlouvě uvedených v 96 měsíčních splátkách po 9 058 Kč. Z předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru vyplývají bližší podmínky pro poskytování úvěru žalobkyní, definice pojmů, podmínky splácení, další práva a povinnosti účastníků smlouvy. Obchodní podmínky a sazebník žalobkyně podrobněji upravují další obsah vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, včetně stanovení povinnosti platit věřiteli úroky, poplatky a ostatní náklady a platby dle sazebníku věřitele. Z podacího archu vyplývá, že dne 28.6.2024 byla žalovanému žalobkyní zaslána zásilka. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovanému byla dne 24.9.2021 žalobkyní poskytnuta částka 600 000 Kč. Oznámením o zesplatnění ze dne 20.8.2023, včetně dodejky, oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru ve výši 549628,40 Kč. Výzvou a opakovanou výzvou vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě splátky ve výši[Anonymizováno]8 928,44 Kč, resp. 18 086,07 Kč. Polední výzvou ze dne 25.5.2023, včetně dodejky vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ve výši 27 289,86 Kč. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 23.9.2021 vyplývá, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho měsíční příjem – důchod činí 20 073 Kč, nemá žádné další příjmy a měsíční výdaje činí 5 000 Kč, žije sám Z výzvy před podáním žaloby soud ověřil, že žalobkyně dne 19.6.2024 žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z výpisu z Obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z výplatního dokladu za srpen a záři 2021, že je mu zasílán důchod ve výši 20 073 Kč, resp. vyplácena částka 20 044 Kč.

5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

13. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

14. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak neprokazuje, že by žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 600 000 Kč včetně celkového navýšení po 9 058 Kč měsíčně formou 96 splátek. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány majetkové poměry žalovaného, výdaje, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod., resp. že byly jím sdělené informace jakkoli ověřovány a že žalobkyně spokojila s dokladem, že žalovaný – spotřebitel je příjemcem starobního důchodu ve výši 20 073 Kč.

15. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

16. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

18. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalovaného, žalobkyně se spokojila s dokladem, že žalovaný – spotřebitel je příjemcem starobního důchodu ve výši 20 073 Kč s prohlášením žalovaného. Avšak již nijak neověřovala údaje sdělené žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, kdy žalovaným tvrzená skutečnost, že jeho celkové měsíční výdaje, tj. výdaje zahrnující bydlení, jídlo, platby za energie, ošacení, léky atd. činí 5 000 Kč měsíčně. Rovněž ze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru není zřejmé, zda bydlí v bytě či domě v osobním či družstevním vlastnictví, když údaj dům/byt v os./druž. vlastnictví není nijak osvědčen a nijak není osvědčena částka, kterou měsíčně v souvislosti s bydlením a energiemi vynakládá.

19. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, III.ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

20. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně ověření bonity dlužníka a nenavrhla důkazy potřebné k prokázání tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

21. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007).

22. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne 24.9.2021 mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

23. Současně má soud v řízené za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 600 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť částka ve výši 600 000 Kč[Anonymizováno]byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu. Současně z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 159 365,51 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku ve výši 440663,49 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od dni následujícím po uplynutí sedmidenní lhůty od fikce doručení předžalobní výzvy. Zbytek úroku soud zamítl, když u fikce doručení se počítá 3 dny dle § 573 o. z.

24. Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 24.9.2021 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy poplatky i smluvní pokutu a úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno omylem na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

26. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.

27. Protože žalobkyně byla úspěšný v rozsahu 43,36%, soud žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 43,36% z částky, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 20 982 Kč, z nákladů právního zastoupení za 2,5 úkonu právní služby á 10 420 Kč dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijního paušálu á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění ), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 5 659,50 Kč. Celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 23 237,27 Kč.

28. Předžalobní výzvu ze dne 19.6.2024 soud vzhledem k obsahu a rozsahu vyhodnotil jako jednoduchou výzvu k plnění, když ji nelze vyhodnotit ani za skutkový ani za právní rozbor věci, byť obsahuje odkaz na zákonnou úpravu.

29. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

30. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení