20 C 133/2022-39

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] o zaplacení 105 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 105 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 9. 9. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala finančního zadostiučinění ve výši 105 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 9. 2022 do zaplacení za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem v kompenzačním řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a následně v odvolacím řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). Žalobkyně se v posuzovaném řízení domáhala odškodnění za nepřiměřenou délku exekučního řízení vedeného u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka] a u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ prvotní řízení“). Nesprávný úřední postup soudu v posuzovaném řízení spatřovala v jeho nepřiměřené délce. Posuzované řízení započalo dne [datum], kdy žalobkyně uplatnila svůj nárok předběžně u žalované a skončilo dne [datum] právní mocí rozsudku [název soudu] ze dne 29. 9. 2021, č. j. [číslo jednací], což odpovídá době delší čtyř let. Žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění dne [datum]. Žalovaná na uplatnění nároku žalobkyní reagovala stanoviskem ze dne 8. 9. 2022, č. j. [spisová značka], jímž konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, avšak délku řízení shledala nepřiměřenou nikoliv zjevně, nýbrž na hranici přiměřenosti, a proto dospěla k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v posuzovaném řízení v přiměřené lhůtě je dostačující k nápravě vzniklé nemajetkové újmy, která nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení vznikla, a peněžité zadostiučinění jí nepřiznala. Vzhledem k uvedenému, tj. [anonymizováno] nárok žalobkyně nebyl žalovanou do šesti měsíců ode dne jeho uplatnění u žalované řádně uspokojen, uplatnila ho žalobkyně podle ust. § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) svůj nárok žalobou v tomto řízení. Namítala, že finanční zadostiučinění jí přísluší zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že délku posuzovaného řízení v kontextu průtahů v prvotním exekučním řízení pociťovala negativně ve své osobní sféře, vše mělo vliv na její psychiku a důvěru ve fungování spravedlnosti v České republice, zvláště když dle jejího názoru posuzované řízení nebylo nijak složité. Poukazovala na to, že se jednalo o soudní řízení odškodňovací, což zvyšovalo jeho závažnost i jeho význam pro její osobu a dále argumentovala tím, že se sama na průtazích řízení žádným způsobem nepodílela.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 3. 11. 2022 navrhovala zamítnutí žaloby. Potvrdila, že u ní žalobkyně před podáním žaloby dne 19. 4. 2022 uplatnila nárok na finanční zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. V rámci předběžného šetření se seznámila s obsahem soudního spisu o průběhu posuzovaného řízení a na jeho podkladě došla k závěru, že v posuzovaném řízení se soud prvního stupně ani odvolací průtahů nedopustily, žádný z těchto soudů nebyl nečinný, procesní úkony soudy naopak prováděly průběžně. Žalobkyně v průběhu posuzovaného řízení nepodala ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu ust. § 174a zák. č. 6/2002, o soudech a soudcích. Žalovaná délku posuzovaného řízení počítala od podání žaloby, nikoliv od okamžiku předběžného uplatnění nároku žalobkyní u žalované. Byla-li žaloba v posuzovaném řízení podána žalobkyní v dubnu 2018 a řízení skončilo dne 8. 12. 2021 právní mocí rozsudku [název soudu] ze dne 29. 9. 2021, č. j. [číslo jednací], pak činí podle žalované jeho délka tři roky a sedm měsíců. Žalovaná hodnotila posuzované řízení po stránce skutkové i právní jako do určité míry složité. Význam řízení pro žalobkyni hodnotila žalovaná jako velmi nízký. Argumentovala tím, že si žalobkyně původní exekuční řízení sama zavinila, když nehradila dobrovolně své závazky, a svůj neúspěch v exekučním řízení se snaží saturovat v odškodňovacím řízení, což je nepřípustné. Podle žalobkyně k porušení práva v posuzovaném řízení došlo, avšak po zhodnocení rozhodných okolností dospěla žalovaná k závěru, že samotné konstatování porušení práva je k nápravě vzniklé nemajetkové újmy žalobkyně dostačující.

3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobkyně splnila zákonné podmínky ust. § 14 odst. 3 OdpŠk a před podáním žaloby uplatnila podáním ze dne [datum] nárok na náhradu újmy u žalované. Žalovaná nárok žalobkyně stanoviskem ze dne [datum] (prokázáno stanoviskem) plně neuspokojila, resp. odmítla přiznat žalobkyni finanční zadostiučinění, a proto byly splněny zákonné podmínky ust. § 15 odst. 2 OdpŠk, které opravňují žalobkyni k uplatnění nároku v soudním řízení. Nesporným prohlásily účastnice také vlastní průběh posuzovaného řízení, jež byl zjištěn z obsahu spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka]. V řízení byl mezi stranami nesporný základ nároku. Žalovaná uznala, že k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v posuzovaném řízení došlo, spor se týkal toliko formy a výše zadostiučinění.

4. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh řízení. Dne [datum] byla soudu doručena žaloba od žalobců [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně] proti žalované [země] [anonymizováno] [stát. instituce] o odškodnění nemajetkové újmy ve výši 261 000 Kč příslušenstvím pro každého z žalobců, a to z titulu nepřiměřené délky exekučního řízení. Nárok žalobci předběžně uplatnili u žalované dne [datum]. Dne [datum] soud vydal platební rozkaz. Dne [datum] žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor. Dne [datum] žalovaná podala ve věci vyjádření, kdy nárok žalobců neuznala. Dne [datum] soud přeposlal vyjádření žalované žalobcům. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobce, aby zaplatili soudní poplatek za podanou žalobu. Dne [datum] soud požádal o zapůjčení spisu soudního exekutora. Dne [datum] byla soudu doručena odpověď o tom, že spis nelze prozatím zapůjčit, neboť tento se nachází u [název soudu]. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobců. Dne [datum] žalobci uhradili soudní poplatek. Dne [datum] soud vyjádření žalobců zaslal žalované, dále soud požádal o součinnost Okresní soud ve [obec]. Žádosti bylo vyhověno dne [datum]. Dne [datum] byl soudu doručen spis soudního exekutora. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení, žalobci reagovali na výzvu soudu podáním ze dne [datum], toto bylo přeposláno žalované k vyjádření dne [datum]. Dne [datum] soud požádal o součinnost [název soudu] a dále [anonymizována tři slova] [obec] a soudního exekutora, výzvám o součinnost bylo vyhověno dne [datum]. Dne [datum] [anonymizována tři slova] [obec] informoval, že žádaný spis byl již vrácen tomuto soudu. Dne [datum] soud proto vyžádal zapůjčení tohoto spisu sp. zn. [spisová značka], spis byl zaslán dne [datum]. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] byla soudu doručena omluva žalované a souhlas s tím, aby soud ve věci jednal v její nepřítomnosti. Dne [datum] se konalo jednání. Bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na den [datum]. Dne [datum] soud požádal o součinnost [anonymizována tři slova] [obec]. Žádosti bylo vyhověno dne [datum]. Usnesením dne [datum] soud rozhodl o vrácení přeplatku soudních poplatků žalobcům. Dne [datum] byla soudu doručena omluva žalované z jednání a zároveň souhlas s tím, aby ve věci bylo jednáno v její nepřítomnosti. Dne [datum] se konalo jednání. Bylo pokračováno v dokazování, byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den [datum]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kdy výrokem I. soud konstatoval, že v exekučním řízení vedenému [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka] a u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobců na přiměřenou délku řízení. Dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku bylo rozesláno dne [datum]. Dne [datum] žalovaná podala odvolání. Dne [datum] oba žalobci podali odvolání. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalovanou k odstranění vad odvolání. Dne [datum] bylo odvolání žalobců zasláno na vědomí žalované. Unesením ze dne [datum] soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne [datum] žalobci sdělili soudu, že odvolání nepodléhá poplatkové povinnosti. Dne [datum] žalovaná odůvodnila své odvolání. Toto bylo zasláno žalobcům dne [datum]. Dne [datum] soud sdělil žalobcům, že k vyhotoveným výzvám k zaplacení soudního poplatku za podaná odvolání nebude přihlížet. Dne [datum] se žalobci vyjádřili k odvolání žalované. Dne [datum] byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvoláních. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] byla soud doručena omluva žalované z nařízeného jednání. Dne [datum] se konalo jednání před odvolacím soudem, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žaloba žalobců se zamítá a dále byla žalobcům uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dne [datum] soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] byl spis vrácen [název soudu]. Rozhodnutí soudu I. stupně bylo změněno z důvodu, že odvolací soud přisvědčil námitkám žalované v tom směru, že délku posuzovaného exekučního řízení nelze označit za nepřiměřenou. Dále soud shledal rovněž nepatrný význam řízení pro žalobce [jméno] [příjmení]. Co se týká žalobkyně [celé jméno žalobkyně], odvolací soud dospěl k závěru, že tato nebyla účastnicí posuzovaného exekučního řízení a od počátku nebyla dána její aktivní věcná legitimace k uplatnění daného nároku. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozesláno dne [datum] a nabylo právní moci dne [datum].

5. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, zejm. pokud jde o průběh soudního řízení, jak je popsán výše.

6. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“ nebo„ zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

7. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

8. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

11. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobkyni od [datum] (předběžné uplatnění nároku u žalované, žalobkyně žalobu k soudu podala po vydání stanoviska ve lhůtě 6 měsíců na projednání, viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1084/2017) do doby pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum], [datum]. Celková délka řízení tak činila 4 roky a 1 měsíc. Na základě souhrnného vyhodnocení kritérií v ustanovení § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona dospěl soud k závěru, že v posuzovaném soudním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala.

12. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (příčinná souvislost) žalobkyni vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), nicméně soud shledal níže uvedené okolnosti, pro něž je na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva jako dostačující formou satisfakce. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Primárně jako prostředek nápravy slouží konstatování porušení práva, peněžitá kompenzace je označena za způsob subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak.

13. Žalovaná porušení práva na vydání rozhodnutí konstatovala již stanoviskem ze dne 8. 9. 2022. Soud proto níže rozvádí skutečnosti, pro něž dospěl ke stejnému závěru, že plnohodnotnou kompenzací utrpěné újmy je konstatování porušení práva, kterého se žalobkyni již dostalo před podáním žaloby ze strany žalované.

14. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011 se podává, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk, a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci. V určitých případech bude postačovat samotné konstatování porušení práva, například pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby.

15. Soud zde poukazuje zejm. na to, že smyslem odškodnění nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení, je odškodnit žalobkyni za újmu způsobenou délkou posuzovaného řízení, nicméně nikoli samoúčelně pro délku řízení, ale proto, že délkou řízení byla žalobkyně vystavena dlouhotrvající nejistotě o výsledku předmětného řízení.

16. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na přiznání odškodnění z titulu nepřiměřené délky exekučního řízení.

17. Nejvýznamnějším kritériem pro posouzení adekvátního odškodnění je v poměrech řešeného případu kritérium významu předmětu řízení pro žalobkyni jako poškozenou (§ 31 a odst. 3 písm. e) OdpŠk). Význam předmětu řízení pro účastníka je pak dán tím, co je pro něj v daném řízení v sázce. Má-li poskytované odškodnění kompenzovat újmu způsobenou nejistotou, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován, je třeba, aby bylo prokázáno, že nejistota ohledně výsledku řízení skutečně existovala. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., je totiž odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Má-li tedy poskytnutí zadostiučinění kompenzovat poškozenému trvající stav nejistoty, jemuž byl po dlouhou dobu vystaven, pak nelze odhlédnout od skutečnosti, že si žalobkyně musela být od počátku posuzovaného řízení vědoma, že nebyla účastnicí prvotního exekučního řízení a že z uvedeného důvodu ji nemůže svědčit ani aktivní legitimace k uplatnění nároku na odškodnění, na což poukázal [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne [datum], jímž změnil rozsudek soudu I. stupně a žalobu, kterou se žalobkyně domáhala odškodnění za nepřiměřenou délku prvotního exekučního řízení, zamítl. Žalobkyně mohla úkorně pociťovat délku prvotního exekučního řízení toliko zprostředkovaně v důsledku jejího osobního vztahu k povinnému, nikoliv v příčinné souvislosti s vedením prvotního exekučního řízení. Daná skutečnost svědčí pro závěr, že žalobkyně uplatňovala v posuzovaném řízení právo od počátku s plným vědomím bezúspěšně a nebyla reálně vystavena obavám o výsledek posuzovaného řízení. Soud tak dospěl k závěru o nepatrném významu posuzovaného řízení pro žalobkyni a z tohoto důvodu i o dostatečné formě zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva.

