20 C 135/2019-315

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o náhradu škody a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 152 000 Kč spolu s 10 % p.a. úrokem z prodlení z této částky od 31. 7. 2019 zaplacení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 88 000 Kč spolu s 10 % p.a. úrokem z prodlení z této částky od 31. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 76 500 Kč spolu s 10 % p.a. úrokem z prodlení z této částky od 31. 7. 2019 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 42 500 Kč spolu s 10 % p.a. úrokem z prodlení z částky 36 836 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v rozsahu 39,3 % v částce 45 734,47 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 240 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 7. 2019 do zaplacení a částku 113 336 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky 31. 7. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že částka 113 336 Kč představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout nepřiměřenou délkou a průtahy v řízení vedeném u [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) a částka 240 000 Kč představuje náhradu majetkové škody, jež měla žalobci vzniknout vyplacením výživného manželce během nepřiměřeně dlouhého řízení o rozvod manželství, vše podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne 23. 2. 2012 a skončilo dne 1. 8. 2018. Žalobce soudu vytýkal nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, které trvalo 7 let, ačkoliv bylo ovlivněno řízením o úpravu poměrů nezletilých dcer, vedeném [anonymizováno] soudem [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [spisová značka] trvajícím 4 roky. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo soudem odvolacím zrušeno a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud se v odvolacích řízeních dopustil průtahů a soud prvního stupně měl mezi 2 jednáními prodlevu v délce tří let (9. 1. 2013 a 14. 10. 2015). Žalobce byl nucen setrvat v ryze formálním manželství dalších 7 let. Výživné pro manželku bylo stanoveno v řízení vedeném u [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [spisová značka] na částku 5 000 Kč měsíčně od května 2012 a žalobce opakovaně poukazoval na 4 leté průtahy v řízení o rozvod manželství, neboť po celou jeho dobu musel manželce výživné platit.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce, uplatněný u ní dne 30. 1. 2019, neuznává. Posuzované řízení trvalo 6 let a 8 měsíců, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval ve věci 2x a odvolací soud rovněž 2x. Věc byla do jisté míry procesně složitá z důvodu, že současně probíhalo opatrovnické řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] o úpravu poměrů nezletilých dcer a soud musel vyčkat konečného rozhodnutí, proto nemohl ve věci jednat až do 26. 11. 2015. Manželka rovněž hojně využívala opravných prostředků a omlouvala se z nařízených jednání ze zdravotních důvodů. Soudy se nedopustily průtahů a délka řízení byla přiměřená. Jelikož žalovaná neshledala existenci nesprávného úředního postupu v řízení, požadavek žalobce na náhradu nemajetkové a majetkové škody není důvodný a žaloba by měla být zamítnuta. Požadavek na vrácení výživného představuje bezdůvodné obohacení manželky, proto by jej měl žalobce požadovat od ní.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalované dne 14. 7. 2020 uvedl, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená a jde na vrub soudů, které věc nevyřídily v přiměřené lhůtě a zatížily řízení průtahy. Opatrovnické řízení bylo rovněž nepřiměřeně dlouhé, trvalo 4 roky, přitom řízení o úpravu poměrů nezletilých dětí má být projednáno s největším urychlením, maximálně do dvou let. Žalobce se na délkách řízení nijak nepodílel, naopak se je snažil urychlit. Věc nebyla složitá, když manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila a nezletilé dcery byly již před rozhodnutím o svěření do péče žalobce v jeho péči. Význam řízení byl pro žalobce zásadní, protože se jednalo o uspořádání rodinného a soukromého života. Žalobce dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2015, sp zn. I. ÚS 1822/14, kde bylo jako nepřiměřeně dlouhé shledáno rozvodové řízení trvající 7 let. K majetkové škodě žalobce uvedl, že výživné manželce by nebyl povinen hradit, pokud by bylo manželství rozvedeno. Rozhodnutí o rozvodu manželství bylo možné očekávat dříve o 4 roky a vyplacené výživné nelze považovat za bezdůvodné obohacení na straně manželky, když bylo plněno podle platného titulu a když je manželka nemajetná. V této souvislosti žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 399/2010.

4. Při jednání konaném dne 15. 7. 2020 žalovaná doplnila, že v řízení ve věci péče o nezletilé dcery žalobce v období roku 2013 a 2014 byla provedena řada úkonů, byl ustanoven znalec z oboru psychologie, manželka žalobce nespolupracovala se znalcem, byla jí proto uložena pořádková pokuta, proti které se odvolala, a účastníci vedli mimosoudní jednání, nelze tak v řízení shledat nečinnost na straně soudu.

5. V podání ze dne 28. 7. 2020 žalobce doplnil, že výživné hradil manželce v částce 5 000 Kč měsíčně od května 2012 do prosince 2018 a průtahy v posuzovaném řízení a v opatrovnickém řízení trvaly 48 měsíců, proto žalobce požaduje náhradu škody v částce 240 000 Kč. Konkrétně došlo k průtahům v opatrovnickém řízení v době od 28. 1. 2012 do 11. 6. 2020 a od 8. 8. 2013 do 14. 10. 2015 a v rozvodovém řízení v době od 2. 1. 2016 do 14. 4. 2016, od 17. 5. 2016 do 31. 8. 2016, od 16. 11. 2016 do 22. 3. 2017 a od 18. 11. 2017 do 26. 7. 2018. Kdyby řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, nemusel by žalobce manželce výživné platit, neboť k tomu byl povinen pouze za doby trvání manželství.

6. Žalovaná v replice k vyjádření žalobce dne 11. 9. 2020 doplnila, že v posuzovaném řízení žádné průtahy nebyly a že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 399/2010, na které poukazuje žalobce, bylo překonáno rozhodnutím ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011.

7. Při jednání konaném dne 23. 9. 2020 žalovaná vznesla námitku promlčení ohledně nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v posuzovaném řízení a žalobce doplnil, že nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 2635/15 se tento soud ztotožnil s názorem vysloveným Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 399/2010 a toto rozhodnutí Ústavního soudu je závazné pro všechny.

8. Rozsudkem dne 30. září 2020, č. j. 20 C 135/2019-239 soud žalobu ve výrocích I. a II. zamítl a ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. Žalobce podal odvolání proti výrokům ve věci samé a proti výroku o nákladech řízení a žalovaná podala odvolání proti výroku o nákladech řízení, které byly dle jejího názoru nesprávně určeny. Odvolací Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 3. 2021, č.j. 53 Co 43/2021-286 rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4739/2009 uvedl, že v situaci, kdy řízení o rozvod manželství a řízení o úpravu poměrů nezletilých dětí manželů pro dobu po rozvodu manželství probíhají současně a řízení o rozvod manželství je z důvodu nutnosti vyčkání nabytí právní moci rozsudku upravujícího poměry nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství přerušeno, souvisejí spolu obě tato řízení natolik úzce, že je namístě je považovat v daném rozsahu (souběžného průběhu) z hlediska doby rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) zákona za řízení jediné (obdobně srovnej rozsudek sp. zn. 30 Cdo 2237/2017). Zásadní pro řešení otázky souvislosti řízení je tedy úvaha, zda předměty daných řízení spolu souvisí natolik úzce, že rozhodnutí v jednom z nich je určující pro rozhodnutí ve druhém či dalších řízeních. Domáhá-li se žalobce odškodnění za nepřiměřenou délku rozvodového řízení (které nemohlo probíhat po dobu, než bylo skončeno řízení opatrovnické), je třeba posuzovat (z hlediska zkoumání existence odpovědnostního titulu) průběh obou řízení a v případě, že by byl shledán nesprávný úřední postup v řízení souvisejícím, muselo by být považováno za nepřiměřeně dlouhé i řízení hlavní (o rozvod manželství). Dále odvolací soud vyslovil nesouhlas se závěrem soudu I. stupně ohledně absence nedůvodných období nečinnosti v souvisejícím (opatrovnickém) řízení a celkovou délku řízení lze tak považovat za přiměřenou. Nalézací soud v posuzovaném řízení identifikoval dvě období nečinnosti odvolacího soudu v období od předložení věci do nařízení odvolacího jednání o odvolání proti prvnímu, a poté i proti druhému rozsudku soudu prvního stupně, což samo o sobě vylučuje„ ojedinělost“ této nečinnosti. Nehodnotil, že první rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem zrušen jen proto, že soud prvního stupně rozhodl o rozvodu manželství, aniž by předtím rozhodl o námitce místní nepříslušnost vznesené manželkou (tedy z důvodu procesní vady). Tato skutečnost musí být sama o sobě přičitatelná státu, což vyplývá i ze Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, část IV. Ve druhém případě potom od předložení věci odvolacímu soudu až do odvolacího jednání uběhla doba přibližně devíti měsíců a tyto skutečnosti tedy nikoliv nevýznamně přispěly ke (zbytečnému) prodloužení řízení. Ani řízení ve věci úpravy péče o nezletilé však nebylo vedeno„ plynule a koncentrovaně“, jak uzavřel nalézací soud, ale zároveň nevysvětlil, zda bylo v opatrovnickém řízení nutno zadávat vypracování znaleckého posudku, když matka nezletilých dětí krátce poté, co vypracování tohoto posudku navrhla, změnila názor a na provedení tohoto důkazu již netrvala. Ze zprávy opatrovníka nezletilých dětí ze dne 7. 1. 2013 (č.l. 87 opatrovnického spisu), kterou měl soud v opatrovnickém řízení k dispozici, vyplynulo, že po pohovoru opatrovníka s dětmi (tehdy ve věku 9 a 14 let), si tyto přejí zůstat s otcem (se kterým doposud bydlely) a přesto byla ustanovena znalkyně, které soud určil lhůtu k vypracování posudku 60 dnů a spis jí však byl postoupen až dne 18. 7. 2013 (tedy cca 5 měsíců poté, co byla znalkyně ustanovena). Na stav znaleckého posudku se soud znalkyně dotazoval až 23. 1. 2014, poté, co se na stav řízení dotazoval opatrovník nezletilých dětí. O námitce podjatosti znalkyně vznesené dne 3. 3. 2014 matkou soud nerozhodl, což se projevilo i v v tom, že soud udělil matce usnesením ze dne 18. 9. 2014 (jímž zároveň rozhodl o námitce podjatosti znalkyně) pořádkovou pokutu. Znalecký posudek doručen soudu po více než dvou letech od doby ustanovení znalkyně. Takový postup tedy nelze označit za efektivní snahu o urychlení řízení. Tyto okolnosti ve spojení se skutečností, že obě řízení (opatrovnické i o rozvod manželství) jsou řízeními majícími pro jeho účastníky zvýšený význam, tedy nelze dospět k závěru, že délka posuzovaného řízení (6 let a 8 měsíců) je s ohledem na všechny okolnosti, které řízení (jak rozvodové, tak i opatrovnické) doprovázely, je přiměřená. V posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a na soudu prvního stupně tak bude, aby rozhodl o formě, popřípadě výši zadostiučinění, a zároveň o nároku na náhradu škody ve výši 240 000 Kč v souvislosti s placením výživného žalobcem jeho bývalé manželce. Takto bývalou manželkou žalobce přijaté plnění nemůže být považováno za bezdůvodné obohacení, neboť bylo přijato na základě pravomocného právního titulu (jak přiléhavě argumentoval žalobce sám), a nemůže zde jít ani o odpovědnost bývalé manželky žalobce jako„ primárního škůdce“, neboť ta tím, že toto plnění přijala, žádnou povinnost neporušila.

9. Usnesením vyhlášeným při jednání dne 14. 7. 2021 soud připustil změnu žaloby ohledně požadovaného finančního zadostiučinění na celkovou částku 119 000 Kč, když žalobce rozšířil v tomto smyslu žalobu i o finanční zadostiučinění za toto řízení.

10. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 28. 1. 2019 podaným žalované dne 30. 1. 2019 uplatnil nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení a požadoval zaplacení částky 113 336 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu a částky 240 000 Kč jakožto náhrady majetkové škody podle zákona. Žalovaná dne 12. 11. 2019 vydala k uplatněnému nároku zamítavé stanovisko. Uvedené ani mezi účastníky nebylo sporné.

11. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 28. 11. 2011 byl u [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] [celé jméno žalobce] (nyní v postavení žalobce) podán návrh na rozvod manželství s [jméno] [příjmení]. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] Soudní poplatek za žalobu byl zaplacen v kolcích spolu s žalobou. Dne 13. 12. 2011 byla žaloba doručena žalované. Dne 15. 2. 2012 byl soudem zjištěn stav řízení u sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem byla úprava poměrů nezletilých dětí. Dne 23. 2. 2012 se žalovaná vyjádřila k návrhu manžela. Dne 18. 7. 2012 byl opět zjištěn stav řízení [spisová značka], dále opakovaně dne 19. 10. 2012, kdy bylo zjištěno, že je nařízeno jednání na 9. 1. 2013. Dne 8. 2. 2013 byl opět zjišťován stav řízení [spisová značka], když bylo zjištěno, že jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Dne 12. 3. 2013 sdělila žalovaná, že již není právně zastoupená JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne 27. 3. 2013 informuje soud nový právní zástupce žalované o převzetí právního zastoupení. Dne 11. 5. 2013, dne 10. 7. 2013, dne 10. 9. 2013, dne 8. 11. 2013, dne 7. 2. 2014, dne 10. 4. 2014 byly učiněny dotazy ohledně stavu řízení u sp. zn. 22 Nc 155/2011. Dne 23. 6. 2014 oznámil právní zástupce žalované, že mu byla vypovězena plná moc. Dne 26. 6. 2014 požádala žalovaná o ustanovení zástupce. Dne 4. 7. 2014 byl učiněn dotaz na Městský úřad, Městskou správu sociálního zabezpečení v [obec] a na Úřad práce Krajská - pobočka v [obec] ohledně příjmů žalované. Dne 8. 7. 2014 reagoval Úřad práce České republiky. Dne 11. 7. 2014 reagovala Městská správa sociálního zabezpečení v [obec]. Dne 27. 8. 2014 soud usnesením č.j. [číslo jednací] rozhodl, že se žádost žalované ze dne 24.6.2014 na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítá. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 10. 2014. Dne 11. 11. 2014 byl učiněn dotaz ohledně stavu řízení sp. zn. 22 Nc 155/2011, opakovaně dne 20. 1. 2015, 19. 3. 2015, 19. 6. 2015, 25. 6. 2015, 25. 8. 2015. Dne 20. 1. 2016 byl vyžádán rozsudek sp. zn. 22 P a Nc 380/2011 s doložkou právní moci. Dne 27. 1. 2016 žalobce soud informoval o tom, že ve věci 22 Nc 155/2011 byl vydán rozsudek dne 14. 10. 2015, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2015. Dne 5. 2. 2016 bylo nařízeno jednání na 25. 2. 2016. Dne 16. 2. 2016 bylo jednání odročeno na 17. 3. 2016. Dne 23. 2. 2016 požádala žalovaná o odročení jednání. Dne 15. 3. 2016 požádala žalovaná opětovně o odročení jednání. Dne 15. 3. 2016 bylo jednání odročeno na 14. 4. 2016. Dne 31. 3. 2016 vznesla žalovaná námitku místní nepříslušnosti. Dne 14. 4. 2016 se ve věci konalo jednání za přítomnosti žalobce a jeho právního zástupce v rámci kterého byl vyhlášen rozsudek [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] č.j. [číslo jednací], když soud rozhodl, že manželství žalobce [celé jméno žalobce] a žalované [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], uzavřené dne [datum], před Úřadem městské části města Brna, [obec] – střed, [anonymizována tři slova]. [jméno], se rozvádí (výrok I.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok II.). Dne 3. 5. 2016 podala žalovaná odvolání proti rozsudku [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] ze dne 14. 4. 2016. Dne 9. 5. 2016 soud vyzval žalovanou, aby ve lhůtě 5 dnů zaplatila soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Dne 17. 5. 2016 požádala žalovaná o osvobození od soudních poplatků. Dne 19. 5. 2016 byla žalovaná vyzvaná, aby doložila přiložený tiskopis potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Dne 1. 6. 2016 žalovaná reagovala na výzvu soudu. Dne 28. 6. 2016 soud usnesením č.j. [číslo jednací] rozhodl, že se žalované osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Právní moci usnesení nabylo dne 19. 7. 2016. Dne 8. 8. 2016 soud opětovně vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku. Dne 12. 8. 2016 žalovaná zaplatila soudní poplatek za odvolání. Dne 5. 9. 2016 bylo odvolání doručeno žalobci. Dne 16. 9. 2016 se žalobce vyjádřil k odvolání. Dne 11. 10. 2016 byla věc předložena Krajskému soudu v [obec] k rozhodnutí o odvolání. Dne 10. 1. 2017 žalobce požádal o nařízení jednání před Krajským soudem v [obec]. Dne 24. 2. 2017 Krajský soud v [obec] nařídil jednání na den 22. 3. 2017. Dne 22. 3. 2017 se konalo ve věci jednání před odvolacím soudem za přítomnosti žalobce a jeho právního zástupce a právního zástupce žalované, v rámci jednání bylo vydáno usnesení č.j. 49 Co 277/2016-72, jímž byl rozsudek prvního stupně ze dne 14. 4. 2016 č.j. [číslo jednací] zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Právní moci nabylo usnesení dne 3. 5. 2017. Dne 26. 4. 2017 byla věc vrácena [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec]. Dne 27. 4. 2017 [anonymizováno] soud [anonymizováno] [obec] usnesením č.j. [číslo jednací] rozhodl, že se námitka místní nepříslušnosti [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] uplatněné žalovanou zamítá. Usnesení nabylo právní moci dne 19. 5. 2017. Dne 16. 6. 2017 soud nařídil jednání na den 13. 7. 2017. Dne 13. 7. 2017 se konalo jednání ve věci za přítomnosti žalobce a jeho právního zástupce a právního zástupce žalované, v rámci jednání byl vyhlášen rozsudek [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] č.j. [číslo jednací], jímž [anonymizováno] soud [anonymizováno] [obec] rozhodl, že se manželství žalobce [celé jméno žalobce] a žalované [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], uzavřené dne [datum] před Úřadem městské části města Brno, [obec] - Střed, [anonymizována tři slova]. [jméno] rozvádí (výrok I.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok II.). Dne 8. 8. 2017 podala žalovaná odvolání proti rozsudku [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] ze dne 13. 7. 2017. Dne 15. 8. 2017 soud vyzval žalovanou, aby doplnila odvolání ve lhůtě 10 dnů. Dne 31. 8. 2017 žalovaná reagovala na výzvu soudu. Dne 7. 9. 2017 bylo odvolání doručeno žalobci. Dne 18. 9. 2017 žalobce reagoval na odvolání žalované. Dne 22. 9. 2017 byla věc předložena Krajskému soudu v [obec] k rozhodnutí o odvolání. Dne 20. 3. 2018 žalobce požádal o nařízení jednání u Krajského soudu v [obec]. Dne 28. 5. 2018 Krajský soud v [obec] nařídil jednání na 27. 6. 2018. Dne 5. 6. 2018 požádala žalovaná o odročení jednání. Dne 5. 6. 2018 soud vyzval žalovanou, že její žádost je nutné doložit. Dne 12. 6. 2018 doložila žalovaná plnou moc za svého právního zástupce. Dne 12. 6. 2018 soud vyzval právního zástupce žalované nechť doloží důkazy pro vyhovění žádosti o odročení jednání. Dne 27. 6. 2018 se ve věci konalo jednání za přítomnosti žalobce a jeho právního zástupce a právního zástupce žalované v rámci kterého byl vyhlášen rozsudek Krajského soudu v [obec] č.j. [číslo jednací], jímž soud rozsudek soudu I. stupně ze dne 13. 7. 2017 č.j. [číslo jednací] potvrdil (výrok I.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Rozsudek nabyl právní moci dne 1.8.2018. Dne 25. 7. 2018 byla věc vrácená soudu I. stupně. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec], sp. zn. [spisová značka] a průběh posuzovaného řízení nebyl mezi účastníky sporný.

12. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 28. 11. 2011 byl u [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] podán návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem otcem [celé jméno žalobce] proti matce [jméno] [příjmení]. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 6. 1. 2012 se k soudu dostavila matka. Dne 23. 2. 2012 se matka vyjádřila k návrhu na zahájení řízení. Dne 22. 3. 2012 soud nařídil jednání na den 11. 6. 2012. Dne 30. 4. 2012 si soud vyžádal pracovní posudek a osobní hodnocení od zaměstnavatele otce. Dne 30. 4. 2012 soud ustanovil usnesením č. j. [číslo jednací] nezletilé [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození], opatrovníka [územní celek]. Dne 11. 5. 2012 reagoval zaměstnavatel otce na výzvu soudu. Dne 3. 5. 2012 se vyjádřil otec k podání matky ze dne 23. 2. 2012. Dne 4. 6. 2012 byla všechna vyjádření doručena opatrovníkovi. Dne 6. 6. 2012 bylo vyjádření otce doručeno matce. Dne 8. 6. 2012 podalo [územní celek] soudu výchovnou zprávu spolu s návrhem na předběžné opatření o svěření dětí do péče otce. Dne 11. 6. 2012 se ve věci konalo jednání za přítomnosti matky, otce i jejich právních zástupců. Byl částečně vyslechnut otec. Jednání bylo odročeno na den 10. 10. 2012 za účelem provedení výslechu matky a dokončení výslechu otce a doplnění dokazování. Dne 14. 6. 2012 [anonymizováno] soud [anonymizováno] [obec] rozhodl usnesením č. j. [číslo jednací], kterým návrh opatrovníka nezletilých, aby tyto byly svěřeny do péče otce a zároveň, aby byl upraven jejich styk s matkou, zamítl. Usnesení nabylo právní moci dne 30. 6. 2012. Dne 12. 7. 2012 podal otec návrh na vydání předběžného opatření o úpravě rodičovské odpovědnosti k nezletilým. Dne 18. 7. 2012 soud učinil telefonický dotaz na opatrovníka dětí s ohledem na rozhodování o předběžném opatření ze dne 12. 7. 2012 Dne 18. 7. 2012 soud usnesením [číslo jednací] vydal toto předběžné opatření: Nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození] a nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození], se předávají do péče otce, [celé jméno žalobce], narozeného [datum]. Dne 1. 8. 2012 podala matka odvolání. Dne 6. 8. 2012 byla věc předložena Krajskému soudu v [obec] k rozhodnutí o odvolání matky. Dne 21. 8. 2012 Krajský soud v [obec] rozhodl usnesením [číslo jednací], jímž usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 7. 2012 změnil tak, že se návrh otce, aby bylo nařízeno předběžné opatření, jímž by nezletilá [jméno] [příjmení] a nezletilá [jméno] [příjmení], byly zatímně svěřeny do výchovy otce, zamítá. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 10. 2012. Dne 14. 9. 2012 byla věc vrácena [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec]. Dne 10. 10. 2012 se ve věci konalo jednání, byl vyslechnut otec a částečně matka. Jednání bylo odročeno na 9. 1. 2013 za účelem dokončení výpovědi matky a doplnění dalších důkazů. Dne 11. 10. 2012 byl vyžádán přestupkový spis [příjmení] [příjmení] 2012 od úřadu Městské části [obec] – [část obce]. Dne 17. 10. 2012 úřad Městské části [obec] – [část obce] sděluje soudu, že věc doposud nebyla pravomocně rozhodnuta, proto nemůže být spis zapůjčen. Dne 19. 10. 2012 doplňuje [územní celek] výchovnou zprávu. Dne 4. 12. 2012 požádal otec soud o zaslání protokolu z jednání. Dne 13. 12. 2012 učinil soud dotaz na Ministerstvo práce a sociálních věcí, dále na Úřad práce České republiky. Dne 14. 12. 2012 učinil soud dotaz na Městskou část [obec] – [část obce]. Dne 14. 12. 2012 soud doručil otci protokoly z jednání. Dne 18. 12. 2012 reagovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dne 19. 12. 2012 reagoval Úřad Městské části [obec] – [část obce]. Dne 21. 12. 2012 reagoval Úřad práce České republiky. Dne 9. 1. 2013 se ve věci konalo jednání za přítomnosti otce i matky a jejich právních zástupců a za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru pedopsychologie, který navrhla matka, bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 24. 1. 2013 sdělil právní zástupce matky, že ta na provedení důkazu znaleckým posudkem již netrvá. Dne 24. 1. 2013 matka reagovala, že na svém stanovisku vypracovat znalecký posudek již netrvá. Dne 7. 2. 2013 soud usnesením ustanovil znalce z oboru psychologie, PhDr. [jméno] [příjmení] za účelem vypracování znaleckého posudku ve lhůtě 60 dnů od doručení spisu. Dne 21. 2. 2013 soud doručil přípis matce, ať se vyjádří, zda s ohledem na její podání změnila své stanovisko ohledně vypracování znaleckého posudku. Dne 12. 3. 2013 sdělil právní zástupce matky, že již ji nezastupuje. Dne 25. 3. 2013 matka informovala soud o novém právním zástupci. Dne 31. 5. 2013 požádal otec o zaslání protokolu z jednání konaného dne 9. 1. 2013. Dne 18. 7. 2013 byl spis postoupen znalkyni k vypracování znaleckého posudku. Dne 15. 1. 2014 se opatrovník dotázal soudu, zda již byl vypracován znalecký posudek. Na to soud reagoval dne 23. 1. 2014. Dne 3. 3. 2014 matka podala námitku podjatosti znalkyně. Dne 3. 4. 2014 byla námitka doručena znalkyni k vyjádření se. Dne 4. 4. 2014 se soud dotázal na stav vypracování znaleckého posudku. Znalkyně reaguje dne 16. 4. 2014. Dne 7. 4. 2014 se znalkyně vyjádřila k námitce podané matkou, když znalkyně uvedla, že matka při podání znaleckého posudku nespolupracuje. Dne 22. 4. 2014 se soud dotázal na stav vypracování znaleckého posudku a zároveň znalkyni vyzval, aby se vyjádřila k námitce. Dne 13. 5. 2014 soud vyzval matku, aby se do 10. 5. 2014 dostavila k vyšetření ke znalkyni. Dne 14. 5. 2014 reagovala matka na výzvu soudu k dostavení se k soudnímu znalci, kdy soud žádá, aby rozhodl o její žádosti o vyloučení soudního znalce. Dne 30. 5. 2014 je učiněn dotaz na znalkyni ohledně stavu vypracování znaleckého posudku. Dne 30. 5. 2014 je ve věci založena lékařská zpráva ohledně stavu matky, kdy je jí doporučován klid na lůžku. Dne 23. 6. 2014 sdělila matka soudu odvolání plné moci svému zástupci. Dne 26. 6. 2014 požádala matka o ustanovení zástupce podle § 30 občanského soudního řádu. Dne 27. 6. 2014 matka soudu sděluje, že se k soudní znalkyni nechce dostavit. Dne 2. 7. 2014 sdělila znalkyně, že matka se opět nedostavila k vyšetření a zároveň ji hrubě uráží. Dne 5. 9. 2014 soud usnesením č. j. [číslo jednací] rozhodl, že matce dětí, [jméno] [příjmení], se ustanovuje k ochraně jejího zájmu v této věci zástupce JUDr. [jméno] [příjmení]. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 10. 2014. Dne 18. 9. 2014 soud usnesením č. j. [číslo jednací] rozhodl, že znalkyně z odvětví psychologie, PhDr. [jméno] [příjmení], se nevylučuje z povinnosti podat znalecký posudek dle usnesení [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne 7. 2. 2013, č. j. [číslo jednací] (výrok I.), matce nezletilých, [jméno] [příjmení], narozené [datum], se ukládá pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč, kterou bude povinna zaplatit na účet České republiky – [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.). Výrok I. nabyl právní moci dne 26. 9. 2014. Dne 11. 9. 2014 požádal otec o nařízení jednání ve věci. Dne 9. 10. 2014 podala matka proti výroku II. usnesení [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] ze dne 18. 9. 2014 odvolání. Dne 17. 10. 2014 matka doplňuje své odvolání proti usnesení [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec]. Dne 30. 10. 2014 je věc předložena k rozhodnutí Krajskému soudu v [obec]. Dne 4. 11. 2014 Krajský soud v [obec] rozhodl usnesením [číslo jednací] tak, že se usnesení soudu prvního stupně v napadené části, tedy ve výroku II. mění tak, že se matce pořádková pokuta neukládá. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 12. 2014. Dne 7. 11. 2014 znalkyně sdělila soudu, že se přes opakovanou výzvu matka opětovně nedostavila k vyšetření. Dne 13. 11. 2014 byla věc vrácena soudu I. stupně. Dne 20. 12. 2014 byla matka vyzvána, nechť se ve lhůtě 30 dnů dostaví ke znalkyni k provedení vyšetření. Dne 26. 1. 2015 znalkyně sdělila, že se dne 16. 1. 2015 matka dostavila v doprovodu svého právníka k ní na vyšetření a znalecký posudek doručí v krátké době. Dne 9. 3. 2015 znalkyně předložila soudu znalecký posudek ze dne 10. 2. 2015. Dne 13. 4. 2015 soud rozhodl o přiznání znalečného. Během června 2015 byl znalecký posudek doručen všem účastníkům řízení k vyjádření se. Dne 5. 5. 2015 (znalecký posudek byl otci doručen 29. 4. 2015) se vyjádřil otec ke znaleckému posudku. Dne 6. 5. 2015 se k posudku vyjádřil opatrovník nezletilých. Dne 9. 6. 2015 požádal otec o nařízení jednání. Dne 30. 6. 2015 bylo nařízeno jednání na 14. 10. 2015. Zároveň byl učiněn dotaz na [územní celek], Ministerstvo práce a sociálních věcí ohledně příjmů otce. Dne 20. 8. 2015 reagovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dne 7. 9. 2015 se matka vyjadřuje ke znaleckému posudku a zároveň navrhuje vypracování revizního znaleckého posudku. Dne 17. 9. 2015 otec doložil přiznání k dani z příjmu právnických osob za roky 2012, 2013 a 2014. Dne 12. 10. 2015 se matka omluvila z jednání nařízeného na 14. 10. 2015. Dne 14. 10. 2015 se ve věci konalo jednání za přítomnosti právního zástupce matky, otce a právního zástupce otce. Bylo provedeno dokazování a byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], když soud rozhodl, že nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození] a nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození], se svěřují do péče otce (výrok I.), matka se zavazuje přispívat na výživu nezletilé [jméno] částku 1 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé [jméno] částku 800 Kč měsíčně, počínaje 1. 11. 2012. Výživné je splatné vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám otce. Dlužné výživné za dobu od 1. 11. 2012 do 30. 9. 2015 na nezletilou [jméno] ve výši 29 400 Kč a na nezletilou [jméno] ve výši 22 400 Kč je matka povinna zaplatit v měsíčních splátkách po 600 Kč na každou nezletilou vždy spolu s běžným výživným k rukám otce pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. (Výrok II.), nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození] a nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození], se svěřují po dobu po rozvodu do péče otce (výrok III.), matka se zavazuje přispívat na výživu nezletilé [jméno] částku 1 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé [jméno] částku 800 Kč měsíčně počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů, výživné je splatné vždy každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce (výrok IV.), České republice se náhrada nákladů řízení znalečného v částce 11 950 Kč nepřiznává (výrok V.), Česká republika – [anonymizováno] soud [anonymizováno] [obec] je povinna uhradit náklady řízení spočívající v zastoupení matky advokátem, JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok VI.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 11. 2015. Dne 11. 1. 2016 vyčíslil své náklady právní zástupce matky. Dne 27. 1. 2016 požádal otec o zaslání rozsudku s doložkou právní moci. Soud tak činil dne 9. 2. 2016. Dne 23. 2. 2016 soud usnesením č. j. 22 Nc 155/2011-268 rozhodl, že Česká republika – [anonymizováno] soud [anonymizováno] [obec], je povinna zaplatit náklady řízení v částce 12 645 Kč do 30 dnů od právní moci rozhodnutí JUDr. [jméno] [příjmení]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 3. 2016. Dne 12. 4. 2016 Opatrovník nezletilých dětí požádal soud o zaslání rozsudku s doložkou právní moci, což soud učinil 18. 4. 2016. Dne 31. 1. 2019 požádal otec o zvýšení výživného na nezletilou [jméno] [příjmení]. Dne 7. 2. 2019 soud ustanovil opatrovníka nezletilé [jméno] [příjmení]. Dne 7. 2. 2019 soud nařídil jednání na den 10. 4. 2019. Dne 28. 2. 2019 požádal o součinnost úřad Městské části o výchovnou zprávu. Dne 5. 3. 2019 doručil návrh matce k vyjádření do dvou týdnů. Dne 28. 3. 2019 podal úřad Městské části [územní celek] výchovnou zprávu na nezletilou [jméno] [příjmení]. Dne 4. 4. 2019 se k věci vyjádřila matka. Dne 10. 4. 2019 se ve věci konalo jednání za přítomnosti právního zástupce matky, otce a zástupce otce. Byly provedeny listinné důkazy a v rámci jednání byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], 84 PANC 36/2019, když soud schválil dohodu rodičů v tomto znění: Rozsudek [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] ze dne 14. 10. 2015, č. j. [číslo jednací] se mění tak, že se matka zavazuje s účinností od 1. 5. 2019 přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 2 500 Kč měsíčně, splatnou vždy do 15 dne každého měsíce předem k rukám otce (výrok I.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Rozsudek nabyl právní moci dne 23. 5. 2019. Dne 9. 5. 2019 požádal otec o doručení rozsudku s doložkou právní moci. Soud reagoval dne 10. 6. 2019 Dne 10. 5. 2019 požádala matka o doručení rozsudku s doložkou právní moci. Soud reagoval dne 11. 6. 2019. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec], sp. zn. [spisová značka] a průběh řízení nebyl mezi účastníky sporný.

13. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 1. 3. 2012 byla k [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] podána žaloba o výživné manželky [jméno] [příjmení] proti žalovanému [celé jméno žalobce]. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 18. 5. 2012 se ve věci konalo jednání v rámci kterého byl uzavřen smír, soud tak vydal usnesení č.j. [číslo jednací], jímž schválil tento smír: žalovaný se zavazuje přispívat na výživu žalobkyně částku 5 000 Kč měsíčně od 1. 5. 2012, výživné za květen 2012 je splatné do 31. 5., další výživné pak vždy do 20. dne k měsíci, náklady řízení nese každá strana ze svého (výrok I.), žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] 3 000 Kč na soudní poplatek do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok II.). Právní moci nabylo usnesení dne 11. 6. 2012. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec], sp. zn. [spisová značka] a průběh řízení nebyl mezi účastníky sporný.

14. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 17. 10. 2012 byl k [název soudu] [příjmení] podán návrh na zvýšení výživného manželky proti žalovanému [celé jméno žalobce]. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 11. 6. 2015 byl ve věci vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací] jímž Městský soud v [obec] rozhodl, že se žaloba aby byl žalovaný povinen přispívat na výživu žalobkyně počínaje dnem 17. 10. 2012 částkou 9 500 Kč měsíčně a počínaje dnem 20. 6. 2014 částkou 14 000 Kč měsíčně se zamítá (výrok I.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 7. 2016. Dne 15. 6. 2016 se ve věci konalo jednání před odvolacím soudem za přítomnosti žalovaného a jeho právního zástupce a právního zástupce žalobkyně, byly provedeny listinné důkazy a soud vyhlásil rozsudek č.j. [číslo jednací], jímž se rozsudek soudu I. stupně ze dne 11. 6. 2015 č.j. [číslo jednací] potvrzuje (výrok I.), žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 26 039,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 7. 2016. Dne 7. 7. 2016 byla věc vrácena soudu prvního stupně. Dne 24. 10. 2016 požádal o zapůjčení spisu Ústavní soud České republiky. Dne 8. 11. 2016 byl [anonymizováno] soudu v [obec] vrácen spis od Ústavního soudu. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu [anonymizováno] soudu v [obec], sp. zn. [spisová značka] a průběh řízení nebyl mezi účastníky sporný.

15. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování vázán právním názorem odvolacího soudu k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně. Žalobce původně požadoval zaplacení finančního zadostiučinění v částce 113 336 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu a částku 240 000 Kč jakožto náhradu majetkové škody, to vše v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Po zmíněném rozšíření žaloby dále požadoval zaplacení částky 5 564 Kč představující finanční zadostiučinění za nepřiměřenou délku tohoto řízení.

17. Ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit (§ 2 zákona), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím /nesprávným úředním postupem/ a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 1999 sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 5, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3536/2011).

18. Žalovaná vznesla v průběhu řízení námitku promlčení žalobou uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy za tvrzený nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení, proto se soud nejprve zabýval touto námitkou.

19. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

20. Řízení u [anonymizováno] soudu [anonymizováno] [obec] vedené pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém je namítán nesprávný úřední postup, pravomocně skončilo dne 1. 8. 2018 rozsudkem ze dne 13. 7. 2017 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 27. 6. 2018. Od následujícího dne počala běžet promlčecí lhůta ve smyslu § 619 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále i jen„ o. z.“), neboť žalobce se nejpozději tento den dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy i o tom, kdo za ni odpovídá. Šestiměsíční promlčecí lhůta by podle § 32 odst. 3 zákona uplynula dne 1. 2. 2019 (§ 605 odst. 2 o. z.). Promlčecí lhůta neběžela ve smyslu § 35 zákona ode dne uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců (v této věci trvalo předběžné projednání od 30. 1. 2019 do 12. 11. 2019, tj. déle než 6 měsíců), proto se promlčecí lhůta stavěla do 30. 7. 2019 a marně by uplynula dne 1. 8. 2019. Žaloba v této věci byla soudu podána včas dne 30. 7. 2019 a námitka promlčení není důvodná.

21. Dále se soud zabýval požadavkem žalobce na finanční zadostiučinění. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením tohoto nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z [číslo] Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. („ …přechodné ustanovení umožní v určitém rozsahu aplikaci nových ustanovení na případy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, čímž se otevře možnost jejich případnému vyřešení před českými orgány a na základě českého právního řádu, bez toho aniž by je musel vyřizovat Evropský soud pro lidská práva“). Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP, tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému ESLP.

22. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Nutno zdůraznit, že ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení (přiměřenost jeho délky) s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36), a to s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 7. 2003, § 73).

23. Předmětem posuzovaného řízení byl rozvod manželů a s tímto řízením úzce souviselo řízení týkající se úpravy poměrů nezletilých dětí, probíhající souběžně a bez jehož pravomocného skončení nebylo možné skončit posuzované řízení. Rozhodnutí v opatrovnickém řízení tak bylo nezbytné pro věcné rozhodnutí v řízení posuzovaném. Za této situace je třeba posuzovat otázku nesprávného úředního postupu nejen v posuzovaném řízení, ale i v řízení opatrovnickém (srov. odvolacím soudem zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu).

24. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud neshledal splnění tohoto předpokladu, když v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

25. Nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení spočíval v období od předložení věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání proti prvnímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. od 11. 10. 2016 do 24. 2. 2017, kdy bylo na den 22. 3. 2017 nařízeno jednání a poté i od předložení věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání proti druhému rozsudku soudu prvního stupně, tj. od 22. 9. 2017 do 28. 5. 2018, kdy bylo na den 27. 6. 2018 nařízeno jednání. Odvolací soud zrušil první rozsudek soudu prvního stupně z důvodu, že nebylo rozhodnuto o námitce místní nepříslušnosti vznesené manželkou, což je procesní vada a jak již uvedl odvolací soud s odkazem na Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je tato skutečnost sama o sobě přičitatelná státu. Takto zjištěné nesprávné úřední postupy měly významný negativní vliv na celkovou délku posuzovaného řízení. Dále se soud zabýval tím, zda i v řízení ve věci úpravy péče o nezletilé děti došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoli.

26. V opatrovnickém řízení soud zadal k původnímu návrhu matky nezletilých dětí vypracování znaleckého posudku i za situace, kdy matka na tomto návrhu již netrvala, což sdělila soudu a zároveň soud měl k dispozici zprávu opatrovníka nezletilých dětí ze dne 7. 1. 2013 (čl. 87 opatrovnického spisu), podle které provedl opatrovník s nezletilými dětmi (v té době ve věku 9 a 14 let) rozhovor, ze kterého vyplynulo, že si přejí zůstat s otcem, s nímž doposud bydlely. Žalovaná v této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 1708/14-2 v němž se Ústavní soud zabýval podmínkami pro střídavou péči o dítě a jednou z podmínek je přání dítěte. K této podmínce podrobněji konstatoval, že za předpokladu rozumové a emocionální vyspělosti dítěte je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu, ale není však současně možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly, a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů (nález sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013 (N 66/69 SbNU 213) či rozsudek ESLP ve věci C. proti Finsku ze dne 9. května 2006 č. 18249/02, body 57–59). Pokud proto soud v opatrovnickém řízení uložil znalkyni vypracování znaleckého posudku i přesto, že matka na návrhu na vypracování znaleckého posudku dále netrvala, nejedná se o nesprávný úřední postup, neboť soud postupoval zcela v souladu s uvedenou judikaturou za účelem komplexního posouzení zájmů nezletilých dětí. Nesprávný úřední postup však spočíval v prodlevách od doby, kdy byla znalkyně soudem ustanovena, tj. od 7. 2. 2013, kdy soud ustanovil znalkyni do 18. 7. 2013, kdy byl takto ustanovené znalkyni postoupen spis, dále se soud znalkyně na stav posudku dotazoval až dne 23. 1. 2014, poté co se učinil dotaz opatrovník nezletilých dětí, přestože lhůtu k vypracování posudku stanovil v délce 60 dnů, nebylo rozhodnuto o námitce podjatosti znalkyně vznesené matkou nezletilých dětí dne 3. 3. 2014, soud se pouze opakovaně dne 4. 4. 2014 a 22. 4. 2014 dotazoval na stav vypracování znaleckého posudku. Jak již uvedl odvolací Městský soud v Praze, skutečnost, že nebylo rozhodnuto o námitce podjatosti, se projevila i v tom, že matce nezletilých dětí byla soudem usnesením ze dne 18. 9. 2014 uložena pořádková pokuta a zároveň rozhodnuto o námitce podjatosti znalkyně, která byla následně odvolacím soudem zrušena právě z důvodu nerozhodnutí o námitce podjatosti znalkyně do doby uložení pořádkové pokuty. Znalecký posudek byl nakonec účastníkům doručen až během června roku 2015, což ovšem souviselo i s popsaným chováním matky nezletilých dětí. Nicméně i přesto uvedený postup soudu byl neefektivní, nekoncentrovaný a negativně přispěl k délce posuzovaného řízení, a proto jej lze označit za nesprávný úřední postup.

27. Takto zjištěný nesprávný úřední postup již dosahuje takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

28. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

29. Ve vztahu k žalobci trvalo posuzované řízení v době 28. 11. 2011, kdy byla soudu doručena žaloba (návrh na rozvod manželství) do 1. 8. 2018, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 27. 6. 2018. Délku posuzovaného řízení nelze považovat za extrémní, proto soud vycházel ze základní sazby 15 000 Kč za rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky se počítá částka poloviční (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, sp. zn. 30 Cdo 3995/2011). Základní sazba pro přiměřené zadostiučinění za uvedené období odpovídá částce 85 000 Kč. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

30. Posuzované řízení bylo do jisté míry složité z hlediska procesního, soud rozhodoval o návrzích manželky žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů, na přiznání osvobození od soudních poplatků a o námitce místní nepříslušnosti. Nařízené jednání bylo odročováno pouze dvakrát, z toho jednou k žádosti manželky žalobce. Také řízení ve věci úpravy péče o nezletilé děti (opatrovnické), jehož skončení bylo předpokladem pro ukončení posuzovaného řízení, bylo do jisté míry složité z hlediska procesního i důkazního, soud rozhodoval o dvou návrzích na vydání předběžného opatření o návrhu manželky žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů, nakonec rozhodl i o námitce podjatosti, odvolací soud rozhodoval o opravných prostředcích, ve věci byl vypracován znalecký posudek z oboru psychologie, manželka žalobce se znalkyní nespolupracovala, když se opakovaně nedostavovala k vyšetření. Účastníkům řízení nelze přičítat k tíži použití zákonných prostředků procesní obrany, a jestliže tedy účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů, ať se jedná o uplatnění opravných prostředků, nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách. Soud si dále vyžádal pracovní posudek otce nezletilých dětí, výše zmíněný přestupkový spis, zprávy od [územní celek], činil dotazy na Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Úřad práce ČR, Městskou část [obec] – [část obce]. Všechny tyto skutečnosti ovlivnily celkovou délku posuzovaného řízení. Soud proto z hlediska složitosti posuzovaného i opatrovnického řízení základní částku snížil o 20 %.

31. Z hlediska kritéria stupňů soudní soustavy, jakožto součásti kritéria složitosti řízení, bylo posuzované řízení vedeno na dvou stupních soudní soustavy, před soudem prvního stupně proběhla celkem dvě jednání, byla vydána dvě rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud rozhodoval k odvolání manželky žalobce ve věci samé dvakrát v rámci dvou jednání, z toho jednou rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil z důvodu vznesené námitky místní nepříslušnosti soudu ze strany manželky, o které nebylo soudem rozhodnuto, podruhé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Také v rámci opatrovnického řízení rozhodoval soud prvního i druhého stupně, odvolací soud rozhodoval dvakrát, a to o odvolání proti usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření a o odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty. Vzhledem k tomu, že ve věci samé rozhodoval zejména soud prvního stupně, soud z hlediska stupňů soudní soustavy základní částku nezvyšoval ani nesnižoval.

32. Z hlediska postupu soudů během posuzovaného řízení, soud základní částku nesnižoval, ani nezvyšoval, když přihlédl ke skutečnosti, že postup soudů v posuzovaném řízení je zohledněn tím, že pouhé konstatování porušení práva se v daném případě nejevilo jako dostačujícím prostředkem nápravy, a proto bylo přistoupeno k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě.

33. Z hlediska podílu žalobce na délce posuzovaného řízení soud také základní částku nesnižoval, ani nezvyšoval, když žalobce se na délce posuzovaného řízení nepodílel.

34. Při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka„ v sázce“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 a rozsudek ESLP ze dne 18. 4. 2006 ve věci Patta proti České republice, č. 12605/02, § 66 a v něm obsažený odkaz na rozsudek ESLP ve věci Frydlender proti Francii (velký senát), č. 30979/96, § 43, ESLP 2000), jako nejdůležitějšímu kritériu pro stanovení formy a případné výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době (srov. část IV. písm. d) Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Tento závěr o klíčové roli významu předmětu řízení pro poškozeného odpovídá rovněž názoru Ústavního soudu, vyjádřenému např. v jeho nálezu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10. Jak posuzované řízení, tak i řízení opatrovnické mělo pro žalobce zvýšený význam (srov. (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41, rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Soud proto z hlediska významu posuzovaného a opatrovnického řízení pro žalobce základní částku zvýšil o 10 %.

35. Co se týká požadavku žalobce na finanční zadostiučinění za tvrzenou nepřiměřenou délku tohoto kompenzačního řízení, soud existenci nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky v tomto řízení neshledal. Řízení bylo zahájeno dne 30. 7. 2019, kdy soudu byla doručena žaloba, žalobce musel být následně usnesením ze dne 9. 9. 2019 vyzván k zaplacení soudního poplatku, ten byl zaplacen dne 13. 9. 2019, usnesením ze dne 13. 9. 2019 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě ve lhůtě 40 dnů, žalovaná se vyjádřila podáním ze dne 13. 12. 2019, doručeným soudu téhož dne, soud žádostí ze dne 31. 12. 2019, vypravenou dne 8. 1. 2020 (čl. 161 p.v.) vyžadoval výše zmíněné spisy, dne 22. 4. 2020 ve věci nařídil jednání na 8. 7. 2020, právní zástupkyně žalobce žádostí ze dne 27. 4. 2020 požádala o odročení jednání z důvodu dovolené na plachetnici v Řecku, jednání bylo odročeno na 15. 7. 2020, dne 15. 7. 2020 se konalo jednání, v jehož průběhu byly provedeny listinné důkazy, žalobci byla poskytnuta výzva ve smyslu § 118a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k doplnění skutkových tvrzení a důkazů ve lhůtě 14 dnů a jednání bylo z důvodu případného doplnění dokazování odročeno na 23. 9. 2020, dne 14. 7. 2020 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce z téhož dne k výzvě soudu, v podání ze dne 28. 7. 2020 doručeným soudu téhož dne, žalobce doplnil tvrzení a učinil další důkazní návrhy, žalovaná reagovala podáním ze dne 11. 9. 2020, doručeným téhož dne soudu, dne 23. 9. 2020 se konalo další jednání, v jehož rámci byla některá tvrzení učiněna účastníky za nesporná, soud připustil změnu žaloby, účastníci přednesly závěrečné návrhy a jednání bylo za účelem rozhodnutí ve věci samé, tj. vyhlášení rozsudku odročeno na 30. 9. 2020, dne 30. 9. 2020 byl ve věci vyhlášen rozsudek, proti kterému podal žalobce podáním ze dne 16. 11. 2020, doručeným téhož dne soudu, odvolání, soud usnesením ze dne 24. 11. 2020 vyzval žalovanou k vyjádření se k podanému odvolání ve lhůtě 15 dnů, žalovaná se k odvolání vyjádřila v podání ze dne 4. 12. 2020, doručeným soudu téhož dne, ve sdělení doručeným [anonymizováno] soudu v [obec] dne 10. 12. 2020 soud uvedl, že prozatím nelze vrátit zapůjčený spis, dne 2. 2. 2021 byl spis předložen odvolacímu Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání, ten usnesením ze dne 8. 2. 2021 vyzval účastníky k vyjádření zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, žalovaná ve vyjádření ze dne 8. 2. 2021 vyslovila souhlas, žalobce ve vyjádření ze dne 9. 2. 2021 vyslovil nesouhlas s rozhodnutím bez jednání a dále se vyjádřil dne 12. 2. 2021 k vyjádření žalované, dne 11. 3. 2021 se u odvolacího soudu konalo jednání a bylo vyhlášeno usnesení, kterým odvolací soud zrušil odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, soud I. stupně ve věci dne 16. 4. 2021 nařídil jednání na 31. 5. 2021, dne 31. 5. 2021 se konalo jednání v jehož rámci byl žalobce v souvislosti s právním názorem odvolacího soudu vyzván dle § 118a o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů ve lhůtě 14 dnů, žalobce doplnil svá tvrzení a důkazní návrhy podáním ze dne 10. 6. 2021 doručeným soudu téhož dne, žalovaná se vyjádřila v podání ze dne 9. 7. 2021 doručeným soudu téhož dne, další jednání se konalo dne 14. 7. 2021, byla připuštěna změna žaloby a po závěrečných návrzích soud vyhlásil rozsudek. Z uvedeného je zřejmé, že úkony soudu byly činěny v přiměřených lhůtách, k žádosti žalobce bylo nařízené jednání odročeno, ve věci k odvolání žalobce rozhodoval odvolací soud, který zrušil rozsudek soudu I. stupně z důvodu odlišného právního závěru, nikoli pro nepřezkoumatelnost či procesní vadu. I v tomto případě platí, že účastníkům řízení nelze přičítat k tíži použití zákonných prostředků procesní obrany, a jestliže tedy účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů, ať se jedná o uplatnění opravných prostředků, nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách. V tomto řízení tak není splněn předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou tvrzeným nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení.

36. Základní částka zadostučinění za posuzované řízení byla snížena celkem o 10 % a výsledná částka 76 500 Kč představuje přiměřené a vnitrostátní úrovni odpovídající zadostiučinění za žalobci vzniklou nemajetkovou újmu v příčinné souvislosti s průtahy v posuzovaném řízení a jeho nepřiměřenou délkou. Soud proto ve výroku III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 76 500 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu pro její nedůvodnost i z hlediska absence nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky tohoto řízení ve výroku IV. zamítl.

37. Dále se soud zabýval požadavkem žalobce na náhradu majetkové škody v částce 240 000 Kč představující výživné, které byl povinen platit bývalé manželce po dobu čtyř let, když uvedl, že jak posuzované řízení, tak řízení opatrovnické bylo z důvodu průtahů mezi jednotlivými úkony soudů prodlouženo o dva roky. K výši částky dospěl žalobce tak, že vynásobil počet měsíců, v nichž musel hradit bývalé manželce výživné právě z důvodu průtahů, tj. 48 měsíců x 5 000 Kč placeného výživného. Částka 5 000 Kč představující měsíční výživné a ohledně této částky byl usnesením ze dne 18. 5. 2012 [anonymizováno] soudem v [obec] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] schválen soudní smír, podle kterého se žalobce zavázal tuto částku platit na výživném, tak jak je výše uvedeno.

38. Žalobce k výzvě soudu ve smyslu § 118a o.s.ř. specifikoval následující období, ve kterých tvrdil existenci nesprávného úředního postupu v podobě průtahů mezi jednotlivými úkony soudu.

39. V opatrovnickém řízení v době od 28. 11. 2011, kdy byl podán návrh na zahájení řízení do 11. 6. 2012, kdy bylo ve věci zahájeno jednání. Průtah žalobce spatřoval v délce 4 měsíců a 14 dní, když jednání mělo být nařízeno nejpozději na 28. 1. 2012. V označeném období však k průtahům mezi jednotlivými úkony soudu nedošlo, když v mezidobí se dne 23. 2. 2012 k návrhu vyjádřila matka nezletilých dětí, soud následně dne 22. 3. 2012 nařídil jednání, dále dne 30. 4. 2012 si vyžádal pracovní posudek a osobní hodnocení zaměstnavatele otce nezletilých dětí, zároveň téhož dne ustanovil nezletilým dětem opatrovníka a následně soudu byla doručena další vyjádření, která a vyžádaná zpráva [územní celek] Lhůtu, která uplynula od podání návrhu do nařízení jednání, soud považuje za přiměřenou.

40. Dalším obdobím, ve kterém žalobce spatřoval průtah v opatrovnickém řízení, bylo v době od 8. 8. 2013, kdy mělo být ve věci dle žalobce nejpozději nařízeno jednání, které však bylo nařízení dne 14. 10. 2015. Na jednání dne 9. 1. 2013 totiž bylo rozhodnuto o vypracování znaleckého posudku ve lhůtě 60 dnů, posudek tak měl být vypracován nejpozději do 8. 4. 2013 a dále s přiměřenou lhůtou pro rozeslání 1 měsíce a lhůtou 1 měsíce pro vyřešení námitky podjatosti. Záležitost ohledně znaleckého posudku tak měla být vyřešena nejpozději do 8. 8. 2013, a proto do 14. 10. 2015 došlo k průtahům mezi jednotlivými úkony soudu. Soud v této souvislosti zohlednil chování matky nezletilých dětí, která činila obstrukce a nechtěla se dostavit ke znalci (opakovaně) a zároveň jí byl lékařem doporučen klid na lůžku. Zároveň bylo nutné vyřešit její návrh na ustanovení opatrovníka, rozhodnout o odvolání proti uložené pokutě. Soud proto ke lhůtě, jenž měla za obvyklého chodu věcí uplynout dne 8. 8. 2013 připočetl 4 měsíce právě z popsaných důvodů na straně matky nezletilých dětí. Průtahy proto shledal v délce 22 měsíců a 6 dnů, nikoli v délce 26 měsíců a 6 dnů.

41. V posuzovaném řízení žalobce spatřoval průtahy mezi jednotlivými úkony soudu v době 2. 1. 2016 do 14. 4. 2016. Žalobce uvedl, že návrh na rozvod byl podán dne 28. 11. 2011, rozsudek v opatrovnickém řízení nabyl právní moci dne 26. 11. 2015 a s ohledem na přiměřenou lhůtu 1 měsíce, mělo být první jednání nařízeno nejpozději na 2. 1. 2016 (i s přihlédnutím k vánočním svátkům). Jednání však bylo nařízeno až na 14. 4. 2016. Žalobce však již neuvedl, že dne 5. 2. 2016 bylo v posuzovaném řízení nařízeno jednání na 25. 2. 2016, které však bylo odročeno na 14. 4. 2016 z důvodu opakovaných žádostí žalované. Období od právní moci rozsudku vyhlášeného v opatrovnickém řízení, do nařízení jednání v posuzovaném řízení, tj. dne 5. 2. 2016, soud hodnotí jako přiměřené. V následném období do 14. 4. 2016, jak již bylo uvedeno, k průtahům nedošlo.

42. Dále žalobce označil období v posuzovaném řízení od 17. 5. 2016 do 31. 8. 2016, když uvedl, že odvolání manželky bylo soudu doručeno dne 3. 5. 2016, přiměřenou lhůtou k rozeslání odvolání k vyjádření je 14 dnů, soud tak učinil až 31. 8. 2016. Žalobce však již neuvedl, že dne 9. 5. 2016 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 5 dnů, dne 17. 5. 2016 požádala žalovaná o osvobození od soudních poplatků, dne 19. 5. 2016 byla žalovaná vyzvána k doložení potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, dne 1. 6. 2016 žalovaná reagovala na výzvu soudu, dne 28. 6. 2016 bylo usnesením rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalované, usnesení nabylo právní moci dne 19. 7. 2016, následně byla žalovaná dne 8. 8. 2016 opětovně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, který zaplatila dne 12. 8. 2016. Teprve po splnění poplatkové povinnosti bylo odvolání zasláno dne 5. 9. 2016 žalobci. v uvedeném období tak k průtahům mezi jednotlivými úkony soudu v posuzovaném řízení nedošlo.

43. Dalším obdobím v posuzovaném řízení, ve kterém dle žalobce došlo k průtahům je období od 11. 10. 2016 do 24. 2. 2017. Žalobce v této souvislosti uvedl, že přiměřenou lhůtou pro nařízení jednání před odvolacím soudem i s přihlédnutím k vyjádření druhého z účastníků jsou dva měsíce, jelikož se manžel k odvolání manželky vyjádřil dne 16. 9. 2016, k nařízení jednání tak mělo dojít nejpozději dne 16. 11. 2016, jednání před odvolacím soudem však bylo nařízeno až na den 22. 3. 2017. V daném období soud nespatřuje průtah, když věc byla řešena u soudu vyššího stupně. Samotná skutečnost, že ve věci rozhoduje soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu potřebou pro jeho přezkumné posouzení, pro dobu nutnou k vydání rozhodnutí, jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení. Zároveň hned při jednání dne 22. 3. 2017 bylo rozhodnuto.

44. Dále žalobce spatřoval průtahy v posuzovaném řízení v období od 22. 9. 2017 do 28. 5. 2018, uvedl, že dne 8. 8. 2017 podala manželka odvolání, doplněné dne 31. 8. 2017 a dne 6. 9. 2017 rozeslané účastníkům, manžel se k odvolání vyjádřil dne 18. 9. 2017, přiměřenou lhůtou k nařízení jednání před odvolacím soudem jsou dva měsíce, jednání tak mělo být nařízeno nejpozději 18. 11. 2017, jednání však bylo nařízeno až na den 22. 3. 2017. Ze spisu posuzovaného řízení bylo zjištěno, že soud nařídil jednání také až po dvou měsících poté, co o nařízení jednání žalobce požádal. V daném případě proto soud dospěl k závěru, že se jedná o nesprávný úřední postup v podobě průtahu mezi jednotlivými úkony soudu v celkové délce 8 měsíců a 6 dnů.

45. Kromě takto vymezeného nesprávného úředního postupu žalobce uvedl, že v posuzovaném řízení v době od 14. 6. 2016, kdy byl vyhlášen rozsudek soudu prvého stupně do dalšího jednání ve věci dne 13. 7. 2017 lze označit za vadný z důvodu zrušení uvedeného rozsudku usnesením odvolacího soudu ze dne 22. 3. 2017 a dále poukázal na procesně neefektivní a vadný postup soudů v opatrovnickém řízení, když konkrétně uvedl, že nebylo nezbytné zadávat znalecký posudek, znalkyni byl spis postoupen pozdě, soud chybně rozhodl o námitce podjatosti znalkyně a celé období od 9. 1. 2013 do 9. 3. 2015 tak lze považovat za průtah. V této souvislosti soud okazuje na již žalovanou zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011 ve kterém Nejvyšší soud také konstatoval, že odpovědnost státu je nutno odlišit od odpovědnosti za porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Na žalobcem označené období od 9. 1. 2013 do 9. 3. 2015 nelze nahlížet jako na období, ve kterém byly soudy nečinné, jak vyplývá ze spisu posuzovaného i opatrovnického řízení, v uvedeném období docházelo k úkonům ze strany soudů, a proto toto období soud jako průtahové neshledal. Co se týká argumentace důvodnosti ustanovení znalce v opatrovnickém řízení, k tomu se již soud vyjádřil výše.

46. Soud v souladu s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2787/2019 a ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1943/2013, na která odkázal žalobce, shledal v posuzovaném a opatrovnickém řízení v žalobcem vymezených a výše popsaných jednotlivých obdobích průtahy v celkové délce 30 měsíců a 12 dnů. Jelikož se žalobce výše uvedeným smírem ze dne 18. 5. 2012 zavázal a byl povinen platit částku 5 000 Kč měsíčně na výživném jeho bývalé manželky od 1. 5. 2012. Proto pokud by posuzované řízení skončilo o zmíněných 30 měsíců a 12 dní dříve, žalobce by nebyl již povinen platit po uvedenou dobu dané výživné své bývalé manželce. Jedná se o částku 152 000 Kč, tj. 30 x 5 000 Kč + 2 000 Kč (5 000 Kč: 30 dní v měsíci x 12 dní). Tato částka přestavuje škodu, která žalobci vznikla v souvislosti se zjištěným nesprávným úředním postupem v posuzovaném řízení. Soud proto žalované ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 152 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu pro její nedůvodnost ve výroku II. zamítl.

47. U přiznaných částek soud dále žalobci přiznal též zákonné úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s ust. § 15 odst. 1, 2 zákona, podle kterého má stát povinnost uspokojit požadavek poškozeného nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy poškozený svůj nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 zákona (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona). Marným uplynutím této lhůty se i stát dostává do prodlení, neboť i on sám má postavení dlužníka z odpovědnostního závazkového právního vztahu (§ 1968 věta prvá občanského zákoníku) a může i u něj nastat prodlení, pokud svůj závazek nesplní v šestiměsíční lhůtě ode dne, kdy poškozený v zákonem stanovené lhůtě u státu svůj požadavek na přiměřené zadostiučinění uplatní. Tento závěr byl potvrzen v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. II. ÚS 1612/09. V posuzované věci byl nárok u žalované ze strany žalobce uplatněn dne 30. 1. 2019, kdy byla žalované doručena žádost o náhradu škody v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 zákona a od tohoto data počala běžet šestiměsíční lhůta ve smyslu ust. § 15 odst. 2 zákona, v jejímž průběhu mohl být nárok žalobce uspokojen. K jejímu marnému uplynutí došlo dne 30. 7. 2019 a ode dne 31. 7. 2019 se žalovaná ocitla v prodlení. Soud proto žalobci přiznal úroky z prodlení 31. 7. 2019 Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

48. Výrok IV. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle úspěchu ve věci, kdy je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit. Žalobce kromě nároku na majetkovou újmu v podobě náhrady škody v posuzovaném řízení uplatnil zároveň také nárok na finanční zadostiučinění za újmu nemajetkové v posuzovaném řízení z důvodu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Činí-li tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu částku 50 000 Kč (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), pak tarifní hodnota nároku na peněžité plnění vychází zásadně z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu). Za tarifní hodnotu se tak v posuzovaném případě považuje částka 290 000 Kč (240 000 + 50 000 Kč). Úspěch žalobce byl ohledně částky v tarifní hodnotě 202 000 Kč, tj. žalobci přiznaná částka 152 000 Kč ve stejné tarifní hodnotě a dále v rozsahu tarifní hodnoty 50 000 Kč z přiznaného finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. V procentuálním vyjádření měl žalobce úspěch v rozsahu 69,65 % (202 000: 290 000 x 100), zatímco neúspěšný byl v rozsahu 30,35 %. Po odečtení neúspěchu od úspěchu tak žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované v rozsahu 39,30 % Náklady řízení žalobce jsou představovány soudním poplatkem v částce 4 000 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a dále náklady právního zastoupení v částce 85 140 Kč za devět úkonů právní služby, každý v částce 9 460 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání týkající se věci samé učiněné vůči soudu ze dne 30. 7. 2019, 14. 7. 2020, 28. 7. 2020, 16. 11. 2020, 12. 2. 2021, 10. 6. 2021, účast na jednáních soudu dne 15. 7. 2020, 23. 9. 2020, 31. 5. 2021 a 14. 7. 2021), podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále v částce 4 730 Kč za účast na vyhlášení rozsudku dne 30. 9. 2020 v rozsahu jedné poloviny úkonu právní služby podle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu a dále v částce 3 000 Kč za deset paušálních náhrad z uvedených úkonů právní služby, každá v částce 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu. Ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř. náleží žalobci 21 % zákonná sazba daně z přidané hodnoty v částce 19 520,70 Kč z nákladů právního zastoupení v částce 92 870 Kč, neboť právní zástupkyně žalobce je plátcem této daně, jak bylo zjištěno z osvědčení o registraci vystaveného Finančním úřadem [obec] I dne 27. 5. 2002 Náklady řízení žalobce jsou tak celkem představovány částkou 116 372,70 Kč a 39,30 % z této částky je v částce 45 734,47 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

Poučení