18. Ani další kritéria dle § 31a odst. 3 OdpŠk nepřeváží kritérium významu řízení (nepatrného), když soud neshledal, že by pro rozhodnutí v posuzovaném případě bylo třeba provádět složité dokazování či komplikované právní úvahy, které by posuzované řízení z hlediska složitosti odlišovaly od jiných kompenzačních řízení. Složitost řízení nezakládá ani projednání věci ve dvou stupních soudní soustavy, neboť i to je možno pokládat za standardní (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk). Soud neshledal ani zvláštní důvody spočívající v jednání žalobkyně jako poškozené (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk). Žalovaná sice poukázala na zjištění, že žalobkyně v posuzovaném řízení nepodala stížnost na průtahy ani návrh na určení procesní lhůty dle ust. § 174a zák. č. 6/2002, o soudech a soudcích, avšak sama skutečnost, že se účastník nepřiměřeně dlouhého řízení pokusil o odstranění jeho průtahů podáváním stížností na ně, automaticky neznamená, že by mu mělo být přiznáno odškodnění ve vyšším rozsahu než účastníku, který si na průtahy v řízení nestěžoval (NS sp. zn. 30 Cdo 3172/2012). Žalobkyně se na délce posuzovaného řízení zásadně nepodílela. Ani ve vazbě na kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) neshledal soud zvláštní důvody pro přiznání finančního zadostučinění. Obsahem spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že přestože celková délka řízení byla nepřiměřená, řízení před soudy obou stupňů probíhalo plynule a koncentrovaně, soud ve věci shledal ojedinělý průtah v období od [datum], kdy byla věc předložena odvolacímu soudu, do [datum], kdy odvolací soud ve věci nařídil jednání, toto období nečinnosti je však již zohledněno tím, že soud dospěl k závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Uvážil-li soud zmíněné okolnosti významné pro hodnocení dle § 31a odst. 3 OdpŠk dovodil, že tyto výrazně nepřispěly k prodloužení či ke zkrácení řízení, neboť nedošlo k zásadním pochybením, a jejich význam proto pro úvahu o výši zadostiučinění není zásadní.

19. Kritérium významu kompenzačního řízení, jehož předmětem bylo posouzení nepřiměřené délky prvotního exekučního řízení, pak závěr dostatečné formy odškodnění konstatováním porušení práva rovněž přímo podporuje. K uvedenému řetězení jednotlivých kompenzačních řízení se vyjádřil Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. II. ÚS 2577/14, kdy uvedl, že je nutné věc posuzovat zdrženlivě a individuálně právě kvůli možnému zneužití práv. Účelovost popsaného postupu by v případě jeho většího zásahu (než je tomu v tomto případě) do řízení bylo možné hodnotit jako důvod pro nepřiznání náhrady. Řetězení kompenzačních řízení tak neznamená, jak se domnívá žalobkyně, že se jí má automaticky dostat vyššího odškodnění právě z důvodu, že se odškodňuje kompenzační řízení. Skutečnost, že se jednalo o kompenzační řízení, je zohledněna již v tom, že soud dospěl k závěru o celkové nepřiměřené délce posuzovaného řízení, nelze v tomto bez dalšího spatřovat zvýšený význam řízení pro žalobkyni.

20. Z dikce § 31a odst. 2 OdpŠk vyplývá, že poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích zpravidla představuje nejvyšší míru satisfakce, neboť se poskytne pouze v případě, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. V řešeném případě lze s odkazem na shora uvedené konstatovat, že délku posuzovaného řízení, jež trvalo 4 roky a 1 měsíc, shledal soud nepřiměřenou ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta druhá OdpŠk a z tohoto důvodu proto přiznal žalobkyni nárok na zadostiučinění za presumovanou nemajetkovou újmu, která jí v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla. Po zhodnocení kritérií ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, zejména s přihlédnutím k významu posuzovaného řízení pro žalobkyni, dospěl soud k závěru, že žalovaná v daném případě poskytla před podáním žaloby a v 6 měsíční lhůtě pro projednání nároku konstatováním porušení práva žalobkyni přiměřené a odpovídající zadostiučinění, a to i přes subjektivní vnímání žalobkyně, která vyslovenou omluvu a konstatování porušení práva vnímá jako urážku, proto soud žalobu na zaplacení finančního zadostiučinění jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

21. Na uvedeném závěru nemění nic skutečnost, že v rámci řízení vedeného o žalobě manžela žalobkyně a jiných účastníků na přiznání finančního odškodnění z titulu nepřiměřené délky kompenzačních řízení, kdy manžel žalobkyně v posuzovaném řízení rovněž vystupoval na straně žalobce a v prvotním exekučním řízení byl v pozici povinného, bylo těmto účastníkům finanční odškodnění přiznáno. Nemajetková újma každého poškozeného se vždy posuzuje individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti. Hlavním rozdílem mezi žalobkyní a jejím manželem z pohledu významu posuzovaného řízení je to, že manžel byl účastníkem prvotního exekučního řízení.

22. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou 900 Kč za tři úkony, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na jednání). Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů.